PdDR_FVV2 Filosofie výchovy a vzdělávání 2

Pedagogická fakulta
jaro 2002
Rozsah
0/0/10. Ukončení: zk.
Vyučující
doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Milan Přadka, DrSc. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Milan Přadka, DrSc.
Katedra pedagogiky – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Jiné omezení: Zapisují pouze doktorandi přijatí v roce 1999 a dále.
Mateřské obory/plány
Osnova
  • Filozofie výchovy a vzdělávání Předpokládá se, že uchazeč bude znát podstatné charakteristiky jednotlivých kulturně historických epoch a podstatu díla (myšlenek) uvedeného dominantního autora (autorů) v daném tématu. Tam, kde je téma značně široké (např. renesance) zvolí si uchazeč jednoho nebo více autorů, o nichž může zasvěceně pojednat při zkoušce. Literaturu lze rozdělit na obecnou a díla jednotlivých autorů. V obecné literatuře doporučujeme Kádnerovy Dějiny pedagogiky, případně dějiny jiných autorů, pokud vystihují podstatu jednotlivých období. Pro nenovější dobu je to spis autorů F. Singule - K. Rýdl, Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století, Praha: SPN 1992. Dále doporučujeme současné slovníky pedagogické, filozofické aj., např. pro první dvě témata je to Encyklopedie antiky, Praha: Academia 1973. Zajímavě jsou zpracována jednotlivá období také v řadě spisů z oboru dějin umění (uvádíme např. edici Larousse, Umění a lidstvo, hl. vydavatel René Huyghe, Odeon, Praha 1969-1974, nebo nověji v jedné knize Světové dějiny umění, aut. kol. pod vedením A. Chanteleta a B. Ph. Grosliera, ed. Larousse 1990, česky nakladatelství Cesty, Praha 1996, případně jiné zdroje. Přehledná studie pro období baroka je otištěna ve skriptu M. Přadky (monografii) Kapitoly z dějin pedagogiky volného času, MU, PdF, Brno 1999. Tam je také uvedena literatura k tématu. Předpokládá se samozřejmě alespoň základní vhled do oblasti filozofie (např. doporučujeme spisek Jiřího Machálka, Co je filozofie, OIKYMENH, Praha 1992, nebo jiné (např. H. J. Störing, Malé dějiny filozofie, Praha: Zvon 1992 nebo R. Palouš, K filozofii výchovy, Praha: SPN 1991). Ze starší literatury naší jsou velmi zevrubné dějiny filozofie Josefa Tvrdého (profesora Masarykovy univerzity v Brně) nazvané Průvodce dějinami evropské filozofie (2. vydání Brno 1947). Témata a doporučená literatura (V podstatě je nejcennější prostudovat dílo - vybranou část - autorů, o nichž se v tématu jedná). 1. Sofisté, Sokrates, Platón Literatura: Zlomky předsokratovských myslitelů, NČSAV, Praha 1962. O Sokratovi pojednávají dialogy Plutónovy především z jeho prvního období, např. Charmides (o uměřenosti), Hippias menší (o výchově k mravnosti) aj. O Sokratovi je bohatá literatura. Platón: předpokládá se znalost Ústavy (Politeia), nebo Zákonů (Nomoi). Nejrozsáhlejší jsou spisy o Platónovi prof. Fr. Novotného, v nichž lze nalézt příslušné tematické pasáže. 2. M. F. Quintilianus a jeho pojetí výchovy a vzdělání (v Římě) Literatura: M. F. Quintilianus, Základy rétoriky, Praha: Odeon 1985. 3. Křesťanská koncepce vidění světa, společnosti, člověka Předpokládá se znalost Nového zákona, zvl. Kázání na hoře (Řeč horská, Matouš 5, 1 - 48; 6, 1 - 34; 7, 1 - 28. Obdobně u dalších ev. (Poustevnictví, vznik klášterů, jejich společenská, kulturní a vzdělávací funkce. Řehole (Regulae) sv. Benedikta a pedagogické prvky v ní. V přehledu další řády. Sociální učení církve v současnosti - encyklika Centesimus annus. Současná výchovná a vzdělávací činnost církví. Scholastika, nominalismus a realismus, teorie dvojí pravdy. Literatura: příslušná hesla v Encyklopedii antiky. Pavel K. Mráček, Stručná příručka církevních dějin, Olomouc: Matice cyrilometodějská 1995. Jirásko L., Církevní řády a Kongregace v zemích českých, vydal klášter premonstrátů na Strahově 1991. Opasek A. a ost., Svatý Benedikt, Scriptum, Praha 1992, s. 163-171 Řehole sv. Benedikta, výbor (v témže spisku). Encyklika Jana Pavla II. Centesimus Annus, Praha: Zvon 1991. Bernhard Marianne, Kláštery, Mnichov 1995. Pozn.: protože stále vychází nová literatura, nelze ji zde plně uvádět. Uchazeči nechť ji sledují v knihovnách a v knihkupectvích. To platí i u ostatních témat. 4. Renesanční koncepce člověka, kulturních hodnot, vliv na výchovu, přehled v různých zemích Evropy: Itálie, Francie, Španělsko, Německo, Čechy Odraz renes. filozofie ve zdůvodnění ped. principů (fundamenta) v Komenského Velké didaktice (kapitola XVI.) J. A. Komenský, Didaktika a Informatorium, Brno 1913, nákladem ÚS Jednot učitelských na Moravě (s. 108-215). Jiná díla J. A. Komenského podle výběru uchazeče. Z děl ostatních evropských autorů podle výběru uchazeče + příslušné kapitoly z Dějin pedagogiky O. Kádnera. 5. Reformace a protireformace a její cíle. Výchova člověka. Bratrské školství, vývoj, ideová základna, jezuitské školství v Čechách a na Moravě, souvislosti s renes. vlivy. Literatura: Čornejová Ivana, Tovaryšstvo Ježíšovo, Jezuité v Čechách , Praha: MF 1995. Čapková D., Myslitelsko vychovatelský odkaz J. A. Komenského, Praha 1987. Palouš R., Komenského boží svět, Praha: SPN 1992. 6. Osvícenství v Anglii: empirismus Francise Bacona a jeho vliv na rozvoj vědy. John Locke a jeho vliv na Francii (Rousseau). Americké osvícenství: Benjamin Franklin, Thomas Jefferson, Thomas Paine. Americký romantismus (J. F. Cooper, R. W. Emerson, H. David Thoreau - a jeho Walden, vliv na mimoškolní výchovu). Americký pragmatismus (Ch. S. Peirce, William James, John Dewey, projektová a problémová vyuč. metoda). Dewey jako reprezentant moderní filozofie výchovy (spis Výchova a demokracie). 7. Evropské osvícenství. Francouzský racionalismus a J. J. Rousseau, charakteristika jeho filozofických názorů a román Emil. Vlivy J. J. Rousseaua v oblasti fil., literární a pedagogické. J. J. Pestalozzi a jeho ped. působení i soužití s dětmi (empatie). Literatura: K dispozici je rozsáhlá literatura o osvícencích a osvícenství, o J. J. Rousseauovi i J. J. Pestalozzim (zde je zvláště hojná literatura německá). Krátká informace také v publ. M. Přadka, Kapitoly z dějin PVČ, Brno: MU, ped. fakulta 1999, doporučujeme Pestalozziho román Linhart a Gertruda a jeho Labutí píseň. Pro pochopení jeho filozofie výchovy má zásadní význam esej Poustevníkova večerní hodinka. (Pestalozzi J. J., Ze života a díla, Praha 1968.) 8. Evropské filozofické proudy a jejich vliv na výchovu. Německá filozofie 19. století: do r. 1848, po roce 1848. J. F. Herbart jako filozof a pedagog, L. N. Tolstoj, T. G. Masaryk. Literatura: T. G. M.: Ideály humanitní, Praha: Melantrich 1968. K. Čapek: Hovory s TGM, Praha: Čs. spisovatel 1969. T. G. M.: O škole a vzdělání, předml. J. Cach, Praha: SPN 1990. Doporučeno: Jar. Opat, Filozof a politik T. G. Masaryk, Praha: Melantrich 1990. Drtina Fr.: Ideály výchovy, Myšlenkový vývoj evropského lidstva, vyd. Jan Laichter v Praze 1930. 9. Přehled filozofických názorů na přelomu 19. a 20. století. Pedagogický reformismus - příčiny vzniku, hlavní znaky. Rozvoj výchovy mimoškolské. Počátky a příčiny vzniku sociální pedagogiky a její dnešní význam. Literatura: Svojsík, A. B., Základy junáctví. Přadka, M., Počátky a příčiny vzniku sociální pedagogiky, in: Kapitoly ze sociální pedagogiky (Přadka, Knotová, Faltýsková, Brno: MU 1998). Spousta, Vl. et al.: Teoretické základy výchovy ve volném čase, Brno: MU 1994. 10. Postmodernismus a jeho ohlasy v ped. myšlení. Literatura: Brzezinski, Z., Bez kontroly, chaos v předvečer 21. století, Praha: Victorie Publishing 1993. Gál, E., Marcelli, M. (sestavovatelé), Za zrkadlom postmoderny, Bratislava: Areka 1991. Welsch Wolfgang, Postmoderna, pluralita jako etická a politická hodnota. Szkudlarek Tomasz, Wiedza i wolność v pedagogice amerikáńskiego postmodernismu, Kraków: Impulz 1993. Brezinka Wolfgang, Filozofické základy výchovy, Praha: Zvon 1996.
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2000, jaro 2001, jaro 2003, jaro 2009, podzim 2009, jaro 2010, podzim 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, podzim 2015.