Klinická anatomie dutiny ústní a hltanu

Dutina ústní je ohraničená rty, bazí dutiny ústní, tvrdým a měkkým patrem a uzavírá ji rovina předních patrových oblouků. Přes istmus faucium – hltanový vchod (tvořený patrovými oblouky s tonzilami, měkkým patrem s uvulou a kořenem jazyka) navazuje hltan. V dutině ústní jsou hustě malé slinné žlázky.

• Vestibulum oris je prostor mezi rty a tváří na jedné straně a alveolárními výběžky se zuby na straně druhé.
• Jazyk – rozlišujeme kořen, tělo, špičku, hřbet a laterální okraje. Pod špičkou jazyka leží vývody podčelistní (submandibulární) a podjazykové (sublingualní) slinné žlázy.
• Glandula parotis (příušní slinná žláza) vyúsťuje na sliznici tváře v úrovni 2. horní stoličky.

Hltan (farynx) je rozdělen na 3 části:

• Nasofarynx – nosohltan. V klenbě nosohltanu u dětí je lymfoepiteliální tkáň – tonsila pharyngea. Na boční stěně vyúsťuje Eustachova trubice (spojuje nosohltan se středouším). Přední stěnu nosohltanu tvoří choany a měkké patro.
• Orofarynx – ústní část hltanu je prostor ohraničený vchodem do hltanu – istmus faucium. Na bočních stěnách jsou mezi patrovými oblouky uloženy patrové (krční) mandle.
• Hypofarynx – hrtanová část hltanu.

Waldeyerův okruh tvoří lymfatická tkáň v oblasti hltanu a hrtanu:

• Nosní mandle (tonsilla pharyngea) – v klenbě nosohltanu
• Tonsilly tubariae (Gerlachi) – ve fossa Rosenmulleri
• Patrové (krční) mandle (tonsilly palatine) – mezi patrovými oblouky
• Jazyková mandle (tonsilla lingualis) – na kořeni jazyka
• Lymfatická tkáň ve stěně hltanu
• Lymfoepitelová tkáň vchodu hrtanu

Hypertrofie patrových tonsill, Adenoidní vegetace