Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Vyšetřovací metody hlasu


Symptomy

Vnímání kvality hlasu je čistě subjektivní a neexistuje norma hlasu, odchylky ve vnímání kvality hlasu jsou vázány i na kulturní a socioekonomické prvky.

Dysphonia (chrapot) – patologicky změněná kvalita hlasu. Vzniká:

  • Nepravidelným kmitáním hlasivek
  • Změnou závěru glotis (hlasové štěrbiny)

Další symptomy při hlasových patologiích:

  • zúžení dynamického rozsahu hlasu
  • zúžení frekvenčního rozsahu hlasu
  • zvýšené fonační úsilí
  • zkrácení maximální fonační doby
  • odynofonie
  • dyspnoe v průběhu fonace

Vyšetřování hlasu

Percepční hodnocení hlasu – subjektivní zhodnocení hlasu vyšetřovatelem. Subjektivnost omezuje výměnu výsledků, ale je dostupné každému lékaři, proto je základním prvkem při hodnocení průběhu onemocnění. Hodnocení fonace dle UEP (doporučení Unie evropských foniatrů): 0 normální hlas, 1 zastřený hlas, 2 mírná dystonie, 3 středně těžká dystonie, 4 těžká dystonie, 5 afonie, 6 ztráta hlasu po totální laryngectomii Škála GRBAS: G – grade (celkový stupeň), R – roughness (drsnost), B – breathiness (dušnost), A – aesthenicity (astenii), S – strain (napětí).

Hodnocení začátku fonace – měkký versus tvrdý nebo dyšný.

Měření maximální fonační doby (event. i po hlasové zátěži).

Měření dynamického, frekvenčního rozsahu a stanovení hlasového pole – stanovení dynamického rozsahu v celém frekvenčním rozsahu (event. i po hlasové zátěži).

Spektrální analýzy hlasu – kdy pomocí rychlé Fourierovy transformaci dojde k zobrazení zastoupení frekvencí v čase v analyzovaném vzorku zvuku.

Multidimensionální analýza – zhodnocení parametrů hlasu na základě zpracování hlasu počítačem (základní parametry: jitter, shimmer, harmonické/šum, základní frekvence F0 – ale celkově těchto parametrů je několik desítek).

Vyšetřování hlasotvorných orgánů

Elektroglottografie – snímání změn elektrického odporu, ke kterému dochází kmitáním hlasivek, dvěma elektrodami přiložených na křídla štítné chrupavky, které odpovídají uzávěru a otevření glotis. Často používána jako signál pro synchronizaci světla stroboskopického zdroje místo mikrofonu. Pomocí tohoto vyšetření lze měřit doby uzávěru a otevření glotis.

Laryngoskopie nepřímá již byla popsána v kapitole hrtan.

Laryngostroboskopie – patří vedle percepčního vyšetření mezi zlatý standart vyšetřovacích metod u pacientů s poruchami hlasu. Metoda spočívá v určitých limitech oka, které nedokáže zaznamenat více než cca 20 obrázků za sekundu. Rychlejší děje oku splývají a rozmazávají se. Vzhledem k tomu, že i ty nejhlubší mužské hlasy mají více než 50 Hz (Herz = 1 kmit/s) je přímé vyšetření hybnosti hlasivek lidským okem nemožné. Stroboskopie využívá další nedokonalosti lidského oka, která spočívá v určité latenci po kterou přetrvává naposledy spatřený obraz na sítnici. Pokud osvětlujeme pravidelný periodický děj záblesky světla se tejnou frekvencí jako je frekvence tohoto děje, tak vidíme tento děj neustále ve stejné fázi a nám se zdá jakoby se nehýbal (např.vidíme hlasivky neustále ve fázi závěru v průběhu fonace, nebo v jiné neustále stejné pozici). Pokud frekvenci záblesku o něco zvýšíme uvidíme tento děj zpomaleně se pohybující, přičemž rychlost tohoto zpomalení vyplývá z rozdílu frekvence děje a záblesků. Dnešní laryngostroboskopy automaticky synchronizují svou frekvenci záblesků s hlasem pacienta na základě buď mikrofonu, nebo elektroglotografie (viz výše). Nevýhodou tohoto vyšetření je nemožnost stroboskopického efektu u výrazných chrapotů, kdy se hlasivky hýbou tak nepravidelně, že není s čím záblesky synchronizovat.

Videolaryngoskopie/videolaryngostroboskopie – jsou dvě předchozí vyšetření doplněná o záznam pomocí endoskopické kamery a event. jeho záznam.

Videokymografie – je záznam velmi úzké části hlasivek pomocí speciálně upravené kamery, která tento řádek dokáže zobrazovat s frekvencí 8000 Hz a tak zobrazuje i vysoce nepravidelné děje, nebo děje velmi krátce trvající, které ve stroboskopickém světle nezastihneme (tím doplňuje stroboskopický nález).

Vysokorychlostní videolaryngoskopie – s rozvojem videotechniky a výpočetní techniky se podařilo v poslední době sestrojit endoskopickou kameru, která dokáže snímat obraz s frekvencí 2000 Hz. Tato metoda v sobě slučuje výhody jak videostroboskopie, tak i videokymografie – zobrazuje i vysoce nepravidelné děje a zároveň tak zobrazuje celé hlasivky.

Elektromyografie (EMG) – analýza elektrické aktivity generované motorickými jednotkami svalových vláken. Původně metoda ryze neurologická, ale vzhledem ke komplikované anatomii hrtanu je EMG hrtanu prováděna buď ve spolupráci otolaryngologa, nebo dokonce pouze otolaryngologem školeným v této metodě.

Pneumografie – je metoda, která informuje o pohybech hrudníku a břišní stěny v průběhu fonace.

Spirometrie – informuje o plicní kapacitě, která je jedním ze zásadních faktorů fonační doby.

Zobrazovací vyšetření, laboratorní (zánětlivé parametry, hladiny hormonů, …), nebo konziliární vyšetření (endokrinologické, alergologické, revmatologické, …) – se užívají jen ve specifických indikacích (viz patologie hrtanu).

prof. MUDr. Ivo Šlapák, CSc. |
MUDr. Dalibor Janeček, Ph.D., MUDr. Lukáš Lavička |
Klinika dětské ORL Lékařské fakulty MU a Fakultní Nemocnice Brno |
Nahoru, návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Lékařské fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009
| Kontakt, stránky střediska na Elportále