Nařízení Brusel I – uznání a výkon rozhodnutí

Autoři:

• Roman Kališ

1. Úvod

Před vstupem České republiky do Evropské unie byla úprava uznání ¹ a výkonu soudních rozhodnutí obsažena v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“). Podle ZMPS existovaly dva modely uznávání rozhodnutí. Ve věcech majetkových nebyla rozhodnutí uznávána v žádném zvláštním řízení a k uznání docházelo pouze tím, že český soud k danému rozhodnutí při řízení o nařízení výkonu rozhodnutí jednoduše přihlédl. Ve věcech manželských a ve věcech určení rodičovství pak byla rozhodnutí uznávána ve zvláštním řízení konaném před Nejvyšším soudem České republiky za podmínky, že alespoň jeden z účastníků byl občanem ČR. Nejvyšší soud v tomto řízení rozhodoval rozsudkem bez potřeby nařizovat v dané věci jednání ².

Dne 1. května 2004 se Česká republika stala členským státem Evropské unie a tedy i součástí tzv. „Evropského justičního prostoru“ (dále jen „EJP), resp. justičního prostoru Evropských společenství. Uznání a výkon rozhodnutí v rámci EJP upravuje nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ³ (tzv. Nařízení Brusel I), zejména v článcích 32 –58. Koncepce uznání a výkonu rozhodnutí dle Nařízení Brusel I (dále jen „Nařízení“) vychází z odlišení tří fází „realizace“ soudního rozhodnutí na území cizího státu ⁴:

1. uznání rozhodnutí
2. prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí
3. výkon rozhodnutí

Přestože spolu tyto fáze úzce souvisejí, každá si do jisté míry zachovává svoji autonomii ⁵, jejímž důsledkem je možnost vést v souvislosti s uznáním a výkonem cizích rozhodnutí až tři samostatná řízení.

2. Teritoriální a věcná působnost Nařízení Brusel I

Nařízení Brusel I použije pouze orgán členského státu EU na rozhodnutí vydaná na území jiného členského státu (čl. 32). Nařízení dopadá na všechna rozhodnutí ⁶ bez ohledu na jejich označení podle národního práva.

Nařízení se dále použije na veřejnou listinu týkající se právních vztahů ve věcné působnosti Nařízení, která byla vydána a je vykonatelná v některém členském státě Evropské unie (např. notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nebo zápis exekutorský), přičemž nezáleží na kvalifikaci listiny či přípustnosti její vykonatelnosti podle práva místa, kde je o výkon žádáno, ale podle práva místa vydání ⁷.

Nařízení se konečně použije i na vykonatelný soudní smír, který se (stejně jako v předchozích dvou případech) týká věcné působnosti Nařízení.

3. Proces uznání cizího rozhodnutí

Úprava obsažená v Nařízení vychází z předpokladu, že uvnitř EJP je uznání cizího rozhodnutí automatické (čl. 33 odst. 1). Řízení o uznání je pouze způsobem přezkumu procesního charakteru a nesmí vést k věcnému přezkumu uznávaného rozhodnutí (čl. 36 Nařízení). Splnění podmínek pro uznání je možné posoudit:

1. ve zvláštním řízení o uznání (toto řízení je prováděno na návrh a příslušným soudem bude v případě české republiky okresní soud v místě povinného)
2. v rámci řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti (pokud je námitka proti rozhodnutí o vykonatelnosti podána v řízení o opravném prostředku nebude soud v tomto případě rozhodovat o uznání či neuznání samostatným výrokem, ale skutečnost uznání či neuznání se projeví v rozhodnutí o opravném prostředku)
3. nebo jako předběžná otázka v rámci jiného řízení (tato situace nastane v případě, kdy je rozhodnutí předmětné věci závislé na tom, zda dojde k uznání rozhodnutí ve věci jiné).

4. Důvody odepření uznání

1. Rozpor s veřejným pořádkem (34 odst. 1)
2. Vady řízení ve státě vydání rozhodnutí (čl. 34 odst. 2)
3. Res iudicata a překážky jí podobné (čl. 34 odst. 3 a 4)
4. Nedostatek mezinárodní pravomoci (čl. 35 odst. 1)

Je-li kterýkoli z těchto důvodů namítnu a prokázán, je soud povinen uznání cizího rozhodnutí odepřít.

Ad a) Rozpor s veřejným pořádkem V tomto případě se jedná o rozpor s veřejným pořádkem státu, na jehož území se o uznání rozhodnutí žádá. Veřejný pořádek se doposud stal důvodem pro neuznání cizího rozhodnutí pouze jednou a to ve věci Krombach v. Bamberski ⁸, ve které Evropský soudní dvůr uvedl, že rozpor s veřejným pořádkem musí být takového stupně, že porušuje základní principy právního řádu členského státu, ve kterém je podán návrh na uznání, přičemž nelze přezkoumávat podstatu rozhodnutí soudu jiného členského státu.

Ad b) Vady řízení ve státě vydání rozhodnutí
Článek Čl. 34 odst. 2 Nařízení jako důvod pro neuznání cizího rozhodnutí situaci, kdy žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost.

Ad c) Res iudicata a překážky jí podobné
Nařízení zde jako překážku uznání cizího rozhodnutí uvádí jednak situaci, kdy na území státu uznání bylo mezi týmiž účastníky vydáno rozhodnutí, jež je neslučitelné s uznávaným rozhodnutím. Druhým důvodem je pak situace, kdy bylo mezi týmiž účastníky o témže nároku vydáno dřívější rozhodnutí na území jiného členského státu, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání v daném státě. První z uvedených situací není klasickou překážkou res iudicata (tedy věcí rozsouzenou), protože se nejedná o rozhodnutí o témže nároku, ale pouze o rozhodnutí vydaném na území státu uznání, které je s aktuálně uznávaným rozhodnutím neslučitelné. Zde tedy dochází k upřednostnění rozhodnutí státu uznání před rozhodnutími cizími. Druhá situace je pak již klasickou překážkou věci rozsouzené (rozhodnutí o témže nároku, mezi týmiž účastníky).

Ad d) Nedostatky mezinárodní pravomoci
Nedostatky v podmínkách mezinárodní pravomoci tvoří zvláštní důvod pro odepření uznání. Čl. 35 odst. 1 ⁹ uvádí kritéria příslušnosti, která byla-li porušena, nedojde k uznání předmětného rozhodnutí. Rozhodnutí tak nemá být uznáno, pokud je v rozporu s oddílem 3 (příslušnost ve věcech pojištění), 4 (příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv) nebo 6 (výlučná příslušnost) Kapitoly II. Článek 35 odst. 1 ve spojení s čl. 72 Nařízení pak jako další důvod pro neuznání uvádí nedostatky v podmínkách mezinárodní pravomoci v případech úpravy obsažené v dohodách uzavřených mezi členskými státy před vstupem Nařízení v platnost ¹⁰.

5. Řízení o vykonatelnost

„Řízení o vykonatelnost (exequatur) je specifickým řízením, jehož smyslem je ověřit, zda cizí rozhodnutí splňuje vymezené formální náležitosti“ ¹¹. Návrh na prohlášení vykonatelnosti je třeba podat u orgánu uvedenému v Příloze II Nařízení. V případě České republiky je tímto orgánem buď okresní soud místa domicilu povinného nebo místa, kde má být rozhodnutí vykonáno nebo soudní exekutor. Rozhodující orgán pak v tomto řízení postupuje podle procesního práva státu, ve kterém je návrh podáván.

V řízení o prohlášení vykonatelnosti je zkoumáno, zda je předloženo vyhotovení rozhodnutí splňující podmínky pro přezkoumání jeho pravosti (čl. 53 odst. 1) a zda je předložen dokument Osvědčení podle čl. 54 a 58 o soudních rozhodnutích a soudních smírech (vzor Osvědčení uveden v Příloze V k Nařízení). Shledá-li rozhodující orgán, že jsou formální náležitosti návrhu na prohlášení vykonatelnosti ¹² splněny, je rozhodnutí vykonatelné. Toto rozhodnutí je bez odkladu doručené povinnému.

5.1. Opravný prostředek proti rozhodnutí o vykonatelnosti

Proti rozhodnutí o vykonatelnosti lze podle české právní úpravy podat odvolání u místně příslušného okresního soudu. Obecná lhůta pro podání tohoto opravného prostředku činí jeden měsíc od doručení prohlášení vykonatelnosti. Má-li strana, proti které je výkon navrhován domicil v jiném členském státě, než ve kterém je rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti vydáno, počíná ode dne doručení rozhodnutí straně, proti které je výkon navrhován běžet zvláštní dvouměsíční lhůta.

V řízení o opravném prostředku je možné vznést námitky týkající se nedodržení podmínek prohlášení vykonatelnosti a rovněž tak i nesplnění podmínek pro uznání rozhodnutí. Dojde-li odvolací soud k závěru, že existují důvody pro neuznání daného rozhodnutí, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a rozhodne o zamítnutí návrhu na prohlášení vykonatelnosti.

Proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o vykonatelnosti je rovněž možné podat opravný prostředek. V případě České republiky je tímto opravným prostředkem dovolání nebo žaloba pro zmatečnost.

5.2. Částečné prohlášení vykonatelnosti

Vykonatelnost je prohlášena pouze ve vztahu k některým z výroků cizího rozhodnutí. Důvodem pouze částečného prohlášení vykonatelnosti může být buď žádost oprávněného o prohlášení vykonatelnosti pouze ve vztahu k určitým částem rozhodnutí (čl. 48 odst. 2) nebo situace, kdy není splněna některá z podmínek vykonatelnosti ve vztahu k určité části rozhodnutí nebo některý z výroků postihuje důvod odepření uznání (čl. 48 odst. 1).

6. Řízení o výkon

Cizí rozhodnutí bude vykonáno, jsou-li splněny tři podmínky.

1. rozhodnutí je vykonatelné ve státě, kde bylo vydáno
2. rozhodnutí bylo prohlášeno za vykonatelné ve státě uznání
3. nebyly dány důvody odepření uznání rozhodnutí, v případě že byly namítnuty

Samotná úprava postupu při výkonu rozhodnutí je ponechána vnitrostátní úpravě, přičemž návrh na výkon lze podat buď samostatně, nebo společně s návrhem na prohlášení vykonatelnosti. Povinný subjekt má možnost podat proti rozhodnutí o nařízení výkonu opravný prostředek a to ve lhůtě stanovené pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti. Rozhodnutí o výkonu rozhodnutí pak nemůže nabýt právní moci dříve než rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti.