Předkolumbovská Amerika

Anonym, „Tanečnice“, 1200–500 př. n. l., předklasické období, malovaná keramika, výška 10 cm, naleziště: Tlatilco, vysokohorská oblast Mexika, uloženo: Soukromá sbírka, Mexico, D. F., Mexiko.

Oděv mladé ženy tvoří pouze krátká sukně a jako u všech hliněných plastik z předklasického období je její účes vypracován se zvláštní pečlivostí.

Anonym, „Pár tanečnic“, 1200–500 př. n. l., předklasické období, keramika se zbytky načervenalé, žluté a bílé polychromie, výška 16,5 a 15,5 cm, naleziště: Tlatilco, vysokohorská oblast Mexika, uloženo: Soukromá sbírka, Mexico, D. F., Mexiko.

Mezi mnoha hrobovými nálezy v Tlatilku jsou obě tyto „Krásné ženy“ („Pretty Ladies“ – termín užívaný některými amerikanisty) jediné, jež byly záměrně vyrobeny do páru a uloženy společně v jediném hrobě. Jejich oděv charakterizují takzvané biskupské mitry a kalhotové sukně, na nichž jsou (okolo stehen) zřetelné dvě řady vyšitých poutek.

Anonym, „Sedící matka s dítětem“, 1000–200 př. n. l., předklasické období, keramika, výška 14 cm, naleziště: Tlapacoya, vysokohorská oblast Mexika, uloženo: Soukromá sbírka, Mexico, D. F., Mexiko.

Tato terakotová plastika byla nalezena ve známé lokalitě Tlapacoya, ležící naproti Tlatilku na druhém břehu jezera Texcoco. Slohově jsou tato a další tlapacoyské plastiky podobné tlatilskému stylu, nedosahují však jeho úrovně.

Anonym, „Sedící muž (?) s dítětem“, 800–200 př. n. l., olmécká kultura, předklasické období, jadeit, výška 55 cm, šířka 42 cm, naleziště: Las Limas, Veracruz, Mexiko, uloženo: Museo Regional de Jalapa, Veracruz, Mexiko.

Sousoší vzdáleně připomíná evropské křesťanské madony a je zajímavé, že takto bylo uctíváno ve vesnickém kostele poblíž místa, kde bylo nalezeno. Původní tvůrci, jak vyplývá z dosavadních znalostí jejich filozofie a mytologie, zobrazili kněze (kněžku?), který na svých rukou drží jaguárodlaka (zvláštní pololidskou a polozvířecí bytost, která vzešla ze spojení ženy a jaguára, posvátného zvířete olmécké mytologie) nebo boha deště.

Anonym, „Pár sedící na lavičce“, asi 200–800 n. l., styl Colima, kultura severozápadního pobřeží, keramika, výška 12 cm, naleziště: Colima, Mexiko, přesné místo není známo, uloženo: Sbírka dr. Kurta Stavenhagena, Mexico, D. F., Mexiko.

Zatímco muž (vpravo) má pouze pás přes rameno a penisovou pásku, žena je oděna v suknici, která jí sahá od boků až k patám, oba mají stejné náušnice, ale řetěz se zřetelným pektorálem (který obvykle označoval mužského hodnostáře) má v tomto případě na sobě jen žena.

Anonym, „Sedící milenci“, asi 200 až 800 n. l., styl Colima, předklasické období severozápadního pobřeží, hnědočerveně malovaná keramika, výška 12 cm, naleziště: severozápadní pobřeží Colimy, Mexiko, přesné místo není známo, uloženo: Sbírka dr. Kurta Stavenhagena, Mexico, D. F., Mexiko.

Muž má paži jemně ovinutou kolem ramen ženy. Oba jsou oděni podobně, pouze slavnostní pokrývkou hlavy; muž se od ženy liší dvojřadým vzácným řetězem kolem krku.

Anonym, „Žena sedící na klíně druhé ženy“, asi 200–1000 n. l., styl Jalisko ze severozápadního pobřeží, keramika se zbytky červené a černé polychromie, výška 49 cm, naleziště: oblast Barrancas, Jalisco, Mexiko, uloženo: Stendahlova sbírka, Los Angeles, USA.

Sousoší pravděpodobně zachycuje porodní bábu vyšetřující těhotnou ženu.

Anonym, „Hlava dívky“, asi 600–1000 n. l., tajínská kultura středního pobřeží Mexického zálivu, keramika, výška 17,5 cm, naleziště: střední Veracruz, snad lokalita Ignacio de la Lave, uloženo: Museo Regional de Jalapa, Veracruz, Mexiko.

Téměř tisíc let od sebe dělí kultovně zaměřené umění Olméků a realistickou tvorbu tajínských Totonaků. Tato z hlíny modelovaná podoba mladého děvčete s jemným výrazem v obličeji ukazuje na typ, s nímž se lze v Mexiku setkat dodnes.

Anonym, „Bohyně země Coatlicue“, mezi lety 1450–1519, aztécká kultura, andezit, výška 252 cm, naleziště: Tenochtitlán, Mexico, D. F., Mexiko, uloženo: Museo Nacional de Antropología, Mexico, D. F., Mexiko.

Umělec působivě vyjádřil v „tvrdém kameni“ filozofii aztécké sveřeposti a válečnické náruživosti, kterou Aztékové považovali za prostředek k nastolení řádu a harmonie – byli přesvědčeni, že srdce a krev obětovaných zajatců zajistí harmonický běh světa a vesmíru. Socha Coatlicue je vytesána z velkého andezitového bloku a nese řadu atributů, které provázejí i jiná aztécká sochařská díla: hlavu v čelním pohledu tvoří dvě z profilu zobrazené hlavy chřestýšů s vyceněnými zuby; na krku jí visí náhrdelník z lidských srdcí a rukou; je oblečena v krátké suknici z hadích těl. Dlaně rukou na náhrdelníku působí tak opravdově, až se zdá, že v každém okamžiku uchvátí svou oběť.

Anonym, „Rodící bohyně“, asi 1450–1521 n. l., aztécká kultura, aplit, výška 21 cm, naleziště: Mexiko, přesné místo není známo, uloženo: Sbírka Robert Woods Bliss, Dumbarton Oaks.

Socha expresivně zachycuje rodící bohyni Tlazoltéotl, božstvo země a zrození.

Anonym, „Svatební scéna“, cca 1500, mixtécká kultura, malba na jelení kůži, výřez z Codexu Bodley 2858, 29x26 cm, naleziště: Oaxaca, Mexiko, uloženo: Bodleian Library, University of Oxford, Oxford, Velká Británie.

Výjev zachycuje svatbu vladaře jménem „4. Aligátor“, syna jménem „8. Jelen“, jednoho z nejslavnějších panovníků mixtécké dynastie Tilantongo s princeznou zvanou „13. had, Opeřený had“.

Anonym, „Žena a muž“, 400–100 př. n. l., salinarská kultura, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika se zbytky nánosu tmavohnědé barvy, výška 20,5 cm, naleziště: Salinar, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 032–008), Lima, Peru.

Klečící nahá žena a klečící nahý muž, který ji levou rukou drží kolem ramen; žena je o trochu větší a zdá se, že hraje aktivní roli – pravou rukou se dotýká mužova pohlaví. Tato scéna bývá obvykle vykládána jako předehra. Výraz obličeje, okrasa dolní čelisti, ale především poloha volných rukou jako by spíše naznačovala rituální záměry. Možná je zde znázorněna počínající masturbace, která ženiným přičiněním vyvolá výron životodárného semene.

Anonym, „Vaginální styk mezi mužem a ženou“, 400–100 př. n. l., salinarská kultura, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná světle hnědou barvou, výška 19 cm, naleziště: Salinar, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 032–006), Lima, Peru.

Mužova pravá ruka a ženina levá ruka jsou přeloženy přes sebe, jejich druhé paže spočívají souběžně. Mužův pohled je odvrácen. U obou postav je naznačen anální otvor.

Anonym, „Soulož muže a ženy na pokrývce“, 400 př. n. l. až 0, gallinazská kultura (dřívější název virúská kultura), antropomorfní nádoba s uchem a hubicí, keramika, po vypálení malovaná červenohnědou a tmavošedou barvou, obličeje obou postav jsou pomalovány bílou barvou, výška 13,7 cm, naleziště: Virú, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 033–002), Lima, Peru.

Žena leží na zádech, nohy má položeny na mužových bocích, takže její pánev je trochu zvednuta; obličeje obou postav jsou pomalovány bílou barvou, na mužově hlavě je nakresleno sedm křížů. Lze se domnívat, že jde o anální styk.

Anonym, „Skrotum a penis“, 400 př. n. l. až 300 n. l., vicúská kultura, antropomorfní vázovitá nádoba, keramika, po vypálení malovaná krémovou barvou, žalud a raphe jsou červenohnědé, výška 16 cm, naleziště: Vicús, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 034–006), Lima, Peru.

Skrotum (šourek) slouží jako nádržka na tekutinu a penis jako hubice. Vyprazdňování tekutiny připomíná ejakulaci, což vede k domněnce, že nádoba byla používána v rituálním kontextu.

Anonym, „Anální styk mezi stojícím mužem a ženou“, 1. století, I. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a tmavočervenou barvou, výška 18 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 004–005), Lima, Peru.

Anální styk mezi mužem a ženou. Ženiny vlasy a ochlupení obou jsou provedeny červenou barvou. Vlnité vlasy mají metaforickou souvislost s vodou, krví a plodností. I když se tento výjev týká anální oblasti, ženské pohlaví je zřetelně vypracováno. Malé stydké pysky jsou provedeny v červené barvě. Hlava ženy je otočena doprava. Mužova hlava je ozdobena kruhy, jejichž význam neznáme, možná však poukazují na tekutinu (voda, krev, chicha čili kukuřičné pivo) nebo semeno (plodnost). Obě postavy mají pomalované obličeje.

Anonym, „Erotická scéna mezi manželi“, 200–400, raná fáze mochické kultury, fragment antropomorfní nádoby s třmenovou hubicí, keramika, výška 14 cm, naleziště: severní pobřeží Peru, přesné místo není známo, uloženo: Milwaukee Public Museum, Milwaukee, USA.

Výjev zachycuje pohlavní styk mezi manželi, přičemž k ženě se choulí spící dítě. Erotické scény heterosexuální i homosexuální jsou častým námětem mochických umělců a dokumentují, že tato kultura byla v oblasti sexuality neobyčejně tolerantní.

Anonym, „Felace“, 2.–4. století, II./III. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou, červenou a oranžovou barvou, výška 20 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 013–004), Lima, Peru.

Mezi stojícím mužem a ženou, která klečí na pokrývce, dochází bezmála k felaci. Muž drží ženu za hlavu a dívá se přes ni do dálky, což je pravděpodobně dokladem rituálního charakteru tohoto ztvárnění. Žena má přehoz, náramky, kolíčky v uších; hlavu mírně odvrací. Kolíčky v nosní přepážce nebo v uších byly znakem vysokého společenského postavení nejen u andských kultur, ale také u mezoamerických civilizací (Moctezuma).

Anonym, „Sedící milenci“, 200–800, mochická kultura, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, malovaná keramika, výška 19 cm, naleziště: severní pobřeží Peru, přesné místo není známo, uloženo: Textile-Museum, Washington, D. C., USA.

Anonym, „Penis a skrotum“, 4. století, III. fáze mochické kultury, antropomorfní vázovitá nádoba, keramika, po vypálení malovaná krémovou a červenou barvou, výška 16 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 002–005), Lima, Peru.

Mužský pohlavní orgán je zobrazen jako symbol plodnosti; na rozdíl od podobných nádob peruánských kultur zde penis neslouží jako hubice s otvorem k vylévání.

Anonym, „Dřepící žena s velkou vulvou“, 4. století, III. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba, keramika, po vypálení malovaná krémovou a hnědou barvou, dodatečně pomalována tmavě hnědou barvou, výška 30,6 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 030–001), Lima, Peru.

Žena má výrazně vyznačenu velkou vulvu, klitoris a ochlupení, zatímco prsa a pupek jsou jen naznačeny. Jestliže pití z nádoby ve tvaru penisu je považováno za umělou felaci (sání či dráždění mužských pohlavních orgánů ústy nebo jazykem), pak pití z vulvy, která je zároveň hubicí, bývá interpretováno jako cunnilingus (lízání či sání ženských pohlavních orgánů). Tuto sexuální techniku však, na rozdíl od felace, v ikonografii mochické kultury nenacházíme. Jedná-li se u felace spíše o výron životodárného semene, u cunnilingu se nenabízí zřejmě žádný jiný výklad než sexuální uspokojení. Protože takové profánní počínání se v ikonografii mochické kultury nevyskytuje, tato teze asi potvrzuje, že většina keramiky se sexuálními a erotickými motivy měla rituální význam.

Anonym, „Anální styk mezi mužem a ženou na pokrývce“, 4. století, III. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a tmavočervenou barvou, dodatečně pomalovaná tmavě hnědou barvou, výška 20 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 009–003), Lima, Peru.

Anální styk mezi mužem a ženou probíhá na pokrývce s poduškou ve tvaru válečku. Žena leží na břiše a dívá se přitom doprava, její vulva je zřetelně znázorněna. Muž je v podřepu za ženou; halenu s motivem stupínků často nosili muži a bůh hor. Motiv vlnek na nádobě symbolizuje tekutinu a plodnost.

Anonym, „Anální styk mezi mužem a ženou pod pokrývkou“, 4. století, III. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a tmavočervenou barvou, výška 16,5 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 005–003), Lima, Peru.

U obou postav nejsou přikryty hlavy a spodní části těla. Tak lze rozpoznat, že žena si zavádí penis do análního otvoru. Je „aktivní“, na rozdíl od jiných zobrazení „neaktivních“ žen – není jasné, zda to poukazuje na nějaký významný rozdíl. Vulva je propracovaná, stejně jako mužův anální otvor. Oba mají zvednutou hlavu a obvyklý strnulý pohled.

Anonym, „Scéna porodu“, 4. století, III. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a červenohnědou barvou, výška 20 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 029–004), Lima, Peru.

Statná žena s poprsím má hlavu zvrácenou nahoru a zavřené oči. Zezadu je podpírána druhou ženou, jejíž hlava je odvrácena. Před rodičkou se nachází menší žena, porodní asistentka, která bere dítě právě přicházející na svět. Diference ve velikosti žen svědčí patrně o rozdílném statusu. Na povrchu nádoby uprostřed a na pravé straně se nachází několik neidentifikovatelných malovaných objektů, které mají pravděpodobně vztah k porodu.

Anonym, „Koitus mezi dvěma myšmi“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s uchem, keramika, po vypálení malovaná krémovou a červenou barvou, výška 22 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 022–002), Lima, Peru.

Koitus je zachycen plasticky: sameček spočívá na samičce, která ještě našla čas zabývat se ořechem. V malbě jsou provedeni patrně jen myší samečci, ovoce a burské ořechy. Zobrazení většího počtu myší poukazuje na velkou reprodukční schopnost těchto zvířat a plody jsou spjaty s úrodností.

Anonym, „Soulož na dece“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a červenohnědou barvou, dodatečně pomalována tmavohnědou barvou, výška 17,5 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 007–001), Lima, Peru.

Soulož probíhá na pokrývce s poduškou ve tvaru válečku; žena leží na boku, muž je za ní v podřepu. Možná probíhá anální styk. Mužův pohled ženu přehlíží, žena se dívá jiným směrem a kojí dítě. Její vlasy, prodloužené bavlněnými stužkami, spadají přes okraj nádoby. Pomalování ženina obličeje odpovídá vzhledu jiných žen. Motivy vln na nádobě poukazují na tekutinu a na plodnost.

Anonym, „Soulož muže s kojící ženou“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a tmavohnědou až červenohnědou barvou, výška 19,4 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 008–009), Lima, Peru.

Na kojící ženě spočívá o něco menší muž. Jeho bederní rouška je odhrnuta, takže je mu vidět pohlaví. Žena pravou rukou zavádí penis. Zobrazen je pravděpodobně anální koitus. Obě postavy však zřejmě soustřeďují svou pozornost na něco jiného, jako by jednání bylo zaměřeno na určitý cíl.

Anonym, „Soulož kněze s kojící ženou“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a červenou barvou, výška 23 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 009–011), Lima, Peru.

Ozdobná pokrývka hlavy prokazuje, že muž je knězem. Dotýká se ženiných prsou a ramen. Žena pokládá svou pravou ruku na jeho levou nohu. I když to nelze rozpoznat, mohlo by jít o anální styk, soudě mimo jiné podle pokrývky a podušky ve tvaru válečku, které, jak se zdá, patří ke kánonu análního koitu. V kulturách staré Ameriky zřejmě platil zákaz vaginálního koitu během laktačního období ženy, které tam trvalo první tři roky věku dítěte. Normální koitus během této doby byl přísně trestán, dokonce i smrtí; proto se obyvatelé předkolumbovské Ameriky zřejmě uchylovali k análnímu styku, který se pak odráží i v častém uměleckém ztvárnění.

Anonym, „Anální styk mezi stojícím mužem a ženou ležící na břiše“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a červenou barvou, hubice tmavě hnědou barvou, výška 18,5 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 003–002), Lima, Peru.

Mezi ženou ležící na břiše a mužem stojícím za ní probíhá možná anální styk; jsou na pokrývce s poduškou ve tvaru válečku. Pokrývka hlavy značí, že muž je kněz. Žena má odvrácenou hlavu. Vlasy jí spadají po straně nádoby, jsou prodlouženy bavlněnými stuhami.

Anonym, „Anální koitus mezi knězem a ženou“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba, keramika, po vypálení malovaná krémovou a tmavě okrovou barvou, výška 19,9 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 011–003), Lima, Peru.

Oba aktéři análního koitu upřeně zírají dopředu. Muž má ozdobu hlavy a halenu, obojí často nosí kněží v určitých scénách. Mužova bederní rouška je vzadu odhrnuta, aby byl vidět jeho anální otvor; ženina vulva je dobře znatelná. Žena má náušnice, což zdůrazňuje její urozený stav.

Anonym, „Sexuální styk s,živou‘ mrtvolou“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a červenohnědou barvou, výška 19,8 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 018–001), Lima, Peru.

Plastika zachycuje sexuální vztah mezi takzvanou živou mrtvolou a ležící postavou, kterou mrtvý oběma rukama drží za prsa. Je to jeden z mála případů, kdy je znázorněna soulož s živou mrtvolou. Živoucí mrtvý odvrací hlavu, jako by se soustředil na duchovní pozadí tohoto rituálního počínání. Jeho skrotum a anální otvor jsou zřetelně rozeznatelné. Postava, která leží před ním, má na rozdíl od jiných zpodobení pohlavního aktu zavřené oči, možná je to upozornění na přítomnost smrti. Nedá se vyloučit, že tato osoba spí, vzhledem k uvolněné poloze její levé ruky pod hlavou. Avšak bílá barva, které je u ní použito, vzbuzuje asociace na smrt a na kněžství. Ozdoba hlavy také připomíná kněžské ozdoby a symboly, takže se může jednat o muže, možná kněze. V úvahu připadá i alternativa obřadného setkání kněze (který se nachází v extatickém vytržení) s živoucí mrtvolou. Avšak rituální vztah mezi ženami a kněžími ve společnosti mochické kultury by zde mohl být vysvětlením pro spíše ženskou roli domněle mužského kněze a nemusí být nezbytně interpretován jako homofilie či nekrofilie. Nadto styk mezi živým a mrtvým zřejmě souvisí s filozofií existence posmrtného života a jeho propojení s životem reálným, kterou sdílela většina společností pravěkého a starověkého světa.

Anonym, „Muž trpící pohlavní chorobou“, 5. století, IV. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, po vypálení malovaná krémovou a hnědou barvou, výška 15,5 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 015–009), Lima, Peru.

Zobrazení zachycuje muže trpícího asi pohlavní chorobu: leží na levém boku, pravou rukou si drží hýždě, chybí mu penis.

Anonym, „Pohlavní spojení mezi božstvem a ženou“, 6. století, V. fáze mochické kultury, antropomorfní nádoba, keramika, po vypálení malovaná krémovou a tmavošedou barvou, obličeje jsou červené, výška 14,5 cm, naleziště: Moche, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 003–003), Lima, Peru.

Koitus mezi nadpřirozenou bytostí či božstvem a ženou se odehrává symbolicky na vyvýšeném místě, na náhorní plošině nebo na vrcholu pyramidy, neboť na nádobě jsou reliéfně provedeny stupně. Oba leží na pokrývce s válcovitou poduškou, která bývá často zobrazena u análního koitu; není však jisté, zda je zde znázorněn anální styk. Toto božstvo se podobá jiným bohům, kteří jsou zobrazeni na různých nádobách, jak praktikují vaginální styk se ženou ležící na zádech. Pozornost zasluhuje důležitost role ženy, která může udržovat sexuální vztahy s „živou“ mrtvolou v podsvětí, ale je také s to rituálně překročit hranici do vyššího světa a navázat kontakt s říší bohů. Nadpřirozená bytost, kterou lze identifikovat podle tesáků šelmy, dále podle ozdob uší a podle velkých, okrouhlých očí, jako u nočních zvířat, je pravděpodobně ztvárněním boha hor, nejdůležitějšího boha mochické kultury. V ozdobě jeho hlavy se nachází vyobrazení sovy, nočního zvířete. Bůh hledí do dálky a pravou rukou otáčí hlavu ženy do směru, kterým se dívá on sám. Toto počínání, jehož příkladů v mochické kultuře nalezneme mnoho, má zde zvláštní rituální význam, protože to provádí bůh. Výjevy, v nichž muži otáčejí ženě hlavu jiným směrem, mohou být chápány jako napodobení božského konání. Pozdější chimúská kultura přinesla podobné příklady, čímž je zvýrazněna dlouhá tradice zavedených reprodukcí, zřejmě určitého kánonu. V ikonografii mochické kultury se odvrací hlava lidské oběti, aby mohly být proříznuty krční tepny, nebo krk prokousne puma, s níž je asociativně spojován bůh hor. Zůstává nejasné, kam se bůh a žena dívají. Možnosti interpretace jsou – blízké hory, za nimiž vychází slunce a které jsou ve spojení s bohem hor, – a moře, které je dáváno do souvislosti s podsvětím.

Anonym, „Žena s dítětem“, 700–1200, sicánská kultura, antropomorfní nádoba, keramika, po vypálení malovaná okrovou a tmavohnědou barvou, výška 19,5 cm, naleziště: Sicán nebo Lambayeque, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 174–005–015), Lima, Peru.

Sedící žena s pokrčenýma nohama má na pravém koleně dítě, které jí sahá na pravý prs. Žena má jednu ruku na svém levém prsu a druhou na hlavě dítěte. Na krku má náhrdelník a na hlavě šátek, jehož tři cípy jí spadají na záda. V týlu ženské postavy je připevněno ucho nádoby.

Anonym, „Ležící muž a ležící žena“, 11.–15. století, chimúská kultura, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, výška 24,5 cm, naleziště: Chimú, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 025–003), Lima, Peru.

Ležící muž má položenu ruku a nohu přes ležící ženu, má pozvednutou hlavu a odvrací pohled. Je možné, že dvojice souloží, i když v této pozici by to bylo umění. (Ale příslušníci chimúské kultury a říše v severním Peru byli neobyčejně kreativní v nejrůznějších činnostech: vynikli jako zemědělci, dovední stavitelé měst a chrámů i jako tvůrci vyspělé keramiky.)

Anonym, „Sedící muž se ztopořeným, do výšky zahnutým penisem“, 11.–15. století, chimúská kultura, antropomorfní nádoba, keramika, výška 22,5 cm, naleziště: Chimú, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 025–005), Lima, Peru.

V postavě sedícího muže jsou zdůrazněny: ztopořený, do výšky zahnutý penis s cévami vyznačenými rytím, široká ústa s odhalenými zuby, ozdobná pokrývka hlavy a hrb, který je zvýrazněn plastickou modelací žeber a páteře. Důraz na tělesnou deformaci souvisí s vírou mnoha amerických kultur (ale nejen amerických kultur), že takto „postižení“ lidé mají zvláštní schopnost zprostředkovat pomocí rituálů spojení mezi pozemským světem a světem nadpřirozených sil.

Anonym, „Muž a ležící žena“, 11.–15. století, chimúská kultura, antropomorfní nádoba s třmenovou hubicí, keramika, výška 17 cm, naleziště: Chimú, Peru, uloženo: Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera (č. 027–006), Lima, Peru.

Žena leží na břiše, za ní se nachází muž. Je možné, že jde o anální styk.

Anonym, „Rodina ve svém domě“, asi 1200–1460, chimúská kultura, nádoba s třmenovou hubicí (detail), keramika, výška 26 cm, naleziště: severní pobřeží Peru, přesné místo není známo, uloženo: Soukromá sbírka, Švýcarsko.

Výjev z poklidného rodinného života: žena, uprostřed muž, který v rukou drží velkou nádobu a dítě.

Anonym, „Peruánský vladař Inka a jeho coya (manželka)“, kolem roku 1600, kresba na papíře v rukopisné kronice Felipe Huamana Pomy de Ayala (1526–1613) El primer nueva coronica y buen gobierno (První nová kronika a dobrá vláda), dokončené asi roku 1615, uloženo: Královská knihovna, Kodaň, Dánsko.

Tato kronika, jejímž autorem je indiánský míšenec, je obsáhlým rukopisem o 1179 stranách, který upadl v zapomnění a byl objeven až v roce 1908 v Královské knihovně v Kodani. Tiskem vyšla poprvé v roce 1936. Velké množství půvabných ilustrací dává názornou představu o životě ve staré incké říši – Tahuantisuyu (Země čtyř stran).

Anonym, „Panny Slunce – Vybrané Panny pod dohledem spřádají vlnu“, kolem roku 1600, kresba na papíře v rukopisné kronice Felipe Huamana Pomy de Ayala (1526 až 1613) El primer nueva coronica y buen gobierno (První nová kronika a dobrá vláda), dokončené asi roku 1615, uloženo: Královská knihovna, Kodaň, Dánsko.

Rok co rok navštěvoval vesnice incké veleříše státní úředník-odhadce, zvaný apopanaca, a prohlížel všechna místní děvčata. Jak název Panny Slunce naznačuje, musely být všechny dívky do příchodu apopanaky neposkvrněné. Proto byl výběr prováděn mezi děvčaty přibližně desetiletými. Státní odhadce rozdělil všechny dívky na dvě skupiny. Zvláště krásné a fyzicky dokonalé panny vybral – odtud také jejich kečuánské jméno Aclla cuna – Vybrané Panny. Ty dívky, které nebyly vybrány, zůstaly až do svatby ve svazku otcova ayllu (občiny). Vybrané Panny naopak okamžitě odcházely z vesnice a byly shromažďovány v klášterech v hlavních městech čtyř provincií incké říše. Tam byly čtyři roky na státní náklady vyučovány domácím pracím – vaření, tkaní, předení a podobně. Poté byly znovu hodnoceny. Některé byly dány státním úředníkům a zasloužilým důstojníkům za manželky nebo konkubíny, z ostatních se staly mama cuna (matky – služebnice boha slunce). Tyto incké vestálky přísahaly, že budou žít ve věčné čistotě. Vykonávaly různé svaté práce – například připravovaly jídlo a nápoje pro obětování. Absolutní nedotknutelnost Panen Slunce ovšem neplatila pro vládce Inku, ztělesnění boha na zemi, který si mezi nimi vybíral své vedlejší ženy.

Anonym, „Věšení za vlasy“, kolem roku 1600, kresba na papíře v rukopisné kronice Felipe Huamana Pomy de Ayala (1526 až 1613) El primer nueva coronica y buen gobierno (První nová kronika a dobrá vláda), dokončené asi roku 1615, uloženo: Královská knihovna, Kodaň, Dánsko.

Věšení žen za vlasy bylo v incké říši trestem za „předmanželský“ styk zejména Panen Slunce, zatímco prosté ženy měly v sexuální oblasti poměrnou volnost. Kresba zachycuje provinilou Pannu Slunce (která měla zůstat neposkvrněná až do doby, než byla přidělena Inkovi nebo některému z jeho oddaných úředníků či vojáků) a jejího milence (vlevo), který se stal „svatokrádežníkem“.

Anonym, „Kamenování“, kolem roku 1600, kresba na papíře v rukopisné kronice Felipe Huamana Pomy de Ayala (1526–1613) El primer nueva coronica y buen gobierno (První nová kronika a dobrá vláda), dokončené asi roku 1615, uloženo: Královská knihovna, Kodaň, Dánsko.

Kamenování žen bylo v incké říši trestem za cizoložství, to znamená v případě, že se „spustila“ vdaná žena.

Anonym, „Slavnosti Antisuyů“, kolem roku 1600, kresba na papíře v rukopisné kronice Felipe Huamana Pomy de Ayala (1526 až 1613) El primer nueva coronica y buen gobierno (První nová kronika a dobrá vláda), dokončené asi roku 1615, uloženo: Královská knihovna, Kodaň, Dánsko.

Antisuyové byli obyvateli oblasti Montaña, nacházející se východně od hlavního města incké říše – Cuzka.