Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
201
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-24
REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ SYSTÉMY A FAKTORY JEJICH
ÚSPĚCHU
REGIONAL INNOVATION SYSTEMS AND FACTORS OF THEIR
SUCCESS
ING. VIKTORIE KLÍMOVÁ, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
* Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: klimova@econ.muni.cz
Anotace
Zavádění a šíření inovací je důležitým prvkem socio-ekonomického rozvoje a dlouhodobé
konkurenceschopnosti regionu. Inovační výkonnost regionu bývá zkoumána prostřednictvím konceptu
regionálních inovačních systémů. Cílem článku je analyzovat příčiny úspěchu dobře fungujících
regionálních inovačních systémů. Analýza je provedena prostřednictvím případových studií dvou
inovačně velmi výkonných amerických regionů, a to Silicon Valley a Route 128. Mezi hlavní příčiny
jejich úspěchu patří propodnikatelsky orientované univerzity (zejm. Stanfordova univerzita a
Massachusetts Institute of Technogy), které jsou líhní zajímavých podnikatelských nápadů. Důležitá je
také vládní podpora realizovaná prostřednictvím podpůrných programů a zakázek ve výzkumu a
vývoji. Svoji roli hraje také financování formou rizikového kapitálu a významnou úlohu tak mají i
investiční společnosti. Případové studie potvrdily, že záleží i na historickém vývoji (koncept path
dependence) a vlivu náhody.
Klíčová slova
regionální inovační systém, inovace, Silicon Valley, Route 128
Annotation
Launching and diffusion of innovations pose a key element of socio-economic development and longterm
competitiveness of regions. Innovation performance of regions is analysed through the concept
of regional innovation systems. The aim of this article is to analyse the causes of success of wellfunctioning
regional innovation systems. The analysis is carried out on the basis of case studies of two
American regions with high innovation performance, Silicon Valley and Route 128. The main causes
of their success are entrepreneurially oriented universities (especially Stanford University and
Massachusetts Institute of Technology), that are considered seedbed of interesting business ideas.
Also the government support realized through supporting programmes and research contracts is
important. Another important element is financing by venture capital and so the investment companies
play important role. The case studies confirmed that it depends also on historical development (path
dependence concept) and influence of chance.
Key words
regional innovation system, innovation, Silicon Valley, Route 128
JEL classification: O31, R11
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
202
Úvod
Inovace jsou v současné době považovány za významný a klíčový faktor rozvoje ve vyspělých zemích
a regionech a v inovacích hledají svou konkurenční výhody regiony, které chtějí být dlouhodobě
konkurenceschopné. Role inovací v regionálním rozvoji je zkoumána především v institucionálních
teoriích regionálního rozvoje. Pro tyto přístupy je charakteristický důraz na instituce a sítě interakcí
jako na stěžejní prvek formující míru učení a inovací. Rozdíly v inovační výkonnosti na agregátní
úrovni jsou spojovány s rozdíly v institucionálním nastavení. Institucionální přístupy v sobě zahrnují
několik dílčích konceptů. Inovacím v regionech se věnuje například koncept průmyslových okrsků
(nejznámější jsou italské průmyslové okrsky, které popsali Bagnasco, Becattini a Brusco).
Významnou součástí institucionálních teorií jsou i tzv. systémové přístupy či inovační systémy.
Inovační systémy byly nejdříve zkoumány na národní úrovni, později byla přidána i regionální
(Laranja a kol., 2008). Koncepty inovačních systémů slouží jako analytický rámec (nástroj) pro
analýzu inovační výkonnosti regionů (příp. států). Tento nástroj je využitelný také pro zaměření a
návrh politiky na podporu inovací. Obecně můžeme inovační systém definovat jako skupinu aktérů ve
veřejném a soukromém sektoru, jejichž aktivity a vzájemné interakce ovlivňují rozvoj a šíření inovací
na daném území (státu nebo regionu). Základní myšlenkou systémového přístupu je, že k inovacím a
technologickým změnám nedochází ve firmách izolovaně, ale že inovace závisí i na interakci s dalšími
subjekty a na prostředí, kde se pohybují. Odborná literatura rozlišuje různé typy systémů inovací,
například národní, regionální, metropolitní, prostorové a sektorové (Skokan, 2005). Za autora pojmu
regionální inovační systém jej považován Philip Cooke. V regionálních inovačních systémech platí, že
prostorová blízkost usnadňuje tvorbu, získávání, shromažďování a využívání znalostí, a to díky
existenci formálních i neformálních vztahů a sítí mezi jednotlivými aktéry inovačních procesů. Ve
výzkumu regionálních inovačních systémů se využívá také koncept znalostních základen, za jejichž
hlavní autory jsou považováni B. Asheim a M. Gertler. Koncept vychází z předpokladu, že inovační
proces může mít v různých oblastech velmi odlišnou podobu. Dle převládající znalostní základny je
možné vytvořit rámcovou typologii hospodářských odvětví, klastrů i regionálních inovačních systémů.
Rozlišují se analytická (převažují zde přírodní vědy), syntetická (technické vědy) a symbolická
znalostní základna (kreativita, kultura) (např. Blažek, Uhlíř, 2011; Adámek a kol., 2007). Protože
každý region má své specifické rysy a odlišné předpoklady pro inovace, mají odlišnou podobu i
regionální inovační systémy. Typologie regionálních inovačních systémů může být vytvořena
v závislosti na převažující znalostní základně, velikosti klíčových aktérů (firem) nebo způsobu řízení
(role centrálních institucí vs. lokální iniciativa). Jedno z členění ideálních regionálních inovačních
systémů definují Cooke, Asheim a Gertler a vychází přitom z institucionální struktury regionu (RIS
zakořeněné, zasíťované a řízené) a firemní struktury v regionu (RIS lokalistické, interaktivní
a globalizované) (např. Blažek, Uhlíř, 2011; Adámek a kol., 2007). Ne každý region však má ideální a
úplný regionální inovační systém. Bariérami regionů pro rozvoj inovací se zabývali Tödtling a Trippl
(2005) a konstatovali, že neexistuje jeden ideální model inovační politiky, ale politika musí být
přizpůsobena specifickým potřebám regionu. S konceptem inovačních systémů jsou úzce spojeny i
koncept učících se regionů a koncept triple helix. Učící se regiony považují na nejdůležitější
konkurenční výhodu regionu znalosti, a to především nekodifikovatelné, neboť ty jsou vázány na
konkrétní region a lokalitu a jsou nepřenosné (např. Lundvall a Johnson, 1994). Za autory konceptu
triple helix jsou považováni H. Etzkowitz a L. Leydesdorff. Tento analytický nástroj popisuje tři části
(šroubovice), kterými jsou univerzity (resp. vědeckovýzkumné instituce), vláda (veřejná správa) a
firmy a vztahy mezi nimi. Základem úspěchu je dosažení vzájemného porozumění o potřebách a
problémech zbývajících aktérů šroubovice a dosažení vzájemných synergií (Etzkowitz, 2002).
Cílem článku je analyzovat příčiny úspěchu dobře fungujících regionálních inovačních systémů.
Faktory úspěchu jsou zkoumány prostřednictvím případových studií dvou inovačně velmi výkonných
amerických regionů nacházejících se na opačných pobřežích Spojených států amerických, a to Silicon
Valley na východní pobřeží a Route 128 na západním pobřeží. Případové studie odráží i platnost výše
uvedených teoretických předpokladů. Zkoumané regiony je možné popsat pomocí konceptu
průmyslových okrsků. Současně je patrná i rozdílná typologie regionálních inovačních systémů.
Případové studie potvrdily rovněž platnost myšlenek konceptu triple helix. Získané poznatky mohou
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
203
sloužit i jako inspirace pro výzkum českých regionálních inovačních systémů, který u nás probíhá
(Klímová, Žítek, 2012; Winklerová, 2011).
Silicon Valley
Silicon Valley je hlavním světovým střediskem odvětví high-tech a místem, které je proslulé velmi
hustou koncentrací firem (zejm. z oblasti informačních a komunikačních technologií) a silně
proinovační atmosférou. Velmi často je dáváno jako příklad vyspělého a technologicky a inovačně
orientovaného regionu, který se ostatní regiony snaží napodobit.
Silicon Valley se nachází v severní Kalifornii jižně od San Francisca (v okolí San Francisco Bay
Area). Zahrnuje celé okresy Santa Clara (např. města Palo Alto, San Jose, Santa Clara, Sunnyvale, Los
Altos) a San Mateo (Brisbane, San Carlos, San Mateo, South San Francisco, Woodside) a částečně
okresy Alameda (Fremont, Newark) a Santa Cruz (Scotts Valley). Geografické znázornění regionu je
patrné z obrázku 1. Hranice Silicon Valley však nejsou zcela jednoznačně dány a toto území se
neustále rozšiřuje. Údaje o počtu obyvatel se liší dle toho, jak velké území je zahrnuto a pohybují se
okolo 3 mil. osob. Pro toto území je také typické vysoké zastoupení cizinců jak mezi obyvateli (v
Silicon Valley v roce 2012 cca 36 %, v Kalifornii 27 % a v USA 13 %), tak mezi podnikateli. V roce
2013 bylo v Silicon Valley přibližně 1,4 mil. pracovních míst, což je však o něco méně než v roce
2001 (1,5 mil.). Pokles pracovních míst byl částečně způsoben i hospodářskou krizí v letech 2009
a 2010, od roku 2011 již dochází k nárůstu (Silicon Valley Index, 2014).
Obr. 1: Poloha inovačního regionu Silicon Valley
Zdroj: Google Maps (2014), vlastní úpravy; Hotels & Travel. California (2014)
Úspěch Silicon Valley se nedostavil náhle, ale je za ním dlouhý historický vývoj a také množství
příznivých náhod. Za otce Křemíkového údolí je považován Fred Terman, absolvent a profesor
Stanfordovy univerzity (jen díky náhodě nepřešel na Massachusetts Institute of Technology MIT),
který v roce 1939 pobídl své studenty Billa Hewletta a Dava Packarda, aby si na svůj vynález založili
firmu a půjčil jim na to prostředky. Tak v Křemíkovém údolí vznikla první společnost – Hewlett
Packard (Silicon Valley Historical Association, 2014). Díky profesoru Termanovi vznikly i další
firmy, například Intel. I řada jiných firem vznikla v souvislosti s činností Stanfordovy univerzity,
typicky se jedná o firmy založené studenty a absolventy univerzity. Za důležitý milník rozvoje Silicon
Valley je tak nutné považovat i rok 1876, kdy podnikatel a bývalý guvernér Kalifornie Leland
Stanford založil univerzitu (opět díky smutné náhodě v jeho osobním životě) (Stanford University).
Termín „Křemíkové údolí“ použil poprvé Don C. Hoefler v roce 1971, kdy tak pojmenoval sérii svých
článků v Electronic News (CzechInvest, 2011b), pojem se však více rozšířil až v 80. letech 20. století
díky expanzi firmy IBM. Slovo „křemíkové“ vychází ze skutečnosti, že v oblasti byly koncentrovány
firmy, které se zabývaly mikroelektronikou a výrobou křemíkových čipů a polovodičů. Druhá část
názvu byla přejata ze Santa Clara Valley, což původně byla oblast s mnoha ovocnými sady, kde
působily firmy zabývající se zemědělstvím a výrobou potravin. Za svůj rozvoj vděčí Silicon Valley
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
204
také vojenskému a námořnickému výzkumu, který zde vláda prostřednictvím kontraktů financovala po
druhé světové válce. Na řešení kontraktů se podílela také Stanfordova univerzita a vznikl zde
například tranzistor nebo internet. Kromě Stanfordovy univerzity je v regionu významná ještě
University of California, Berkeley.
V Silicon Valley mají své ústředí (nebo alespoň významnou pobočku) největší světové technologické
korporace, ale současně se zde nachází i tisíce malých firem (tzv. start-ups). Z velkých společností
mají své sídlo v Silicon Valley např. Google, Yahoo, Apple, Cisco Systems, eBay, Facebook, HewletPackard
nebo Intel. Kromě výpočetní techniky a telekomunikací jsou zde zastoupeny i firmy z oblasti
biotechnologií, farmacie, elektroniky a čistých technologií. Křemíkové údolí je také oblast s největší
koncentrací rizikového kapitálu na světě a směřuje sem přibližně 40 % všech amerických investic
rizikového kapitálu. Mezi nejúspěšnější venture kapitálové společnosti patří Kleiner, Perkins
(investice do firem Amazon, Google, Sun Microsystems, Segway) a Sequoia Capital (investice do
firem Google, Apple, Yahoo, Cisco, YouTube) (CzechInvest, 2011b). V roce 2012 bylo 12 % všech
amerických patentů registrovano právě v Silicon Valley. Další ekonomické charakteristiky Silicon
Valley a jejich srovnání s Kalifornií a celými Spojenými státy jsou uvedeny v tabulce 1. Statistiky za
Silicon Valley obsahují data za dva okresy, Santa Clara a San Mateo, tvořící podstatnou část Silicon
Valley.
Tab. 1: Vybrané ekonomické charakteristiky Silicon Valley v roce 2012 (v USD)
Silicon Valley Kalifornie USA
Roční osobní příjem, per capita 70 243 47 375 44 276
Roční příjem domácností, medián 90 415 59 455 52 006
Přidaná hodnota na zaměstnance cca 160 000 cca 120 000 cca 118 000
Zdroj: Silicon Valley Index, 2014, vlastní zpracování
Silicon Valley je globální inovační ikonou přitahující politiky, výzkumníky a inovační profesionály
z celého světa, kteří se snaží porozumět příčinám jeho úspěchu a napodobit ho. Jejich snahy se pak
upírají například k budování podnikatelských inkubátorů, vědeckých parků, poskytování rizikového
kapitálu z veřejných zdrojů, tvorby sítí podnikatelských andělů, podpory spolupráce firem
prostřednictví dotací na společné výzkumné projekty nebo posilování spolupráce mezi univerzitami a
průmyslem (Etzkowitz, 2013).
Florida a Kenney (1990) uvádí dvě teorie (či důvody), které by mohly stát za úspěchem Silicon Valley
a Route 128. První z nich je skutečnost, že malé firmy jsou někdy vhodnější pro zavádění nových
high-tech než velké firmy. Druhá teorie poukazuje na fakt, že sítě nebo společenství malých firem
mohou být efektivnější formou ekonomické a technologické organizace než velké společnosti. Zde
jako příklad autoři uvádí tzv. regiony třetí Itálie. Florida a Kenney však současně obě teorie vyvrací
(např. na základě empirických poznatků o dodavatelských vazbách firem v Silicon Valley nebo
neschopnosti těchto firem produkovat hybridní inovace) a uvádí, že se jedná pouze o dvě limitovaná
území, jejichž praktiky jsou nepřenositelné a že tímto způsobem nelze transformovat celou
ekonomiku.
H. Etzkowitz (2013) zasazuje úspěch Silicon Valley do svého konceptu triple helix a uvádí, že právě
velmi dobře rozvinutá spolupráce a vztahy mezi univerzitou, vládou a průmyslem jsou hlavní příčinou
úspěchu. Jako příklad uvádí Stanfordovu univerzitu, která podněcuje zakládání spin-off firem (např.
pomocí tzv. Stanford Technology Venture Program) nebo vládní zakázky týkající se výzkumu pro
armádní potřeby zadávané po druhé světové válce. H. Etzkowitz za nejdůležitější faktor úspěchu
Silicon Valley považuje prostředí pro rozvoj a přitahování lidského kapitálu. Podnikatelsky
orientované vzdělávací instituce zajišťují přenos znalostí, které mají schopnost generovat ekonomický
růst. Region je však závislý na externích zdrojích lidského kapitálu, což může být současně
potenciální slabinou pro udržení jeho stávající pozice (Etzkowitz, 2013).
Jednou z příčin úspěchu může být i specifický systém flexibilního a propodnikatelského vzdělávání na
Stanfordově univerzitě. Škola každoročně přijímá asi 1700 studentů do bakalářského a magisterského
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
205
studia, ovšem přijímá i stejný počet doktorských studentů. Doktorské studium trvá čtyři roky a stojí
asi 250 tis. USD, což si většina rodin nemůže dovolit. Studenti tak své studium financují
prostřednictvím sponzora, půjčky nebo stipendia. Univerzita poskytuje stipendium na celé školné
studentům z rodin s příjmem pod 100 tis. USD anebo na školné, bydlení a stravování pro studenty
z rodin s příjmem pod 60 tis. USD. Stanfordova univerzita v počátku neomezuje studenty v tom, co
chtějí studovat a až do začátku třetího ročníku má každý student právo změnit svůj program a
specializaci. Často se tak stává, že student, který na počátku studuje společenské vědy, ukončí své
studium v technickém oboru a naopak (Česko-slovenská stopa v Silicon Valley, 2011).
Route 128
Route 128 je hned po Silicon Valley druhým nejvýznamnějším high-tech regionem ve Spojených
státech amerických. Nachází se ve státě Massachusetts podél silnice 128 a kvůli této lokaci se nazývá
také jako technologický pás (technology belt) nebo technologická dálnice Ameriky (America’s
Technology Highway). Hranice tohoto území nejsou opět jednoznačně vymezené, ale v širším pojetí
sem patří celý okres Greater Boston (na obr. 2 vyznačen oranžovou barvu), jehož hranice je tvořena
mezistátní silnicí I-95 a právě část silnice procházející okresem Greater Boston se označuje jako
Route 128 (obr. 2 vpravo).
Obr. 2: Poloha inovačního regionu Route 128
Zdroj: Wikitravel, 2012, vlastní úpravy; Wikipedia, 2014
Celý region Greater Boston má zhruba 8 milionů obyvatel a jeho hlavním městem je Boston. Pro
rozvoj regionu má však zvláštní význam město Cambridge, kde sídlí dvě univerzity, Massachusetts
Institut of Technology (MIT) a Harvard University. V Bostonu sídlí další významná univerzita, kterou
je Boston University. S úspěchem regionu jakožto technologického centra je však spojován především
MIT, z jehož prostorové blízkosti těží velká část úspěšných firem (nezřídka firmy založené absolventy
univerzity nebo firmy založené jako spin-off).
Se Silicon Valley mají řadu společných znaků, např. silnou koncentraci firem a vysoké investice
rizikového kapitálu. V některých aspektech se však odlišují. Route 128 prošla významnou přeměnou
struktury ekonomiky, kdy původně se zaměřovala také na minipočítače a technologie spojené
s mikroprocesory, koncem 90. let 20. století nicméně převážilo zaměření na biotechnologie
(Wonglimpiyarat, 2005). Mezi nejznámější společnosti působící v regionu patří Digital Equipment
Corporation (DEC), Wang, Polaroid, Prime Computer, Data General, Apollo Computer, Lotus
Development, LeukoSite, Transkaryotic Therapies a další. V absolutní výši jsou zde, hned po Silicon
Valley, realizovány největší investice rizikového kapitálu v USA, avšak po přepočtu na obyvatele jsou
tyto investice nejvyšší v Route 128 (CzechInvest, 2011a).
Úspěchem Route 128 se zabývala řada vědeckých článků. Wonglimpiyarat (2005) se zaměřila mimo
jiné na instituce působící v regionu. Kromě již zmíněných univerzit zmiňuje například American
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
206
Research and Development Corporation (ARD), bostonské finanční instituce nebo Massechusetts
General Hospital (Boston je významným centrem zdravotnictví a zdravotnického výzkumu). ARD
byla první firmou (1946) zaměřenou na investice rizikového kapitálu do firem financovanou
z veřejných prostředků. Jejím zakladatelem byl Georges Doriot (profesor na Harvard Business
School), který pro to získal podporu od Ralpha Flanderse (bývalého senátora) a Karla Comptona
(prezident MIT). Jejím největším úspěchem byla investice 70 tis. USD do rozjezdu podnikání Digital
Equipment Corporation (DEC), jejímiž zakladateli byli Kenneth Olsen a Harlan Anderson. O několik
let později (1968) měla investice hodnotu 355 mil. USD (MIT Museum, 2011).
Aspekty úspěchu Route 128 se dále zabývali např. Saxenian, Roberts, Rosegrant a Lampe a Gilson.
Saxenian (1990, 1999) porovnává Route 128 se Silicon Valley a v obou případech zdůrazňuje
důležitou roli geografické blízkosti a komercializace výzkumu. Dle ní je Silicon Valley více
otevřeným prostředím, kde firmy více spolupracují, zatímco v Route 128 je stupeň spolupráce nižší.
Roberts (1991) se zaměřuje na společenské sítě a na význam univerzitních spin-off firem a
inkubačních center. Rosegrant a Lampe (1992) poukazují na roli vlády při podpoře univerzitního
výzkumu. Gilson (1999) se orientuje na právní prostředí v jednotlivých státech, které může ovlivnit
koncentraci firem. Zabývá se nakládáním s duševním vlastnictvím nebo legislativou ovlivňující
mobilitu pracovníků. Jako příklad uvádí, že kalifornské zákony neumožňují vynucovat si dodržování
závazků po skončení pracovní smlouvy (v ČR známé jako konkurenční doložky), a tak je usnadněný
tok znalostí mezi firmami.
Specifickou roli v inovačním procesu hrají univerzity. Na rozdíl od českých (příp. slovenských)
univerzit zakládají americké univerzity ve větší míře různá oddělení a programy na podporu
technologického transferu a podnikání. Např. MIT má několik inkubátorů a technologických parků
pro oblast technologií. Dále realizuje tzv. MIT Industrial Liaison Program (speciální program na
rozvoj vzdělávacích programů, které budou lépe odpovídat potřebám průmyslu), MIT Technology
Licensing Office (představování nových technologií potenciálním investorům) nebo MIT Enterprise
forum (podpora podniků prostřednictvím seminářů, workshopů zaměřených na podnikatelský plán a
prezentací případových studií). Součástí Bostonské univerzity je zase Boston Technology
Commercialization Institute (transfer technologií), Boston Photonics Center (inkubátor urychlující
rozvoj technologií pocházejících z univerzity), Boston Entrepreneurial Management Instituce
(podpora studentů při podnikání) nebo Boston Community Technology Fund (rizikový kapitál).
Úspěch technologických firem po celých USA je přičítán i federálním programům SBIR a SBIC, ze
kterých si mimo jiné i Česká republika chce vzít příklad při podpoře podniků spolufinancované ze
strukturálních fondů v období 2014-2020. Program SBIR (Small Business Innovation Research)
podporuje domácí malé podniky (do 500 zaměstnanců) v jejich vědecké excelenci a technologických
inovacích prostřednictvím investic financovaných z Federálního výzkumného fondu. Na realizaci
programu SBIR se podílí různá ministerstva administrující vlastní individuální programy, které jsou
součástí SBIRu. Podmínkou podpory je komercializace výsledků. Program byl založen v roce 1982 a
jeho pokračování je naplánováno zatím do roku 2017 (SBIR, 2014). SBIC (Small Business Invesment
Corporations, někdy též SBICs) je program realizovaný americkou Small Business Administration
(SBA, vládní agentura pro podporu malého podnikání) a jednotlivé “SBIC“ jsou privátně vlastněné a
řízené investiční fondy, které získávají licenci a jsou SBA kontrolovány a které využívají svůj vlastní
kapitál a úvěry zaručené SBA k financování nadějných malých firem. Financování může mít podobu
rizikového i dluhového kapitálu a SBA nezískává žádný majetkový podíl na těchto firmách (SBA,
online).
Na zvýšení počtu vynálezů skutečně aplikovaných v praxi mělo vliv i přijetí Bay-Doleova zákona.
Bayh-Doleův zákon (nebo také dodatek k zákonu o patentech a obchodních známkách) byl navržen
senátory Birchem Bayhem a Bobem Dolem v roce 1980 a upravuje právo duševního vlastnictví na
výsledky výzkumu podpořeného federální vládou. Před přijetím tohoto zákona museli příjemci
podpory převést vlastnictví vynálezu na federální vládu. Bayh-Doleův zákon umožňuje univerzitám,
malým podnikům a neziskovým organizacím určit si, kdo bude vlastníkem vynálezu a bude mít
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
207
přednost před vládou. Před přijetím tohoto zákona vlastnila vláda asi 28 tisíc patentů, avšak pouze 5 %
z nich dokázala komercializovat (United States General Accounting Office, 1998).
Závěr
Při zkoumání obou regionů bylo zjištěno několik faktorů, které z těchto regionů vytvořily úspěšné
regionální inovační systémy. Mezi hlavní příčiny jejich úspěchu patří propodnikatelsky orientované
univerzity (zejm. Stanfordova univerzita a Massechusetts Institut of Technogy), které jsou líhní
zajímavých podnikatelských nápadů. Důležitá je i vládní podpora, která je realizována pomocí
předpisů vytvářejících kvalitní podnikatelské prostředí, zakázek ve výzkumu (zejm. vojenského) a
podpůrných programů kladoucích důraz na přenos technologií do praxe. Svoji roli hraje i přitažlivost
regionu pro kvalifikované pracovníky ze zahraničí. Důležitou roli v rozvoji obou zkoumaných regionů
hrají univerzity, které rozvíjí podnikatelské myšlení, adaptují vzdělávací programy na potřeby firem,
kladou důraz na aplikaci výsledků v praxi a přímo se podílí na podpoře začínajících podniků. Dalším
aspektem je také financování formou rizikového kapitálu, tedy formou vstupu investora do základního
kapitálu firem. Nejde pouze o dostatečné zdroje finančních prostředků, ale také o ochotu podnikatelů
přenechat část podniku investorovi.
Z analýzy případových studií vyplynulo, že za svůj úspěch vděčí Silicon Valley historickému vývoji
(viz koncept path dependence), náhodě, angažovanosti místních lidí a dalším příznivým podmínkám.
Etzkowitz přičítá inovační výkonnost Silicon Valley dobře fungující trojité šroubovici a tuto myšlenku
by jistě bylo možné aplikovat i na případ Route 128. Dále říká, že Silicon Valley je úspěch i neúspěch
(selhání) oslavován jako zkušenost, ze které se lidé učí (např. Etzkowitz, 2013). Wonglimpiyarat
(2005) připisuje úspěch regionu Route 128 jedinečné struktuře interaktivních sítí univerzit,
technologicky orientovaných firem, výzkumným organizací, dodavatelů a výrobců, kteří umí poznatky
transferovat do praxe.
Silicon Valley je ukázkovým příkladem vysoce technologicky orientovaného podnikatelského
prostředí. V mnoha případech posloužilo Silicon Valley jako model pro rozvoj dalších regionů
orientovaný na inovace a high-tech. Jako příklad lze uvést Silicon Island v Singapuru, Silicon Wadi
v Izraeli, Silicon Bog v Irsku a Silicon Glen ve Skotsku (Engel, del-Palacio, 2011). Jeho úspěch je
však dán jedinečnými podmínkami a těžko ho lze napodobit nebo přenést jeho zkušenosti. Ostatní
regiony se tak mohou spíše jen nechat inspirovat jeho dílčími prvky a pokusit se je aplikovat ve svých
vlastních podmínkách. Dobře fungující regionální inovační systémy však najdeme i v Evropě. Jako
příklad lze uvést německé Bádensko-Württembersko nebo finský region Tampere. Ve srovnání s USA
zde nehrají tak silnou roli univerzity (i když jsou také důležitým prvkem), ale spíše tradice průmyslu.
Rovněž zde není v takové míře využíván rizikový kapitál, i když Finsko má řadu fondů rizikového
kapitálu financovaných z veřejných prostředků (např. Koch, 2013; Sinno 2012).
Literatura
[1] ADÁMEK, P., CSANK, P., ŽÍŽALOVÁ, P., (2007). Regionální inovační systémy a jejich veřejná
podpora. Working paper. 7/2007. Praha: CES VŠEM.
[2] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-1974-3.
[3] CzechInvest, (2011a). Boston. [online]. [cit. 2014-4-21]. Dostupné z: < www.czechaccelerator.cz >.
[4] CzechInvest, (2011b). Czech Accelerator. Průvodce pro snadnou orientaci v Silicon Valley. Praha:
CzechInvest. Dostupné z: < www.czechaccelerator.cz>.
[5] Česko-slovenská stopa v Silicon Valley. Euro. 2011, vol. 14, iss. 1, pp. 38-43. ISSN 1212-3129.
[6] ENGEL, J.S., DEL-PALACIO, I., (2011). Global Clusters of Innovation: The Case of Israel and Silicon
Valley. California Management Review, vol. 53, iss. 2, pp. 27–49.
[7] ETZKOWITZ, H., (2013). Silicon Valley at risk? Sustainability of a global innovation icon: An
introduction to the Special Issue. Social Science Information, vol. 52, iss. 4, pp. 515-538. ISSN 1461-7412.
DOI 10.1177/0539018413501946.
[8] ETZKOWITZ, H., (2002). The Triple Helix of University-Industry-Government Implications for policy
and evaluation. Working paper 11/2002. Stockholm: Sister. ISSN 1650-3821.
Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014
208
[9] FLORIDA, R., KENNY, M., (1990). Silicon Valley and Route 128 won't save us. California
Management Review, vol. 33, iss. 1, pp. 68-88.
[10] GILSON, R. J., (1999). The Legal Infrastructure of High Technology Industrial Districts: Silicon Valley,
Route 128, and Covenants Not To Compete. New York University Law Review, vol. 74, iss. 3, pp. 575-629.
[11] Google Maps, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <http://maps.google.com>.
[12] Hotels & Travel. California, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <
http://www.hotelstravel.com/usca-sf-sm.html >.
[13] JENSEN, M.B., JOHNSON, B., LORENZ, E., LUNDVALL, B.A., (2007). Forms of knowledge and
modes of innovation. Research Policy, vol. 36, iss.5, pp. 680–693. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2007.01.006.
[14] KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2012). Selected aspects of the innovation environment in the South Moravian
and the Moravian-Silesian Regions. In Proceedings of the 1st International Conference on European
Integration 2012. Ostrava: VŠB - Technical University. pp. 117-130. ISBN 978-80-248-2685-1.
[15] KOCH, A., (2013). In a Nutshell: Innovation in Baden-Württemberg. International Seminar on Knowledge
and Innovation. Barcelona: Association of Catalan Public Universities. [conference presentation].
Dostupné z: < http://www.acup.cat/sites/default/files/text-andreas-koch.pdf >.
[16] LARANJA, M. UYARRA, E. FLANAGAN, K., (2008). Policies for science, technology and innovation:
Translating rationales into regional policies in a multi-level setting. Research Policy, vol. 37, iss. 5, pp.
823-835. ISSN 0048-7333. DOI 10.1016/j.respol.2008.03.006.
[17] LUNDVALL, B. A., JOHNSON, B., (1994). The Learning Economy. Journal of Industry Studies, vol. 1,
iss. 2, pp. 23-42.
[18] MIT Museum, (2011). Venture Capital, American Research Development Corporation, 1946. [online]. [cit.
2014-4-10]. Dostupné z: < http://museum.mit.edu/150/78>.
[19] ROBERTS, E. B., (1991). Entrepreneurs in High Technology - Lessons from MIT and Beyond. New York:
Oxford University Press. ISBN 0-19-506704-5.
[20] SAXENIAN, A. L., (1990). A regional networks and the resurgence of Silicon Valley. California
Management Review, vol. 33, iss. 1, pp. 89–112.
[21] SAXENIAN, A. L., (1999). Comment on Kenney and von Burg „Technology, Entrepreneurship and Path
Dependence: Industrial Clustering in Silicon Valley and Route 128“. Industrial and Corporate Change,
vol. 8, iss. 1, pp.105-110. ISSN 1464-3650. DOI 10.1093/icc/8.1.105.
[22] SBA. SBIC Program: Seeking Financing for your Small Business. [online]. [cit. 2014-4-15]. Dostupné z: <
http://www.sba.gov/content/sbic-program>.
[23] SBIR, (2014). SBIR. [online]. 2014 [cit. 2014-4-15]. Dostupné z: < http://www.sbir.gov>.
[24] Silicon Valley Historical Association, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <
http://www.siliconvalleyhistorical.org/>.
[25] Silicon Valley Index, (2014). [online]. [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: <http://www.siliconvalleyindex.org/>.
[26] SINNO, F., (2012). The Finnish Innovation System: National and Sub-national Innovation Policies.
Government of South Australia.
[27] SKOKAN, K., (2005). Systémy inovací v regionálním rozvoji. Ekonomická revue, vol. VIII, iss. 4, pp. 12-
25. ISSN 1212-3951.
[28] Stanford University. [online] [cit. 2014-3-21]. Dostupné z: < www.stanford.edu>.
[29] TÖDTLING, F. TRIPPL, M., 2005 (). One size fits all? Towards a differentiated regional innovation
policy approach. Research Policy, vol. 34, iss. 8, pp. 1203-1219. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2005.01.018.
[30] United States General Accounting Office. Technology Transfer, (1998). Administration of the Bayh-Dole
Act by Research Universities. Washington.
[31] Wikipedia (2012). Interstate 95 in Massachusetts. [online]. [cit. 2014-4-20]. Dostupné z: <
http://en.wikipedia.org/wiki/Interstate_95_in_Massachusetts>.
[32] Wikitravel (2012). Massachusetts. [online]. [cit. 2014-3-28]. Dostupné z: <
http://wikitravel.org/en/Massachusetts>.
[33] WINKLEROVÁ, L., (2011). Technology transfer in the South Moravian Region. In 14th International
Colloquium on Regional Sciences. Conference proceedings. Brno: Masarykova univerzita. pp. 56-63.
ISBN 978-80-210-5513-1.
[34] WONGLIMPIYARAT, J., (2005). Boston Route 128 Revisited. International Journal of Innovation and
Technology Management, vol. 2, iss. 2, pp. 217-233. ISSN 2010-0248.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu Role aktérů a význam nástrojů
regionálního rozvoje v podmínkách znalostní ekonomiky (MUNI/A/0783/2013) .