Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 278 DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-34 REGIONÁLNÍ ROZLOŽENÍ STŘEDOŠKOLSKÝCH TECHNICKÝCH OBORŮ V ČESKÉ REPUBLICE REGIONAL DISTRIBUTION OF SECONDARY TECHNICAL FIELDS IN THE CZECH REPUBLIC DOC. ING. IVANA KRAFTOVÁ, CSC. BC. ADÉLA LAGUSOVÁ Ústav regionálních a bezpečnostních věd Fakulta ekonomicko-správní Univerzita Pardubice Institute of Regional and Security Sciences Faculty of Economics and Administration University of Pardubice * Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic E-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz, st23376@student.upce.cz Anotace Cílem článku je prezentovat vývoj a pozici středoškolských technických oborů v ČR jako celku a vyhodnotit rozložení těchto oborů v rámci jednotlivých krajů ČR, a to včetně míry jejich koncentrace a specializace. Pomocí komparace statistických dat, určením indikátoru koncentrace a pomocí strukturální analýzy jsou zjištěny posuny na trhu práce v poptávce po profesích technického zaměření, jsou označeny „technicky orientované“ kraje z hlediska středního školství a určena jejich oborová specializace. Ukazuje se, že realita změn českého trhu práce ne vždy koresponduje se závěry OECD. I přes značnou podobnost ve struktuře českého regionálního školství lze v technických oborech středních škol vysledovat jisté specializační rozdíly. Klíčová slova technické obory, ISCED 3, české kraje Annotation This article aims to present the development and position of secondary technical fields in the CR as a whole and evaluate the distribution of these fields within the Czech regions, including their rate of concentration and specialization. Using the comparison of statistical data, structural analysis and calculating indicator of concentration, shifts in the labor market demand for technical occupations are detected, "technically oriented" regions in terms of high secondary education are marked, and their specialization is determined. It appears that reality on the Czech labor market does not always correspond to the OECD conclusions. Despite the similarity in the structure of the Czech regional high secondary education, some specialization differences in technical fields can be traced. Key words technical fields, ISCED 3, Czech regions JEL classification: I21, R39 Úvod Vzdělaní lidé v každém státě jsou předpokladem pro další hospodářský rozvoj, snadnější adaptabilitu na měnící se poměry trhu práce, snadnější zvládání nových a náročnějších technologií v národním hospodářství. (Matěja, 2009) Všeobecně se dnes má za to, že v podmínkách dnešní globalizované společnosti založené na poznání je to právě vzdělávání, které musí zajistit účinný a hromadný přenos stále rostoucí a trvale se rozvíjející sumy poznatků a technik. Jen tak se může vytvořit základna Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 279 dovedností potřebných pro budoucnost. Před vzděláváním stojí úkol najít a vyznačit cestu, jak to učinit, aniž by člověk byl přehlcen nepřetržitým tokem informací, z nichž mnohé mají jen krátkodobý význam. (UNESCO, 1996) Obdobně deklaruje vzdělání jako předpoklad k osvojení si takových způsobů myšlení, rozhodování a chování jedince, které vedou k udržitelnému rozvoji v osobním, pracovním i občanském životě Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky pro období let 2008 až 2015. (MŠMT, 2008) Malé země s otevřenou ekonomikou bez významného bohatství přírodních zdrojů, jako je Česká republika, musí na tento trend reagovat citlivěji než jiné státy, protože druhá možnost, ona často zmiňovaná „evropská montovna“, pro ně není nijak zvlášť lákavá. Naším bohatstvím proto musí být znalosti a schopnosti. (MŠMT, 2009) Ty pak v dlouhodobém horizontu přinášejí i změnu v odvětvové struktuře a v příjmovém potenciálu jednotlivých - zejména průmyslových - odvětvích (Saboniene, 2010); současně působí na vztahy mezi oborovou strukturou nezaměstnanosti a volných pracovních míst. (Zdražil, 2013) Helmut Willke ve své úvaze o společnosti vědění vymezuje jako její důležité předpoklady právě vzdělání a zkušenost. (Wilke, 2000)Ze závěrů OECD týkajících se dovedností potřebných pro 21. století (OECD, 2013) vyplývá např., že se (i) snižuje potřeba rutinních a řemeslných dovedností v důsledku automatizace průmyslové výroby a nekvalifikované práce v sektoru služeb; (ii) stále silné – třebaže oproti službám značně klesající – zastoupení zaměstnanosti v průmyslu s sebou nese poptávku po odborných znalostech, které se však neustále proměňují; (iii) s tím souvisí i vyslovená domněnka o „tunelování“ či vyprazdňování odborné složky některých profesí. Bez zajímavosti není ani fakt, že podle dostupných údajů byla v polovině zemí OECD ztráta zaměstnání spojených se střední úrovní vzdělání větší než ztráta zaměstnání spojených s nízkou úrovní vzdělání. Lze předpokládat, že tyto trendy se – doplněné o realitu demografického vývoje – dotýkají i stavu a změn českého středního školství. Národní program vzdělávání je rozpracován MŠMT pro oblast regionálního školství v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011 – 2015 (MŠMT, 2011), jenž vymezuje základní směry a cíle dalšího vývoje, přičemž stanovuje opatření na úrovni státu s cílem sjednotit vzdělávací politiku 14 krajů a státu. Základním mottem dokumentu je zvýšit kvalitu a efektivitu ve vzdělávání, a tím také konkurenceschopnost ČR v mezinárodním porovnání. Postavení ČR z hlediska podílu žáků v klasifikační skupině ISCED 3 podle zaměření prezentuje graf 1. Graf 1: Podíl žáků ve vyšším sekundárním vzdělávání (ISCED 3) dle zaměření v roce 2011 Zdroj: vlastní zpracování podle Education at a Glance (OECD, 2013) Graf 1 ukazuje ČR v roce 2011 jako zemi s nejvyšším podílem žáků středních odborných škol v hodnocené skupině evropských zemí. Společně se Slovenskem přesahuje hranici 70 %, Rakousko a 0 20 40 60 80 100 ČR Slovensko Rakousko Finsko Slovinsko Itálie Švédsko Norsko Německo Polsko Dánsko Španělsko Francie OECDprůměr Portugalsko Island Řecko Maďarsko Irsko odborné přípravné odborné všeobecné Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 280 Finsko se v roce 2011 ocitají právě na této hranici. Přitom průměr zemí OECD představuje 44 % podíl žáků středních odborných škol, v souhrnu s přípravnými odbornými školami pak 46 %. Rozvoj regionálního školství má být směrován tak, aby do struktury oborů odborného vzdělávání s maturitní zkouškou i výučním listem byl zařazen nebo kapacitně posílen jen obor, který odpovídá předpokládaným dlouhodobým potřebám trhu práce, a který by nahrazoval jiný nevyhovující obor vzdělání; dále při omezování kapacit středního vzdělávání by měl být utlumen obor, jehož absolventi mají výrazně vyšší míru nezaměstnanosti, než je průměr kraje, a nepředpokládá se vznik nových středních škol. Konkrétně se jedná např. o doporučení snížit do roku 2013/2014 celkový počet žáků v oborech vzdělání s maturitní zkouškou ve veřejných středních a vyšších odborných školách o 15- 20 %; dále podporovat obory s technickým zaměřením; udržovat podíl maturitních a nematuritních oborů v poměru 70 : 30; v rámci navrhovaných 70 % dosahovat podíl mezi všeobecným a odborným středním maturitním vzděláváním v rozmezí (25 – 32) : (38 – 45), a to s přihlédnutí ke krajským odlišnostem. Každý záměr má být posuzován individuálně zejména vzhledem ke strategiím rozvoje daného kraje. Tento postup může přispět k eliminaci nežádoucích regionálních nerovností zapříčiněných neadekvátní centralizací v rozhodování. (Bednářová, Laboutková, 2013) 1. Cíl a metody V návaznosti na nesporný význam technických oborů pro českou ekonomiku je cílem článku prezentovat vývoj a pozici středoškolských technických oborů v ČR jako celku a vyhodnotit rozložení těchto oborů v rámci jednotlivých krajů ČR včetně míry jejich koncentrace a specializace. V centru pozornosti provedené analýzy jsou obory řazené do kategorie ISCED 3A - programy s maturitou a do kategorie ISCED 3C - programy s výučním listem, a to zejména obory technického zaměření klasifikované podle nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve znění pozdějších předpisů. Při analýze volných pracovních míst na trhu práce se vychází z klasifikace KZAM (rok 2006), resp. CZ ISCO (rok 2011). Celkový pohled na vývoj vzdělanostní struktury obyvatel ČR je uplatněn pro období 1950-2011, další dílčí analýzy porovnávají rok 2006 a rok 2011. Rok 2006 byl zvolen jako referenční rok záměrně jako kulminační, neboť šlo o jediný rok v uplynulém jedenáctiletém období, kdy došlo k nárůstu nově přijatých žáků na střední školy. Při zpracování byla využita analýza časových řad, strukturální analýza, lokalizační kvocient pro určení koncentrace, metoda komparace a prvky popisné statistiky pro určení specializace krajů. K dílčím cílům analýzy se řadí: § určit změny ve vývoji vzdělanostní struktury obyvatel ČR za posledních cca 60 let; § zjistit strukturu potřeb trhu práce v oblasti technických profesí pomocí počtu volných pracovních míst a porovnat změny mezi roky 2006 a 2011; § kvantifikovat míru koncentrace nově přijatých žáků do technických oborů v členění učebních oborů a studijních oborů s maturitou v jednotlivých krajích ČR a určit, které kraje je možno v tomto ohledu považovat za „technicky orientované“. § posoudit rozložení technických oborů – míru podobnosti, resp. naopak specializace jednotlivých krajů včetně změn mezi roky 2006 a 2011. 2. Výsledky Výsledky analýzy jsou prezentovány v posloupnosti odrážející stanovené dílčí cíle. 2.1 Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatel Vzdělanostní struktura obyvatel ČR za posledních 60 let zaznamenala několik výrazných trendů: na cca pětinu poklesla skupina obyvatel se základním vzděláním, nejvyšší nárůst vykazuje skupina s vysokoškolským vzděláním (12,5násobek). Ve skupině středoškolsky vzdělaných obyvatel Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 281 sedminásobně vzrostl počet osob s úplným středním vzděláním, zatímco skupina osob se středním a úplným středním všeobecným vzděláním vzrostla cca 3,5krát, tj. s poloviční dynamikou než předchozí uvedená skupina – viz tab. 1. Tab. 1: Vývoj struktury obyvatel ČR podle nejvyššího ukončeného vzdělání Rok sčítání obyvatel 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 Počet obyvatel 6 757 757 7 142 962 7 700 993 7 879 910 8 137 779 8 575 198 8 947 632 Podíl obyvatel podle nejvyššího ukončeného vzdělání (v %) Základní 83,0% 80,4% 53,1% 44,6% 33,1% 23,0% 17,6% Střední odborné 9,8% 7,7% 28,9% 32,6% 35,4% 38,0% 33,0% Úplné střední všeobecné 2,1% 2,9% 3,4% 3,5% 4,2% 5,0% 6,8% Úplné střední odborné 2,9% 6,1% 10,1% 13,3% 18,6% 22,1% 20,3% Jiné (VOŠ) . . 0,1% 0,1% 0,1% 1,3% 4,1% Vysokoškolské 1,0% 2,2% 3,4% 5,0% 7,2% 8,9% 12,5% Bez školního vzdělání 0,3% 0,3% 0,3% 0,3% 0,3% 0,4% 0,5% Nezjištěno 0,9% 0,4% 0,8% 0,6% 1,1% 1,3% 5,3% Zdroj: vlastní zpracování dle (ČSÚ, 2012) Naznačený vývoj jasně ukazuje na akcent odborného vzdělávání v oblasti středního školství (přes 60 % obyvatel v roce 2001). Je třeba ale podtrhnout, že postupný nárůst v tomto směru ustal po roce 2001 a za deset let přivodil pokles středoškolsky odborně vzdělaných osob o cca 7 %. Jde přitom o souhrnný pohled, bez analýzy struktury středoškolských oborů. 2.2 Potřeba technických profesí na českém trhu práce v letech 2006 a 2011 Přestože se klasifikace KZAM užívaná v roce 2006 a CZ ISCO z roku 2011 poněkud liší, lze konstatovat, že trh práce postrádá v roce 2006 více než 50 % technických profesí z celkového počtu volných míst, v roce 2011 už pouze cca 45 %, jak zachycuje graf 2. Graf 2: Porovnání podílu volných pracovních míst v ČR v letech 2006 a 2011podle profesí Pozn. kódy podle KZAM: 21-vědcii a odborníci fyzikálních a příbuzných věd 25-nulová hodnota 31-technici ve fyzikální, technických oborech 35-nulová hodnota 7-řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé 8-obsluha strojů a zařízení Pozn. kódy podle CZ ISCO: 21-specialisté v oblasti vědy a techniky 25-specialisté v oblasti ICT 31-techničtí a odborní prac.ci v oblasti vědy a techniky 35-technici v oblasti ICT 7-řemeslníci a opraváři 8-obsluha strojů a zařízení, montéři Zdroj: vlastní zpracování podle (MPSV, 2014) Z hlediska úrovně vzdělání je v obou letech v menší míře neuspokojena poptávka v technických profesích na úrovni vysokoškolsky vzdělaných odborníků (kód 21 a 25) a na úrovni bakalářů, 3.4 5.6 42.8 48.1 2006 kód 21+25 kód 31+35 kód 7+8 ostatní 4.6 5.1 35.954.5 2011 kód 21+25 kód 31+35 kód 7+8 ostatní Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 282 absolventů vyšších odborných škol a absolventů studijních oborů s maturitou (kód 31 a 35). Největší nedostatek přetrvává v oblasti vyučených řemeslníků, opravářů, montérů a obsluhy strojů (kód 7 a 8). V tomto směru tedy realita ČR nedopovídá v úvodu zmíněným závěrům OECD. Pro dokreslení je vhodné konstatovat, že v poptávce po „netechnických“ profesích převažují v obou sledovaných letech pomocní a nekvalifikovaní pracovníci, a to zhruba na úrovni kódu 7, nezanedbatelnou část tvoří i provozní pracovníci ve službách a obchodu, v roce 2011 v této skupině dominují pracovníci v oblasti osobních služeb. Tímto se naopak jeden ze závěrů OECD potvrzuje. 2.3 Koncentrace technických oborů v krajích ČR Hodnocení koncentrace technických oborů se zaměřila na nově přijaté žáky v letech 2006 a 2011, a to v členění na obory ukončené jednak výučním listem, jednak maturitou. Pro hodnocení byl využit lokalizační kvocient, vyjadřující relaci mezi situací v příslušném kraji a ČR jako celku. = /1/ Legenda: R = region S = suma všech oborů NP = nově přijatí TO = technické obory CR = Česká republika celkem Graf 3 ilustruje, které kraje jsou na tom oproti celkovému stavu v ČR „hůře“ (hodnota pod 1), které naopak „lépe“ (hodnota nad 1). Současně graf zachycuje, v kterých krajích převažují obory zakončené vyučením, resp. maturitou a k jakým změnám mezi sledovanými dvěma roky došlo. Graf 3: Nově přijatí do technických oborů - LQ krajů let 2006 a 2011 Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (NUOV, 2011) a (MŠMT, 2006) Z provedené analýzy vyplývá, že nově přijímaní žáci do učebních oborů relativně převažují v kraji Libereckém, Zlínském, Pardubickém, Jihomoravském, Moravskoslezském a v Kraji Vysočina. Prim v žácích technických oborů s maturitou hraje jednoznačně kraj Olomoucký, sekundují mu kraje Pardubický, Jihomoravský a Plzeňský; v roce 2011 získává také výrazně vyšší kvocient Moravskoslezský kraj, naopak ztrácí kraj Královéhradecký. „Technické“ kraje oplývající žáky v učebních oborech v obou letech jsou tedy 3 (Liberecký, Zlínský a Kraj Vysočina), vedle toho převaha žáků v oborech s maturitou je v obou letech ve 2 krajích (Olomouckém a Plzeňském). 0.70 0.80 0.90 1.00 1.10 1.20 1.30 Hl. m. Praha Středočeský kraj Liberecký kraj Ústecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Kraj Vysočina Pardubický kraj Královéhradecký kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Jihomoravský kraj Zlínský kraj LQ2006 výuční list LQ2006 maturita LQ2011 výuční list LQ2011 maturita Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 283 Zvláštní postavení májí kraje Pardubický a Jihomoravský, oba se vyznačují vyšší koncentrací nově přijímaných žáků v obou typech oborů. 2.4 Stav a vývoj vnitřní struktury středoškolských technických oborů v českých krajích Do analýzy byly zahrnuty obory uvedené v tab. 2. Průměrné podíly nově přijatých žáků za celou ČR prezentují jasnou převahu oborů s kódem 23, 26 a 36, střední váhu mají obory s kódem 33 a 29; nástup informatických oborů v roce 2011 souvisí s jejich vyčleněním ze skupiny 26. Tab. 2: Přehled o vybraných parametrech středoškolských technických oborů v letech 2006 a 2011 Technické obory Prům. podíly nově přijatých žáků Kraj s podílem nově přijatých žáků nad 5 % v roce 2011 Kraj s nárůstem nově přijatých žáků do oboru 2006 2011 18 Informatické obory 0,00% 5,73% PHA, KVK, PLZ, JIČ, KVY, PAR, KRH, MSK, JIM všechny kraje 21 Hornictví, hutn., slév. 0,29% 0,12% žádný kraj UST 23 Strojírenství, stroj. výr. 26,93% 24,88% všechny kraje PLZ,MSK,ZLN 26 Elektrot., telek. a VT 19,33% 13,40% všechny kraje žádný kraj 28 Tech. chemie, ch.silik. 2,05% 1,07% žádný kraj MSK, JIM 29 Potravinářství, potr. chem. 6,46% 6,60% PHA,STČ, PLZ, JIČ, KVY, PAR, KRH,OLM, MSK, JIM, ZLN PHA,STČ,LIB,UST,KR H,OLM,MSK,JIM,ZLN 31 Text. Výroba, oděvn. 3,30% 0,81% žádný kraj PHA 32 Kož., obuv., zpr. plastů 0,21% 0,10% žádný kraj PHA 33 Zpr. dřeva, výr. hud. nástr. 8,15% 7,06% všechny kraje kromě KVK a PLZ STČ,KVY 34 Polygr., zpr. pap., filmu 1,55% 1,41% žádný kraj JIČ,PAR,MSK 36 Staveb., geod., kartog. 14,84% 17,42% všechny kraje všechny kraje kromě KVK,PLZ,OLM 37 Doprava a spoje 2,20% 2,23% žádný kraj STČ,LIB,KVK,JIČ,PAR, KRH,MSK,JIM 39 Spec., interdisc. obory 1,39% 2,86% žádný kraj všechny kraje kromě UST Zdroj: vlastní zpracování na základě dat NUOV a MŠMT Za významné kraje z hlediska příslušných oborů jsou označeny ty, jejichž podíl oboru je vyšší než 5 % (sl. 4 tab. 2). V případě oborů s kódem 23, 26, 33, 36 nelze hovořit o regionální specializaci, naopak u oborů s podílem nově přijatých studentů pod 5 %, lze jisté specializační trendy vysledovat. Nenulových hodnot dosahují v oboru s kódem 21 kraj Ústecký, Královéhradecký, Moravskoslezský a Kraj vysočina); s kódem 28 kraj Liberecký a Karlovarský, s kódem 31 kraj Liberecký doplněný tentokrát krajem Ústeckým a konečně na obor s kódem 32 se specializuje Praha, Olomoucký, Jihomoravský a Zlínský kraj. Určitý specializační trend (specializace ve smyslu vyšší míry zaměření ve srovnání s okolím) lze vysledovat z informací o nárůstu jednotlivých technických oborů, kdy nedochází k nárůstu ve všech či většině krajů, jako je tomu např. u oboru 18, 36 a 39. O specializaci by se dalo uvažovat u Ústeckého kraje (obor 21), u Moravskoslezského (obor 28 a 34) a Jihomoravského kraje (obor 28), v případě Prahy (obor 31 a 32), u Středočeského kraje a Kraje Vysočina (obor 33) a také u Jihočeského a Pardubického kraje (obor 34). Závěr Problematika vzdělávání v technických oborech je v ČR značně diskutována. Pro jejich význam z hlediska zajišťování ekonomické konkurenceschopnosti je pozornost věnovaná této oblasti Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 284 umocňována finančně značně dotovanými programy podpory. Změny na úrovni středních škol mají jednak přímý dopad na trh práce, jednak bezprostředně ovlivňují i oblast univerzitního technického vzdělávání. V mezinárodním srovnání vyznívá ČR jako země s velmi vysokou mírou odborně zaměřených žáků ve skupině ISCED 3 oproti všeobecnému vzdělávání, obdobně česká realita trhu práce ne vždy koresponduje se závěry OECD, které se týkají existujících trendů trhu práce ve smyslu změn v odborných dovednostech. Tyto skutečnosti mírně zjemňují „problém“. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že analyzovaná čísla nezachycují a nemohou zachytit kvalitu získaného vzdělání, měřenou absolventovými vědomostmi, dovednostmi a schopnostmi. (Na tomto místě je ale nutné zahrnout do úvahy i základní školy, které mají dávat základy vzdělání. Jistě platí, že pevnost těchto základů ovlivňuje pevnost, velikost, ale i flexibilitu celé „kvalifikační stavby“ jedince.) Strategická doporučení decizní sféry reagují na větší absenci saturace poptávky po absolventech učebních technických oborů oproti maturitním oborům. Situace v jednotlivých krajích však v tomto ohledu není stejná. Lze vysledovat čtyři skupiny krajů – kraje soustřeďující se na technické učební obory; kraje orientované na technické obory s maturitou; kraje, které akcentují oproti stavu ČR obě technické středoškolské úrovně oborů a konečně čtvrtá kategorie, která se na technické obory nekoncentruje. I přes značnou podobnost ve struktuře českého regionálního školství lze v technických oborech středních škol vysledovat jisté specializační rozdíly. Literatura [1] Analýza neobsazenosti volných pracovních míst., (2014). [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: . [2] LABOUTKOVÁ, Š., BEDNÁŘOVÁ, P., (2012). Reducing regional disparities through decentralization. In 15th International Colloquium on Regional Sciences. Brno: Masarykova univerzita. pp. 91-100. ISBN 978- 80-210-5875-0. [3] Bílá kniha terciárního vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2009-04-06]. Dostupné z: . [4] Demografická příručka 2011., (2012). [online]. [cit. 2014-02-26]. Dostupné z: [5] Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011 - 2015., (2012). [online]. [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: [6] MATĚJA, Z., (2009). Lidský kapitál a ukazatel hrubé míry vstupu do terciárního vzdělávání v České republice. In Conference Proceedings IMEA. Hradec Králové: Gaudeamus. pp. 194-200. ISBN 978-80- 7041-851-2 [7] Nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve znění pozdějších předpisů. [8] OECD., (2013). Education at a Glance 2013. DOI 10.1787/888932846310. [9] OECD., (2013). OECD Skills Outlook 2013: First Results from the Survey of Adult Skills, OECD Publishing. ISBN 9789264204256. DOI 10.1787/9789264204256-en. [10] SABONIENE, A., (2010). The evaluaiton of the Potential of Lithuanian Manufacturing Industry Structure on the basis of CI Index. Inzinerine Ekonomika-EngineeringEcnomics, vol. 21, iss. 4, pp. 399-407. ISSN 1392-2785. [11] Střední školství. Statistická ročenka školství 2005/2006 - výkonové ukazatele., (2006). [online]. [cit. 2014- 03-28]. Dostupné z: [12] Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008 – 2015)., (2008). [online]. [cit. 2013-01- 05]. Dostupné z: . [13] UNESCO., (1996). Learning: theTreasurewithin. Report to UNESCO ofthe International Commission on Education for the Twenty-first Century. Paris : United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization. ISBN 92-3-103274-7. [14] Vzdělávání a trh práce v krajích ČR. Nově přijatí žáci a absolventi v krajích ČR., (2011). [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: [15] WILLKE, H. Společnost vědění., (2000). In V jaké společnosti vlastně žijeme? 1. vyd. Praha : ISV nakladatelství, pp. 243-262. ISBN 80-85866-59-5. Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 285 [16] ZDRAŽIL, P., (2013). Komparace dopadů hospodářské krize na trhy práce vybraných států EU z bývalého východního bloku, prostřednictvím Beveridgeovy křivky. In ConferenceProceedings IMEA. Pardubice: University of Pardubice, pp. 347-354. ISBN:978-7395-696-7. Příspěvek byl zpracován v rámci projektu č. SGSFES-2014002 IGA Univerzity Pardubice.