Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 553 DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-71 DLUHOVÁ PROBLEMATIKA JAKO PŘEDMĚT PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍ POLITIKY NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI A ROLE VEŘEJNÉ SPRÁVY V TOMTO PROCESU THE DEBT ISSUE AS THE SUBJECT OF SOCIAL POLICY PLANNING AT THE REGIONAL LEVEL AND ROLE OF PUBLIC ADMINISTRATION IN THIS PROCESS MGR. JAN MANDYS, PH.D.1 MGR. MICHAELA NOSKOVÁ2 Ústav správních a sociálních věd1 Ústav ekonomických věd2 Fakulta ekonomicko-správní Univerzita Pardubice Institute of Administrative and Social Sciences1 Institute of Economic Sciences2 Faculty of Economics and Administration University of Pardubice * Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic E-mail: jan.mandys@upce.cz, michaela.noskova1@student.upce.cz Anotace Zadluženost obyvatel České republiky přestává být problémem několika jednotlivců, avšak týká se stále většího počtu osob z různého spektra společenského žebříčku. Cílem příspěvku je pak ukázat roli veřejné správy v procesu plánování místní sociální politiky právě. Tento teoretický problém je diskutován na konkrétním příkladu práce vybraných pracovních skupin, která se orientuje na dluhovou problematiku. Příspěvek pro analýzu problému využívá výstupy z komunitního plánování sociálních a souvisejících služeb ve městě Pardubice. Výsledkem analýzy je pak stručná definice role veřejné správy v procesu plánování sociální politiky na regionální úrovni s důrazem na to, že veřejná správa a regionální management musejí umět nést zodpovědnost za svá rozhodnutí a za spokojenost občanů s místem, které spravují. Klíčová slova dluhy, sociální politika, komunitní plánování Annotation Indebtedness of the population of the Czech Republic ceases to be a problem of a few individuals, but relates to an increasing number of people from different spectra of the social ladder. The aim of this paper is then to show the role of public administration in the planning process of local social policy. This theoretical problem is discussed on the specific example of the work of selected working groups, which focuses on the debt issue. The paper uses for problem analysis the outputs of community planning and related services in Pardubice. The result of the analysis is a brief definition of the role of public administration in the process of social policy planning at the regional level, with emphasis on the public administration and regional management must be able to take responsibility for their decisions and for citizens' satisfaction with the place they manage. Key words debts, social policy, community planning JEL classification: Z13, H83; R58 Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 554 Úvod V současnosti není problematika zadlužování výsadou pouze osob s nižšími příjmy a s nižším společenským statusem. Zadlužují se osoby napříč společenskými vrstvami a ve své obecné rovině se jedná o prohlubující se problém, který vedle dopadů na jedince či jeho rodinu dopadá na celou ekonomiku. Proto je dluhová problematika předmětem zájmu sociální politiky a jako klíčové téma provází plánovací procesy týkající se efektivní sociální sítě na území daného regionu. Pro plánování sociální politiky na regionální úrovni se v současnosti využívá nejčastěji dvou přístupů. Tím nejobvyklejším je to, že obec má vytvořený komunitní plán sociálních a v některých případech i souvisejících služeb1 . Tím druhým přístupem je zahrnutí sociální problematiky do strategického plánu obce. Z hlediska teorie by oba přístupy měly být v souladu, byť je nutné na tomto místě poznamenat, že ne vždy se daří tyto procesy efektivně propojovat. Vedle komunitního plánování pak nesmíme zapomínat na střednědobé plánování sociálních služeb na úrovni krajů. Ve své podstatě jde o velmi podobné principy, pouze se liší míra zapojených zájmových subjektů. V případě plánování na obcích je však klíčovým aktérem místní komunita (viz dále). Komunita má do celého procesu přinést větší efektivitu s akcentem na maximální užitečnost dopadů pro místní společenství. Ne vždy se daří zapojovat všechny složky systému tohoto procesu ve vyvážené míře, což může přinášet dilemata faktické užitečnosti a přínosu této metody. Veřejná správa zaujímá hlavní úlohu garanta a organizátora procesu plánování místní sociální politiky. To znamená, že nese odpovědnost za to, do jaké míry osloví ke spolupráci místní komunitu zastoupenou veřejností, uživateli, poskytovateli sociálních služeb a další zainteresované či zájmové instituce. Souhrnně pak tento komunitní model nazýváme triádou. Následující text stručně představí na výstupech z pracovních skupin komunitního plánování, jak se dluhová problematika objevuje jako významné téma a v neposlední řadě upozorní na místo veřejné správy v procesu plánování sociální politiky jako takové, bez ohledu na téma, kterým se aktuálně zabývá. 1. Zadlužení jako problém současné společnosti Z obecného hlediska zadlužení obyvatel můžeme dělit na ekonomické a mimoekonomické. Ekonomické příčiny (individuálně obtížně ovlivnitelné) jsou spojeny s poklesem celé ekonomiky, nárůstem nezaměstnanosti, inflací apod. I přes negativní ekonomické tendence však v celé společnosti dochází ke zvyšování spotřeby, podléhání masmédiím a konzumnímu způsobu života, s často velkou mírou nezodpovědnosti, které si vyžadují stále větší finanční nároky. Podle Dubské (2008) je motivem českých domácností k zadlužování významná orientace na spotřebu, růst životního standardu a reálné mzdy. Dále sem patří změněný náhled na dluhy, příklon k osobnímu vlastnictví bytů nebo snadná dostupnost úvěrů. Na straně poskytovatelů půjček pak můžeme sledovat základní tendence jakými je silný marketing a v některých případech i ochota slevit ze svých marží. Zároveň si musíme uvědomit, že v naší společnosti se výrazně projevila orientace směrem ke konzumu a stálému uspokojování potřeby hédonismu a také životní úroveň v letech 1997 až 2007 stoupala. Sutton (2010) tvrdí, že jsou dluhy silnými finančními nástroji, které umožnily celé řadě lidí, aby zažívali historicky nejvyšší standard. Podle něj na dluhy není možné nahlížet pouze negativně, ale problémem je nedostatek finančního vzdělání a rozpočtové odpovědnosti státu. V osobní rovině je nejdůležitější být finančně zodpovědný a používat moc dluhu inteligentně. V roce 2007 se podle Exekutorské komory České republiky (Dubská, 2008) staly poprvé výraznou příčinou nárůstu počtu nově nařízených exekucí nesplácené úvěry u bankovních i nebankovních 1 Související službou je v tomto pojetí myšleno zapojení dalších pomáhajících organizací, které nejsou registrovanou sociální službou, avšak mají společenský přesah do sociální oblasti. Typickým příkladem jsou mateřská centra, osobní asistenti či asistenti pedagoga na školách apod. Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 555 finančních institucí. Asi tři čtvrtiny všech přikázaných exekucí byly provedeny vůči fyzickým osobám, zbytek pak vůči osobám právnickým. Je tak zjevné, že lidé začínají být méně schopni splácet své úvěrové závazky. V minulých letech připadaly nařízené exekuce ve velké většině na drobné pohledávky věřitelů typu zdravotních pojišťoven, dopravních podniků, distributorů energií, vodárenství, telekomunikačních operátorů, apod. Počet nařízených exekucí v roce 2007 stoupl podle Exekutorské komory ČR o 118 tisíc na 427 800 případů - v absolutních číslech jde o rekordní nárůst od doby jejich zavedení v roce 2001. Počet nařízených exekucí přesáhl původně očekávaných 350 tisíc. Asi 3/4 všech přikázaných exekucí byly provedeny vůči fyzickým osobám, většinou dosahovaly dlužené částky maximálně několika stovek tisíc, jen zcela výjimečně šlo o dluhy milionové. České domácnosti dlužily koncem roku 2009 bankám téměř bilion korun (973,5 mld. korun). Mimoto měly od ostatních poskytovatelů aktiv napůjčováno podle statistik leasingových společností a ostatních finančních zprostředkovatelů (společnosti splátkového prodeje) dalších 104,1 mld. korun. Nejcharakterističtějším rysem zadlužování českých domácností byla v dekádě od roku 2000 jeho rychlost (Dubská; 2012). 2. Dluhy jako předmět zájmu komunitního plánování ve městě Pardubice Z předchozí kapitoly je zřejmé, že zadlužování jednotlivců a rodin je celospolečenský problém. Přesto se však konkrétní problémy s tímto fenoménem spojené dotýkají i místní samosprávy, neboť v případě, že se jedinec či rodina dostane do krizové situace, je to právě obec, kde problém může eskalovat až do patologického chování. Posláním komunitního plánování je zajišťování dostupnosti sociálních služeb. Konkrétně se jedná o zjištění stavu poskytování sociálních služeb v dané lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou naplněny. Tyto dva parametry jsou srovnány s množstvím finančních prostředků, které obec na sociální služby vynakládá. Komunitní plánování sociálních služeb je tedy metoda, kterou lze na úrovni obcí nebo krajů plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů. Komunitní plán vzniká v procesu vzájemných konzultací a je konsenzem mezi tím, co je možné, a tím, co bylo označeno jako potřebné či prioritní. (Kolektiv autorů, 2012; Rosecký, D.; Oriniaková, 2003). V rámci komunitního plánování sociálních a sociálních služeb ve městě Pardubice se dluhovou problematikou zabývají monetárně dvě pracovní skupiny: § „Osoby ohrožené sociálním vyloučením a v obtížné životní situaci.“ (Ad1) § „Rodiny s dětmi a mládež.“ (Ad2) Ad1) Tato pracovní skupina se zabývá cílovou skupinou, do níž primárně spadají osoby bez přístřeší, lidé ohrožení drogou nebo jinou závislostí, lidé dlouhodobě nezaměstnaní, osoby ve výkonu trestu nebo vracející se z výkonu trestu, oběti domácího násilí, oběti trestných činů, lidé v krizi nebo jiné obtížné situaci a osoby opouštějící zařízení ústavní péče a náhradní rodinné péče. SWOT analýza, která je jedním z klíčových vstupů komunitního plánu v souvislosti se zadlužováním identifikuje dvě zásadní hrozby, které se váží k diskutovanému tématu. Jedná se o fakt, že: „Přibývá seniorů bez domova a invalidních důchodců (bez finančních prostředků)“ a „Zadluženost osob (všechny věkové kategorie - zadluženým se nevyplatí pracovat)“ (Magistrát města Pardubice, 2012; s. 44). V rámci komentáře v citovaném dokumentu se pak uvádí, že sociální síť ve městě není nastavena na nárůst osob bez finančních prostředků a zároveň osob bez nároku na ně. Celá řada uživatelů (i těch potencionálních) pak nebude mít zdroje na jejich financování. S tím souvisí to, že v dané oblasti neexistuje možnost, jak zlepšovat situaci cílové skupiny na trhu práce a to i bez ohledu, že vzhledem k dluhům se cílové skupině nevyplatí legálně pracovat. To dokladují dílčí závěry z výzkumu mezi Pardubickými bezdomovci, realizovaného prostřednictvím hloubkových polostrukturovaných rozhovorů, jichž se zúčastnilo celkem 24 respondentů napříč sociálními službami. Jak uvádí Mandys (2011), jen obtížně lze mezi bezdomovci nalézt někoho, kdo nějaké dluhy nemá. Tyto případy můžeme odhadovat v řádu jednotek. Ve výzkumném vzorku byl Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 556 pouze jeden respondent, který uvedl, že nemá žádné dluhy, ale momentálně není v evidenci úřadu práce ani úřadu poskytující sociální dávky a sám si zdravotní a sociální pojištění neplatí. Podle všeho si respondent neuvědomuje, že mu dluh již vznikat začal. Podobně je na tom ještě jedna respondentka, která si vznikající dluhy na zdravotním a sociálním pojištění sama uvědomuje. V době výzkumu si zařizovala potřebné doklady a usilovala o evidenci u úřadů, aby se částka nezvyšovala. Ze zbylých respondentů celkem osm nemá žádný přehled, jak vysoké mají dluhy, ale uvědomují si, že to budou pravděpodobně statisíce. Všichni respondenti dluží zejména v těchto oblastech, jako výživné, pokuty (hromadná doprava, městská a státní policie), poplatek spojený s pobytem na záchytné protialkoholní stanici, zdravotní a sociální pojištění, půjčky (nejčastěji za elektrospotřebiče apod.), dluhy na nájemném nebo dluhy spojené s výkonem trestu odnětí svobody a náhradou škody, kterou trestním jednáním způsobili. Nejnižší částka, kterou respondenti dluží, činila 60 000,- korun a respondentka uvedla, že již podnikla kroky, aby dluh dále nerostl (dohodla splátkový kalendář, doložila svou situaci a po částech dluh splácí). Průměrnou dlužnou částku můžeme identifikovat v intervalu 500 000,- až 600 000,- korun s tím, že nejsou započítány úroky z prodlení a respondenti nedělají nic pro zastavení nárůstu dluhu (často ani z podstaty své situace nemohou a neumějí). Nejvyšší dlužná částka, kterou respondent evidoval, byla takřka 800 000,- korun. Stejně jako většině ostatních, mu dluhy neustále narůstají. Pouze čtyři respondenti z těch, kteří dluží nějakou finanční částku, podnikají kroky k tomu, aby tuto věc vyřešili. Jsou to respondenti, kteří žijí v azylovém domě a jeden v zahradním domku. Pouze ve dvou případech je však perspektiva oddlužení v nějakém představitelném časovém horizontu. Ad2) Tato pracovní skupina se zabývá cílovou skupinou, kam spadají primárně rodiny s dětmi – rodiny v krizových situacích, např. neúplných rodin s nezaopatřenými dětmi, situací dětí, jejichž rodinné prostředí je nevyhovující nebo dětí, které potřebují speciální péči, zároveň se pracovní skupina zabývá také rodinou v situacích standardních, jako je například rodičovská dovolená. SWOT analýza identifikuje pro potřeby tohoto textu jednu zásadní hrozbu: „Chudoba a zadlužování rodin“ (Magistrát města Pardubice, 2012; s. 44). V rámci komentáře citovaného dokumentu, vidí skupina velký problém ve stále se prohlubující chudobě a zadlužování rodin a zhoršené socioekonomické situaci společnosti jako takové, která dopadá na velkou část klientů nejen sociálních služeb. V této souvislosti by bylo nezbytné zefektivnit spolupráci s Úřadem práce Pardubice, který by mohl výrazně pomoci situaci klientů řešit a podpořit tak dlouhodobou práci sociálních pracovníků s konkrétními klienty. Aktuálně skupina zaznamenává nejednotnost v přístupu pracovníků Úřadu práce, v některých případech nejednotnost v interpretaci zákona a nepřijímání žádostí dávky hmotné nouze. Pracovní skupina navrhuje setkání s pracovníky Úřadu práce na platformě komunitního plánování, případně dále na úrovni města. Skupina dále doporučuje zefektivnit systém vzdělávání občanů v oblasti finanční gramotnosti. Téma zadlužování jednotlivců, rodin a boj proti chudobě se v rámci strategie města následně objevuje v akčních plánech pracovních skupin komunitního plánování. Statutární město Pardubice považuje tuto problematiku za natolik závažnou, že po vzájemné konzultaci řídícího týmu, koordinační skupiny a odborem sociálních věcí byla témata z jednotlivých akčních plánů pracovních skupin přesunuta do společných cílů. Jakým způsobem se primárně tyto dvě pracovní skupiny se společným problémem vypořádávají, ukazuje následující tabulka. Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 557 Tab. 1: Společný cíl v rámci plnění akčních plánů ve městě Pardubice Boj proti chudobě a zadlužování rodin Definice problému Problematika zadluženosti cílových skupin PS KPSS v posledních letech narůstá a stále bude narůstat včetně počtu osob, které nedosáhnou oddlužení. To představuje jeden ze základních problémů sociální práce, neboť zadlužené uživatele prakticky nelze motivovat ke změně. S tím se pojí budoucí problémy, kdy lidé s dluhy v seniorském věku, ale i nižším nebudou mít adekvátní finanční prostředky pro přežití, tzn. nárůst chudoby a s tím spojených sociálně-patologických jevů. V současné době neexistuje systémová pomoc osobám s dluhy. Většina organizací řeší problém individuálně. Na dluhové poradenství se specializuje Občanská poradna Pardubice, kde je průměrná čekací lhůta 14 dní. Některé organizace poskytují komplexní dluhové poradenství, ale pouze pro uživatele svých služeb. Aktivity řešení § Je nezbytné zjistit informace z krajského úřadu, jaká je provázanost sociální politiky v této oblasti na úrovni kraje a města. § Informací je po organizacích mnoho, neexistuje však ucelený koncept poradenství včetně zaměření do oblastí jako např. vzdělávání veřejnosti (nutnost zvyšovat finanční gramotnost), dlouhodobého vzdělávání sociálních pracovníků. § V současné době pracovní skupiny neví, jakým způsobem konkrétně téma § uchopit. Výsledkem je tedy hledání cesty, jakým způsobem dluhovou problematiku uchopit komplexně tak, aby byl systém efektivní v rámci všech zapojených organizací a dalších souvisejících subjektů se zaměřením na dvě úrovně problematiky:1. finanční gramotnost; 2. dluhové poradenství jako tako takové. Je otázkou, zda hledat organizaci, která bude realizovat a zajišťovat aktivity s problematikou spojené, či problém bude řešen v rámci všech organizací. § Pokusit se využít veřejných medií k přenosu důležitých informací o financích, a to směrem k občanům pardubického regionu. § Mapovat a propagovat informace o možnostech zaměstnaní/nosti. § Možnosti setkávání odborných pracovníků, zjišťovat aktuální projekty, informace k prevenci zadlužování a osvětě finanční gramotnosti, aj. Zdroj: Magistrát města Pardubice; 2014 3. Role veřejné správy při plánování sociální politiky Řešení problémů zadlužených osob či rodin (domácností) se odvíjí od celé řady proměnných, mezi něž například patří: Ohrožení nebo ztráta bydlení, chudoba, ztráta zaměstnání, ohrožení závislých osob (nejčastěji dětí), tendence neadekvátně řešit vzniklou situaci a další faktory sociální exkluze. Zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů ukládá veřejné správě dle paragrafu 92 až 96 jasně definované činnosti, které má v oblasti sociálních služeb (sociální politiky) vykonávat. Jedná se nejenom o činnosti související s poradenskou a další odbornou činností v sociální práci, ale zákon ukládá povinnosti kontrolní a koordinační. Na tomto základě musíme konstatovat, že veřejná správa na všech úrovních musí dluhovou problematiku akceptovat jako jeden z nejpalčivějších sociálních problémů dneška. Pokud tématiku role veřejné správy v procesu plánování sociální politiky zobecníme nad rámec řešení dluhů, můžeme v celém systému nacházet následující skutečnosti. Politická reprezentace promítá své vize o fungování sociálního prostředí do konkrétních projektů. Tyto vize jsou pak realizovány prostřednictvím příslušných odborů místní samosprávy. V kontextu této úvahy může docházet k většímu či menšímu nesouladu mezi vizí politika a definovanou potřebou občanů, uživatelů sociálních služeb a v neposlední řadě poskytovatelů. Poskytovatel sociálních služeb v celém procesu hraje ambivalentní roli. Jednak musí respektovat a hájit zájmy svých uživatelů na straně jedné, na straně druhé pak musí naplňovat zakázku veřejné správy, která je stěžejním donátorem (poskytovatelem dotací) aktivit pomáhajících organizací. Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 558 Plánování sociálních služeb nelze realizovat pod patronací jiného subjektu, než je veřejná správa. Vzhledem k organizačnímu zajištění a nezastupitelné úlohy místní samosprávy není možné předpokládat, že by si nějaká nezisková organizace či soukromá osoba zajišťovala koordinaci komunitního plánování, neboť by řízení jiným subjektem bylo neefektivní. Místní samospráva jako jediná disponuje jak politickým, tak finančním kapitálem. Tento kapitál ji opravňuje nést hlavní odpovědnost za dostupnost sociálních a souvisejících služeb na svém území (tedy za optimální regionální sociální politiku). Jak již bylo řečeno v úvodu, veřejná správa tedy představuje kvazi hybný motor celého procesu plánování, který by nebylo možné realizovat bez zájmu politické reprezentace a schopnosti vykonávajících úředníků. Role veřejné správy se do značné míry odvíjí od toho, jakou podobu má síť sociálních služeb mít, kam regionální management směřuje své vize a zároveň finanční prostředky ze svého rozpočtu. Důležitou proměnnou je v tomto případě v našich podmínkách diskreditovaný pojem politická odpovědnost. Pouze jasná pravidla a systémy pro uvedená témata, mohou pomoci jasně vymezit místo veřejné správy v celém systému komunitního plánování a mohou ukázat roli regionálního managementu s ohledem na faktickou realizaci sociální politiky (Mandys, 2012). V rovině těchto úvah je rolí veřejné správy být tvůrcem a grantem celého procesu, neboť veřejná správa jako taková disponuje základním kapitálem pro realizaci a následný rozvoj sociální politiky. Že veřejná správa někdy jen obtížně dokáže naplňovat svou klíčovou roli, názorně ukazují výsledky studie „Situace v sociálních službách ve městě Pardubice“ (Mandys a kol; 2012). Celkem se výzkumu zúčastnilo 827 respondentů. Pro potřeby tohoto textu je důležité zapojení volených zástupců do této analýzy. Z celkového počtu 39 zastupitelů bylo ochotno odpovídat 18 respondentů. Z hlediska triády a jeho článku zadavatele tvoří politický aspekt právě zastupitelé města. Zastupitelé měli ve výzkumu reflektovat znalost svých voličů. Dle jejich názorů se o sociální oblast veřejnost zajímá následovně (seřazeno za sebou dle pořadí): 1. Sport, doprava a zdravotnictví 2. Životní prostředí. 3. Kultura. 4. Školství, 5. Bezpečí v obci, pracovní příležitosti. 6. Sociální věci. 7. Sousedské vztahy. Z těchto preferencí je jasné, jak zajímavé téma pro regionální reprezentaci sociální politika fakticky představuje. Od toho se pak odvíjí praktické postoje veřejné správy k řešení dané problematiky. Zakázka na síť sociálních služeb má být tvořena shora s přihlédnutím k informacím, které předloží pracovní skupiny. Tyto informace by měly reflektovat aktuální dění v sociální síti, dle zaměření jednotlivých pracovních skupin komunitního plánování. Jedná se zejména o informace, jež souvisí s tím, že se například nedostává nějakého druhu služby, že poptávka po určité službě převyšuje nabídku, nebo naopak nejsou využity všechny kapacity vybrané služby apod. Po předání těchto informací je pak na zadavateli, který řekne, které projekty, a do jaké výše je ochoten podpořit. Zjednodušeně můžeme říci, že zadavatel tímto vysílá signál, který projekty (služby) považuje vzhledem k objemu finančních prostředků, jež může z rozpočtu uvolnit na sociální oblast, za prioritní. Poskytovatelé sociálních služeb by tedy neměly být tím, kdo říká, jaká služba si podporu zaslouží, a která ne. Pouze by měli zhodnotit stávající stav a vytvořit doporučení pro další období. Jako zásadní se pak jeví, že v sociální politice chybí dostupná a relevantní data, která by byla zároveň systematicky sbíraná. Relevantních výzkumů s dostupnými daty, jež by nebyly pouhou součástí závěrečných prací studentů humanitních oborů, není mnoho. Z tohoto důvodu je nezbytné systematizovat datovou základnu o sociální politice na sledovaném území a vytvořit databázi relevantních dat. Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 559 4. Závěr Pakliže analyzujeme dluhovou problematiku, tak je zřejmé, že většina osob nemá perspektivu své dluhy řádně platit. Pokud subjektivně posuzují výnosy z toho, že dluhy splácejí a porovnají si, kolik finančních prostředků jim zbude na pokrytí individuálních potřeb, nenacházejí motivaci pro legální práci a raději pracují „na černo“ bez predikce, co jim toto konání přinese v dalších fázích života, např. stáří (ztráta nároku na výplatu starobního důchodu, výplata pouze existenčního minima apod.). Veřejná správa musí hledat kompromis mezi uspokojením věřitelů a motivačními pobídkami dlužníků. Zároveň je nezbytné na úrovni vládní politiky transformovat systém pomoci zadluženým osobám tak, aby do budoucna nevznikal problém, co se starými (často nemocnými) lidmi bez finančních prostředků. Zde je nezbytné si uvědomit, že pobytové služby, na něž budou tyto osoby vzhledem ke svému životnímu stylu odkázány, patří k finančně nejnákladnějším druhům služeb vůbec. Veřejná správa by ve své roli měla vhodně doplňovat role ostatních zainteresovaných stran a měla by jim být rovna. Této rovnosti však nelze dosáhnout, neboť veřejná správa naplňuje politické vize jednotlivých vládních stran, bez ohledu na typ úrovně veřejné správy a jako jediná disponuje největším kapitálem pro praktický výkon sociální politiky. Tyto uvedené aspekty ji však zavazují k tomu, aby svou moc nezneužívala a snažila se maximálně naplňovat princip rovnosti. Zapojení místní komunity do řešení problémů je sice procesem náročným, avšak představuje velmi efektivní metodu, jak problémy reálně vyřešit. Zapojení zájmových subjektů dále zvyšuje odpovědnost, posiluje pocit sounáležitosti a šetří finanční prostředky. Plánování sociální politiky je tedy důležitým procesem a veškeré oblasti zájmu sociální politiky by si měly být rovny. Záleží spíše na subjektivním hodnocení, který problém považuje regionální management za důležitější pro svůj zájem ho řešit. Předmětem tohoto zájmu je totiž lidský život, kvalita či spokojenost se životem a místem, kde lidský jedinec prožívá svůj život. Proměnná lidského života je pak velmi složitě objektivizovatelnou kategorií a záleží tedy čistě na hodnotiteli, kterým složkám připisuje zásadní význam. V případě, že bychom hledali definici pro roli veřejné správy, musíme vycházet z toho, že současná veřejná správa se teprve své roli efektivního plánovače učí. Někdy s většími, jindy s menšími úspěchy. Klíčovou determinantou úspěchu je pak odpovědnost úředníků za realizovanou strategii a odpovědnost politické reprezentace za respekt k potřebám společnosti. Literatura [1] DUBSKÁ, D., (2012). České domácnosti Dluží bilion. Krátká tematická analýza. [online]. [cit. 2014-4-10]. Dostupné z: . [2] DUBSKÁ, D., (2008). Úspory a zadluženost: ocitly se české domácnosti v dluhové pasti? Praha: Český statistický úřad. Souborné informace. ISBN 978-80-250-1743-2. [3] Kolektiv autorů., (2004) Průvodce procesem komunitního plánování. [online]. [cit. 2014-4-10]. MPSV Praha. Dostupné z: [4] Magistrát města Pardubice., (2012). Komunitní plán sociálních a souvisejících služeb města Pardubic na období 2013 – 2014. Magistrát města Pardubice, Odbor sociálních věcí. [5] Magistrát města Pardubice., (2014). Společné cíle pracovních skupin. Oblasti plnění „Akčního plánu“ pro období 1. 4. 2014 – 31. 3. 2015. Pracovní dokument. Magistrát města Pardubice, Odbor sociálních věcí. [6] MANDYS, J., (2013). Role veřejné správy při plánování a rozvoji sociální politiky na regionální úrovni. In Profesionalita, perspektivy a rozvoj sociální práce: sborník z konference IX. Hradecké dny sociální práce Hradec Králové 27. až 28. září 2013. Hradec Králové: Gaudeamus, (v tisku). [7] MANDYS, J., (2011). Životní styl lidí bez domova. Disertační práce. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. [8] MANDYS, J., JIRAVA P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., DUPLINSKÝ, J., (2012). Situace v sociálních službách na území města Pardubice. Závěrečná výzkumná zpráva. Pardubice: Univerzita Pardubice. Sborník příspěvků XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Hustopeče 18.–20. 6. 2014 560 [9] ROSECKÝ, D.; ORINIAKOVÁ, P., (2003). Komunitní plánování sociálních služeb. [online]. [2014-4-10]. Plzeň. Centrum pro komunitní práci. Dostupné z: [10] SUTTON, G., (2010). Jak se zbavit dluhů: místo dluhů získejte dobrý kredit. Vyd. 1. Překlad Eva Křístková. Praha: Pragma. Poradci bohatého táty. ISBN 978-80-7349-129-1. Příspěvek byl zpracován v rámci Studentské grantové soutěže č.: SGFES_2014002 Vědeckovýzkumné aktivity v oblasti „Hospodářská politika a správa“.