MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
KATEDRA REGIONÁLNÍ EKONOMIE A SPRÁVY
XIV. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM
O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
Sborník příspěvků
Bořetice, 22. – 24. června 2011
Brno 2011
MASARYK UNIVERSITY
FACULTY OF ECONOMICS AND ADMINISTRATION
DEPARTMENT OF REGIONAL ECONOMICS AND
ADMINISTRATION
14TH
INTERNATIONAL COLLOQUIUM
ON REGIONAL SCIENCES
Conference proceedings
Bořetice, June 22 - 24, 2011
Brno 2011
Editoři: Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
(Masarykova univerzita)
Recenzovali: doc. Ing. Jan Sucháček, Ph.D.
(Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě)
doc. Ing. Dana Švihlová, Ph.D.
(Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici)
© 2011 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-5513-1
Edited by: Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
(Masaryk University)
Reviewed by: Assoc. Prof. Jan Sucháček, Ph.D.
(VŠB-Technical Uniersity of Ostrava)
Assoc. Prof. Ing. Dana Švihlová, Ph.D.
(Matej Bel University in Banská Bystrica)
© 2011 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-5513-1
OBSAH
DISPARITY V DLOUHODOBÉM VÝVOJI REGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY 9 
doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc.  
ZMĚNY KVALITY PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ PODLE ČESKÝCH KRAJŮ A SPRÁVNÍCH OBVODŮ
ORP V OBDOBÍ 2001/2002 – 2006/2008 19 
doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.  
ZNALOSTNÍ EKONOMIKA JAKO NOVODOBÝ FENOMÉN KONKURENCESCHOPNOSTI STÁTŮ
A REGIONŮ 25 
prof. RNDr. René Wokoun, CSc.; Ing. Martin Pělucha, Ph.D.  
AKTUÁLNÍ TRENDY TRHU PRÁCE V JIHOMORAVSKÉM KRAJI 37 
RNDr. Hana Svobodová, Ph.D.; Ing. Bc. Pavel Fišer  
NÁKUPNÍ SPÁD A VYBRANÉ NÁKUPNÍ ZVYKLOSTI NÁVŠTĚVNÍKŮ GALERIE VAŇKOVKA 47 
RNDr. Josef Kunc, Ph.D.; Mgr. Petr Tonev; Mgr. Bohumil Frantál  
TRANSFER TECHNOLOGIÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI 56 
Ing. Lucie Winklerová  
POROVNÁNÍ KRAJŮ NUTS II JIHOVÝCHOD 64 
Ing. Libuše Měrtlová, Ph.D.  
KOHEZNÍ POLITIKA V KONTEXTU ČESKÉ REPUBLIKY 71 
Ing. Ivana Janečková; Ing. Pavel Vinkler  
EVROPSKÁ INTEGRACE, KOHEZNÍ POLITIKA A PROBLÉMY EUROZÓNY 79 
Ing. Petr Jiříček  
APLIKACE CBA PŘI IMPLEMENTACI OP V ČR 90 
Ing. Petr Halámek, Ph.D.  
PODPORA VÝZKUMU A VÝVOJE Z EVROPSKÉ UNIE V JIHOMORAVSKÉM A MORAVSKOSLEZSKÉM
KRAJI 100 
Ing. Barbora Feixová  
ČERPANIE FINANČNÝCH PROSTRIEDKOV V OBLASTI PODPORY 2.2 – VYSOKOŠKOLSKÉ
VZDELÁVANIE V RÁMCI OP VZDELÁVANIE PRE KONKURENCIESCHOPNOSŤ 111 
Ing. Lucia Nemcová; Mgr. Ľuba Tomčíková  
ROZVOJ A PODPORA EKOINOVACÍ V ČR A EU 118 
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.; Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.  
BROWNFIELDS JAKO LOKALITY PRO UMÍSTĚNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE? 132 
RNDr. Josef Kunc, Ph.D.; Mgr. Bohumil Frantál; Mgr. Petr Klusáček  
KVALITA ŽIVOTA V MESTÁCH OKRESU ZLÍN – PRÍKLAD APLIKÁCIE METÓDY A'WOT 141 
Ing. Marcela Chreneková; Bc. Irena Orságová  
TRANSFORMÁCIA PO ROKU 1989 V MESTE NOVÁ DUBNICA - AKO JU VNÍMAJÚ
DVE GENERÁCIE? 148 
RNDr. Katarína Danielová  
PROBLÉMY STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE MĚST V ČESKÉ REPUBLICE. KRITICKÁ
ANALÝZA 161 
RNDr. Jiří Ježek, Ph.D.  
HOSPODÁRENIE MUNICIPALÍT A ZNEČISTENIE PROSTREDIA 169 
Dr.h.c. doc. JUDr. Alena Pauličková, PhD.  
HOSPODÁRSKA KRÍZA Z POHLĽADU MIESTNEJ SAMOSPRÁVY 175 
Ing. Viera Papcunová, PhD.; Ing. Ivana Gecíková, PhD.  
ROZVOJ REGIÓNOV A PPP PROJEKTY 181 
Ing. Lucia Nemcová; Mgr. Ľuba Tomčíková  
PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE V JIHOČESKÉM KRAJI 188 
Ing. Jiří Dušek, Ph.D.  
KONSOLIDÁCIA SÍDELNEJ ŠTRUKTÚRY NA ZÁKLADE DOBROVOĽNÉHO ZLUČOVANIA OBCÍ.
PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA II 197 
doc. Ing. Anna Belajová, CSc.; doc. Ing. Marta Hamalová, CSc.; Ing. Milena Majorošová;
Mgr. Ivana Kovácsová; Ing. Stanislav Filip, PhD.  
ZAPOJENÍ OBCÍ V MIKROREGIONECH ČESKÉ REPUBLIKY 206 
Ing. Vilém Pařil  
INOVAČNÉ PROCESY V POĽNOHOSPODÁRSTVE VO VIDIECKOM REGIÓNE 217 
doc. Ing. Mária Fáziková, CSc.  
VÝZVA SÚČASNÉHO OBDOBIA PRE PÔDOHOSPODÁRSTVO V REGIONÁLNEJ POLITIKE SR 225 
doc. Ing.Viera Petrášová, CSc.  
POZICE A ZAPOJENÍ ZEMĚDĚLCŮ DO MÍSTNÍCH AKČNÍCH SKUPIN: PŘÍPAD ČLENŮ NÁRODNÍ SÍTĚ
MÍSTNÍCH AKČNÍCH SKUPIN ČESKÉ REPUBLIKY 233 
Bc. Miloslav Delín  
IMPLEMENTÁCIA PRÍSTUPU LEADER NA SLOVENSKU: KRITICKÝ POHĽAD 244 
Ing. Barbora Milotová, PhD.  
VÝZNAM STRATEGICKÉHO MARKETINGOVÉHO ŘÍZENÍ FIREM PRO ZVYŠOVÁNÍ JEJICH
KONKURENCESCHOPNOSTI 252 
Ing. Zdeněk Bednarčík, MBA
ANALÝZA SPOLEČENSKÉ ODPOVĚDNOSTI FIREM V BRNĚ A OKOLÍ 259 
Ing. Kateřina Kuchtíková  
VYUŽITÍ BENCHMARKINGU V REGIONÁLNÍM PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU 269 
Ing. Martin Luštický; Ing. Martin Musil  
VNITŘNÍ TURISMUS V ČR V MEZIREGIONÁLNÍM SROVNÁNÍ A JEHO ROZVOJ 277 
doc. Ing. Ivana Kraftová, CSc.; Bc. Hana Gabrielová  
VPLYV ZÁPISU LOKALITY DO ZOZNAMU UNESC-A NA CESTOVNÝ RUCH
(NA PRÍKLADE MESTA BANSKÁ ŠTIAVNICA) 286 
doc. PhDr. Jolana Darulova, CSc.  
TRADIČNÁ KULTÚRA AKO FAKTOR ROZVOJA MESTSKÉHO TURIZMU
(NA PRÍKLADE MESTA ZVOLEN) 295 
PhDr. Katarína Koštialová, PhD.  
VENKOVSKÁ TURISTIKA V ČESKÉ REPUBLICE 302 
doc. Ing. Rudolf Zeipelt, CSc.; Ing. Andrea Jindrová; doc. Ing. Ludmila Dömeová, CSc.  
KVALITA SLUŽIEB UBYTOVACÍCH ZARIADENÍ NA SLOVENSKOM VIDIEKU 308 
doc. Ing. Jana Jarábková, PhD.
MARKETINGOVÉ AKTIVITY V KONKURENČNOM PROSTREDÍ 314 
Ing. Janka Beresecká  
ÚVOD
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
jsme rádi, že se s Vámi po roce opět můžeme setkat na Mezinárodním kolokviu
o regionálních vědách, které jsme i letos uspořádali na jižní Moravě v malebné obci
Bořetice, kde se tradice snoubí se současností. Letošní rok je pro nás významný i tím,
že Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity oslavuje 20 let své existence.
Sborník ze XIV. mezinárodního kolokvia o regionálních vědách obsahuje 36
příspěvků, které jsou seřazeny tématicky. Jednotlivé příspěvky se zabývají například
socio-ekonomickými rozdíly mezi regiony, podporou rozvoje území ze strany
Evropské unie, problematikou hospodaření a řízení měst a obcí nebo cestovním
ruchem. Věříme, že ve sborníku, který máte před sebou, naleznete spoustu nových
poznatků a zajímavých myšlenek, které využijete ve svém dalším výzkumu, resp. ve
své další práci.
Partnerem letošního kolokvia je Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod,
která podporou projektů v oblasti dopravy, cestovního ruchu a rozvoje přispívá k
vyváženému rozvoji Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. Dalším partnerem
kolokvia je společnost eCBA, s. r. o., která vyvíjí a nabízí unikátní software pro
hodnocení ekonomické a finanční efektivnosti rozvojových projektů.
Na závěr bychom Vás chtěli jménem Katedry regionální ekonomie a správy pozvat na
příští jubilejní patnácté kolokvium, které se uskuteční v červnu 2012.
Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
editoři sborníku
www.econ.muni.cz/kolokvium
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
9
DISPARITY V DLOUHODOBÉM VÝVOJI REGIONŮ ČESKÉ
REPUBLIKY
DISPARITIES IN LONG-TERM DEVELOPMENT OF REGIONS IN
THE CZECH REPUBLIC
DOC. ING. ALOIS KUTSCHERAUER, CSC.
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Sokolská tř. 33, 701 21 Ostrava, Česká republika
e-mail: alkut@alkut.cz
Anotace
Předmětem příspěvku je prezentace výsledků kvantitativního ověření vývoje relevantních
regionálních disparit v ČR po vzniku samostatného českého státu. Analyzováno bylo 23
vybraných indikátorů sociální, ekonomické a územní sféry majících klíčový význam pro
regionální rozvoj země v posledních patnácti letech.
Z provedené analýzy vývoje regionálních disparit vyplývá, že velikost regionálních disparit
v ČR sice ještě není problémem fatálním, avšak jejich dlouhodobý vývoj je velmi varující,
neboť u většiny sledovaných indikátorů má divergentní charakter. Z analyzovaných 23
indikátorů divergentní vývoj lze nalézt u třinácti indikátorů, stagnující (neutrální) vývoj
u devíti indikátorů a žádoucí konvergentní vývoj (snižování disparity) u jednoho indikátoru.
Takový vývoj není dlouhodobě udržitelný.
Výrazným problémem je růst disparit Hlavního města Prahy, zejména v ekonomické sféře. Zde
již nelze hovořit o dlouhodobé neudržitelnosti, neboť trajektorie průběhu (zvětšování) disparit
Prahy vůči ostatním regionům u většiny relevantních indikátorů jsou tak strmé, že již nejsou
udržitelné ani střednědobě.
Klíčová slova
Regionální disparita, charakter disparity, vývoj disparit, udržitelnost vývoje disparit
Annotation
The article presents the results of quantitative examination on evolution of relevant regional
disparities in the Czech Republic after formation the independent Czech state. Twenty-three
selected indicators from social, economic and territorial area, which had the crucial
importance for country regional development in last fifteen years, were analysed.
From the performed analysis of regional disparities evolution, it results that the size of
regional disparities in the Czech Republic has not yet been fatal problem; however, their
long-term trend is very warning because the majority of monitored indicators has divergent
character. Amongst 23 analysed indicators it is possible to find near thirteen indicators with
divergent evolution, near nine indicators with neutral evolution (stagnant) and one indicator
with desirable convergent evolution (disparity reducing). Such evolution is not sustainable in
the long term.
Outstanding problem is the growth of disparities the capital of Prague, especially in
economic area. It is already impossible to talk about the long term unsustainability because
trajectories of the development of disparities in Prague (the increase) compared with other
regions are so sharp for the majority of relevant indicators, that they are not sustainable
even in the medium term.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
10
Keywords
Regional disparity, character of disparity, evolution of disparities, sustainability of disparities
evolution
JEL Classification: R 00
Úvodem
V roce 2006 vyhlásilo MMR výzkumný program WD - Výzkum pro potřeby řešení
regionálních disparit. Již pět let je v rámci něj řešena řada výzkumných úkolů, z nichž 16
hlavních úkolů má disparity přímo ve svém názvu. Je třeba konstatovat, že z pohledu dosud
prezentovaných výstupů, jde převážně o řešení svým způsobem úspěšná, v rámci nichž byla
prezentována a pro praktické využívání doporučena řada modelů, certifikovaných metodik,
sofistikovaných i pragmaticky laděných metod výpočtů atd. Problém však nastává v tom, že
tuto velmi diverzifikovanou množinu vzájemně nezkoordinovaných (někdy až protichůdných)
doporučení nebude regionální praxe (resp. regionální management) schopná absorbovat.
V rámci výzkumného úkolu WD-55-07-1 Regionální disparity v územním rozvoji ČR jsme se
tento handicap roztříštěného výzkumu snažili zmírnit dvěma způsoby: knižním vydáním
monografie Regionální disparity - Disparity v regionálním rozvoji země, jejich pojetí,
identifikace a hodnocení (Kutscherauer a kol., 2010b) a výzkumnou studií Doporučení
k úpravám legislativy a metodik strategických a programových dokumentů regionálního
managementu v ČR (Hučka a kol., 2010).
Přínos monografie vidíme zejména v tom, že je v evropském rozměru jedinečná svým
záběrem (v evropské regionální literatuře není k dispozici publikace souhrnně formulující
teorii disparit, jejich klasifikaci, metody jejich měření a hodnocení a praktické příklady
vývoje disparit v mezinárodním srovnání).
Pro českou akademickou sféru i regionální praxi je přínosná nejen tím, že poskytuje potřebná
teoretická a metodologická východiska poznávání disparit, ale také ukazuje skutečný vývoj
disparit mezi kraji ČR od vzniku samostatného českého státu.
Ve svém dnešním časově i prostorově omezeném příspěvku se budu zabývat tím co je
v monografii pro zvýšení poznávací hodnoty informací o regionálních disparitách v ČR
nejpodstatnější, alespoň souhrnným vyjádřením, jak se klíčové disparity mezi kraji ČR
skutečně vyvíjejí po vzniku samostatného českého státu.
Dlouhodobý vývoj disparit mezi kraji České republiky
Kvantitativní ověření vývoje relevantních regionálních disparit v ČR po vzniku samostatného
českého státu bylo provedeno pomocí vybraných indikátorů sociální, ekonomické a územní
sféry majících klíčový význam pro regionální rozvoj země v posledních patnácti letech
(Kutscherauer a kol., 2010a).
Ze 165 indikátorů tvořících navrženou základní databázi systému sledování a hodnocení
regionálních disparit v ČR bylo pro analýzu dlouhodobého vývoje disparit mezi kraji ČR
vybráno 23 indikátorů, z toho za sociální sféru 7 indikátorů, za ekonomickou sféru 10
indikátorů a za územní sféru 6 indikátorů, z nichž většina je Regionálními informačními
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
11
servisy nebo Českým statistickým úřadem sledována od roku 1995. Výjimečně jsou zařazeny
indikátory i s kratší dobou sledování, avšak svou povahou klíčové pro rozvoj regionů a pro
sledování rozdílností vývoje mezi nimi.
Sociální sféra je v základním souboru (datové bázi) charakterizována 38 indikátory. Z nich je
pro zhodnocení vývoje disparit v sociální sféře ČR od roku 1995 vybráno pět indikátorů
dostupných za celé analyzované období, jeden indikátor (hrubý úhrn migrace na 1000
obyvatel středního stavu) dostupný od roku 1997 a jeden indikátor (podíl domácností s čistým
měsíčním příjmem pod hranicí životního minima), jehož sledování bylo zavedeno teprve od
roku 2005, ale jeho meziregionální disparita je pro vyvážený regionální rozvoj ČR velmi
důležitá.
Analyzovaný vývoj disparit v sociální sféře je reprezentován těmito indikátory:
 hrubý úhrn migrace na 1000 obyvatel středního stavu
 věkové složení obyvatelstva,
 úroveň vysokoškolského vzdělání,
 zaměstnanost v terciárním sektoru,
 počet lékařů na 10 tisíc obyvatel,
 počet míst v zařízeních sociální péče na 10 tisíc obyvatel,
 podíl domácností s čistým měsíčním příjmem pod hranicí životního minima.
Pro postižení vývoje ekonomické sféry krajů ČR bylo vybráno ze základního souboru 78
indikátorů popisujících ekonomickou sféru 10 relevantních indikátorů postihujících
nejdůležitější projevy ekonomiky kraje.
Pro postižení dlouhodobého vývoje ekonomiky krajů ČR byly vybrány tyto indikátory:
 čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele,
 hrubý domácí produkt kraje (HDP kraje),
 HDP kraje na obyvatele,
 tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele,
 podíl exportu na HDP kraje,
 počet podnikatelů (registrovaných jednotek) na 1000 obyvatel
 výdaje na výzkum a vývoj na obyvatele,
 hrubá přidaná hodnota na obyvatele,
 míra registrované nezaměstnanosti,
 podíl kraje na celkových přímých zahraničních investicích v ČR.
Územní sféra zahrnuje geografii, životní prostředí a infrastrukturu regionů. Je typická řadou
jevů, majících charakter přírodních daností, které mezi kraji vytvářejí mnohdy značné
disparity, které se však v čase nemění, nebo se mění jen velmi málo, a jsou člověkem
zpravidla neovlivnitelné.
Analýza dlouhodobého vývoje územních disparit krajů je proto zaměřena na jevy mající
dynamický charakter, klíčový význam pro rozvoj regionů a jsou ovlivnitelné lidskou činností.
Vývoj územních disparit krajů ČR je reprezentován indikátory:
 hustota dálnic na 100 km2
,
 podíl území s integrovanými dopravními systémy (IDS) na území kraje,
 podíl obyvatel napojených na kanalizaci,
 produkce emisí SO2/km2
,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
12
 měrná produkce komunálního odpadu,
 podíl zastavěných ploch %.
Analýzy dlouhodobého vývoje disparit mezi regiony ČR ukázala následující trajektorie jejich
vývoje:
V sociální sféře charakterizované sedmi indikátory je u čtyř indikátorů vývoj trvale
divergentní (se zvětšujícím se rozdílem mezi nejlepším a nejhorším krajem), 3x stagnující
a pouze 1x konvergentní (u věkového složení obyvatelstva, avšak při celkovém nepříznivém
stárnutí populace).
Konkrétně si ukážeme vývoj disparit dvou indikátorů klíčových pro vývoj sociální sféry, a to
podílu obyvatel s vysokoškolským vzděláním a počtu lékařů na 10 000 obyvatel.
Vývoj podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel se postupně zvětšuje (průměr ČR z hodnoty
7,83 % na 11,74 %). Vývoj disparity mezi kraji ČR však má mírně divergentní průběh, který
se výrazněji zvětšuje po roce 2007 (viz graf 1).
Graf 1: Podíl obyvatel s VŠ vzděláním z počtu obyvatel ve věku 15 let a starších (v %)
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Disparita počtu lékařů na 10 tisíc obyvatel vykazuje divergentní tendenci (viz graf 2).
Počáteční rozdíl mezi Prahou a Středočeským krajem (jako regionů s nejvyšším a nejnižším
počtem lékařů) se zvýšil z počátečních 28 v roce 1995 na 42 v roce 2008. Nízké hodnoty
Středočeského kraje však zřejmě ovlivňuje spádovost za zdravotnickými službami do Prahy.
Nad průměrem ČR se mimo Prahy pohybují, tedy pozitivní disparitu vykazují, ještě kraje
Jihomoravský, Plzeňský a Královéhradecký, ostatní kraje jsou v pásmu negativní disparity.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
13
Graf 2: Počet lékařů na 10 000 obyvatel
Zdroj: RIS, vlastní zpracování
V ekonomické sféře charakterizované deseti indikátory je vývoj disparit nejhorší – 9x
divergentní (z toho jen 2x s malou dynamikou) a 1x s proměnlivou trajektorií (vývoj míry
registrované nezaměstnanosti – v letech 1995 – 2003 silně divergentní, v letech 2004 – 2008
konvergentní a od roku 2009 mírně divergentní, avšak se zvyšující se mírou nezaměstnanosti.
Výše tvorby hrubého domácího produktu na obyvatele (viz graf 3) charakterizuje
ekonomickou potenci kraje. Je také nejčastěji mezinárodně srovnávaným indikátorem.
V letech 1995 – 2008 se hodnota tohoto indikátoru v průměru ČR zvýšila 2,4x. Současně se
však také velmi silně zvyšovala jeho disparita – z cca 124 tis. Kč v roce 1995 na 508 tis.
v roce 2008, tj. 4,1x.
Indikátor tvorba hrubého fixního kapitálu představuje hodnotu pořízení majetku (hmotných
i nehmotných investic), jehož význam je v tom, že není předmětem spotřeby, ale je využíván
pro další produktivní činnost.
Z grafu 4 jsou patrné trend i disparita vývoje tohoto indikátoru v krajích ČR v přepočtu na
obyvatele. Jeho vývoj má trvale divergentní charakter s výrazným nárůstem dynamiky
v posledních letech, zejména od roku 2005.
Jeho hodnotami ve srovnání s ostatními kraji se zcela vymyká Hlavní město Praha, které
v celém analyzovaném období dosahuje nejvyšší dynamiky růstu (mezi léty 1995 až 2007
nárůst 3,6x). Naopak nejmenší dynamiku (jako jediný kraj s poklesem o 21 %) vykázal kraj
Jihočeský, což znamenalo posun z prvního místa v roce 1995 až na osmé místo v roce 2007.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
14
Graf 3: Hrubý domácí produkt na obyvatele v krajích ČR (tis. Kč)
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Graf 4: Tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele v krajích ČR (v Kč)
Zdroj:ČSÚ, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
15
V územní sféře charakterizované šesti indikátory je trend vývoje disparit v podstatě neutrální.
Je to dáno především tím, že území má mnoho daností, které se i v dlouhém časovém
horizontu nemění, nebo mění jen velmi málo. Za povšimnutí však stojí, že v této sféře je
patrný také stagnující trend v rozptylu disparit ovlivnitelných činností člověka.
Největší změnu lze vysledovat u indikátoru Produkce emisí SO2/km2
(viz graf 5), který
v letech 1996 až 1999 vykazoval konvergentní trend s vysokou dynamikou, od roku 2000 je
jeho trend spíše stagnující.
Graf 5: Produkce emisí SO2/km2
(v tunách na km2
)
Zdroj: RIS, vlastní zpracování
Souhrnné charakteristiky vývoje disparit mezi kraji České republiky
Souhrnná charakteristika vývoje disparit v sociální sféře
Vývoj disparit v sociální sféře v letech 1995 - 2008, vypočítaný k průměru České republiky
z výše uvedených indikátorů bodovou metodou má celkově divergentní průběh (viz graf 6).
Nejvyšších hodnot vůči průměru ČR dlouhodobě dosahovalo Hlavní město Praha, a se
značným odstupem kraje Jihomoravský, Moravskoslezský a Středočeský. Nejnižších hodnot
dosahovaly kraje Vysočina, Pardubický, Karlovarský a Liberecký.
Agregovaně vyjádřený průběh disparit v sociální sféře krajů ČR je celkově divergentní, avšak
v období let 1995 až 2008 lze rozlišit tři fáze dynamiky jejich růstu. První fáze (do roku 2000)
má mírně divergentní až stagnující charakter, druhá fáze (do roku 2007) má zpočátku zřetelně
divergentní charakter s následující stagnací a třetí fáze (po roce 2007 má divergentní charakter
se značnou dynamikou růstu.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
16
Graf 6: Souhrnná charakteristika vývoje disparit v sociální sféře
Zdroj: ČSÚ, RIS, vlastní výpočet a zpracování
Je tedy zřejmé, že přes všechna opatření v rámci programů rozvoje krajů, operačních
programů i specifických aktivit na podporu sociální sféry, disparity mezi kraji ČR se
v sociální sféře trvale zvětšují.
Souhrnná charakteristika vývoje disparit v ekonomické sféře
Agregované vyjádření vývoje disparit mezi kraji ČR v ekonomické sféře je provedeno za
období let 2001 až 2007, vzhledem k časové dostupnosti indikátorů, kterými je v této analýze
ekonomická sféra charakterizována.
Vývoj disparit mezi kraji ČR v ekonomické sféře v letech 2001 - 2007, vypočítaný k průměru
ČR z uvedených indikátorů bodovou metodou má celkově divergentní průběh (viz graf 7).
Lze v něm však rozeznat tři dynamicky odlišné fáze. V letech 2001 až 2003 vykazoval vývoj
rozptylu disparit stagnaci, v roce 2004 dochází k dynamizaci divergentního průběhu a v letech
2005 až 2007 přetrval divergentní průběh, avšak s nižší, i když zřetelnou, dynamikou růstu.
Nejvyšších hodnot vůči průměru ČR dlouhodobě dosahovalo Hlavní město Praha, a se
značným odstupem kraje Středočeský a Jihomoravský. Nejnižších hodnot dosahovaly kraje
Zlínský, Olomoucký, Ústecký a Karlovarský.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
17
Graf 7: Souhrnná charakteristika vývoje disparit v ekonomické sféře
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočet a zpracování
Souhrnná charakteristika vývoje disparit v územní sféře
Agregované vyjádření vývoje disparit pokrytí území krajů ČR dálnicemi, podílu obyvatel
krajů napojených na kanalizaci a produkce emisí SO2 není dostatečně reprezentativní pro
souhrnné vyjádření disparit územní sféry krajů ČR, je však dostatečně vypovídající o vývoji
disparit mezi kraji v indikátorech jevů resp. procesů ovlivnitelných lidskou činností, natolik
významných, že do značné míry předurčují kvalitu a dynamiku dlouhodobého rozvoje krajů.
Agregované vyjádření vývoje disparit těchto tří indikátorů je patrné z grafu 8.
Přesto, že analýza dlouhodobého vývoje územních disparit krajů ČR je zaměřena na jevy
ovlivnitelné lidskou činností a svou podstatou mající dynamický charakter, v souhrnném
vyjádření je jejich vývojový trend v analyzovaném období do značné míry neutrální.
Závěr
Z provedené analýzy vývoje regionálních disparit vyplývá, že velikost regionálních disparit
v ČR ještě není problémem fatálním, avšak jejich dlouhodobý vývoj je velmi varující, neboť
u většiny sledovaných indikátorů má zřetelně divergentní charakter.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
18
Graf 8: Souhrnná charakteristika vývoje disparit v územní sféře
Zdroj: vlastní zpracování
V souhrnu lze konstatovat, že z 23 analyzovaných indikátorů divergentní vývoj lze nalézt
u třinácti indikátorů, stagnující (neutrální) vývoj u devíti indikátorů a žádoucí konvergentní
vývoj (snižování disparity) u jednoho indikátoru. Takový vývoj není dlouhodobě udržitelný.
Výrazným problémem je růst disparit Hlavního města Prahy, zejména v ekonomické sféře.
Zde již nelze hovořit o dlouhodobé neudržitelnosti, neboť trajektorie průběhu (zvětšování)
disparit Prahy vůči ostatním regionům u většiny relevantních indikátorů jsou tak strmé, že již
nejsou udržitelné ani střednědobě.
Literatura
[1] HUČKA, M. a kol. Doporučení k úpravám legislativy a metodik strategických
a programových dokumentů regionálního managementu v ČR. In: Regionální disparity –
Výzkumné studie. Ostrava, 2010, VŠB-TUO, ISBN 978-80-248-2375-1ISB78-80-248[2]
KUTSCHERAUER, A. a kol. Dlouhodobý vývoj regionálních disparit mezi kraji České
republiky. Ostrava, 2010a, In: Regionální disparity – Případové studie. Ostrava, 2010,
VŠB-TUO, ISBN 978-80-248-2376-8BN 978-80-248-2376-8ISBN
[3] KUTSCHERAUER, A. a kol. Regionální disparity. Disparity v regionálním rozvoji
země, jejich pojetí, identifikace a hodnocení. Ostrava: 2010b, VŠB-TUO, ISBN 978-80-
248-2335-5, 266 stran.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
19
ZMĚNY KVALITY PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ
PODLE ČESKÝCH KRAJŮ A SPRÁVNÍCH OBVODŮ ORP
V OBDOBÍ 2001/2002 – 2006/2008
CHANGES OF BUSINESS ENVIRONMENT QUALITY ACCORDING
TO CZECH REGIONS AND ADMINISTRATIVE DISTRICTS OF MEP
IN PERIOD 2001/2002 – 2006/2008
DOC. RNDR. MILAN VITURKA, CSC.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika
email: viturka@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá regionálním hodnocením vývojových změn v kvalitě podnikatelského
prostředí (KPP) v České republice, která je definována pomocí vybraných faktorů.
Hodnoceny jsou jak dílčí změny v rámci vytvořených šesti skupiny faktorů KPP na
mikroregionální úrovni (ORP). tak celkové změny na krajské úrovni. Zjištěné poznatky jsou
shrnuty v závěru.
Klíčová slova
kvalita podnikatelského prostředí,vývojové změny, regionální politika.
Annotation
The paper deals with regional evaluation of developmental changes in business environment
quality (BEQ) of the Czech republic, which are defined by means of chosen factors. There are
evaluated both partial changes in framework of created six groups of BEQ factors on micro
regional level (MEP), and aggregate changes on regional level (kraje). Discovered findings
are summarized in conclusion.
Key words
quality of business environment, developmental changes, regional policy.
JEL Classification: R11, R12.
1. Úvod
V uplynulém období byla na Katedře regionální ekonomie a správy ESF MU vypracována
originální metodika regionálního hodnocení kvality podnikatelského prostředí (KPP). Tato
metodika respektuje logiku moderních konceptů lokalizačních analýz, které kladou důraz na
všestranné zohlednění odpovídající poptávky podnikatelských subjektů 1
. V souladu s tím je
založena na podnikatelském přístupu, jehož věcnou podstatou je identifikace příslušných
investičních resp. rozvojových preferencí podnikatelských subjektů, které působí v rozvojově
nosných odvětvích zpracovatelského průmyslu a tzv. vyšších tržních služeb (oddíly NACE
1
I v případě multifaktorového hodnocení jde o generalizované vyjádření, které je z pohledu firem modifikováno
jejich celkovou strategií a subjektivními požadavky na optimální kombinaci poptávaných faktorů KPP.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
20
10–33, 58–66, 68–74, 77–78 a 82). Tyto preference byly stanoveny na základě mezinárodních
průzkumů odpovídajících názorů potenciálních investorů a navazujících statistických
a dalších analýz zohledňujících rozvojové podmínky České republiky (podrobnější informace
viz publikace Viturka, M a kol. 1998, 2000, 2003, 2010; European Commission, 2008;
Vanhove, N., Klassen, L., H., 1987; Pomery, CH., 1998). V tomto ohledu je přirozeně
nezbytné mít k dispozici i relevantní odhady příslušných vah vybraných faktorů, které se
v našem případě vztahují k dosavadní etapě ekonomického rozvoje České republiky, kterou
lze charakterizovat jako rozvoj tažený zahraničními investicemi – váhy A (pro srovnání jsou
uvedeny i váhy B, odpovídající kvalitativně vyššímu typu ekonomického rozvoje taženého
inovacemi). Vlastní hodnocení KPP pak vychází z předem definovaného souboru celkem 16
faktorů KPP (viz tabulka). K tomu je účelné ještě poznamenat, že všeobecný důraz na
regionální hodnocení vyplývá z rostoucího významu přisuzovaného regionům v globálním
ekonomickém rozvoji (viz např. Porter, M., E., 1996).
Tab. 1: Faktory KPP a jejich významové váhy
faktory typologické skupiny váhy A váhy B
nejvíce významné faktory: 44 48
podnikatelská a znalostní báze lokální faktory 9 11
dostupnost pracovních sil pracovní faktory 10 10
blízkost trhů obchodní faktory 9 9
koncentrace významných firem obchodní faktory 9 9
kvalita pracovních sil pracovní faktory 7 9
středně významné faktory: 37 35
cena nemovitostí cenové faktory 7 7
kvalita silnic a železnic infrastrukturní 8 6
cena práce cenové faktory 6 6
informační a komunikační technologie infrastrukturní faktory 6 6
podpůrné služby obchodní faktory 6 5
urbanistická a přírodní atraktivita území environmentální faktory 4 5
méně významné faktory: 19 17
přítomnost zahraničních firem obchodní faktory 5 4
environmentální kvalita území environmentální faktory 3 4
asistence veřejné správy lokální faktory 4 3
blízkost mezinárodních letišť infrastrukturní faktory 4 3
flexibilita pracovních sil pracovní faktory 3 3
Zdroj: vlastní výzkum.
Celková vypovídací schopnost vypracované metodiky pak byla ověřena na základě hypotézy,
že hodnoty KPP vykazují silné vazby na úroveň HDP. Tato hypotéza byla potvrzena –
vypočtená hodnota příslušného korelačního koeficientu přesahuje hranici 0,95 (tuto
skutečnost lze považovat i za potvrzení existence silných vztahů mezi KPP a kvalitou firem).
Vyhodnocení vybraných faktorů KPP podle jednotlivých regionů pak bylo realizováno
v souladu s prakticky verifikovaným všeobecným klasifikačním schématem zahrnujícím pět
skupin (s odpovídající typovou orientací nejvýznamnějších podnikatelských aktivit) 2
:
1. skupina – silně nadprůměrné hodnoty KPP (typ A – služby příp. vybrané průmyslové
aktivity s vysokou přidanou hodnotou)
2
Jako výchozí územní jednotky pro hodnocení KPP byly zvoleny správní obvody pověřených obcí s rozšířenou
působností 3. stupně (205 ORP + Praha), jejichž hodnoty vážené populační velikosti byly následně agregovány
v rámci příslušných krajů – z hierarchického pohledu jde o mikroregionální a mezoregionální úroveň hodnocení.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
21
2. skupina – mírně nadprůměrné hodnoty KPP (typ B – služby a průmysl s vyšší přidanou
hodnotou
3. skupina – průměrné hodnoty KPP (typ C – průmysl a služby se střední přidanou hodnotou)
4. skupina – mírně podprůměrné hodnoty KPP (typ D – průmysl a služby s nižší přidanou
hodnotou)
5. skupina – silně podprůměrné hodnoty KPP (typ E – průmysl příp. vybrané zemědělské
aktivity s nízkou přidanou hodnotou).
Shromážděné poznatky, jejich empirická verifikace a získané zkušenosti pak umožnily
návazně formulovat originální integrační teorii udržitelného regionálního rozvoje.
2. Hodnocení vývojových změn v KPP
Pro sledování vývoje KPP byly použity výsledky z obou posledních studií KRES (Viturka,
M.a kol. 2003, 2010), jejichž informační vstupy se v dominantní míře vztahují k časovým
obdobím let 2001 až 2002 a 2006 až 2008. V tomto kontextu je užitečné uvést nejvýznamnější
limity ve vypovídací schopnosti dále provedených analýz:
 časový limit vyplývající z poměrně krátkého srovnávacího období cca 5 let
 věcný limit vyplývající z dílčích změn ve způsobu výpočtu jednotlivých faktorů KPP
 metodologický limit vyplývající z odlišných vah použitých v obou hodnoceních.
V prvním případě lze konstatovat, že jde o první pokus hodnocení dynamiky vývoje KPP, kdy
byly upřednostněny poznávací a metodologické přínosy provedeného hodnocení.
Odpovídající pozornost pak byla věnována zohlednění příslušných změn ve výpočtech faktorů
podmíněných dostupností statistických informací (zvláště v případě první z obou studií). Tyto
změny se týkají zejména faktorů koncentrace významných firem (sjednocení hodnocení za
zpracovatelský průmysl a vyšší tržní služby), přítomnosti zahraničních firem (nahrazení
kriteria počtu zaměstnanců počtem podnikatelských subjektů), informačních a komunikačních
technologií (omezení ukazatele pouze na kvalifikované odhady vybavenosti domácností PC),
asistence veřejné správy (rozšíření hodnocení o vybrané ukazatele z projektu „Město pro
byznys“) a environmentální kvality území (rozšíření kriterií hodnocení znečištění ovzduší )
a v menší míře i faktoru blízkosti trhů (rozšíření cílové skupiny zahraničních regionů).
Poslední metodologický limit pak byl zcela eliminován prostřednictvím použití jednotných
vah A pro hodnocení vývojových změn (ve druhé studii byly původně použity váhy B).
V první etapě byly vyhodnoceny vývojové změny v rámci stanovených skupin faktorů KPP
(obchodní, pracovní, infrastrukturní, lokální, cenové resp. nákladové a environmentální
faktory. Jednotlivé kraje byly rozděleny do tří klasifikačních skupin: 1. skupina –
významnější pozitivní vývojové změny (zlepšení pozice u 10 a více % mikroregionů),
2. skupina – nevýznamné změny (poziční změny v rozsahu + 9,9 až – 9,9 % mikroregionů)
a 3. skupina – významnější negativní vývojové změny (zhoršení pozice u 10 a více
% mikroregionů). Získané výsledky jsou zachyceny v tabulce 2.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
22
Tab. 2: Dílčí vývojové změny v rámci skupin faktorů KPP
skupiny faktorů významné pozitivní
vývojové změny
nevýznamné vývojové
změny
významné negativní
vývojové změny
obchodní JČ (29% MK), STČ, PL,
LB, KV, UL
HK, VY, JM, PR, OL,
MS, PU
ZL (21% MK)
pracovní LB (27 % MK), UL, HK,
MS, PU
STČ, JČ, PL, KV, JM, PR,
ZL, VY
OL (10 % MK)
infrastrukturní MS (36 % MK), KV, PU,
VY, STČ
PL, PR, LB, UL, ZL, OL,
HK
JČ, JM (16 % MK)
lokální OL (23 % MK), UL PU, STČ, HK, PR, ZL,
MS, JM, KV
LB, PL, VY, JČ (20 %
MK)
cenové nezjištěny PR, UL, VY STČ, KV, OL, JM, LB,
MS, ZL, PL, HK, PU, JČ
(29 % MK)
environmentální KV (50% MK), LB, UL,
JČ, OL, PL, STČ, PU, VY
MS, HK, JM, ZL, PR nezjištěny
MK – mikroregiony (územní obvody ORP).
Zkratky krajů: PR – Praha, STČ – Středočeský, JČ – Jihočeský, PL – Plzeňský, KV – Karlovarský, UL –
Ústecký, LB – Liberecký, HK – Královéhradecký, PU – Pardubický, VY – Vysočina, JM – Jihomoravský, OL –
Olomoucký, ZL – Zlínský, MS – Moravskoslezský.
Zdroj: vlastní výzkum.
Z tabulky vyplývá, že nejvíce pozitivních vývojových změn (nevážené hodnocení) bylo
zjištěno v kraji Ústeckém, který následují kraje Středočeský, Karlovarský, Liberecký
a Pardubický. Naopak žádné významnější pozitivní změny nebyly zjištěny v krajích Praha,
Jihomoravském a Zlínském (zařazení kraje Praha je determinováno jeho specifickým
postavením v rámci českých krajů). Obecně lze konstatovat, že zjištěné změny příliš nesouvisí
s dosaženou úrovní KPP či HDP a mají tedy spíše individuální charakter (do značné míry
však odrážejí existující západo-východní gradient v KPP – téměř 2x vyšší relativní zastoupení
českých krajů v 1. skupině). Nejvyšší průměrné zastoupení vykazuje 2. skupina (cca 45 %
krajů) a nejnižší průměrné zastoupení 3. skupina (cca 23 % krajů). Z tabulky lze zjistit
i významné zastoupení Libereckého kraje v obou krajních skupinách, což svědčí o existenci
výraznějších vnitřních rozvojových disparit (s adekvátními vlivy na vývoj jeho HDP). Pokud
jde o nejvýznamnější nositele vývojových změn v rámci jednotlivých skupin faktorů jde
v případě obchodních faktorů o faktor koncentrace významných firem, v případě pracovních
faktorů o faktor flexibility pracovních sil, v případě infrastrukturních faktorů o faktor
informačních a komunikačních technologií, v případě lokálních faktorů o faktor asistence
veřejné správy, v případě cenových faktorů (bez zjištěného výskytu výraznějších pozitivních
změn) o faktor ceny práce a v případě environmentálních faktorů (bez zjištěného výskytu
výraznějších negativních změn) o faktor urbanistické a přírodní atraktivity území.
Z celkového pohledu se jako nejvýznamnější nositelé vývojových změn jeví faktory faktor
urbanistické a přírodní atraktivity území a asistence veřejné správy, v jejichž rámci byly
zjištěny změny u více než 50 % mikroregionů 3
. Za vývojově nejstabilnější faktory pak lze
označit faktory blízkosti mezinárodních letišť a ceny nemovitostí a dále faktor podnikatelské
a znalostní báze (vývojové změny u těchto faktorů se projevily u 3 až 15 % mikroregionů).
Ve druhé etapě pak byly vyhodnoceny celkové vývojové změny podle agregátních hodnot
KPP na krajské úrovni (sjednocené použití vah A) 4
. Jednotlivé kraje byly, podobně jako
3
Až na jednu výjimku jde však o faktory, u kterých došlo ve zkoumaném období ke změnám ve způsobu jejich
výpočtu tj. vypovídací schopnost tohoto zjištění lze (i přes zjevnou logiku jejich identifikace) považovat za
poněkud diskutabilní.
4
Zjištěné rozdíly v celkové hodnotě KPP podle krajů při použití vah A oproti použití vah B však ve sledovaném
časovém horizontu pouze mírně převyšovaly hranici dvou procentních bodů.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
23
v předchozím případě, rozděleny do tří klasifikačních skupin: 1. skupina – zřetelné zlepšení
pozice (zlepšení agregátní KPP o 2,5 a více %), nevýznamné změny pozice resp. stagnace
(změny agregátní KPP v rozmezí + 2,4 až – 2,4 %) a 3. skupina (zhoršení agregátní KPP o 2,5
a více %). Získané výsledky, doplněné o metodicky podobným postupem vyhodnocené
změny v postavení krajských měst (rozšířených o Mladou Boleslav, která představuje jediný
pól rozvoje národního významu mimo krajská města), jsou opět zachyceny v tabulce.
Tab. 3: Celkové vývojové změny v KPP
poziční změny kraje krajská města/póly rozvoje
zlepšení PR (+15%), STČ, KV, UL, LB Praha (+15), Ústí n. L., Liberec, K. Vary,
M. Boleslav, H. Králové, Jihlava, Č. Budějovice,
stagnace HK, JČ, VY, MS, PU, JM, ZL,
PL
Pardubice, Brno, Zlín, Plzeň
zhoršení OL (-6 %) Ostrava, Olomouc, (-3%)
Zdroj: vlastní výzkum.
Nejvýraznější celkové zlepšení ze všech krajů zaznamenala Praha (potvrzení prohlubující se
role Prahy jako „hlavního motoru“ pozitivních rozvojových změn v české ekonomice), kterou
pak s výrazným odstupem následují kraje Středočeský, Karlovarský, Ústecký a Liberecký. Na
druhé straně tohoto žebříčku pak stojí Olomoucký kraj, který jako jediný zaznamenal
významnější zhoršení odpovídající pozice. U nadpoloviční většiny krajů pak byly zjištěny
pouze nevýznamné změny v celkové hodnotě jejich KPP (opět lze vysledovat určité projevy
působení tzv. západo-východního gradientu). Poněkud lepší hodnocení lze pozorovat
v případě hodnocení pozičních změn posuzovaných z hlediska příslušných krajských měst
resp. pólů rozvoje (oproti 5 zastoupením krajů se v první skupině objevuje 8 krajských center
na druhé straně se 3. skupin a rozšířila o Ostravu). Opět lze obecně konstatovat, že zjištěné
tendence ve vývoji KPP příliš nekorespondují s odpovídajícími tendencemi ve vývoji KPP.
Kromě metodických a dalších vlivů (časová prodleva dopadů zlepšování KPP při poměrně
krátkém sledovaném období) lze tuto skutečnost přičíst významným vlivům generovaným
rozdílnými hospodářskými cykly průmyslových odvětví v interakci se specializací
jednotlivých krajů (viz např. dočasné urychlení dynamiky tvorby HDP v Moravskoslezském
kraji vlivem světové konjunktury v hutnickém průmyslu).
3. Závěr
Na základě provedeného hodnocení dílčích a celkových vývojových změn v KKP lze
konstatovat, že tyto změny probíhají na krajské úrovni jen velmi pozvolně. Určitou výjimku
zde představuje pouze Praha (na mikoregionální úrovni se pak logicky setkáváme
s nejvýznamnějšími pozitivními změnami ve Středočeském kraji). Tato skutečnost
koresponduje s přijatou definicí KPP jako agregátního výsledku dlouhodobé akumulace
různorodých vlivů generovaných aktivitami podnikatelských i nepodnikatelských subjektů.
Tendence ve vývoji KPP se však v kratším horizontu významně odlišují od odpovídajících
tendencí ve vývoji HDP, což pochopitelně vytváří objektivní časové limity pro sledování
efektivnosti programů cílených na podporu regionálního rozvoje (tento závěr koresponduje se
závěry řady dalších studií, např. studie Cambridge Econometrics, 1997).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
24
Literatura
[1] European Commission, Cambridge Econometrics: Aggregate and regional impact –
Regional growth and convergence. Office for Official Publications of the European
Communities, Luxembourg 1997
[2] European Commission: Green paper on territorial cohesion – turning territorial diversity
into strength. Brussels 2008
[3] Pomery, Ch.: Zpráva o zahraničních investicích ve výrobním sektoru v České republice
1998, CzechInvest, Praha 1998
[4] Porter, M. E.: Competitive advantage, agglomeration economies and regional policy.
4International regional science review, č. 1 a 2, 1996
[5] Vanhove, N., Klassen, L., H.: Regional policy: an European approach, Avebury Hants
1987
[6] Viturka, M. a kol.: Investiční atraktivita vybraných měst České republik. ESF MU, Brno
1998
[7] Viturka, M.: Zahraniční investice a strategie regionálního rozvoje. ESF MU, Brno 2000
[8] Viturka, M. a kol.: Regionální vyhodnocení kvality podnikatelského prostředí v České
republice. ESF MU, Brno 2003
[9] Viturka, M. a kol.: Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost
a strategie regionálního rozvoje České republiky. Grada, Praha 2010
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
25
ZNALOSTNÍ EKONOMIKA JAKO NOVODOBÝ FENOMÉN
KONKURENCESCHOPNOSTI STÁTŮ A REGIONŮ
KNOWLEDGE ECONOMY AS THE MODERN
PHENOMENON OF COMPETITIVENESS OF STATES AND REGIONS
PROF. RNDR. RENÉ WOKOUN, CSC.
Katedra regionálních studií a
Středisko regionálních a správních věd
Národohospodářská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze
W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, Česká republika
e-mail: wokoun@vse.cz
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Hoření 13, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika
e-mail: rene.wokoun@ujep.cz
ING. MARTIN PĚLUCHA, PH.D.
Katedra regionálních studií a
Středisko regionálních a správních věd
Národohospodářská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze
W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, Česká republika
email: pelucham@vse.cz
Anotace
V příspěvku je věnována pozornost znalostní ekonomice z pohledu konkurenceschopnosti
států a regionů. Uvedeny jsou charakteristiky a hlavní zdroje znalostní ekonomiky, kritéria
připravenosti na znalostní ekonomiku a index znalostní ekonomiky. Rovněž jsou probrány
systémy inovací v konceptech regionálního rozvoje a hi-tech odvětví obecně a situace v České
republice. Uvedené otázky jsou konceptualizovány z pohledu regionální
konkurenceschopnosti a regionálního rozvoje.
Klíčová slova
znalostní ekonomika, inovace, regionální rozvoj
Annotation
The paper is aimed at knowledge economy viewed from competitiveness of countries and
regions. It describes basic characteristics and main resources of knowledge economy,
readiness criteria for knowledge economy and index of knowledge economy. The paper also
discusses systems of innovation in concepts of regional development and hi-tech sectors
generally and regarding to situation in Czech Republic. Introduced questions are
conceptualized from view of regional competitiveness and regional development.
Key words
knowledge economy, innovations, regional development
JEL Classification: D83
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
26
Schéma přednášky a prezentace
Znalostní ekonomika (knowledge economy)
 Ekonomika, která je založená na výrobě, distribuci a využívání znalostí a informací.
 Roste význam vzdělání a využití vědeckých poznatků.
 Zlepšuje konkurenceschopnost země.
Znalostní společnost
 Schopnost jednotlivce orientovat se v informačních zdrojích, vyhledávat v nich,
informace interpretovat a zasazovat do kontextu.
 Rozhodujícím faktorem kvality života se staly znalosti.
Přechod ke znalostní ekonomice
 zemědělská ekonomika = zdroj půda
 průmyslová ekonomika = přírodní zdroje (uhlí, ruda) a práce
 znalostní ekonomika = využívání znalostí
Obr. 1: Management znalostí
Charakteristiky znalostní ekonomiky
 Využívá ICT = digitalizace lidské komunikace, rychlá realizace projektů.
 Snížená závislost firem na potřebě fyzické koncentrace zdrojů.
 Nemá pevně definované hranice = znalosti překračují různé hranice (firemní, státní).
 Znalosti už není možné najít na jednom místě.
 Nové technologie = transformace fyzických organizací do virtuálních.
 Počítačové sítě a internet = vzájemné propojení, sdílení informací ve velkém rozsahu.
 Spolupráce a slučování původně odděleně fungujících ek. sektorů = vznik nových
průmyslových odvětví.
 Dodání produktů zákazníkům v personalizované formě.
 Dynamičtější tvorba cen než v klasické ekonomii.
 Vznikají společenstva zákazníků.
Hlavní zdroje rozvoje znalostní ekonomiky
 Rostoucí znalostní intenzita ekonomických aktivit
- používání informačních technologií
- stále rostoucí míra technologických změn
 Globalizace ekonomických událostí
- národní a mezinárodní deregulace
- telekomunikační revoluce
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
27
Znalostní ekonomika odpovídá celkové ekonomické struktuře, která z těchto sil vyvstává,
nikoliv jednomu nebo kombinaci výše uvedených fenoménů1
.
Nadnárodní organizace
 OECD – „The Knowledge-Based Economy“ (1996)
 UNESCO - „Towards Knowledge Societies“ (2005)
 Světová banka – metodika KAM = připravenost jednotlivých zemí na znalostní
ekonomiku.
KAM: Knowledge Assessment Methodology2
KAM představuje interaktivní benchmarkingový nástroj vytvořený v rámci Programu znalosti
pro rozvoj (the Knowledge for Development Program) s cílem napomoci zemím při jejich
identifikaci výzev a příležitostí, kterým čelí při jejich postupnému přibližování znalostní
ekonomice.3
Kritéria připravenosti na znalostní ekonomiky (dle KAM)
 Ekonomický a institucionální rámec – podmínky pro efektivní využívání znalostí a
rozvoj podnikání.
 Vzdělaná a kvalifikovaná pracovní síla.
 Informační infrastruktura.
 Inovační systém firem, výzkumných center, univerzit atd.
 + několik kritérií hodnotících celkovou výkonnost ekonomiky
Indexy KAM
 Index znalostní ekonomiky (KEI – Knowledge Economy Index)
 Znalostní index (KI – Knowledge Index)
1
Zdroj: http://lide.uhk.cz/fim/ucitel/buresvl1/SZM/ZS_ZE.pdf
2
Zdroj:http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/WBI/WBIPROGRAMS/KFDLP/EXTUNIKAM/0,,men
uPK:1414738~pagePK:64168427~piPK:64168435~theSitePK:1414721,00.html
3
Zdroj:http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/WBI/WBIPROGRAMS/KFDLP/EXTUNIKAM/0,,men
uPK:1414738~pagePK:64168427~piPK:64168435~theSitePK:1414721,00.html
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
28
Obr. 2: Indexy KAM
Zdroj: Světová banka
Obr. 3: Česká republika v indexech KAM
Zdroj: Světová banka
Index znalostní ekonomiky
Výsledky projektu Světové banky Knowledge Assessment Matrix – KAM:
NČZ EU si vedou lépe v případě indexu znalostí oproti indexu znalostní ekonomiky
(v důsledku horší úrovně institucionální kvality) a v jeho rámci vykazují nejlepší výsledky
u kvality lidských zdrojů (hodnocených podle gramotnosti dospělých a středoškolské
a vysokoškolské vzdělanostní úrovně), u nichž také nejméně zaostávají za starými členy EU.
Nejhorší jsou naopak výsledky nových členských zemí u úrovně rozvoje inovačního systému,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
29
který je hodnocen zejména podle hledisek technické a vědecké výkonnosti a podle počtu
pracovníků výzkumu a vývoje. V případě pilíře informačních a komunikačních technologií
(hodnocených podle využití telefonů, počítačů a internetu) noví členové zatím ještě silně
zaostávají za starými členskými zeměmi (i když méně než v inovační výkonnosti).4
Inovace jako faktor regionálního rozvoje
Ekonomický růst a současné tendence v konceptech regionálního rozvoje:
 důležitost a role inovací, včetně jejich vlivu na ekonomický růst,
 dynamika vývoje globální ekonomiky vytváří takové sociální a ekonomické
transformační změny, které jsou srovnatelné s první průmyslovou revolucí,
 trendy je možné předpovědět již nyní: zvýšený přístup k informacím a vědomostem,
ke komunikacím a technologiím, zvýšení důrazu na řídící schopnosti nebo komerční
integrace,
 vysoce inovativní regiony mají mnohem větší tendenci růst rychleji než kterékoliv jiné
regiony.
Systémy inovací v konceptech regionálního rozvoje
 systémy inovací patří mezi nové přístupy a rozhodně nepatří k nějaké formální teorii,
 předpokladem je důležitost různé kombinace faktorů ve vazbě na technologické
inovace,
 systémový přístup umožňuje analyzovat nejen ekonomické faktory procesu tvorby
inovace, ale také institucionální, organizační, sociální a politické faktory,
 systémy inovací se mohou lišit nejen v jednotlivých zemích, ale také mezi regiony či
ekonomickými sektory,
 optimální systém inovací neexistuje,
 prvky procesu inovací se stávají spíše regionálního než národního charakteru (viz také
př. typ high-tech založených průmyslů).
…nové prostorové dynamiky
 Městské regiony
- Seattle/ Vancouver
- Third Italy - Emilia Romagna
- Cambridge/ London Heathrow osa
- Shanghai and Singapore
- Leeds City Region, Manchester, Newcastle Gateshead
 Územní spolupráce vyžaduje vytvořit konkurenční výhodu např. Velká Británie,
4
Zdroj: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konference-seminare/gf_RojicekSmilovice.pdf
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
30
Obr. 4: Koncept „The Northern Way“
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
31
Obr. 5: Role regionu Manchester city
Obr. 6: Dramatický vývoj globální pozice EU
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
32
Obr. 7: Paradigma technoekonomického vývoje
Tangible
Assets
Natural
Capital
Physical
Capital
Human
Capital
Intellectual
Capital
Intangible
Assets
‘McLuhan’
Internet-driven
industries
A hierarchy of industries
‘Schumpeterian’
R&D-driven
industries
‘Differentiated
Smithian’
assembly-driven
industries
‘Non-differentiated
Smithian’ scaledriven
industries
‘Heckscher-Ohlin
factordriven
industries
NewEconomyOldEconomy
1950s 1960s 1970s 1980s 1990s 2000s
Textiles
Steel /
Chemicals
Automobiles /
TVs
Superchips /
Biotechnology
Internet-driven
communications
IT industry
ASEAN-4
China
NIEs
Japan
United States
Adapted from: Ozawa T, Castello S & Phillips R (2001): ‘The Internet Revolution’ Journal of Economic Issues 35 (2): 289-298
India
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
33
Obr. 8:
Zdroj: http://ces.vse.cz/portal/?page=view_chapter&kap=108
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
34
Obr. 9: Náklady na VaV
0
2
4
6
8
10
12
0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4
China
EU
Chinese
Taipei
Singapore
USA
Japan
Korea
GERD as % of GDP
Researchersper1000employment
Note: There is a break in series for China between 1999 and 2000. The Bubble represents the amount of R&D expenditure in
current PPPs.
GERD: Gross Domestic Expenditure on R&D.
Source: OECD, MSTI database
0
2
4
6
8
10
12
0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4
China
EU
Chinese
Taipei
Singapore
USA
Japan
Korea
GERD as % of GDP
Researchersper1000employment
Note: There is a break in series for China between 1999 and 2000. The Bubble represents the amount of R&D expenditure in
current PPPs.
GERD: Gross Domestic Expenditure on R&D.
Source: OECD, MSTI database
Co jsou hi-tech odvětví?
Vymezuje OECD Handbook on Economic Globalization Indicators:
Klíčovým kritériem je náročnost na aktivity výzkumu a vývoje jako přiblížení dosažené
úrovně znalostí (podíl výdajů na VV na přidané hodnotě nebo obratu):
 Odvětvový přístup (letecký a kosmický průmysl, farmaceutický průmysl, výroba
počítačů a kanc. strojů, elektronický průmysl, výroba zdravotnických a přesných
přístrojů)
 Produktový přístup („jemnější“ vymezení podle klasifikace SITC)
Technologicky x Znalostně náročná odvětví (= důraz kladen na užívání technologií; např.
odvětví ICT, finanční služby)5
.
Vymezení technologicky náročného zpracovatelského průmyslu podle OKEČ6
 Technologicky vysoce náročná odvětví:
30 - Výroba kancelářských strojů a počítačů,
32 - Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů,
33 - Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů.
 Technologicky středně náročná odvětví:
24 - Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken,
5
Zdroj: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konference-seminare/gf_RojicekSmilovice.pdf
6
Zdroj: www.nvf.cz/observatory/cvks_dokumenty/znalostni_ekonomika.doc
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
35
29 - Výroba a opravy strojů a zařízení j. n.,
31 - Výroba elektrických strojů a zařízení j. n.,
34 - Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), výroba přívěsů a návěsů,
35 - Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení.
Vymezení znalostně náročných služeb podle OKEČ7
 Technologicky náročné služby
64 – Spoje
72 – Činnosti v oblasti výpočetní techniky
73 – Výzkum a vývoj
 Tržní služby
61 – Vodní doprava
62 – Letecká a kosmická doprava
70 – Činnosti v oblasti nemovitostí
71 – Pronájem strojů a přístrojů bez obsluhy, pronájem
74 – Ostatní podnikatelské činnosti
 Finanční služby
65 – Finanční zprostředkování kromě pojišťovnictví a penzijního financování
66 – Pojišťovnictví a penzijní financování kromě povinného sociálního zabezpečení
67 – Pomocné činnosti související s finančním zprostředkováním
 Ostatní znalostně náročné služby
80 – Vzdělávání
85 – Zdravotní a sociální péče; veterinární činnosti
92 – Rekreační, kulturní a sportovní činnosti
Situace v hi-tech odvětví v ČR 8
 Z jednotlivých odvětví je v ČR relativní úroveň produktivity vůči EU-27 nejvyšší
v dřevozpracujícím průmyslu a ve výrobě dopravních prostředků (více než 40 %
průměru EU-27). Nejvyšší úroveň produktivity ve všech odvětvích je ve Slovinsku,
kde se ve většině případů blíží nebo přesahuje úroveň 50 % průměru Evropské unie.
 V ČR se evropskému průměru nejvíce blíží produktivita práce v zemědělství (66 %),
v potravinářském průmyslu (40 %), výrobě ostatních nekovových minerálních
produktů (41 %) a v rámci služeb v dopravě a spojích (37 %).
 V některých odvětvích je však produktivita vyjádřená po přepočtu směnným kurzem
výrazně zavádějící, a to v důsledku velkých rozdílů v relativních cenových hladinách.
Podhodnocena je úroveň produktivity zejména v potravinářském a energetickém
průmyslu, ve stavebnictví a v odvětvích obchodu, pohostinství a ubytování.
 Při srovnání náročnosti jednotlivých odvětví na aktivity výzkumu a vývoje (VaV
intenzita) je zřejmá její v průměru zatím nízká úroveň v České republice, která pro
zpracovatelský průmysl dosahuje zhruba třetinové hodnoty oproti vyspělým zemím.
 Extrémní kontrast je možno sledovat v případě odvětví kancelářských strojů a počítačů
(řazeného ve vyspělých zemích do skupiny s vysokou technologickou náročností),
jehož VaV intenzita se v ČR pohybuje na úrovni potravinářského či dřevařského
průmyslu. •Podle skutečně vykazované VaV intenzity by do skupiny s vyšší
technologickou náročností v České republice mohla být řazena pouze odvětví výroby
léčiv a výroby motorových vozidel. Všechna ostatní odvětví zpracovatelského
průmyslu spadají spíše do skupiny s nižší či nízkou technologickou náročností.
7
Zdroj: www.nvf.cz/observatory/cvks_dokumenty/znalostni_ekonomika.doc
8
Zdroj: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konference-seminare/gf_RojicekSmilovice.pdf
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
36
 Odvětví s vysokou úrovní technologické náročnosti nepatří ve srovnání s ostatními
skupinami k odvětvím s nejvyšší úrovní produktivity práce. V roce 2005 byla nejvyšší
úroveň produktivity práce ve skupině odvětví s nižší technologickou náročností
a high-tech odvětví byla v úrovni produktivity až na třetím místě.
 Nejvyšší úroveň produktivity ve skupině high-tech odvětví byla ve farmaceutickém
průmyslu, a to téměř dvojnásobná oproti průměru v high-tech odvětvích.
 Skupina high-tech odvětví zaznamenala v letech 2001 až2005 nejvyšší dynamiku
produktivity práce, a to o 10,8 % v průměru ročně, což byl více než dvojnásobek
průměru zpracovatelského průmyslu.
Literatura
[1] Jilkova, J., Pelucha, M.: Innovationspolitik in der Tschechischen Republik. In:
GERLACH, Frank, ZIEGLER, Astrid, (Hg.) (ed.) Innovationspolitik: Wie kann
Deutschland von anderen lernen?. Schuren Verlag GmbH, 2007, s. 158., ISBN 978-3-
89472-217-3
[2] Shutt John (2007): The Importance of Clusters in Regional Economic Development: Is
the UK and Yorkshire Experience Relevant to the Czech Republic?, Presentation for the
Centre for Technology Transfer Praha-Suchdol, 20.03.07
[3] Shutt, J., Koutsoukos, S., Pělucha, M., The Czech Republic’s Structural Funds 2007-13:
Critical Issues for Regional Regeneration, In: John Diamond, Joyce Liddle, Alan
Southern, Philip Osei (ed.). „Urban Regeneration Management: International
Perspectives“, nakladatelství Routledge – Taylor&Francis Group (Velká Británie), 2010,
ISBN: 978-0-415-45193-2
[4] Wokoun René (2001); dílčí kapitola 6.3.7 v publikaci „Úvod do regionálních věd a
veřejné správy“, IFEC, Praha 2001
[5] BUREŠ. Vladimír, Znalostní management a proces jeho zavádění, průvodce pro praxi 1.
vydání Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. Str. 15 – 16. ISBN 978-80-247-1978-8.
Dostupný na WWW: <http://lide.uhk.cz/fim/ucitel/buresvl1/SZM/ZS_ZE.pdf> [cit. 2011-
03-27]
[6] Kartogram indexu KEI za rok 2009 dostupný na WWW:
<http://info.worldbank.org/etools/kam2/KAM_page10.asp> [cit.2011-03-27].
[7] http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konference-
seminare/gf_RojicekSmilovice.pdf
[8] www.nvf.cz/observatory/cvks_dokumenty/znalostni_ekonomika.doc
[9] http://ces.vse.cz/portal/?page=view_chapter&kap=108
[10] http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/WBI/WBIPROGRAMS/KFDLP/EX
TUNIKAM/0,,menuPK:1414738~pagePK:64168427~piPK:64168435~theSitePK:1414
721,00.html
[11] http://lide.uhk.cz/fim/ucitel/buresvl1/SZM/ZS_ZE.pdf
Zpracováno v rámci projektu Grantové agentury České republiky Konkurenceschopnost
regionů v rámci České republiky a Evropské unie (reg. č. projektu 402/09/0179).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
37
AKTUÁLNÍ TRENDY TRHU PRÁCE V JIHOMORAVSKÉM
KRAJI
ACTUAL TRENDS ON LABOUR MARKET IN THE SOUTHMORAVIAN
REGION
RNDR. HANA SVOBODOVÁ, PH.D.
GaREP, spol. s r.o.
nám. 28. října 3, 602 00 Brno, Česká republika
e-mail: 67632@mail.muni.cz
ING. BC. PAVEL FIŠER
odbor regionálního rozvoje Krajského úřadu Jihomoravského kraje
Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, Česká republika
e-mail: fiser.pavel@kr-jihomoravsky.cz
Anotace
Trh práce Evropské unie je od 2. poloviny roku 2008 významně ovlivněn ekonomickou recesí,
která se projevuje i ve všech regionech České republiky včetně Jihomoravského kraje. Její
dopady se na trhu práce projevují především poklesem počtu volných pracovních míst,
zvýšením počtu uchazečů o zaměstnání, a tím i ve zvýšení míry nezaměstnanosti, stejně jako
zvýšením dlouhodobé nezaměstnanosti, dále dochází v významným změnám ve struktuře
zaměstnanosti v jednotlivých sektorech a s tím související vzdělanostní struktuře atd.
Jednotliví zaměstnavatelé v kraji reagují na tuto situaci různě. V průběhu roku 2010, kdy se
již hovoří o odeznívání ekonomické recese, již řada z nich překonala kritické období a opět
začíná nabírat zaměstnance. Cílem předkládaného příspěvku, je proto na základě výsledků
rozsáhlého dotazníkového šetření v Jihomoravském kraji, zachytit u zaměstnavatelů aktuální
změny na trhu práce v průběhu roku 2010.
Klíčová slova
trh práce, zaměstnanost, nezaměstnanost, Jihomoravský kraj, ekonomická recese,
vzdělanostní struktura, struktura zaměstnanosti
Annotation
Since 2nd half of 2008 the labour market of the European Union has been significantly
affected by economic recession which is reflected in all regions of the Czech Republic,
including also the South-Moravian Region. Its impact on the labour market are reflected
mainly by decrease of job opportunities, increasing number of job seekers, and thus an
increase in unemployment rate, as well as increasing long-term unemployment. It also comes
to significant changes in the structure of employment in sectors of economy and related
educational structure. Individual employers in the region react on this situation differently. In
2010, when it is spoken about the going off of the economic recession, many of them have
already surpassed the critical period and are gaining employees again. Therefore, the aim of
the presented paper based on the results of an questionnaire survey in the South-Moravian
region, is analysis of actual changes by employers and on labour market during 2010.
Key words
labour market, employment, unemployment, South-Moravian Region, economic recession,
educational structure, employment structure
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
38
JEL Classification: J60, J68
1. Úvod
Od poloviny roku 2006 zažívala světová ekonomika dynamický růst. Nezaměstnanost se
v mnohých částech světa dostala na historická minima. Nicméně zhruba od poloviny roku
2007 začal být již zřetelně patrný útlum přicházející na trh nemovitostí v USA. Přinesl neklid
i na finanční trhy v obavách, jak se projeví stále hůře splácené hypoteční úvěry. V závěru
roku 2007 již bylo jasné, že americká úvěrová krize je horší než se očekávalo a zvyšuje
pravděpodobnost recese v USA, která se již koncem tohoto roku, a zejména v průběhu roku
2008 dále prohloubila a její dopady se projevily ve všech ekonomických ukazatelích, včetně
situace na trhu práce.1
V České republice se začaly dopady ekonomické recese na hospodářství projevovat zhruba
v polovině roku 2008 – na trhu práce je možné sledovat zhoršující se vývoj v druhé polovině
roku 2008 (Toušek, Konečný a kol. 2009). Situace na trhu práce se mezi roky 2008 a 2009
skokově změnila. Došlo k prudkému poklesu volných pracovních míst, nárůstu počtu
uchazečů o zaměstnání, a tím také ke zvýšení míry nezaměstnanosti.
Obr. 1: Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst v Jihomoravském
kraji v letech k. 31. 12. 2000–2010
Zdroj: data Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, zpracování autorů
V průběhu roku 2010 řada odborníků (např. Rojíček 2010, Singer 2011) hovoří o odeznívání
ekonomické recese, což se projevuje i v řadě statistických ukazatelů (např. HDP, snižování
míry nezaměstnanosti atp). Trh práce však reaguje na vývoj ekonomiky vždy s jistou časovou
prodlevou, což dokazují i výsledky průzkumu zaměstnanosti v Jihomoravském kraji, který byl
proveden v roce 2010 již po deváté a je tak důležitým zdrojem informací o vývoji
zaměstnanosti v Jihomoravském kraji.
1
Podle: Dopady světové finanční a hospodářské krize na ekonomiku ČR. Praha: ČSÚ, 2011.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
39
2. Metodika zpracování, zdroj dat
Dotazníkové šetření týkající se průzkumu zaměstnanosti v Jihomoravském kraji ke dni 31. 12.
2010 realizovaly v průběhu ledna a února roku 2011 úřady práce okresů Blansko, Brnoměsto,
Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo ve spolupráci s odborem
regionálního rozvoje Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Dotazníkové šetření vychází ze
snahy odboru regionálního rozvoje získat podrobné informace o nejvýznamnějších
zaměstnavatelích a struktuře zaměstnanosti, ale také o dopadech ekonomické recese na trh
práce v Jihomoravském kraji a předpokládaném vývoji zaměstnanosti v roce 2011. Výsledky
z průzkumu zaměstnanosti doplňují Analýzu trhu práce v Jihomoravském kraji za rok 2010,
kterou pravidelně v prvním čtvrtletí roku zpracovává Úřad práce Brno-město.
Reprezentativnost průzkumu z hlediska struktury zaměstnanosti dle základních sektorů
národního hospodářství v Jihomoravském kraji (porovnávání dat o zaměstnanosti získaných
z průzkumu k 31. 12. 2010 a dat zjištěných Výběrovým šetřením pracovních sil ve IV.
čtvrtletí 2010) ukázala, že průzkum zahrnoval 46,0 % všech zaměstnaných, tedy
pracujících nejen v organizacích s 20 a více pracovníky, ale také v malých subjektech včetně
živnostníků. Z primárního sektoru bylo podchyceno pouze 38,5 %, ze sekundárního 44,7 %
a z terciárního sektoru 46,6 % všech zaměstnaných osob (viz tab. 1).
Tab. 1: Struktura ekonomických subjektů účastnících se „Průzkumu zaměstnanosti
v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2010“ v okresech Jihomoravského kraje
Území
Počet organizací Počet pracovníků
celkem 20 a více prac. celkem 20 a více prac.
Blansko 238 189 23 953 23 023
Brno-město 1 535 1 075 136 731 129 649
Brno-venkov 334 293 26 761 26 016
Břeclav 194 156 14 901 14 444
Hodonín 179 163 15 986 15 794
Vyškov 137 117 11 129 10 807
Znojmo 183 170 13 688 13 521
Jihomoravský kraj 2 800 2 163 243 149 233 254
Zdroj: Svobodová, H. a kol., 2011 (zpracováno na základě výsledků dotazníkového šetření úřadů práce
v Jihomoravském kraji, 2011)
Cíle dotazníkového šetření byly stanoveny následovně:
 Detailně charakterizovat strukturu pracovní síly v Jihomoravském kraji pomocí těch
statistických klasifikací, které jsou nyní běžně používány v zemích Evropské unie.
 Podchytit změny v zaměstnanosti, k nimž došlo v Jihomoravském kraji během roku
2010.
 Charakterizovat očekávaný vývoj na trhu práce v Jihomoravském kraji do konce roku
2011 včetně záměru zaměstnavatelů v přijímání a uvolňování zaměstnanců
v jednotlivých profesích.
Cílem předkládaného příspěvku je pak na základě údajů z dotazníkového šetření stručně
analyzovat aktuální vývoj na trhu práce a v podnicích v Jihomoravském kraji – zaměstnanosti
i nezaměstnanost – v průběhu roku 2010 a zachytit dopady ekonomické recese.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
40
3. Situace na trhu práce v Jihomoravském kraji
3.1 Zaměstnanost v roce 2010
K 31. 12. 2010 pracovalo podle výsledků Výběrového šetření pracovních sil ve všech
sektorech hospodářství Jihomoravského kraje 533,7 tis. osob, což představovalo 10,9 % všech
pracujících v ČR. Primární sektor ekonomiky zaměstnával v Jihomoravském kraji pouze 18,8
tis. osob, tj. 2,8 % z celkového počtu pracovníků, a jeho postavení v zaměstnanosti kraje bylo
ve srovnání s republikovou úrovní již podprůměrné i přes vhodné přírodní předpoklady kraje
pro zemědělskou provýrobu, což dokumentuje nižší index specializace2
(0,93). Oproti roku
2009 však došlo k navýšení o 1 tis. pracovníků. Sekundér akumuloval celkem 193,5 tis. osob
a jeho podíl na celkové zaměstnanosti kraje činil 36,3 %; jeho význam pro ekonomiku
Jihomoravského kraje byl o něco nižší než v měřítku celé ČR. O specializaci kraje na některé
ze základních odvětví průmyslu rovněž nelze hovořit. Jednotlivá odvětví průmyslu jsou
v kraji zastoupena v celku rovnoměrně, což je v období ekonomické recese spíše výhodou,
protože jednotlivá odvětví reagují na recesi různě a nemělo by dojít k poklesu všech odvětví
najednou. Ve srovnání s rokem 2009 došlo k relativnímu poklesu významu stavebnictví
(v roce 2009 dosáhl index specializace hodnoty 1,10 v roce 2010 pouze 0,99).
Obr. 2: Zastoupení odvětví průmyslu v Jihomoravském kraji v roce 2010
Zdroj: zpracováno na základě výsledků dotazníkového šetření úřadů práce v Jihomoravském kraji, 2011
Největší počet zaměstnanců v Jihomoravském kraji byl i v roce 2010 nadále koncentrován do
terciéru (324,2 tis., tj. 60,7 % – oproti roku 2009 došlo k navýšení o 0,6 p. b.) a jejich podíl na
celkové zaměstnanosti kraje byl již vyšší než republikový průměr. Oproti republice mělo
2
index specializace se vypočte jako poměr relativního zastoupení i-tého odvětví na celkové zaměstnanosti
v Jihomoravském kraji k relativnímu zastoupení tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti v ČR
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
41
v kraji významnější postavení především odvětví „profesní, vědecké a technické činnosti“
zahrnující např. architektonické činnosti, výzkum a vývoj či veterinární činnost, u kterého
došlo k výraznému nárůstu významu (index specializace 1,55).
3.2 Nezaměstnanost v letech 2007–2010
V roce 2007 byl v Jihomoravském kraji zaznamenán nejvyšší meziroční pokles v počtu
registrovaných uchazečů, a to bezmála o 11 tis. osob (oproti stavu na konci roku 2006 pokles
o 20 %). Počet volných pracovních míst se zvýšil o 71 %, ukazatel „počet uchazečů
připadajících na jedno volné pracovní místo“ tak dosáhl za sledované desetiletí minimální
hodnoty (3,2) a Jihomoravský kraj se tak nejvíce přiblížil průměru ČR (2,5). Míra
nezaměstnanosti meziročně klesla o 1,9 procentního bodu (p. b.), což představovalo
intenzivnější pokles než na úrovni celé ČR (o 1,7 procentního bodu). Rok 2007 lze tedy
hodnotit z hlediska vývoje nezaměstnanosti jako velmi pozitivní.
Rok 2008 nebyl z pohledu meziročního srovnání již tak příznivý jako dva předchozí roky, za
což mohl především vývoj v posledních dvou měsících roku: počet uchazečů se meziročně
snížil pouze o 1,2 tis. (o 2,7 %), zato počet hlášených pracovních míst klesl velmi výrazně,
a to o 5,5 tis., tj. o téměř 40 %. Na úrovni celé ČR se počet uchazečů ještě také snížil, ale
meziročně pouze o 0,7 %, a obdobným způsobem jako v Jihomoravském kraji klesl počet
hlášených volných míst (o 35 %). Výše ukazatele „počet uchazečů připadajících na 1 volné
pracovní místo“ byla na konci roku 2008 v Jihomoravském kraji o něco vyšší, než činil
republikový průměr (5,2; v ČR 3,9), ale stále se nejednalo o žádné vysoké hodnoty. Míra
nezaměstnanosti se v kraji ještě meziročně snížila (o 0,1 procentního bodu), kdežto na úrovni
ČR zůstala stejná jako na konci roku 2007. Projevy celosvětové ekonomické recese začaly na
sklonku roku 2008 dopadat také na ČR a potažmo i na Jihomoravský kraj.
V plné síle se ekonomická recese projevila v průběhu roku 2009. Počet uchazečů meziročně
vzrostl o 22,9 tis. osob, tj. o 53,1 %, což byla hodnota, která od počátku transformace české
ekonomiky dosud nebyla zaznamenána. Na úrovni celé ČR se jednalo o návrat nad hodnotu
500 tis. nezaměstnaných, neboť počet uchazečů se zvýšil o 186,9 tis. (rovněž nárůst
o 53,1 %). Odrazem špatné situace na trhu práce byl i velmi nízký počet hlášených volných
pracovních míst. V Jihomoravském kraji bylo na konci roku 2009 evidováno pouze něco málo
přes 3 tis. míst, což byla ve sledovaném období druhá nejnižší hodnota (po roce 1999). Na
úrovni ČR se pak jednalo o nejnižší hodnotu za posledních 10 let (necelých 31 tis. míst). Na
1 volné pracovní místo tak v kraji připadalo 21,7 uchazečů, průměr ČR byl o něco nižší
(17,4). Míra nezaměstnanosti v kraji opět přesáhla hodnotu 10 % a byla tak o 1,4 procentního
bodu (p. b.) vyšší než míra nezaměstnanosti v celé ČR, což byl největší rozdíl za celé
sledované období. Meziročně se míra nezaměstnanosti zvýšila o 3,8 p. b., tedy rovněž
podstatně více než na republikové úrovni (3,2 p. b.). Lze tedy konstatovat, že krátkodobý
pozitivní vývoj na trhu práce, který byl sledován v letech 2006, 2007 a 2008, ekonomická
recese výrazně narušila. O roku 2009 lze z hlediska vývoje situace na trhu práce hovořit tedy
jako o nejhorším od počátku ekonomické transformace (Minařík a kol., 2010).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
42
Tab. 2: Vybrané charakteristiky trhu práce v Jihomoravském kraji a ČR v letech 2000–2010
(k 31. 12.)3
Rok
Jihomoravský kraj ČR
uchazeči VPM MN U/VPM uchazeči VPM MN U/VPM
2000 54 003 4 396 9,3 12,3 457 369 52 060 8,8 8,8
2001 55 139 3 720 9,7 14,8 461 923 52 084 8,9 8,9
2002 63 777 2 905 11,2 22,0 514 435 40 651 9,8 12,7
2003 65 454 3 128 11,5 20,9 542 420 40 188 10,3 13,5
2004 66 207 3 448 10,7 19,2 541 675 51 203 9,5 10,6
2005 63 692 5 834 10,2 10,9 510 416 52 164 8,9 9,8
2006 55 230 7 990 8,8 6,9 448 545 93 425 7,7 4,8
2007 44 239 13 725 6,9 3,2 354 878 141 066 6,0 2,5
2008 43 063 8 253 6,8 5,2 352 250 91 189 6,0 3,9
2009 65 944 3 040 10,6 21,7 539 136 30 927 9,2 17,4
2010 69 342 2 955 10,9 23,5 561 551 30 803 9,6 18,2
Zdroj: data Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, zpracování autorů
VPM – volná pracovní místa, MN – míra nezaměstnanosti (v %), U/VPM – počet uchazečů na jedno volné místo
Pozn. Zelená políčka zobrazují nejnižší hodnoty ukazatele, červená nejvyšší hodnoty za sledované období
V roce 2010 se na trhu práce v Jihomoravském kraji i nadále výrazně projevovaly negativní
dopady ekonomické recese, přesto už nedošlo k tak výraznému nárůstu počtu uchazečů ani
míry nezaměstnanosti jako mezi roky 2008–2009. Počet uchazečů meziročně vzrostl o 3,4 tis.
osob, tj. o 5,2 %; míra nezaměstnanosti vzrostla o 0,3 p. b., tj. na 10,9 %. V roce 2010 také
mírně poklesl počet volných pracovních míst na necelé 3 tis. Negativní vývoj všech
charakteristik se odrazil v nárůstu počtu uchazečů na jedno volné pracovní místo z 21,7 v roce
2009 na 23,5, což je za sledované období hodnota výrazně nejvyšší. Vývoj na trhu práce
v Jihomoravském kraji kopíroval vývoj v celé ČR, kde se oproti roku 2009 zvýšila míra
nezaměstnanosti o 0,4 p. b. Tento vývoj byl podmíněn jak nárůstem počtu uchazečů
o zaměstnání na z 539 126 na 561 551 (meziroční nárůst 4,1 %), tak mírném poklesu počtu
volných pracovních míst (o 0,4 %), což se dále odráží na nárůstu počtu uchazečů na jedno
volné pracovní místo na 18,2. Hodnoty počtu uchazečů o zaměstnání a počtu uchazečů na
jedno volné pracovní místo jsou v ČR ve vývoji po roce 1989 nejvyšší, stejně jako počet
volných pracovních míst.
4. Výsledky dotazníkového šetření v roce 2010
Dotazníkové šetření uskutečněné k 31. 12. 2010 zjistilo informace o 2 800 ekonomických
subjektech s 243 149 zaměstnanci, z nichž bylo 52,5 % mužů a 47,5 % žen. Z celkového
počtu respondentů jich nejvíce (1760) spadalo do terciéru, kde bylo zaměstnáno 62,9 %
zaměstnanců, 922 do sekundéru (32,9 % zaměstnanců) – z toho 716 do zpracovatelského
průmyslu a 206 do stavebnictví, a pouze 118 do primárního sektoru (4,2 % zaměstnanců).
V subjektech s více než 20 pracovníky, kterých bylo celkem 2 163, bylo zaměstnáno celkem
233 254 pracovníků.
3
Od července 2004 došlo ke změně metodiky výpočtu míry nezaměstnanosti, která vedla k poklesu její výše.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
43
Obr. 3: Struktura pracovníků podle pohlaví v ekonomických subjektech účastnících se
„Průzkumu zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2010“ v sektorech národního
hospodářství
Zdroj: Svobodová, H. a kol., 2011 (zpracováno na základě výsledků dotazníkové šetření úřadů práce
v Jihomoravském kraji, 2011)
Celkový počet pracovníků v šetřených organizacích se během roku 2010 snížil jen velmi
mírně (zhruba o 1 042 osob), což může být dokladem ustupující ekonomické recese
a postupném obnovování výkonnosti ekonomiky. Zatímco primární a terciární sektor
zaznamenal v Jihomoravském kraji dle dotazníkového šetření během roku 2010 pokles počtu
zaměstnanců (primér o 583, tj. přibližně o desetinu, terciér o 1 323 – 1,0 %), v sekundéru
došlo k mírnému nárůstu (o 810 osob, což je však pouze 1,0 %).
Z celkového počtu pracovníků, kteří byli podchyceni dotazníkovým šetřením, představovali
na konci roku 2010 celkem 1,9 % (4,4 tis.) ze šetřených zaměstnanců agenturní zaměstnanci.
Do konce pololetí 2011 očekávali zaměstnavatelé mírný úbytek agenturních zaměstnanců na
4,2 tis. Z hlediska sektorů pracovalo nejvíce agenturních zaměstnanců v terciéru (2,3 tis. osob,
tj. 1,7 % všech zaměstnaných v sektoru služeb). V sekundéru byl jejich počet zhruba 2,1 tis.
(2,6 %) a v priméru pouze 12 osob (0,2 %).
V roce 2010 došlo po mírném snížení počtu cizinců v Jihomoravském kraji v roce 2009 opět
k mírnému nárůstu. Celkový počet cizinců se zvýšil, avšak pouze o 1,1 tis. (tj. 3,4 %), v ČR
došlo ke zvýšení pouze o 3,9 tis., tedy o 0,07 %. V relativních hodnotách se zvýšil především
počet ostatních cizinců (11,5 %), narostl i počet vydaných živnostenských oprávnění (o 14,4
%), zvýšil se i počet občanů EU (o 5,1 %), počet občanů EU i občanů Slovenska se navýšil
o 4,8 %. Z celkového počtu 2 800 firem, které se zúčastnily dotazníkového šetření k 31. 12.
2010, jich 827 (29,5 %) uvedlo, že na konci roku 2010 měli ve stavu cizí státní příslušníky.
Celkem bylo šetřením podchyceno 7 231 cizinců, z toho 5 434 zahraničních pracovníků
pocházejících z některé ze zemí Evropské unie a dalších 1 797 cizinců z ostatních zemí.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
44
Obr. 4: Podíl firem zaměstnávajících cizince dle velikostních kategorií
Zdroj: zpracováno na základě výsledků dotazníkové šetření úřadů práce v Jihomoravském kraji, 2011
Česká republika patří v EU k zemím s nejmenším podílem práce na částečný úvazek (pouze
cca 4,9 %4
zaměstnanců využívá tento druh pracovního poměru), zatímco např. v Nizozemí se
jedná o 47,3 % všech zaměstnanců a v průměru v EU o 18,2 %). Hospodářská krize
projevující se zhoršeným odbytem výrobků a služeb nutila část zaměstnavatelů, především
v průmyslu, vstoupit do režimu tzv. „částečné nezaměstnanosti“, avšak především v roce
2009. V průběhu roku 2010, kdy došlo k částečnému oživení ekonomiky, došlo k opět obratu
k lepšímu a řada podniků obnovila plně svoji činnost. I proto došlo oproti průzkumu 2009
k poklesu podílů částečných pracovních úvazků ve firmách. Z celkového počtu firem
šetřených v rámci průzkumu jich téměř dvě třetiny zaměstnávaly alespoň některé své
pracovníky na zkrácený pracovní úvazek (65,4 %). V případě počtu pracovníků se však
jednalo o 9,7 % osob účastnících se dotazníkového šetření. Z celkového počtu pracovníků se
zkráceným úvazkem tvořily ženy v terciárním sektoru 73,2 %, zatímco v priméru pouze
55,0 % a v sekundéru 69,4 %.
Dotazníkové šetření prokázalo nadprůměrnou kvalifikovanost pracovní síly v Jihomoravském
kraji z hlediska vzdělanosti. Na konci roku 2010 byl podíl pracujících nejméně s maturitou
(středoškolské vzdělání s maturitou a vysokoškolské vzdělání) 61,2 %, zatímco v ČR 57,0 %.
Vzdělanostní struktura pracujících v Brně je v souboru největších měst v ČR srovnatelná
pouze s Prahou. Mezisektorové srovnání ukazatele „podíl pracujících nejméně s maturitou“
vyznívá jednoznačně příznivě pro terciární sektor (terciér – 72,1 %, sekundér – 44,2 %,
primér –34,0 %). Z dlouhodobého hlediska se úroveň vzdělanosti pracovníků v kraji pozvolna
zvyšuje, zejména klesá podíl osob s nejvýše základním vzděláním a narůstá počet osob se
vzděláním vysokoškolským (podíl VŠ vzdělání v roce 2003 činil podle průzkumu 18,8 %,
v roce 2010 již 24,8 %).
4
Podle European Yearbook 2010. Labour Market. Brusel: Eurostat, 2010. s. 291. URL
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/CH_05_2010/EN/CH_05_2010-EN.PDF>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
45
Obr. 5: Vzdělanostní struktura zaměstnanosti podle sektorů ekonomiky v ekonomických
subjektech účastnících se „Průzkumu zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2010“
Zdroj: Svobodová, H. a kol., 2011 (zpracováno na základě výsledků dotazníkové šetření úřadů práce
v Jihomoravském kraji, 2011)
Dotazníkové šetření zjišťovalo i strukturu zaměstnanosti podle hlavních tříd KZAM. Na
celkové zaměstnanosti v Jihomoravském kraji se nejvíce podíleli techničtí, zdravotničtí
a pedagogičtí pracovníci (3. třída KZAM), kteří tvořili na konci roku 2010 více než pětinu
všech zaměstnanců. Vysoká kvalifikovanost pracovní síly v Brně ovlivňuje nadprůměrné
zastoupení 2. třídy KZAM (vědečtí a odborní duševní pracovníci), do níž spadalo 16,4 %
pracovníků. Tato struktura je dána především orientací činností jednotlivých podniků
v Jihomoravském kraji a při krátkodobém sledování se příliš nemění. V dlouhodobém
časovém období dochází k pozvolnému přesunu osob z tříd dělnických a nekvalifikovaných
profesí do administrativních činností, což se však projevuje právě zvýšenou poptávkou
zaměstnavatelů po pracovní síle spadající do 7. hlavní třídy klasifikace zaměstnanosti KZAM
(řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři), a to nejvíce mezi stavební
dělníky (282 požadavků), nástrojaři a kovodělníci (231) a elektromechanici, opraváři
a seřizovači (164). Vůbec nejpožadovanější profesí je obsluha kovoobráběcích strojů z 8.
třídy KZAM (323 osob). Trvalá poptávka po kvalifikovaných pracovnících, která se
pravidelně opakuje jako jeden z výsledků dotazníkového šetření potvrzuje, že strojírenské
a elektrotechnické obory mají v Jihomoravském kraji svou dlouholetou a stále přetrvávající
tradici.
Z hlediska vlastnictví tvořily nadpoloviční většinu všech respondentů (54,2 %) soukromé
firmy v ryze českém vlastnictví ale na úhrnné zaměstnanosti se podílely jen 41,5 %. Ze
soukromých firem je jich pětina (20,6 %) s více než 99% zahraniční účastí. Tyto firmy
zaměstnávaly celkem 21,5 % všech osob šetřených dotazníkovým průzkumem. Celkově
soukromé firmy tvořily 72,8% všech firem v Jihomoravském kraji a zaměstnávaly 63,3 %
pracovníků. Nejvíce firem spadalo do velikostní kategorie 20–49 zaměstnanců, avšak nejvíce
pracovníků bylo soustředěno ve společnostech s 200–499 zaměstnanci (19,9 %).
Průzkum zjišťoval také odhad vývoje zaměstnanosti v roce 2011. Ze souboru 2 800
dotazovaných organizací počtu pracovníků signalizovalo 776 subjektů nárůst a 567 subjektů
pokles. Dotazované podniky plánují v roce 2011 přijmout celkem 6 398 pracovníků, propustit
3337 pracovníků. V úhrnu soubor šetřených firem očekává nárůst počtu pracovníků o 3 061
(tj. 1,3 %). Největší relativní pokles pracovníků je očekáván v zemědělství, úbytek
pracovníků předpokládají i podniky vy stavebnictví, propouštět bude i veřejná správa. Oproti
tomu odvětví průmyslu očekává v roce 2011 poměrně intenzivní přírůstek počtu pracovníků
(o 2 913 osob, tj. o 4,1 %). Intenzivněji poroste rovněž odvětví obchodu, informační
a komunikační činnosti a administrativní a podpůrné činnosti.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
46
5. Závěr
Situace na trhu práce z hlediska nezaměstnanosti se v Jihomoravském kraji podle oficiálních
údajů Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu vyvíjela v roce 2010
značně nepříznivě a navázala na trendy, které nastartovaly již na konci roku 2008 a plně se
projevily v průběhu roku 2009.
Trh práce však reaguje na vývoj ekonomiky vždy s jistou prodlevou. Výsledky průzkumu již
poukazují na oživování ekonomiky a optimističtější výhledy do budoucna. Také řada
odborníků již hovoří o odeznívání ekonomické recese, což se projevuje i v řadě statistických
ukazatelů (HDP apod.).
Je však nutné konstatovat, že dopady ekonomické recese se na trhu práce projevují v okresech
Jihomoravského kraje značně diferencovaně (negativně zejména okresy Hodonín a Znojmo),
což je dozajisté ovlivněno historickým vývojem, ale také strukturou činností v daném území.
Literatura
[1] Dopady světové finanční a hospodářské krize na ekonomiku ČR. Praha: ČSÚ, 2011 [online].
URL
<http://www.stredocesky.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/0F00528391/$File/11561010.p
df> [cit. 22. 4. 2011]
[2] European Yearbook 2010. Labour Market. Brusel: Eurostat, 2010. s. 291. URL
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/CH_05_2010/EN/CH_05_2010EN.PDF>
[cit. 6. 4. 2011]
[3] Minařík, B., Dufek, J., Borůvková, J., Konečný, O., Krejčí, T., Novák, V., Somerlíková,
K. Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2009. Brno: Mendelova
univerzita v Brně, 2010. 102 s.
[4] Rojíček, M. Dopady ekonomické krize na nabídkovou stranu ekonomiky. In: Ekonomické
listy 3/2010. Praha: Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a
managementu, s. 3–13. ISSN 1804-4166. URL <http://www.vsem.cz/data/data/cessoubory/ekonomicke_listy/gf_Ekonomicke%20listy_0910.pdf>
[cit. 22. 4. 2011]
[5] Singer, M. Finanční krize a ekonomika, výhled do budoucna (prezentace). Praha: ČNB,
2011. URL
<http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/
konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20110303_pojistovna_cs.pdf>
[cit. 22. 4. 2011]
[6] Statistiky nezaměstnanosti. Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. [online].
URL <http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz> [cit. 26. 4. 2011]
[7] Svobodová, H. a kol. Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2010.
Brno: GaREP, spol. s r.o., 2011. 94 s.
[8] Toušek, V., Konečný, O., Šerý, O., Machek, O., Chvátal, F., Nogová, A., Fňukal, M.,
Hruška, V., Vančura, M.: Současný stav a vývojové trendy trhu práce v Jihomoravském
kraji a srovnání s regiony ČR a EU. Jihomoravský kraj, Brno, 2009. 162 s.
[9] Výběrové šetření pracovních sil za 4. čtvrtletí roku 2010. Praha: ČSÚ, 2011. URL
<http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/3101-10> [cit. 26. 4. 2011]
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
47
NÁKUPNÍ SPÁD A VYBRANÉ NÁKUPNÍ ZVYKLOSTI
NÁVŠTĚVNÍKŮ GALERIE VAŇKOVKA
RETAIL GRAVITY MODELS AND SELECTED SHOPPING HABITS
OF CUSTUMERS OF WANNIECK GALLERY BRNO
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D.
MGR. PETR TONEV
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika
e-mail: kunc@econ.muni.cz, tonev@econ.muni.cz
MGR. BOHUMIL FRANTÁL
Ústav Geoniky AV ČR, v.v.i.
Drobného 28, 602 00 Brno, Česká republika
e-mail: frantal@geonika.cz
Anotace
Ekonomické a společenské změny po roce 1990 v České republice se projevily také
v nákupním chování obyvatel. Zcela zásadním způsobem se proměnily kulturní návyky již
u několika generací. Nová nákupní centra dnes neslouží zdaleka pouze k účelům samotného
nákupu, ale svým charakterem vybízí a podněcují zákazníky k zábavě a trávení volného času.
Celodenní návštěva nákupního centra spojená s vlastním nákupem nejen potravin
a specializovaného zboží, ale i využitím služeb, obědem či zábavou, není výjimkou. Cílem
našeho příspěvku je, na základě dotazníkového šetření mezi návštěvníky, vyhodnotit
a zobecnit nákupní spád, chování a vybrané nákupní zvyklosti návštěvníků jednoho
z brněnských nákupních center - Galerie Vaňkovka.
Klíčová slova
dojížďka za maloobchodem, nákupní centra, nákupní spád a nákupní zvyklosti, Galerie
Vaňkovka
Annotation
Economic and social changes after the year 1990 in the Czech Republic have been reflected
also in the shopping habits of its inhabitants. Cultural habits have seen essential changes,
sometimes even several generations of them. New shopping centres are far from being used
solely for the purposes of shopping; thanks to their character they urge and stimulate
customers towards entertainment and spending on leisure time. A day visit to a shopping mall
usually means not only shopping for food stores and specialized goods. Usage of services,
having lunch and some forms of entertainment are not exceptions. The aim of the article is,
using inquiry research, to evaluate and draw some general conclusions of retail gravity
models and selected shopping habits of one of Brno shopping centres – Wannieck Gallery.
Keywords
commuting to retail shops, shopping centres, retail gravity models, shopping habits,
Wannieck Gallery Brno
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
48
JEL Classification: A14, C49, D23, R12, Z1
1. Úvod
Na konci září 2010 se uskutečnilo v Galerii Vaňkovka šetření nákupního spádu a vybraných
nákupních zvyklostí návštěvníků. Šetření probíhalo formou standardizovaného dotazníku, a to
v průběhu celého týdne, aby byly podchyceny pracovní dny i volné víkendové dny. Tazateli
byli vyškolení studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, místem šetření
se stala centrální obchodní pasáž. V intencích doporučené věkové struktury se jednalo
o náhodný výběrový soubor. Cílem šetření bylo zjistit nákupní chování návštěvníků Galerie
Vaňkovka a také názorovou platformu respondentů na možnost rozšíření Galerie Vaňkovka
o nové obchody, zařízení pro zábavu a volný čas, dětský koutek a další služby, resp. názor
návštěvníků na potenciální výstavbu dalších center obdobného typu v blízkosti centra města.
Nemnoho podobných šetření se objevuje v tuzemské odborné literatuře. Studie srovnávající
změnu hraničních bodů sféry vlivu v Jihomoravském kraji (Brno a sousední menší jádra)
provedli Kroc a Ševera (1974), anketu vymezující zázemí středisek okrskové a vyšší
vybavenosti aplikoval na Ostravu, resp. Hradec Králové Ryšavý (1970, 1980), spádové území
obchodního centra města Brna (na příkladu obchodního domu Prior) definoval Wokoun
(1983) a podobnou metodiku využil ve své práci věnované brněnské aglomeraci také Vaishar
(1983). Pokud lze někoho vyzdvihnout, tak je to především Maryáš (1983, 1988), jenž ve své
ojedinělé práci z roku 1988 zhodnotil, pomocí rozsáhlého anketárního šetření z přelomu 70.
a 80. let, geografické aspekty rozmístění maloobchodu a komunálních služeb v ČSSR
s důrazem na výběr nadmístních středisek a vymezení jejich sfér vlivu. Před rokem 1990 tak
vytvořil unikátní srovnávací platformu, na kterou se, vzhledem k značné obtížnosti získání
srovnatelných dat, bude jen velmi těžko navazovat.
Praktické vymizení datové základny po roce 1990 znamenalo publikačně hluché období, které
na přelomu století oživují práce orientované na kauzální prostorové vztahy transformace
maloobchodu (často na příkladu vybraných měst a obchodních zařízení), kde autoři využívají
také anketární formu šetření (Tonev 1998; Szczyrba 2000, 2001, 2002). Modelové
velkoplošné maloobchodní prodejny a vznikající nákupní centra se stávají středem pozornosti
při hodnocení geografických (příp. sociologických) aspektů nákupního chování a nákupního
spádu do středisek obslužnosti (Szczyrba 2002; Spilková 2003; Ordeltová a Szczyrba 2006;
Mulíček 2007). Autorem nejvýznamnější a nejrozsáhlejší shrnující práce věnované vývoji
a transformaci maloobchodní sítě s přesahem k nákupnímu chování obyvatel, s případovou
studií podpořenou anketárním šetřením či s novými způsoby prodeje právě Szczyrba (2005).
2. Základní struktura respondentů
Datová základna je opřena o soubor 1 033 respondentů, z něhož bylo 55 % žen a 45 % mužů.
Věková struktura je, s přihlédnutím ke známým skutečnostem, určitým obrazem zájmu osob
v určitém věku k návštěvě Vaňkovky. Mladí lidé většinou v předproduktivním věku (do 24
let) jsou, v poměru k věkové struktuře celé české populace, nejsilnější cílovou skupinou
(čtvrtina respondentů). Neméně významnou a do značné míry finančně nezávislejší skupinou
jsou lidé v produktivním věku (25-59 let), nejméně početně zastoupeným populačním
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
49
segmentem byli lidé formálně se pohybující za hranicí produktivního věku, s posunem
hranice odchodu do důchodu k 65 letům, však často také ekonomicky aktivní.
Vzdělanostní struktura respondentů opět nekoresponduje s celorepublikovou strukturou, je
posunuta k vyššímu dokončenému vzdělání – téměř čtvrtina vzorku měla vysokoškolské
vzdělání, více než polovina oslovených měla maturitu a lze reálně odhadovat studium na
vysoké škole u značné části z nich. Trvalé bydliště v Brně uvedlo 40 % dotázaných, z nichž
téměř všichni (95 %) v Brně i pracují. Tři pětiny respondentů v Brně nebydlí, ale polovina
z nich v Brně pracuje; ostatní mimobrněnští ve Vaňkovce pouze nakupovali, projížděli
Brnem a zastavili se zde apod.
Tab.1: Základní charakteristiky respondentů
pohlaví věk vzdělání bydliště
muži - 45 %
15-24 - 26 % ZŠ - 8 % v Brně - 40 %
25-59 - 61 % SŠ bez maturity - 13 % mimo Brno - 60 %
ženy - 55 %
60 + - 13 % SŠ s maturitou - 55 % - z toho dojíždí do Brna za prací - 50 %
VŠ - 24 % - ostatní (jen nakupují, projíždějí..) - 50 %
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Respondenti bydlící v Brně strávili cestou do Vaňkovky průměrně 20 min. na rozdíl od
bydlících mimo Brno, jejichž cesta trvala 4krát déle. Neresidenti, ale dojíždějící do Brna za
prací, uvedli časový horizont cesty do Vaňkovky na 70 minut, což je číslo velmi vysoké a pro
denní dojížďku do práce (ať již autem či veřejnou dopravou) prakticky nereálné. Zde se
pravděpodobně projevila poloha Vaňkovky v blízkosti centra, jež však nekoresponduje
s místem výkonu zaměstnání a s nutností přestupů a doplňkového využití MHD či pěší chůze.
Pouze ve Vaňkovce nakupujícím či projíždějícím trvala podle jejich odpovědí cesta průměrně
ještě o 20 min déle. Podle našich zkušeností z předchozích studií se také projevuje poměrně
výrazná zkreslující tendence respondentů časový odhad navyšovat.
Tab. 2: Doba cesty do Vaňkovky (průměr v minutách)
- bydlící v Brně - 20 min
- bydlící mimo Brno - 80 min
- z toho dojíždí do Brna za prací - 70 min
- ostatní (jen nakupují, projíždějí..) - 90 min
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Ve způsobu dopravy do Galerie Vaňkovka převažuje podle očekávání automobil (34 %
respondentů, z toho 75 % mimobrněnských) a autobus (31 %, z toho 80 % mimobrněnských).
Zbylých 20 % bydlících v Brně váže svoji dojížďku do Vaňkovky na MHD. Tramvaj (21 %
příjezdů ze všech dotázaných) je v drtivé většině způsobem dopravy osob bydlících v Brně,
na druhé straně u vlaku je tomu právě naopak. Pěšky se do Vaňkovky dopravilo 3,5 %
respondentů, podíl kola je prakticky zanedbatelný.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
50
Obr. 1: Jakým způsobem jste přijel(a) nakupovat?
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Další otázka se vztahovala k četnosti nákupů v Galerii Vaňkovka. Téměř jedna třetina
respondentů uvedla, že zde nakupuje příležitostně, což je „standardní“ odpověď lidí více
pracovně vytížených, kteří si neuvědomují kolikrát do měsíce tudy vlastně projdou a velmi
často i něco nakoupí. Mimobrněnští tuto možnost uvádějí častěji, dotázaní bydlící v Brně se
profilují větší pravidelsností. Pětina oslovených bydlících v Brně zde nakupuje vícekrát týdně
a čtvrtina vícekrát měsíčně. Pouze 1 % Brňanů a 6 % bydlících mimo Brno přiznalo vůbec
první návštěvu Vaňkovky.
Obr. 2: Jak často nakupujete v Galerii Vaňkovka?
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Frekvence návštěv vztažená na pracovní týden či víkend vyznívá, i vzhledem k velmi dobře
dostupné poloze Vaňkovky, pro pracovní týden, resp. pro návštěvy podle aktuální potřeby,
a to v poměru pracovní týden/příležitostná návštěva : víkend 2:1. Mezi respondenty bydlícími
v Brně a mimo Brno je signifikantní avšak pochopitelný rozdíl (větší časová rezerva
k nákupům, zábavě, volnočasovým aktivitám) v nákupech o víkendu, jejichž čtvrtinový podíl
je relativně dosti vyšší u mimobrněnských.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
51
Obr. 3: Galerii Vaňkovka navštěvujete především?
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
3. Spojitosti návštěv Galerie Vaňkovka a struktura zde stráveného času
Zhruba dvě pětiny dotázaných spojují svoji cestu do Vaňkovky pouze s nákupem, více než
čtvrtina s cestou do práce či z práce. Na další tři varianty odpověděl přibližně stejný
statistický vzorek respondentů – s pracovní nebo soukromou schůzkou, zábavou a volným
časem a návštěvou centra města spojuje nejčastěji svoji návštěvu Vaňkovky asi jedna pětina
osob. Poslední Variantou byly jiné aktivity a zde se 10 % respondentů nejčastěji přiklánělo
k aktivitám spojeným s cestováním (poloha Vaňkovky mezi vlakovým a autobusovým
nádražím).
Co se týče pohlaví, mají ženy tendenci navštěvovat Vaňkovku s cestou do či z práce více než
muži, jinak rozdíly mezi pohlavími prakticky nejsou. Dosažená vyšší úroveň vzdělání (od
středoškolského bez maturity výše) má vliv na vyšší četnost pracovních nebo soukromých
schůzek i na trávení volného času a zábavu, kde poměrně výrazně dominuje skupina osob se
středoškolským vzděláním bez maturity. Cestu do práce a z práce spojuje s návštěvou
Vaňkovky více respondentů s minimálně maturitním vzděláním, což koresponduje s blízkostí
centra a koncentrací institucí, organizací a firem terciárního sektoru. Věková struktura
jednoznačně vyčleňuje nejmladší věkovou kategorii a osoby v produktivním věku, jejichž
návštěva Vaňkovky je značně vázána na cestu z či do práce (u mladé generace se velmi často
jedná o cestu do či ze školy), na druhé straně si mladí lidé přirozeně daleko méně sjednávají
ve Vaňkovce pracovní nebo soukromé schůzky.
Tab. 3: Spojitost návštěvy Vaňkovky s aktivitou dle pohlaví, vzdělání a věku
varianta/struktura
celkem
(%)
pohlaví (%) vzdělání věk
muž žena ZŠ UČ SŠ VŠ 15-24 25-59 60 +
cesta do/z práce 27 23 31 24 22 29 29 34 28 6
návštěva centra 17 17 17 24 13 17 14 18 16 19
prac./soukr.schůzka 20 21 19 12 24 19 23 9 24 22
zábava/ volný čas 18 18 18 10 25 17 16 16 19 17
jiné (cestování) 10 10 10 15 8 10 8 14 7 18
pouze nákup 41 41 41 44 49 38 42 40 40 45
Pozn. UČ = středoškolské bez maturity (učňovské)
Bylo možno uvést více odpovědí, proto se jedná o četnosti odpovědí, které nejsou přepočteny do 100 %.
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Polovina respondentů bydlících v Brně spojuje návštěvu Vaňkovky pouze s nákupem, což je
zhruba o 10 procentních bodů více než u mimobrněnských. Cestou do či z práce navštěvují
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
52
Vaňkovku nejvíce dotázaní bydlící mimo Brno, ale dojíždějící do Brna za prací, tento rozdíl
je oproti pracujícím mimo Brno podle očekávání signifikantní. Na druhé straně využívají
mimobrněnští návštěvníci v Brně nepracující Vaňkovku daleko více k různým schůzkám
a návštěvě centra města, což lze opět považovat za potvrzení předpokladu.
Tab. 4: Spojitost návštěvy Vaňkovky s aktivitou dle místa bydliště
varianta/bydliště
bydliště (%)
v Brně
mimo Brno
(dojíždí za prací)
mimo Brno (nepracují v Brně)
cesta do/z práce 27 36 9
návštěva centra 14 14 21
prac./soukr. schůzka 17 15 31
zábava/ volný čas 22 18 18
jiné (cestování ) 5 8 14
pouze nákup 51 42 41
Pozn. Bylo možno uvést více odpovědí, proto se jedná o četnosti odpovědí, které nejsou přepočteny do 100 %.
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Rozdělení času stráveného ve Vaňkovce naznačuje zájem o agregované typy prodejního
sortimentu, služby a další aktivity. Nákup oděvů, obuvi a oděvních doplňků tvoří podle
výpovědí respondentů více než čtvrtinu celkového času zde stráveného. Na rozdíl od této
skutečnosti je přeci jen poněkud překvapivý pětinový podíl základních potravin, což je
hodnota až neočekávaně vysoká. Vaňkovka rozhodně není místem určeným pro nákup
základních potravin a Interspar (bez ohledu na kvalitu a šíři sortimentu a cenovou dostupnost)
není vlajkovou lodí Vaňkovky jako je tomu v případě Tesca a nákupních center Futurum či
Královo Pole. Trávení volného času, nákupu sportovních potřeb a ostatního zboží věnují
respondenti zhruba stejně času, nejméně jsou využívány služby.
Obr. 4: Pokuste se rozdělit Váš čas strávený ve Vaňkovce a odhadněte jeho podíl (v %)
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Dle výpovědí respondentů (zde je nutno uvést, že se jedná o odhady/podíly stráveného času)
tráví ženy ve Vaňkovce výrazně více času nakupováním oděvů, obuvi a různých doplňků.
Muži naopak tráví více času nákupem sportovních potřeb a chodí do Vaňkovky více za
zábavou a volným časem. Vzdělanostní struktura nevykazuje významnější statistické rozdíly,
lze snad naznačit, že dotazovaní se základním vzděláním chodí více nakupovat základní
potraviny, a také oděv a obuv (zkreslení u mladých lidí studujících zatím střední školu).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
53
Tab. 5: Čas strávený ve Vaňkovce dle pohlaví, vzdělání a věku
varianta/struktura
celkem
(%)
pohlaví (%) vzdělání (%) věk (%)
muž žena ZŠ UČ SŠ VŠ 15-24 25-59 60 +
nákup potravin 19 18 20 22 17 18 20 18 18 25
nákup oděvů a obuvi 27 24 31 30 27 28 25 32 27 23
nákup sport. potřeb 15 16 13 14 16 15 16 15 16 10
nákup ostatního zboží 14 14 14 14 15 14 15 14 14 16
využití služeb 9 10 8 8 10 9 8 7 9 11
trávení volného času 16 18 15 12 15 16 16 14 16 16
Pozn. UČ = středoškolské bez maturity (učňovské)
Zdroj: Šetření v Galerii Vaňkovka, září 2010
Pro respondenty nad 60 let je Vaňkovka převážně místem nákupu základních potravin, příp.
oděvů a obuvi; méně času než ostatní věkové skupiny se zajímají o sportovní potřeby.
Překvapivou skutečností je obdobný časový poměr věnovaný zábavě a volnému času
u mladých lidí (dokonce nejnižší podíl), lidí v produktivním i poproduktivním věku. V tomto
případě jsme očekávali určitou převahu mladé či střední generace; svoji roli může hrát
i finanční zázemí mladých lidí k návštěvě kaváren, restaurací, fast food provozoven, ale
i vnímání trávení volného času, který tito věnují pouze prohlížení zboží a „přípravě“ na
potenciální nákup. Odpovědi jsou potom často uvedené jako „nákup“.
Respondenti bydlící v Brně věnují více času nákupu základních potravin než mimobrněnští
návštěvníci v Brně nepracující. A právě tito jezdí do Vaňkovky o něco více za zábavou
a volným časem, ostatní drobné rozdíly jsou statisticky nevýznamné.
4. Shrnutí a závěr
Z předchozího textu vyplývají následující významnější skutečnosti:
 Do Vaňkovky chodí nakupovat více mladší ženy s maturitním a vyšším dokončeným
vzděláním;
 Nadpoloviční většina respondentů nakupujících ve Vaňkovce v Brně bydlí nebo
dojíždí za prací; na druhé straněné zde velký podíl osob v Brně nebydlících ani
nedojíždějících do Brna do práce – nadregionální dopad;
 Průměrná délka cesty v rámci Brna trvá zhruba 20 min, pro mimobrněnské čtyřikrát
déle;
 Ve způsobu dopravy převažuje automobil, autobus a obecně v rámci Brna MHD;
 Převažují příležitostné nákupy jedenkrát či vícekrát měsíčně, a to podle potřeby nebo
více v pracovní dny;
 Cesta do Vaňkovky je nejčastěji spojena přímo s vlastním nákupem, cestou z či do
práce a pracovní nebo soukromou schůzkou; jedná se více o osoby s vyšším
dosaženým vzděláním v produktivním věku; Brňané zde nejvíce jen nakupují,
dojíždějící za prací do Brna spojují svoji návštěvu nejčastěji právě s cestou z či do
práce;
 Ženy stráví nejvíce času nákupem obuvi, oděvů a oděvních doplňků, muži nákupem
sportovních potřeb, mají také zvýšený zájem o zábavu a volnočasové aktivity - v obou
případech se jedná o mladší či střední generaci; nemalý podíl stráví návštěvníci také
nákupem základních potravin, ve zvýšené míře se jedná o osoby ve vyšším věku.
Galerie Vaňkovka návštěvníky přitahuje. Stala se fenoménem a celorepublikovým pojmem.
Její úspěch se odráží nejen ve zdařilé revitalizaci bývalé chátrající slévárny v ideální poloze
v blízkosti historického centra a mezi hlavním brněnský vlakovým a autobusovým nádražím,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
54
ale i ve schopnostech řízení celého Obchodního a společenského centra jeho vedením. Lidé
sem nechodí pouze nakupovat, ale mívají zde i schůzky pracovního i soukromého rázu,
k čemuž je motivuje i povědomí velmi dobré možnosti parkování. Vaňkovka však není jen
nákupní centrum s desítkami specializovaných obchodů, ale prostorem s galeriemi a volnými
plochami, kde se konají různé výstavy, expozice, kulturní akce apod. Již více než 5 let plní
funkci komerčního, ale i kulturního a příjemného živého organismu v němž se vhodně
doplňuje dynamika a kultivovanost; a ví to nejen obyvatelé Brna. V poměrně blízké
budoucnosti se Vaňkovka prostorově i funkčně začlení do nově zbudované městské části Jižní
centrum a je pravděpodobné, že se stane jeho vlajkovou lodí.
Literatura
[1] KROC, S., ŠEVERA, M. (1974): Nákupní spád. Výzkumná zpráva. Praha: Výzkumný
ústav obchodu.
[2] MARYÁŠ, J. (1983): K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér. Zprávy GgÚ
ČSAV, 20, 3, s. 61-81.
[3] MARYÁŠ, J. (1988): Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry
vlivu. (Kandidátská disertační práce). Brno: Geografický ústav ČSAV, 96 s.
[4] MULÍČEK, O. (2007): Prostorové aspekty současného vývoje maloobchodní sítě.
Urbanismus a územní rozvoj, X, 6/2007, s. 14-20.
[5] ORDELTOVÁ, M., SZCZYRBA, Z. (2006): Současná situace v maloobchodní síti
českých měst – geografická sonda Zlín. Urbanismus a územní rozvoj, IX, 3/2006, s. 13-
16.
[6] SPILKOVÁ, J. (2003): Nový fenomén: nákupní centrum a utváření nákupního chování
spotřebitelů v transformačním období. Geografie, sborník České geografické společnosti,
108, 4, s. 277-288.
[7] SZCZYRBA, Z. (2000): Transformace struktur maloobchodní sítě České republiky
(regionálně geografická analýza s důrazem na Olomoucko). Disertační práce. Brno:
Masarykova univerzita, 145 s.
[8] SZCZYRBA, Z. (2001): Funkční vztahy v maloobchodní vybavenosti města Olomouce.
In: Acta Facultatis Studiorum Humanitatis Et Naturae Universitatis Prešoviensis, Folia
Geographica 4, 35, Prešov, 205-213.
[9] SZCZYRBA, Z. (2002): Shopping gravity of large-scale stores – example of Terno
Olomouc hypermarket (contribution to the study of the problematic). In: Acta
Universitatis Palackianae Olomucensis, Geographica 37, Olomouc, 91-96.
[10] SZCZYRBA, Z. (2005): Maloobchod v ČR po roce 1989 – vývoj a trendy se
zaměřením na geografickou organizaci. Olomouc : UP. 126 s.
[11] TONEV, P. (1998): Změny maloobchodní sítě v ČR v první polovině devadesátých let.
Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 67 s.
[12] RYŠAVÝ, Z. (1970): Územní rozbor obchodní sítě a sítě služeb v Ostravě. Výstavba a
architektura, 6, s. 7-11.
[13] RYŠAVÝ, Z. (1980): Analýza občanské vybavenosti města Hradce Králové. Hradec
Králové: Dům techniky ČSVTS, 111 s.
[14] VAISHAR, A. (1983): Občanská vybavenost. In: Geoekologie brněnské aglomerace.
Studia geographica, 83, Geografický ústav ČSAV, Brno, 234-254.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
55
[15] WOKOUN, R. (1983): Regionálně geografická analýza spádu do obchodního centra
města Brna (na příkladu obchodního domu PRIOR). Kandidátská disertační práce.
Brno: UJEP, 126 s.
Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu GA AV č. IAA301670901
"Časoprostorová organizace denních urbánních systémů: analýza a hodnocení vybraných
procesů."
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
56
TRANSFER TECHNOLOGIÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI
TECHNOLOGY TRANSFER IN THE SOUTH MORAVIAN REGION
ING. LUCIE WINKLEROVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika
email: winklerova@mail.muni.cz
Anotace
V oblasti regionálního rozvoje je v současné době věnována stále větší pozornost rozvoji tzv.
znalostní ekonomiky, kde je důraz kladen mimo jiné i na transfer technologií. Základem
transferu technologií je spolupráce mezi vědeckou a komerční sférou a tomuto procesu
napomáhají specializované subjekty. Tento příspěvek je zaměřen na identifikaci základních
charakteristik transferu technologií a jeho cílem je nejen zhodnotit současný stav a úroveň
transferu technologií v Jihomoravském kraji, ale také zjistit, zda zde existují nějaké překážky
pro jeho další rozvoj a případně specifikovat možnosti jejich řešení. Hlavním zjištěním jsou
problémy, které lze spatřit v současném systému podporujícím transfer technologií s tím, že
tyto problémy mají v konečném důsledku spíše celonárodní než regionální charakter.
Potvrdilo se, že v České republice je sektor terciárního vzdělávání a veřejného výzkumu do
značné míry izolován od aplikační sféry. V závěru jsou následně uvedeny potenciální
možnosti pro další zkoumání v této oblasti.
Klíčová slova
Znalostní ekonomika, transfer technologií, spolupráce akademické a komerční sféry,
překážky, Jihomoravský kraj
Annotation
In the field of regional development, increasing attention is currently paid to the development
of the knowledge economy, where the emphasis is among others placed on technology
transfer. Technology transfer is based on cooperation between the scientific and commercial
sectors and specialised agencies assist in this process. This paper is focused on identifying
the essential characteristics of technology transfer and its aim is not only to assess the
current situation and level of technology transfer in the South Moravian Region but also to
find out whether there are any barriers to its further development and eventually to specify
possible solutions. The key findings are the problems that can be seen in the present system
supporting the technology transfer with the fact that these problems have ultimately
a national rather than regional character. It was confirmed that the tertiary education sector
and the sector of public research is to a considerable extent isolated from the application
sphere in the Czech Republic. In the conclusion, there are mentioned the potential
opportunities for further research in this area.
Key words
Knowledge economy, technology transfer, cooperation of academic and commercial sector,
barriers, South Moravian Region
JEL Classification: I23, O32
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
57
1. Úvod
Hlavním faktorem produktivity firem je jejich snaha absorbovat nejnovější technologie. Nové
znalosti mohou být získány prostřednictvím nového zkušeného pracovníka, univerzitním
výzkumem, spoluprácí s vyspělejšími firmami apod. Ne všechny technologie je však možné
získat prostřednictvím běžných tržních transakcí. Spousta z nich je dostupná pouze díky
formální spolupráci.1
Partnerství mezi subjekty totiž ve většině případů vzniká na základě
osobních vazeb. Ne vždy jsou však neformální kontakty dostačující, a z toho důvodu je
potřeba podpořit navazování kontaktů nejen mezi firmami vzájemně, ale především mezi
firmou a vědecko-výzkumnou institucí.
Současné přístupy k řešení regionálních problémů zdůrazňují především podporu vznikajícím
a malým a středním firmám, podporu šíření technických inovací, decentralizační opatření ve
sféře veřejné správy, podporu lokální iniciativě, neregulační opatření, networking a programy
následné péče o investory. Dosud historicky nejmladší teoretický směr v oblasti regionálního
rozvoje představuje Teorie učících se regionů. Zdrojem konkurenceschopnosti jsou dle této
teorie vědomosti a schopnost učit se a vytvářet kulturní klima, které napomáhá inovacím.
Konkurenceschopnost je pak chápána nikoliv jako konkurence cenová, ale jako konkurence
založená na neustálých inovacích. Rozdíly ve schopnosti učit se a inovovat jsou tak
považovány za klíčový mechanismus regionální diferenciace, jehož role se bude do budoucna
s největší pravděpodobností zvyšovat. Za konkurenční výhodu jsou brány zejména
nekodifikovatelné vědomosti a dovednosti, protože jsou vázány na specifický regionální
kontext a na institucionální charakteristiky území.2
ČR se v současné době nachází ve fázi přechodu od ekonomiky založené na zvyšování
výkonnosti k ekonomice založené na využívání znalostí. Významnou úlohu v inovačním
procesu hrají nejen univerzity a výzkumné organizace, ale také podniky a jejich dodavatelé
a odběratelé a v neposlední řadě kvalita institucí a prostředí, ve kterém je inovační proces
uskutečňován.3
Jedním z důležitých aspektů rozvoje znalostní ekonomiky je fungující transfer technologií.
Stručně lze transfer technologií charakterizovat jako obousměrný přenos know-how mezi
vědecko-výzkumnými organizacemi a komerční sférou.4
Je to proces cílevědomého, časově
ohraničeného převádění poznatků umožňujících inovovat výrobky, výrobní, pracovní
a zkušební metody a služby. Rozlišuje se transfer vertikální, v němž se technologie převádí
například z fáze výzkumné do fáze vývojové nebo z fáze vývojové do pokusné výroby,
a transfer horizontální, v němž dochází ke kompletizaci technologie z různých oborů.
Impulsem pro transfer technologií může být buď existence určitého problému, v němž se
hledá řešení, nebo naopak existence nového technického řešení, pro něž se hledá praktické
uplatnění a rozšíření.5
1
HOEKMAN, B., JAVORCIK, B. Global integration and technology transfer. s. 29, 163
2
BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje, s. 158 – 160, 167
3
KLUSÁČEK, K., KUČERA, Z., PAZOUR, M. Bílá kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR. s. 18
4
http://www.jic.cz/co-je-to-transfer-technologii [cit. 2011-03-22]
5
ŠVEJDA P. Základy inovačního podnikání. s. 20, 86
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
58
Základní formy, jimiž k transferu technologií dochází jsou:6
 Kontrahovaný výzkum - jedná se o nerozšířenější formu, kde jde v zásadě o obchodní
vztah, v jehož rámci dochází k poskytnutí výzkumných a/nebo vývojových služeb na
míru zákazníkovi;
 Prodej licencí – k využívání již vytvořených znalostí, např. technologie, která je
předmětem ochrany duševního vlastnictví;
 Zakládání firem určených ke komercionalizaci dosažených výsledků – příkladem jsou
především spin-off firmy, na jejichž vzniku, majetku, případně i řízení se v různé
podobě podílí mateřská instituce/univerzita.
2. Cíle a metody
Z výše uvedených informací vyplývá, že důraz na rozvoj transferu technologií je důležitým
aspektem požadovaného vývoje znalostní společnosti. Ani Jihomoravský kraj není v tomto
výjimkou. Aby firma byla dlouhodobě úspěšná, musí neustále vyvíjet své produkty
a zlepšovat používané technologie. To však není mnohdy jednoduché, neboť zvláště malé
a střední podniky mají mnohdy nedostatek kvalitních pracovníků, kteří by se mohli naplno
věnovat vývoji, nemluvě o finančních a časových problémech.7
Ani špičková vědeckovýzkumná
pracoviště se dnes již nemohou spokojit jen s tím, že úspěšně dosáhly cílů svých
výzkumných projektů. Nepostradatelnou součástí běžného života vědce se stává spolupráce
s firmami a aplikace dosažených výsledků do komerční sféry. Stále více výzkumných záměrů
se zabývá právě řešením problémů, které vznikají firmám při jejich každodenní praxi.8
I to je
jedním z důvodů vzniku specializovaných pracovišť, které mají koordinovat a povzbuzovat
spolupráci mezi těmito sférami. Jedním z cílů tohoto příspěvku je tedy identifikovat hlavní
subjekty zajišťující podporu pro transfer technologií v Jihomoravském kraji a stručně
charakterizovat jejich činnost a vliv na úroveň transferu technologií v tomto regionu. Hlavním
cílem je však zjistit, jaké existují bariéry pro další rozvoj tohoto procesu, a tam, kde je to
možné, se pokusit zmínit o možnostech odstranění těchto překážek. Předpokládaným
výsledkem je přesto zjištění, že většinu identifikovaných bariér není možné řešit na regionální
úrovni, jelikož jsou spíše národního charakteru.
Základními použitými metodami jsou deskripce a na to navazující analýza dostupných údajů
z příslušných publikací a internetových stránek řešených subjektů za účelem syntézy
získaných informací pro prezentaci dílčích závěrů. Obzvláště důležitou metodou byly řízené
rozhovory se zaměstnanci třech významných pracovišť, zabývajících se transferem
technologií v Jihomoravském kraji, a to s Ing. Tomášem Halvou, manažerem transferu
technologií Jihomoravského inovačního centra, RNDr. Evou Janouškovcovou, Ph.D.,
ředitelkou Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity a Kateřinou Jabůrkovou,
regionální konzultantkou Útvaru transferu technologií Vysokého učení technického v Brně.
3. Výsledky
Jihomoravský kraj je díky přítomnosti Brna jedním z populačně i hospodářsky
nejvýznamnějších krajů České republiky. S tím související koncentrace progresivních oborů
a vzdělávacích a výzkumných institucí je hlavní příčinou vysokého inovačního potenciálu
kraje, po Praze druhého nejvyššího v České republice. Jihomoravský kraj, resp. Brno, je
6
Závěrečná zpráva - Terénní průzkum veřejných vědecko-výzkumných pracovišť v Jihomoravském kraji
(2010). s. 14-15
7
http://www.jic.cz/pro-firmy [cit. 2011-03-22]
8
http://www.jic.cz/pro-vedecko-vyzkumne-organizace [cit. 2011-03-22]
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
59
druhým nejvýznamnějším výzkumným centrem v republice (po hlavním centru vědy
a výzkumu tvořeném Prahou a na ni navazujícími kapacitami ve Středočeském kraji) se
širokým polem výzkumných směrů. Pozitivně lze hodnotit také vybavenost kraje institucemi
inovační infrastruktury, která je zřejmě na nejlepší úrovni v Česku. Institucionální prostředí
pro tvorbu inovací je navíc podpořeno existencí kvalitní a naplňované regionální inovační
strategie.9
Mezi obory, jenž jsou nejen v Jihomoravském kraji nejvíce žádoucí v oblasti
transferu technologií, se řadí odvětví strojní a elektrotechnické, ICT a vědy o životě.
3.1 Subjekty podporující transfer technologií v Jihomoravském kraji
V Jihomoravském kraji je transfer technologií podpořen nejen přítomností čtyř vysokých
škol, avšak důležitou roli hraje také Jihomoravské inovační centrum, jehož existence je
z pohledu ostatních krajů jedinečná a zvláště inspirativní, a to zejména díky komplexnosti
a širokému rozsahu poskytovaných služeb. Proto je pozornost věnována zpočátku právě
tomuto subjektu. Ze zmíněných čtyř vysokých škol jsou pak pro transfer technologií
vytvořeny nejvhodnější podmínky na Vysokém učení technickém v Brně, které díky svému
zaměření skýtá 80 % potenciálu, a Masarykově univerzitě, kde mají největší potenciál fakulty
lékařská, přírodovědecká a informatiky. Na dalších dvou univerzitách – Mendelova univerzita
v Brně a Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (VFU) – není zatím transfer technologií
systematicky podporován.10
Mendelova univerzita se však již v této oblasti začíná aktivněji
zapojovat prostřednictvím projektu „TT Point“, nicméně zatím zde neexistuje pracoviště,
které by se transferu technologií věnovalo. Ze strany VFU nebyl pro danou problematiku
dosud vyjádřen dostatečný zájem, což je možné přiřadit faktu, že tato univerzita je v rámci
celé České republiky jedinečná a zatím se do těchto aktivit nepotřebuje tolik zapojovat.
3.1.1 Jihomoravské inovační centrum
Jihomoravské inovační centrum (JIC) vzniklo v roce 2003 na základě podnětu Regionální
inovační strategie jako zájmové sdružení právnických osob, jehož členy jsou Jihomoravský
kraj, statutární město Brno a již zmíněné čtyři brněnské vysoké školy. Služby, které JIC
poskytuje, lze rozdělit do tří oblastí: inkubační program, transfer technologií a rozvoj klastrů.
JIC se zaměřuje především na podporu inovačního podnikání a komerčního využití výzkumu
a vývoje a v neposlední řadě také zprostředkovává propojení univerzit a vědeckovýzkumných
institucí s podnikatelskou sférou, s cílem maximalizovat přínos výzkumu
a vývoje na regionální a národní úrovni.11
JIC musí být v rámci iniciace partnerství mezi
výzkumnou a komerční sférou hodně aktivní, a to zejména tak, že jeho pracovníci navštěvují
potenciální zájemce z komerční sféry a zjišťují jejich potřeby, jež se poté snaží spojit s tím, co
nabízí sféra vědecká.
JIC získává informace a podněty také ze zahraničí, především ze Silicon Valley, kde jsou
čerpány nejen informace o postupech a novinkách, ale hlavně kontakty na potenciální
dodavatele či odběratele technologií. Jako příklad úspěšně provedeného transferu technologií
za pomoci JIC ve spojení se zahraničím lze uvést firmu NIXIN ENERGY, přičemž veškeré
informace o aktivitách této firmy se lze dočíst na jejích oficiálních webových stránkách
http://www.nixin.cz/. Tento transfer je však z pohledu tohoto příspěvku trochu netypický
z toho důvodu, že se jedná o spolupráci firem namísto firmy a výzkumné instituce. I tato
forma spolupráce je ale brána za jednu z možností transferu technologií, i když z různých
9
POKORNÝ, O. Analýza inovačního potenciálu krajů České republiky. s. 108-109
10
Zpracováno podle: http://www.risjmk.cz/technology-transfer-point/ [cit 2011-04-05]
11
http://www.jic.cz/zakladni-informace-o-jic [cit. 2011-03-22]
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
60
důvodů ne tolik protežovaná. Hlavní snahou poslední doby je totiž právě podnícení
spolupráce komerční sféry s výzkumnou.
Vzhledem k tomu, že se uvažuje o vzniku jednoho regionálního centra transferu technologií
s pevnými vazbami na univerzity, tak lze přemýšlet o tom, že by touto zastřešující organizací
mohlo být právě JIC. Tato záležitost je však stále pouze ve fázi návrhu.
3.1.2 Centrum pro transfer technologií Masarykovy univerzity
Centrum pro transfer technologií Masarykovy univerzity (CTT) představuje institucionální
zázemí pro vnější uplatnění výsledků výzkumu a vývoje na Masarykově univerzitě. CTT
spravuje duševní vlastnictví MU a spolupracuje s akademickými pracovníky a studenty při
jeho identifikaci, ochraně a komerčním využití formou licencí, spin-off, konzultací,
poskytování vzorků materiálů apod. CTT je také kontaktním místem pro firmy, které mají
zájem o spolupráci s Masarykovou univerzitou v oblasti výzkumu a vývoje, využití
laboratorních kapacit, kontrahovaného výzkumu, licencí, odborných konzultací aj.12
Vzhledem k tomu, že Masarykova univerzita je zaměřena z větší části na základní výzkum,
dá se v souvislosti s TT mluvit spíše o transferu znalostí, kdy jsou firmám nabízeni především
kvalitní odborníci. Od ledna 2011 se CTT stalo samostatnější jednotkou, takže nyní jsou
některé postupy zjednodušeny, nicméně do budoucna je ambicí CTT se ještě více
osamostatnit a stát se dceřinou organizací Masarykovy univerzity, což by snad mohlo přispět
mimo jiné i k ještě většímu snížení administrativní zátěže. V současnosti je však velmi těžké
přesvědčit řadu zainteresovaných osob o smysluplnosti existence CTT.
3.1.3 Útvar transferu technologií VUT v Brně
Posláním Útvaru transferu technologií VUT v Brně (ÚTT) je šíření inovací a přenos poznatků
mezi aplikační sférou a univerzitou. Hlavními cíli je zvýšení prestiže VUT v Brně, socioekonomický
rozvoj regionu Jihomoravského kraje a podpora finanční udržitelnosti Center
excelence a Regionálních VaV center VUT v Brně. Útvar transferu technologií realizuje své
poslání ve čtyřech hlavních oblastech své činnosti:13
 řízení transferu technologií - ÚTT je ve spolupráci s původci a autory poznatků
zodpovědné za komercializaci výsledků VaV projektů VUT v Brně a za implementaci
směrnic a metodik z oblasti transferu technologií
 podpora inovační kultury a podnikatelství na VUT v Brně - kritický bod pro úspěšnou
identifikaci a následnou komercializace duševního vlastnictví, které je výsledkem
projektů VaV na VUT v Brně
 vytváření partnerství se subjekty aplikační sféry a s dalšími subjekty a sítěmi pro
podporu přenosu poznatků mezi aplikační sférou a univerzitou
 podpora zakládání inovačních spin-off firem a studentských start-up firem
Zásluhou toho, že VUT je oproti Masarykově univerzitě více prakticky zaměřená vysoká
škola, má ÚTT velmi dobrou výchozí pozici pro zajištění transferu technologií. Avšak až po
čase se ukáže, zda bylo tohoto výchozího potenciálu patřičně a úspěšně využito. Prozatím je
možné říci, že se ÚTT spíše snaží upevnit si a obhájit svou pozici v tomto procesu.
12
http://ctt.muni.cz/ [cit. 2011-04-04]
13
http://www.vutbr.cz/utt [cit. 2011-04-04]
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
61
3.2 Překážky pro rozvoj transferu technologií
Na základě provedených rozhovorů s osobami zmíněnými v úvodu je možné určit základní
bariéry pro rozvoj transferu technologií v Jihomoravském kraji. Zároveň je ovšem možné
konstatovat, že tyto překážky se netýkají pouze Jihomoravského kraje, ale s velkou
pravděpodobností mají celorepublikový dosah. Dále jsou uvedeny nejzásadnější překážky pro
rozvoj transferu technologií.
 Špatně nastavené hodnocení vědců dle Rejstříku informací o výsledcích (RIV)14
, které
prakticky působí proti tomu, aby výzkumný pracovník uvažoval nad tím, že jeho
výstup bude dále aplikovatelný v praxi. Proto je častým problémem přesvědčit vědce
o tom, že komercionalizace je pro jeho další činnost důležitá a může být pro něj
zajímavá i z pohledu prestiže. Často je také důvodem odmítnutí spolupráce s komerční
sférou to, že výzkumnému pracovníkovi již na tuto činnost nezbývá čas a existují pro
něj jiné priority. Dokud se tedy nezmění metodika hodnocení výzkumu a vývoje, tak
bude vědce komercionalizace zajímat pouze okrajově.
 Financování subjektů zabývajících se TT prostřednictvím operačních programů, což
způsobuje, že většinu času některých pracovníků těchto organizací zaberou úkoly
spojené s administrací těchto projektů a díky tomu pak už nemusí zbývat kapacity na
samotný transfer. Na druhou stranu není dosud vyřešeno, jakým jiným způsobem by
tyto subjekty mohly být financovány a na to navazuje problém s potřebou mít podporu
ve vedení na všech úrovních, kde je potřeba tyto osoby přesvědčit o tom, že investice
do transferu technologií je do budoucna velice výhodná a může to i zvýšit renomé
a pověst univerzity a na to pak samozřejmě může navazovat vyšší příliv finančních
prostředků.
 Na univerzitách nejsou dobře nastaveny postupy pro komercionalizaci. Existují sice
směrnice, které tento proces řeší, ale jejich praktické využití je problematické a často
administrativně zdlouhavé. Možností pro zjednodušení administrativních postupů je
zmíněná snaha o přeměnu CTT na dceřinou společnost Masarykovy univerzity s tím,
že tento způsob je údajně v zahraničí běžný.
 Nedostatek pracovníků, kteří mají nejen teoretické, ale především praktické zkušenosti
s transferem technologií. S tímto problémem by mohly pomoci přizvaní zahraniční
odborníci, avšak zde opět vyvstává problém s potřebnými finančními prostředky, jenž
jsou většinou řešený prostřednictvím již zmíněných operačních programů a na to
navazující administrativní zátěž.
Výše uvedená zjištění potvrzují názor, že v České republice je sektor terciárního vzdělávání
a veřejného výzkumu do značné míry izolován od socioekonomického rozvoje na regionální
i národní úrovni a vyznačuje se jistou pasivitou vůči spolupráci s aplikační sférou. Ve
výzkumných organizacích je nezbytné vytvořit prostředí, které bude usnadňovat spolupráci
s podniky a odstraní vzájemnou izolovanost těchto institucí, například podporou pobytu
vědeckých pracovníků v podnikovém sektoru či zapojení odborníků z praxe do výuky na
vysoké škole nebo formou opatření motivujících privátní a akademickou sféru ke spolupráci
(finanční příspěvky, výhody pro spolupracující firmy apod.) Ve vědecko-výzkumných
organizacích je také potřebné vytvořit skutečně motivující systém hodnocení práce
výzkumných pracovníků, který musí dostatečně zohledňovat praktickou uplatnitelnost
14
RIV je jednou z částí informačního systému výzkumu, experimentální vývoje a inovací, ve které jsou
shromažďovány informace o výsledcích projektů výzkumu a vývoje a výzkumných záměrů podporovaných
z veřejných prostředků. (http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=956 [cit. 2011-04-05])
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
62
dosažených výsledků a zároveň stimulovat výzkumné pracovníky k návrhu inovativních
řešení a získávání zakázek z aplikační sféry.15
4. Závěr
Vzhledem k tomu, že byly příslušné rozhovory vedeny především s pracovníky z vědeckovýzkumné
sféry, nebylo možné postihnout překážky, které pociťuje sféra komerční. To by
tedy mohlo být předmětem dalšího výzkumu. Nicméně v Závěrečné zprávě Terénního
průzkumu veřejných vědecko-výzkumných pracovišť v Jihomoravském kraji (2010, s. 47, 48)
je uvedeno, že hlavními tahouny českého hospodářství jsou místní pobočky/dceřiné
společnosti velkých nadnárodních společností, které mají vlastní výzkumné a vývojové
kapacity v naprosté většině případů lokalizovány mimo Českou republiku. Zakázkový
charakter výroby, jehož předmětem jsou produkty s relativně nízkou přidanou hodnotou
a jejichž koncepce je vytvářena mimo samotné výrobce, neskýtá významnější prostor pro
rozvoj znalostní ekonomiky. Logickým důsledkem je slabá inovační poptávka po spolupráci
na výzkumu a vývoji s univerzitami.
Spolupráce univerzit, jejich výzkumu a průmyslu musí být obousměrná. Úspěšný transfer
technologií a výsledků výzkumu přitahují mladé pracovníky, povzbuzují důvěru veřejnosti ve
vědu a výzkum, důvěru v univerzity a je významným zdrojem financí. V tomto směru musí
být ještě na obou stranách vynaloženo mnoho úsilí ke zlepšení současného stavu.16 Bude
jistě zajímavé sledovat, jakým směrem se transfer technologií v Jihomoravském kraji bude
dále vyvíjet a zda bude viditelná snaha eliminovat dosud známé bariéry, i když některé z nich
mají celonárodní charakter a nelze je tedy řešit pouze na regionální úrovni. Třeba tomu
částečně napomůžou i pracovní skupiny transferu technologií vzniklé na základě
zpracovávání již čtvrté verze Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje.
Literatura
[1] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin - kritika - klasifikace. Vyd.
1. Praha: Karolinum, 2002. 211 s. ISBN 8024603845
[2] Centrum pro transfer technologií Masarykovy univerzity. [online]. Dostupné z WWW:
<http://ctt.muni.cz/>
[3] HOEKMAN, B. M., JAVORCIK, B. K. Global integration and technology transfer.
Houndmills: Palgrave Macmillan, 2006. 346 s. ISBN 0821361252
[4] Jihomoravské inovační centrum. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.jic.cz/>
[5] KLUSÁČEK, K, KUČERA, Z., PAZOUR, M. Bílá kniha výzkumu, vývoje a inovací v
ČR. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 96 s. ISBN 9788086429991
[6] POKORNÝ, O. Analýza inovačního potenciálu krajů České republiky. Vyd. 1. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2008. 137 s. ISBN 9788086429908
[7] Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje. [online]. Dostupné z WWW:
<http://www.ris3.cz/>
[8] ŠVEJDA, P. Základy inovačního podnikání. 1. vyd. Praha: Asociace inovačního
podnikání ČR, 2002. 231 s. ISBN 8090315313
[9] Technology Transfer Point. [online]. Dostupné z WWW: <
http://www.risjmk.cz/technology-transfer-point/>
15
Zpracováno podle: KLUSÁČEK, K., KUČERA, Z., PAZOUR, M. Bílá kniha výzkumu, vývoje a inovací
v ČR. s. 27, 60-61
16
WITZANY, J. Technické vědy a znalostní společnost. s. 4
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
63
[10] Útvar transferu technologií VUT v Brně. [online]. Dostupné z WWW:
<http://www.vutbr.cz/utt>
[11] WITZANY, J. Technické vědy a znalostní společnost. In Znalostní ekonomika. Praha:
Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2004. 4 s. ISBN 8086754162
[12] Závěrečná zpráva - Terénní průzkum veřejných vědecko-výzkumných pracovišť
v Jihomoravském kraji (2010). [online]. Dostupné z WWW: <http://data.jic.quonia.cz/
ZaverecnazpravazTPVaVpracovistvJMK%282010%29.pdf>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
64
POROVNÁNÍ KRAJŮ NUTS II JIHOVÝCHOD
COMPARING NUTS II SOUTHEAST REGIONS
ING. LIBUŠE MĚRTLOVÁ, PH.D.
Katedra veřejné správy a regionálního rozvoje
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Tolstého 16, 586 01 Jihlava, Česká republika
email: mertlova@vspj.cz
Anotace
V příspěvku jsou charakterizovány oba kraje NUTS II Jihovýchod z pohledu vyhodnocení
základních makroekonomických indikátorů regionálního rozvoje, analýzy lidských zdrojů,
trhu práce a indikátorů rozvoje vědy a výzkumu v regionu NUTS II Jihovýchod jako
předpokladu pro zvýšení výkonnosti kraje.
Klíčová slova
Region, NUTS II, disparity, lidské zdroje, trh práce, věda a výzkum
Annotation
In the paper, we first characterize both NUTS II Southeast regions from the point of view
basic macroeconomic indices of regional development, and analyse human resources, labour
market, and science and research development indices in the NUTS II Southeast region.
Key words
Region, NUTS II, human resources, market labour, sciens and research
JEL Classification: R1, J42
1. Porovnání výkonnosti krajů
Cílem příspěvku je snaha pokusit se přiblížit problematiku měření ekonomické výkonnosti
a konkurenceschopnosti regionů v ČR. Osamostatnění regionů, zvýšení odpovědnosti územní
a místní samosprávy za rozvoj spravovaného území sebou přinesly potřebu zabývat se touto
problematikou jak po stránce praktické, tak i po stránce teoretické. Tato samostatnost se
projevuje i v současném výkonu veřejné správy, kdy na základě principu subsidiarity obce
a kraje získaly rozsáhlé pravomoci v oblasti řízení a rozhodování o prioritách rozvoje v rámci
daného regionu včetně zpracování rozvojových strategií a využívání prvků strategického
řízení ke zvýšení výkonnosti a tím i konkurenceschopnosti spravovaného území.
Vyvstává problém měření regionální výkonnosti, regionálního rozvoje a regionální
konkurenceschopnosti a stanovení jednotné metodiky na posouzení dynamiky rozvojových
procesů a stanovení ekonomické úrovně regionu.
Pokud se budeme zabývat publikovanými metodikami nebo i modely hodnocení regionální
výkonnosti a konkurenceschopnosti, dojdeme k závěru, že v současné době existuje celá řada
prováděných výzkumů a šetření s cílem posoudit úroveň a dynamiku faktorů generujících
výkonnost a regionální rozvoj.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
65
Kadeřábková (2007) provádí hodnocení regionální ekonomické výkonnosti na podkladě
komplexních ukazatelů, vytvářejících souhrnný index ekonomické výkonnosti. Index
zahrnuje ukazatele HDP na obyvatele, produktivitu práce, míru nezaměstnanosti a tvorby
hrubého fixního kapitálu na obyvatele. Souhrnná úroveň je vyjádřená jako průměr percentil,
které odrážejí pořadí kraje v v rámci jednotlivých dílčích ukazatelů. Druhým ukazatelem je
regionální inovační výkonnost, která zahrnuje inovační aktivity a technologické schopnosti
regionu, vyjádřené pomocí výdajů na výzkum a vývoj přepočtených na obyvatele, výdaje v %
HDP a zaměstnanost ve výzkumu a vývoji na tisíc obyvatel. Dalším ukazatelem je
kvalitativní struktura přidané hodnoty a přímé zahraniční investice. Jánský (2009) porovnává
ekonomickou výkonnost jednotlivých regionů na podkladě ukazatelů výkonnosti: hrubého
domácího produktu, hrubé přidané hodnoty a tvorby fixního kapitálu v období let 2002 –
2006. Pro posouzení regionů jsou použity základní statistické charakteristiky aritmetický
průměr a variační koeficient, pro posouzení dynamiky vývoje v časových řadách je použito
průměrných koeficientů růstu.
1.1 Porovnání makroekonomických ukazatelů krajů v rámci NUTS II
Úroveň ekonomiky je měřena podle vývoje celé řady ukazatelů, jako základní ukazatel je
využíván ukazatel hrubého domácího produktu (HDP) a HDP na obyvatele. Za celou ČR
došlo v období od roku 2001 k růstu tohoto ukazatele, kdy hodnoty meziročního růstu
dosáhly maxima v roce 2006 s meziročním nárůstem 6,8 %. V roce 2007 už docházelo
k mírnému poklesu ekonomické výkonnosti - v meziročním srovnání o 0,7 % a v roce 2008
už se projevil nástup ekonomické krize a meziroční nárůst ekonomiky byl pouhá 2,5 %.
V reálné tvorbě HDP podle předběžných výsledků podle krajů v roce 2008 dominovala Praha
se čtvrtinovým podílem na ČR (25,3 %). Další tři kraje zajistily každý více než 10 %
(Středočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský), nejméně Karlovarský 2,1 %. Ve vyjádření
HDP na 1 obyvatele kraje byla v roce 2008 podle předběžných údajů Praha na dvojnásobku
proti ČR - 762 tis. Kč v b.c. proti 354 tis. Kč.1
Tab. 1: Makroekonomické údaje krajů NUTS II Jihovýchod
Kraj Vysočina
Ukazatel 2005 2006 2007 2008
HDP v běžných cenách (mil. Kč) 126025 135150 147958 152148
Podíl HDP v běžných cenách v ČR (%, ČR = 100) 4,2 4,2 4,2 4,1
Počet obyvatel 510767 511 645 513 677 515 411
HDP na obyvatele (Kč) 247109 264423 288667 295785
Podíl HDP na obyvatele v ČR ( %, ČR = 100) 84,8 84,2 84,3 83,6
Podíl HDP na obyv. v EU 27 ( %, EU 27 =100) 64,3 65,5 67,7 66,9
Vývoj HDP na obyvatele (%, 2005 = 100) 100 107 116,8 119,7
Vývoj HDP na obyvatele (%, předch.rok = 100) 106,9 106,6 105,3 102,9
Kraj Jihomoravský
Ukazatel 2005 2006 2007 2008
HDP v běžných cenách 299839 325128 357402 373500
Podíl HDP v běžných cenách v ČR (%, ČR = 100) 10 10,1 10,1 10,1
Počet obyvatel 1130358 1132563 1140534 1 147 146
HDP na obyvatele (Kč) 265278 287472 314774 326596
Podíl HDP na obyvatele v ČR ( %, ČR = 100) 91 91,6 91,9 92,3
1
reg.disparity2009-csu.cz
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
66
Podíl HDP na obyv. v EU 27 ( %, EU 27 =100) 67 71,2 73,8 73,9
Vývoj HDP na obyvatele (%, 2005 = 100) 100 108,4 118,7 123,1
Vývoj HDP na obyvatele (%, předch.rok = 100) 105,8 108,1 106,4 102
Zdroj: http://www.brno.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/1371-09, dostupné 15.9.2010
Jak je zřejmé z tabulky 1, Kraj Vysočina v rozmezí let 2005 až 2008 zvyšuje jak absolutní
výši HDP, tak i v přepočtu na obyvatele dochází k rostoucímu vývojovému trendu. Kraj
Vysočina v porovnání krajů je v roce 2008 na 7. místě v tvorbě HDP, ukazatel HDP na
obyvatele ČR je 83,6 % úrovně ČR, podíl na tvorbě HDP na obyvatele EU představuje
66,9 %.
Jihomoravský kraj je ekonomicky mnohem silnější, což vychází z jeho historicky daného
silnějšího průmyslového vývoje, intenzivnější zemědělské výroby zejména v důsledku
klimatických podmínek a mnohem rozvinutějšímu sektoru služeb. Podíl kraje na HDP ČR ve
všech letech přesahuje 10 % a kraj je na 2. místě v pořadí výše HDP, s rychlou dynamikou
růstu ekonomické výkonnosti. Ukazatel HDP na obyvatele je vyšší proti kraji Vysočina
v prvních dvou sledovaných letech zhruba o 8 %, v letech 2007 a 2008 však dochází ke
zvyšování dynamiky nárůstu až na 123,8 a 126,27 %. HDP na obyvatele v ČR se pohybuje
v roce 2008 zhruba na 92 %, podíl HDP na obyvatele EU představuje přibližně 73,9 %. Oba
ukazatele, které charakterizují relativním vyjádřením úroveň ekonomiky obou krajů svědčí ve
prospěch Jihomoravského kraje. Zároveň ukazují na rozdíl mezi úrovní ekonomiky v ČR
a EU.
1.2 Lidské zdroje a trh práce
Lidské zdroje, tedy počet aktivních práceschopných obyvatel, jejich věková, profesní
a kvalifikační struktura, vzdělání jsou podstatné pro rozvoj regionu, pro jeho výkonnost
a schopnost rychle reagovat na měnící se příležitosti pro ekonomiku v daném regionu.
Porovnání stavu a vývoje nabídky trhu práce v obou krajích je provedeno na podkladě
tabulky 2 Vybrané ukazatele zaměstnanosti, kde jsou uvedeny údaje za oba kraje za roky
2005 až 2008.
Tab. 2: Vybrané údaje zaměstnanosti za kraj Vysočina
Vybrané údaje za kraj Vysočina 2005 v % 2006 v % 2007 v % 2008 v %
Počet obyv.15 a více let 435,2 100 433,2 100 436,5 100 439,6 100
v tom ekonomicky aktivní 253,9 58,3 253,5 58,5 260,4 59,7 256,2 58,3
z toho zam. v NH celkem 236,7 93,2 240 94,7 248,3 95,4 247,8 96,7
z toho v zem., les.a ryb. 24,5 10,4 21 8,8 20,6 8,3 23,4 9,4
v prům. a staveb. 106,5 45 112,9 47 120,2 48,4 109,9 44,3
v trž. a netrž.služ. 105,7 44,7 106,1 44,2 107,5 43,3 114,5 46,2
ekonomicky neaktivní 181,3 41,7 179,8 41,5 176 40,3 183,4 41,7
z toho star. a inv. důchodci 113,5 62,6 112,8 62,7 111,9 63,6 112,5 61,3
žáci a studenti 49 27 43,9 24,4 43,4 24,7 41,8 22,8
Prům.evid. počet zam. 183,4 186,9 186,6 x
Zdroj: jihlava.czso.cz, dostupné 15.9.2010
Kraj Vysočina má v roce 2008 439 600 obyvatel ve věku 15 a více let. Tento údaj je
nejvyšší ve sledovaném období 4 let. Z toho je 58,3 % ekonomicky aktivních obyvatel, tzn.
256200 lidí je zaměstnáno v národním hospodářství. Kraj Vysočina je charakteristický
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
67
vysokým procentem zaměstnaných obyvatel v zemědělství (9,4 %), procento zaměstnaných
v průmyslu a stavebnictví je 44,3 a v tržních a netržních službách pracuje 46,2 % obyvatel.
Ekonomicky neaktivních obyvatel je 183 400, z toho důchodci představují 61,3 % a žáci
a studenti 22,8 %. Když se budeme blíže věnovat vývoji počtu zaměstnaných v NH
v předchozích 4 letech, zjistíme, že počet ekonomicky aktivních obyvatel od roku 2006
stoupal s mírným poklesem v roce 2008. V zemědělství dochází k postupnému snižování
počtu zaměstnaných z 10,4 % z ekonomicky aktivního obyvatelstva až na 8,3 % v roce 2007,
se zvýšením o 1 procento v roce 2008. Stejně je počet zaměstnaných v zemědělství vysoký
v porovnání s jinými kraji v ČR. V průmyslu je zaměstnáno více než 45 % ekonomicky
aktivních obyvatel s tím, že jejich počet postupně narůstá až do roku 2007 (na 48,4 %),
v roce 2008 se začínají projevovat důsledky ekonomické krize a počet zaměstnaných se
snižuje na 44,3 %. V tržních a netržních službách je zaměstnáno 44,7 % ekonomicky
aktivních obyvatel, v průběhu sledovaných let dochází k mírnému poklesu až do roku 2007,
v roce 2008 se počet zaměstnaných zvýšil o 2,9 %. Z ekonomicky neaktivních obyvatel je
zřejmý přibližně stejný počet důchodců (112 000), což představuje v průměru 62,55 %
ekonomicky neaktivních obyvatel, avšak zřetelný je úbytek žáků a studentů o 4,2 % za
poslední 4 roky, což souvisí se zhoršujícím se demografickým vývojem.
Tab. 3: Vybrané údaje zaměstnanosti za Jihomoravský kraj
Vybrané údaje za Jihomoravský kraj 2005 v % 2006 v % 2007 v % 2008 v %
Počet obyv.15 a více let (tis.osob) 961,8 100 969,4 100 975,9 100 985,3 100
v tom ekonomicky aktivní 559,1 58,1 560,3 57,8 562,6 57,6 561,7 57
z toho zam. v NH celkem 513,9 91,9 515,7 92 532,1 94,6 537 95,6
z toho v zem., les.a ryb. 20,8 4 19,4 3,8 21,2 4 17,3 3,2
v prům. a staveb. 198,4 38,6 202,7 39,3 215,1 40,4 221,1 41,2
v trž. a netrž.služ. 294,7 57,3 293,5 56,9 295,7 55,6 298,6 55,6
ekonomicky neaktivní 402,6 41,9 409,1 42,2 413,3 42,4 423,6 43
z toho star. a inv. důchodci 257 63,8 249,8 61,1 248,1 60 240,6 56,8
žáci a studenti 98,7 24,5 101,3 24,8 104,6 25,3 101,7 24
Prům.evid. počet zaměstnan. (tis.fyz.osob) 445,3 472,8 465,4 x
Zdroj: brno.czso.cz, dostupné 19.10.2010
Jihomoravský kraj má v roce 2008 985 300 obyvatel ve věku 15 a více let. Ve sledovaném
období došlo k nárůstu o 23 500 obyvatel. Z těchto lidí je přibližně 57,5 % ekonomicky
aktivních. Zajímavé je, že v průběhu let počet ekonomicky aktivních obyvatel v absolutním
vyjádření roste, v relativním jejich počet na celkovém počtu obyvatel klesá. V roce 2008 je
ekonomicky aktivních 561 700 obyvatel. Ekonomicky neaktivních obyvatel je 423 600
obyvatel, z toho důchodci představují 56,8 % a žáci a studenti 24 %. Počet ekonomicky
aktivních obyvatel v předchozích 4 letech postupně stoupal, s větším nárůstem v roce 2007.
I v roce 2008 dochází k nárůstu, zejména v kategorii zaměstnanců v průmyslu a stavebnictví
a u tržních a netržních služeb. V zemědělství dochází od roku 2005 k postupnému poklesu
počtu pracovníků s výjimkou roku 2007 jak v absolutních, tak relativních hodnotách.
V průmyslu a stavebnictví je zaměstnáno přibližně 40 % ekonomicky aktivního obyvatelstva,
trend má dlouhodobě rostoucí charakter. V tržních a netržních službách pracuje
v Jihomoravském kraji přibližně o 12 % zaměstnanců více než v kraji Vysočina. Počet
ekonomicky neaktivních obyvatel v Jihomoravském kraji představuje v průměru 42,37 %,
v porovnání s krajem Vysočina je toto % vyšší o 1,07 %. V absolutním vyjádření se počet
těchto obyvatel pohybuje nad 400 tisíci, zajímavá je však dynamika nárůstu počtu osob v této
kategorii v Jihomoravském kraji za poslední 4 roky, kdy představuje nárůst 21 000 osob, což
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
68
je více než 5 %. V kraji Vysočina to je nárůst pouze o 2100 osob, což představuje nárůst
o 1,15 %.
1.3 Lidské zdroje a trh práce
Trh práce je systém, v němž se setkává nabídka práce, tj. nabídka ze strany pracovních sil
s poptávkou po práci, tj. se zájmem ze strany zaměstnavatelů, podniků po pracovních silách.
Výsledkem tohoto setkávání je cena práce, kterou vyjadřuje mzda.Trh práce ovlivňuje řada
faktorů a je možné ho hodnotit i pomocí různých parametrů. Jako zkoumané ukazatele jsou
zvoleny ekonomicky aktivní obyvatelstvo, nezaměstnanost, počet volných pracovních míst,
počet uchazečů na 1 pracovní místo a neumístění uchazeči.
V tabulce 4 je zřejmý vývoj pracovní síly v krajích NUTS II a v ČR za roky 2005 až 2009.
Počet obyvatel obou krajů dosahuje 1 666 7000 obyvatel, což představuje 15,88 %
z obyvatelstva ČR. Kraj Vysočina má 45 % obyvatel kraje Jihomoravského. Nezaměstnanost
v kraji Vysočina je dlouhodobě nižší než v kraji Jihomoravském, i když v průběhu let dochází
k postupnému sbližování hodnot. Nezaměstnanost se v průběhu let snižovala až do roku 2007,
kdy ekonomika vykazovala ještě rostoucí tendenci, od podzimu 2008 se začíná projevovat
vliv nastupující krize, která se projevila v už roce 2008 a zejména v roce 2009 navýšením
procenta registrované nezaměstnanosti v obou krajích. Rok 2009 překonal magickou hranici
nezaměstnanosti a nezaměstnanost přesáhla10% hranici jak v kraji Vysočina, tak i v kraji
Jihomoravském. Došlo k masivnímu propouštění pracovníků ve velkých firmách, docházelo
k zavírání malých firem a začaly se objevovat regiony s velmi vysokou nezaměstnaností.
Tab. 4: Ukazatele trhu práce
Kraj Vysočina
Ukazatel 2005 2006 2007 2008 2009
Počet obyvatel 510767 511645 513677 515411 514992
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo 253900 253500 260400 256200 255500
Nezaměstnanost v % 8,23 7,1 5,63 6,27 10,25
Volná pracovní místa k 31.12. 1913 4071 5764 2414 762
Počet uchazečů na volné pracovní místo 11,92 4,93 2,81 7,4 37,49
Neumístění uchazeči k 31.12. 22 814 20 060 16 202 17 874 28 566
Kraj Jihomoravský
Ukazatel 2005 2006 2007 2008 2008
Počet obyvatel 1130358 1132563 1140534 1147146 1151708
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo 559100 560300 562600 561700 568600
Nezaměstnanost v % 10,21 8,82 6,92 6,83 11
Volná pracovní místa k 31.12. 5834 7990 13725 8253 3040
Počet uchazečů na volné pracovní místo 10,91 6,91 3,22 5,22 21,69
Neumístění uchazeči k 31.12. 63 692 55 230 44 239 43 063 65 944
ČR celkem
Ukazatel 2005 2006 2007 2008 2008
Počet obyvatel 10234091 10266646 10322689 10429692 10491492
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo 5174200 5199400 5198300 5232300 5286500
Nezaměstnanost v % 7,93 7,14 5,32 4,39 6
Volná pracovní místa k 31.12. 52164 93425 141066 91189 48554
Počet uchazečů na volné pracovní místo 9,78 4,8 2,52 3,86 11,1
Neumístění uchazeči k 31.12. 510416 448545 354878 352250 539136
Zdroj: czso.cz, dostupné 15.9.2010
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
69
Obdobný trend je i u ukazatele volných pracovních míst k 31.12. – až do roku 2007 se poměr
mezi volnými pracovními místy a ekonomicky aktivním obyvatelstvem snižoval – ekonomika
vytvářela stále nové pracovní příležitosti, obrat je zřejmý v roce 2008 a následně hluboký
propad je vidět v roce 2009. Situace v kraji Vysočina je v porovnání s Jihomoravským krajem
horší, v průběhu 5 let je relativně větší nabídka volných pracovních míst v Jihomoravském
kraji s výjimkou roku 2006. V porovnání s průměrem České republiky je situace v obou
krajích pod těmito hodnotami, v kraji Vysočina i pod hodnotami kraje Jihomoravského.
1.4 Vzdělání a výzkum
Jedním z ukazatelů matice znalostního hodnocení – Knowledge Assesment Matrix je úroveň
lidských zdrojů. Lidské zdroje jsou rozhodujícím faktorem pro zvládnutí důležitých úkolů
v současné informační společnosti. Jejich vzdělanost a znalosti dávají předpoklad pro rozvoj
náročných technologií, bez kterých už si dnes nelze představit ani výrobu, ani služby, ani
státní správu. Jsou základem pro rozvoj inovačního potenciálu země i regionu. Kadeřábková,
(2007) uvádí výsledky inovačních aktivit jako jeden ze základních faktorů
konkurenceschopnosti charakterizovaný intenzitou výzkumu a vývoje, výsledky inovačních
aktivit, podílem zahraničních investic na domácím výzkumu a vývoji, výší přidané hodnoty,
výší vývozu a dalšími ukazateli. Následující tabulka 5 charakterizuje vývoj inovačního
potenciálu v obou regionech za posledních pět let.
Tab. 5: Ukazatele vědy a výzkumu podle krajů regionu NUTS II Jihovýchod
Kraj Vysočina
Ukazatel 2004 2005 2006 2007 2008
Počet pracovišť ve V a V 62 69 76 66 79
Výzkumní pracovníci - přepočtené osoby 243 369 258 305 387
Výdaje na V a V 529,3 706,8 517,2 537,6 697,8
Kraj Jihomoravský
Ukazatel 2004 2005 2006 2007 2008
Počet pracovišť ve V a V 292 292 315 321 342
Výzkumní pracovníci - přepočtené osoby 2244 3596 3705 3749 4723
Výdaje na V a V 3964 4653,7 5057 5725,6 6 047
ČR celkem
Ukazatel 2004 2005 2006 2007 2008
Počet pracovišť ve V a V x 1855 1966 2022 2047
Výzkumní pracovníci - přepočtené osoby x 65379 69162 43081 74 508
Výdaje na V a V x 42198 49900 54284 54108
Zdroj: czso.cz, dostupné 15.9.2010
Na Vysočině se podle výsledků výzkumu za roky 2001 – 2008 dynamicky zvyšují především
výdaje na výzkum a vývoj, které jsou z 98 % tvořeny podnikatelským sektorem a rovněž
zahraniční přímé investice (což souvisí s koncernem Bosch v Jihlavě). Počet výzkumných
pracovišť v Jihomoravském kraji je zhruba 10 x vyšší než v regionu Vysočiny, počet
výzkumných pracovníků v Jihomoravském kraji dynamicky roste a je také řádově vyšší.
1.5 Závěr
V současné době vyvstává problém měření regionální výkonnosti a regionální
konkurenceschopnosti a stanovení jednotné metodiky na posouzení dynamiky rozvojových
procesů a stanovení ekonomické úrovně regionu. Tento příspěvek se zabývá posouzením
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
70
faktorů výkonnosti a to makroekonomických ukazatelů a zejména vývoje ukazatelů lidských
zdrojů jako rozhodujícího faktoru pro zajištění výkonnosti, konkurenceschopnosti a rozvoje
v rámci regionu. Bylo provedeno posouzení dvou krajů spojených v regionu soudržnosti
NUTS II Jihovýchod. Z provedeného šetření vyplývá, že se jedná o spojení 2 regionů
s odlišnými předpoklady ekonomického růstu, danými historickým vývojem regionů,
přírodními a geografickými podmínkami i úrovní a počtem pracovní síly. Je proto potřeba si
uvědomit kladné a silné stránky a příležitosti obou regionů a odlišným způsobem uvažovat
o dalším směřování a rozvoji obou krajů v rámci jednoho víceméně administrativně
spojeného celku.
Literatura
[1] KADEŘÁBKOVÁ, A. Růst, stabilita a konkurenceschopnost III, Česká republika
v globalizované ekonomice.1. vydání. Praha: Linde nakladatelství, s.r.o., 2007. 302 s.
ISBN 978-80-86131-71-9
[2] JÁNSKÝ, J. Porovnání ekonomické výkonnosti krajů v České republice. Konkurence –
teoretické a praktické aspekty. Sborník příspěvků z pracovní konference s mezinárodní
účastí. 1. vydání. Jihlava: VŠPJ Jihlava, 2009. ISBN 978-8087035-23-8
[3] http://www.brno.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/1371-09, dostupné 15.9.2010
[4] http://www.jihlava.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/1371-09, dostupné 15.9.2010
[5] http://www.reg.disparity2009-csu.cz, dostupné 1.9.2010
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
71
KOHEZNÍ POLITIKA V KONTEXTU ČESKÉ REPUBLIKY
COHESIVE POLICY IN THE CONTEXT OF THE CZECH REPUBLIC
ING. IVANA JANEČKOVÁ
Sewa Consult s.r.o.
Pěkníkova 225/13, 748 01 Hlučín-Darkovičky
e-mail: ivjaneckova@seznam.cz
ING. PAVEL VINKLER
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Na Františku 32, 110 15 Praha 1
e-mail: vinkler@mpo.cz
Anotace
Stať se zabývá kohezní politikou EU v podmínkách České republiky a součástí je také
příprava nového programového období 2014 až 2020. Prostředky kohezní politiky hrají
v České republice významnou roli při podpoře regionálního rozvoje. Jaká bude vlastní
kohezní politika pro nové plánovací období, kdo bude mít na evropské prostředky nárok
a jaká bude budoucnost evropské politiky soudržnosti po roce 2013 je v současné době
předmětem diskuzí.
Klíčová slova
kohezní politika, regionální politika, nové programové období, Strategie Evropa 2020
Annotation
The article deals with the EU cohesive policy in the context of the Czech republic, in
conditions of the Czech republic and includes preparation of the new programme period 2014
- 2020. Means of cohesive policy play significant role on support of regional development in
the Czech Republic. What will be cohesive policy for the new planning period, which will be
entitled to get European resources and what will be the future of European policy of cohesion
after year 2013, these are the subjects to discuss.
Key words
cohesive policy, regional policy, new programme period, Europe 2020
JEL Classification: R58
Úvod
Regionální politika Evropské unie (EU), nazývaná též jako politika hospodářské a sociální
soudržnosti, či kohezní politika má mezi komunitárními politikami EU svou nezastupitelnou
pozici. V roce 1992 se politika hospodářské a sociální soudržnosti stala součástí Smlouvy
o Evropské unii.1
Jejím hlavním úkolem je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých
regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské,
sociální a územní soudržnosti za účelem podpory harmonického vývoje EU.
1
Smlouva o Evropské unii uveřejněná v Úředním věstníku C 191 ze dne 29.7.1992.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
72
Objemem finančních prostředků v současném programovém období 2007-2013 je z hlediska
výdajů a s podílem 35,7% (347, 410 mld.€) na celkovém rozpočtu EU, vedle Společné
zemědělské politiky, nejvýznamnější politikou EU.2 Na rozdíl od Společné zemědělské
politiky, která se striktně drží dohodnutých norem a pravidel a má spíše nárokový charakter,
při čerpání podpory ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti musí příjemci pomoci
vyvinout značné úsilí a předložit velmi kvalitní programové a projektové dokumenty.
Regionální politika EU je koncipována jako tzv. komunitární (koordinovaná) politika. To
znamená, že realizace samotné regionální politiky spočívá na členských státech, zatímco
koordinace a harmonizace náleží do nadnárodní působnosti – tj. orgánů Evropské unie. Právě
tímto prvkem je regionální politika EU naprosto originální a nemá ve světě obdoby.
Historický vývoj evropských fondů a kohezní politiky
Politika hospodářské a sociální soudržnosti je politikou solidarity, kdy bohatší státy přispívají
na rozvoj chudších států a regionů tak, aby se zvýšila kvalita života obyvatel celé Evropské
unie. Rozvoj této politiky je spojen s historií a rozšiřováním EU. V období po vzniku
Evropského hospodářského společenství (dále jen Společenství) v roce 1957, nepatřila oblast
kohezní politiky k jeho hlavním cílům. Bylo k tomu několik důvodů jako například fakt, že
mezi zakládajícími státy nebyly tak znatelné rozdíly v hospodářské úrovni. Zlom nastal v 70.
letech, kdy Společenství nabralo nový směr s cílem vytvoření hospodářské a měnové unie
a došlo k jeho rozšíření o tři země a to Velkou Británii, Dánsko a Irsko. Roku 1972 byl přijat
dokument, který regionální politiku označil za „zásadní faktor posilování Společenství“.
Důležitým mezníkem pro politiku hospodářské a sociální soudržnosti byla 80. léta, kdy došlo
k sloučení regionální politiky s částí sociální a zemědělské politiky a byly stanoveny základní
principy, zavedena plánovací období a vyčleněny speciální finance, tzv. strukturální fondy3
(SF). Maastrichtská smlouva z roku 1993 zavedla nové nástroje (Fond soudržnosti), instituce
(Výbor regionů) a principy (subsidiarita). Od března 2000 ovlivňovala politiku soudržnosti
zejména Lisabonská strategie a připravované rozšíření Evropské unie, které se uskutečnilo
v květnu 2004. 4
Postavení regionální politiky v rámci politik EU je systematicky posilováno. Projevuje se
trend poklesu výdajů na společnou zemědělskou politiku a jsou posilovány prostředky
vyčleněné na regionální politiku.
Cíle a nástroje kohezní politiky
Mezi předvstupní nástroje určené pro kandidátské země patřily fond Phare, programy Sapard
a ISPA. Tyto předvstupní nástroje byly určeny pro kandidátské země s cílem napomáhat při
řešení konkrétních úkolů při zavádění aquis communautaire5
.
2
Rámcová pozice ČR k budoucnosti kohezní politiky EU, s. 3
3
Strukturální fondy (SF) jsou nástroje regionální politiky EU. Peníze se SF jsou čerpány v rámci několikaletých
cyklů a na základě definování jasných cílů a priorit.
4
Zdroj: http://www.euroskop.cz/8948/18033/clanek/regionalni-politika/
5
Francouzský termín, který se používá bez překladu i v jiných jazycích. Označuje souhrn všeho, čeho bylo v
rámci Evropských společenství dosaženo v oblasti právní úpravy, a to v nejširším smyslu. Je to tedy celkový
souhrn veškerých práv a povinností členských států. Zdroj:
http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_002.htm
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
73
V programovém období 2000 – 2006, což bylo první období, do kterého vstoupila Česká
republika, byly v rámci regionální politiky vytýčeny tři cíle. Cíl 1 – Podpora rozvoje
zaostávajících regionů (regiony s HDP pod hranicí 75% průměru členských států EU), cíl 2 –
Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací, cíl 3 – Podpora politiky zaměstnanosti
a vzdělání6
.
V období 2000-2006 došlo ke změnám v prioritních cílech regionální strukturální politiky.
Smyslem bylo omezit plošné podpory a soustředit se na nejvíce znevýhodněné a postižené
regiony a na zaměstnanost s cílem dosažení vyšší efektivity vynakládaných prostředků.
V březnu 2000 byla schválena komplexní hospodářská strategie EU, zaměřená na posilování
růstu, zaměstnanosti a inovací (tzv. „Lisabonská strategie“), a to pro období 2000-2010, která
významně tematicky ovlivnila zaměření kohezní politiky EU. V červnu 2001 byla doplněna
o formulaci trvale udržitelného rozvoje prostřednictvím tzv. Göteborgské strategie.7
Zcela nově jsou pojaty cíle pro období 2007-2013. Politika hospodářské a sociální
soudržnosti jako odraz Lisabonské a Göteborgské strategie byla uznána jako hlavní nástroj
růstu a zaměstnanosti.
V programovém období 2007 – 2013 sleduje regionální politika EU tři cíle, k jejichž dosažení
je prostřednictvím strukturálních fondů a Fondu soudržnosti vyčleněno 347 miliard eur.
Prostřednictvím cíle Konvergence je podporován hospodářský a sociální rozvoj regionů
s HDP na obyvatele nižším než 75% průměru tohoto ukazatele na pro celou EU. Dále
z tohoto cíle čerpají státy, jejichž hrubý národní důchod na obyvatele je nižší než 90%
průměru tohoto ukazatele pro celou EU (Fond soudržnosti). Z cíle Regionální
konkurenceschopnost a zaměstnanost čerpají regiony přesahující ukazatele pro zařazení do
cíle Konvergence. Třetí cíl Evropská územní spolupráce podporuje přeshraniční,
meziregionální a nadnárodní spolupráci regionů.8
Finanční nástroje a iniciativy k vyrovnávání hospodářských a sociálních rozdílů v průběhu
historie prošly mnohými změnami a reformami.
V současné době jsou hlavními finančními nástroji kohezní politiky strukturální fondy, a to
Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) a Evropský sociální fond (ESF). Do roku 2006
spadaly pod strukturální fondy ještě Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF)
a Finanční nástroj pro řízení rybolovu (FIFG). Tyto dva fondy od počátku programového
období 2007-2013 již pod politiku hospodářské a sociální soudržnosti nespadají, ale jsou
součástí společné zemědělské politiky.9
Neméně významným nástrojem je také Kohezní fond (také Fond soudržnosti). Jeho
prostřednictvím se financují projekty v oblasti životního prostředí a projekty v oblasti
dopravní infrastruktury. Čerpat z něj mohou státy s nejméně rozvinutou ekonomikou
(HNP/obyvatele nižší než 90 % průměru EU).
6
Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/getdoc/fb8656e9-b738-44d4-af43-5c5675e54ac6/Regionalni-politika-
EU-2004-2006
7
Na summitu Evropské rady v Lisabonu v březnu 2000 byl přijat nový strategický cíl Evropské unie: do roku
2010 přeměnit EU v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku, schopnou udržitelného
růstu s více a lepšími pracovními místy a s posílenou sociální soudržností. O environmentální rozměr byla tato
strategie doplněna v červnu 2001 na zasedání Evropské rady v Göteborgu.
8
Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013
9
Nařízení Rady (ES) č. 1968 z 20.9.2005 o podpoře rozvoje venkova.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
74
Pro příští programové období bude posílena součinnost mezi Evropskou komisí a Evropskou
investiční bankou při realizaci záměrů strukturální a kohezní politiky prostřednictvím nových
iniciativ JASPERS10
, JESSICA11
a JEREMI12
, které doplňují nástroje regionální politiky
a jejich účelem je napomoci především malým a středním podnikům k získávání finančních
prostředků z fondů, a tím následně podpořit ekonomický růst a konkurenceschopnost
členských zemí.
Regionální politika České republiky
České republice se po vstupu do Evropské unie (EU) otevřela jedinečná možnost využívat
fondy Evropské unie. Tyto fondy jsou nástrojem regionální politiky EU, která si klade za cíl
harmonický, vyvážený a udržitelný rozvoj v zemích Evropské unie.
Regionální politika České republiky se realizuje v kontextu evropské politiky hospodářské
a sociální soudržnosti. Je chápána jako koncepční a výkonná činnost směřující k vyváženému
rozvoji regionů, podpoře konkurenceschopnosti regionů a odstraňování, popřípadě
zmírňování nežádoucích regionálních disparit. Vyvážený a trvale udržitelný rozvoj regionů je
považován za celospolečensky žádoucí, protože existuje všeobecně uznávaný názor, že
prohlubování rozdílů v socioekonomické úrovni jednotlivých regionů může nejen negativně
ovlivňovat celkový hospodářský rozvoj státu, ale také vést k vyvolání sociálních nepokojů,
nebo dokonce politických konfliktů. Regionální politika tedy podporuje opatření vedoucí
k růstu ekonomických aktivit a snižování regionálních disparit, které vznikly v důsledku
historického vývoje a které jsou uznány za celospolečensky nežádoucí.
Regionální politika se provádí na různých úrovních. Každý z členských států EU provádí
svou vlastní národní regionální politiku, která odpovídá vlastním aktuálním potřebám
regionálního rozvoje a politiku realizovanou v kontextu politiky hospodářské a sociální
soudržnosti.
V podmínkách České republiky se regionální politika uplatňuje z úrovně EU vůči vybraným
regionům NUTS 2 (regiony soudržnosti), z úrovně ČR vůči vybraným státem podporovaným
regionům (dle § 4 zákona 248/2000 Sb., Zákon o podpoře regionálního rozvoje), a z úrovně
krajů vůči vybraným mikroregionům.
V programovém období 2004-2006 mohla Česká republika čerpat ze strukturálních fondů
a Fondu soudržnosti až 2,8 mld.
V programovém období 2007-2013, mezi tři cíle hospodářské a sociální soudržnosti, má
Česká republika ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti k dispozici dosud největší balík
prostředků, které může čerpat pro další rozvoj. Pro toto plánovací období je určeno z těchto
fondů 26,7 mld. € (tj. zhruba 752,7 mld. Kč). V České republice směřuje podpora do tzv.
regionů soudržnosti. Dotace jsou poskytovány na rozvojové projekty žadatelů, které mají širší
sociální či ekonomický přínos.
10
Joint Assistance in Supporting Projects in European Regions; Společná pomoc při podpoře projektů v
evropských regionech
11
Joint European Support for Sustainable Investment in City Areas; Společná evropská podpora pro udržitelné
investice v městských oblastech
12
Joint European Resources for Micro-to-Medium Enterprises; Společné evropské zdroje pro malé až středně
velké podnikatele
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
75
Budoucnost kohezní politiky
Jaká bude kohezní politika pro nové programové období je v současné době předmětem
intenzivních diskusí. Již dnes je zřejmé, že je nutné provést reformy, proto Evropská komise
již nechala vypracovat několik dokumentů, které analyzují současný stav a nastiňují oblasti,
jimž je potřeba věnovat pozornost. Jako dva hlavní dokumenty lze uvést Agendu pro
reformovanou kohezní politiku, známou spíše jako Barcova zpráva13
a Orientační dokument
pro budoucí kohezní politiku14
vypracovaný evropským komisařem Pawlem Sameckim.
Diskuse na toto téma začaly již v roce 2007 vydáním tzv. Čtvrté kohezní zprávy, následovala
Pátá průběžná zpráva a na konci června 2009 byla vydána Šestá kohezní zpráva.
V červnu 2010 schválila Evropská rada vizi rozvoje EU, dokument Strategie Evropa 2020.
Tento dokument nahrazuje dosavadní Lisabonskou strategii, jejíž časový horizont vypršel
rokem 2010. Proklamovaným cílem i podtitulem Strategie Evropa 2020 je dosažení takového
hospodářského růstu, jenž bude založen na principech znalostní ekonomiky, bude udržitelný
a bude podporovat začleňování, a to jak sociální, tak územní. Z podstaty Strategie Evropa
2020, coby hlavní hospodářské strategie EU na těchto deset let vyplývá, že představuje
pohled na komplexní problematiku, která se týká podstatné části sektorových politik a má
široké a bezprostřední dopady na hospodářské a sociální prostředí v jednotlivých členských
státech. Přístupu kombinujícímu investice v různých oblastech do jednoho rámce v národním,
regionálním a místním kontextu odpovídá právě významná role kohezní politiky EU.15
Strategie Evropa 2020
„Abychom dosáhli udržitelné budoucnosti, krátkodobá vize již nestačí. Evropa se musí znovu
postavit na nohy a poté udržet tempo. To je účelem strategie Evropa 2020. Jedná se o více
pracovních míst a lepší životní úroveň. Ze strategie vyplývá, že je Evropa schopna dosáhnout
inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a nalézt způsob, jak vytvořit nová
pracovní místa a našim společnostem ukázat směr, kterým se mají ubírat.“
José Manuel BARROSO
Evropa 2020 stanovuje priority a cíle evropského sociálně tržního hospodářství pro 21.
století. Jádrem strategie Evropa 2020 jsou tři priority, které se vzájemně podporují a to16
:
 Inteligentní růst – podporovat ekonomiku založenou na znalostech a inovacích. Kroky
učiněné v rámci této priority uvolní evropský inovační potenciál, což umožní
dosáhnout lepších výsledků v oblasti vzdělávání a lepší kvality a výsledků
vzdělávacích institucí a také plně využít hospodářských a společenských výhod
digitální společnosti. Tyto politiky by se měly uskutečňovat na regionální
a vnitrostátní úrovni, jakož i na úrovni EU.
 Udržitelný růst – podporovat konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiku méně
náročnou na zdroje. V této prioritě bude řešena oblast konkurenceschopnosti
ekonomiky, méně náročné na zdroje, dále boj proti změně klimatu a účinné využívání
energetických zdrojů.
13
Barca report dostupný na http://ec.europa.eu/regional_policy/policy/future/barca_en.htm
14
Orientation paper on future cohesion policy dostupný na
http://ec.europa.eu/regional_policy/newsroom/pdf/pawel_samecki_orientation_paper.pdf
15
Východiska pozice ČR pro jednání o podobě kohezní politiky EU po roce 2013, s.3
16
Sdělení komise, Evropa 2020, s.12-20
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
76
 Růst podporující začlenění – podporovat ekonomiku s vysokou zaměstnaností, jež se
bude vyznačovat hospodářskou, sociální a územní soudržností17. V této prioritě
vzhledem ke stárnutí obyvatelstva a rostoucí globální konkurenci, je nutné řešit oblast
zaměstnanosti, investovat do získávání dovedností, bojovat proti chudobě,
modernizovat pracovní trhy a systémy sociálního zabezpečení. K posílení územní
soudržnosti je nutno rozšířit výhody plynoucí z hospodářského růstu i do
nejvzdálenějších regionů EU.
Postoj ČR k budoucnosti kohezní politiky
Koordinátorem kohezní politiky EU v podmínkách ČR je Ministerstvo pro místní rozvoj (dále
jen MMR). V březnu 2009 uspořádalo MMR v rámci českého předsednictví mezinárodní
odbornou konferenci v Praze, zaměřenou na budoucnost kohezní politiky. Z průběhu debat
a diskusí vyplynuly následující závěry:18
 Současné kohezní politika má příliš mnoho cílů. Je potřeba více koncentrovat zdroje
na konkrétní cíle a priority
 Mělo by dojít k přehodnocení kritérií způsobilosti pro regiony, které jsou těsně nad
limitem 75%
 Z Fondu soudržnosti by měla být financována infrastruktura pro vědu a výzkum
Na tuto konferenci v dubnu 2009 navázalo neformální politické jednání ministrů ČR
v Mariánských Lázních, jejichž hlavním cílem bylo dospět k dohodě nad základními principy
kohezní politiky. Z jednání v Mariánských Lázních bylo přijato společné komuniké
obsahující představu o cílech, přidané hodnotě a nástrojích kohezní politiky po roce 2013. Do
debaty o budoucnosti kohezní politiky přispěly také kraje ČR, v rámci „Dnů českých regionů
v Bruselu“. V březnu 2010 připravilo MMR seminář, zaměřený na budoucnost kohezní
politiky. MMR iniciovalo také ustavení Expertní poradní skupiny a ze zástupců obou komor
Parlamentu vznikla Parlamentní konzultační skupina MMR. Ve spolupráci se zástupci krajů
zadalo MMR vypracování odborných analýz socioekonomického vývoje v krajích ČR s cílem
stanovit odhad budoucích potřeb pro nové plánovací období po roce 2013. ČR respektuje roli
regionů a měst jako klíčových partnerů pro dosažení priorit kohezní politiky.
Diskutovanou otázkou pro příští programové období je výše finančních prostředků, která
bude vyčleněna pro jednotlivé unijní země na kohezní politiku. Česká republika usiluje
o pokračování silné kohezní politiky, minimálně v takovém rozsahu, aby zůstal zachován její
podíl na celkovém rozpočtu EU. Její financování by se mělo soustředit primárně na podporu
cíle Konvergence, tj. zaostávajících regionů a méně vyspělých členských států EU.
Kohezní politika je z pohledu České republiky osvědčeným rozvojovým nástrojem, čímž
přispívá mimo jiné ke strukturálním změnám v jednotlivých členských státech a regionech.
Kohezní politika je rovněž jedním z nástrojů, který vede k aktivaci potenciálu regionů
a přispívá tím k jejich vyšší konkurenceschopnosti. Cílené intervence kohezní politiky do
určitého území vedou k efektivnějšímu využívání finančních zdrojů oproti sektorově
realizovaným politikám, Česká republika proto odmítá návrhy na vyčlenění určitých oblastí
z kohezní politiky směrem k jejich „sektorizaci“.19
17
Dosavadní diskuse na evropské úrovni směřují k tomu, aby kohezní politika – představující integrované pojetí
rozvojových aktivit - více zohledňovala územní specifika a aby územní aspekty byly využity při nastavení
pravidel programování a implementace programů.
18
Informativní příloha k aktualizované rámcové pozici ČR k budoucnosti kohezní politiky EU, s.4
19
Východiska pozice ČR pro jednání o podobě kohezní politiky EU po roce 2013, s.5
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
77
Pro nové programové období bude vláda České republiky usilovat o radikální snížení počtu
operačních programů (maximálně 3 – 5) a koncentraci na omezené množství priorit, jež je
předpokladem pro efektivnější využití kohezní politiky. V rámci diskusí o nové podobě
kohezní politiky se hovoří i o zkrácení programového období ze sedmi na pět let. Z pohledu
ČR je podporováno sedmileté programové období, neboť umožňuje realizaci a přípravu
střednědobých strategických projektů.
ČR klade důraz na územní přístup v rámci kohezní politiky tzv. „místně orientovaný model
rozvoje“20
(„place-based“ přístup), jako dlouhodobé strategie zaměřené na vypořádání se
s přetrvávajícím nevyužíváním potenciálu dané lokality a na snížení přetrvávajícího
sociálního vyloučení v konkrétních místech prostřednictvím vnějších intervencí
a víceúrovňového řízení.21
Závěr
Je zřejmé, že kohezní politika EU představuje pro Českou republiku významný nástroj pro
socioekonomický rozvoj jejich regionů. V současné době, přesněji v současném
programovém období 2007 – 2013 má ČR unikátní šanci, protože má k dispozici více než 700
mld. Kč, což představuje průměrnou roční alokaci ve výši cca 100 mld. Kč. ČR byla při
vyjednávání současného programového období opravdu velmi úspěšná, což potvrzuje i fakt,
že v průměru „na hlavu“ získala cca 62 tis. Kč, čímž jí patří druhé místo v EU za Estonskem.
V této souvislosti je rozhodující jaké podmínky se podaří ČR vyjednat pro nové programové
období 2014 – 2020. V současné době lze konstatovat, že i když ještě není známa finanční
perspektiva EU pro roky 2014 – 2020 (bude zveřejněna v červnu tohoto roku), vše nasvědčuje
tomu, že bude na kohezní politiku alokováno méně finančních prostředků než je tomu
v současném období. Dle neoficiálních informací by to znamenalo pro ČR pokles finančních
prostředků o cca 20%. Dále bude Evropská komise vyvíjet velký tlak na snížení počtu priorit
a současně snížení počtu operačních programů, tzn. že se Česká republika bude muset
připravit na změnu implementačních struktur. Důležitým faktorem bude zřejmě
i kondicionalita, tzn. podmíněnost pro vyplácení finančních prostředků v rámci kohezní
politiky. O jakou kondicionalitu se bude jednat je v současné době předmětem širokých
diskusí.
Literatura
[1] Rámcová pozice ČR k budoucnosti kohezní politiky EU, schválená vládou dne 5.října
2009, Ministerstvo pro místní rozvoj
[2] Informativní příloha k aktualizované rámcové pozici ČR k budoucnosti kohezní politiky
EU, schválená vládou dne 5.října 2009, Ministerstvo pro místní rozvoj
[3] Východiska pozice ČR pro jednání o podobě kohezní politiky EU po roce 2013,
dokument schválený Výborem EU na vládní úrovni dne 3.listopadu 2010 usnesením č.
34/2010
20
Tento model vyplývá z Barcova návrhu (viz Barca report) jak koncipovat kohezní politiku jako „place–based
development model“ - „místně orientovaný model rozvoje“ - který má zdůraznit striktně integrovaný územní
přístup k řešení problémů.
21
Východiska pozice ČR pro jednání o podobě kohezní politiky EU po roce 2013, s.9
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
78
[4] Sdělení komise, Evropa 2020, Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující
začlenění, Brusel dne 3.3.2010, KOM (2010) 2020 v konečném znění
[5] Smlouva o Evropské unii uveřejněná v Úředním věstníku C 191 ze dne 29.7.1992.
[6] Nařízení Rady (ES) č. 1968 z 20.9.2005 o podpoře rozvoje venkova.
[7] Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.
[8] http://www.euroskop.cz/8948/18033/clanek/regionalni-politika/
[9] http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_002.htm
[10] http://www.strukturalni-fondy.cz/getdoc/fb8656e9-b738-44d4-af43
5c5675e54ac6/Regionalni-politika-EU-2004-2006
[11] http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013
[12] Barca report dostupný na
http://ec.europa.eu/regional_policy/policy/future/barca_en.htm
[13] Orientation paper on future cohesion policy dostupný na
http://ec.europa.eu/regional_policy/newsroom/pdf/pawel_samecki_orientation_paper.p
df
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
79
EVROPSKÁ INTEGRACE, KOHEZNÍ POLITIKAA
PROBLÉMY EUROZÓNY
THE EUROPEAN INTEGRATION, COHESION POLICY AND
PROBLEMS IN THE EURO AREA
ING. PETR JIŘÍČEK
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Tolstého 16, 58601 Jihlava, Czech Republic
email: jiricek@vspj.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá problematikou vývoje evropské integrace v oblasti hospodářské aměnové
unie a její souvislostí s kohezní politikou Evropské unie. Příspěvek reaguje na poslední vývoj
v eurozóně související s fiskální nestabilitou, projevující se ve finanční krizi Řecka, Irska
a Portugalska. Jsou zde analyzovány politika Evropské unie v oblasti finančních fondů
určených na záchranu postižených zemí i nová systémová opatření proti dopadům globálních
finančních a ekonomických krizí včetně navrhovaných institucionálních kroků v oblasti
dohledu nad finančními trhy. Článek rovněž objasňuje, jak s politikou Evropské unie
zaměřené na posílení fiskální disciplíny souvisí i zásady nové kohezní politiky Unie.
Klíčová slova
Fiskální nestabilita, eurozóna, Pakt stability a růstu, záchranný mechanismus, dohled nad
finančními trhy, veřejný dluh, rozpočtový deficit, kohezní politika
Annotation
The paper deals with the topic of the European integration development in the area of
economic and monetary union and its relation to the cohesion policy of the European Union.
The paper is a reaction to the recent development in the Euro area which is linked to fiscal
instability manifested in the financial crisis of Greece, Ireland, and Portugal. There is an
analysis of the European Union policy in the area of financial funds intended for saving the
afflicted countries as well as new system measures against the impacts of global financial and
economic crises including proposed institutional steps in the area of financial market
supervision. The paper further explains how the principles of the Union's cohesion policy
interrelate with the policy of the European Union focused on strengthening fiscal discipline.
Key words
fiscal instability, Euro area, Growth and Stability Pact, stabilization mechanism, financial
markets supervision, public debt, budgetary deficit, cohesion policy.
JEL Classification: E60
1 Úvod
Pod pojmem hospodářská a měnová unie si představujeme integrační uskupení vysokého
stupně v ekonomické a měnové oblasti, kdy členské státy této instituce jsou plně zapojeny do
jednotného vnitřního trhu a přenášejí velkou část svých pravomocí na společné orgány. Pod
názvem hospodářská unie se myslí zejména spolurozhodování o obchodní politice,
zemědělské politice, vědecko-výzkumné politice a strukturální a regionální politice, jež je
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
80
zaměřeno na zmenšování regionálních rozdílů mezi členskými státy unie a vytváření
jednotného hospodářského prostoru. Pojem měnová unie zahrnuje navíc používání společné
měny, jejíž funkci však musí zabezpečovat dodržování hlavních měnových indikátorů, tj.
veličin, jež působí na udržení kursu takovéto společné měny. V současnosti je tím v Evropě
historicky prvním pokusem vytvoření silného integračního seskupení – hospodářské
a měnové unie – vytvoření eurozóny, k níž se zavázaly dospět členské státy Evropské unie.
Nejvyšším stupněm integrace je vytvoření politické unie, kdy původně samostatné členské
státy dospějí v jednotný politický celek – příkladem takového politického splynutí je
například sjednocení Německa v 19. století uskutečněné pruským kancléřem Bismarckem.
V Evropské unii byl tento proces započat již v sedmdesátých letech, kdy vznikla jednotná
platební a zúčtovací jednotka pod názvem ECU. Měnová jednotka byla konstruována jako
vázaná na koš měn členských států EU a jejímu uplatnění jako skutečné evropské měny
bránila existence bariér mezi členskými státy EU. Proto byly vydáním tzv. Jednotného
evropského aktu v roce 1985 položeny základy vytvoření jednotného evropského trhu, jenž
byl hospodářskou základnou a předstupněm měnové integrace. Mezi institucionální zárodky
budoucí měnové unie patřil Výbor guvernérů centrálních bank Evropského hospodářského
společenství, jenž vznikl již v roce 1964 a který od roku 1990 vedle své původní konzultační
role obdržel od Rady EU úkol prosazovat koordinaci měnové politiky s cílem dosažení
dlouhodobé cenové stability. Dalším významným krokem k vytvoření měnové unie států EU
bylo rozhodnutí Evropské rady z roku 1988 o vytvoření koordinačního výboru, jenž by
definoval podmínky vzniku a fungování měnové unie v rámci integračního úsilí v Evropě
a konkretizoval jednotlivé kroky a fáze jejího vzniku. Tento tzv. Delorsův výbor se sestával
z členů Výboru guvernérů a dalších odborníků – ekonomů a bankéřů; mimo jiné byl jejím
členem ředitel Banky pro mezinárodní platby v Basileji (BIS), která vytváří mezinárodní
legislativní rámec pro platební systémy, regulace a dohled ve světovém bankovnictví.
Výsledkem práce Delorsovy komise byla souhrnná zpráva, jež navrhovala zavedení měnové
unie ve třech samostatných etapách – v první etapě v letech 1990-93 měl být realizován
proces odstranění měnových bariér, v letech 1994-98 pak přípravný institucionální
a finančně-ekonomický proces nutný pro vytvoření měnové unie. Od roku 1999 měla
následovat závěrečná etapa, spočívající v postupném nahrazení národních měn členských
států Evropské unie společnou měnovou jednotkou. Její název byl přitom rovněž výsledkem
složitého rozhodovacího procesu, kdy dostal přednost neutrální a výstižný název euro před
variantami, upřednostňující historické názvy evropských měn jako je koruna, marka či frank.
Protože realizace druhé a třetí etapy vyžadovala úpravu primárního práva EU, tzv. Římských
smluv, byla svolána mezivládní konference o hospodářské a měnové unii, jejímž výsledkem
bylo sepsání Smlouvy o Evropské unii dne 7. února 1992 v nizozemském Maastrichtu. Ve
smlouvě byla definována tzv. Maastrichtská konvergenční kritéria, jež upravovala
makroekonomické podmínky pro vznik a fungování měnové unie a byla výsledkem
dlouhodobého systematického ekonomického výzkumu. Nepředkládalo se apriori jejich
porušování s tím, že další integrace a fungování jednotného evropské trhu povede k tomu, že
i fiskální politika členských zemí Unie se bude sbližovat a vytvoří překážky pro případné
fiskální excesy členů eurozóny. Dalším předpokladem pro předpokládaný úspěšný měnový
vývoj nové společné měny eura bylo založení Evropské centrální banky 1. června 1998,
kterému předcházelo přechodné ustavení Evropského měnového institutu již v roce 1994.
Evropská centrální banka měla dohlížet na měnovou stabilitu eura; jejím deklarovaným cílem
byla protiinflační politika a v širším pohledu na stabilitu eura mělo působit i založení
Evropského systému centrálních bank (ESCB), jenž sdružuje a koordinuje centrální banky
členských států Evropské unie [1]. Hospodářská a měnová unie států EU měla v době svého
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
81
vytvoření před sebou dle předpokladů pozitivní měnový a ekonomický vývoj, zabezpečený
institucionálně i právně; s tím, že se k ní budou postupně připojovat vyspělejší noví členové
Evropské unie a odstraní se překážky na straně starých členských států EU (Velká Británie,
Dánsko a Švédsko), jež se členy eurozóny nestaly.
2 Cíl a metodologie
Zavedení společné evropské měny eura mělo znamenat dobrý předpoklad pro úspěšný
hospodářský vývoj členských státu Evropské unie (neboť všichni členové EU se zavazují
v přístupových dokumentech v budoucnosti přistoupit k systému společné evropské měny)
a hospodářská a politická síla eurozóny jako celku v tehdejších úvahách předurčovala
úspěšnou funkci společné měny. Prolongace fiskálních podmínek fungování eurozóny, tj.
kritérií deficitu státního rozpočtu a souhrnného veřejného dluhu k HDP, v tzv. Paktu stability
a růstu, měla tento předpoklad vedle důsledné protiinflační politiky Evropské centrální banky
stvrzovat. Přesto však došlo vlivem radikálních politických a hospodářských (střední
a východní Evropa, Čína, světová finanční a později ekonomická krize) změn postupně
k velkým problémům ve fungování eurozóny, k čemuž ovšem přispělo významným dílem
porušování fiskální disciplíny v eurozóně samotné. Cílem článku je osvětlit tento
problematický vývoj v eurozóně a analyzovat příčiny a vývoj negativních tendencí zejména
u těch států, jejichž finanční problémy znamenají hrozbu pro fungování eura. Autor si klade
rovněž za cíl rovněž popsat reakci členských států eurozóny a vrcholných orgánů Evropské
unie na tyto hrozby. Metodicky se bude článek zabývat funkcemi a pravomocemi nových
institucí, jež by měly pomoci omezit do budoucna negativní dopady globálních finančních
toků a přinutit členské státy EU a eurozóny k vyšší finanční disciplíně. Pro analýzu budou
využita statistická makroekonomická data k dokumentování nepříznivého fiskálního vývoje
vybraných států EU a eurozóny, včetně informací, publikovaných v odborném tisku.
3 Eurozóna a její problémy
Pakt stability a růstu. Pakt stability a růstu navrhl v roce 1999 německý ministr financí Theo
Waigel před zavedením jednotné evropské měny euro a měl zajistit funkčnost Hospodářské
a měnové unie i po jejím ustavení jako nástroj k udržení veřejných financí. Před přijetím
společné evropské měny měla německá vláda a ekonomická a finanční sféra obavy, že
zejména některé jižní státy eurozóny přestanou dodržovat fiskální disciplínu, což by mohlo
vést k destabilizaci eura a tomu, že náklady bude platit Německo. Proto tato úmluva
obsahovala návaznost na přijatá maastrichtská konvergenční kritéria. Pravidla této úmluvy
požadovala od členských států eurozóny [1]:
 zachovat rozpočtový deficit státního rozpočtu do výše 3 % HDP
 udržet souhrnný veřejný dluh na hranici maximálně 60 % HDP
Uveďme, že v praxi se počítalo spíše se snižováním těchto hodnot v zájmu stability eura, ale
pravidla počítala i s výjimečným krátkodobým porušení v případě hospodářské krize. Kdyby
však tyto nadměrné deficity v daném členském státě pokračovaly, bylo ustanoveno, že na
danou členskou zemi eurozóny by byly uvaleny sankce do výše až 0,2 % HDP, jež by byly
vratné v případě, že by se tento stav změnil. V opačném případě měla následovat poměrně
složitá procedura rozhodování o uvalení nevratných penále [2]. V roce 2003 však došlo
k tomu, že naopak Německo a Francie jako první porušily Pakt stability a růstu v oblasti
ročního deficitu státního rozpočtu vzhledem k některým hospodářským problémům. Komise
EU navrhla uplatnit sankční proceduru vydáním druhého doporučení, které by obě země
přinutilo navrátit se do stanovených mezí paktu. Vzhledem k politickému vlivu Německa
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
82
a Francie však doporučení neobdrželo v Radě EU nutnou dvoutřetinovou většinu, což vedlo
k precedensu, jenž znamenal i pro ostatní země volnou ruku při porušování pravidel fiskální
disciplíny – zejména pro Řecko a Španělsko. Došlo tedy k situaci, kdy bylo bez jakýchkoli
následků porušeno právo společenství i z ohledem na autoritu a fungování Evropského
ústavního soudu.
V roce 2004 Komise schválila usnesení poukazující na možnou reformu Paktu stability
a růstu a v roce 2005 se Rada EU i Evropská komise dohodly na revizi Paktu se záměrem
ukončit právní nejistotu vzniklou nesankcionovaným porušením úmluvy. Nová pravidla však
znamenala pouze kosmetickou úpravu tlaku na dodržování fiskální disciplíny v eurozóně –
dokladem toho je, že v roce 2005 se nacházelo již celkem 13 zemí v proceduře proti
nadměrnému deficitu. Zde Řecko navíc vzbuzovalo silná podezření, že zfalšovalo i plnění
Maastrichtských kritérií tak, aby bylo schopno přijmout euro před uspořádáním olympijských
her v Athénách.V období před vypuknutím světové finanční a ekonomické krize se „přidaly“
další země eurozóny - Itálie a Portugalsko. Ze zemí mimo eurozónu, které se zavázaly
v přístupových dokumentech k budoucímu přijetí eura a konvergenci k dodržování pravidel
eurozóny tyto limity dané paktem stability a růstu nesplňovaly Velká Británie, Česká
republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Po velkých problémech všech členských zemí
Evropské unie s plněním kritérií Paktu stability a růstu za finanční a ekonomické krize
(kritérium rozpočtového 3% deficitu udrželo jen Lucembursko a Dánsko) a faktickém
zablokování sankčních opatření a v důsledku dopadů krize na Řecko a Irsko došlo v listopadu
2010 na zasedání Evropské rady k odsouhlasení již závažnějších změn pravidel Paktu. Bylo
ustanoveno, že členské země které překročí 3% rozpočtový deficit budou sankcionovány ve
výši 0,2 % jejich HDP; totéž ustanovení se vztahovalo i na porušení pravidla o povolené výši
veřejného dluhu. Původně se uvažovalo o automatickém uplatňování sankcí, nakonec
v průběhu jednání Evropské rady opět došlo k změkčení ve smyslu uplatnění šestiměsíční
sanační lhůty, kdy bude Rada ministrů financí (tzv. ECOFIN) rozhodovat o jejich zavedení
v případě, že se fiskální disciplína nezlepší.
Pakt pro euro. Na únorovém summitu Evropské unie roku 2011 předložilo Německo
a Francie návrh tzv. Paktu pro konkurenceschopnost, jenž směřuje k větší koordinaci
ekonomických politik států eurozóny a k zabezpečení fiskální disciplíny tak, aby nedocházelo
k dalším problémům eurozóny [3]. Na březnovém summitu Unie došlo k určitému změnění
tohoto návrhu a bylo dohodnuto přijetí tzv. „Paktu pro euro“ na podporu
konkurenceschopnosti a fiskální disciplíny zemí Evropské unie [3]. Pakt má čtyři základní
cíle:
 podpora konkurenceschopnosti zemí EU
 podpora zaměstnanosti
 posílení fiskální udržitelnosti rozpočtů harmonizace důchodových systémů, hlavně
sjednocení posunutí věku odchodu do důchodu
 posílení finanční stability v Unii
Každá země, která se k paktu připojí, vytvoří specifické nástroje pro dosažení těchto cílů.
Česká republika se zatím odmítla k Paktu pro euro připojit kvůli rozdílnému postoji ke
sjednocování daňových základů korporátních daní. Stejný postoj zaujaly Velká Británie,
Švédsko a Maďarsko, i když z odlišných důvodů.
Řecká krize. Řecká vláda v průběhu finanční a ekonomické krize měla stále větší problémy
s financování veřejného dluhu, v jejím důsledku došlo k poklesu ekonomického růstu
s následným dopadem na příjmovou stránku státního rozpočtu. Po problémech z prodejem
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
83
řeckých státních dluhopisů během dubna 2010 a růstem jejich úrokových sazeb, jejichž
úhrada do budoucna by znamenala tvrdý zásah do výdajové stránky rozpočtu a prakticky
rozvrat státních financí došlo na květnovém summitu EU v květnu k schválení finanční
pomoci Řecku ve výši 80 miliard eur (tedy cca 2 biliony Kč!). Šlo o půjčku se splatností 3 let
(zjevně již předem nereálnou) a s nízkou úrokovou sazbou ve výši 5 % p.a., jež byla
poloviční oproti úrokovým nákladům na financování řeckého veřejného dluhu z emisí
státních dluhopisů, jež žádaly v té době finanční trhy. Doprovodným opatřením na záchranu
Řecka byla i úvěrová tranže Mezinárodního měnového fondu ve výši 30 miliard euro [4].
Čerpání pomoci je však vázáno na poměrně drastická opatření v oblasti veřejných výdajů
Řecka, jež zahrnují částku 30 miliard euro, a jež se samozřejmě nesetkávají s příznivým
ohlasem řecké společnosti. Česká republika se na této finanční pomoci nepodílela ani přímo,
ani nepřímo formou záruk za případně nevrácené úvěry.
Irská krize. Koncem listopadu 2010 se dostala do problémů irská vláda a irské veřejné
finance po neuváženém převzetí plných a neodvolatelných záruk za závazky bankovního
sektoru (za vklady klientů a emitované dluhopisy bank) v době finanční a ekonomické krize.
Irské banky se v ní potýkaly s obdobnými těžkostmi v oblasti nadměrného úvěrování
hypotečního trhu jako americké hypoteční ústavy a irské regulační orgány obdobně
nedokázaly tomu zamezit. Irská ekonomika zaznamenala navíc v roce 2009 nejvyšší pokles
HDP v Evropské unii (obdobně jako Finsko, ve výši 7,5 %) kromě Pobaltí, nižší pokles měly
i chudé ekonomiky Bulharska i Rumunska. Irská vláda nakonec musela souhlasit s přijetím
pomoci ve výši celkem 85 mld. euro, skládající se z prostředků záchranného fondu eurozóny
(EFSF) ve výši 22,5 mld. euro, dále z prostředků Evropské komise, za něž ručí svými
rozpočty členské státy EU ve výši 22,5 mld. euro (EFSM) a z individuální pomoci členských
států mimo záchranné fondy EU - Velké Británie, Švédska a Dánska ve výši 4,8 mld. euro.
Dalším zdrojem je pomoc MMF ve výši 22,5 mld. euro a Irsko samotné se zavázalo uvolnit
ze svých rezerv na pokrytí svých závazků sumu 17,5 mld. euro. V rámci záručního
mechanismu ESFM se česká banka zaručila v případě nesplacení irských závazků uhradit 270
mil. euro, tj cca 6,7 mld. Kč. [5]. Zajímavostí je, že Irsku nabídlo pomoc ve výši 130 mil.
euro i poměrně chudé Estonsko, jež se nově stalo členem Hospodářské a měnové unie
k 1. 1. 2011.
Portugalská krize. Následkem březnového odmítnutí parlamentem vládou navrhovaných
úsporných opatření na udržení stability veřejných financí se výnosy z portugalských
dluhopisů se prudce zvyšují a to zejména od demise vlády a jsou už tak vysoké, že v podstatě
činí financování státního dluhu neudržitelným. Výnos z desetiletého portugalského dluhopisu
se na sekundárním trhu dostal na 9,05 procenta, nové maximum od přijetí eura. Je tak už dva
procentní body nad sedmiprocentní hranicí, která je akceptovatelná bez rozvratu veřejných
financí. Portugalsko je tak po Řecku a Irsku třetí zemí eurozóny, která se musela obrátit na
EU s žádostí o pomoc, protože jí hrozí neschopnost splácet dluhy. Země by tak měla mít
finanční prostředky k dispozici po parlamentních volbách, které se uskuteční 5. června, jejich
podmínkou však je přijetí přísných fiskálních opatření novou vládou. Očekává se, že finanční
pomoc dosáhne objemu až 80 miliard eur, což představuje cca 40 % procent portugalského
hrubého domácího produktu. Pomoc Portugalsku by tak byla srovnatelná s předchozí pomoci
Řecku a Irsku. Toho by zhruba bylo nutno použít zhruba 35 miliard eur na splacení závazků
plynoucích ze státních dluhopisů a dalších 25 miliard eur na financování deficitu veřejných
financí až do roku 2014. Zbytek by měl zřejmě představovat sanaci portugalských bank.
Portugalsko by mělo za pomoc platit obdobný úrok jako Řecko a Irsko, tj. kolem 5 %. Česká
republika by se mělo účastnit v záchranném mechanismu zárukou ve výši 11,25 mld. Kč za
nesplacení úvěrů, jež bude Portugalsko čerpat.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
84
Obr. 1: Rozpočtový deficit k HDP vybraných států EU a eurozóny (%)
Zdroj: www.csas.cz/eu [6]
Obr. 2: Dynamika veřejného dluhu k HDP vybraných států EU a eurozóny (%)
Zdroj: www.csas.cz/eu [6]
4 Záchranné fondy EU a kohezní politika
V reakci na tíživé rozpočtové problémy Řecka a pesimistické výhledy ohledně obdobních
potíží v budoucnu u ostatních zemí tzv. PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko, Španělsko)
se vrcholné orgány Evropské unie a potažmo i eurozóny v druhé polovině roku 2010
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
85
zabývaly vytvořením záchranných fondů, jež by byly schopny zafinancovat případné
problémy těchto zemí. V souladu s touto strategií byly vytvořeny dva typy záchranných fondů
– EFSM a EFSF.
EFSM (European Financial Stabilisation Mechanism) je záchranný fond, jenž je tvořen
v podstatě jako záruční fond, za jehož naplnění a používání ručí svými rozpočty členské státy
EU do výše 60 mld. eur. Podíl České republiky na EFSM odpovídá podílu na rozpočtu EU
ačiní zhruba 1,25 procenta (tj. cca 18,75 mld. Kč). EFSF (European Financial Stabilisation
Facility), Evropský nástroj finanční stability neboli euroval je pak záchranný fond v celkové
částce 750 mld. eur, který je naplněn z půjček od Evropského finančního stabilizačního
mechanismu (do zmiňované výše 60 mld. eur), z emisí obligací, garantovaných pomocí členů
eurozóny do výše 440 mld. eur a dále z půjčky Mezinárodního měnového fondu do výše 250
mld. eur. Na jaře 2011 došlo k první emisi euroobligací, jež by měly být jedním z finančních
zdrojů pro pomoc z eurovalu. Tato emise pětiletých dluhopisů ve výši 44,5 mld. eur se stala
mimořádným předmětem zájmu investorů a bude konkrétně nyní sloužit k financování
pomoci Irsku. Na summitu v prosinci 2010 se dohodli představitelé EU na vzniku nového
dlouhodobého záchranného fondu, jehož ustavení by předcházela úprava Lisabonské dohody.
Tato úprava by byla konstruována jako dodatek k Lisabonské smlouvě v jednodušším
právním režimu se schválením národních parlamentů. Nový Evropský stabilizační
mechanismus (ESM) by od roku 2013 měl nahradit prozatímně fungující EFSM a EFSF ve
výši 750 mld. eur a měl by právní podobu mezivládní dohody členů eurozóny [7].
Kohezní politika. Evropská komise již v průběhu řecké krize podala návrh na další opatření,
jež by umožnila odradit členské státy od překračování doporučených kritérií Paktu stability
a růstu. Nová pravidla kohezní politiky by umožnila pozastavit čerpání ze strukturálních
fondů při opakovaném a trvajícím porušování fiskální disciplíny. Tento záměr vyšší
svázanosti kohezní politiky EU s ostatními politikami a zejména s novelizovaným Paktem
stability a růstu (Paktem pro euro) by se měla objevit ve dvou formách – preventivní
a sankční. V rámci preventivních opatření kohezní politiky pro budoucí rozpočtové období
Unie 2014-20 se uvažuje se svázáním čerpání výdajů na kohezní politiku ze strukturálních
fondů a z Fondu soudržnosti s uskutečněním reformních opatření (viz předešle). Sankční
opatření by zastavovala čerpání ze strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a patrně
i z fondů, financující společnou zemědělskou politiku (současný fond EAFRD a společnou
rybářskou politiku EU (současný fond EFF). Tím by došlo k snížení požadavků na národní
zdroje pro financování projektů ze zdrojů kohezní politiky a k vytvoření fiskálního prostoru
pro stabilizaci financí v dané zemi [8]. Uvažuje se, že pokud by tato stabilizace nenastala,
došlo by dokonce v krajním případě k zamezení přístupu země k fondům, financující
strukturální a regionální cíle politik EU. Tyto ušetřené prostředky by se kumulovaly
v jakémsi rezervním fondu, kde by byly naopak k dispozici zemím, jež které neporušují
finanční disciplínu.
Tab. 1: Struktura zdrojů záchranných fondů EU včetně české účasti (v mld. euro)
zdroj dotace příspěvek ČR
EFSF (záchranný fond eurozóny) 440 0
Evropský finanční a stabilizační
mechanismus (fond EU)
60 0,75
Mezinárodní měnový fond 250 0
Celkem 750 0,75
Zdroj: www. csas.cz/eu [5], vlastní úprava autora
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
86
5 Evropská pravidla pro regulaci finančních trhů
V průběhu finanční a ekonomické krize na podzim roku 2009 se evropská komise zabývala
souborem opatření, jež by měly znamenat zvýšení dohledu nad finančním trhem, jeho
institucemi a obchody. Záměrem těchto návrhů bylo odvrátit do budoucna možná rizika,
plynoucí z nestability finančních trhů na jednotlivé finanční systémy členských zemí EU.
V době globálních finančních toků a přenášení finančních rizik s důsledky na celé země se
dohodla Evropská unie na vytvoření několika samostatných institucí, jež by měly dohlížet na
jednotlivé důležité sféry finančních trhů. Kladen byl důraz na odstranění dosavadní
roztříštěnosti finančního dohledu členských států a posílení vzájemné koordinace včetně jisté
unifikace opatření, což ovšem vyvolalo určité nesouhlasné reakce některých členských zemí
Unie, tradičně ČR nevyjímaje.
Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB – European Systemic Risk Board) bude působit
v makroekonomické úrovni a má za úkol analyzovat systémová rizika (včetně rizik ze
zadlužování), signalizovat možná nebezpečí a vyslovovat doporučení ve smyslu zamezení
těchto rizik pro členské státy i EU jako celek [9].
Evropský systém orgánů finančního dohledu bude působit v mikroekonomické sféře
a sestávat se z jednotlivých regulačních institucí členských států EU a tří nových
celoevropských orgánů, jimiž budou :
 Evropský orgán pro bankovnictví (EBA -European Banking Authority), který se bude
zabývat dohledem nad bankovním sektorem a bude aplikovat směrnice o kapitálové
přiměřenosti, praní špinavých peněz, protitrustovou politiku v bankovnictví a opatření
v oblasti ochrany klientů a pojištění vkladů [10].
 Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA –
European Insurance and Occupational Pensions Authority), který se bude zabývat
dohledem v oblasti pojišťovnictví a penzijních fondů a bude v praxi dohlížet na
aplikaci směrnice Solvency II, kontrolovat instituce v oblasti zaměstnaneckých
penzijních fondů a pojišťovnictví a další regulační opatření v této oblasti [11].
 Evropský orgán pro cenné papíry (ESMA – European Securities and Market
Authority), jenž se bude zabývat dozorem nad kapitálovými trhy; opatřeními v oblasti
ratingových agentur, kotace cenných papírů, informací o kapitálovém trhu, finančního
zajištění a kolektivního investování [12].
Evropský parlament uzákonil nová pravidla EU pro kontrolu těchto speciálních investičních
fondů, tzv. hedge a private equity funds, které mají podíl na propuknutí finanční
a ekonomické krize v letech 2007-2009. Jedná se o požadavky na podmínky registrace těchto
fondů, na výši základního kapitálu fondu informování účastníků finančního trhu a omezení
nakládání s majetkem fondu zejména při akviziční činnosti. V oblasti regulace obchodování
s finančními deriváty na OTC trhu předložila Evropská komise předložila na podzim roku
2010 soubor opatření, jež mají umožnit dohled nad obchody s finančními deriváty na
mimoburzovních trzích, neboť i tyto rizikové instrumenty měly velký podíl na vystupňování
finanční a ekonomické krize a jejich obchody měly za následek destabilizaci a dokonce
úpadek některých investičních i obchodních bank a investičních a penzijních fondů. Tyto
deriváty představují poměrně složitý komplex smluv, které vysoce zvyšují operační rizika
finančních trhů, včetně takzvaných CDS (credit default swapů). Obchody s OTC deriváty
budou muset být hlášeny do speciálních registrů a budou porobeny kontrole ze strany nové
ESMA [12]. Výjimku z dohledu budou mít pouze ty OTC deriváty, jenž slouží svým
účastníkům pro zajišťovací operace (hedging).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
87
6 Závěr
Na základě předložené analýzy lze zřetelně vidět, že nedodržování ekonomických
a finančních pravidel má své velmi nepříznivé důsledky, jež se obyčejně projeví
v nejnevhodnější dobu a v nejkritičtějším místě systému – funguje zde princip slabého článku
řetězu. Nastavený systém eurozóny v podobě Maastrichtských kritérií a poté i následných
kritérií Paktu stability a růstu, zaměřených na dodržování fiskální stability zaručoval
měnovou stabilitu eura. Porušování těchto principů ihned po počátku fungování Hospodářské
a měnové unie bez jakýchkoli efektivních sankcí nutně muselo v kratší či delší době vést
k finančním problémům států, které mají nejnižší ekonomickou výkonnost a nejmenší národní
bohatství. Je stále zjevnější a řada střízlivě uvažujících ekonomů si to uvědomovala a veřejně
na to poukazovala, že země, jež nemohou v reakci na fiskální nestabilitu použít klasický
odpovídající krok a devalvovat svoji měnu, budou mít problémy s obnovením finanční
stability a navíc v systému jednotné měny budou tyto problémy přenášeny na ostatní články
řetězu. Že se tímto prvním slabý článkem stalo Řecko je příznačné, neboť ono de facto
neplnilo Maastrichtská kritéria před vstupem do eurozóny a v tom smyslu zfalšovalo
statistické makroekonomické údaje.
Je čím dále zjevnější, že Řecko přes všechna drastická opatření nemůže dostat své dluhy pod
kontrolu a splácet.. Celkové náklady spočívající v rozpočtových škrtech jsou takové
dimenze, že by země při jejich realizace prakticky musela přestat fungovat. Pokud přijmeme
obecný obraz dlužníka, jenž se dostal do dluhové pasti, je jediným přijatelným řešením řízený
bankrot, v němž se sníží hodnota řeckých státních dluhopisů o třicet procent až padesát
procent. Pak se řecké vládě snad může podařit díky fiskálním opařením a tvrdým
ekonomickým reformám dluh stabilizovat. Letošní státní dluh Řecka pravděpodobně dosáhne
150 procent HDP a bude dál růst. Podle mezinárodních studií by Řecko, jehož ekonomický
růst bude v příštích letech bude zřejmě minimální či dokonce následkem razantních škrtů
záporný, muselo dosáhnout rozpočtového přebytku ve výši 14,5 procenta HDP před
odečtením úroků ze státního dluhu, aby své dluhy splácet začalo.
Další půjčky z evropských záchranných fondů budou z finančních i politických důvodů, kdy
hrozí tzv. očesání věřitelů, stále obtížněji prosazovatelné. Investoři do dluhopisů nebudou
v této situaci ochotní zemi půjčit a země se tak zřejmě jinak dostane do neřešitelné situace
a na pokraj rozvratu. Obyvatelstvo EU pravděpodobně nebude do budoucna příliš ochotné
hradit dluhy fiskálně neukázněných zemích, jež spoléhají na cizí půjčky při hrazení svých
potřeb. Projevilo se to již na Slovensko nyní během voleb i ve Finsku, legálnost záchranné
pomoci má řešit i německý ústavní soud. Země, které financují záchranné fondy si na to samy
musely půjčit za tržních podmínek a byly nuceny se neúměrně zadlužovat proti svým
vlastním zásadám dodržování fiskální disciplíny. To nutně do budoucna vyvolá silné rozpory
v rámci eurozóny. Hospodářská a měnová unie založená na obrovských dluzích
a nekoordinované fiskální politice nemůže dlouhodobě fungovat. Samozřejmě toto očesání
věřitelů bude mít své důsledky, neboť banky v eurozóně drží řecké dluhopisy minimálně
v hodnotě 52 miliard euro. Nejvíce postiženy by byly německé a francouzské finanční ústavy.
Samotné řecké banky drží státní dluhopisy ve výši 68 miliard euro, české banky drží dle
neoficiálních údajů celkem řecké cenné papíry v hodnotě 1,6 miliard euro. Evropská centrální
banka vlastní v současnosti řecké dluhopisy za 50 miliard euro. Navíc je zjevné podle nárůstu
měnové zásoby v eurozóně, že Evropská centrální banka emituje inflační peníze za účelem
jejich používání přes nejrůznější úvěrové kanály v rámci zemí eurozóny včetně jejich
používání na další odkup státních dluhopisů ohrožených zemí PIGS. Co se týče budoucích
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
88
možných scénářů vývoje, může dojít k několika možným krokům. Optimistický scénař je
takový, že se podaří udržet tento proces pod kontrolou a přimět postupně země EU dodržovat
fiskální disciplínu, zároveň udržet hospodářský růst, jenž by vytvářel zdroje pro splácení
dluhů a rozšiřovat objem záchranných fondů. Přechodně vytvořené záchranné fondy jako
další řešení problémů eurozóny mají vyústit v dlouhodobý mechanismus, jenž by měl být
smluvně zakotven v evropském primármím právu. Evropský stabilizační mechanismus jako
nový záchranný fond by zřejmě měl v budoucnu mít možnost i přímo odkupovat dluhopisy
zadlužených zemí, poskytovat úvěry členským státům EU na odkoupení vlastních obligací
a tím se snažit o snížení tržních úrokových sazeb budoucích dluhopisů. Problémem je, že
financování tohoto mechanismu je předpokládáno zejména nikoli z vytvořených rezerv, nýbrž
z dalších úvěrů, emisí dluhopisů a nepřímo na základě vydaných záruk členských zemí.
Ostatní scénáře již tak optimistické nejsou. Na listopadovém summitu členských států EU
v Bruselu došlo poprvé k výměně názorů na možnost řízeného bankrotu členského státu (týká
se aktuálně Řecka). Proces by zřejmě zahrnoval restrukturalizaci dluhu ve smyslu jeho
prolongace, úpravy splátkového režimu a již zmiňované očesání věřitelů. To se v současné
době připouští ve výši 30-50 % z nominální hodnoty dluhopisů, jež drží věřitelé. Německo
podalo návrh na změnu lisabonské smlouvy ve smyslu zahrnutí záchranného mechanismu a
došlo k jistému konsensu na omezené novelizaci této dohody.
Dalším možným krokem je opatření, jež umožní snížení hodnoty řeckých dluhopisů. Mohlo
by jít o výměnu stávajících dluhopisů za dluhopisy s nižší jmenovitou hodnotou, jejichž
výnos by mohl navázaný na růst HDP. Za nové půjčky by navíc Řecko muselo ručilo státním
majetkem, což je zcela unikátním krokem.
Jiným možným krokem oddlužovací strategie by měla byt restrukturalizace bankovního
sektoru v eurozóně. Životaschopné banky by byly finančně podpořeny (měly dostat
kapitálové injekce a zbytek finančních ústavů, které vlastní státní dluhopisy současných
rizikových zemí, by se nechal padnout.. Toto opatření by odvrátilo nebezpečí, že se do
problémů banky dostanou v případě potíží dalších zadlužených zemí v Evropské unii.
Jako uvažovaná možnost se rovněž nabízí použití prostředků z kohezní politiky EU, jež by
umožnilo ohroženým zemím po období razantních rozpočtovým škrtům dostaly do
hospodářského poklesu, aby se obnovil jejich hospodářský růst. To by ovšem opětovně
znamenalo přepracovat zásady a alokaci strukturálních fondů a Kohezního fondu a doplatily
by na to chudé a méně zadlužené nově přistoupivší země EU. který pomůže předluženým
státům opět nastartovat ekonomický růst. Tyto prostředky by však byly přísně vázány na
dodržování fiskální disciplíny, což by nutně vedlo k poklesu výrobních nákladů v dané zemi,
ale tím k její vyšší konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích a k vyšším devizovým
příjmům. Na druhé straně neprovedené fiskální škrty by znamenaly pozastavení či dokonce
zrušení evropských dotací z prostředků Kohezního fondu, strukturálních fondů (ESF,ERDF)
a případně i z dalších zdrojů (EAFRD, EFF), což by jistě zapříčinilo silné problémy při
financování rozvojových záměrů v oblastní regionální politiky a strukturálních opatření
u dotčených států Unie s možným dalším nepříznivým dopadem na jejich ekonomický růst.
Z toho by těžily ekonomicky silnější (a fiskálně odpovědnější) země, jež by také získaly
většinou jako čistí donátoři do rukou nástroj na tlak na země slabší. To by mohlo vyvolat
další tlaky na vznik tzv. dvourychlostní Evropy.
Dalším a velmi problematickým východiskem je akceptování čínského návrhu, jež zazněl
začátkem října 2010 na summit Čína-EU, kde čínská vláda nabídla odkoupení celého řeckého
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
89
dluhu a vyslovila závazek udržení stabilní výše portfolia evropských státních dluhopisů, jež
financují veřejné dluhy členských států EU a které má Čína ve svém držení.
Rovněž Evropská centrální banka představila vlastní opatření pro posílení fiskálních pravidel
pro země EU, prezentovaná jako desetibodový plán. Zde upřednostňuje automatickou
vymahatelnost procedur dohledu v bankovní sféře i v makroekonomické oblasti v oblasti
nedodržení pravidel fiskální stability a ustanovení speciálního dohledu pro ty země
eurozóny,jež jí nadále porušují. Vedle toho vyslovila požadavek na zaručení vyhotovování
kvalitních a nezávislých ekonomických analýz a objektivních národních ekonomických
statistik.
K zamezení dopadů globálních nerovnováh na země EU a omezení jejich silně negativního
působení zejména na rizikové země jsou pak jsou reakcí Společenství na prošlou finanční
a ekonomickou krizi a její přelévání z jednotlivých světových regionů i zemí nově ustavené
regulační orgány EU. Zjevně jde i o reakci na existenci velkých nadnárodních bankovních
a pojišťovacích korporací, které se mohu vymykat dohledu národních regulačních orgánů
a podobně jako na Islandu by mohly sehrát neblahou roli. Podmínkou funkčnosti nových
evropských agentur ESRB, EBA, ESMA a EIOPA je však dobrá koordinace s národními
regulačními autoritami.
Literatura
[1] ZAHRADNÍK, Petr. Vstup do Evropské unie - přínosy a náklady konvergence. 1. vydání.
Praha : CH.H.BECK, 2003. 364s., ISBN 80-7179-472-4
[2] TOMÁŠEK, Michal. Evropské měnové právo. 2. vydání. Praha : CH.H.BECK, 2007.
182s., ISBN 978-80-7179-940-5
[3] Němci s Francouzi představili Pakt pro konkurenceschopnost. Měsíčník EU aktualit.
2011, č. 90, s. 2-3. Dostupný také z WWW: <<http://www. csas.cz/eu>. ISSN 1801-5034.
[4] Záchrana Řecka bude stát 110 miliard eur. Měsíčník EU aktualit. 2010, č. 80, s. 2.
Dostupný také z WWW: <<http://www. csas.cz/eu>. ISSN 1801-5034
[5] EU se dohodla na záchranném balíčku pro Irsko. Měsíčník EU aktualit. 2010, č. 87, s.
2. Dostupný také z WWW: <<http://www. csas.cz/eu>. ISSN 1801-5034
[6] Statistické okénko. Klíčové makroekonomické ukazatele. Měsíčník EU aktualit. 2011, č.
90, s. 2-3. Dostupný také z WWW: <<http://www. csas.cz/eu>. ISSN 1801-5034
[7] European Council [online]. 2011 [cit. 2011-3-28]. Conclusions of the Head of State or
Government of the Euro Area of 11 March 2011. Dostupný z WWW: <<http://
www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/.../119809.pdf
[8] Stav příprav kohezní politiky EU po roce 2013 a formulace jejich klíčových priorit.
Měsíčník EU aktualit. 2010, č. 86, s. 11-16. Dostupný také z WWW: <<http://www.
csas.cz/eu>. ISSN 1801-5034
[9] European Systemic Risk Board.[online]. 2011 [cit. 2011-4-13]. European System of
Financial Supervision. Dostupný z WWW: <<http:// www.esrb.europa.eu/>
[10] European Banking Authority. [online]. 2011 [cit. 2011-4-13]. Welcome to the EBA.
Dostupný z WWW: <http:// www.eba.europa.eu/>
[11] European Insurance and Occupational Pensions Authority. 2011 [cit. 2011-4-13].
Welcome to EIOPA. Dostupný z WWW: < https://eiopa.europa.eu/>
[12] European Securities and Market Authority. 2011 [cit. 2011-4-1]. About ESMA.
Dostupný z WWW: <http://www.esma.europa.eu/>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
90
APLIKACE CBA PŘI IMPLEMENTACI OP V ČR
USE OF CBA AS A TOOL FOR OP´S IMPLEMENTATION IN THE
CZECH REPUBLIC
ING. PETR HALÁMEK, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy,
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, Brno 602 00, Česká republika
e-mail: halamek@econ.muni.cz
Anotace
Předmětem příspěvku je rozbor aplikace analýzy nákladů a výnosů (CBA) pro implementaci
jednotlivých operačních programů v ČR. Hodnocení je zaměřeno především na požadavky
řídících orgánů ohledně zpracování finanční analýzy, výpočtu finanční mezery, zpracování
analýzy citlivosti a analýzy dopadů na společnost.
Klíčová slova
CBA, implementace OP, finanční mezera
Annotation
Paper analyses application of cost-benefit analysis as a tool for implementation of the
individual operational programmes in the Czech Republic. Evaluation is focused on
managing authorities’ requirements for financial analysis preparation, financial gap
calculation, sensitivity tests and socio-economic analysis.
Key words
cost-benefit analysis, OP´s implementation, financial gap
JEL Classification: H, H200
Úvod
Cílem příspěvku je zmapování použití analýzy nákladů a výnosů (dále jen CBA) při
implementaci vybraných operačních programů v rámci České republiky. Příspěvek shrnuje
základní poznatky shromážděné při zpracování studie Analýza použití CBA při implementaci
OP v ČR pro Ministerstvo pro místní rozvoj, která má sloužit jako podklad pro rozhodnutí
o případném zavedení jednotného modelu pro zpracování CBA s případným využitím webové
aplikace v souladu s usnesením vlády č. 295 ze dne 19. dubna 2010.
Předmětem posuzování byly zejména požadavky na formu a rozsah zpracování analýzy
nákladů a výnosů vybranými ŘO. Jako základní dílčí části CBA jsou uvažovány: zpracování
finančního cash-flow projektu, ověření finanční udržitelnosti, výpočet finanční mezery,
výpočet ukazatelů finanční analýzy, kvantifikace socio-ekonomických dopadů projektu,
kalkulace výsledků socio-ekonomické analýzy a případné zpracování analýzy citlivosti.
Pozornost byla věnována také vlivu výsledků (kvality zpracování) CBA nebo jejích částí na
proces hodnocení a výběru projektů. Analýza je zpracována za Tematické operační programy
(s výjimkou OP TP), Regionální operační programy, Operační programy Praha a vybrané OP
v rámci cíle Evropská územní spolupráce. Jako zdroj dat byly využity zejména programové
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
91
dokumenty, příručky pro žadatele a příjemce a případně další veřejně dostupné relevantní
dokumenty. Studie byla zpracována v průběhu roku 2010.
Regionální operační programy
V první části studie byly hodnoceny regionální operační programy a programy přeshraniční
spolupráce v programovacím období 2007-13. Předmětem hodnocení byly následující
operační programy:
 ROP NUTS II Severozápad;
 ROP NUTS II Severovýchod;
 ROP NUTS II Střední Čechy;
 ROP NUTS II Jihozápad;
 ROP NUTS II Jihovýchod;
 ROP NUTS II Moravskoslezsko;
 ROP NUTS II Střední Morava;
 OP Praha Konkurenceschopnost;
 OP Praha Adaptabilita;
 OP Přeshraniční spolupráce ČR – Sasko;
 OP Přeshraniční spolupráce ČR – Bavorsko;
 OP Přeshraniční spolupráce ČR – Rakousko;
 OP Přeshraniční spolupráce ČR – Slovensko;
 OP Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko.
Postup jednotlivých ROPů při zpracování CBA je obdobný a přes některé metodické rozdíly
vykazuje vysoký potenciál pro sjednocení. Finanční objem (celkových nebo způsobilých
výdajů), od kdy je vyžadována FA nebo EA, může být velmi snadno automaticky ošetřen.
ROP JV, MS a SM již využívají webovou aplikaci na zpracování CBA s jemnými
metodickými rozdíly. Výjimku v přístupu ke zpracování CBA tvoří především programy
přeshraniční spolupráce, které ji nepožadují a OP Praha Adaptabilita (kde nemá
pravděpodobně ani význam).
Následující tabulka rekapituluje přístup jednotlivých ŘO ke zpracování CBA nebo jejích
částí. Postupně jsou srovnávány jednotlivé prvky CBA: vyžadování sestavení CF projektu,
výpočet ukazatelů finanční analýzy, výpočet finanční mezery, sestavení ekonomické analýzy,
poskytnutí seznamu oceněných socio-ekonomických dopadů, vyžadování zpracování analýzy
citlivosti a jako poslední bod případná váha výsledků (kvality zpracování) v hodnocení
projektů. Předmětem šetření bylo především, zda relevantní řídící orgán (zprostředkující
subjekt) vyžaduje zpracování dané části CBA, případné od jakého objemu projektu.
Sledovány byly rovněž metodické rozdíly napříč jednotlivými operačními programy.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
92
Tab. 1: Přehled požadavků ŘO regionálních OP na zpracování CBA
OP CF FA FM EA dopady citlivost hodnocení
ROP SZ > 5 mil. > 5 mil. .xls > 90 mil. ne ne 3,9%
ROP SV ano ano* .xls > 90 mil. ne > 90 mil. 12,0%
ROP SČ ano > 100mil. MMR** > 100mil. ne > 100 mil. 7,5%
ROP JZ ano > 1 mil. .xls > 30mil.* ne ne 7,7%
ROP JV ano ano aplikace ano ano ne 22,0%*
ROP MS ano > 10mil.* .xls > 10mil.* ano ne 15,7%*
ROP SM ano ano aplikace ano ano ne vylučovací
OP PK ano ano MMR** > 10mil.* ne ne 6,0%
OP PA ne ne ne ne ne ne ne
OP PS ne ne .xls* ne ne ne ne
* může se lišit v závislosti na oblasti podpory nebo typu veřejné podpory
** aplikace Výpočet výše dotace pomocí finanční mezery vytvořená pro MMR, dostupná na:
http://www3.mmr.cz/infocl55/FinancniMezera.aspx?akce=reset
CF (kalkulace finančního cash-flow) – všechny řídící orgány (s výjimkou ROP SZ u projektů
menších než 5,0 mil. Kč) vyžadují kalkulaci finančního cash-flow projektu a na jeho základě
ověřují finanční udržitelnost projektu. Zpravidla se liší pouze požadavek, po jakou dobu má
být kalkulace provedena (povinná doba udržitelnosti x doba hodnocení x doba životnosti).
Některé ŘO (přibližně polovina) také vyžadují plán hospodaření žadatele za příslušné období
(udržitelnost x hodnocení), případně stanovuje CF na základě rozdílové hodnoty (ROP MS
a SM).
FA (kalkulace finanční analýzy) – zpravidla vyžadováno až od určité úrovně objemu
projektu. V případě dispozice finančního cash-flow (viz předchozí bod) může být výpočet FA
v případě použití webové aplikace plně automatický. Rizikem je nutnost sjednocení způsobu
konstrukce cash-flow (čisté cash-flow, cash-flow operačního programu, celkové finanční
cash-flow, apod.). Všechny ŘO používají pouze (vybrané) ukazatele ze standardní sady
(NPV, IRR, NPV/I, DN).
FM (výpočet finanční mezery) – povinný pro všechny projekty nezakládající veřejnou
podporu a generující příjmy. Zpravidla výpočet s využitím předdefinovaných listů .xls, mírné
metodické odchylky (diskontování – od roku 0 nebo 1; konstrukce zůstatkové hodnoty –
uživatelem, aplikačně, identifikace zůstatkové hodnoty; cenová hladina – reálné ceny
x nominální ceny; čisté příjmy – zahrnutí příjmů z realizace, příjmů z provozu, vztažené
k celkovým výdajům projektu nebo pouze k poměrné části způsobilých výdajů projektu;
přírůstková metoda – kalkulováno s konečnou změnou vstupů díky realizaci projektu
x rozdílová varianta – kalkulace vstupů pro nulovou a investiční variantu; zpracování výpočtu
– aplikačně, uživatelsky; apod.). Všechny Řídící orgány jsou ale v současnosti v souladu
s požadavky definovanými Metodickou příručkou pro projekty vytvářející příjmy (verze 1,
říjen 2009).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
93
EA (ekonomická analýza) – zpravidla vyžadována až od určitého objemu projektu (velký
rozptyl hodnot). Zpravidla je k dispozici stručná osnova ve formátu .pdf (s výjimkou ROP JV,
MS a SM), které používají aplikaci. Použití aplikace výrazně zjednodušuje proces výpočtu
ukazatelů a eliminuje možné chyby při konstrukci cash-flow. Všechny OP (pokud vyžadují
ekonomickou analýzu) používají pouze vybrané ukazatele ze standardní sady (obvykle NPV,
IRR a NPV/I).
Dopady – nabídku souboru předdefinovaných oceněných dopadů poskytuje pouze ROP JV,
MS a SM. Jednotlivé dopady jsou často oceněny rozdílně (např. hodnota pracovního místa).
Oceněné dopady výrazně snižují pracnost přípravy analýzy a její následné vyhodnocení,
nicméně dohoda na jednotném ocenění mezi jednotlivými řídícími orgány (také z důvodu
existence mnoha protichůdných metodologických postupů) pravděpodobně nebude nikdy
dosažena.
Citlivost – analýza citlivosti je vyžadována pouze u omezeného souboru projektů (zpravidla
větší projekty). Její provedení může být velmi snadné při použití softwarových aplikací,
otázkou ale zůstává její vypovídací schopnost a možnost interpretace. V hodnotících
tabulkách nejsou výsledky analýzy citlivosti zpravidla vůbec zohledňovány.
Hodnocení – váha výsledků CBA v hodnocení nepřesahuje 30% (případně jsou výsledky
použity jako vylučovací kritérium). Zpravidla je hodnocena finanční udržitelnost projektu,
úplnost a správnost zadaných údajů a výsledky FA a EA. Rozsah použitých hodnot
jednotlivými ŘO lze označit za přiměřený, sjednocení vah pro hodnocení je pravděpodobně
nereálné.
Tematické operační programy
V navazující části bylo hodnocení rozšířeno o tematické operační programy. Předmětem
hodnocení byly všechny tematické operační programy platné implementované v ČR v období
2007-13 s výjimkou OP Technická pomoc (kde použití CBA postrádá opodstatnění):
 Integrovaný operační program;
 OP Podnikání a inovace;
 OP Životní prostředí;
 OP Doprava;
 OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost;
 OP Výzkum a vývoj pro inovace;
 OP Lidské zdroje a zaměstnanost.
V rámci přístupu ŘO tematických operačních programů ke zpracování CBA lze nalézt
významné rozdíly. Některé ŘO svým pojetím se velmi blíží ROPům (jedná se zejména o MV
a MK v rámci IOP, případně OP Doprava), jiné naopak CBA nevyužívají vůbec (zejména OP
financované z prostředků ESF), případně v modifikované podobě (MPSV).
Následující tabulka rekapituluje přístup jednotlivých ŘO ke zpracování CBA nebo jejích
částí. Postupně jsou srovnávány jednotlivé prvky CBA: vyžadování sestavení CF projektu,
výpočet ukazatelů finanční analýzy, výpočet finanční mezery, sestavení ekonomické analýzy,
poskytnutí seznamu oceněných socio-ekonomických dopadů, vyžadování zpracování analýzy
citlivosti a jako poslední bod případná váha výsledků (kvality zpracování) v hodnocení
projektů.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
94
Tab. 2: Přehled požadavků ŘO tematických OP na zpracování CBA
OP CF FA FM EA dopady citlivost hodnocení
IOP MV ano ano ano ano ne ne nezj.
IOP
MPSV
ne ne nezj. ne ne ne ne
IOP Mzd. ne ne ne ne ne ne ne
IOP MK ano ano ano ano ne ano nezj.
IOP MMR ne ne nezj. ne ne ne ne
OP PI ano* ano* ne ano* ne ne až 9,0%*
OP ŽP
ano ano .xls >
625mil.
ne > 625 mil. nezj.
OP D ano ano ano > 10 mil. ne ne 30,0%*
OP VK ne ne ne ne ne ne ne
VaVpI
ano >
1,0mld.
aplikace >
1,0mld.
ano > 1,0 mld. ne
OP LZZ ne ne ne ne ne ne ne
* může se lišit v závislosti na oblasti podpory nebo typu veřejné podpory
CF (kalkulace finančního cash-flow) – ověření finanční udržitelnosti v provozní fázi (a s tím
související nutnost kalkulace finančního cash-flow projektu je vyžadována pouze
u infrastrukturních projektů (s výjimkou některých programů OP PI, kdy je naopak takřka
vždy vyžadován plán hospodaření žadatele). Pro neinvestiční projekty pravděpodobně nemá
význam zavádět. Potenciál pro sjednocení metodiky lze spatřovat pouze v nastavení
základních východisek, u vybraných OP (ŽP, PI) ale lze předpokládat nutnost vysoké míry
individualizace.
FA (kalkulace finanční analýzy) – vyžadováno pouze u vybraných infrastrukturních
programů, v případě dispozice finančního cash-flow (viz předchozí bod) může být výpočet
FA při použití webové aplikace plně automatický. Rizikem je nutnost sjednocení způsobu
konstrukce cash-flow (čisté cash-flow, cash-flow operačního programu, celkové finanční
cash-flow, apod.). Všechny ŘO používají pouze (vybrané) ukazatele ze standardní sady
(NPV, IRR, NPV/I, DN). Zavedené postupy některých ŘO mohou být nepřekonatelné.
FM (výpočet finanční mezery) – povinný pro všechny projekty nezakládající veřejnou
podporu a generující příjmy. Na rozdíl od regionálních OP uvádí tematické OP často pouze
odkaz (v přehledové tabulce značeno jako „ano“) na nutnost aplikace výpočtu finanční
mezery s odkazem na příslušné evropské metodiky (např. COCOF), ale detailní popis postupu
již nenabízejí. Nicméně odchylky od Metodické příručky pro projekty vytvářející příjmy
(verze 1, říjen 2009) nebyly zjištěny. Naopak některé PPŽ nutnost aplikace vůbec nezmiňují
(v přehledu značeno „ne“). Závěry zůstávají stejné jako v případě ROP, pokud je k dispozici
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
95
finančních cash-flow (viz předchozí bod), může být výpočet plně automatický. Potenciál pro
sjednocení metodiky (a vytvoření aplikace) je velmi vysoký.
EA (ekonomická analýza) – zpravidla vyžadována pro infrastrukturní projekty. Obvykle je
k dispozici stručná osnova ve formátu .pdf (s výjimkou OP VaVpI), které používá aplikaci.
Zpravidla zcela chybí metodický popis přechodu z finanční analýzy (nutnost sjednocení).
Charakteru regionálních operačních programů se blíží především vybrané části Integrovaného
operačního programu (Ministerstvo kultury, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo
vnitra). Stranou naopak stojí OP Životní prostředí a OP Doprava, které používají své vlastní
postupy (v některých případech i velmi sofistikované až komplikované).
Dopady – nabídku souboru předdefinovaných oceněných dopadů poskytuje pouze MŠMT pro
OP VaVpI (PO 1 a PO 2). Také pouze u OP VaVpI se oceněné dopady do značné míry kryjí
s indikátory programu. Oceněné dopady výrazně snižují pracnost přípravy analýzy a její
následné vyhodnocení, nicméně dohoda na jednotném ocenění mezi jednotlivými řídícími
orgány (také z důvodu existence mnoha protichůdných metodologických postupů)
pravděpodobně nebude nikdy dosažena. Sjednocení metodiky může být pravděpodobně
provedeno pouze na bázi velmi volného doporučení. Napříč operačními programy se objevuje
často velmi nízká kvalita metodických přístupů (i návodů) k oceňování dopadů.
Citlivost – analýza citlivosti je vyžadována pouze u omezeného souboru projektů (zpravidla
větší projekty). Její provedení při použití aplikace může být velmi snadné, otázkou ale
zůstává její vypovídací schopnost a možnost interpretace. Standardně je vyžadována pouze
Ministerstvem kultury při implementaci jeho části Integrovaného operačního programu,
u ostatních programů potom pouze pro velké projekty (tj. nad 50, resp. 25 mil. EUR).
Hodnocení – váha výsledků CBA zpravidla není pevně stanovena (nebyla zjištěna), případně
váha hodnocení nepřesahuje 30% (podobně jako u ROP). U velkého počtu OP se výběrová
kritéria nepodařilo dohledat (resp. nejsou zveřejňována). Obecně lze konstatovat výrazně
nižší míru vlivu výsledků CBA na hodnocení projektů, než tomu bylo u regionálních
operačních programů.
Závěr
Srovnatelný přístup ke zpracování CBA lze nalézt především u regionálních operačních
programů, OP Praha Konkurenceschopnost, vybraných ŘO IOP (zejména Ministerstvo vnitra
a kultury), OP Doprava, ŽP a OP VaVpI. Naopak CBA takřka nevyužívají OP pokrývající
především neinvestiční aktivity (OP LZZ, OP VK, apod.) a programy podporující především
menší projekty (např. programy přeshraniční spolupráce). Stranou stojí také OP PI, který je
striktně zaměřen na podporu podnikání, CBA je využíváno pouze ve velmi omezeném
množství jeho programů (např. Prosperita). Sjednocení metodiky pro zpracování CBA je
nezbytné zejména pro zajištění možnosti srovnávání jednotlivých projektů mezi s sebou,
z uvedených šetření je nicméně patrné, že jednotlivé řídící orgány jsou si této skutečnosti
dobře vědomy a v souladu s tímto nastavují i zohlednění výsledků CBA v hodnocení.
Literatura
[1] http://www.nuts2severozapad.cz/rop_sz/
[2] Příručka pro žadatele, ROP SZ, (Výzva č. 16/v1, 7. 5. 2010)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
96
[3] Povinné přílohy k žádosti o dotaci, příloha č. 1 PPŽ (Výzva č. 16/v1, 7. 5. 2010)
[4] Závazné osnovy pro finanční a ekonomické hodnocení projektu (studie proveditelnosti),
příloha č. 2 Příručky pro žadatele (Výzva č. 16/v1, 7. 5. 2010)
[5] Metodika pro výpočet finanční mezery u projektů vytvářejících příjem ROP SZ, příloha č.
10a Příručky pro žadatele (Výzva č. 16/v1, 7. 5. 2010)
[6] Tabulka pro výpočet finanční mezery (verze 1.4)
[7] Přehled hodnotících kritérií, příloha č. 4 Příručky pro žadatele (Výzva č. 16/v1, 7. 5.
2010)
[8] http://www.rada-severovychod.cz
[9] Příručka pro žadatele a příjemce ROP SV, verze 11.0
[10] Příloha č. 5 Studie ekonomického hodnocení projektu, verze č. 11.0
[11] Příloha č.7 PPŽP Bodovací kritéria, verze č. 11.0
[12] příloze č. 9 PPŽP – Metodika projektů generujících příjmy, verze č. 11.0
[13] Tabulka č. 9a - Tabulka pro výpočet maximální výše dotace (Datum platnosti od
1.4.2010)
[14] http://www.ropstrednicechy.cz
[15] Pokyny pro žadatele a příjemce pro výzvu č. 52, 48, 45 (platnost od 15. 4. 2010)
[16] Výběrová kritéria pro oblast podpory 1.2, 2.2, 3.3 (platnost od 27.5.2010)
[17] Finanční a socioekonomické hodnocení projektů (metodická příručka) v. 1.1, Sieber,
P., 2008
[18] http://www.rr-jihozapad.cz
[19] Pokyny pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad, verze 4.0
[20] Metodický pokyn pro zpracování finančního a ekonomického hodnocení projektu,
verze 2.0
[21] Metodický pokyn pro projekty vytvářející příjmy, verze 1.5
[22] Výpočet maximální výše dotace u projektů vytvářejících příjmy v tis. Kč
[23] Výběrová kritéria pro oblast podpory 2.3, 3.1
[24] ROP JV - Prováděcí dokument, verze 1.12
[25] Příručka pro žadatele a příjemce, ROP JV, verze 1.16
[26] http://www.rr-moravskoslezsko.cz
[27] Pokyny pro žadatele verze 4.07, ROP Moravskoslezsko.
[28] http://www.ropstrednicechy.cz
[29] Příručka pro žadatele, V 13 PPŽ 7.5
[30] Metodický pokyn Analýza a popis proveditelnosti projektu, V 14 MP APPP 2.5
[31] Metodický pokyn pro PVP, V 13 MP PVP 6.0
[32] http://www.prahafondy.eu/cz/oppk.html
[33] Projektová příručka, OP PK, verze 3.1
[34] Příloha A projektové příručky: Závazné osnovy pro ekonomické hodnocení projektů,
verze 2.0
[35] Příloha B projektové příručky: Metodická příručka: 1) Studie proveditelnosti, 2)
Analýza nákladů a přínosů (CBA)
[36] Příloha C projektové příručky: Metodická příručka: Studie proveditelnosti pro oblast
podpory 3.3 OPPK, verze 1.0
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
97
[37] Příloha E projektové příručky: Hodnotící kritéria, verze 1.4
[38] http://www.prahafondy.eu/cz/oppa.html
[39] http://ziel3-cil3.eu/
[40] Program Cíl 3 / Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce 2007-13 mezi Českou
republikou Svobodným státem Sasko, seznam příloh k projektové žádosti.
[41] Příručka pro české kooperační partnery – podávání žádostí Program Cíl 3/Ziel 3 CCICode:
2007CB163PO017 na podporu přeshraniční spolupráce 2007 – 2013 mezi
Svobodným státem Sasko a Českou republikou, Vydání 5, platnost od 06.05.2010.
[42] Příručka pro české žadatele pro Program přeshraniční spolupráce 2007 – 2013 mezi
Svobodným státem Bavorsko a Českou republikou, Vydání 4, platnost od 01.05.2010.
[43] Příručka pro žadatele, duben 2010, OP ČR – Rakousko.
[44] PRÍRUČKA PRE ŽIADATEĽA k Operačnému programu cezhraničnej spolupráce
Slovenská republika – Česká republika 2007-2013, verzia 2.0 platná od 5.11.2009.
[45] Příloha 8, PPŽ, OP ČR – SR, Metodika pre výpočet modifikovaných oprávnených
výdavkov partnera v prípade projektu generujúceho príjem.
[46] http://www.cz-pl.eu/metodiky.html
[47] PŘÍRUČKA PRO ŽADATELE A PŘÍJEMCE finanční podpory v rámci
INTEGROVANÉHO OPERAČNÍHO PROGRAMU pro prioritní osu 1a a 1b, Oblasti
intervence 1.1a a 1.1b, Rozvoj informační společnosti ve veřejné správě VÝZVA
ČÍSLO 10, Verze příručky 1.0 ze dne 20.5. 2010
[48] PŘÍLOHA Č. 1 PPŽ – OSNOVA SP, Verze příručky 1.0 ze dne 20.5. 2010
[49] PŘÍLOHA Č. 9 PPŽ – DOPORUČENÍ K PROJEKTŮM VYTVÁŘEJÍCÍM PŘÍJMY,
Verze příručky 1.0 ze dne 20.5. 2010
[50] PŘÍRUČKA PRO ŽADATELE A PŘÍJEMCE Oblast intervence 3.1 Služby v oblasti
sociální integrace, 1. Vydání, verze 1
[51] MANUÁL PRO HODNOCENÍ PROJEKTŮ PRO OBLAST INTERVENCE 3.1
INTEGROVANÉHO OPERAČNÍHO PROGRAMU, 1. Vydání, verze 1
[52] PPŽ IOP, oblast intervence 3.2 Služby v oblasti veřejného zdraví, výzva č. 5, verze 1.0,
platnost od 15.2.2010.
[53] Příloha č. 2.1 Výběrová kritéria, postup pro výběr projektů PPŽ IOP, výzva č. 5, verze
1.0, platnost od 15.2.2010.
[54] Příručka pro žadatele a příjemce Integrovaný operační program pro období let 2007-
2013 Prioritní osa 5 Národní podpora územního rozvoje Oblast intervence 5.1 Národní
podpora využití potenciálu kulturního dědictví Podporované aktivity 5.1c, 2. časově
uzavřená výzva, datum vyhlášení 25. června 2010, vydání dokumentu 1.0, datum
vydání: 25. června 2010.
[55] Osnova Studie proveditelnosti a ekonomického hodnocení projektu, vzor, Příloha č. 5,
Příručky pro žadatele a příjemce, vydání dokumentu 1.0, datum 25.06.2010.
[56] 4. KONTINUÁLNÍ VÝZVA k podávání žádostí o poskytnutí podpory v rámci
INTEGROVANÉHO OPERAČNÍHO PROGRAMU Prioritní osa 4 a Národní podpora
cestovního ruchu Cíl Konvergence Prioritní osa 4 b - Národní podpora cestovního
ruchu a Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost
[57] PŘÍRUČKA PRO ŽADATELE A PŘÍJEMCE PRO OBLAST INTERVENCE 5.3b):
MODERNIZACE A ROZVOJ SYSTÉMŮ TVORBY ÚZEMNÍCH POLITIK 8.
kontinuální výzva MMR ČR datum vyhlášení: 30. října 2009 pro projekty na tvorbu a
aktualizaci územních plánů obcí s ohledem na udržitelný rozvoj území
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
98
[58] http://www.czechinvest.org/podnikani-a-inovace
[59] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Eko-energie – výzva III
[60] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu ICT a strategické služby – výzva III,
květen 2010
[61] Příloha č. 6 Osnova podnikatelského záměru k programu ICT a strategické služby,
platnost od 9. 3. 2010
[62] Příloha č. 5 Výběrová kritéria k programu ICT a strategické služby, platnost od 9. 3.
2010
[63] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu ICT v podnicích – výzva III, květen
2010
[64] Příloha č. 4 Osnova podnikatelského záměru k programu ICT v podnicích, platnost od
21. 10. 2009
[65] Příloha č. 3 Výběrová kritéria k programu ICT v podnicích, platnost od 21. 10. 2009
[66] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Inovace – Inovační projekt – výzva
IV, květen 2010
[67] Osnova studie proveditelnosti pro inovace produktu a procesu k programu Inovace
[68] Příloha č. 2 Výběrová kritéria k programu Inovace, výzva č. IV
[69] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace programu Marketing - výzva II, květen 2010
[70] Příloha č. 3 – Výběrová kritéria Program Marketing, platnost od 15. 1. 2010
[71] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Nemovitosti – výzva II, květen
2010
[72] Výběrová kritéria, Program Nemovitosti, výzva č. II, platnost od 1. 7. 2009
[73] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace programu Poradenství – výzva I, únor 2009
[74] Příloha č. 6 – Podnikatelský záměr k programu Poradenství, platnost od 1. 10. 2008
[75] Příloha č. 3 – Výběrová kritéria k programu Poradenství, platnost od 1. 10.2008
[76] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Potenciál – výzva III, květen 2010
[77] Doporučená osnova podnikatelského záměru projektu v rámci programu Potenciál
[78] Příloha č. 6 Výběrová kritéria programu Potenciál
[79] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Prosperita – výzva I, květen 2010
[80] Obsah studie proveditelnosti – aktivita VTP/PI/CTT, platnost od 11. 1. 2010
[81] Obsah studie proveditelnosti – aktivita BAN, platnost od 11. 1. 2010
[82] Příloha č. 5 - Metodika výběrových kritérií programu Prosperita, část I., platnost od 15.
9. 2009
[83] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Rozvoj – výzva III, květen 2010
[84] Příloha č. 4 – Výběrová kritéria k programu Rozvoj, výzva III, platnost od 31. 3. 2010
[85] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Spolupráce - klastry – výzva II,
květen 2010
[86] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Spolupráce – technologické
platformy, srpen 2009
[87] Osnova studie proveditelnosti pro aktivitu Rozvoj klastru pro subjekty podpořené v I.
výzvě Spolupráce – klastry, platnost od 11. 1. 2010
[88] Osnova studie proveditelnosti - projekty Zakládání a rozvoj klastrů (OPPI Spolupráce),
platnost od 11. 1. 2010
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
99
[89] Výběrová kritéria pro aktivitu Rozvoj klastru pro subjekty podpořené v I. výzvě
Spolupráce – klastry, platnost od 11. 1. 2010
[90] Výběrová kritéria program Spolupráce – Klastry, výzva II, platnost od 11. 1. 2010
[91] Příloha č. 6 Osnova Studie proveditelnosti pro PROGRAM SPOLUPRÁCE –
Technologické platformy, platnost od 4. 5. 2009
[92] Příloha č. 5 – Výběrová kritéria program Spolupráce – Technologické platformy, výzva
II, platnost 4. 5. 2009
[93] Pokyny pro žadatele a příjemce dotace z programu Školicí střediska – výzva II, červen
2010
[94] Záměr projektu pro program Školicí střediska
[95] Program Školicí střediska – Výběrová kritéria
[96] http://www.opzp.cz
[97] Směrnice MŽP č. 4/2010
[98] Příloha č. 1 k č. j. 1889/M/10, 36724/ENV/10
[99] Příručka pro žadatele o dotace z Operačního programu Životni prostředí, duben 2010
[100] Závazné pokyny pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP verze ke dni 29. 4. 2010
[101] Jádrový model pro zpracování finanční a ekonomické analýzy projektů OP ŽP (2007 –
2013)
[102] Model pro zpracování finanční analýzy projektů pro prioritní osu 4 OP ŽP (2007 –
2013)
[103] Model pro zpracování finanční a ekonomické analýzy projektů pro prioritní osy 2 a 3
OP ŽP (2007 – 2013)
[104] Model pro zpracování finanční a ekonomické analýzy projektů pro prioritní osu 1 OP
ŽP (2007 – 2013)
[105] Model pro zpracování Provozní ztráty pro projekty v prioritní ose 6 a 7 OP ŽP (2007 –
2013)
[106] Příloha 1 Jádrový model – zelená louka, závazná osnova zprávy k FA / FEA, březen
2010
[107] Příloha 4 Metodika ekonomické analýzy
[108] Příloha 3 Metodika zpracovaní finanční analýzy a Finanční udržitelnost projektů
[109] Výběrová (hodnotící) kritéria pro projekty přijímané v rámci XX. výzvy OP ŽP, k 4. 5.
2010
[110] http://www.opd.cz/cz/uvod
[111] Metodické doporučení ŘO OP Doprava č. 2 k výpočtu nedostatku ve financování u
infrastrukturních projektů vytvářejících příjmy ve smyslu čl. 55 Nařízení Rady (ES) č.
1083/2006
[112] Metodické doporučení ŘO OP Doprava č. 2 k výpočtu nedostatku ve financování u
infrastrukturních projektů vytvářejících příjmy ve smyslu čl. 55 Nařízení Rady (ES) č.
1083/2006, aktualizace č.1
[113] Upřesňující pokyn pro finanční analýzu a výpočet finanční mezery u dopravních
projektů spolufinancovaných z prostředků EU v období 2007 – 2013, verze 1 – květen
2010
[114] http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/op-vpk-obdobi-2007-2013
[115] Příručka pro žadatele o finanční podporu z Operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
100
PODPORA VÝZKUMU A VÝVOJE Z EVROPSKÉ UNIE
V JIHOMORAVSKÉM A MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
SUPPORT OF RESEARCH AND DEVELOPMENT FROM EUROPEAN
UNION IN SOUTH MORAVIAN AND MORAVIAN-SILESIAN REGION
ING. BARBORA FEIXOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy,
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, Brno 602 00, Česká republika
e-mail: 206666@mail.muni.cz
Anotace
Tento příspěvek se zabývá komparací Jihomoravského a Moravskoslezského kraje v oblasti
podpory výzkumu a vývoje z Evropské unie. Objektem zájmu realizovaných analýz je
především Operační program Výzkum a vývoj pro inovace, který představuje největší zdroj
veřejných prostředků určených na zvyšování výzkumného, vývojového a inovačního
potenciálu ČR. Dále i 7. rámcový program výzkumu a vývoje a další finanční nástroje, jejichž
prostřednictvím lze v ČR čerpat podporu na VaV.
Klíčová slova
výzkum, vývoj, Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj, strukturální fondy, operační
programy
Annotation
This paper is concerned with a comparison of South Moravian and Moravian-Silesian region
with respect to support of research and development from European Union. Operational
programme Research and Development for Innovations, which represents the greatest source
of public funds for improvement of research and innovational potential of the Czech
Republic, is the subject of our interest. Seventh Framework Programme and other financial
instruments that allow drawing of financial aid are subjects of the interest as well.
Key words
research, development, South Moravian region, Moravian-Silesian region, Structural Funds,
Operational Programmes
JEL Classification: R11, R12
ÚVOD
Podpora výzkumu a vývoje představuje v současné době ve vyspělých ekonomikách
významný faktor hospodářského a sociálního rozvoje. Významnou měrou přispívá jak k růstu
hospodářské úrovně dané země i jednotlivých regionů, tak ke kvalitě života společnosti.
Od roku 2004, kdy Česká republika dostala možnost čerpat prostředky ze strukturálních
fondů EU, se výrazným způsobem přiblížila k ekonomice založené na znalostech. Podobně
jako další členské státy Evropské unie i Česká republika si je vědoma, že hlavním
předpokladem pro růst vlastní konkurenceschopnosti je kvalitní podpora výzkumu a vývoje,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
101
rostoucí úroveň lidských zdrojů a inovačních podniků a také využívání informačních
a komunikačních technologií.
V poslední době je v této oblasti kladen velký důraz na jednotlivé regiony, jejichž podpora
představuje jeden z nejefektivnějších způsobů k dosažení ekonomického růstu. Jihomoravský
a Moravskoslezský kraj představují v oblasti podpory výzkumu a vývoje hned po Praze
a Středočeském kraji regiony, které se v porovnání s celou Českou republikou zaměřují na
VaV nejvíce. Jejich výzkumný potenciál je dán především značným výskytem vysokých škol
a výzkumných institucí a také průmyslovou tradicí těchto krajů.
Cílem příspěvku je komparace Jihomoravského a Moravskoslezského kraje v oblasti podpory
výzkumu a vývoje z Evropské unie. Objektem zájmu realizovaných analýz je především
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace, který se navzájem doplňuje s dalšími dvěma
tematickými operačními programy. Jedná se o OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost a OP
Podnikání a inovace. Soubor těchto tří operačních programů, které jsou vzájemně propojené,
představuje důležitý prvek pro naplňování cíle Lisabonské strategie, který spočívá v posílení
úlohy znalostní ekonomiky, inovací a VaV. Dále je pozornost věnována i 7. rámcovému
programu výzkumu a vývoje jakožto hlavnímu nástroji financování evropského VaV.
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace
Operační program výzkum a vývoj pro inovace se snaží přispět k růstu konkurenceschopnosti
a k vytváření vysoce kvalifikovaných pracovních míst ve všech regionech České republiky.
Na celorepublikové i regionální úrovni podporuje jak existenci a působení výzkumných,
vývojových a inovačních center, tak i vysokých škol. Rozvoji VaV má v rámci OP VaVpI
pomoci i podniková sféra, jejíž zástupci jsou například zastoupeni v Monitorovacím výboru
operačního programu. Na OP VaVpI je celkem alokováno 2,436 mld. EUR. Přitom 85%
z celkové částky tvoří prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 2070,68
mil. EUR a zbývajících 15% tvoří prostředky ze státního rozpočtu ČR. Přibližně třetina
prostředků je alokována na prioritní osu 1 a stejný objem na prioritní osu 2. Z tohoto důvodu
a také vzhledem k fázi implementace operačního programu je srovnání Jihomoravského
a Moravskoslezského kraje v rámci rozmístění finančních zdrojů z OP VaVpI zaměřeno
zejména na tyto dvě prioritní osy. Zpracování komplexnější analýzy zahrnující všechny
prioritní osy není v současné době dost dobře možné.1
Obecně je v České republice, tak i ve sledovaných krajích, podle počtu podaných žádostí
o dotace, o program velký zájem. Důsledkem toho může OP VaVpI rozvoji opravdu pomoci,
a to hlavně díky značnému přísunu finančních prostředků z tohoto programu do krajů ČR.
V prioritních osách 1 a 2, které jsou zaměřené na rozvoj výzkumné infrastruktury, bylo ke
konci října 2010 vydáno rozhodnutí celkem na 20 projektů v celkové výši podpory téměř 10
mld. Kč. Z toho nejvíce projektů bylo podpořeno v kraji Jihomoravském. V rámci prioritní
osy 2 (Regionální VaV centra) zde bylo podpořeno 7 projektů v celkové výši 2,9 mld. Kč.
V Moravskoslezském kraji byly podpořeny 3 projekty v celkové výši téměř 1,2 mld. Kč.2
1
OP VaVpI. s. 8-97; <http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013/Tematicke-operacniprogramy/OP-Vyzkum-a-vyvoj-pro-inovace>
[cit. 2010-11-28]
2
Číselné údaje na základě dat z: Rada pro VaVaI. Analýza stavu VaVaI v ČR a jejich srovnání se zahraničím
v roce 2010. s. 101
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
102
Pokud by se k vydaným rozhodnutím na projekty přidali i projekty ve fázi negociace,
u kterých je předpoklad vydání rozhodnutí v následujících měsících, výsledek by byl
následující.
Tab. 1: Regionální diferenciace alokace PO 1 a PO 2 v OP VaVpI3
  Finanční podíl  Počet projektů  Podíl projektů 
Kraj  tis. CZK  v tis. EUR  Podíl  PO 1  PO 2  Celkem  PO 1  PO 2  Celkem 
Středočeský  14 556 989  592 470,06  35,33%  2  4  6  25,00%  11,11%  13,64% 
Jihočeský  420 397  17 110,18  1,02%  0  2  2  0,00%  5,56%  4,55% 
Plzeňský  2 833 789  115 335,34  6,88%  1  4  5  12,50%  11,11%  11,36% 
Ústecký  592 437  24 112,21  1,44%  0  1  1  0,00%  2,78%  2,27% 
Karlovarský  0  0,00  0,00%  0  0  0  0,00%  0,00%  0,00% 
Liberecký  1 721 102  70 048,92  4,18%  0  3  3  0,00%  8,33%  6,82% 
Královéhradecký  597 918  24 335,29  1,45%  0  1  1  0,00%  2,78%  2,27% 
Pardubický  0  0,00  0,00%  0  0  0  0,00%  0,00%  0,00% 
Vysočina  238 301  9 698,86  0,58%  1  0  1  12,50%  0,00%  2,27% 
Jihomoravský  13 307 766  541 626,64  32,30%  3  11  14  37,50%  30,56% 31,82% 
Olomoucký  2 261 631  92 048,46  5,49%  0  3  3  0,00%  8,33%  6,82% 
Zlínský  1 091 199  44 411,84  2,65%  0  2  2  0,00%  5,56%  4,55% 
Moravskoslezský  3 582 260  145 798,13  8,69%  1  5  6  12,50%  13,89% 13,64% 
CELKEM  41 203 790  1 676 996  100%  8  36  44  100%  100%  100% 
Zdroj: Regionální diferenciace alokace prioritní osy 1 a 2 OP VaVpI.
Z tabulky je patrné, že výrazně nejlépe je na tom v počtu projektů opět Jihomoravský kraj.
Následuje kraj Moravskoslezský společně s krajem Středočeským. Ve Středočeském kraji
nebyla ani nebude podpořena v rámci PO 1 a PO 2 ani polovina projektů co v kraji
Jihomoravském. Celková finanční částka, kterou tento kraj obdržel, je však o trochu vyšší než
v JMK a při stejném počtu podpořených projektů jako v kraji Moravskoslezském, obdržel
Středočeský kraj výrazně vyšší částku než právě MSK. Je však nutno upozornit, že tyto
finanční výše se mohou v závislosti na výsledcích negociačního procesu nepatrně měnit.
Rozdělení finančních prostředků z Operačního programu výzkum a vývoj pro inovace je
výrazně soustředěno jak v Jihomoravském, tak i v Moravskoslezském kraji do krajských
měst, Brna a Ostravy. Ostatní města v kraji v dotacích z OP VaVpI za krajskými městy
zaostávají. Silná koncentrace dotací do krajských měst je dána zejména tím, že projekty do
OP VaVpI podávají v obou krajích zejména vysoké školy provádějící výzkum a vývoj
a výzkumné ústavy a instituce, které se nacházejí právě v krajských městech. V Brně se jedná
zejména o čtyři hlavní univerzity, tedy Masarykovu univerzitu, Vysoké učení technické,
Mendelovu univerzitu a Veterinární a farmaceutickou univerzitu. Dále v rámci JMK žádají
o dotace z OP VaVpI specializované ústavy Akademie věd nacházející se v kraji, výzkumné
ústavy v rámci výše zmíněných univerzit a další specializované ústavy jako např. Masarykův
onkologický ústav. V Moravskoslezském kraji má nad ostatními univerzitami a výzkumnými
3
Data platná k 31.10.2010.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
103
ústavy velkou převahu v rámci žádání a následnému poskytnutí dotací z OP VaVpI Vysoká
škola báňská. V současné době je hlavním příjemcem dotací z OP VaVpI v tomto kraji.4
V obou sledovaných krajích je finanční podpora z OP VaVpI nejvíce žádaná na výstavbu
nových, případně na rekonstrukci stávajících laboratoří a výzkumných center, na jejich
vybavení moderní technikou, na budování vysokoškolských kampusů atd.5
V rámci Operačního programu výzkum a vývoj pro inovace jsou realizovány tzv. velké
projekty, tj. projekty, jejichž celkové náklady přesahují 50 milionů EUR, což je 1 221,5 mil. Kč.6
V roce 2009 bylo v rámci výzev pro oblast podpory 1.1 Evropská centra excelence a pro
oblast podpory 2.2 Regionální VaV centra k 16. 11. 2009 podáno celkem 8 projektů, které
splňují kritéria určená pro velký projekt. V rámci prioritní osy 1 se u Jihomoravského kraje
jedná o projekt CEITEC (Central European Institute of Technology) a projekt ICRC
(International Clinical Research Center). U prioritní osy 2 je to projekt CERIT (Center for
Education, Research, Innovation and Infrastructure in IT). V Moravskoslezském kraji byl
v rámci prioritní osy 1 podpořen projekt „Centrum excelence IT4Innovations.“7
Projekty CEITEC a ICRC jsou realizovány v Brně, celkové způsobilé výdaje prvního
projektu jsou 6 529 289 717 Kč a celkové způsobilé výdaje druhého projektu jsou
3 999 391 705 Kč. Záměrem projektu CERIT je „vybudovat špičkově technologicky,
materiálově i odbornými lidskými kapacitami vybavené centrum, které bude propojovat
infrastrukturu superpočítačových, dalších výpočetních a úložních kapacit a služeb s oblastmi
jejich bezprostředního využití i výzkumu a vývoje v informatice a aplikacích.“ Celkové
způsobilé výdaje tohoto projektu jsou 1 109 331 339 Kč. Žadatelem projektu CEITEC
a CERIT je Masarykova univerzita, u projektu ICRC je to Nemocnice u sv. Anny v Brně.
Globálním cílem projektu IT4Innovations je „vybudovat v České republice národní centrum
excelentního výzkumu v oblasti informačních technologií.“ Žadatelem projektu je Vysoká
škola báňská – Technická univerzita Ostrava a celkové způsobilé výdaje tohoto projektu jsou
2 317 424 000 Kč.8
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost se zaměřuje na podporu v oblastech,
které přispějí jak k rozvoji potenciálu populace ČR, tak zejména k vytvoření vhodných
podmínek pro vzdělávání a učení. Kromě toho však klade důraz na komplexní systém
celoživotního učení a utváření vhodného prostředí pro výzkumné, vývojové a inovační
aktivity a stimulaci spolupráce mezi vzdělávacími institucemi a výzkumnou a výrobní sférou.
Rozdíl mezi OP VaVpI a OP VK je ten, že zatímco OP VaVpI podporuje tvorbu
infrastruktury nabídkové strany výzkumu a vývoje, OP VK podporuje aktivity, které vedou
k rozvoji lidských zdrojů v této oblasti. Na OP VK je v programovacím období 2007-2013
celkem alokováno 1 811 mil. EUR, což tvoří 6,8% prostředků ze strukturálních fondů EU pro
4
Na základě údajů platných k 28.2.2011: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Seznam příjemců OP
VaVpI [online]. [cit. 2011-03-15]
5
Na základě údajů platných k 28.2.2011: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Seznam příjemců OP
VaVpI [online]. [cit. 2011-03-15]
6
Podle aktuálního kurzu ke dni 15.3.2011.
7
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Výroční zpráva OP VaVpI 2009 [online]. [cit. 2011-03-15]. s.
52-55
8
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Výroční zpráva OP VaVpI 2009 [online]. [cit. 2011-03-15]. s.
52-55
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
104
ČR. Z toho nejvíce finančních prostředků je alokováno na prioritní osu 2 a to ve výši 626,5
mil. EUR, což představuje 35% alokace OP VK.9
V prioritní ose 1 a 3 (Počáteční a Další vzdělávání), které nejsou zaměřeny na výzkum
a vývoj, podávají nejvíce žádostí o dotaci mateřské, základní a střední školy, různá vzdělávací
zařízení, ale také např. kraj nebo obec. Dotace jsou v těchto prioritních osách soustředěny
převážně na podporu a rozvoj počátečního a jiného vzdělávání, na zvýšení jeho kvality
a modernizaci výuky. Žádost o dotaci z PO 4, která je částečně zaměřená i na podporu VaV,
v současné době podává jen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tato PO není
zaměřená na regionální podporu VaV a proto je pro účely tohoto příspěvku nepodstatná.10
Podpora výzkumu a vývoje je v OP VK zahrnuta v rámci prioritní osy 2 (Terciární
vzdělávání, výzkum a vývoj). A právě na prioritní osu 2 a její oblasti podpory se zaměříme
v této podkapitole nejvíce. Tato PO je úzce vázána na Operační program výzkum a vývoj pro
inovace. U oblasti podpory 2.2 Vysokoškolské vzdělávání je zde vazba na prioritní osu 4 OP
VaVpI. U oblasti podpory 2.3 Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji a 2.4 Partnerství a sítě zase
na prioritní osy 1, 2 a 3 OP VaVpI.11
Pokud vycházíme z následující tabulky, je patrné, že Jihomoravský kraj je na tom z pohledu
dotací z PO 2 OP VK lépe než kraj Moravskoslezský. V JMK bylo k 8.3.2011 podpořeno
z této prioritní osy třikrát více projektů než v MSK a celková finanční podpora JMK
představuje téměř čtyřnásobek podpory MSK.
Tab. 2: Regionální diferenciace alokace PO 2 v OP VK12
finanční podpora (mil. Kč) počet projektů
Příjemci OP VK 2.1 2.2 2.3 2.4 PO 2 2.1 2.2 2.3 2.4 PO
Jihomoravský kraj 1,8 1031, 466,4 385, 1885,3 1 99 36 24 160
Masarykova univerzita 0 644,3 191,9 166, 1002,4 0 61 15 10 86
VUT 0 260,6 143,1 155, 559,1 0 26 11 9 46
Mendelova univerzita 0 46,6 108,5 63,6 218,7 0 5 7 5 17
Veterinární a farmac. 0 54,9 7 0 61,9 0 4 1 0 5
Janáčkova akademie 0 25,5 11,3 0 36,8 0 3 1 0 4
střední školy 1,8 0 0 0 1,8 1 0 0 0 1
jiné 0 0 4,6 0 4,6 0 0 1 0 1
Moravskoslezský kraj 5,3 314,1 123 41,6 484 2 36 10 3 51
VŠB 0 176,4 39,6 41,6 257,6 0 18 4 3 25
Slezská univerzita 0 66,2 66,7 0 132,9 0 9 4 0 13
Ostravská univerzita 0 61,7 16,7 0 78,4 0 7 2 0 9
VŠ podnikání 0 9,8 0 0 9,8 0 2 0 0 2
střední školy 5,3 0 0 0 5,3 2 0 0 0 2
Zdroj: vlastní tvorba na základě dat z: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Seznam příjemců OP VK
[online]. [2011-03-18]
9
OP VK. s. 1-3; <http://www.strukturalni-fondy.cz/getdoc/bcccc738-7fb0-4742-9b90-b75ce4b28b2e/OPVzdelavani-pro-konkurenceschopnost>
[cit. 2010-12-12]
10
Na základě údajů z: MŠMT. Seznam příjemců OP VK [online]. [cit. 2011-03-18]
11
OP VK. s. 41-64
12
Data platná k 8.3.2011.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
105
PO 2 je zaměřená na podporu Terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje, proto se dá
předpokládat, že nejvíce příjemců dotací z této prioritní osy jsou právě univerzity
v jednotlivých krajích. V JMK je na tom výrazně nejlépe v množství poskytnutých finančních
prostředků i v počtu projektů Masarykova univerzita, v MSK zase Vysoká škola báňská.
V obou krajích je nejvíce projektů podpořených v oblasti podpory 2.2 Vysokoškolské
vzdělávání. Naopak nejméně projektů je podpořeno v oblasti 2.1 Vyšší odborné vzdělávání,
kde o dotace žádají zejména střední a vyšší odborné školy. Jak v JMK, tak i v MSK jsou
podporovány zejména aktivity zaměřené na modernizaci a zatraktivnění vysokoškolského
vzdělávání, na zlepšení podmínek pro pracovníky výzkumu a vývoje a na vytváření vazeb
mezi vzdělávacími a výzkumnými institucemi a veřejným a soukromým sektorem.13
Operační program Podnikání a inovace
Operační program Podnikání a inovace navazuje na Operační program Průmysl a podnikání,
který byl vyhlášen pro zkrácené programovací období let 2004-2006. České podniky i nadále
zaostávají z hlediska své kvality, vybavenosti, efektivity či inovativnosti za zeměmi Evropské
unie. OPPI je proto orientován právě na odstranění či eliminaci těchto problémů a nedostatků.
Kromě samotné podpory podnikatelského prostředí, jakožto jednoho z klíčových atributů
budoucího dalšího úspěšného rozvoje české ekonomiky, je zaměřen také na podporu inovací,
stimulaci poptávky po výsledcích VaV, komercializaci výsledků VaV a další oblasti.14
Jak již bylo zmíněno v podkapitole 2.3, na OPPI je v programovacím období 2007-2013
vyčleněno celkem 3,04 mld. EUR, což činí přibližně 11,4 % veškerých prostředků určených
pro ČR z fondů EU. Z toho nejvíce finančních prostředků je alokováno na PO 5 (Prostředí pro
podnikání a inovace), a to ve výši více než jedné miliardy EUR.15
V rámci OPPI bylo vytvořeno celkem 15 programů podpory, jedná se o programy Start,
Progres, Záruka, Rozvoj, ICT v podnicích, ICT a strategické služby, Ekoenergie, Inovace,
Potenciál, Spolupráce, Školicí střediska, Prosperita, Nemovitosti, Poradenství a Marketing.
Podpora infrastruktury pro VaV je zahrnuta v rámci programu Potenciál, který pomáhá
společnostem zavádět a zvyšovat kapacity potřebné pro realizaci výzkumných, vývojových
a inovačních aktivit. Rozvoj vědeckotechnických parků, podnikatelských inkubátorů a center
pro transfer technologií podporuje program Prosperita. Zavádění novinek do výroby pak
podporuje program Inovace.16
A právě na tyto tři programy bude následující komparace JMK
a MSK v rámci OPPI zaměřena nejvíce.
V následující tabulce je zaznamenám počet podaných žádostí a přiznaných dotací včetně
finanční alokace v jednotlivých programech podpory (námi sledovaných) v Jihomoravském
a Moravskoslezském kraji. Poprvé můžeme hodnotit počet podaných žádostí, a to díky
dostupnosti těchto dat v Monitorovacím systému ISOP OPPI. Je obvyklé, že počet podaných
žádostí je podstatně vyšší, než samotný počet udělených dotací. Není tomu jinak ani
u Operačního programu Podnikání a inovace. U obou sledovaných krajů je počet podaných
13
Na základě údajů z: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Seznam příjemců OP VK [online]. [cit.
2011-03-18]
14
OPPI. s. 5; Ministerstvo průmyslu a obchodu. Výroční zpráva OPPI 2009 [online]. [cit. 2011-03-22]. s. 1-2
15
<http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013/Tematicke-operacni-programy/OP-Podnikani-ainovace>
[cit. 2010-12-12]
16
<http://www.czechinvest.org/podnikani-a-inovace> [cit. 2011-03-22]
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
106
žádostí více než třikrát větší než počet přiznaných dotací. Je to zejména z toho důvodu, že
finanční prostředky z OPPI i z jiných programů podpory jsou omezené a proto je nutné vybrat
jen ty nejkvalitnější projekty. Dalším důvodem může být např. to, že některé z žádostí
projdou hodnocením až v tomto roce.
Tab. 3: Počet podaných žádostí a udělených dotací včetně finanční podpory v OPPI17
počet podaných žádostí a přiznaných dotací finanční podpora (mil. Kč)
Kr./Prog. Potenciál Prosperita Inovace Celkem Potenciál Prosperita Inovace Celkem
JMK 121/35 30/8 326/108 477/151 393,3 421,7 620,7 1435,7
MSK 60/13 16/6 245/87 321/106 163,8 187,7 773,4 1124,9
Zdroj: vlastní tvorba na základě dat z: Monitorovací systém ISOP OPPI.
Celkový počet podaných žádostí i přiznaných dotací je větší v Jihomoravském kraji, z čehož
je zřejmé, že i celková finanční podpora plynoucí z programů Potenciál, Prosperita a Inovace
je vyšší právě v tomto kraji. Rozdíl mezi těmito kraji ve sledovaných ukazatelích není však
zdaleka tak velký jak v předchozích dvou operačních programech, tedy OP VaVpI a OP VK.
O dotace z OPPI, v rámci námi sledovaných programů podpory, žádají jak nepodnikatelské
subjekty (veřejné výzkumné instituce, univerzity a ostatní vzdělávací instituce), tak
především akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, které vyvíjejí buďto
novou službu nebo technologii nebo např. chtějí svůj nápad chránit patentem. Z univerzit se
jedná zejména o Masarykovu univerzitu a VUT v Jihomoravském kraji, a o Vysokou školu
báňskou v kraji Moravskoslezském. Zapojení univerzit do tohoto programu je však podstatně
menší než tomu je u OP VaVpI a OP VK.18
Podstatně větší zájem o dotace z OPPI mají podnikatelské subjekty. Ty však nejsou zdaleka
tak koncentrovány do krajských měst Brna a Ostravy, jak je tomu u univerzit. Proto i finanční
podpora z OPPI plyne do více měst v obou krajích.19
7. rámcový program výzkumu a vývoje
Pokud hovoříme o podpoře výzkumu a vývoje z Evropské unie, jejímiž hlavními nástroji pro
tuto oblast jsou především strukturální fondy a z nich dotované operační programy, které byly
popsány výše, musíme také zmínit 7. rámcový program výzkumu a vývoje. 7. RP je hlavním
nástrojem financování evropského VaV, který zahrnuje čtyři specifické programy, kterými
jsou Spolupráce, Myšlenky, Lidé a Kapacity.
EU vnímá regiony jako důležité hráče pro dosažení cílů Lisabonské strategie. Regiony jsou
chápány jako významné prvky na poli VaV a z toho důvodu jsou pro ně v rámci programu
Kapacity vyčleněny dva programy podporující VaV v regionech. Těmito programy jsou
Regiony znalostí a Výzkumný potenciál. První z programů je zaměřen na podporu VaV ve
všech evropských regionech prostřednictvím aktivit tzv. výzkumem řízených regionálních
klastrů, druhý pak na podporu excelentních výzkumných center v konvergenčních regionech
17
Data platná k 22.3.2011.
18
Na základě údajů platných k 22.3.2011: Monitorovací systém ISOP OPPI.
19
Na základě údajů platných k 22.3.2011: Monitorovací systém ISOP OPPI.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
107
EU. Rozpočet programu Regiony znalostí byl stanoven na celé období 7. RP ve výši 126 mil. EUR,
rozpočet programu Výzkumný potenciál zase na 340 mil. EUR.20
V Jihomoravském kraji se zúčastnily od roku 2007 projektů v rámci programu Regiony
znalostí celkem čtyři týmy, které pracovaly na stejném počtu projektů.21
Jeden tým byl
z Masarykovy univerzity, zbývající týmy byly z Jihomoravského inovačního centra, dále se
na projektech podílel VIP Park Brno a CEITEC. V rámci programu Výzkumný potenciál byly
vytvořeny také čtyři týmy, které pracovaly na čtyřech projektech. Jeden tým pocházel
z Masarykovy univerzity, další tři z VUT. Týmy z Moravskoslezského kraje se podílely
pouze na projektech v rámci programu Regiony znalostí. Jedná se celkem o tři projekty, na
kterých pracoval tým z Vysoké školy báňské, dále tým z Agentury pro regionální rozvoj
a Moravskoslezský automobilový klastr.22
Česká republika byla obecně v prvních výzvách vyhlášených v těchto programech velmi
úspěšná. Zatímco v roce 2007 se financovaných projektů české týmy účastnily pouze jako
partneři, v roce 2008 již dva z jedenácti financovaných projektů koordinovaly. Jako příklad
úspěšného projektu s českou účastí v těchto programech můžeme uvést např. projekt
Centrope ICT Technology Transfer Project (CITT) v rámci programu Regiony znalostí.
Cílem tohoto projektu bylo kromě spolupráce v rámci regionu střední Evropy také vytvoření
strategie ke zlepšení technologického transferu v oblasti digitálních technologií mezi
průmyslem a výzkumem. Koordinátorem projektu byla Vienna Business Agency. Projektu se
účastnilo celkem šest týmů, z toho jeden byl z České republiky a to VIP Park Brno. Projekt
byl zahájen v roce 2008 a trval 24 měsíců. Jeho rozpočet byl 923 420 EUR, přičemž
příspěvek Evropské komise tvořil 825 000 EUR.23
Pokud vezmeme v úvahu všechny specifické programy, které 7. RP nabízí, tak
v Jihomoravském kraji byla od roku 2007 účast českých týmů celkem na 99 projektech,
z čehož nejvíce týmů pocházelo z Masarykovy univerzity (celkem 24), další velkou účast
mělo VUT s 15 týmy a Centrum dopravního výzkumu s 11 týmy. Mezi další účastníky, kteří
se podíleli na jednom z projektů, patří např. Mendelova univerzita, Fakultní nemocnice u sv.
Anny, Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu a další. V Moravskoslezském kraji se
na projektech 7. RP podílelo celkem 16 týmů. Počet projektů byl shodný s celkovým počtem
účastníků, tedy 16. Nejvíce týmů pocházelo z VŠB, která se podílela na 7 projektech včetně
jednoho projektu v rámci programu Regiony znalostí. Na zbývajících devíti projektech byla
česká účast zastoupena např. Ostravskou univerzitou, ArcelorMittal Ostrava, Agenturou pro
regionální rozvoj a dalšími. Detailní přehled účastí a projektů v příloze č. 4.24
Pokud porovnáme všechny kraje České republiky, z tabulky 4 můžeme vyčíst, že více než
70% týmů pochází z Prahy a Jihomoravského kraje, zejména Brna. Téměř 79% týmů působí
v Praze, Jihomoravském kraji a kraji Středočeském a pouhých 21% je z ostatních částí ČR.
Moravskoslezský kraj se jak v počtu týmů, tak v celkových nákladech na projekty řadí mezi
průměr.
20
HAVLÍČKOVÁ, L. Regiony a 7. RP. s. 14-19
21
Jednoho projektu se může zúčastnit více týmů z různých organizací.
22
Na základě údajů z: Databáze Projects Technologického centra AV ČR.
23
HAVLÍČKOVÁ, L. Regiony a 7. RP. s. 18
24
Na základě údajů z: Databáze Projects Technologického centra AV ČR.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
108
Tab. 4: Základní přehled počtu účastí v 7. RP za období 2007 – říjen 2010
Kraj Počet týmů Počet týmů, Celk. nákl. na projekty Příspěvek EK Praha
340 55,46% 86 150 763,21 63 799 671,32
Jihomoravský 99 16,15% 28 632 621,86 22 760 177,10
Středočeský 43 7,01% 8 175 808,79 4 940 439,17
Jihočeský 22 3,59% 4 218 894,80 3 396 870,85
Zlínský 21 3,43% 3 312 032,86 2 359 138,04
Královehradecký 17 2,77% 2 903 754,26 2 156 328,26
Moravskoslezský 16 2,61% 2 485 252,20 1 886 713,79
Pardubický 14 2,28% 2 619 661,14 1 772 448,27
Plzeňský 11 1,79% 1 430 177,84 1 077 085,88
Olomoucký 11 1,79% 1 586 223,12 1 231 149,12
Liberecký 10 1,63% 1 777 515,82 1 115 110,83
Vysočina 5 0,82% 1 305 816,00 945 171,00
Ústecký 2 0,33% 1 788 838,40 1 261 228,00
Karlovarský 2 0,33% 184 633,42 135 120,00
Celkový součet 613 100,00% 146 571 993,72 108 836 651,63
Zdroj: vlastní tvorba na základě dat z: Databáze Projects Technologického centra AV ČR.
Co se týče mezinárodní spolupráce, oba sledované kraje nejintenzivněji spolupracují
s Německem, Velkou Británií a Itálií. S 99 týmy z Jihomoravského kraje spolupracuje 32
týmů z ostatních krajů ČR. A s 16 týmy z Moravskoslezského kraje spolupracuje 6 týmů
z ostatních krajů ČR.25
ZÁVĚR
Od devadesátých let 20. století se regionální politika většiny vyspělých zemí začala orientovat
na oblast výzkumu, vývoje a inovací. Je zřejmé, že rozvoj této oblasti se stal důležitým
předpokladem pro zvýšení regionální konkurenceschopnosti i usnadnění řešení mnoha
regionálních problémů regionů po celé Evropě. Česká republika se po vstupu do Evropské
unie začala také podstatně intenzivněji věnovat podpoře výzkumu a vývoje. Nicméně
v porovnání s některými zeměmi Evropské unie jsou zde v této oblasti stále určité nedostatky.
Jihomoravský i Moravskoslezský kraj patří v rámci České republiky mezi regiony
s nadprůměrnou podporou výzkumu a vývoje. Řadí se mezi oblasti s největším počtem
institucí terciárního vzdělávání i výzkumných pracovišť. Jihomoravský kraj se začal
intenzivněji věnovat podpoře VaVaI podstatně dříve než ostatní kraje v ČR a tím si před nimi
vytvořil velký náskok.
Z našeho pohledu je nejvýznamnějším programem Operační program Výzkum a vývoj pro
inovace. V rámci tohoto programu dopadl ve všech sledovaných ukazatelích JMK lépe než
kraj Moravskoslezský. Do JMK je alokováno z OP VaVpI více finančních prostředků na
podporu VaV, z kraje odchází více žádostí o dotace a je zde podpořeno i více projektů než
v MSK.
25
Na základě údajů z: Databáze Projects Technologického centra AV ČR.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
109
Regionální podpora výzkumu a vývoje z Operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost je zahrnuta v prioritní ose 2. V rámci této prioritní osy dopadl
Jihomoravský kraj opět lépe než kraj Moravskoslezský. Na podporu VaV z Operačního
programu Podnikání a inovace se zaměřují programy Potenciál, Prosperita a Inovace.
Z komparace vyšel lépe Jihomoravský kraj. Pokud jsme vzali v úvahu jen podporu VaV
z těchto programů, byla zde výrazná koncentrace finančních prostředků v obou regionech do
krajských měst, stejně jako v OP VaVpI. Pokud jsem se však na dotace z OP VK a OPPI
podívali komplexně, došli jsme k závěru, že z prioritních os, které nejsou primárně zaměřeny
na podporu VaV, plyne značná část finančních prostředků i do jiných měst v obou krajích.
7. rámcový program výzkumu a vývoje je hlavním nástrojem financování evropského VaV.
Oproti operačním programům je zde ten rozdíl, že na jednotlivých projektech spolupracují
společně týmy z různých zemí EU. Do projektů 7. RP se zapojují oba sledované kraje, avšak
rozdíl mezi nimi je značný. V porovnání s celou Českou republikou patří Jihomoravský kraj
k těm nejsilnějším regionům, naopak kraj Moravskoslezský představuje průměr.
Literatura
[1] CEITEC: Operační program Výzkum a vývoj pro inovace je na začátku [online]. c2009
[cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: <http://www.ceitec.cz/op-vyzkum-a-vyvoj-pro-
inovace-je-na-zacatku/>
[2] CzechInvest: Podnikání a inovace [online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW:
<http://www.czechinvest.org/podnikani-a-inovace>
[3] Databáze Projects Technologického centra AV ČR.
[4] FEIXOVÁ, B. Podpora výzkumu a vývoje v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji.
Brno, 2011. 71 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita
[5] Fondy Evropské unie: Operační program Podnikání a inovace [online]. [cit. 2010-12-12]
Dostupné z WWW: <http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013/Tematicke-
operacni-programy/OP-Podnikani-a-inovace>
[6] Fondy Evropské unie: Operační program Výzkum a vývoj pro inovace [online]. [cit. 2010-
11-28] Dostupné z WWW: <http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-
2013/Tematicke-operacni-programy/OP-Vyzkum-a-vyvoj-pro-inovace>
[7] Fondy Evropské unie: Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost [online].
[cit. 2010-12-12] Dostupné z WWW: <http://www.strukturalni-
fondy.cz/getdoc/bcccc738-7fb0-4742-9b90-b75ce4b28b2e/OP-Vzdelavani-pro-
konkurenceschopnost>
[8] HAVLÍČKOVÁ, L. Regiony a 7. RP. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2008, 38 s.
ISBN 978-80-86794-27-3
[9] Ministerstvo průmyslu a obchodu: Výroční zpráva OPPI 2009 [online]. [cit. 2011-03-22].
Dostupné z WWW: <http://www.mpo.cz/cz/podpora-podnikani/oppi/#category368>
[10] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Seznam příjemců OP VaVpI [online].
[cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/strukturalni-
fondy/seznam-prijemcu-v-ramci-op-vavpi?highlightWords=list+beneficiaries>
[11] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Seznam příjemců OP VK [online]. [cit.
2011-03-18]. Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/souhrnny-
seznam-prijemcu-financni-pomoci>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
110
[12] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Výroční zpráva OP VaVpI 2009 [online].
[cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/strukturalni-
fondy/vyrocni-zprava-op-vavpi-2009>
[13] Monitorovací systém ISOP OPPI
[14] Operační program Podnikání a inovace. MPO 2010
[15] Operační program Výzkum a vývoj pro inovace. MŠMT 2008
[16] Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. MŠMT 2007
[17] Příloha č. 1 Zprávy o realizaci pro Monitorovací výbor. Regionální diferenciace
alokace Prioritní osy 1 a 2 OP VaVpI. [cit. 2011-03-15]
[18] Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České
republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2010. Praha: Úřad vlády ČR, 2010, 121
s. ISBN 978-80-7440-037-7
[19] ZAHRADNÍK, P. Rozvojové priority regionů České republiky a analýza potenciálu
jejich absorpční schopnosti v rámci Kohezní politiky EU po roce 2013. říjen 2010
[20] ŽÍTEK, V.; KLÍMOVÁ, V. Hodnocení výzkumu, vývoje a inovací v regionech České
republiky. In Národná a regionálna ekonomika VI. Košice : Technická Univerzita v
Košiciach, 2006. s. 476-485. ISBN 80-8073-721-5
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
111
ČERPANIE FINANČNÝCH PROSTRIEDKOV V OBLASTI
PODPORY 2.2 – VYSOKOŠKOLSKÉ VZDELÁVANIE
V RÁMCI OPERAČNÉHO PROGRAMU VZDELÁVANIE PRE
KONKURENCIESCHOPNOSŤ
POSSIBILITY OF DRAWING FUNDS FROM THE SUPPORT 2.2 HIGHER
EDUCATION IN THE OPERATIONAL PROGRAMME
COMPETITIVENESS FOR EDUCATION
ING. LUCIA NEMCOVÁ
MGR. ĽUBA TOMČÍKOVÁ
Fakulta manažmentu, Prešovská univerzita v Prešove
Konštantínova 16, 080 01 Prešov, Slovenská republika
e-mail: nemcovalucia@yahoo.com, lubatomcik@gmail.com
Anotácia
Európsky sociálny fond konkretizuje svoje ciele prostredníctvom rôznych operačných
programov. Jedným z nich je aj Operačný program Vzdelávanie pre konkurencieschopnosť,
ktorý je zastrešený Ministerstvom školstva, mládeže a telovýchovy Českej republiky. Jedná sa
o operačný program, ktorý má za cieľ zvýšenie konkurencieschopnosti prostredníctvom
investícií do všetkých stupňov vzdelávania, výskumu a vývoja v rámci Českej republiky.
Súčasťou tohto operačného programu je aj prioritná os 2, ktorá sa zameriava na terciárne
vzdelávanie a v jej rámci je zadefinovaná oblasť podpory 2.2, zaoberajúca sa predovšetkým
vysokoškolským vzdelávaním. Práve táto oblasť podpory má snahu preklenúť disproporciu,
ktorá vznikla medzi potrebami trhu práce a vzdelávaním na vysokých školách. Cieľom článku
je popísať túto oblasť podpory a identifikovať záujem vo vzťahu k možnostiam financovania
jej prostredníctvom.
Kľúčové slová
Európsky sociálny fond, Operačný program Vzdelávania pre konkurencieschopnosť, prioritná
os 2 – vysoké školstvo, oblasť podpory 2.2 – vysokoškolské vzdelávanie, vysoké školy.
Annotation
The European Social Fund specifies its goals through different operational programmes. One
of them is Operational Programme Education for Competitiveness, which is managed by
Ministry of Education, Youth and Sports. The aim of the programme is to raise competiveness
through investments into all educational stages, research and development in the Czech
Republic. A part of this operational programme is also priority axis 2, which is focused on
tertiary education and in the framework of this axis is defined support area 2.2 which is
designated only for university education. This support area aims to cope with asymmetry
between needs on labor markets and university education. The aim of this article is to
describe this area of support and to identify demand for financial resources compared to
actual possibilities.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
112
Key words
the European Social Fund, the Operational Programme Education for Competitiveness,
Priority axis 2 – Tertiary Education, Research and Development, The area of support 2.2 –
Higher Education, Universities.
JEL Classification: I20, I23
Fondy Európskej únie
Fondy Európskej únie podporujú hospodársky rast v členských krajinách, napomáhajú
zlepšovaniu vzdelanosti jej obyvateľov, ako aj znižovaniu sociálnych nerovností. Základom
regionálnej politiky, ktorej cieľom je znižovanie ekonomických a sociálnych nerovností
medzi regiónmi Európskej únie, sú štrukturálne fondy EÚ. Pre programové obdobie 2007 –
2013 medzi ne zaradzujeme už len Európsky fond regionálneho rozvoja, ktorý sa zameriava
prevažne na posilňovanie hospodárstva a Európsky sociálny fond. Prostriedky z fondu sú
využívané na podporu zamestnanosti a podporu hospodárskej a sociálnej súdržnosti1
.
Európsky sociálny fond
Európsky sociálny fond predstavuje finančný nástroj podpory aktivít v oblasti zamestnanosti,
sociálnych vecí a rozvoja ľudských zdrojov, resp. vzdelanostnej úrovne obyvateľstva.
Prostriedky z tohto fondu sú prostredníctvom jednotlivých projektov využívané na „investície
do ľudských zdrojov“, tzn. projekty z neho podporované sú zamerané na podporu
vzdelávania, zvyšovanie kvalifikácie, pomoc rizikovým skupinám obyvateľstva. Ďalej na
podporu rovnosti príležitostí na trhu práce, podporu sociálnych programov napomáhajúcich
zlepšovaniu mobility pracovných síl v rámci krajín EÚ a zvýšenie zamestnanosti.2
Európsky sociálny fond ma za cieľ:
 pomáhať pracovníkom a podnikom prispôsobovať sa meniacim hospodárskym
pomerom,
 zvyšovať dostupnosť zamestnania a účasť na pracovnom procese,
 skvalitňovať školenia a kvalifikáciu jednotlivcov prostredníctvom lepšieho
vzdelávania a školiacich systémov,
 podporu partnerstiev medzi zamestnávateľmi, odbormi a mimovládnymi
organizáciami pri reforme zamestnanosti a začleňovania osôb na trh práce,
 posilňovanie sociálneho začleňovania znevýhodnených osôb a boj proti diskriminácii
na trhu práce,
 podporu činností na zlepšenie kapacity a účinnosti verejnej administrácie a verejných
služieb.3
Tieto ciele sú konkretizované v jednotlivých operačných programoch.
Operačný program Vzdelávania pre konkurencieschopnosť
Jedným z operačných programov v Českej republike, ktorý sa v programovom období 2007 -
2013 zaoberá prerozdeľovaním prostriedkov z Európskeho sociálneho fondu je Operačný
1
MMR CR Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013, Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 (str. 3).
2
MMR CR Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013, Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 (str. 5).
3
Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR: http://www.esf.gov.sk (12.1.2011).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
113
program Vzdelávanie pre konkurencieschopnosť (ďalej len „OP VK“). Operačný program
zastrešuje Ministerstvo školstva, mládeže a telovýchovy ČR (ďalej len „MŠMT“).
OP VK je určený pre všetky regióny ČR spadajúce do cieľa konvergencie, to znamená, že
nenávratný finančný prostriedok z neho môžu získať všetky regióny s výnimkou regiónu
Hlavného mesta Prahy. Aktivity realizované v rámci tohto operačného programu musia byť
realizované v súlade s podmienkami realizácie pre programové obdobie 2007 – 2013. Objem
alokovaných prostriedkov v jednotlivých rokoch je uvedený v tabuľke č.1.
Globálnym cieľom OP VK je „rozvoj vzdelanostnej spoločnosti za účelom posilnenia
konkurencieschopnosti ČR prostredníctvom modernizácie systému počiatočného, terciárneho
a ďalšieho vzdelávania, ich prepojenia do komplexného systému celoživotného učenia
a zlepšenie podmienok vo výskume a vývoji“.4
Špecifické ciele, ktoré by mali viesť predovšetkým k naplneniu globálneho cieľa, sú štyri
a patrí sem:
 rozvoj a skvalitnenie počiatočného vzdelávania,
 inovácie v oblasti terciárneho vzdelávania,
 posilnenie adaptability a flexibility ľudských zdrojov,
 vytvorenie moderného, kvalitného a efektívneho systému celoživotného učenia5
.
Tab. 1: Celkové výdavky OP VK v jednotlivých rokoch
Rok Čiastka v CZK Orientačná čiastka v EUR
(podľa kurzu ČNB k 28. 4.
2011)
2008 1 744 237 000 66 609 524
2009 4 295 218 000 164 027 260
Zdroj: materiály MŠMT a vlastný prepočet.
OP VK je tvorený piatimi prioritnými osami. Prioritná os 1 sa zaoberá počiatočným
vzdelávaním, prioritná os 2 terciárnym vzdelávaním, výskumom a vývojom, prioritná os
3 ďalším vzdelávaním, prioritná os 4 systémovým rámcom celoživotného učenia a prioritná
os 5 sa nazýva technická pomoc a zameraná je do vnútra samotného operačného programu.
Prioritná os 2 – Terciárne vzdelávanie, výskum a vývoj
Oblasť vysokého školstva je zaradená do prioritnej osy 2 – terciárneho vzdelávania, výskumu
a vývoja. Globálnym cieľom tejto oblasti podpory je „inovácia v oblasti terciárneho
vzdelávania smerom k prepojeniu s výskumnou a vývojovou činnosťou, väčšej flexibilite
a kreativite absolventov uplatniteľných v znalostnej ekonomike, zatraktívnenie podmienok
pre výskum a vývoj a k vytvoreniu komplexných a efektívnych nástrojov, ktoré by
podporovali inovačný proces ako celok“.6
Táto prioritná os sa ďalej člení na štyri oblasti podpory7
:
 oblasť podpory 2.1 – Vyššie odborné vzdelávanie,
 oblasť podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie,
4
http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/cile-op-vk (12. 4. 2011)
5
http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/cile-op-vk (12. 4. 2011)
6
Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze k 9. 12. 2010,
dostupné na: www.msmt.cz (14. 3 2011)
7
http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/cile-op-vk (12. 4. 2011)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
114
 oblasť podpory 2.3 – Ľudské zdroje vo výskume a vývoji,
 oblasť podpory 2.4 – Partnerstvá a siete.
Pre každú z týchto oblastí podpory je určený aj jeden zo štyroch špecifických cieľov
prioritnej osy 28
:
 skvalitnenie vzdelávania na vyšších odborných školách (zameranie na oblasť podpory
2.1),
 zvýšenie kvality a prehĺbenie diverzifikácie vysokých škôl s dôrazom na požiadavky
znalostnej ekonomiky (zameranie na oblasť podpory 2.2),
 skvalitnenie personálneho zabezpečenia výskumu a vývoja vrátane zlepšenia odbornej
prípravy a podmienok pracovníkov a využitia vhodných motivačných a propagačných
nástrojov (zamerané na oblasť podpory 2.3),
 posilnenie vzťahov medzi inštitúciami terciárneho vzdelávania, výskumnými
inštitúciami a subjektmi súkromného sektoru a verejnej správy (zameraná na oblasť
podpory 2.4).
Oblasť podpory 2.2 - Vysokoškolské vzdelávanie
Vysokým školstvom sa v rámci OP VK zaoberá predovšetkým oblasť podpory 2.2 –
Vysokoškolské vzdelávanie. Táto oblasť podpory je zameraná predovšetkým na prepojenie
vzdelávania s praxou a teda na to, aby školy ponúkali predovšetkým študijné programy,
absolventi ktorých by boli schopní nájsť na trhu práce uplatnenie. Špecifický dôraz je v tejto
oblasti podpory kladený na skvalitnenie študijných programov so zachovaním špecifík
a cieľov jednotlivých stupňov štúdia. Táto oblasť podpory sa zameriava na vysoké školstvo
komplexne a teda reflektuje aj potreby zaistenia určitej úrovne akademických a ostatných
pracovníkov vysokých škôl.
Globálnym cieľom oblasti podpory je „zvýšenie kvality a prehĺbenie diverzifikácie vysokých
škôl s dôrazom na požiadavky znalostnej ekonomiky“.9
V naplnení globálneho cieľa majú
napomôcť aj dva špecifické ciele10
:
 inovácia a zvýšenie kvality študijných programov vysokých škôl,
 zvýšenie uplatniteľnosti absolventov vysokých škôl na trhu práce.
Jediným možným príjemcom v rámci oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie sú
vysoké školy podľa zákona č. 111/ 1998 Zb., o vysokých školách a o zmene a doplnení
ďalších zákonov, v znení neskorších predpisov.
Medzi cieľové skupiny, ku ktorým je v jednotlivých výzvach podpora smerovaná, boli
zaradení študenti vysokých škôl, záujemcovia o štúdium na vysokých školách, akademickí
a ostatní pracovníci vysokých škôl a pedagogickí pracovníci základných, stredných a vyšších
odborných škôl, ale len v prípade ak poskytujú poradenské služby alebo sa zaoberajú žiakmi
disponujúcimi výnimočným talentom.
8
Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze k 9. 12. 2010,
dostupné na: www.msmt.cz
9
Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze k 9. 12. 2010,
dostupné na: www.msmt.cz (str. 73)
10
Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze k 9. 12. 2010,
dostupné na: www.msmt.cz (str. 73)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
115
Čo sa týka podporovaných aktivít, bývajú spravidla v každej vyhlásenej výzve zredukované
podľa konkrétneho užšieho zamerania danej výzvy. V dokumentoch OP VK je ich štrnásť
a patrí sem11
:
 inovácia študijných programov v súlade s požiadavkami znalostnej ekonomiky
a potrebami trhu práce prostredníctvom modularizácie, skvalitňovanie ponuky
kombinovaného a distančného štúdia, modernizácie didaktických metód, realizácie
výučby v cudzích jazykoch, podpory podnikateľského prístupu, atď.,
 inovácie, ktoré presahujú rámec jedného študijného programu a ktoré zvyšujú
možnosti medziodborového štúdia,
 zapojenie odborníkov z praxe a zahraničia pri vytváraní a realizácii inovovaných
študijných programov,
 podpora praxí a stáží študentov vysokých škôl u budúcich zamestnávateľov,
 tvorba, zavádzanie, realizácia a vyhodnocovanie systémov zaisťovania kvality,
 zavádzanie a inovácia systémov monitoringu potrieb trhu práce pre absolventov
študijných odborov,
 podpora tvorby tímov,
 podpora intersektorálnej mobility akademických pracovníkov,
 zvyšovanie manažérskych schopností v oblasti riadenia vysokých škôl,
 zdokonaľovanie gramotnosti v oblasti ICT u akademických pracovníkov a ostatných
pracovníkov vysokých škôl,
 zvyšovanie jazykových kompetencií u akademických pracovníkov a ostatných
pracovníkov vysokých škôl,
 zvyšovanie odborných kompetencií u akademických pracovníkov a ostatných
pracovníkov vysokých škôl,
 podpora spolupráce so zahraničnými vzdelávacími a vedeckými inštitúciami, príprava
zapojenia jednotlivcov do medzinárodných projektov a sietí,
 podpora spolupráce vysokých škôl so základnými a strednými školami v rámci
poskytovania poradenských služieb a podpory talentovaných žiakov.
V rámci tejto oblasti podpory sa jedná o nevratný finančný príspevok vo výške 100 %, resp.
miera spolufinancovania ESF je 85 %, pričom zvyšných 15 % je financovaných zo štátneho
rozpočtu ČR. Objem alokácie je uvedený v tabuľke č.2. Každá vyhlásená výzva spresní, či
a do akej miery bude umožnené prípadné krížové financovanie aktivít spadajúcich do
podpory smerovanej z Európskeho fondu regionálneho rozvoja.
Tab. 2: Finančný plán alokácie pre oblasť podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie (v EUR)
Číslo oblasti
podpory
Názov oblasti
podpory
Zdroje EÚ Zdroje zo ŠR
ČR
Celkové zdroje
2.2 Vysokoškolské
vzdelávanie
220 320 446 38 880 079 259 200 525
Zdroj: Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze k 9. 12. 2010,
(dostupné na: www.msmt.cz, str. 85).
Vyhlásená výzvy v rámci oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie OP VK
Prvá výzva v oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie na podávanie žiadostí
o nenávratný finančný príspevok bola vyhlásená 19. mája 2008 a podávanie žiadostí bolo
uzatvorené 19. septembra 2008. Jednalo sa o úplne prvé čerpanie finančných prostriedkov
11
Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze k 9. 12. 2010,
dostupné na: www.msmt.cz (str. 73 – 74)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
116
v programovom období 2007 – 2013 v rámci tejto oblasti podpory. Výzva bola vyhlásená na
alokovanú čiastku 1 209 000 000 Kč (tzn. 48 166 110 EUR – podľa prepočtu MŠMT).
Tab. 3: Prvá výzva oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie s poradovým číslom 07
Číslo a názov
oblasti podpory
Číslo výzvy Alokácia v EUR Počet
prijatých
žiadostí
Podané žiadosti
o podporu vo
finančnej výške v
EUR
2.2 –
Vysokoškolské
vzdelávanie
07 48 166 110 494 203 498 086
Zdroj: materiály MŠMT a vlastný prepočet.
Ako ukazuje tabuľka č. 3 o výzvu bol medzi vysokými školami obrovský záujem. V prepočte
boli v rámci tejto výzvy podané žiadosti o podporu vo výške 5 107 931 406 Kč, čo je
štvornásobok plánovanej alokácie.
Druhá výzva oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie bola vyhlásená 8 júna 2009
a ukončená 25. septembra 2009. Čiastka, ktorá bola vyhradená pre túto výzvu bola
1 700 000 000 Kč (tzn. 64 920 186 EUR – podľa prepočtu MSMT).
Tab. 4: Druhá výzva oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie s poradovým č. 15
Číslo a názov
oblasti podpory
Číslo výzvy Alokácia v EUR Počet
prijatých
žiadostí
Podané žiadosti
o podporu vo
finančnej výške v
EUR
2.2 –
Vysokoškolské
vzdelávanie
15 64 920 186 486 209 322 940
zdroj: materiály MŠMT a vlastný prepočet
Rovnako ako u prvej výzvy, aj o druhú výzvu bol obrovský záujem (viď tabuľka č.4).
V prepočte boli v rámci tejto výzvy podané žiadosti o podporu vo výške 5 481 330 537 Kč,
čo je trojnásobok plánovanej alokácie.
V poradí tretia výzva v rámci tejto oblasti podpory bola vyhlásená 29. marca 2010
a ukončená bola 28. mája 2010. Čiastka, ktorá bola vyhradená pre túto výzvu bola
300 000 000 Kč (tzn. 12 430 080 EUR – prepočet podľa kurzu ČNB ku dňu 28. 4. 2011).
Zatiaľ posledná, v poradí štvrtá výzva v oblasti podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie
bola vyhlásená 11. januára 2011 a ukončená bude 25. novembra 2011, pričom čiastka, ktorá
je v tejto chvíli vyhradená pre túto výzvu je 2 000 000 000 Kč (tzn. 82 867 205 EUR –
prepočet podľa kurzu ČNB ku dňu 28. 4. 2011), v prípade veľkého záujmu však bude možné
túto čiastku o trochu navýšiť.
V závere je nutné pripomenúť, že vysoké školstvo je oblasť veľmi dôležitá a taktiež je
podstatné, aby boli projekty v tejto oblasti podporované. OP VK ako celok, ale predovšetkým
oblasť podpory 2.2 – Vysokoškolské vzdelávanie, reflektuje situáciu, ktorá vznikla v priebehu
rokov a to, že vysoké školy začali chrliť absolventov bez ohľadu na potreby trhu práce. To
malo za následok nárast nezamestnaných vysokoškolsky vzdelaných ľudí, ktorým ani vysoká
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
117
škola nezabezpečila uplatnenie sa na trhu práce. Tento problém je nutné prekonať, či už
s finančnou podporou plynúcou z ESF alebo bez nej.
Literatúra
[1] Fond sociálneho rozvoja: www.fsr.gov.sk
[2] Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR: www.esf.gov.sk
[3] MMR CR Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013, Praha: Ministerstvo pro místní
rozvoj ČR, 2007
[4] Prováděcí dokument Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze
k 9. 12. 2010
[5] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: www.msmt.cz
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
118
ROZVOJ A PODPORA EKOINOVACÍ V ČR A EU
DEVELOPMENT AND SUPPORT OF ECO-INNOVATIONS IN THE CR
AND EU
ING. VLADIMÍR ŽÍTEK, PH.D.
ING. VIKTORIE KLÍMOVÁ, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika
e-mail: zitek@econ.muni.cz, klimova@econ.muni.cz
Anotace
Článek se zabývá definicí pojmu ekoinovace a aspekty, které jsou s ekoinovacemi spojené
a které je ovlivňují. Ekoinovace jsou inovace, které přispívají ke snížení negativních
environmentálních dopadů způsobených výrobou a spotřebou. Ve své další části se příspěvek
zabývá zaváděním ekoinovací v českých regionech a porovnáním dosahovaných výsledků se
státy Evropské unie. Bylo zjištěno, že nejčastějším důvodem pro zavádění ekoinovací je
potřeba vyhovět současným zákonům o ochraně životního prostředí. Tento důvod je v ČR
významnější než ve většině států EU. Pokud podniky zavádí ekoinovace dobrovolně, velmi
často je k tomu motivuje dobrovolně přijatý kodex. Mezi efekty zavádění ekologických inovací
pro výrobce v ČR převažuje recyklace odpadu, vody či materiálů. Pro zákazníky ekoinovace
přináší výhody v oblasti recyklace výrobků, snížení spotřeby energie a snížení znečištění
ovzduší, vody, půdy nebo hluku. Článek se také zabývá podporou ekoinovací z Rámcového
programu pro konkurenceschopnost a inovace. Ve využívání tohoto programu jsou mezi
jednotlivými státy velké rozdíly, v ČR dosud byly podpořeny pouze tři subjekty.
Klíčová slova
Ekoinovace, inovační šetření, Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace
Annotation
The article deals with definition of the term “eco-innovation” and with the aspects that are
related to eco-innovations and that can influence them. Eco-innovations are innovations that
contribute to reduction of negative environmental impacts caused by production and
consumption. In its next part the article concerns with launching eco-innovations in the
Czech regions and comparison the reached results with the results in the countries of the
European Union. It was find out that the most common reason for eco-innovations
introducing is the need to meet the requirement of the present legislative for protection of
environment. This reason is more important in the CR than in most of EU countries. If
companies launch eco-innovations voluntarily they are often motivated by voluntary codes or
agreements. Recycling of waste, water or materials is the most common effect of ecoinnovations
for producers. The advantages for consumers are reduced energy use, reduced
air, water, soil or noise pollution and improved recycling of product after use. The article
also deals with support of eco-innovations from the Competitiveness and Innovation
Framework Programme. There are big differences among countries of the EU in the use of
this support. Only three participants from the Czech Republic were supported.
Key words
Eco-innovations, innovation survey, Competitiveness and Innovation Framework Programme
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
119
JEL Classification: Q55, O18, O31
1. Úvod
Inovace a podnikání jsou hnacím motorem socio-ekonomického rozvoje regionů a podílí se
tak na celkovém rozvoji i mezinárodní konkurenceschopnosti. Pokud chce být země úspěšná
na mezinárodních trzích, nestačí se pouze orientovat na konkurenční výhodu spočívající
v nízkých nákladech (zejm. nízkých nákladech na práci), ale je nutné hledat zdroj
konkurenční výhody někde jinde. Tím zdrojem konkurenční výhody jsou především nové
a inovované výrobky a služby a inovované výrobní procesy. To však hovoříme pouze
o ekonomických a technických aspektech konkurenceschopnosti. Dlouhodobá udržitelnost
ekonomického systému nezáleží pouze na schopnosti kvantitativního ekonomického růstu, ale
je nezbytné zaměřovat se i na jeho ekologické aspekty a udržitelný rozvoj.
V posledních letech se čím dál častěji dávají do souvislosti inovace a ekologie. Dokonce pro
tyto inovace vzniklo nové pojmenování – ekoinovace, neboli také environmentální či
ekologické inovace. Existuje celá řada definic ekoinovací, které se odlišují zejména podle
toho, k jakému účelu slouží. Zde uvádíme některé z nich:
 Environmentální inovace jsou nové a vylepšené procesy, zařízení, produkty, techniky
a manažerské systémy, které odstraňují nebo redukují škodlivé dopady na životní
prostředí.1
 Ekoinovace jsou všechny kroky relevantních aktérů (firem, politiků, svazů, asociací,
církve, domácností), které rozvíjejí nové myšlenky, chování, produky a procesy,
používají je nebo zavádějí a které přispívají ke snížení ekologické zátěže nebo
k dosažení ekologických cílů.2
 Ekologická inovace je každá forma inovace usilující o podstatný a prokazatelný
pokrok směrem k cíli udržitelného rozvoje snížením dopadů na životní prostředí nebo
dosažením účinnějšího a zodpovědnějšího používání přírodních zdrojů, včetně
energie.3
 Environmentální inovace je inovace, která slouží k prevenci nebo snížení
antropogenních zátěže na životní prostředí, odstraňuje již vzniklé škody nebo
diagnostikuje a monitoruje environmentální problémy.4
Pokud bychom výše uvedené definice shrnuli, mohli bychom říci, že ekoinovace jsou
inovace, které přispívají ke snížení negativních environmentálních dopadů způsobených
výrobou a spotřebou.
Cílem našeho příspěvku je
 přispět k diskusi o definici pojmu ekoinovace a o faktorech, které ekoinovace
ovlivňují,
 zhodnotitt zavádění ekoinovací v českých regionech a porovnat výsledky ČR se
situací v EU,
 analyzovat podporu ekoinovací z prostředků Evropské unie.
1
Kemp, R. – Arundel, A.
2
Klemmer a kol. (1999), citováno dle Carrillo-Hermosilla a kol. (2010)
3
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006
4
VINNOVA (2001)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
120
2. Ekoinovace v širších souvislostech
Pro potřeby našeho článku je důležité uvést ještě jednu definici ekoinovací, a to definici
obsaženou v Oslo manuálu, která slouží pro provádění statistických šetření o inovacích.
K tomu je ale nutné nejdříve uvést obecnou definici inovace. Inovace je tedy implementace
nových nebo významně zlepšených produktů (zboží nebo služeb) nebo procesů, nových
marketingových metod nebo organizačních metod v obchodní činnosti, na pracovišti nebo
v externích vztazích. Minimálním požadavkem je, že produkt, proces, marketingová anebo
organizační metoda musí být pro firmu nové (nebo významně zlepšené).5
Inovace byly
realizovány, jestliže byly zavedeny na trh nebo užity ve výrobním nebo distribučním procesu.
Z definice vyplývá, že inovace se člení na produktové, procesní, marketingové a organizační.
Ekoinovace jsou potom určitou průřezovou záležitostí: Ekoinovace znamená zavedení nových
nebo významně zlepšených produktů, procesů, organizačních nebo marketingových metod,
které vytvářejí pozitivní přínosy pro životní prostředí v porovnání s alternativami.6
Hovoříme-li o ekoinovacích, musíme se ještě zamyslet minimálně nad třemi otázkami:
 Kdo dal podnět ke vzniku ekoinovace?
 U kterého subjektu se pozitivní ekologické dopady projeví?
 Kladla si inovace od počátku ekologické cíle nebo jsou pozitivní dopady na životní
prostředí spíše sekundárním efektem?
Podnět k zavedení nové ekoinovace může dát jakýkoliv subjekt na trhu – může to být
například vědec, který chce přenést do praxe výsledky svého výzkumu, konkurence,
dodavatelé atd. Může to být ale také vláda, která připraví novou legislativu kladoucí na
podniky nové nároky v oblasti životního prostředí. Většina podnětů však vychází ze dvou
zdrojů – od samotného podniku a od zákazníka (uživatele). Pokud s ekoinovací přijde firma,
je pak na ní, aby přesvědčila zákazníka o potřebnosti a užitečnosti nového produktu. Zákazník
může být pro firmu cenným zdrojem informací o jeho potřebách a o mezerách na trhu.
Pobídkami pro vznik ekoinovací se zabývají také např. Riggs a Hippel. Tito autoři rozlišují
inovace vědeckého významu a komerčního významu. Ve svém výzkumu vychází z hypotézy,
že inovace, které mají vysoký vědecký význam, bývají vyvíjeny spíše uživateli a naopak
inovace, které mají vysoký komerční význam, bývají vyvíjeny spíše výrobci. Za vědecký
význam autoři považují příspěvek k vědeckému pokroku, otevření přístupu k nové úrovni
vědeckých informací, počet a kvalitu publikací vycházejících z inovace či to, zda inovace
napomáhá dalšímu poznání. Komerčním významem jsou například dopady na tržby podniku,
prodejní nástroje, poznání, že inovace by mohla být úspěšná, širší využití běžných postupů
k řešení problémů apod.7
Dopady ekologických inovací se mohou primárně objevit na straně výrobců nebo na straně
zákazníků. Zavedením environmentální inovace se například může snížit energetická
náročnost výroby, což současně snižuje náklady výrobce, nebo se může snížit energetická
náročnost výrobku, což zase vede k úspoře nákladů na straně spotřebitele.
Jak již bylo naznačeno v předchozím odstavci, zavádění ekoinovací nemá jen pozitivní vliv
na životní prostředí, ale může přinášet další efekty (ale i náklady). Na problém se tak musíme
podívat i opačnou logikou: Sledovala firma primárně ekologické cíle nebo ekologické aspekty
5
OECD (2005)
6
Český statistický úřad (2010)
7
Riggs, W. – von Hippel, E. (1994)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
121
jsou pouze pozitivní externalitou a původní cíl firmy byl odlišný? Odpověď na tuto otázku by
mohly poskytnout analýzy případových studií. Omezenou vypovídací schopnost má i šetření
Českého statistického úřadu, které se týkalo zavádění novací v období 2004 – 2006. Šetření
se nezaměřovalo přímo na cíle inovací, ale určitý přehled nám může dát významnost
dosažených efektů pro firmy. Z grafu 1 je patrné, že ekologické efekty vytvořených inovací
byly pro firmy spíše druhořadé. Větší roli hrály tržní a nákladové faktory.
Graf 1: Výsledky inovačních aktivit dle stupně významnosti u inov. podniků (2004-06)
Zdroj: Český statistický úřad (2008)
V dosavadním textu jsme se již dotkli otázky, zda, jak a proč by měla vláda ovlivňovat
ekologické inovační aktivity firem. Pokud to vlády dělají, obvykle se snaží donutit podniky,
aby eliminovaly negativní dopady své činnosti. Tlačí tak na firmy například, aby snižovaly
emise CO2, nebo aby zaváděly ekologicky šetrnější výrobky. Motivace ze strany vlády může
být negativní (přísnější legislativa) nebo pozitivní (dotace na zavádění ekoinovací). Důvody
k zásahům vlády ale mohou být i jiné. Beise a Rennings8
na základě analýzy empirických
zkušeností v oblasti větrné energie a alternativních pohonů osobních aut tvrdí, že pokud
v zemi vznikají environmentální inovace, vede to k novým exportním možnostem země a ta
se tak stává lídrem na určitém trhu. To znamená, že globální poptávka, ale také přísná
regulace, vedou k vytvoření pozice lídra na trhu. Autoři z toho vyvozují netechnologické
faktory pro šíření inovací: regulace, tržní poptávka, ceny a tok informací. Beise a Rennigs
vládě doporučují koordinovat ekologickou a inovační politiku a pravidelně monitorovat trh
lídrů environmentálních inovací. Podobnou problematikou se zabývali i Foxon a kol.9
, kteří
analyzovali inovační systém Velké Británie z hlediska podpory technologií pro nové
a obnovitelné zdroje energie. Tito autoři konstatují, že pro vytvoření vhodných podmínek pro
inovace je důležitý stabilní politický rámec. Doporučují podporovat snižování rizika nebo
poskytovat podporu na předkomerční fázi a ověřování nových technologií. To pak posiluje
pozitivní očekávání, stimuluje poznatky vedoucí k redukci nákladů a zvyšuje
pravděpodobnost úspěšné komercionalizace.
Zdůvodněním vládních zásahů se Rennings zabýval již ve svém předchozím článku, kde
rovněž doporučuje koordinovat ekologickou a inovační politiku a podporovat zejména pilotní
projekty. Navíc tvrdí, že ekologická politika by měla pomoci internalizovat negativní
8
Beise, M. – Rennings, K. (2005)
9
Foxon a kol. (2005)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
122
externality, které vznikají konkurenčním bojem a neekologickými produkty. Protože podle
něj trh netrestá tyto škodlivé efekty, konkurence mezi ekologickými a neekologickými
inovacemi je narušena. Ekoinovace mohou být vyvolány technologickým tlakem (např.
kvalita produktu, energetická efektivnost, rozšíření sortimentu) nebo tržními faktory (např.
požadavky zákaníků, náklady na práci, podíl na trhu, nové trhy, konkurence). Ekologické
inovace (na rozdíl např. od telekomunikací nebo elektroniky) však nemají sebeposilující efekt
a tlak technologií a trhu tak není dostatečný, jsou tedy podle něj nutné vládní zásahy (např.
ekologická legislativa, legislativa v oblasti zdraví a bezpečnosti práce). Tuto myšlenku
nazývá jako „regulatory push/pull effect“.10
3. Zavádění ekoinovací v regionech České republiky
Statistická šetření o inovacích probíhají v Evropské unii od 90. let na základě Oslo manuálu,
který poskytuje metodologii pro sběr dat o inovacích. Šetření jsou nazývána jako Community
Innovation Survey (CIS). CIS umožňuje lepší pochopení inovačního procesu a analyzuje
efekty inovací na ekonomiku (na konkurenceschopnost, zaměstnanost, ekonomický růst atd.).
Od roku 2004 (CIS4) probíhá na základě nařízení Komise (ES) č.1450/2004 ze dne 13. srpna
2004, kterým se provádí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1608/2003/ES o tvorbě
a rozvoji statistiky Společenství v oblasti inovací, ve dvouletých periodách. V ČR bylo
provedeno již několik šetření, která vycházejí z metodiky evropského šetření o inovacích CIS.
Podle nové metodiky proběhla v ČR dvě šetření, a to TI2006 (obdoba CIS2006) a TI2008
(obdoba CIS2008).
Rozsah šetření je postupně neustále rozšiřován. Původně se šetření zabývala jen
produktovými (technickými) inovacemi ve vybraných odvětvích. Později byla šetření
rozšířena o inovace služeb, nová odvětví, nové země, inovace organizační a marketingové.
V posledním šetření byly navíc zahrnuty i inovace ekologické, které byly v předchozích
šetřeních o inovacích zkoumány pouze nepřímo11
.
Údaje o českých regionech analyzované v následujících částech jsou čerpány z šetření ČSÚ
Inovační aktivity podniků v ČR (2010), data za evropské státy vychází z databáze Eurostatu
Results of the community innovation survey 2008 (CIS2008). Všechny výsledky uváděné
v následujících částech jsou vyjádřeny jako procentuální podíl na inovačních firmách.
3.1. Důvody zavedení ekologické inovace v podniku
Příčiny zavádění ekologických inovací lze rozdělit na ty, které jsou vynucené stávající nebo
očekávanou regulací a na ty, které firmy zavádějí více či méně dobrovolně. Právě potřeba
vyhovět existujícím zákonům o ochraně životního prostředí je vůbec nejčastější příčinou
zavádění ekologických inovací v ČR, celkově se jedná o 41,8 % inovativních firem. V rámci
EU se jedná o jednu z nejvyšších hodnot (nepatrně ji převyšuje pouze Maďarsko). Na
regionální úrovni lze vysledovat poměrně významné rozdíly, Severovýchod a Severozápad
převyšují hranici 50 %, naopak Praha či Jihozápad mají takových podniků jen přes 30 %.
Pokud jde o očekávané regulace, hraje tento faktor podstatně menší vliv jak na úrovni celé
ČR (27,5 %), tak na úrovni jednotlivých regionů oscilujících mezi 19,7 % v Praze a 34,5 %
v NUTS2 Severozápad.
10
Rennings, 2000
11
Byly sledovány výsledky inovačních aktivit a jejich význam pro podniky a jednou z nabízených možností
byly právě ekologické aspekty.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
123
Graf 2: Důvody zavedení ekologické inovace z důvodu současné nebo budoucí regulace
Zdroj: Český statistický úřad (2010)
V příčinách dobrovolně zaváděných ekologických inovací dominuje existence kodexu pro
správné praktiky v ekologii, kterou jako důvod uvedlo 24,6 % inovativních podniků.
Zajímavé je, že tento ukazatel vykazuje jen nepatrné rozdíly mezi regiony (viz graf 3).
Z evropského hlediska se sice jedná o hodnotu srovnatelnou se zeměmi jako je Belgie,
Estonsko či Francie. Poptávka ze strany zákazníků a dostupnost veřejných zakázek či grantů
hraje pak podstatně menší roli.
Graf 3: Důvody zavedení ekologické inovace z důvodu vlastního rozhodnutí
Zdroj: Český statistický úřad (2010)
Podíváme-li se na důvody zavádění ekologických inovací podle odvětví, zjistíme, že opět
dominuje potřeba vyhovět stávající legislativě. Meziodvětvové rozdíly jsou pochopitelně
značné. V odvětví Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu
(odvětví D) to jako důvod uvedlo 66,0 % podniků, v odvětví Zásobování vodou; činnosti
související s odpadními vodami, odpady a sanacemi (odvětví E) 64,7 % podniků. Na opačné
straně pomyslného žebříčku pak stojí některá odvětví služeb, jako jsou Informační
a komunikační technologie (17,3 %) či Peněžnictví a pojišťovnictví (8,5 %). Velmi podobné
je to v případě budoucích regulací.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
124
Vlastním rozhodnutím jakožto důvodu zavedení ekologické inovace vévodí dle očekávání ve
všech odvětvích existence kodexu. Největší procento podniků ji uvedlo jako důvod opět
v odvětvích E (43,1 %) a D (37,2 %), za zmínku ještě stojí Těžba a dobývání (odvětví B)
s hodnotou 36,6 % a Stavebnictví (odvětví F) s 35,2 %. Naopak v odvětví Administrativní
a podpůrné činnosti (N) a Peněžnictví a pojišťovnictví (K) byla existence kodexu důvodem
pro zavedení ekologické inovace pro méně než 10 % podniků.
3.2. Efekty zavádění ekologických inovací pro výrobce
Jak již bylo řečeno, mají ekologické inovace celou řadu přímých pozitivních dopadů na
životní prostředí. Výrobce může tedy jejich zavedením dosáhnout různých efektů, které se
projeví ve snížení spotřeby materiálu či energie na jednotku produkce, snížení emisí CO2,
náhradou materiálů s vyšším znečištěním nebo nebezpečných náhražek jejich ekologickými
variantami, snížením znečištění půdy, vody, ovzduší nebo zvýšením recyklace odpadu, vody,
materiálů.
V ČR, a to jak celkově (42,0 %), tak na úrovni jednotlivých regionů (31,5 % – 49,4 %), mezi
efekty zavádění ekologických inovací jasně převažuje recyklace odpadu, vody či materiálů.
ČR z hlediska hodnoty tohoto efektu patří k evropské špičce (je na úrovni Německa či
Lucemburska, vyššího podílu dosahují pak již jen Portugalsko a Irsko). Druhým
nejvýraznějším efektem je snížení spotřeby energií na jednotku produkce, a to jak na úrovni
ČR (30,8 % inovativních firem), tak v regionech (s výjimkou NUTS2 Střední Morava). Tento
podíl je poměrně vysoký i z hlediska mezinárodního srovnání, kde nejvyšší hodnoty dosahuje
Německo (44,0 %) a Portugalsko (39,1 %) následovány šesti zeměmi (včetně ČR) s podílem
30,0 % – 33,1 %.
Přestože samozřejmě existují drobné rozdíly ve struktuře a podílu uvedených efektů
v různých zemích, je možné obecně konstatovat, že pořadí jejich významnosti z hlediska
podílu inovativních firem, které těchto efektu dosahují, je ve většině zemí obdobné.
Prioritními oblastmi jsou až na výjimky (např. Estonsko či Lotyšsko) recyklace odpadu, vody
či materiálů, na druhém místě pak snížení spotřeby energií na jednotku produkce, dále
následují snížení spotřeby materiálu na jednotku produkce (v ČR 27,2 %) a snížení znečištění
půdy, vody, ovzduší (v ČR 26,8 %). Současně platí, že ve většině zemí včetně ČR nejméně
inovativních firem dosáhlo zavedením ekologických inovací snížení emisí CO2 (v ČR jen
17,3 % firem).
Graf 4: Efekty zavádění ekologických inovací pro výrobce
Zdroj: Český statistický úřad (2010)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
125
Při odvětvovém pohledu na efekty zavádění ekologických inovací pro výrobce lze
konstatovat, že i tady platí (kromě odvětví D), že největší procento firem dosáhlo inovací
v oblasti recyklace odpadu, vody a materiálů. V rámci jednotlivých odvětví je nejvyšší podíl
efektu dosaženého v uvedené oblasti v odvětví E (60,5 %), v Ubytování, stravování
a pohostinství (odvětví I), a to 56,1 % a v odvětví F (54,3 %). Na snížení spotřeby energií se
nejvíce zaměřily inovativní firmy v odvětví D (52,6 %), odvětví I (47,5 %) a ve
Zpracovatelském průmyslu (odvětví C), kde to bylo 40,7 % podniků. Zajímavé
z odvětvového hlediska je vysoký podíl inovativních firem v odvětví D (56,8 %), které se
orientovaly na snížení emisí CO2.
3.3 Efekty zavádění ekologických inovací pro zákazníky
Ekologické inovace jsou také spojeny s alternativním užitím prodaného zboží nebo služeb
konečnému zákazníkovi. Výrobci se v tomto kontextu soustředí na zavádění inovací v oblasti
snížení spotřeby energie, snížení znečištění ovzduší, vody, půdy nebo hluku či zlepšení
recyklace výrobku po jejich užití. Pro inovativní podniky v ČR byly tyto tři oblasti ve
sledovaném období přibližně stejně důležité, 31,9 % se jich zaměřilo na zlepšení recyklace
výrobků, 31,2 % na snížení spotřeby energie a 28,0 % na snížení znečištění ovzduší, vody,
půdy nebo hluku. Podobně jako u efektů pro výrobce i v tomto případě patří v oblasti zlepšení
recyklace výrobku ČR z hlediska podílu inovativních firem k evropské špičce, vyššího podílu
dosahuje pouze Portugalsko a Irsko, jen minimálně pak Chorvatsko a Německo. Také
z hlediska dosažení efektů ve zbývajících dvou oblastech však není postavení ČR vůbec
špatné. Regionální dimenzi rozdělení těchto efektů je možné vysledovat z grafu 5. Výrazné
zaměření na ekologické inovace s efektem pro konečné zákazníky vykazují zejména firmy
v NUTS2 Severozápad, kde ve všech oblastech inovuje přes 30 % z nich (v oblasti zlepšení
recyklace výrobků je na druhém místě za Severovýchodem, ve zbývajících dvou oblastech
pak dosahuje nejvyššího podílu ze všech regionů soudržnosti v ČR).
Graf 5: Efekty zavádění ekologických inovací pro zákazníky
Zdroj: Český statistický úřad (2010)
Značně heterogenní jsou výsledky šetření z hlediska odvětvového členění. Nejvyšší podíl
inovativních podniků zavádějících inovace spojené s alternativním užitím prodaného zboží
konečným zákazníkem je v odvětví I (Ubytování, stravování, pohostinství), kde se firmy
zaměřují především na oblast snížení znečištění ovzduší, vody, půdy nebo hluku (58,1 %), ale
také snížení spotřeby energie (52,1 %). Vysokých hodnot dosahuje také odvětví E, a to jak
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
126
v oblasti snížení znečištění ovzduší, vody, půdy nebo hluku (49,2 %), tak v oblasti zlepšení
recyklace výrobku (44,4 %) a odvětví I v oblasti snížení spotřeby energie (49,3 %).
Naopak velmi nízkého podílu inovací přinášejících popisované efekty dosahují odvětví K, ale
také Činnosti v oblasti nemovitostí (odvětví L). Hodnoty podílu inovativních podniků
realizujících takto zaměřené ekologické inovace nepřekračují 15 %.
3.4 Nastavení postupů u ekologických inovací u inovativních podniků
Šetření o inovacích se také zabývalo tím, zda mají firmy zavedeno nastavení postupů pro
pravidelnou identifikaci a snižování dopadu aktivit podniku na životní prostředí a zda byly
tyto postupy zavedeny před lednem 2006 nebo až po lednu 2006.
V ČR má tyto postupy nastaveno 24,0 % inovativních firem, přičemž v období před lednem
2006 to bylo pouze 10,7 %. Interpretovat tato čísla zřejmě není vůbec snadné, což jasně
dokládají data za další evropské země. Nižších hodnot než ČR totiž dosahují i takové
ekonomiky, jako je Německo či Francie, naopak velmi vysoký podíl podniků majících
nastavené postupy pro identifikaci a snižování dopadu aktivit podniku na ŽP vykazují
Rumunsko, Estonsko či Maďarsko.
Vzhledem k relativně nízkému podílu zastoupení podniků s nastavenými postupy v rámci ČR
není příliš zajímavé předkládané regionální srovnání, kdy jsou rozdíly mezi jednotkami
NUTS2 na úrovni jednotek procent. O něco významnějších hodnot dosáhneme po agregaci
obou variant odpovědi ANO, kdy dojde k odchýlení regionu Střední Čechy (33,5 %
inovativních podniků) a Severozápad (28,0 %). Ostatní regiony NUTS2 dosahují hodnoty
mezi 21,6 – 25,2 %.
Graf 6: Nastavení postupů u ekologických inovací u inovativních podniků
Zdroj: Český statistický úřad (2010)
Pod dojmem nutně plynoucím z předchozího textu a také z grafu 6 možná překvapí
odvětvová dimenze sledovaného jevu. Ve dvou odvětvích, a to E a B, překračuje podíl
podniků se zavedenými postupy 50 %. Jedná se však z celkového hlediska o odvětví s malým
počtem inovativních podniků, proto fakticky neovlivňují data za regiony, ani ČR jako celek.
Odvětví, kterých se tato problematika de facto netýká, jsou především odvětví K, kde jen
3,6 % firem odpovědělo ANO, ale také odvětví L (10,3 %) a Informační a komunikační
technologie (12,0 %).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
127
4. Podpora ekoinovací v Evropské unii
Na podporu ekologických inovacích v EU je zaměřen zejména Rámcový program pro
konkurenceschopnost a inovace na léta 2007 až 2013 (Competitiveness and Innovation
framework Programme – CIP). Jeho celkový rozpočet činí asi 3,6 mld. EUR. Hlavním
posláním programu je přispívat ke konkurenceschopnosti a inovativnímu potenciálu
Společenství jako pokročilé znalostní společnosti s udržitelným rozvojem založeným na
silném hospodářském růstu a s vysoce konkurenceschopným sociálně tržním hospodářstvím
s vysokou úrovní ochrany a zlepšením kvality životního prostředí. Program má přispívat
k zaplnění mezery mezi výzkumem a inovacemi a podporovat všechny formy inovací.12
Pro malé a střední podniky je CIP po strukturálních fondech druhým nejvýznamnějším
podpůrným nástrojem EU. Program nahrazuje některé dřívější samostatné a roztříštěné
programy. Intervence programu jsou doplňkové také k dalším hlavním politikám EU. Mimo
podpory inovací se program zaměřuje na lepší přístup k finančním prostředkům (zejména
pomocí nástrojů Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu), dostupnost
služeb pro podnikatele v regionech, využívání informačních a komunikačních technologií,
rozvoj informační společnosti a využívání efektivnějších a obnovitelných zdrojů energie.
Program CIP se skládá ze tří podprogramů:13
 Podnikání a inovace (EIP) – 60 % rozpočtu programu,
 Podpora politiky informačních a komunikačních technologií (ICT-PSP) – 20 %
rozpočtu programu,
 Inteligentní energie – Evropa (IEE) – 20 % rozpočtu programu.
Podprogram EIP se dále člení na 5 podoblastí, z nichž jednou je právě podpora ekoinovací.
Záměrem podpory ekologických inovací prostřednictvím rámcového programu je přispět
k provádění akčního plánu pro environmentální technologie.14
Ekologické inovace jsou zde
podporovány třemi způsoby, a to:15
 lepším přístupem k financím (Nástroje Evropského investičního fondu (EIF) na sdílení
rizika. EIF sdílí určité riziko půjček pro MSP s finančními institucemi, které se účastní
programu CIP jako finanční zprostředkovatelé);16
 tvorbou sítí regionálních a národních aktérů (např. síť Enterprise Europe Network
nebo iniciativa Europe INNOVA);
 podporou pilotních projektů a projektů tržní replikace.
Následující analýza se zabývá třetím uvedeným způsobem podpory ekoinovací. Přímá
finanční podpora je poskytována pilotním projektům a projektům tržní replikace, čímž má být
překlenuta mezera mezi úspěšnými demonstracemi inovačních technologií a jejich zaváděním
na trh, a odstraněním překážek pronikání na trh, prosazováním dobrovolného přístupu
v oblastech, jako je environmentální řízení, a vytvářením sítí příslušných aktérů.17
12
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006
13
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006
14
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006
15
European Commission: Competitiveness and Innovation Framework Programme. Dostupné na:
http://ec.europa.eu/cip/eip/eco-innovation/index_en.htm (cit. 26. 4. 2011)
16
Evropská komise: Finanční prostředky EU pro malé a střední podniky:
http://www.access2finance.eu/cz/CzechRepublic/how_it_works.htm
17
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
128
Výzva na podporu pilotních projektů a projektů tržní replikace byla poprvé zveřejněna v roce
2008 a následně také v letech 2009 a 2010. U projektů z poslední výzvy zatím nebylo
rozhodnuto o jejich podpoře, proto je možné analyzovat pouze údaje o podaných žádostech.
Podpořeny mohou být projekty jednotlivých subjektů i seskupení několika subjektů (národní
nebo nadnárodní konsorcia). Program je určený pro účastníky ze všech zemí EU a dalších
vybraných států.18
Podporu mohou získat soukromé subjekty (podniky i neziskové
organizace), univerzity a výzkumné ústavy, veřejné autority, finanční instituce a další. Na
podporu ekoinovací bylo vyčleněno 200 mil. EUR a zaměřuje se na 4 oblasti:19
 recyklace (recyklační procesy a technologie, nové produkty z recyklovaných materiálů
a nové recyklační služby);
 zelený business (čistší výroba, ekologické uvědomění v podnicích, nové materiály
nebo produkty);
 potraviny a nápoje (nakládání s odpady, balení výrobků, označování zboží a logistika)
 stavebnictví (nové stavební materiály a prvky, které snižují spotřebu zdrojů a produkci
odpadů).
Tabulka 2 ukazuje, že počet podaných návrhů projektů s každým rokem narůstá a logicky se
tak zvyšuje počet subjektů participujících na předložených projektech a požadovaná výše
podpory. Podíl malých a středních podniků mezi žadateli však nepatrně klesá.
Tab. 2: Program CIP Ekoinovace – podané návrhy v jednotlivých výzvách
Výzva 2008 Výzva 2009 Výzva 2010
Počet návrhů 134 202 287
Počet účastníků 444 614 895
Požadované zdroje (EUR) 110 000 000 150 000 000 264 000 000
Prům. požad. dotace (EUR) 830 000 770 000 921 000
MSP (%) 74 70 66
Pozn.: Ne všechny projekty jsou způsobilé k financování. Některé projekty byly podány subjekty ze zemí, které
nejsou způsobilé účastnit se programu.
Zdroj: EACI (2010b)
Přestože počet žadatelů narůstá, počet příjemců zůstává konstantní. V rámci výzvy z roku
2008 bylo podpořeno 44 projektů, o rok později 45. Okolo 85 % projektů je podáno skupinou
žadatelů (tzv. konsorcium). Konsorcia jsou většinou (70 %) tvořena jako nadnárodní, tzn., že
jeho členy jsou subjekty nejméně ze dvou států. Méně časté (15 %) jsou konsorcia tvořená
účastníky pouze z jednoho státu. Zbývajících 30 % podpořených projektů tvoří projekty
individuálních žadatelů. Konsorcia mají v průměru 4 (rok 2008) nebo 2 (rok 2009) členy.
Graf 7 ukazuje oblasti, které jsou zastoupeny mezi jednotlivými podpořenými projekty.
V roce 2008 jasně dominovaly projekty zaměřené na recyklace, avšak o rok později jsou
recyklace, zelené technologie a potraviny a nápoje zastoupeny rovnoměrně. Menší podíl na
podpořených projektech tak má stavebnictví. Podobné zastoupení jednotlivých oblastí
bychom zjistili i při analýze předložených žádostí. Není tedy možné říci, že některá oblast by
při získávání podpory byla úspěšnější nebo méně úspěšná než jiné.
18
Island, Norsko, Lichtenštejnsko, Albánie, Chorvatsko, Makedonie, Černá hora, Izrael, Srbsko a Turecko.
19
European Commission: Environment – Eco-innovations. Funding areas. Dostupné na:
http://ec.europa.eu/environment/eco-innovation/about/funding-areas/index_en.htm (cit. 26. 4. 2011)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
129
Graf 7: Program CIP Ekoinovace – podpořené oblasti
Výzva 2008 Výzva 2009
Zdroj: EACI (2009, 2010a)
Projektů se mohou účastnit subjekty ze 27 zemí EU a z 10 dalších zemí, celkově však dosud
bylo podpořeno 26 zemí, z toho 3 země mimo EU – Černá Hora (MN), Izrael (IS) a Turecko
(TR). To znamená, že 11 zemí dosud žádnou podporu nezískalo anebo některé z nich
dokonce ani nepodaly žádost. Mezi země, které dosud nezískaly žádnou podporu, patří
Slovensko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Norsko, Lichtenštejnsko, Albánie, Chorvatsko,
Makedonie, Srbsko a Island. Mezi podpořenými zeměmi se vyskytují velké rozdíly v počtu
zapojených účastníků. Výrazně nejvyšší počet subjektů byl podpořen ve Španělsku (celkem
75) a v Itálii (64). Poměrně velké množství organizací bylo podpořeno i v Německu (42)
a Nizozemí (28). Zajímavé je, že bylo podpořeno pouze několik málo účastníků ve Finsku (2)
a ve Švédsku (3), tedy v zemích, které se vyznačují vysokou inovační aktivitou.
Graf 8: Ekoinovace – počet účastníků z jednotlivých zemí v podpořených projektech
Zdroj: EACI (2009, 2010a)
Podíváme-li se na zapojení českých subjektů, tak v první výzvě byla podpořena jedna
organizace, ve druhé dvě. Ve všech případech se jednalo o malé a střední podniky, které se
ale účastnily v rámci konsorcia pouze jako řadoví členové, ne jako koordinátoři.
Tab. 3: Program CIP Ekoinovace – zapojené české subjeky
Podpořený
subjekt
Oblast projektu
Způsobilé výdaje /
Získaná podpora
(EUR)
Další členové
konsorcia
Celkový rozpočet
/ podpora (EUR)
STU-K Stavebnictví 404435 / 242661 EE, FI 1432651 / 859591
ASEKOL Zelený business 75486 / 37743 IT (5x) 1132484 / 566242
REGUTEC Recyklace 90447 / 45224 ES (2x), PT, PL 883531 / 441778
Zdroj: European Commission (2010, 2011)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
130
Závěr
Budoucí konkurenční výhodou států, regionů i firem nejsou nízké náklady, ale inovace
výrobků a služeb a vše, co je s nimi spojené. Při dosahování ekonomického růstu je nutné
dbát i na ekologické aspekty. V této souvislosti se poslední dobou začíná hovořit
o ekoinovacích, což jsou v obecné rovině inovace, které snižují škodlivé dopady způsobené
výrobou a spotřebou. Ekologické inovace mohou být vyvíjeny z vlastního podnětu firmy, ale
tyto inovace mohou být vyžádány i zákazníky. Zdrojem pro ekologické inovace může být
také výzkumná sféra. Dopady environmentálních inovací, se mohou týkat jak výrobců, tak
spotřebitelů. Zavádění ekoinovací však nemusí být cílem samo o sobě, ale může být
vedlejším efektem jiného úsilí. Určitý tlak na firmy v oblastí zavádění ekoinovací mohou
vyvíjet i vlády, a to buď přípravou ekologické legislativy anebo hmotnou podporou zavádění
inovací.
Zaváděním ekoinovací se zabývalo i poslední šetření o inovacích publikované Českým
statistickým úřadem a Eurostatem. Potřeba vyhovět existujícím zákonům o ochraně životního
prostředí je vůbec nejčastější příčinou zavádění ekologických inovací v ČR a v rámci států
EU Česká republika dosahuje jednu z nejvyšších hodnot. Výsledky se však velmi liší dle
jednotlivých odvětví. V příčinách dobrovolně zaváděných ekologických inovací dominuje
existence kodexu pro správné praktiky v ekologii a rozdíly mezi regiony nejsou velké. Mezi
efekty zavádění ekologických inovací pro podniky v ČR jasně převažuje recyklace odpadu,
vody či materiálů. Dosahované efekty ekoinovací pro zákazníky jsou rovnoměrně rozloženy
mezi recyklaci výrobků, snížení spotřeby energie a snížení znečištění ovzduší, vody, půdy
nebo hluku.
Ekoinovace je v EU možné podporovat z Rámcového programu pro konkurenceschopnost
a inovace. Prozatím byly vybrány projekty ze dvou zveřejněných výzev a bylo tak zatím
podpořeno 89 projektů a asi 390 účastníků. Ve využívání tohoto programu jsou mezi
jednotlivými státy velké rozdíly, v ČR dosud byly podpořeny pouze tři subjekty.
Literatura
[1] Beise, M. - Rennings, K. (2005): Lead markets and regulation: a framework for analyzing
the international diffusion of environmental innovations. Ecological Economics. 2005, 52,
1, pp. 5-17. ISSN 0921-8009
[2] Carrillo-Hermosilla, J. - del Río, P. - Könnölä, T. (2010): Diversity of eco-innovations:
Reflections from selected case studies. Journal of Cleaner Production. 2010, 18, 10-11,
pp. 1073-1083. ISSN 0959-6526
[3] Český statistický úřad (2008): Inovační aktivity podniků v České republice v letech
2004-2006. Praha: ČSÚ, 2008. ISBN 978-80-250-1721-0
[4] Český statistický úřad (2010): Inovační aktivity podniků v České republice v letech
2006-2008. Praha: ČSÚ, 2010. ISBN 978-80-250-2024-1
[5] EACI – Executive Agency for Competitiveness & Innovation (2009). Call CIP
Eco-innovation Pilot and market replication projects Overview on the selected projects
2008. European Commission, 2009. Dostupné na http://ec.europa.eu/cip/
[6] EACI – Executive Agency for Competitiveness & Innovation (2010a). Public overview
on the selected projects in Call 2009 CIP Eco-Innovation First application and market
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
131
replication projects. European Commission, March 2010. Dostupné na
http://ec.europa.eu/cip/
[7] EACI – Executive Agency for Competitiveness & Innovation (2010b). First overview on
the Call 2010 CIP Eco-Innovation. First application and market replication projects.
European Commission, November 2010. Dostupné na http://ec.europa.eu/cip/
[8] European Commission (2010): Overview of beneficiaries of awarded grants and
intermediaries of the financial instruments in EIP participating countries in 2007 and
2008. June 2010. Dostupné na http://ec.europa.eu/cip/
[9] European Commission (2011): Overview of beneficiaries of awarded grants and
intermediaries of the financial instruments in EIP participating countries in 2009. March
2011. Dostupné na http://ec.europa.eu/cip/
[10] European Commission: Competitiveness and Innovation Framework Programme.
Dostupné na: http://ec.europa.eu/cip/eip/eco-innovation/index_en.htm (cit. 26. 4. 2011)
[11] European Commission: Environment – Eco-innovations. Funding areas. Dostupné na:
http://ec.europa.eu/environment/eco-innovation/about/funding-areas/index_en.htm
[12] Eurostat: Results of the community innovation survey 2008 (CIS2008). Dostupné na
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu>
[13] Evropská komise: Finanční prostředky EU pro malé a střední podniky. Dostupné na
http://www.access2finance.eu/cz/CzechRepublic/how_it_works.htm
[14] Foxon, T.J. - Gross, R. - Chase, A. - Howes, J. - Arnall, A. – Anderson D. (2005): UK
innovation systems for new and renewable energy technologies: drivers, barriers and
systems failures. Energy Policy. 2005, 33, 16, pp. 2123-2137. ISSN 0301-4215
[15] Kemp, R. - Arundel, A.: Survey indicators for Environmental Innovation. IDEA report.
Oslo: Step group. Dostupné na <http://www.step.no/old/Projectarea/IDEA/Idea8.pdf>
[16] Klemmer, P. – Lehr, U. et al (1999): Environmental Innovation. Incentives and
Barriers. German Ministry of Research and Technology. Berlin: Analytica-Verlag,
1999.
[17] OECD (2005): Oslo Manual. Guidelines for collecting and interpreting innovation data.
3rd edition. OECD Publishing. ISBN 92-64-01308-3
[18] PUJARI, D. (2006): Eco-innovation and new product development: understanding the
influences on market performance. Technovation. 2006, 26, 1, pp. 76-85. ISSN 0166-
4972
[19] Rennings, K. (2000): Redefining innovation - eco-innovation research and the
contribution from ecological economics. Ecological Economics. 2000, 32, 2, pp. 319-
332. ISSN 0921-8009
[20] Riggs, W. - von Hippel, E. (1994): Incentives to innovate and the sources of
innovation: the case of scientific instruments. Research Policy. 1994, 23, 4, pp. 459-
469. ISSN 0048-7333
[21] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006,
kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013)
[22] VINNOVA (2001): Drivers of environmental innovation. Innovation in focus VF
2001:1. Stockholm: VINNOVA. ISBN 91-89588-01-0
[23] Žítek, Vladimír - Klímová, Viktorie (2010): Inovační výkonnost a podmínky pro
inovace. In Konkurenceschopnost a stabilita. Brno: Masarykova univerzita, 2010. od
s. 201-221, 21 s. CVKS. ISBN 978-80-210-5336-6
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
132
BROWNFIELDS JAKO LOKALITY PRO UMÍSTĚNÍ
OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE?
BROWNFIELDS AS A PLACES FOR RENEWABLE SOURCES
LOCATION?
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D.
MGR. BOHUMIL FRANTÁL
MGR. PETR KLUSÁČEK
Ústav Geoniky AV ČR, v.v.i.
Drobného 28, 602 00 Brno, Česká republika
e-mail: kunc@econ.muni.cz, frantal@geonika.cz, klusacek@geonika.cz
Anotace
Problematika nalezení vhodných způsobů, resp. řešení revitalizace brownfields je již několik
let diskutována, vzhledem k jejímu multidisciplinárnímu charakteru je však velmi složitá a
úspěch není vždy zajištěn. Časté ekologické poškození a stupeň devastace brownfileds kladou
na realizaci projektů zvýšené riziko a soukromý kapitál v České republice nejeví zatím velký
zájem o proces revitalizace; důležitá je také politická podpora ze strany státu. Jedním
z možných způsobů znovuoživení opuštěných lokalit je instalace obnovitelných zdrojů energie
(především solárních a větrných elektráren) v lokalitách brownfields, jak již se tomu děje
v ekonomicky vyspělých zemích. Poukázat na tyto možnosti také v rámci České republiky je
cílem tohoto příspěvku.
Klíčová slova
brownfields, obnovitelné zdroje energie, revitalizace, lokalizace, Česká republika
Annotation
Issue of finding suitable methods and solutions of brownfields revitalization has been
discussed for several years. Given its multidisciplinary character the solution is very
complicated and the succes is not always ensured. Due to frequent contamination and degree
of devastation of brownfields, increased demands on implementation of the projects are
placed and private capital shows little interest in revitalization process yet. State support is
also very importatnt. One of the possible way of brownfields revitalization is installation of
renewable energy sources (primarily solar and wind powers) on brownfields sites how is to
be seen in developed countries. The aim of the contibution is to point out the occasions
mentioned above in the Czech Republic as well.
Key words
brownfields, renewable sources, revitalization, location, Czech Republic
JEL Classification: O13, O18, Q2, Q42
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
133
1. Úvod
Brownfields, tedy původně urbanizované území, které pozbylo svojí původní funkci je
fenomén, který se vyskytoval již v dávné minulosti. Do popředí zájmu se však dostal až
v polovině 70. let minulého století, především v důsledku masivního nárůstu opouštěných
průmyslových areálů. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo především o důsledek ropné
krize, převažovala představa, že se jedná pouze o území, areál, zónu, která měla průmyslový
charakter a nacházela se na administrativním území města.
Teprve s postupným rozvojem regenerace průmyslových brownfields a zjištěním, že některé
modely jsou aplikovatelné a v jiných případech, začalo se uvažovat se zařazením také
nevyužívaných komerčních, administrativních a obytných objektů v jednotlivých městech
a zemědělské a vojenské objekty a areály mimo obytné území měst. V některých zemích dnes
již tato definice zahrnuje v současnosti také zanedbané a zpustlé části areálů jinak
prosperujících podniků, parkoviště, okolí čerpacích stanic a sídlištní extravilán.
Problematika nalezení vhodných způsobů regenerace v současnosti nevyužívaných území,
které v průběhu vývoje společnosti ztratily svoji funkci je vzhledem k jejímu
multidisciplinárnímu charakteru velmi složitá a úspěch není vždy zajištěn. Projekty
znovuoživení nesou zvýšená rizika a vzhledem k častému ekologickému poškození pozemků
a míře devastace objektů jsou také velmi nákladné. Soukromý kapitál díky uvedeným
problémům nemá bez legislativní a finanční intervence státu příliš zájem o vstup do procesu
regenerace (ÚRS, 2007). Cílem příspěvku je poukázat na možnosti nového využití
brownfields projekty obnovitelných zdrojů energie, jež se v České republice, na rozdíl od
ekonomicky vyspělých zemích světa, kde již nalezly odezvu, nalézají ve stádiu prvních
„případových studií“.
2. Brownfields a obnovitelné zdroje energie – stručná geneze
V rámci socialistické plánované ekonomiky existovala již tehdy řada případů postupného
chátrání výrobních i nevýrobních objektů, včetně staveb pro bydlení. Tyto objekty však měly
svého vlastníka a to, že nebyly využívány a byly ponechány svému stavu bylo typickou
vlastností plánované ekonomiky. Typickým příkladem bývaly zemědělské objekty, které se
v procesu postupné koncentrace zemědělské výroby stávaly nepotřebnými (např. malé
drůbežárny, teletníky apod.). Socialistické organizace tyto objekty stále využívaly, ale
z pohledu investic do údržby postupně chátraly a k jejich odstranění zpravidla nedocházelo.
Z pohledu vlastnických práv je však nutno konstatovat, že téměř veškeré tyto objekty měly
své konkrétní vlastníky, vlastnické práva, jako jeden z limitujících prvků revitalizace
deprimujících zón, byla v té době jednoznačně určena.
Počet deprimujících zón po roce 1989 výrazně vzrostl. Příčin byla celá řada, jednalo se však
především o důsledky vypořádávaní majetkových vztahů v souvislosti s restitučním
procesem, privatizací ekonomiky a makroekonomickými změnami v celosvětovém prostoru.
Výrazně vzrostl počet průmyslových deprimujících zón a po roce 2000 také opuštěných
a nevyužívaných vojenských areálů. Vzrostl počet areálů zemědělské výroby a staveb pro
bydlení. Ve zvýšené míře se začal uplatňovat vliv nevyužívaných dopravních objektů a ploch,
které jsou vytvářeny především drážními plochami v důsledku útlumu železniční dopravy.
Nevyužívaná zařízení občanské vybavenosti, tzv. institucionální deprimující zóny, představují
další typ, který zahrnuje rozsáhlou škálu nevyužívaných zařízení obchodu a služeb, kulturních
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
134
a sportovních zařízení, zdravotnických zařízení a dalších objektů. Vznikla jednak v důsledku
malé privatizace, kdy se dostala do vlastnictví subjektů, které na dlouhodobém provozování
příslušných služeb neměly zájem (ÚRS, 2007).
Dalším příkladem deprimujících zón jsou bývalé skládky. Jejich zařazení mezi neprůmyslové
brownfields je motivováno tím, že po ukončení skládkování jsou sice zahrnuty zeminou
a zatravněny, vzhledem k únikům plynů z uložených materiálů jsou však oploceny
a dlouhodobě nepřístupné. Zvláštním typem deprimujících zón jsou bývalé stavební areály,
jež jsou specifikem velkých měst. Dřívější organizace stavebnictví formou velkých
stavebních firem a velkých státních zakázek vedla k výstavbě stavebních dvorů
dimenzovaných pro tehdejší potřebu (ÚRS, 2007).
V letech 2005-2007 agentura CzechInvest spolu s jednotlivými kraji České republiky
zpracovala tzv. „Vyhledávací studii brownfields“ pro území České republiky. Vznikl tak
ucelený přehled deprimujících zón, který je podkladem pro zařazování lokalit do „Národní
strategie regenerace brownfieldů“ – ucelené databáze, ze které budou moci být vybírány
projekty pro regeneraci a rozvíjení dalších investičních příležitosti pro developery a nvestory.
Díky vyhledávací studii bylo celkem lokalizováno 2 355 lokalit, jejichž rozloha celkem činí
10,4 tis. ha a plocha zastavěná objekty je 1,4 tis. (CzechInvest, 2007).
Rozvoj obnovitelných zdrojů energie, resp. jejich podpora ze strany státu, lze vztáhnout až na
poslední desetiletí, jak naznačují i následující obrázky č. 1 a 2. Některé zákony vztahující se
k nergetice, úsporám a efektivnímu využívání energie pocházejí již z roku 2000. V dalších
letech Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nejdříve samostatně a později ve spolupráci
s Ministerstvem životního prostředí (MŽP) připravily vládní návrh zákona o podpoře
obnovitelných zdrojů.
V roce 2005 byl schválen zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných
zdrojů energie. V té době byl srovnatelný s obdobným zákonem v Německu, který však byl
v roce 2008 novelizován. Jedním z důvodů fotovoltaického boomu v loňském roce (2010)
bylo, že česká legislativa na tuto změnu nereagovala. V roce 2006 Energetický regulační úřad
(ERÚ) vyhlásil pro fotovoltaické elektrárny výkupní cenu na 13,20 Kč/kWh bez rozlišení
výkonu a umístění a dobu výkupu nastavil na 15 let1
(CzREA, 2011).
1
Podle novely zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů by však Energetický regulační úřad
mohl v budoucnu meziročně snižovat výkupní ceny elektřiny ze slunečních zdrojů, jež se vzhledem k vysoké
výkupní ceně podílí na nárůstu (spolu s ostatními obnovitelnými zdroji energie a tzv. příspěvkem na zelenou
elektřinu) průměrné ceny elektřiny pro domácnosti. Výkupní ceny pro fotovoltaika s výkonem nad 100 KW by
měly v roce 2011 klesnout až na 5,50 Kč/KWh.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
135
Obr. 1: Počet provozoven a instalovaný výkon solárních elektráren v ČR 2002 - 2011
1
0,01
1
0,01
2
0,02
9
0,12
12
0,15
28
0,35
249
3,40
1475
65,74
6032
462,92
12909
1958,63
0
2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
počet provozoven (ks) instalovaný výkon (MW)
Pozn.: Údaje za rok 2011 jsou k 1.4.
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ, 2011); vlastní úpravy
Výše uvedený obrázek zobrazuje celkový počet aktivních licencovaných provozoven
využívajících k výrobě elektřiny energii slunečního záření a hodnotu instalovaného výkonu
fotovoltaických elektráren ke konci března 2011, na něž Energetický regulační úřad vydal
licenci. Hodnota instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren připojených do přenosové
soustavy a distribučních soustav byla však ke konci měsíce února 2011 nižší a podle
předběžných informací se pohybovala těsně pod hranicí 1900 MW (ERÚ, 2011).
Obr.2: Počet a instalovaný výkon větrných elektráren v ČR 2002 - 2010
13 5 16 8
27 15
36 24
60 50
93
115
113
149
139
194
150
216
0
50
100
150
200
250
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
počet provozoven (ks) instalovaný výkon (MW)
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ, 2011); Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE, 2011); vlastní úpravy
Do roku 1996 bylo v České republice postaveno 11 provozoven větrné energie
s instalovaným výkonem 4,6 MW (ČSVE, 2011). K další aktivitě na tomto poli došlo až
v roce 2001 a v roce 2007 byl uveden do provozu největší tuzemský větrný park Kryštofovy
Hamry v Krušnohoří (viz obrázek č. 3 níže) o instalovaném výkonu 42 MW (21 jednotek po
2 MW). V posledních dvou letech se boom větrné energetiky, podobně jako v některých
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
136
evropských zemích (Německo, Španělsko, Velká Británie) zarazil, resp. neroste takovým
tempem a předpokládá se poměrně blízké dosažení prahové hodnoty nasycení2
.
Obr. 3: Větrný park Kryštofovy Hamry v popředí s tepelnou elektrárnou Tušimice (vlevo)
Zdroj: Foto Josef Kunc
3. Možnosti umístění projektů OZE v lokalitách brownfields
Brownfields vnímáme v krajině intenzivněji již po dvě desítky let. Za tu dobu některé zmizely
- zejména v komerčně zajímavých lokalitách (zázemí velkých měst) a jiné naopak přibyly,
zejména v oblastech s negativními ekonomickými a demografickými trendy, jako jsou
příhraniční okresy na severovýchodě a jihozápadě České republiky. V menších obcích zůstala
většina brownfields do současnosti.
Jednou z možností, jak opětovnému využití brownfields pomoci, je flexibilita v přístupu ke
změně jejich využití. Ta se může projevit například ve využívání institutu dočasného využití
těchto ploch, kdy se v brownfields umožní realizace společensky prospěšné aktivity. Chrání
to tak území pro budoucí nová využití, která v současné době ještě nemusí být zřejmá nebo
reálná. Existuje mnoho forem a jiných příkladů dočasného využití brownfieldů v České
republice. Dočasné využívání továrny Vaňkovky v Brně neziskovým sdružením Vaňkovka
napomohlo zviditelnění místa, což vedlo již v roce 2002 k jejímu rozvoji, jako jednomu
z prvních projektů obchodně-komerčního centra v brownfields v České republice3
.
O jiných druzích dočasného využití brownfields je možné se poučit v zahraničí (odborné
diskuse a rozbory případových studií např. v Alberini et al., 2005; Wedding, a Crawford-Brown,
2007; Pediaditi et al., 2010; Schädler et al., 2011a, 2011b a mnoho dalších). U německých
sousedů , např. v Lipsku (Rall a Haase, 2011), s majiteli konstrukčně rizikových brownfields
město uzavírá dobrovolné dohody o dočasném využití jejich na trhu nadbytečných
nemovitostí. Město tyto rozpadávající se budovy zboří, anebo jinak odstraní bezprostřední
rizika. Takový brownfield je pak využíván v režimu dočasného využití například jako veřejné
parkoviště anebo veřejné zelené plochy. Proč s tím majitelé souhlasí? Protože to vyřeší jejich
problém. Nemovitostí typu brownfields je ve městě příliš mnoho, trh o ně nemá zájem, tyto
nepřinášejí žádný příjem, pomocí kterého by je bylo možné udržovat, chátrají a stávají se
nebezpečnými. Odpovědnost za veřejná rizika tím majitelům stoupají, proto jim čelí dohodou
s městem o jejich dočasném využití.
2
Na druhé straně rostly i v roce 2010 instalované výkony příbřežních věrných elektráren (Velká Británie,
Dánsko, Belgie), ale i těch vnitrozemských (Polsko, Rumunsko, Bulharsko).
3
http://www.realit.cz/clanek/vyuziti-brownfieldu-muze-byt-take-pouze-docasne.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
137
Ve Spojených státech amerických je řada velkých měst (New York, Chicago, Philadelphia,
Los Angeles a další), kde dochází k přeměně lokalit brownfields na projekty solárních
elektráren4
. Také opuštěné průmyslové či vojenské prostory v Mohavské poušti skýtají
potenciál pro výstavbu obřích fotovoltaik. Případová studie z Michiganu (Adelaja et al.
(2010) mapuje využití potenciálu větru a slunce, jež by se dal v podobě větrných a solárních
projektů využít v opuštěných a často kontaminovaných lokalitách.
Ale vraťme se zpět k České republice. Co se týká fotovoltaiky a v poslední době velmi často
skloňovaného využití území, není nejpříhodnější, že se realizuje převážně na zemědělské
půdě. Avšak i u nás existují příklady fotovoltaických instalací na brownfields. Ilustrace velké
instalace je z projektu realizace fotovoltaické elektrárny DIAMO I., postavené na hrázi
odkaliště uranového dolu Rožná, kdy se jedná o těžce kontaminované území, v podstatě jinak
nevyužitelné. Přesto i toto území může přinášet svému majiteli příjem. Další příklad středně
velké fotovoltaické instalace na brownfieldu se nalézá uprostřed obce Libouchec v Ústeckém
kraji, která mnoho jiných rozvojových příležitostí pro využití svých brownfieldů nemá.
Obr. 4: Fotovoltaická elektrárna u hráze odkaliště uranového dolu Rožná (DIAMO)
Zdroj: http://www.realit.cz/clanek/vyuziti-brownfieldu-muze-byt-take-pouze-docasne.
U obce Dubno na Příbramsku roste také nová fotovoltaická elektrárna. Pro výstavbu
komplexu byl vybrán areál bývalé skládky. Půdu v tomto prostoru by v dlouhodobém
horizontu nebylo možné využít k zemědělským nebo jiným stavebním účelům. Nově
vznikající fotovoltaická elektrárna je proto ideálním příkladem sekundárního využití tzv.
brownfieldu. To znamená, že vhodně využívá v minulosti znehodnocenou půdu, která nese
v důsledku předchozího využívání jistou ekologickou zátěž a pro budoucí využití není příliš
atraktivní. Ekonomický a ekologický potenciál tohoto území je tak znovu obnoven a ideálně
využit5
.
4
http://sustainablecitiescollective.com/dirt/23753/cities-use-brownfields-go-solar
5
http://www.ekoelektrarny.cz/phonosolar/nova-fotovoltaicka-elektrarna-na-pribramsku-idealne-vyuziva-
brownfield/
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
138
V obci Hrušovany na Chomutovsku leží opuštěný vojenský areál. Část volné plochy jižně
orientovaného svahu je možné využít pro stavbu fotovoltaických článků. Odborným odhadem
bylo zjištěno, že by svah byl vhodný pro vybudování natáčecí fotovoltaické elektrárny
o výkonu 300 elektrických kilowatů. Další možností na umístění řady článků využívajících
solární energii jsou ploché střechy již stojících i plánovaných bytových domů. A podobných
příkladů z České republiky bude přibývat (ÚRS, 2007).
Větrné elektrárny by se mohly začít více objevovat v městských oblastech. Energetické firmy
by tak mohly vyřešit odpor, který jejich turbíny vyvolávají, když prosazují plány na výstavbu
větrných farem ve volné krajině. Např. Ve Velké Británii začala podobné řešení prosazovat
zdejší největší firma zaměřená na obnovitelné energie. V blízkosti přístavu Bristol byl
vybudován malý větrný park společnosti Ecotricity. Ze tří čtvrtin pokrývají spotřebu celého
přístavu a jejich stavba přišla na šest milionů liber.
Firma zaměřila na vyhledávání bývalých průmyslových oblastí (brownfields), protože získat
povolení na stavbu větrné farmy je zde „mnohem jednodušší“. Při přípravě stavby ve
venkovských oblastech se proti výstavbě postaví vždy menší část veřejnosti a někteří
představitelé státní správy, kterým se nelíbí, že by turbíny měly stát v jejich blízkosti (tzv.
NYMBY syndrom). Naopak v městských nebo průmyslových oblastech je situace často
přesně opačná a návrhy na výstavbu větrných jednotek mají velkou podporu6
. V České
republice na takovýto impuls budeme čekat patrně ještě řadu let.
Obr.5: Větrná turbíny v areálu průmyslového závodu Ford Dagenham (Velá Británie)
Zdroj: http://corporate.ford.com/about-ford/sustainability/the-path-to-green-production
4. Závěr
V České republice představují deprimující zóny výraznou část zastavěného území mnoha
velkých měst i menších sídel. Platí přitom, že aktivní podpora jejich opětovného využití
nejenom že posílí vitalitu a ekonomickou výkonnost našich měst a celé naší společnosti, ale
také pomůže snížit tlak na zábor zemědělského půdního fondu, které způsobuje výstavba na
„zelených loukách“ (greenfields) .
Příprava komplexnější strategie regenerace deprimujících zón byla však v České republice
zahájena až v roce 2003, do té doby byl problém řešen spíše na úrovni izolovaných studií
a projektů. Na rozdíl od vyspělých zemí západní Evropy, USA a Kanady přetrvávalo až do
konce roku 2005 v podvědomí odpovědných pracovníků přesvědčení, že skutečnou
deprimovanou zónou je pouze tzv. průmyslový brownfield a jiné do této klasifikace nepatří.
6
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/guardian-vetrne-elektrarny-by-se-mohly-prestehovat-do-mest
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
139
V současnosti je budoucnost úspěšného řešení této regenerace deprimujících zón v České
republice především otázkou vyřešení vlastnických práv, případného odstranění ekologické
zátěže, aktivního přístupu samosprávných orgánů, míře ingerence státu a využití možností,
které v programovém období 2007 až 2013 dají strukturální fondy Evropské unie (ÚRS,
2007).
Šance těchto území na jejich nové využití je proto potřeba podpořit politicky, dostatečnými
odbornostmi a integrovaným, flexibilním a tvořivým přístupem. Jak pomoci k řešení
brownfieldů v nekomerčních lokalitách, však zůstává s otazníkem také proto, že jak
v soukromém, tak zejména ve veřejném sektoru chybí dostatečná tvořivost a flexibilita. Že to
zatím nejde, lze předvést na fotovoltaice umístěné na brownfieldech7
.
Informace, kolik hektarů fotovoltaických instalací u nás existuje a kolik jich je na
brownfields, není dostupná a patrně ani neexistuje. Instalace realizované na brownfieldech
nikdo totiž zatím nesleduje, ale je zřejmé, že těchto realizací u nás zas tak mnoho není.
K podpoře využití brownfields pro fotovoltaické využití, zejména těch, pro které se těžko
hledá jakékoli jiné využití, chyběla totiž vhodná a vstřícná politika státu.
Na rozdíl od již zmiňovaných německých sousedů, v ČR není žádný rozdíl ve veřejné
podpoře energie z obnovitelných zdrojů v případě realizace na prvotřídní zemědělské půdě
nebo realizace na brownfields a jiných jinak těžko využitelných a podvyužitých, ale již
zastavěných pozemcích (například plochy podvyužitých nákladových nádraží, lomů, výsypek,
infrastrukturních rezervací atd.)8
.
Během posledních dvou let tak z důvodu nevhodně nastavené politiky státu byla zmařena
příležitost směrovat rapidní rozvoj fotovoltaiky (která domácnosti jako uživatele elektrické
energie v budoucnosti z již všeobecně známých důvodů přijde poměrně draho) na již
zastavěné území. Příkladem toho, jak lze využít efekt fotovoltaiky pro podporu opětovného
využití brownfieldů, by se Česká republika měla poučit. O větrných elektrárnách
a brownfields zatím raději nemluvě, i když na druhou stranu je to do budoucna výzva, která
má reálný základ.
Literatura
[1] ADELAJA, S., SHAW, J., BEYEA, W., MCKEOWN, J.,D.,CH. (2010): Renewable
energy potential on brownfield sites: A case study of Michigan. Energy Policy 38 (2010),
s. 7021–7030.
[2] ALBERINI, A, LONGO, A., TRONIN, S., TROMBETTA, F., TURVANI, M. (2005):
The role of liability, regulation and economic incentives in brownfield remediation and
redevelopment: evidence from surveys of developers. Regional Science and Urban
Economics 35 (2005), s. 327– 351.
[3] CzREA (2011): Obnovitelné zdroje – stručná historie podpory v ČR. Dostupné na:
<http://www.czrea.org/cs/druhy-oze/strucna-historie-podpora-oze>
[4] ČSVE (2011). Dostupné na: <http://www.csve.cz/clanky/aktualni-instalace-vte-cr/120>
[5] ERÚ (2011). Dostupné na: <http://www.eru.cz/>
7
http://www.realit.cz/clanek/vyuziti-brownfieldu-muze-byt-take-pouze-docasne
8
http://www.realit.cz/clanek/vyuziti-brownfieldu-muze-byt-take-pouze-docasne
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
140
[6] PEDIADITI, K., DOICK, K.J., MODRAT, A.J. (2010): Monitoring and evaluation
practice for brownfield, regeneration to greenspace initiatives. A meta-evaluation of
assessment and monitoring tools. Landscape and Urban Planning 97 (2010), s. 22–36.
[7] RALL, E.L., HAASE, D. (2011): Creative intervention in a dynamic city: A sustainability
assessment of an interim use strategy for brownfields in Leipzig, Germany. Landscape
andUrbanPlanning. (in print).
[8] SCHÄDLER, S., MORIO, M., BARTKE, S., ROHR-ZÄNKER, R., FINKEL, M.
(2011a): Designing sustainable and economically attractive brownfield revitalization
options using an integrated assessment model. Journal of Environmental Management 92
(2011), s. 827-837.
[9] SCHÄDLER, S., MORIO, M., BARTKE, S., FINKEL, M. (2011b): Integrated planning
and spatial evaluation of megasite remediation and reuse options. Journal of Contaminant
Hydrology. (in print).
[10]ÚRS (2007): Omezení negativního působení nevyužívaných neprůmyslových objektů a
ploch. Dostupné na: <http://www.mmr-vyzkum.cz/INFOBANKA/zaverecna-zprava-
projektu-3369.aspx>
[11]WEDDING, G.,CH., CRAWFORD-BROWN, D. (2007): Measuring site-level success in
brownfield redevelopments: A focus on sustainability and green building. Journal of
Environmental Management, 85 (2007), s. 483–495.
[12]http://www.realit.cz/clanek/vyuziti-brownfieldu-muze-byt-take-pouze-docasne
[13]http://sustainablecitiescollective.com/dirt/23753/cities-use-brownfields-go-solar
[14]http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/guardian-vetrne-elektrarny-by-se-mohly-
prestehovat-do-mest
[15]http://www.ekoelektrarny.cz/phonosolar/nova-fotovoltaicka-elektrarna-na-pribramsku-
idealne-vyuziva-brownfield/
Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu „Energetika a krajina: inovace, dynamizace a
internacionalizace výzkumu“ (č. ESF OP CZ.1.07/2.3.00/20.0025).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
141
KVALITA ŽIVOTA V MESTÁCH OKRESU ZLÍN – PRÍKLAD
APLIKÁCIE METÓDY A'WOT
QUALITY OF LIFE IN TOWNS OF ZLÍN DISTRICT – THE EXAMPLE
OF A'WOT METHOD APPLICATION
ING. MARCELA CHRENEKOVÁ
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Trieda Andreja Hlinku 2, 949 01 Nitra, Slovenská republika
e-mail: marcela.chrenekova@uniag.sk
BC. IRENA ORSÁGOVÁ
Oddělení cestovního ruchu, vnitřních a vnějších vztahů
Magistrát města Zlína
Nám. míru 12, 761 40 Zlín, Česká republika
e-mail: irenaorsagova@muzlin.cz
Anotácia
Cieľom príspevku je predstaviť aplikáciu A'WOT metódy na príklade analýzy kvality života na
lokálnej úrovni. A'WOT metóda je analytickým rozšírením SWOT analýzy. Objektom
skúmania boli 4 veľkostne a geograficky porovnateľné mestá okresu Zlín: Valašské Klobouky,
Slavičín, Vizovice a Luhačovice. Výsledkom práce bol index kvality života vypočítaný pre
každé zo skúmaných miest. Zo štyroch hodnotených miest má najvyššiu kvalitu života mesto
Slavičín, ktoré vykazuje aj najvyrovnanejšiu úroveň v ekonomickej, sociálnej a
environmentálnej oblasti kvality života z pohľadu obyvateľa. Najnižší index kvality života má
mesto Luhačovice, kde prioritné zameranie mesta na kúpeľníctvo nekorešponduje s potrebami
obyvateľov a ich nárokmi na kvalitu života.
Kľúčové slová
A'WOT metóda, SWOT analýza, kvalita života, index kvality života
Annotation
The paper is to present the application of A'WOT method on example of analysis of quality of
life at the local level. A'WOT method is an analytical extension of the SWOT analysis. Objects
of investigation were 4 in size and geographical characteristics comparable towns of district
Zlín: Valašské Klobouky, Slavičín, Vizovice and Luhačovice. As a result of work life quality
index was calculated for each town. Highest rated quality of life of the four towns has
Slavičín town, which has the most balanced level of economic, social and environmental
quality of life from citizens' point of view. The lowest value of quality of life index has
Luhačovice town, where the priority focus on spa services does not correspond with the needs
of residents and their demands for quality of life.
Key words
A'WOT method, SWOT analysis, quality of life, quality of life index
JEL Classification: I31
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
142
Hodnotenie kvality života a trvalo udržateľného rozvoja na lokálnej úrovni
Vo svete a v Európe existuje niekoľko pokusov o meranie a určitú objektivizáciu vonkajších
charakteristík sociálno-ekonomického, environmentálneho či politického prostredia na úrovni
krajín, regiónov a na lokálnej úrovni s cieľom hodnotenia kvality života. Kvalitu života na
lokálnej úrovni treba posudzovať na základe rozdielnych indikátorov v mestách a vo
vidieckych oblastiach alebo obciach. Fáziková-Milotová (2010) definovali termín kvalita
života na vidieku, jej komponenty a navrhli indikátory na meranie objektívnej kvality života
na vidieku. Ako príklad hodnotenia kvality života na lokálnej úrovni možno uviesť Mercerov
výskum kvality života v mestách. Ide o hodnotenie kvality života založené na hodnotení 39
kritérií kvality života, ktoré sú zoskupené v nasledovných 10 kategóriách: politické a sociálne
prostredie, ekonomické prostredie, sociálno-kultúrne prostredie, zdravie, školstvo
a vzdelávanie, verejné služby a doprava, rekreácia, dostupnosť konzumného tovaru, bývanie,
prírodné prostredie (Pomališová a kol. 2010). Andráško (2009) aplikoval modifikáciu SAW
(simple additive weighting) modelu vyvinutú v roku 1996 Renwickom a Brownom - na
hodnotenie kvality života v Bratislave. Modifikácia je založená na výsledkoch dotazníkového
prieskumu úrovne spokojnosti a významu s použitím súboru indikátorov kvality života.
Formou prieskumu sledujú kvalitu života v päťdesiatich českých mestách už tretí rok
pracovníci Vysokej školy ekonomickej v Prahe spolu so spoločnosťou MasterCardEurope.
V rámci odbornej štúdie v roku v roku 2010 odborníci hodnotili oblasť: ekonomickú (mieru
nezamestnanosti, počet ekonomickch subjektov na 1000 obyvateľov, dostupnosť diaľnice
alebo rýchlostnej komunikácie), sociálna (počet zistených trestných činov, cenu nájomného
u bytu 3 + 1, nádej dožitia mužov a žien), environmentálne (dostupnosť a rozloha zelených
plôch, obsah tuhých emisií v ovzduší).
Sledovaním ukazovateľov trvalo udržateľného rozvoja v mestách, obciach a mikroregiónoch
Českej republiky sa zaoberá občianske združenie Tímová iniciatíva pre miestny udržateľný
rozvoj. Cieľom tejto iniciatívy je popularizácia a presadzovanie trvalo udržateľného rozvoja
na miestnej úrovni (obce, mestá, mikroregióny, kraje, školy, podniky) prostredníctvom
rôznych nástrojov. Medzi takéto nástroje patria najmä indikátory trvalo udržateľného rozvoja,
strategické plánovanie, miestna Agenda 21, ekologická stopa alebo publikovanie informácií
o stave životného prostredia.
Formou medzinárodnej súťaže LivComAwards hodnotí kvalitu života v mestách a obciach
zameranú na environmentálny manažment teda na presadzovanie princípov udržateľného
rozvoja britská spoločnosť The International Awards for Liveable Communities. Medzi
kritériá hodnotenia patrí: podpora prírodne i umelo vytvorenej krajiny, umenie, kultúra,
kultúrne dedičstvo, environmentálne postupy, zapojenie obce a jej právomoci, zdravý životný
štýl a strategické plánovanie (www.livcomawards.com).
Problémom merania objektívnej kvality života na lokálnej úrovni je fakt, že na miestnej
úrovni sa štatisticky sleduje iba málo indikátorov. Keďže metóda A'WOT nepracuje so
štatistickými indikátormi, je vhodná na meranie lokálnej kvality života.
Metóda A'WOT
SWOT analýza je kvalitatívna metóda náročná na zhodnotenie. Jej kvalitné spracovanie
závisí od schopnosti a skúsenosti osôb, ktoré sa zúčastňujú analytického procesu. SWOT
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
143
analýza zvyčajne iba vymenováva faktory v rámci skupiny, ale neurčuje dôležitosť skupiny
ani nevyjadruje význam a váhu faktorov, ani alternatívy rozhodnutia. A'WOT metóda je
analytickým rozšírením SWOT. Metódu možno použiť pri strategickom rozhodovaní
v rôznych oblastiach. Táto metóda uľahčuje porovnanie stratégií a poskytuje objektívne
výsledky v podobe číselne vyjadrených váh jednotlivých faktorov SWOT. Štandardná verzia
A'WOT integruje analytický hierarchický proces (AHP) so SWOT, na základe párových
porovnaní SWOT faktorov (Kainulainen, 2011). Výsledkom je analytické stanovenie priorít
pre jednotlivé faktory SWOT. Hlavnou myšlienkou A'WOT metódy je uprednostnenie SWOT
faktorov a porovnanie rôznych stratégií. Každý budúci scenár by mal mať svoju SWOT
a A'WOT analýzu. Metóda pozostáva z nasledovných krokov:
 definovanie SWOT tabuľky,
 stanovenie váhy pre jednotlivé faktory v rámci každej skupiny SWOT (od 100 do 0),
najdôležitejšiemu faktoru je pridelená váha 100 a všetkým ostatným váha relatívna
k váhe najdôležitejšieho, pričom žiadny z faktorov nemá váhu 0,
 určenie váhy pre každú skupinu SWOT (rovnako ako v predchádzajúcom kroku),
 odstupňovanie váh medzi skupinami v rozmedzí od 0 do 1,
 odstupňovanie váh v skupinách SWOT v rozmedzí od 0 do 1,
 výpočet indexu.
Použitím metódy a jej vývojom sa zaoberali od konca 90.rokov minulého storočia fínski
autori. Kurttila a kol. (1999) a Leskinen a kol. (2006) predstavili použitie AHP ako nadstavby
SWOT analýzy v strategickom plánovaní v oblasti lesníctva. Pasonen a kol. (2001) hovorí
o použití A'WOT metódy v plánovaní využívania prírodných zdrojov. V strategickom
plánovaní riadenia vidieckeho cestovného ruchu bola metóda použitá na začiatku tohto
storočia (Kajanus a kol., 2004).
Cieľ a metodika práce
Cieľom príspevku je predstaviť výsledky aplikácie málo známej metódy – metódy A'WOT,
ktorá je analytickým rozšírením známej SWOT analýzy. Metóda poskytuje možnosť
zhodnotenia kvality života v rôznych cieľových skupinách (obciach) a ich porovnania
s ostatnými. Téma bola spracovaná v rámci diplomovej práce s názvom „Kvalita života
v mestách okresu Zlín“. Predmetom výskumu boli 4 veľkostne a geograficky porovnateľné
mestá okresu Zlín: Valašské Klobouky, Slavičín, Vizovice a Luhačovice.
Základom pre použitie A'WOT metódy bolo spracovanie SWOT analýzy zameranej na
kvalitu života pre každé mesto. SWOT analýzy kvality života vo vybraných mestách boli
spracované na základe štatistických údajov, informácií zo strategických dokumentov
jednotlivých miest, programových vyhlásení, výročných správ miest a iných oficiálnych
dokumentov miest, osobných rozhovorov s obyvateľmi a predstaviteľmi miest, webových
stránok miest, regionálnej tlače a osobnej skúsenosti autorky diplomovej práce.
V každej SWOT analýze bolo definovaných 12 faktorov v každej zo štyroch oblastí (silné
stránky, slabé stránky, príležitosti a ohrozenia). Pre každé mesto bol následne pomocou
metódy A'WOT vypočítaný index kvality života. Výpočet indexu kvality života bol
uskutočnený v piatich krokoch. Prvým krokom bola determinovanie váhy pre každý faktor vo
SWOT analýze v rozmedzí 100 – 0, pričom žiadny z faktorov nemal váhu 0. Najdôležitejší
faktor dostal váhu 100, ostatné boli ohodnotené vzhľadom k najdôležitejšiemu faktoru.
Najväčšiu váhu sme prisudzovali faktorom dôležitým pre posúdenie kvality života ako je
občianska vybavenosť mesta, doprava, životné prostredie, stav komunikácií, kultúrne
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
144
a športové vyžitie, bývanie. V druhom kroku bola každej SWOT skupine priradená váha v
škále 100 - 0 najdôležitejším štyrom faktorom, pričom znova žiadny z faktorov nemal váhu 0.
Urobili sme sumu všetkých váh v jednotlivých skupinách a následne váhu všetkých faktorov
vydelili celkovou sumou za dané štyri faktory. Tretím a štvrtým krokom bolo zmeranie
faktorov v každej skupine SWOT a zmeranie faktorov medzi skupinami SWOT. Prvé štyri
kroky znázorňuje nasledovný vzor výpočtu:
 Stanovenie Váh medzi skupinami faktorov SWOT analýzy
S1 100 100/290 = 0,345
W1 80 80/290 = 0,276
O1 60 60/290 = 0,207
T1 50 50/290 = 0,172
∑váh 290
Pozn.: S1 – najdôležitejšia silná stránka, W1– najdôležitejšia slabá stránka,
O1– najdôležitejšia príležitosť, T1– najdôležitejšie ohrozenie
 Stanovenie váh v jednotlivých skupinách SWOT analýzy a odstupňovanie váh
v skupinách a medzi skupinami
Silné stránky Slabé stránky
S1 100 100/530*0,345 = 0,065 W1 100 100/695*0,276 = 0,040
S2 90 90/530*0,345 = 0,059 W2 95 95/695*0,276 = 0,038
↓
S12 5 5/530 *0,345 = 0,003 W12 10 10/695*0,276 =0,004
∑ 530 0,346 695 0,278
Příležitosti Ohrozenia
O1 100 100/740* 0,207 = 0,028 T1 100 100/740*0,172 = 0,038
O2 95 95/740* 0,207 = 0,026 T2 95 95/740*0,172 = 0,036
↓
O12 20 20/740* 0,207 = 0,006 T12 10 12/740*0,172=0,002
∑ 740 0,207 740 0,172
 Piatym krokom bol výpočet samotného indexu kvality života na základe vyššie
vypočítaných hodnôt podľa nasledovného vzorca.
 
Index KŽ = váha silných stránok + váha príležitostí – váha slabých stránok – váha ohrození
Index KŽ = 0,346 + 0,207 – 0,278 – 0,172 = 0,103.
Vyššia hodnota indexu kvality života vyjadruje vyššiu kvalitu života.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
145
Výsledky a záver
Výsledkom práce je výpočet indexu kvality života pre vybrané mestá okresu Zlín. Index
kvality života vypočítaný pomocou metódy A'WOT pre mesto Slavičín má hodnotu 0,137;
pre Valašské Klobouky 0,132; Vizovice 0,103 a Luhačovice 0,096.
Z výsledkov výpočtu indexu kvality života vyplýva, že sa hodnoty indexov nami
porovnávaných miest výrazne nelíšia. Zo štyroch hodnotených miest má najvyššiu kvalitu
života mesto Slavičín, ktoré vykazuje aj najvyrovnanejšiu úroveň ekonomickej, sociálnej
a environmentálnej oblasti kvality života. Najnižšiu kvalitu života má mesto Luhačovice, kde
prioritné zameranie mesta na kúpeľníctvo nekorešponduje s potrebami obyvateľov a ich
nárokmi na kvalitu života. Základný rozdiel v prístupe ku kvalite života jednotlivca
v Slavičíne a Luhačoviciach vychádza už zo strategických plánov miest. Mesto Slavičín je
primárne zamerané na maximálne využitie prírodného, kultúrneho, sociálneho
a ekonomického potenciálu pre celkový rozvoj mesta Slavičín a zvýšenie kvality života jeho
obyvateľov v súlade s princípy trvalo udržateľného rozvoja. Strategickým cieľom rozvoja
mesta Luhačovice je využitie bohatých tradícií rozvoja kúpeľníctva a dobrého imidžu mesta
pre trvalo udržateľný rozvoj cestovného ruchu.
Najväčšou váhou bolo ohodnotené mesto Slavičín v oblasti zdravotnej starostlivosti.
Prevádzkuje ako jediné z hodnotených miest nemocnicu, pohotovostnú službu s výjazdom
záchrannej služby a širokú ponukou zdravotných služieb odborných lekárov. Na dobrej
úrovni sú aj sociálne služby. Zdravotné stredisko v Luhačoviciach, bez pohotovostnej služby
je nepostačujúce. Vo Vizoviciach je nemocnica pre dlhodobo chorých a zdravotné stredisko,
ktoré je v zlom technickom stave a vyžaduje si rekonštrukciu. Valašské Klobouky disponujú
zdravotným strediskom s ambulanciami obvodných lekárov bez pohotovostnej služby.
Z demografického pohľadu všetky štyri mestá vykazujú zvyšovanie priemerného veku
a starnutia populácie. Táto skutočnosť kopíruje trend okresu i celej spoločnosti, ktorý je
ovplyvnený zmenami ekonomických a sociálnych podmienok a je charakteristický
spomaľovaním procesu reprodukcie obyvateľstva. Počet živonarodených osôb mal od roku
2000 v mestách Vizovice a Slavičín i v okrese vzrastajúcu tendenciu, ktorý má zrejmú
súvislosť s faktorom zakladania rodín silných populačných ročníkov sedemdesiatych rokov.
Tento faktor sa neprejavil pri meste Luhačovice. Valašské Klobouky majú prirodzený
prírastok od roku 2000 kolísavý. Najpriaznivejšie hodnotu indexu starnutia oba má mesto
Vizovice 85,7% ktorá vypovedá o prevahe mladého obyvateľstva nad staršími. Tomu
zodpovedá aj najnižší priemerný vek, ktorý je 39,4. Nasledujú Valašské Klobouky s hodnotou
39,5 rokov a Slavičín s priemerným vekom 41,1. Najmenej priaznivú vekovú štruktúru má
mesto Luhačovice a najvyšší priemerný vek 42,7. Migračné saldo bolo pre všetky štyri mestá
v období od roku 2000 do roku 2009 negatívne. Najväčší úbytok osôb zaznamenávajú
Luhačovice.
Kvalita životného prostredia je vo všetkých štyroch mestách dobrá. Najväčším znečistením je
lokálne znečistenie v centrách miest. Centrum Vizovíc zaťažuje tranzitná automobilová
doprava a tiež centrom Luhačovíc vedie rušná hlavná komunikácia. Až na výnimku
Luhačovíc, mestá nemajú dobudovanú infraštruktúru. Najlepšiu dopravnú dostupnosť má
mesto Vizovice. Mesto Slavičín má zachovalú sieť verejnej autobusovej dopravy, vlakových
spojov s možnosťou osobnej i nákladnej dopravy s napojením na slovenskú železničnú sieť.
Slabou stránkou je dopravná dostupnosť v meste Luhačovice, ktoré má nízku kvalitu
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
146
príjazdových komunikácií a neleží na hlavnom železničnom ťahu. Najhoršiu dopravná
dostupnosť má mesto Valašské Klobouky.
K najvyššiemu ohodnotenie kvality v meste Slavičíne prispela aj oblasť vzdelávania. Mesto
má najkomplexnejšiu ponuku školského vzdelávania od predškolského vzdelávania až po
ponuku dvoch stredných škôl. Bytová politika ani v jednom meste nie je v súčasnosti riešená
zo strany mesta (výstavba mestských bytov). Vvšetky mestá podporujú výstavbu
individuálneho bývania. Najväčší nedostatok bytov je v Luhačoviciach a vo Valašských
Kloboukoch. Spoločným problémom vybraných miest sa javí väčšia miera registrovanej
nezamestnosti ktorá je v priemere 9%.
Význam výskumu kvality života na lokálnej úrovni spočíva v zistení stavu, priorít a vývoja
kvality života na úrovni jednotlivca a takisto možnosti stanovenia rozdielov medzi obcami
a regiónmi a zároveň pomáha v odhalení negatívnych faktorov a trendov vývoja, na ktoré sa
môžu samosprávy zamerať. Výsledky objektívneho hodnotenia lokálnej kvality života sú tiež
nevyhnutným podkladom pre rozhodovanie zástupcov mesta vo strategických otázkach
rozvoja mesta či regiónu. Hodnotenie kvality života taktiež umožňuje občanom hodnotiť
kvalitu miesta, kde žijú alebo budú žiť či podnikať.
Literatúra
[1] ANDRÁŠKO, I.: Kvalita života v Bratislave – príklad aplikácie SAW modelu, In. XII.
Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách: sborník příspěvků z kolokvia konaného
v Bořeticích. Brno, 2009. Masarykova univerzita, pp. 209-213.
[2] FÁZIKOVÁ, M.; MILOTOVÁ, B.: Metodické a metodologické prístupy k meraniu
kvality života vo vidieckych obciach. Acta Regionalia et Environmentalica, Slovenská
poľnohospodárska univerzita Nitra. 2010. SPU, 2009, s. 2
[3] KAJANUS, M., KANGAS, J., KURTTILA, M.: The use of value focused thinking and
the A’WOT hybrid method in tourism management References and further reading may
be available for this article. To view references and further reading you must purchase this
article. Tourism Management, Volume 25 Issue 4, Elseviers Publishing, 2004, 499-506.
[4] KAINULAINEN, P.: SWOT and A’WOT analysis, Study materials, Quality of Life in
Rural Areas sub-module, EUREKA 2011 - International study programme, Slovak
University of Agriculture, Nitra, Slovakia. On-line
[http://www.fesrr.uniag.sk/en/node/333].
[5] KURTTILA, M.; PESONEN, M.; KANGAS, J.; KAJANUS, M.: Utilizing the analytic
hierarchy process (AHP) in SWOT analysis - a hybrid method and its application to a
forest-certification case, Forest Policy and Economics, Elseviers Publishing, 2000, p. 41-
52.
[6] LESKINEN, L.A.; LESKINEN, P. ; KURTTILA, M. ; KANGAS, J. ; KAJANUS, M.:
Adapting modern strategic decision support tools in the participatory strategy process—a
case study of a forest research station, Forest Policy and Economics, Elseviers Publishing,
2006, p. 267-278.
[7] ORSÁGOVÁ, I.: Kvalita života ve městech okresu Zlín. Diplomová práca. Slovenská
poľnohospodárska univerzita v Nitre. 2011. 76 s.
[8] PESONEN M.; KURTTILA M.; KANGAS J.; KAJANUS M.; HEINONEN P.: Assessing
the Priorities Using A'WOT Among Resource Management Strategies at the Finnish
Forest and Park Service , Forest Science, Volume 47, Number 4, 1 November 2001 , pp.
534-541(8).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
147
[9] POMALIŠOVÁ, M., TŘEBICKÝ, V., NOVÁK, J., NENSETH, V. TONNESSEN, A.,
Hodnocení kvality života ve městech se zapojováním veřejnosti, 1.vyd. Praha 2010, ISBN
978-80-904490-6-0.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
148
TRANSFORMÁCIA PO ROKU 1989 V MESTE NOVÁ
DUBNICA - AKO JU VNÍMAJÚ DVE GENERÁCIE?
TRANSFORMATION AFTER YEAR 1989 IN THE TOWN NOVÁ
DUBNICA – AS PERCEIVED BY THE TWO GENERATIONS?
RNDR. KATARÍNA DANIELOVÁ
Katedra regionálnej geografie, ochrany a plánovania krajiny
Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave
Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, Slovenská republika
e-mail: danielova@fns.uniba.sk
Anotácia
Transformácia po roku 1989 sa podpísala na všetkých stránkach života obyvateľstva
postsocialistických sídel. Transformačné zmeny sa dotkli aj obyvateľov Novej Dubnice –
mesta založeného v období socialistickej industrializácie. Percepcia týchto zmien bola
sledovaná anketou zameranou na niekoľko oblastí (rozvoj priemyslu, bytová výstavba, úroveň
služieb a vybavenosti v meste, celkový pohľad na mesto a jeho postavenie v regióne).
Zúčastnili sa jej dve skupiny respondentov: obyvatelia mesta, ktorí si Novú Dubnicu pamätajú
ešte z obdobia socializmu a obyvatelia mesta, ktorí sa narodili až po roku 1989. Príspevok sa
zameriava na otázku, či generačný rozdiel medzi respondentmi bude predstavovať aj výrazný
rozdiel medzi ich názormi na rozvoj mesta.
Kľúčové slová
transformácia, percepcia, generačný rozdiel, Nová Dubnica
Annotation
Transformation after 1989 has expressed itself in all aspects of life in post-socialist
population settlements. Changes also affected the population of Nová Dubnica - the city
founded in the period of socialist industrialization. Perception of these changes has been
studied by questionnaire survey focused on several areas (development of industry, housing
projects, the quality of public services and town facilities and general view on the town and
its position in the region). The questions were answered by two groups of respondents: city
dwellers who still remember the Nová Dubnica´s period of socialism and the townspeople
born after 1989. Paper focuses on the question whether the generation gap between
respondents will also represent significant difference between their views on the development
of the city.
Key words
transformation, perception, generation gap, Nová Dubnica
JEL Classification: R12
Úvod
Za posledné dve desaťročia výrazne pokročil výskum transformácie postsocialistických miest
a vidieckych obcí. Väčšinou je však zameraný na jeden aspekt transformácie (politický,
hospodársky, sociálny (napr. Kulla, M., 2002, Gajdoš, P., 2002, Lauko, V., et al, 2008,
Popjaková, D., 2002, Vaishar, A., 2002, Danielová, K., 2010a, b)), prípadne na jej prejavy
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
149
v priestorovej štruktúre sídel (Ondoš, S., 2003, Hajasová, K., 2004b). Len menšia časť štúdií
prináša komplexnejší pohľad (Matlovič, R., 2000). Avšak najmenej je prác, ktoré by popri
kvantitívnych zahŕňali aj kvalitatívne indikátory a subjektívne percepcie mestských
obyvateľov (Steinführerová, A., 2003). Ako príklad môžu byť uvedené niektoré štúdie
autorov V. Iru (2003), K. Danielovej (2008a), L. Sýkoru a H. Hrychovej (2002), či
L. Nevěděla (2009). Preto sa v príspevku zameriavame na vnímanie zmien v Novej Dubnici
jej obyvateľstvom, avšak z pohľadu dvoch generácií: staršej, ktorá zažila aj obdobie
socializmu a mladšej, ktorá sa narodila až v transformačnom období.
Mesto Nová Dubnica v období transformácie
Nová Dubnica bola založená v roku 1953 v Považskom podolí 3,5 km južne od Dubnice nad
Váhom ako jej obytný satelit určený pre zamestnancov dubnických Závodov ťažkého
strojárstva zameraných na zbrojársku výrobu. Za relatívne krátky čas bolo vďaka komplexnej
bytovej výstavbe vybudované „socialistické mesto“ podľa návrhu Jiřího Krohu s jedinečnou
architektúrou centra mesta. Do roku 1989 sa v Novej Dubnici nevytvorila vlastná výrobná
báza s výnimkou Elektrotechnického výskumného ústavu (EVÚ), ktorý bol výskumným
a vývojovým centrom pre ZTS a ZVS v Dubnici nad Váhom.
Po roku 1989 Nová Dubnica prekonala celý rad zmien. Výrazným negatívnym prvkom bola
konverzia zbrojárskej výroby, ktorá sa v meste prejavila veľkým nárastom nezamestnanosti aj
vzhľadom na fakt, že jej obyvateľmi boli predovšetkým zamestnanci ZTS. No za relatívne
krátky čas vznikol v meste na báze transformujúceho sa EVÚ celý rad podnikov
elektrotechnického priemyslu často so vstupom zahraničného kapitálu (Novodubnická
elektronická spoločnosť, EVPÚ, ZTS Elektronika ES, ZTS Elektronika SKS, ZTS Mechanic,
ZTS E Metal, Leoni Autokabel Slovakia, Q-NOVA, Delta Elektronics, Encis). V menšej
miere sa rozvíjala aj nábytkárska výroba (Essex, J&J), čo pomohlo vytvoriť v pôvodne čisto
obytnom sídle celý rad priemyselných pracovných miest. Z pôvodného „mesta – spálne“ sa
tak počas transformačného obdobia vytvorilo mesto s vlastnou priemyselnou základňou,
ktorého veľká časť obyvateľstva už nebola nútená za prácou odchádzať. Vystihnutie
výrobného trendu a dobrá odozva výrobkov pomohli Novej Dubnici sa dostatočne
zviditeľniť na hospodárskej mape Slovenska a vymaniť sa tak spod vplyvu Dubnice nad
Váhom.
Popri rozvoji priemyslu postupne došlo aj k ďalším zmenám. Bola to napríklad výstavba
cirkevných objektov (3 kostoly, Kresťanské centrum), ktorými Nová Dubnica pôvodne ako
socialistické mesto nedisponovala alebo vznik strednej školy.
Samozrejme, že mesto zaznamenalo aj negatívne stránky transformácie. Predovšetkým to
bolo spomalenie bytovej výstavby, čo sa spolu s nižším prirodzeným prírastkom prejavilo na
spomalení až stagnácii rastu počtu obyvateľov. V meste sa vyskytli aj viaceré sociálnopatogénne
javy (drogová problematika, nárast alkoholizmu, bezdomovci), často veľmi
závažné s regionálnym až nadregionálnym významom (mafiánske skupiny, organizovaný
zločin).
Percepcia transformácie Novej Dubnice
V októbri 2008 sme uskutočnili v Novej Dubnici dotazníkový prieskum, ktorý sledoval, ako
obyvatelia vnímajú zmeny v meste po roku 1989. Prieskumu sa zúčastnili dve skupiny
respondentov, pričom obe spĺňali niekoľko kritérií. Prvú tvorili obyvatelia Novej Dubnice,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
150
ktorí tu žili ešte počas socialistického obdobia a zároveň boli starší ako 28 rokov; druhú
obyvatelia Novej Dubnice, ktorí sa narodili po roku 1989 (najlepšie vo veku 15 – 25 rokov).
Prvú skupinu tvorilo 120 respondentov (čo predstavovalo 1,5 % obyvateľov mesta
v zodpovedajúcich vekových skupinách), pričom priemerný vek skupiny bol 45 rokov. Pre
zjednodušenie budeme skupinu v príspevku označovať ako „staršia generácia (starší
respondenti)“. Druhú skupinu tvorilo 46 respondentov (čo predstavovalo približne 1,9 %
obyvateľov v zodpovedajúcich vekových skupinách), priemerný vek skupiny bol 17 rokov
a pre zjednodušenie ju budeme označovať „mladšia generácia (mladší respondenti)“. Vekový
rozdiel medzi oboma skupinami predstavoval viac ako jednu generáciu, čo predpokladalo aj
určité rozdiely v názoroch na zmeny v meste.
Približne dve tretiny opýtaných tvorili ženy. 46,7 % starších respondentov malo ukončený
vysokoškolský stupeň vzdelania, 44,5 % respondentov malo vzdelanie technického typu.
Väčšinu mladších respondentov tvorili študenti gymnázia. Vyššie vzdelanie u starších
respondentov, ako aj typ navštevovanej školy u mladších respondentov aspoň sčasti
predpokladal väčší rozhľad, ako aj záujem o dianie v Novej Dubnici. Prvé rozdiely medzi
staršími a mladšími respondentmi sa prejavili už pri ich charakteristike: kým až 60 % starších
respondentov sa do Novej Dubnice prisťahovalo, až 91,3 % mladších respondentov žije
v Novej Dubnici od narodenia.
Všetkým opýtaným bolo položených viacero otázok, ktoré boli rozdelené do nasledovných
skupín: rozvoj priemyslu, nová výstavba, úroveň služieb a vybavenosti mesta, sociálnopatogénne
javy, celkový pohľad na mesto, porovnanie mesta s ostatnými mestami Slovenska.
V jednotlivých oblastiach sme po vyhodnotení prieskumu dospeli k nasledovným výsledkom:
Rozvoj priemyslu
Respondentom boli položené otázky zamerané na súčasnú a prípadnú budúcu výstavbu
priemyselných podnikov v meste. V prvom rade sa mali vyjadriť, ako vnímajú už exitujúce
podniky v meste (graf č. 1). Už táto otázka priniesla výrazný rozdiel medzi generáciami.
Starší respondenti výstavbu vnímali ako významný prínos (až 88,3 % respondentov) pre
mesto aj z hľadiska nových pracovných príležitostí, mladší respondenti vzhľadom na fakt, že
sú ešte študenti s predpokladom ďalšieho štúdia na vysokej škole tento jav väčšinou vnímali
ľahostajne (78,3 %)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
151
Graf 1: Percepcia doterajšej výstavby
priemyselných podnikov v meste
Graf 2: Percepcia budúcej výstavby
priemyselných podnikov v meste
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
starší respondenti mladší respondenti
nie je udané
je mi to ľahostajné
nie sú prínos pre mesto
sú prínos pre mesto
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
starší respondenti mladší respondenti
nie je udané
iba mimo mesta (intravilánu)
môže byť aj v meste (intraviláne)
nepokračovať vo výstavbe
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Rozdielny názor mali aj na výstavbu ďalších priemyselných podnikov v meste. Kým zastaviť
výstavbu by chceli podobne veľké podiely obyvateľov v oboch skupinách (graf č. 2), staršia
generácia oproti mladšej výrazne nesúhlasí s výstavbou ďalších podnikov priamo
v intraviláne (až 77,3 %), čo pravdepodobne súvisí s väčším prehľadom o voľných
stavebných pozemkoch v meste.
Väčšia zhoda nastala pri výbere odvetvia, ktoré by obyvatelia uvítali pri prípadnej ďalšej
výstavbe priemyselných podnikov (graf č. 3). Obe skupiny preferovali elektrotechnický
priemysel, ktorý sa v súčasnosti v meste rozvíja; strojársky priemysel vzhľadom na tradíciu
v regióne a potravinársky a textilný ako odvetvia ľahkého priemyslu s menším zásahom do
životného prostredia a s ponukou dostatku pracovných príležitostí. Podobná zhoda nastala aj
pri prípadnej lokalizácii priemyselných podnikov. Väčšinou ich obe skupiny situovali do
lokality Hliny na severnom okraji mesta, prípadne v rámci intravilánu do areálu bývalého
Elektrotechnického výskumného ústavu (graf č. 4, obr. č. 1).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
152
Graf 3: Preferencia odvetví prípadnej ďalšej priemyselnej výstavby v Novej Dubnici podľa
starších a mladších respondentov (v %) (5 najpreferovanejších odvetví)
starší respondenti mladší respondenti
0,0
4,0
8,0
12,0
16,0
20,0
24,0
elektrotechnický
strojárskyľahký
(bl.neudaný)
potravinárskytextilný,
odevný 0,0
4,0
8,0
12,0
16,0
20,0
24,0
elektrotechnickýtextilný,
odevný
strojársky
potravinársky
IT
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Graf 4: Preferencia lokality pre prípadnú ďalšiu priemyselnú výstavbu v Novej Dubnici
podľa starších a mladších respondentov (v %)(3 najpreferovanejšie lokality)
starší respondenti mladší respondenti
0,0
10,0
20,0
30,0
40,0
50,0
60,0
vblízkosti Delty
(Hliny)
areál EVÚ medzi Kolačínom a
N.Dubnicou%
0,0
10,0
20,0
30,0
40,0
50,0
60,0
vblízkosti Delty
(Hliny)
areál EVÚ Kolačín
%
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
153
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
mladšírespondentistaršírespondenti
úplne dostačujúca postačujúca nedostačujúca úplne nedostačujúca nie je udané
Obr. 1: Lokalizácia priemyselných plôch v meste Nová Dubnica po roku 1989
Zdroj: podľa terénneho prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Bytová výstavba
Rozdielny názor mali obe skupiny respondentov aj na bytovú výstavbu. Iba štvrtina starších
respondentov ju považuje za dostatočnú, naopak podľa viac ako 80 % mladších respondentov
je dostatočná (graf č. 5). Tu sa prejavuje podobne ako v otázke prínosu priemyselných
podnikov pre mesto, že mladšia generácia zatiaľ nemusí riešiť existenčné otázky a preto má
pohľad na dané skutočnosti skreslené. Nedostatok bytov sa v konečnom dôsledku výraznou
mierou podieľa aj na starnutí mestskej populácie, pretože mladí ľudia sú často vzhľadom na
nedostatočnú výstavbu v meste nútení hľadať bývanie v iných sídlach.
Graf 5: Percepcia bytovej výstavby v Novej Dubnici
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
154
Názory obyvateľov sa mierne líšili aj v potenciálnej bytovej výstavbe – staršia generácia
výrazne nepreferovala žiaden typ bytovej výstavby (rodinné domy, byty v bytových domoch
do OV, nájomné byty), no takmer 55 % mladších respondentov by sa zameralo na výstavbu
bytov v bytových domoch do osobného vlastníctva.
Podobnosť možno nájsť v názore na výstavbu kostolov a kresťanského centra. Nová Dubnica
v socialistickom období nedisponovala žiadnym sakrálnym objektom, preto je pochopiteľné,
že veľa obyvateľov ich výstavbu vítalo. To, že mladá generácia je vychovávaná
v kresťanskom duchu, sa tiež prejavilo na súhlasnom postoji mladších respondentov na
spomínanú otázku. Avšak až tretina starších respondentov nevyjadrila žiaden názor na
výstavbu kresťanských objektov (v porovnaní s 10,9 % mladšej generácie), čo môže súvisieť
so spomínanou „ateistickou“ minulosťou mesta.
Úroveň služieb a vybavenosti v meste
Na úrovni služieb a vybavenosti mesta sa asi najviac prejavil fakt, že mladší respondenti
nezažili obdobie socializmu. Zlepšenie alebo zhoršenie služieb vnímali len za relatívne krátke
obdobie, prípadne služby a vybavenosť v Novej Dubnici porovnávali so službami
v susedných sídlach (Trenčín, Dubnica nad Váhom) s vyšším regionálnym významom. Preto
napríklad len málo mladších respondentov (17,4 %) vníma možnosti štúdia na strednej škole
priamo v meste ako zlepšenie, pretože prítomnosť gymnázia v Novej Dubnici chápe ako
samozrejmosť. Staršia generácia si však pamätá, že počas socializmu stredné školy v Novej
Dubnici neboli, preto až 44,2 % starších respondentov udalo, že možnosti stredných škôl sa
po roku 1989 v meste zlepšili (graf č. 6 – e).
Rozdielny názor oboch generácií sa prejavil aj v pohľade na možnosti maloobchodných
predajní s nepotravinovým tovarom a služieb. Počas socialistického obdobia Nová Dubnica
disponovala širokým spektrom predajní i službových prevádzok, takže mohla uspokojiť
nároky takmer všetkých obyvateľov mesta i okolia. Avšak po roku 1989 sa v súvislosti
s privatizáciou začala výrazne meniť štruktúra maloobchodnej siete, viacero prevádzok
v meste zaniklo (hudobniny, elektro, kuchynka), čo staršia generácia chápe ako negatívny jav.
Mladšia generácia sa narodila do obdobia, kedy už bola štruktúra maloobchodnej siete
pozmenená a postupne sa začala meniť k lepšiemu – viaceré prevádzky sa snažili „vykryť
diery na trhu“ – preto sa viac prikláňa k názoru, že sa situácia mierne zlepšuje (graf č. 6 – g,
h). Podobne je to aj s možnosťami športového vyžitia (graf č. 6 – j): staršia generácia
porovnáva súčasný stav so socialistickým obdobím, pre ktoré bolo typické aj organizované
športovanie (napr. spartakiáda, viaceré športové kluby). Preto len malá časť obyvateľstva
konštatuje zlepšenie v spomínanej oblasti. Mladšia generácia naopak víta výstavbu športovísk
napr. v Kresťanskom centre a preto viac ako 40 % respondentov vidí zlepšenie v možnostiach
športového vyžitia.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
155
Graf 6: Percepcia zmien v možnostiach vo vybraných službách a vybavenosti Novej
Dubnice
starší respondenti mladší respondenti
0% 20% 40% 60% 80% 100
a
b
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
výrazne pozitívne pozitívne
nezmenili sa negatívne
výrazne negatívne neudané
medzimestská
hromadná doprava
cirkevné možnosti
voľný čas
šport
kultúra
služby
obchody s nepotravinovým
tovarom
obchody s potravinovým
tovarom
stredné školy
základné školy
materské školy
sociálna
starostlivosť
zdravotníctvo
0% 20% 40% 60% 80% 100
a
b
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
výrazne pozitívne pozitívne
nezmenili sa negatívne
výrazne negatívne neudané
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Respondenti mali označiť aj najväčšie nedostatky, ktoré vidia v úrovni služieb a vybavenosti
mesta. Obe generácie zhodne uviedli nedostatok maloobchodných predajní s nepotravinovým
tovarom a slabé možnosti kultúrneho a športového vyžitia.
Sociálno-patogénne javy
V tomto okruhu otázok sa výrazne prejavil generačný rozdiel, respektíve fakt, že mladšia
generácia nezažila obdobie socializmu a skutočnosť, že viaceré sociálno-patogénne javy na
území Slovenska neexistovali, prípadne sa vyskytovali oveľa menej. Iba takto možno
vysvetliť fakt, že ani jeden z mladších respondentov neuviedol ako sociálno-patogénny jav
nezamestnanosť (graf č. 7). Aj keď Nová Dubnica leží v regióne, kde nezamestnanosť
nadobúda v porovnaní so Slovenskom veľmi nízke hodnoty, predsa sa tu vyskytuje. Mladšia
generácia ju však nechápe ako problém. Naopak staršia generácia, ktorá zažila obdobie
konverzie zbrojárskeho priemyslu, kedy nezamestnanosť v meste prudko vzrástla, ju dodnes
uvádza ako jeden z najvýraznejších sociálno-patogénnych javov, napriek jej výraznému
poklesu. Mladší respondenti ako najvýraznejší sociálno-patogénny jav uvádzali drogové
závislosti, čo je pochopiteľné, pretože práve oni sú rizikovou skupinou najviac podliehajúcou
tomuto javu.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
156
Graf 7: Najvýznamnejšie sociálno-patogénne javy v Novej Dubnici podľa starších a mladších
respondentov (v %)
starší respondenti mladší respondenti
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
drogy
kriminalita
nezamestnanosť
bezdomovectvo
organizovaný
zločin
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
drogy
kriminalita
organizovaný
zločin
zhoršenie
správania
mládeže
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Celkový pohľad na mesto
V tejto oblasti otázok našli obe skupiny vzájomnú zhodu. Respondenti mali uviesť, čo
považujú za najväčší klad a najväčší nedostatok Novej Dubnice. Obe generácie označili
totožné fakty, aj keď ich nazývali rôznymi menami (graf č. 8): za najväčšie klady považujú
polohu mesta mimo hlavného cestného ťahu, pokoj v meste (staršia generácia ho uvádzala
spolu s poznámkou, že je tu prostredie vhodné na výchovu detí), veľkosť mesta (resp.
dostupnosť všetkého bez nutnosti využívania automobilovej dopravy) a architektúra mesta.
Tu sa prejavil názor, že obyvatelia považujú Novú Dubnicu za pekné mesto s jedinečnou
architektúrou (stred mesta), pričom námestie s arkádami pre väčšinu z nich prejavuje
prirodzené centrum vybavenosti, ale hlavne kultúrneho a spoločenského života. Preto aj
väčšina respondentov z oboch skupín ocenila rekonštrukciu námestia, inštaláciu pódia
a realizáciu kultúrnych a spoločenských akcií práve na tomto mieste.
Ako najväčšie nedostatky bol uvádzaný slabý spoločenský život, nedostatok športových
aktivít a chýbajúce letné kúpalisko. Hoci sa obe skupiny na týchto skutočnostiach zhodli,
v tejto oblasti otázok sa prejavil aj generačný rozdiel. Kým staršia generácia vnímala ako
najväčší nedostatok Novej Dubnice absenciu nákupného strediska, pre mladú generáciu bolo
najvypuklejším problémom málo kultúrneho vyžitia pre mládež. Väčšina z nich by uvítala
kvalitný discoklub, prípadne kaviareň s klubovou scénou.
Generačný rozdiel, respektíve rozdielna oblasť záujmov a preferencií sa objavili aj
v odpovediach na otázku, ktoré najvýznamnejšie pozitívne a negatívne zmeny obyvatelia
v meste zaregistrovali za posledných 10 rokov. Staršia generácia za najvýznamnejšie zmeny
v Novej Dubnici počas transformačného obdobia označila rozvoj priemyslu a vznik
pracovných príležitostí, výstavbu bytov, zlepšenie cirkevných možností a opravu námestia,
mladšia generácia najpozitívnejšie vnímala rekonštrukciu a modernizáciu mesta a výstavbu
detských ihrísk. Ako najvýznamnejšie negatívne zmeny zhodne obe skupiny uvádzali
zrušenie letného kúpaliska a množstvo pohostinstiev v centre mesta. Staršia generácia navyše
zaznamenala aj nárast kriminality, čo je logické s jej pohľadom na kriminalitu
v socialistickom období.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
157
Graf 8: Najvýznamnejšie klady Novej Dubnice podľa starších a mladších respondentov (v %)
starší respondenti mladší respondenti
0
5
10
15
20
25
30
poloha (blízko
ale mimo
cestného ťahu)
pokoj architektúra dostupnosť bez
auta
0
5
10
15
20
25
30
pokoj poloha (blízko
ale mimo
cestného ťahu)
námestie veľkosť
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Graf 9: Najvýznamnejšie nedostatky Novej Dubnice podľa starších a mladších respondentov
(v %)
staršírespondenti
0 5 10 15 20 25
chýba nákupné stredisko
zrušené letné kúpalisko
slabý spoločenský život
nedostatokšportovíska športových aktivít
chýba kultúrnydom
nedostatokslužieb
mladšírespondenti
0 5 10 15 20 25
málo kultúrypre mladých
chýba letné kúpalisko
slabý spoločenský život
nedostatokšportovíska športových aktivít
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Postavenie Novej Dubnice medzi ostatnými slovenskými mestami
V poslednej otázke mali respondenti porovnať Novú Dubnicu s ostatnými slovenskými
mestami. Možno konštatovať, že tu sa obe skupine v pohľade na mesto zhodli (graf č. 10).
Avšak treba podotknúť, že u oboch skupín sa prejavila určitá zahľadenosť do seba, respektíve
neznalosť pomerov v iných slovenských mestách, pretože približne 40 % respondentov
označila situáciu v Novej Dubnici ako rovnakú a približne 30 % respondentov dokonca horšiu
v porovnaní s inými slovenskými mestami. Keď však vezmeme do úvahy minimálnu
nezamestnanosť, veľmi dobrú úroveň infraštruktúrneho vybavenia mesta, dobrú dopravnú
polohu, vznik vlastnej hospodárskej bázy a záujem zahraničných investorov, je zrejmé, že
Nová Dubnica patrí medzi úspešne sa transformujúce slovenské mestá.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
158
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
mladšírespondentistaršírespondenti
výrazne lepšie mierne lepšie rovnako mierne horšie výrazne horšie nie je udané
Záver
Prieskum percepcie transformácie obyvateľstvom Novej Dubnice priniesol v niektorých
ohľadoch očakávané a v niektorých prekvapivé výsledky. Viaceré javy obyvateľstvo nebolo
schopné pomenovať vďaka uzavretosti do seba, sústredeniu sa iba na vlastné problémy
a ignorancii okolitého života (Danielová, K., 2008a). Prejavilo sa to napríklad aj na hodnotení
pozitívnych a negatívnych zmien v jednotlivých častiach mesta. Väčšina respondentov
nevedela uviesť, čo sa deje v iných častiach mesta ako v mieste ich bydliska, hoci mesto
nemá veľkú rozlohu (ako veľa z nich uvádzalo „všade je blízko“) a je relatívne kompaktné.
Avšak tu je možné konštatovať väčší prehľad u mladšej generácie, ktorá má viac voľného
času a neobmedzuje sa len pohyb medzi prácou (resp. školou) a bývaním, ako to býva časté
u staršej generácie.
Graf 10: Pohľad starších a mladších respondentov na porovnanie Novej Dubnice s ostatnými
mestami Slovenska
Zdroj: podľa dotazníkového prieskumu (2008) spracovala K. Danielová, 2011
Vo viacerých oblastiach sa v pohľade na mesto prejavil generačný rozdiel, respektíve určitá
„nevyzretosť“ mladšej generácie – bolo to jednoznačne v otázke rozvoja priemyslu a bytovej
výstavby v meste. Z odpovedí bolo jasné, že mladšia generácia sa podobnými otázkami ešte
nemusí zaoberať a preto jej odpovede boli ľahostajné, prípadne oproti skutočnosti výrazne
skreslené. Preto aj za najvýraznejšie nedostatky v meste označila hlavne nedostatok kultúry
pre mladých a možnosti športového vyžitia.
Rozdiely v názoroch napríklad na sociálno-patogénne javy ako aj na najvýraznejšie pozitívne
a negatívne zmeny v meste boli spôsobené skutočnosťou, že mladšia generácia respondentov
nezažila obdobie socializmu. Preto sú pre ňu niektoré javy bežné alebo ich nevníma natoľko
vypuklé ako staršia generácia (nezamestnanosť, nárast kriminality). Naopak tie, ktoré sa jej
bytostne dotýkajú (drogová problematika) označuje ako veľmi výrazné.
Je zrejmé, že viaceré názory mladých obyvateľov na mesto sa môžu s pribúdajúcim vekom
meniť. Bolo by však potrebné, aby sa v niektorých otázkach zohľadňovali aj potreby mladého
obyvateľstva, pretože väzba, ktorú mládež so svojím rodným mestom má, sa môže pri
dlhotrvajúcom a výraznom neuspokojení jej potrieb narušiť. To sa môže neskôr prejaviť aj
odchodom mladého obyvateľstva do okolitých „lepšie vybavených a zaujímavejších“ sídel.
Nová Dubnica už aj tak v súčasnosti trpí stagnáciou počtu a starnutím obyvateľstva, preto je
potrebné, aby tomuto trendu najrozličnejšími prostriedkami zabránila.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
159
Literatúra
[1] DANIELOVÁ, K., (2008a): Percepcia transformačných zmien v meste Nová Dubnica.
Geographia Cassoviensis, roč. 2, č. 1, UPJŠ Košice, pp. 19 – 24, ISSN 1337-6748
[2] DANIELOVÁ, K., (2008b): Vybrané transformačné procesy a ich prejav v priestorovej
štruktúre Novej Dubnice v období po roku 1989. In: Dubcová, A. (Ed.): Stredoeurópsky
priestor. Geografia v kontexte regionálneho rozvoja. Geografické informácie 12, UKF
Nitra, ISSN 1337-9453, pp. 77 – 83
[3] DANIELOVÁ, K., (2010a): Vybrané prejavy transformácie hospodárstva mesta Trenčín
po roku 1989. In: 13th International Colloquium on Regional Sciences. - Brno :
Masarykova Univerzita, pp. 72 – 84, ISBN 978-80-210-5210-9.
[4] DANIELOVÁ, K., (2010b): Vybrané sociálno-demografické zmeny v meste Trenčín po
roku 1989. 50 let geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
(CD-ROM), Olomouc : Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, pp.
273 –281, ISBN 978-80-244-2493-4
[5] GAJDOŠ, P., (2002): Mesto a jeho vývoj v sociálno-priestorových súvislostiach.
Sociológia, 4/34, Sociologický ústav SAV, Bratislava, pp. 305 – 326
[6] HAJASOVÁ, K. (2003): Mesto Nová Dubnica v období transformácie. In: Novák, S.
(ed.): Geografické aspekty středoevropského prostoru. Masarykova univerzita, Brno,
pp.191 – 195
[7] HAJASOVÁ, K.(2004a): Transformácia mesta Nová Dubnica po roku 1989. Rigorózna
práca
[8] HAJASOVÁ, K., (2004b): Transformačné procesy v priestorovej štruktúre mesta Nová
Dubnica po roku 1989. In: Geografie malých měst. Ústav Geoniky, Brno. ISBN 80-
86377-12-1
[9] IRA, V. (2003): The Changing Intra-urban Structure of the Bratislava City and Its
Perception. Geografický časopis, 2/55, SAV, Bratislava, pp. 91 – 108
[10] KULLA, M., (2002): Vybrané procesy transformácie priemyslu na príklade Bratislavy.
Geografické informácie 7, Zborník z 13.kongresu SGS, 2.diel, Nitra, pp.111 – 118
[11] LAUKO, V., KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., (2008): Galanta ako príklad úspešne sa
transformujúceho regiónu. 11. medzinárodné kolokvium o regionálních vědách, MU,
Brno, pp. 287-293
[12] MATLOVIČ, R. (1992): Behaviorálna geografia, geografia percepcie a výskum
vnútornej štruktúry mesta. In: Drgoňa, V. (ed.): Regionálne systémy životného
prostredia: možnosti a predpoklady výskumu jeho priestorových štruktúr. Nitrianska
univerzita, pp.139 – 143
[13] Matlovič, R., (2000): Transformačné procesy intraurbánnych štruktúr Prešova ako
odraz celospoločenských zmien v poslednom decéniu. In: Matlovič, R. (ed.): Urbánny
vývoj na rozhraní milénií. Urbánne a krajinné štúdie 3, Prešov, pp. 26-38
[14] NEVĚDĚL, L., (2009): Percepce regionálního rozvoje mikroregionálními manažery.
In: Svobodová, H., Galvasová, I. (eds): Regionální politika v ČR: Efekty a nové výzvy,
GaREP, ISBN 978-80-904308-3-9, pp. 89 – 95
[15] Ondoš, S., (2003): Revitalizačné procesy v historickom jadre mesta Bardejov z
pohľadu geografie mesta. Acta Facultatis rerum Naturalium Universitatis Comenianae,
Geographica, Nr.42, PriF UK, Bratislava, pp. 135 – 152
[16] Popjaková, D., (2000): Transformácia priemyslu Prešova po roku 1989. In: Matlovič,
R. (ed.): Urbánny vývoj na rozhraní milénií. Urbánne a krajinné štúdie 3, Prešov, pp.
105 – 117
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
160
[17] STEINFÜHREROVÁ, A., (2003): Sociálně prostorové struktury mezi setrvalostí a
změnou. Historický a současný pohled na Brno. Sociologický časopis, Vol. 39, No. 2,
pp. 169 – 192
[18] Sýkora, L., HRYCHOVÁ, H. (2002): Percepce a hodnocení proměn v prostorové
struktuře Prahy. Urbanizmus a územní rozvoj, 1/5
[19] Vaishar, A., (2002): Restrukturalizace Ostravy: předpoklady a bariéry. Geografické
informácie 7, Zborník z 13.kongresu SGS, 1.diel, Nitra, pp.74 – 79
Príspevok bol vypracovaný vďaka prostriedkom z riešeného projektu č. 1/4054/09 VEGA –
Regionálne disparity v kontexte regionálneho rozvoja – analýza ich vytvárania
a zmierňovania.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
161
PROBLÉMY STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE
MĚST V ČESKÉ REPUBLICE. KRITICKÁ ANALÝZA
THE PROBLEM OF STRATEGIC PLANNING OF TOWN
DEVELOPMENT IN THE CZECH REPUBLIC. THE CRITICAL
ANALYSIS
RNDR. JIŘÍ JEŽEK, PH.D.
Středisko pro výzkum regionálního rozvoje
Fakulta ekonomická, Západočeská univerzita v Plzni
Husova 11, 306 14 Plzeň, Česká republika
e-mail: jezekji@kmo.zcu.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá kritickou analýzou strategického plánování rozvoje měst v České
republice na základě výsledků empirického výzkumu, který probíhal na přelomu let 2010
a 2011, a je součástí projektu Ministerstva pro místní rozvoj ČR „Konkurenceschopnost
malých měst v ČR“. Hlavní problémy strategického plánování rozvoje měst jsou spatřovány
v oblasti získávání a analýzy informací, tvorby strategií a jejich pravidelné evaluace.
Příspěvek také poukazuje na nejednoznačné chápání významu a postavení strategických
plánů a strategického plánování v řízení a rozvoji českých městech.
Klíčová slova
strategické plánování; rozvoj měst; kritická analýza; Česká republika
Annotation
The paper deals with a critical analysis of strategic planning of urban development in the
Czech Republic on a base of the empirical research results, which was realized at the turn of
the years 2010 and 2011 within the Project of the Ministry for Regional Development of the
Czech Republic „Competitiveness of small towns in the Czech Republic“. The main problem
of strategic planning of urban development is remarked in a sphere of bringing out and an
analysis of information, forming of strategies and their regular evaluation. The paper also
points out the ambiguous conception of an importance and a position of strategic plans and
strategic planning in management and development of the Czech towns.
Key words
strategic planning; urban development; critical analysis; Czech Republic
JEL Classification: O2, R5
Úvod
Strategické plánování se v posledních přibližně dvaceti letech stalo významným politickým
i manažerským nástrojem rozvoje měst a regionů Ježek et al, 2007). O procesech
strategického plánování a strategického managementu v podmínkách měst a regionů bylo
napsáno velké množství kritických publikací (např. Allmendinger, 2001; Borch et al, 2011;
Selle, 2006).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
162
Na rozdíl od soukromého sektoru, kde strategické plánování představuje konkurenční
koncept, tak v podmínkách veřejného sektoru, resp. místního a regionálního rozvoje, se jedná
spíše o koncept, který zdůrazňuje koordinační roli strategického plánování. Strategické
plánování rozvoje měst můžeme chápat jako dílčí proces v rámci městského managementu
(managementu městského rozvoje), jehož cílem je vytvořit rozvojový plán (strategii)
a navrhnout postup jeho praktické implementace (prosazení a realizace).
Místní a regionální rozvoj je komplexní, dlouhodobý (nikdy nekončící) proces, který se
skládá z velkého množství dílčích procesů, na nichž participuje velké množství aktérů (jak
veřejných, tak soukromých), tak je nezbytné, aby byly zmíněné procesy organizovány
a vedeny. Jedním z nástrojů managementu místního a regionálního rozvoje je právě
strategické plánování.
Úspěšnost místního a regionálního rozvoje je stále více závislá na společném (kolektivním)
úsilí všech významných aktérů jak z veřejného, podnikatelského tak i občanského sektoru.
Má-li být přitom dosaženo „viditelných“ efektů, nelze se spoléhat ani na samovolný vývoj,
ani na spontánní iniciativy jednotlivých aktérů. Řízení rozvojových aktivit spojených
s identifikací, přípravou a hlavně implementací změn se stává stále důležitějším úkolem
managementu místního a regionálního rozvoje, resp. jeho manažerů. Nezbytným
předpokladem místního a regionálního rozvoje je tedy management změny. Proto se stále více
jak v teorii, tak i v praxi začíná zdůrazňovat procesní charakter místního a regionálního
rozvoje a potřeba implementace manažerského pojetí místního a regionálního rozvoje (Ježek
et al, 2007).
Cíl a metodika práce
Cílem tohoto příspěvku je kritická analýza a zhodnocení současné situace v oblasti
strategického plánování rozvoje měst v České republice. Informace byly získány ze
strategických dokumentů měst, které jsou většinou dostupné na webových stránkách jejich
městských úřadů, a také prostřednictvím strukturovaných rozhovorů se zástupci 27 měst.
Výzkum probíhal na přelomu let 2010 a 2011. Jedná se o dílčí úkol, řešený v rámci projektu
Ministerstva pro místní rozvoj České republiky č. WD-19-07-1 „Konkurenceschopnost
malých měst v České republice“.
Vývoj strategického plánování rozvoje měst v České republice po roce 1989
V oblasti rozvoje měst a jeho podpory došlo v České republice v posledních více jak dvaceti
letech k významným změnám. Změnil se nejenom zákonný rámec, který městům poskytl
nové kompetence a možnosti rozvoje, ale také městské samosprávy postupem času získaly
potřebnou autoritu a pocit zodpovědnosti za rozvoj svého území.
Těsně po něžné revoluci v r. 1989 ve společnosti převládly názory, že plánovací přístupy jsou
neslučitelné s tržní ekonomikou1
a že v kapitalistické společnosti je plánování záležitostí
pouze jednotlivců nebo podnikatelů. Města a obce v té době řešily zásadní transformační
problémy (nové úkoly, nové instituce), takže jim na úvahy o budoucnosti nezbývalo času
nebo se jim zdály jako méně důležité.
1
Na mysli bylo především národohospodářské plánování.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
163
Přibližně v polovině 90. let se začíná situace měnit. Česká města “objevují” strategické
plánování. Nositeli této změny se stávají především zahraniční poradci a externí poradenské
firmy. Významný vliv sehrála také příprava vstupu České republiky do Evropské unie. Města
a obce si začaly vytvářet nejrůznější strategické (programové) dokumenty. Jak uvádějí někteří
autoři, tak jestliže v první polovině 90. let jsme se běžně setkávali s odporem vůči
strategickému plánování měst a regionů, tak v současné době nám hrozí spíše
„přeprogramování” (Ježek et al, 2007).
Obr. 1: Pořizování strategických plánů rozvoje měst v České republice v ltech 1999 až 2010
(absolutní počty měst)
Zdroj: vlastní zjištění 2011 (n= 384 měst)
Kritická analýza strategického plánování rozvoje měst v České republice
Jak ukazují naše zjištění, tak 53,7 % měst v České republice má zpracovaný strategický plán
rozvoje. Existence strategického plánu ekonomického a sociálního plánu rozvoje není
záležitostí pouze velkých měst a měst střední velikosti. Strategický plán má téměř každé
druhé město (46,7 %) malých měst o velikosti 3 až 20 tisíc obyvatel (viz obrázky 1 a 2).
Většina těchto plánů vznikla v letech 2007-2008 (viz obrázek 1).
Strategické dokumenty jsou dnes často vnímány jako nutné zlo, které jsou důležité pro
získání finančních prostředků ze strukturálních fondů. V mnohem menší míře je motivem
jejich vzniku skutečná vůle veřejných a soukromých aktérů společně a koordinovaně rozvíjet
své město. V této souvislosti nám hrozí diskreditace programových dokumentů
a strategického plánování, jak jsme již uvedli na jiném místě, což může negativně ovlivňovat
již tak nízkou plánovací kulturu českých měst a regionů.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
164
Obr. 2: Strategické plány rozvoje měst vzniklé v letech 1999 – 2010 podle krajů České
republiky (v %)
Zdroj: vlastní zjištění 2011 (n= 384 měst)
Z obsahového hlediska se strategické plány rozvoje měst zabývají mnohem více analýzou,
než koncepcí budoucího rozvoje. Zpracovateli těchto dokumentů jsou většinou externí
poradenské firmy. Jak ukazuje obrázek 3, tak přibližně 1/3 českých měst si strategické plány
zpracovává sama a zbylé 2/3 měst využívají služeb externích poradenských organizací, mezi
nimiž významnou úlohu sehrávají regionální rozvojové agentury.
V situačních analýzách se objevují informace a data, která jsou snadno dostupná. Největší
pozornost je věnována informacím o obyvatelstvu. Naopak kapitoly věnované místní
ekonomice patří k informačně nejslabším. Informace jsou předkládány bez zhodnocení jejich
relevance pro identifikaci strategie.
Převážně se využívají kvantitativní data a informace. Metody kvalitativního výzkumu
(strukturované rozhovory s experty) se používají spíše výjimečně. V posledních letech
přibývá měst, která si v analytické fázi zpracování strategických plánů nechávají zpracovat
průzkum obyvatel nebo průzkum podnikatelského prostředí (viz obrázek 4). Problémem se
ovšem ukazuje nejenom profesionalita, s níž jsou uvedené průzkumy zpracovány, ale
především interpretace jejich výsledků. Evidentní bezradnost s tím, jak nakládat s výsledky
těchto průzkumu způsobuje, že tvoří přílohy strategických plánů beztoho, aniž by byly
jakkoliv v analytické části reflektovány.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
165
Obr. 3: Zpracovatelé strategických plánů rozvoje měst v České republice v letech 1999 –
2010 (v %)
Zdroj: vlastní zjištění 2011 (n= 384 měst)
Obr. 4: Dotazování místních obyvatel a průzkum podnikatelského prostředí jako podklad pro
zpracování strategického plánu rozvoje měst v České republice v letech 1999 až 2010 (%
měst)
Zdroj: vlastní zjištění 2011 (n= 384 měst)
Naše výzkumy také ukazují, že situační analýzy jsou spíše popisem (deskripcí) současné
situace. Nejsou analyzovány hlubší příčiny a širší souvislosti problémů (činitelé současného
stavu a budoucího vývoje). Chybí srovnávací analýzy s konkurenčními městy, které by
objektivizovaly postavení měst a umožňovaly jejich profilaci. SWOT analýzy jsou většinou
vytvářeny intuitivně. Zvláště analýzy příležitostí a hrozeb přitom mají většinou spekulativní
charakter.
Analytická část jakoby tvořila jádro strategického plánu rozvoje města. Koncepční
(strategická) část je většinou počtem stran nepoměrně větší a často má pouze formální
charakter. Nevyúsťuje většinou ve výběr malého počtu skutečných priorit, které je potřebné
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
166
a reálně možné v dohledné budoucnosti řešit. Města se snaží řešit všechny problémy
najednou, bez významnější hierarchie problémů a jejich řešení. Výsledkem je situace, kdy
většina strategických plánů si je podobná jako vejce vejci (projevuje se zde také vliv
některých poradenských firem, nabízející “svoji strategii” různým městům) a neodrážejí
strategické potřeby měst.
Výsledem je, že strategické plány neukazují cestu do budoucnosti. Aktéři se s nimi obtížně
identifikují a v každodenní činnosti se upřednostňují spíše nekoncepční a krátkodobé
přístupy.
Implementace strukturálních fondů vychází z logiky, že žadatelé (v našem případě města) si
definují své prioritní cíle a projekty, na jejichž realizaci se budou snažit získat podporu.
Rovněž se předpokládá, že strategie budou vyjadřovat konsensus všech významných aktérů
města, která bude koordinovat a integrovat jejich parciální zájmy a potřeby. Mnohá česká
města jsou ale v praxi vedena odlišnou logikou předkládání projektů. Vyhledávají podpůrné
programy a teprve sekundárně se zabývají svými skutečnými potřebami. Jak ukázaly
výsledky našeho staršího dotazníkového šetření měst v roce 2007, tak téměř 62 % měst se
přiznalo, že by finanční prostředky, získané ze strukturálních fondů v případě možnosti jejich
volného použití využily jiným, efektivnějších způsobem. Příčiny tohoto problému
samozřejmě nejsou pouze na straně měst, ale musíme je hledat v celém systému
implementace strukturálních fondů v České republice. Problémem se také ukazuje, že
nejenom v době celosvětové finanční a hospodářské krize jsou strukturální fondy vnímány
jako doplňkový zdroj financí, kdy se podporují (realizují) aktivity, které by měla města
financovat spíše z vlastních prostředků, takže o strategičnosti mnohých opatření lze
pochybovat.
Obr. 5: Projednávání návrhu strategického plánu rozvoje měst a jeho dílčích částí
v pracovních skupinách. Strategické plány rozvoje měst v České republice pořízené v letech
1999 – 2010 (v %)
Zdroj: vlastní zjištění 2011 (n= 384 měst)
Zcela samostatným problémem strategického plánování rozvoje měst v České republice je
uplatňování principů zastupitelské demokracie, resp. participace občanů, neziskových
organizací a podnikatelů na rozhodovacích procesech. Veřejnost je považována pouze za
„poradní sbor“. Občané jsou dotazováni na hodnocení současné situace beztoho, aniž by
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
167
vedení měst s výsledky takových dotazování systematicky pracovala (srov. obrázek 5).
Pracovní skupiny, pakliže vznikají, mají často pouze formální význam. Výkon městské
správy je ovlivňován především politickou reprezentací, která disponuje prakticky
nedělitelnou mocí. Zapojování všech významných aktérů a různé formy participace, jsou
výsledkem spíše nahodilých snah, než cílevědomého zapojování.
Tento přístup také oslabuje pocit potřeby provádět nezávislé a expertní posouzení učiněných
rozhodnutí - přijatých strategických rozhodnutí. Proto se v České republice nejenom na místní
úrovni (v rovině měst a obcí) velmi málo uplatňuje evaluace jakožto klíčová manažerská
funkce. Jak ukazuje obrázek 6, tak pouze malá část měst provádí pravidelnou evaluaci
strategických plánů2
. Taková praxe není pravidlem ani u velkoměst a měst střední velikosti.
Navíc zvláště v souvislosti s realizací projektů podporovaných ze strukturálních fondů, je
větší pozornost věnována finančním a právním aspektům (dodržování naplánovaného
rozpočtu a zákonnosti výběrových řízení při realizaci projektů), než samotným výsledkům
realizovaných projektů a jejich výstupům. Problémem evaluací je také to, že jsou často
nasměrovány na hledání viníků. Strategické plánování rozvoje měst stále není chápáno jako
proces učení.
Obr. 6: Pravidelné evaluace strategických plánů rozvoje měst v České republice vzniklé
v letech 1999 – 2010 (v %)
Zdroj: vlastní zjištění 2011 (n= 384 měst)
Mnohá města nedokáží kumulovat znalosti. Informace získávané v průběhu plánování
a realizace rozvojových strategií nejsou systematicky zpracovávány a posuzovány z širšího
ani věcného, ani časového (strategického) hlediska. Nevytvářejí se potřebné znalostní
databáze, nedochází k intenzívní a efektivní výměně znalostí.
Samostatným problémem strategického plánování rozvoje měst, nejenom v České republice,
je otázka implementace (prosazení a realizace) strategických plánů v praxi (srov. Borch et al,
2011). V této souvislosti městům chybí odpovídající organizační struktury podporující
2
Značným problémem je nízká úroveň všech evaluačních procesů, která se týká jak evaluace strategických
dokumentů, tak i jednotlivých projektů. V České republice absentuje legislativní nástroj, který by zakotvil
povinnost uplatnění evaluačních postupů. Důvodem slabé evaluační kultury je jednak majorizace kontroly
a dohledu ze strany politiků, což oslabuje pocit potřeby provádět nezávislá a expertní posouzení, a také
podceňování přínosů evaluace pro efektivnost jak strategického plánování, tak regionální a komunální politiky.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
168
implementaci strategických plánů. Strategické plánování je stále vnímáno staticky jako tvorba
plánů, a nikoliv dynamicky jako nepřetržitý proces, v rámci něhož dochází k permanentnímu
přehodnocování strategických cílů i opatření.
Závěr
Příspěvek nabízí kritický pohled na strategické plánování rozvoje měst v České republice.
Hlavními problémy jsou spatřovány především v oblasti získávání a analýzy informací,
tvorby strategií a jejich pravidelné evaluace. Příspěvek také poukazuje na nejednoznačné
chápání významu a postavení strategických plánů a strategického plánování v řízení a rozvoji
českých městech. Těmto otázkám je podle našeho názoru zapotřebí do budoucnosti věnovat
významnější pozornost. Je pro nás všechny, akademiky i praktiky výzvou, abychom hledali
takové plánovací postupy a formy, které budou městům pomáhat s přípravami na nejistou
budoucnost. Cestou podle našeho přesvědčení není hledání a prosazování jednotných,
„správných“ nebo „komplexních“ metodik a postupů, jak se nám snaží někteří namluvit, ale
spíše experimentování s různými přístupy a postupy, jejich vyhodnocování a učení se z nich.
Vědecká obec v této souvislosti může pomoci tím, že bude na jedné straně používání nových
přístupů a metod v praxi iniciovat a na druhé straně analyzovat a vyhodnocovat zkušenosti
s jejich používáním. Jak uvádí jeden z nejvýznamnějších teoretiků plánování F. Archibudi,
odpovídající plánovací přístupy a postupy bychom měli hledat na cestě „od politické debaty
k metodologické rekonstrukci“ (Archibudi, 2008).
Literatura
[1] Allmendinger, P. (2001). Planning in postmodern times. London: Routledge, 280 s., ISBN
0-415-23422-0
[2] Archibudi, F. (2008). Planning Theory. From the Political Debate to the Methodological
Reconstruction. Milano: Springer-Verlag Italia, 125 s., ISBN 978-88-470-0695-9
[3] Borch, K. et al (2011). Grundruss der Raumordnung und Raumentwicklung. Hannover:
Akademie für Raumforschung und Landesplanung, 877 s., ISBN 978-3-88838-554-4
[4] Dimitriou, H.T., Thompson, R. (2007). Strategic Planning for Regional Development in
the UK. A review of principles and practices. London: Routledge, 358 s., ISBN 978-0-
415-34937-6
[5] Ježek, J. et al (2007): Budování konkurenceschopnosti měst a region v teorii a praxi.
Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 269 s. ISBN 978-80-7043-632-5
[6] Selle, K. (2006). Zur räumlichen Entwicklung beitragen. Konzepte, Theorien. Impulse.
Planung neu denken. Bd. 1. Dortmund: Verlag Dorothea Rohn, 580 s. ISBN 978-3-
939486-01-5
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
169
HOSPODÁRENIE MUNICIPALÍT A ZNEČISTENIE
PROSTREDIA
MUNICIPALITY MANAGEMENT AND ENVIRONMENTAL
POLLUTION
DR.H.C. DOC. JUDR. ALENA PAULIČKOVÁ, PHD.
Vysoká škola v Sládkovičove
Fučíkova 269, 925 21 Sládkovičovo, Slovenská republika
e-mail: alena.paulickova@vssladkovicovo.sk
Anotácia
Za najdôležitejšie z hľadiska atraktívnosti obcí a miest považujú Slováci prostredie,
bezpečnosť, čistotu a prístup k zdravotnej starostlivosti. Uvedené atribúty by sa mali stať
prioritami samospráv pri zlepšovaní životných podmienok obyvateľov. Najväčšou výzvou,
ktorú by mali mestá a obce prekonať je ekonomická nestabilita a znečistenie prostredia. Aj
z tohto dôvodu masívnejšie pristúpili municipality k zvyšovaniu daní a poplatkov za
komunálne odpady a drobný stavebný odpad.
Kľúčové slová
hospodárenie municipalít, znečistenie prostredia, priority, životné podmienky, poplatky za
komunálny odpad, miestne dane
Annotation
The Slovaks consider environment, safety, cleanness and health care access the most
significant factors from a point of view of attractiveness of towns and municipalities. The
attributes mentioned above should become priorities of local governments to improve living
conditions of inhabitants. The most serious challenge which should be overcome by the towns
and municipalities is economic instability and environmental pollution. That was a reason
why the municipalities have come up to increasing municipal waste and small building waste
taxes and charges.
Key words
municipality management, environmental pollution, priorities, living conditions, municipal
waste charges, municipal taxes
JEL Classification: Q50
Úvod
S kvalitou života vo svojom meste je spokojných 23 percent Slovákov. Zvyšné vyše tri
štvrtiny hodnotia celkovú kvalitu života vo svojom meste ako priemernú, podpriemernú až
slabú. Vyplynulo to z prieskumu agentúry AKO, ktorý si v marci tohto roka nechala
spracovať spoločnosť Philips. Za najdôležitejšie z hľadiska atraktívnosti mesta považujú
Slováci prostredie, bezpečnosť mesta, čistotu a prístup k zdravotnej starostlivosti. Za menej
dôležité označili kultúru a nočný život, architektúru a športové možnosti. Prioritami
samospráv pri zlepšovaní životných podmienok obyvateľov by podľa nich malo byť
vytváranie nových pracovných príležitostí, boj s korupciou, zlepšenie verejnej dopravy
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
170
a ciest, zlepšenie zdravotnej starostlivosti, zvýšenie reputácie mesta, propagácia turizmu
a bezpečnosť. Z prieskumu ďalej vyplynulo, že najspokojnejší so svojím mestom sú
obyvatelia Bratislavského kraja a najmenej spokojní sú obyvatelia miest z Banskobystrického
a Nitrianskeho kraja. Najväčšou výzvou, ktorú by mali mestá prekonať, je podľa 67 percent
opýtaných nezamestnanosť a podľa 48,5 percenta ekonomická nestabilita.
Na treťom mieste je znečistenie prostredia. Za najmenej podstatné považovali respondenti
nakupovanie, kultúru a nočný život, ktoré je potrebné zlepšiť podľa 16 až 18 percent
populácie.
Z celoslovenského priemeru sa vyčleňujú obyvatelia miest v bratislavskom regióne, ktorí za
najväčší problém budúcnosti považujú znečistenie životného prostredia a enormný prílev
prisťahovalcov. Prieskum na Slovensku realizovala v marci 2011 na vzorke 1 000
respondentov prieskumná agentúra AKO, ako súčasť celoeurópskej stratégie Philips.
Obce a mestá pristúpili tento rok masívnejšie k zvyšovaniu daní a poplatkov pre
podnikateľov. Najčastejšie dvíhali sadzby poplatkov za komunálne odpady a drobný stavebný
odpad. Celkovo však zaťaženie slovenských podnikateľov pod vplyvom zvyšovaním
miestnych daní za posledné tri roky výrazne nerastie. Vyplýva to z analýzy novozriadeného
Inštitútu hospodárskych analýz pri Ministerstve hospodárstva Slovenskej republiky.
Analýza súčasne ukázala, že zvyšovanie miestnych daní sa objavuje najčastejšie v malých
obciach a mestách, následne upravujú sadzby okresné mestá a krajské metropoly sú k rastu
sadzieb najzdržanlivejšie. Inštitút skúmal ako za posledné tri roky upravovalo osem
miestnych daní a poplatkov v 125 mestách a obciach Slovenska. Analýza bola predmetom
rokovania tripartity. Zistenia inštitútu však nehovoria v prospech sťažností podnikateľov na
nesystémové a časté zmeny v sadzbách daní a poplatkov na miestnej úrovni. Síce platí, že od
začiatku tohto roka takmer každá štvrtá samospráva zdvihla niektorý z poplatkov či daní, no
vo väčšine prípadov išlo len o jednu zmenu. Najčastejšie to bolo zvyšovanie sadzieb, ktoré
podnikatelia platia za zber a odvoz komunálnych odpady a drobného stavebného odpadu.
Tento poplatok vzrástol v absolútnej hodnote o osem eur za mernú jednotku (liter či kilogram
odpadu), čo v priemere znamenalo nárast o 11 až 12 percent. Výnimočne sa objavili prípady,
kedy tento poplatok stúpol deväťnásobne. Bolo to však v samospráve, kde bol veľmi nízko
nastavený a absolútny dopad zvýšenia bol v tomto prípade 86 centov na mernú jednotku.
Gazdovanie s potravinami
V Česku sa podľa prieskumu Eurobarometer vyhadzuje jedlo do odpadu najmenej z krajín
Európskej únie. Až 36 percent Čechov uviedlo, že do odpadu nevyhadzujú žiadne jedlo.
Hneď za Čechmi figurujú Slováci s 30-percentným podielom. Napríklad v Dánsku podobné
tvrdenie uvádza len jedno percento ľudí a priemer v únii bol 11 percent.
Podľa prieskumu, ktorého výsledky zverejnila Európska komisia, si takmer 60 percent ľudí
v Európskej únii nemyslí, že produkujú príliš veľa odpadu. To je podľa komisie v ostrom
protiklade k faktu, že v priemere každý Európan vyhadzuje viac ako pol tony odpadu ročne
(513 kilogramov).
Tento výskum ukazuje, že väčšina z nás si neuvedomuje, koľko naozaj vyhadzuje (vecí) do
odpadu. Výsledky prieskumu komentoval vo všetkých 27 štátoch únie eurokomisár pre
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
171
životné prostredie. Podľa neho je nevyhnutné, aby sa k odpadu pristupovalo zodpovednejšie.
Množstvo odpadu môže byť znovu využité či recyklované. Zdôraznil, že keď už nie je možné
zabrániť jeho vzniku, je potrebné sa zaoberať tým, ako ho ďalej využiť. Približne šesť
Európanov z desiatich v prieskume uviedlo, že by situáciu s vyhadzovaním potravín mohli
okrem iného zlepšiť presnejšie odhady, koľko porcií sa z nich dá pripraviť, ktoré by boli
uvedené na obale. Zlepšenie by podľa opýtaných mohlo priniesť aj viac a lepších informácií o
skladovaní a príprave nakupovaných potravín.
Kam čo patrí a ako sa s daným odpadom nakladá v Slovenskej republike
 stavebný a nadrozmerný odpad
 aspoň dvakrát ročne musí obec zo zákona poskytnúť veľkokapacitný kontajner
 mimo týchto termínov je možné odovzdať takýto dopad do zberného dvora
bezplatne, niektoré obce poskytnú bezplatne aj kontajner na požiadanie
 umiestnenie takéhoto odpadu na iné miesto, ako určí obec, sa pokutuje sumou
do 165,95 €
 elektronika
 pri kúpe nového výrobku sú v predajni povinní bezplatne prevziať starý
výrobok bez ohľadu na to, kde bol kúpený, predajňa si môže účtovať za odvoz
 platí to rovnako pre veľké výrobky ako práčka či chladnička aj malé
elektrovýrobky ako sušič vlasov či hriankovač
 kto nový elektrovýrobok nekupuje, mal by ten, ktorého sa zbavuje, odovzdať
do zberného dvora. Občan si hradí odvoz z domu, prevzatie je bezplatné
 niektoré obce organizujú bezplatný odvoz elektroodpadu priamo z domácností,
týka sa to veľkých aj malých výrobkov
 umiestnenie takéhoto odpadu na iné miesto, ako určí obec, sa pokutuje sumou
do 663,87 €
 ceruzkové baterky
 použité ceruzkové baterky musí prevziať každá predajňa, ktorá ich ponúka na
predaj. Občan si pritom nemusí kúpiť nové
 separovaný zber
 obce sú povinné zriadiť separovaný zber papiera, plastov, skla, kovu
a biologicky rozložiteľného odpadu
 o tom, či sa bude separovať formou špeciálnych zberných nádob, alebo
v zbernom dvore, alebo inak, rozhoduje obec
 biologicky rozložiteľný odpad sa má kompostovať - buď to robí obec, alebo
vydá nariadenie pre rodinné domy
 kov sa môže separovať do spoločnej nádoby s plastami (ak je k dispozícii
triediaca linka príslušného typu), alebo sa má odovzdávať do zberného dvora
 nebezpečný odpad z domácnosti
 nebezpečným odpadom sú farby, lepidlá, čistiace prostriedky, odstraňovače
škvŕn, antikorózne prípravky a iné čistiace prostriedky, insekticídy, pesticídy
a iné záhradné prípravky, - rozpúšťadlá, oleje, pohonné látky, mazivá,
náterové látky, autobatérie
 obce majú povinnosť zabezpečiť aj separátny zber nebezpečného odpadu
 môže to byť formou mobilného zberu priamo z domácností alebo formou
zberných dvorov
 umiestnenie takéhoto odpadu na iné miesto, ako určí obec, sa pokutuje sumou
do 663,87 €
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
172
Zo všetkých samospráv, ktoré menili sadzby daní a poplatkov na prelome rokov 2010 a 2011,
išlo v každom treťom prípade o zvýšenie poplatku za komunálny odpad. Jedenásť percent
samospráv zdvihlo daň za užívanie verejného priestranstva, deväť percent si prilepšilo na dani
zo stavieb a rovnaké percento zvýšilo daň z predajných automatov.
Zmena smerom nahor
Takmer vždy znamenala zmena zvýšenie sadzieb. Výnimkou boli len tri prípady, kedy
miestny poplatok klesol. Najvýraznejšia zmena priniesla nárast sadzieb až o polovicu a bolo
to pri dani z nevýherných hracích prístrojov. Isté mesto zdvihlo sadzbu o 50 percent, čím
záťaž narástla o 16,81 eura na stroj za rok. Približne desať percent miest a obcí je takých, kde
sa každý z posledných troch rokov zvyšoval niektorý z poplatkov alebo miestnych daní.
Najčastejšie sa k zmene pristupovalo na prelome minulého a tohto roka. Treba poukázať na
skutočnosť, že zvolené roky 2009 a 2010 boli predvolebnými. Existuje však predpoklad
vzhľadom na nelichotivý vývoj verejných financií a príjmov samospráv z podielových daní,
že k zvyšovaniu dôjde v priebehu roku 2011.
Zamestnávatelia protestujú
Zamestnávatelia upozornili, že analýza neriešila daň z motorových vozidiel, ktorú vyberajú
jednotlivé vyššie územné celky a ktorá sa podstatným spôsobom tento rok menila v šiestich
z ôsmich samosprávnych krajov. Z hľadiska priority pre podnikateľské subjekty je nutné
zamerať analýzu na daň z nehnuteľností, ubytovania, miestny poplatok za komunálne odpady
a daň z motorových vozidiel, upozorňujú veľké firmy. Republiková únia zamestnávateľov
súčasne zdôraznila, že prax je podľa poznatkov jej členov odlišná od záverov analýzy
inštitútu. Medziročne dochádza v niektorých prípadoch k absurdne vysokému nárastu sadzieb
dane, upozorňuje únia zamestnávateľov.
Ako príklad uviedla zvýšenie dane z ubytovania v Sklených Tepliciach v roku 2009 o 50
percent, v Lúčkach a Turčianskych Tepliciach či Bardejove zase tento rok o 100 percent.
Podobne daň z nehnuteľností v Sklenených Tepliciach za posledné tri roky narástla o 300
percent, v Piešťanoch v roku 2008 o 60 percent a predvlani sa zvýšila znovu, o 90 percent.
Mestečko Rajecké Teplice napríklad zdaňovalo stavby na podnikanie o päť percent vyššou
sadzbou dane ako krajské mesto Žilina.
V praxi dochádza v niektorých samosprávach v oblasti dane z nehnuteľností k vytváraniu
značných disproporcií v miere zdanenia fyzických osôb (FO) a právnických osôb (PO),
k znevýhodňovaniu právnických osôb a deformácií konkurenčného a podnikateľského
prostredia, upozorňuje Republiková únia zamestnávateľov. Podnikatelia preto navrhujú do
zákona zaviesť povinnosť jednotných sadzieb dane z nehnuteľností pre FO aj pre PO,
prípadne aspoň podmieniť určenie výšky sadzieb dane z nehnuteľností pre PO, sadzbami FO.
Miestne dane v analýze Ministerstva hospodárstva zohľadňované (podľa zákona č.
582/2004 Z.z. o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné
stavebné odpady)
A. Miestne dane:
 daň z nehnuteľností
 daň za psa
 daň za užívanie verejného priestranstva
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
173
 daň z ubytovania
 daň za predajné automaty
 daň za nevýherné hracie prístroje
 daň za vjazd a zotrvanie motorového vozidla v historickej časti mesta
 daň za jadrové zariadenie
B. Miestny poplatok za komunálne odpady a drobné stavebné odpady
Miestne dane v analýze Ministerstva hospodárstva nezohľadňované
C. Daň z motorových vozidiel
Treba hľadať ďalšie možnosti toho, čo sa doteraz v samosprávach nezdaňovalo. Zámerom
Ministerstva financií je, aby samosprávy zvyšovali dane z nehnuteľností. Po stretnutí Rady
Združenia miest a obcí Slovenska (ZMOS) to deklaroval predseda združenia Michal Sýkora.
V predchádzajúcich obdobiach nepristúpili k zvyšovaniu dane z nehnuteľnosti v súvislosti
s dopadom finančnej krízy na celú spoločnosť. Spomínaná daň mohla zvýšiť až o 50 % oproti
súčasnému stavu. To neznamená automaticky, že zvýšime dane o 50 % vo všetkých
oblastiach, ale máme dôjsť k takémuto číslu. Samosprávy sa snažili dopady krízy znižovať,
a tak nedošlo k zvyšovaniu dane z nehnuteľností. Dopady krízy naďalej trvajú, je však tlak na
mestá a obce, aby hľadali možnosti na zvýšenie príjmov v tejto oblasti. Treba hľadať ďalšie
možnosti, čo sa doteraz nezdaňovalo, a treba, aby sa daň upravila. Ide napríklad
o problematiku zdaňovania apartmánových bytov a domov. Aby bolo jednoznačne povedané,
ako sa tieto objekty zdaňujú. Samospráva veľmi citlivo pristupuje k zvyšovaniu daní, avšak v
porovnaní so štátmi Európskej únie i svetom máme nízke príjmy z dane z nehnuteľností
i nízke dane.
Rozhodnú poslanci zastupiteľstiev – všeobecne záväzné nariadenia
Nebudeme nikoho presviedčať, aby zvyšoval dane, pretože každá samospráva je autonómna,
rozhodujú o tom poslanci miestnych zastupiteľstiev. Budú nastavené pravidlá a v rámci nich
sa bude samospráva pohybovať.
Separovanie – ekonomická záťaž
Združenie miest a obcí Slovenska (ZMOS) vidí hlavné nedostatky v odpadovom
hospodárstve a zhodnocovaní odpadov v nedostatku peňazí, ako aj technických kritériách.
Poukazuje preto na nedoriešenú zodpovednosť výrobcov za textilný a stavebný odpad i starý
nábytok. Separovane sa musia zbierať aj použité prenosné batérie a akumulátory. V tejto
komodite treba doriešiť jednoznačnú finančnú a organizačnú zodpovednosť výrobcov za zber
odpadu tak, ako je to v prípade elektroodpadu.
Ekonomika separovaného zberu miest a obcí nie je vyrovnaná. Náklady sa nerovnajú
príjmom, čo má za následok niekoľko negatívnych dopadov. Separovaný zber momentálne
predstavuje pre samosprávy ekonomickú záťaž. Podľa štatistík sa na Slovensku separuje iba
20 percent z celkovej produkcie odpadov. Výrazná väčšina komunálneho odpadu tak končí na
skládkach. Výsledkom kalkulácií je preto aj záver, že separovaný zber je 4,5 krát drahší ako
nakladanie so zmesovým komunálnym odpadom.
Východiská pre riešenie problému vidí ZMOS vo výraznom zvýšení nárokovateľného
príspevku pre mestá a obce, prípadne v autorizácii oprávnených organizácií, čo by znamenalo
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
174
zriadenie optimálneho počtu takýchto subjektov. Tie by podporovali separovaný zber v
mestách a obciach. Autorizácia by pritom mala definovať jasné kritériá oprávnených
organizácií, ktoré plnia povinnosti povinných osôb. Separácia odpadov je potrebná a
nevyhnutná. V dnešnej dobe aj neúmerne pridrahá. Preto je potrebné urýchlene hľadať
východiska a efektívne riešenia.
Záver
Súčasťou tvorby nového zákona o odpadoch, ktorý by mal byť hotový do konca roka 2011, je
prítomnosť širokého spektra participujúcej verejnosti z radov priemyselného sektora,
mimovládne organizácie, dotknutých orgánov, ale aj aktívnych občanov. Problematiku
odpadového hospodárstva vníma ministerstvo veľmi citlivo. Nechceme robiť nič za
zatvorenými dverami a preto s prípravou nového zákona o odpadoch vychádzame na
verejnosť. Chcú, aby bola jeho spolutvorcom. Uvedomujeme si, že je predovšetkým našim
záujmom, aby bol nový zákon prijateľný pre všetkých, ktorých sa nové legislatívne zmeny
dotknú alebo sa aktívne zaoberajú touto problematikou, či už ide o zástupcov priemyslu,
obchodného sektora, obcí alebo mimovládnych organizácii, uvítajú každý názor. Dôležitou
témou je aj ohlasovanie a evidencia odpadov, rovnako kontrola či priestupky v odpadovom
hospodárstve.
Literatúra
[1] Zákon č. 582/2004 Z.z. o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a
drobné stavebné odpady
[2] http://www.sme.sk
[3] http://ekonomika.sme.sk
[4] http://spravy.pravda.sk
[5] http://ekonomika.etrend.sk
[6] http://ozene.zoznam.sk
[7] www.minzp.sk
Tento príspevok bol spracovaný v rámci projektu VEGA č. 1/0682/09
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
175
HOSPODÁRSKA KRÍZA Z POHLĽADU MIESTNEJ
SAMOSPRÁVY
ECONOMIC CRISIS FROM THE PERSPECTIVE OF LOCAL
SELF - GOVERNMENT
ING. VIERA PAPCUNOVÁ, PHD.
Ústav manažmentu a informačných technológii
Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa
Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovenská republika
e-mail: vpapcunova@ukf.sk
ING. IVANA GECÍKOVÁ, PHD.
Katedra verejnej správy, Ústav pre verejnú správu
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave
Karloveská 64, 841 04 Bratislava, Slovenská republika
e-mail: ivana.gecikova@vsemvs.sk
Anotácia
Hospodárska kríza sa prejavuje vo všetkých odvetvia národného hospodárstva, pôsobí na štát
ako aj na jeho obyvateľov. Najväčší dopad hospodárskej krízy zaznamenala miestna
samospráva v roku 2009, kedy došlo k prudkému poklesu príjmov z podielovej dane. Zníženie
transferu dane z príjmov FO bolo zapríčinené z dôvodu celkového zníženia výkonnosti
ekonomiky štátu, čo sprevádzalo zvýšenie počtu nezamestnaných občanov, zníženie rastu
zamestnanosti a tým aj zníženie daňovej základne. Napriek úspešnej realizácii fiškálnej
decentralizácie a posilnenia finančnej samostatnosti obcí, majú obce len obmedzené možnosti
vyrovnať sa vlastnými silami s negatívnymi dopadmi hospodárskej krízy na ich finančné
hospodárenie. Cieľom príspevku je na vybraných obciach, ktoré predstavujú zástupcov
rôznych veľkostných skupín, poukázať na to ako hospodárska kríza ovplyvnila príjmovú časť
rozpočtov obcí.
Kľúčové slová
miestna samospráva, hospodárska kríza, finančné hospodárenie, podielová daň
Annotation
The economic crisis is seen in all sectors of national economy, affecting the state and its
inhabitants. The biggest impact of the economic crisis experienced in local government since
2009, when there was a sharp decline in revenue from shared taxes. Reduction in transfer
taxes on personal income was caused due to the performance of the overall state economy,
which was accompanied by an increase in the number of unemployed people, reduce
employment growth and thereby reducing the tax base. Despite the successful implementation
of fiscal decentralization and strengthening the financial autonomy of municipalities,
municipalities have limited options to cope with their own negative impacts of the economic
crisis on their financial management. The paper is the selected villages, which are
representatives of various size groups, pointed out how the economic crisis has affected the
revenue side of municipal budgets.
Key words
local slef – government, economic crisis, financial management, shareholder tax
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
176
JEL Classification: G32
Úvod
Podľa Sotolářa (2004) obec financuje svoje potreby predovšetkým z vlastných príjmov, zo
štátnych dotácii, ako aj z ďalších zdrojov. Pod finančným hospodárením obce treba rozumieť
súhrn všetkých činností a úkonov, ktoré súvisia s tvorbou, rozdeľovaním a používaním
jednotlivých peňažných fondov obce vrátane nakladania s majetkom obce.
Hamalová – Belajová – Majorošová (2010) uvádzajú, že finančné hospodárenie je
v praktickej rovine spôsob nakladania s finančnými prostriedkami a riadi sa:
 rozpočtom obce ako základným nástrojom finančného hospodárenia,
 mimorozpočtovými prostriedkami (peňažnými fondmi obce),
 rozpočtami RO, PO, pokiaľ ich obec zriadila.
Vplyv hospodárskej krízy sa na mestách a obciach prejavuje podľa Marušinca – Nižňanského
(2009) predovšetkým v prepade rozpočtových príjmov, ktorý je v samospráve rovnako vážny
ako v štátnom rozpočte. Pokiaľ by Ministerstvo financií do svojich predpokladov
nezakomponovalo aj razantné zvýšenie (až 20%) miestnych daní, zaznamenali by mestá
a obce podľa ich aktuálnej prognózy v tomto a nasledujúcich rokoch približne 15- až 20%
pokles daňových príjmov. Ten je spôsobený predovšetkým výpadkom dane z príjmu
fyzických osôb, ktorá tvorí hlavný zdroj daňových príjmov samospráv. Pokles príjmov z tejto
dane by v obciach a mestách nedorovnalo ani zdvojnásobenie dane z nehnuteľností. Miestne
dane – t.j. také kde majú samosprávy možnosť určovať si vlastnú daňovú politiku – totiž
tvoria len desatinu ich celkových príjmov.
Podľa Turčana (2009) ochotu miestnej samosprávy podieľať sa na riešení problémov
v spoločnosti v období krízy jasne deklaruje aj podpísanie dokumentu „Memorandum
o spolupráci pri riešení dopadov finančnej a hospodárskej krízy na slovenskú spoločnosť“
medzi vládou Slovenskej republiky a Združením miest a obcí Slovenska.
Uznesením vlády SR č. 868 zo dňa 2. 12. 2009 bola obciam schválená mimoriadna dotácia zo
zdrojov štátneho rozpočtu Slovenskej republiky v sume 100 mil. eur. na vykrytie výpadku
dane z príjmov fyzických osôb a zlepšenie východiskovej situácie v roku 2010 (Mrva, 2009).
Materiál a metódy
Cieľom príspevku je na vybraných obciach, ktoré predstavujú zástupcov rôznych veľkostných
skupín, poukázať na to ako hospodárska kríza ovplyvnila príjmovú časť rozpočtov obcí.
Z jednotlivých veľkostných skupín sme si vybrali nasledovných zástupcov obcí na základe
typológie podľa Fázikovej – Stehlíkovej – Lacinu (1999), ktorí rozdeľujú sídla podľa
počtu obyvateľov na 3 veľkostné skupiny:
 malé obce: do 500 obyvateľov – obec Podhradie
 stredné obce: od 500 – do 1 999 obyvateľov – obec Rajčany
 veľké obce: nad 2 000 obyvateľov – obec Chynorany
Dopad hospodárskej krízy na obce budeme sledovať cez nasledujúce ukazovatele:
 podielová daň
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
177
 miestne dane a poplatky
 ekonomická sila obce
 daňová sila obce
 bežné výdavky
Výsledky
V období rokov 2000 – 2008 môžeme sledovať nárast podielových daní, výnimkou je rok
2009, kedy výška pridelených finančných prostriedkov zo štátneho rozpočtu vo forme
podielovej dane v porovnaní s rokom 2008 poklesla.
Z tabuľky 1 môžeme okrem dopadu hospodárskej krízy sledovať zároveň aj dopad fiškálnej
decentralizácie. Podstatou fiškálnej decentralizácie bola zmena financovania obcí v roku
2005, kedy štát začal prerozdeľovať obciam iba jednu podielovú daň – daň z príjmov
fyzických osôb. Keďže v období rokov 2005 – 2008 sa ekonomike Slovenska darilo aj obce
dostávali viac finančných prostriedkov zo štátneho rozpočtu. V priemere nárast týchto
príjmov v roku 2005 v porovnaní s rokom 2004 predstavoval viac ako dvojnásobný nárast
príjmu podielovej dane.
V roku 2008 nastúpila hospodárska kríza, ktorá sa naplno vo financovaní obcí prejavila až
v roku 2009, kedy poklesli príjmy z podielovej dane. Čo je však zaujímavé, že napriek
zníženým príjmom obce v roku 2009 neznižovali svoje bežné výdavky, práve naopak
v porovnaní s rokom 2008 bežné výdavky obcí vzrástli.
Tab. 1: Vývoj vybraných finančných ukazovateľov obcí v období rokov 2000 – 2009
(v tis. €)
2000 2004 2005 2008 2009
Obec Chynorany
podielová daň 109 185 390 564 524
miestne dane a poplatky 87 93 128 129 153
bežné výdavky 286,07 892 1 026,7 1 265,1 1 326,6
Obec Rajčany
podielová daň 28 40 86 112 104
miestne dane a poplatky 18 20 22 26 24
bežné výdavky 41,7 93,03 94,2 103,8 114,36
Obec Podhradie
podielová daň 13 21 30 44 41
miestne dane a poplatky 13 14 21 21 22
bežné výdavky 45,2 50,2 54,13 56,8 71,3
Zdroj: interné materiály obcí, vlastné spracovanie
Ďalším z cieľov fiškálnej decentralizácie okrem zmeny systému prerozdeľovania finančných
prostriedkov zo štátneho rozpočtu bolo aj zvýšiť samostatnosť obcí vo financovaní, čo
znamená, že bol zároveň prijatý zákon č. 582/2004 Z.z. o miestnych daniach a miestnom
poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady, ktorý určil, že všetky miestne dane
budú fakultatívne (s výnimkou poplatku za komunálny odpad a a drobné stavebné odpady),
čo v praxi znamená, že obce ich môžu a nemusia zaviesť. Pred účinnosťou zákona bola obec
povinná vyrubiť poplatok z nehnuteľnosti a poplatok za TKO a DSO, všetky ostatné
poplatky boli fakultatívne.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
178
V súvislosti s hospodárskou krízou, kedy obce mali skrátené príjmy zo štátneho rozpočtu
jednou z možností bolo aj zvyšovanie miestnych daní aj keď z pohľadu obyvateľov to nie je
príliš populárne opatrenie. Z tabuľky 1 vyplýva nepatrný nárast miestnych daní a poplatkov,
ktorý však nebol spôsobený zmenou sadzieb miestnych daní a poplatkov, skôr zlepšením
platovej disciplíny obyvateľov.
Graf 1: Vývoj ekonomickej sily obcí v období rokov 2000 – 2009 (v €)
Zdroj: interné materiály obcí, vlastné spracovanie
Ekonomická sila obce predstavuje výšku celkových príjmov obce prepočítaných na
1 obyvateľa. Zaujímavosťou je rok 2000, kedy ekonomická sila obce Chynorany dosiahla
úroveň iba 96,56 € na 1 obyvateľa, napriek tomu, že táto obce sa počtom obyvateľom radí
medzi veľké obce. V ďalších rokoch vývoj ukazovateľa zodpovedá veľkostným skupinám
obcí. Z uvedeného vývoja vyplýva, že celkové príjmy obcí sú v značnej miere naviazané na
počet obyvateľov práve cez podielovú daň, ktorá tvorí najväčšiu časť príjmov obcí.
Graf 2: Vývoj daňovej sily obcí v období rokov 2000 – 2009 (v €)
Zdroj: interné materiály obcí, vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
179
Ukazovateľ daňovej sily sa vypočíta ako podiel daňových príjmov obcí v prepočte na
1 obyvateľa. Tu napriek tomu, že obec Chinorany je počtom obyvateľom najväčšia obec,
ukazovateľ dosahuje v období rokov 2000 – 2008 nižšie hodnoty v porovnaní s menšími
obcami. Keďže obce v uvedenom období výrazne nemenili sadzby miestnych daní, táto
anomália môže byť spôsobená zlou platobnou disciplínou obyvateľov pri platení miestnych
daní, keďže podielová daň je naviazaná na počet obyvateľov. Obec Podhradie patrí
z pohľadu počtu obyvateľov, spomedzi troch analyzovaných obcí medzi malé obce, čo sa
však neprejavuje v jej daňovej sile. Keďže v priebehu rokov 2000 a 2004 dosiahla vyššiu
hodnotu ako obce Chynorany či Rajčany a aj v ostatných rokoch výraznejšie nezaostáva za
obidvomi obcami.
Záver
Z analýz sme zistili, že svetová hospodárska kríza sa začala naplno prejavovať v obciach
v roku 2009. Aj keď vo svete sa intenzívnejšie začalo hovoriť už v roku 2007 najprv ako
o hypotekárnej kríze, lebo jej dôvodom prečo vlastne vznikla bola neschopnosť splácania
hypotekárnych úverov v USA. Následné na to dostala ďalší názov a to finančná kríza, pretože
na ňu najviac začali doplácať finančné inštitúcie a nakoniec z nej je svetová hospodárska
kríza a to kvôli rozšíreniu na celom svete a zasiahnutiu hospodárstiev jednotlivých krajín.
Slovensko začalo najviac vnímať svetovú hospodársku krízu v roku 2008 a následné sa to
prenieslo na samosprávy v roku 2009. Najlepším ukazovateľom, ktorý najviac poukazuje na
vplyv hospodárskej kríze na obce je podielová daň a následne daňová sila obce. Podielovú
daň prideľuje štát zo štátneho rozpočtu SR obciam na základe sústavy ukazovateľov,
z ktorých je najdôležitejší počet obyvateľov. Jedným z nástrojov ako vláda zareagovala na
hospodársku krízu bolo, že znížila objem finančných prostriedkov prerozdeľovaných vo
forme podielovej dane obciam. Obce, ktoré nepredpokladali, že nastane až taký veľký výkyv
vo financiách, ktoré dostavajú zo štátneho rozpočtu sa dostali do zložitej situácie. Apelovali,
aby im vláda poskytla dotáciu na ich zlepšenie finančnej situácie. Vláda poskytla dotáciu
mestám a obciam vo výške 100 miliónov € na prekonanie výpadku podielových dani
a zlepšenie rozpočtového hospodárenia v roku 2010.
V sledovaných rokoch vo všetkých troch analyzovaných obciach sa prejavilo uvádzané
zníženie podielovej dane, a tým sa zároveň aj znížila v analyzovaných obciach daňová sila
obce. Obce by mali reagovať na hospodársku krízu najmä znížením bežných výdavkov obce,
ale z analýz sme zistili, že je to práve naopak. Bežné výdavky obciam každoročné rástli a to
aj napriek kríze. Obce by mali pristúpiť k finančným analýzam, aby dokázali v tomto
zložitom období zabezpečiť všetky kompetencie, ktoré im vyplývajú zo zákonov a zároveň
aby obyvatelia pocítili dopad krízy v čo najmenšom meradle.
Literatúra
[1] Bujnová, Zuzana. 2011. Hospodárska kríza a jej vplyv na financovanie obcí. SPU: Nitra,
90 s.
[2] Hamalová, Marta. – Belajová, Anna. – Majorošová, Milena. 2010. Úvod do štúdia
verejnej správy. Bratislava: MERKURY, spol. s.r.o., 2010. 114 s.
[3] Marušinec, Ján. - Nižňanský, Viktor. 2009. Samospráva na kolenách. In MESA 10
Centrum pre ekonomické a sociálne analýzy [online]. 2009 [cit. 2011-13-04]. Dostupné
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
180
na internete: <http://www.mesa10.sk/index.php?action=module&
id=mod_content&content_id=235>
[4] Mrva, Jaroslav. 2009. Bilancia dopadov finančnej a hospodárskej krízy na mestá a obce v
roku 2009 a predpoklady na rok 2010. [online]. 2009 [cit. 2011-22-02]. Dostupné na
internete: < http://www.jarok.sk/pdf/2010/dopad_krizy_2010.pdf>
[5] Sotolář, Jozef. 2004. Príručka hlavného kontrolóra obce. Košice: SOTAC, s.r.o, 2004. 131
s. ISBN 80-969155-1-7
[6] Turčan, Ján. 2009. Miestna samospráva. In Územná samospráva, roč. 5, 2009, č. 3, s. 10-
11
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
181
ROZVOJ REGIÓNOV A PPP PROJEKTY
DEVELOPING REGIONS AND PPP PROJECTS
ING. LUCIA NEMCOVÁ
MGR. ĽUBA TOMČÍKOVÁ
Fakulta manažmentu, Prešovská univerzita v Prešove
Konštantínova 16, 080 01 Prešov
Email: nemcovalucia@yahoo.com, lubatomcik@gmail.com
Anotace
Rozvoj regiónov Slovenska si možno len veľmi ťažko predstaviť bez budovania kvalitnej
dopravnej infraštruktúry, školstva, zdravotníctva či administratívy. Všetky regionálne
problémy treba riešiť komplexne, nie izolovane, na čo je potrebná podrobná projektová
dokumentácia a v niektorých prípadoch aj PPP projekty. Slovensko v porovnaní so susednými
krajinami ako je Maďarsko alebo Česká republika, objavilo PPP projekty dosť neskoro.
Orgány verejnej správy majú povinnosť zabezpečovať verejnú infraštruktúru a poskytovať
kvalitné verejné služby a tak odstraňovať regionálne rozdiely. Práve verejno-súkromné
partnerstvá sa ukazujú často ako vhodné riešenia, práve problematike PPP sa venuje tento
článok.
Kľúčové slová
Verejno- súkromné partnerstvá. Spolupráca. Dopravná infraštruktúra. Riziká PPP.
Annotation
Developing regions of Slovakia can be very difficult to imagine without building a quality
transport infrastructure, education, health and administration. All regional problems should
be solve in a comprehensive, not in isolation, what is needed detailed design documentation
and in some cases, PPP projects. Slovakia in comparison with neighboring countries such as
Hungary or the Czech Republic, PPP projects appeared rather late. Public authorities have a
duty to provide public infrastructure and provide quality public services and to eliminate
regional differences. Right of a public-private partnerships appear as appropriate solutions,
currently addressed by this article
Key words
Public-Private Partnership. Cooperation. Transport infrastructure. Risk PPP.
JEL Classification: H81
Charakteristika PPP
Verejno-súkromné partnerstvá tzv. Public-Private Partnership (PPP) sú dnes už relatívne
známym pojmom. Rozličné definície projektov PPP, ktoré sa používajú, vyplývajú
z rozmanitosti ich foriem. V niektorých krajinách je PPP definované veľmi široko a v iných
sú za PPP pokladané len konkrétne vybrané typy projektov. Spoločným znakom všetkých
PPP je hlavne to, že súkromný partner preberá na seba významné podnikateľské riziká
spojené s daným projektom. Európska komisia definuje PPP ako formu spolupráce medzi
verejným a súkromným sektorom s cieľom financovania výstavby, rekonštrukcie, prevádzky
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
182
a údržby infraštruktúry a poskytovania služieb pomocou tejto infraštruktúry. (Zelená kniha
o PPP, 2004)
Pre PPP je charakteristické hlavne to, že ide o zložito pripravované projektové financovanie,
pre ktoré je typické založenie Účelovo zriadenej spoločnosti v ktorej sú príjmy zabezpečené
jednou z dvoch foriem:
 súkromná spoločnosť vybuduje verejnú infraštruktúru a je dlhodobo zodpovedná za
jej prevádzku a údržbu. Pritom sa sektor verejnej správy zaviaže platiť ročný poplatok
v závislosti od výslednej kvality poskytovanej služby (napr. pri cestách známe ako
tieňové mýto, ktoré je závislé od počtu vozidiel a/alebo dostupnosti tejto cesty),
 súkromná spoločnosť vybuduje a dlhodobo prevádzkuje verejnú infraštruktúru
a náklady financuje tak, že vyberá poplatky priamo od používateľov. (Správa
o vytváraní podmienok na realizáciu PPP, 2005)
Európska komisia a Eurostat používa na identifikáciu PPP projektov vo svojich materiáloch
nasledovnú všeobecnú definíciu „PPP sú projekty, kde vstupuje verejná a súkromná
organizácia do partnerstva, ktoré je založené s cieľom vybudovania infraštruktúry
a poskytovania služieb, obvykle zabezpečovaných sektorom verejnej správy.“(Smernica pre
úspešné verejno-súkromné partnerstva, 2004)
Európska komisia rozlišuje medzi tzv. zmluvnými a inštitucionálnymi PPP:
 Zmluvné PPP - ide o partnerstvo verejného a súkromného partnera založené výlučne
na zmluvnom spojení. Zahŕňa viacero štruktúr, v rámci ktorých je možné zadať
súkromnému partnerovi úlohu menšieho alebo väčšieho rozsahu a môže zahŕňať
plánovanie, financovanie, vyhotovenie diela, rekonštrukciu a pod.
 Inštitucionálne PPP - ide o spoluprácu verejného a súkromného partnera pri
poskytovaní verejných služieb prostredníctvom spoločného podniku pre financovanie,
vybudovanie, rekonštrukciu, prevádzku a údržbu tejto infraštruktúry, alebo
poskytovanie služieb. V SR takto fungujú napr. spoločnosti, ktoré prevádzkujú
vodohospodársku infraštruktúru alebo spoločnosti, zabezpečujúce odvoz odpadu.
Medzi hlavne charakteristiky PPP projektov patrí:
 relatívne dlhodobá spolupráca verejného a súkromného partnera – minimálne
5 rokov, typicky 10 až 30 rokov,
 rozdelenie rizík projektu medzi partnermi – platí zásada, že riziko preberá ten partner,
ktorý ho dokáže najlepšie riadiť (hlavne riziko výstavby, dostupnosti a riziko dopytu),
 zapojenie súkromného partnera do viacerých fáz projektu: napr. financovanie, návrh
a spracovanie projektu, výstavbu, rekonštrukciu, prevádzku, údržbu diela,
poskytovanie služieb,
 spôsob financovania projektu: čiastočne alebo úplne financuje PPP projekt súkromný
partner. Ako protihodnotu poskytuje služby spojené s dielom za platby buď od
používateľov (napr. mýto) alebo od verejného partnera, prípadne kombináciu týchto
platieb,
 ekonomická výkonnosť projektu – tak pre verejný sektor, ako aj súkromný,
 úloha súkromného partnera – zúčastňuje sa viacerých fáz projektu,
 úloha verejného partnera – vystupuje ako zadávateľ úlohy, kontrolór a manažér
projektu.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
183
Hlavné výhody PPP projektov:
 Kvalitnejšie a efektívnejšie zabezpečenie služieb, výstavby a prevádzkovania
infraštruktúry súkromným partnerstvom v porovnaní s tým, keď to zabezpečuje štát
alebo štátne firmy, súkromná firma dokáže obvykle zabezpečiť úspornejší projekt,
dodržať termín výstavby a neprekročiť náklady.
 PPP projekty môžu zabezpečiť investičné prostriedky bez štátnych záruk a splácanie
sa rozloží na dlhé obdobie a to vďaka prenosu podstatných rizík na súkromnú firmu,
keď úvery nie sú zaručené štátom, a určité druhy PPP projektov umožňujú znížiť
schodok a dlh vykázaný podľa Maastrichtských kritérií v porovnaní so situáciou bez
realizácie PPP.(ESA 95 - rozhodnutie Eurostatu, 2004)
 PPP projekty prinášajú kapitál a môžu pomôcť vybudovať infraštruktúru, ktorej
výstavba zaostáva kvôli nedostatku finančných prostriedkov.
 Pri dobre pripravených projektoch PPP sú občania so službami spokojnejší a PPP
ponecháva štátu primeranú kontrolu nad projektom.
Riziká PPP projektov:
 PPP sú dlhodobé projekty. Dôsledky v prípade zlyhania projektu PPP presahujú
horizont volebného obdobia jednej vlády, preto k nim treba pristupovať veľmi
opatrne. PPP projekty vytvárajú dojem, že k zadlžovaniu štátu nedochádza, ale štát
uzatvára zmluvu, na ktorej základe predáva budúce výnosy súkromnému partnerovi,
čo zadlžením v skutočnosti je.
 Veľká časť projektov PPP, ktoré zlyhali, mali spoločné to, že nebola zabezpečená
prijateľná transparentnosť výberu súkromného partnera. PPP sú náročné na
zabezpečenie transparentnosti. Pri zadávaní podmienok projektu a samotnom výbere
je vhodné od začiatku zapojiť čo najširšiu verejnosť.
 Ak sa PPP projekty ukážu ako nevýhodné pre štát, v prípade ich vypovedania
prinášajú obrovské ťažkosti a náklady na právnikov a prehraté arbitráže majú priame
dopady na štátny rozpočet. Nevýhodou je, že sektor verejnej správy väčšinou nemá
dostatočnú skúsenosť s projektmi PPP a súkromný partner sa snaží vyjednať lepšie
podmienky hlavne pre seba.
Postup pri príprave a realizácii projektu PPP
1. Identifikácia príležitosti:
Zadávateľ spracuje a predloží na základe zadefinovania požadovaných výstupov projektu
Projektový zámer v súlade s metodikou MF SR. Ministerstvo zabezpečí vyhodnotenie
projektového zámeru podľa Kritérií na hodnotenie projektového zámeru.
2. Posúdenie príležitosti:
Úlohou zadávateľa je prostredníctvom súkromných poradcov vypracovať štúdiu
realizovateľnosti projektu. Účelom je porovnať vhodnosť realizovať projekt metódou PPP
alebo inými modelmi realizácie projektu.
3. Príprava PPP projektu:
Cieľom je zabezpečiť ľudské zdroje, procesy a dokumentáciu pre úspešný výber súkromného
partnera, ktorý bude stavbu a prevádzku infraštruktúry realizovať. Súkromný poradca pomôže
verejnému sektoru stanoviť stratégiu výberu súkromného partnera a pripraviť potrebnú
zadávaciu dokumentáciu a kritériá hodnotenia výberu súkromného partnera.
4. Verejné obstarávanie:
Ide o výber súkromného partnera založený na princípe verejnej súťaže. Komplexná právna
úprava verejného obstarávania je upravená v zákone o verejnom obstarávaní. Cieľom tejto
fázy je vybrať pre realizáciu PPP projektu vhodného partnera zo súkromného sektora.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
184
5. Uzatvorenie zmluvy:
Cieľom tejto fázy je uzatvoriť zmluvu definujúcu optimálne podmienky spolupráce verejného
a súkromného sektora. Zmluva záväzným spôsobom upravuje vzťahy medzi verejným
a súkromným partnerom a tým predstavuje základný právny rámec a nástroj na realizáciu PPP
projektu.
6. Realizácia PPP projektu:
V rámci tejto fázy je úlohou zadávateľa kontrolovať realizáciu PPP projektu. MF SR neplní
v tejto fáze žiadne aktívne úlohy
7. Monitoring výkonnosti PPP projektu:
V rámci tejto fázy je potrebné zabezpečiť fungovanie PPP projektu po celú dobu stanovenú
kontraktom a operatívne prijímať kroky, ktoré vedú k odstráneniu prípadných nedostatkov. Je
potrebné sledovať súlad výsledkov realizácie projektu s časovým a vecným harmonogramom,
merať výkonnosť spôsobom podľa uzatvorenej zmluvy a využívať zmluvné nápravné
opatrenia v prípade akýchkoľvek nezrovnalostí.
8. Uzavretie a vyhodnotenie PPP projektu:
V rámci tejto fázy je potrebné v závere PPP projektu celkovo zhodnotiť výsledky jeho
implementácie a odporučiť ďalší postup. Tieto úlohy vykonáva zadávateľ PPP projektu.
Riziká PPP projektov, prístup k riadeniu rizík PPP
Samotné riziko predstavuje možnosť odchýlenia skutočných výsledkov od očakávaných. Ide
teda o významný faktor, ktorý môže ohroziť úspešné dokončenie projektu z hľadiska
nákladov, kvality alebo času. Toto riziko však nemožno eliminovať, možno ho len
monitorovať, analyzovať a riadiť s cieľom vyhnúť sa významným stratám. Proces riadenia
rizík obsahuje hlavne nasledujúce etapy, ktoré popisuje nasledujúci obrázok 1.
Obr. 1: Etapy procesu riadenia rizík
Zdroj: PPP-centrum, www.pppcentrum.cz
Skúsenosti s PPP projektmi na Slovensku
O PPP projektoch sa na Slovensku hovorí hlavne v súvislosti s diaľničnými projektmi, no
postupne sa aj u nás rozširuje táto metóda do ďalších oblastí. Obr. 2 popisuje úseky diaľnic,
ktoré sú realizované formou PPP. Na Slovensku už dlhé roky prebiehajú projekty, ktoré sa
málokedy pomenúvajú ako PPP, avšak spĺňajú znaky verejno-súkromného partnerstva,
v oblastiach ako vodné a odpadové hospodárstvo, alebo technické služby miest a obcí.
V roku 2007 vznikla na Slovensku Asociácia PPP, ktorá ako záujmové združenie súkromného
sektora pôsobí ako partner pre verejný sektor v záležitostiach PPP. Vláda SR sa zaväzuje
určiť pravidlá a aktívne podporovať vznik verejno-súkromných partnerstiev v oblasti
spracovania a vytvárania verejných statkov a zabezpečovania verejných služieb. (Programové
vyhlásenie vlády SR, 2006)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
185
Úroveň a rozsah doterajších skúseností s PPP projektmi a s implementáciou Politiky PPP na
Slovensku sú rôzne, či už na jednotlivých ministerstvách, tak aj v samosprávnych krajoch,
mestách a obciach. Cieľom Politiky PPP bolo deklarovať princípy, ktoré by mali PPP
projekty spĺňať a nastaviť takú reguláciu PPP, ktorá obmedzí riziká pre rozpočet verejnej
správy. Podľa politiky PPP „je potrebné zvoliť opatrný prístup a vzhľadom na súčasný
nedostatok skúseností v tejto oblasti je potrebné v prvom rade zrealizovať niekoľko málo
pilotných projektov, ktoré budú pod podrobnou pozornosťou štátnej správy aj verejnosti, a až
potom rozhodnúť o ďalšom rozširovaní PPP na Slovensku. V každom prípade je potrebné
vývoj v tejto oblasti veľmi pozorne monitorovať a v prípade potreby prispôsobovať aj
legislatívne podmienky aj inštitucionálny rámec. (Politika PPP, 2005)
Obr. 2: Mapa – piatich úsekov PPP diaľnic na Slovenku
Zdroj: Národná diaľničná spoločnosť
Skúsenosti s PPP vo svete
Celosvetovo sa v zásadnejšej miere začal uplatňovať proces programového zapájania
súkromného sektora do poskytovania verejných služieb až koncom osemdesiatych rokov
20. storočia. PPP je vo svete štandardným spôsobom zabezpečovania verejnej infraštruktúry
a verejných služieb. Priekopníkom v tejto oblasti je Spojené kráľovstvo Veľkej Británie
a Severného Írska. Od roku 2003 bolo podpísaných 440 projektov a z nich je dodnes 200
funkčných. Postupne koncom deväťdesiatych rokov sa táto forma spolupráce rozšírila
a výrazne uplatnila v Írsku, Holandsku, Portugalsku, Španielsku, Francúzsku, USA, Kanade,
Japonsku a Austrálii, ale aj v rade rozvíjajúcich sa krajín, ako Chile a Juhoafrická republika.
Napríklad v Írsku je rozbehnutých okolo 40 veľkých PPP projektov, väčšinou diaľnic,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
186
ktorých kumulatívna hodnota presahuje 6,4 mld. eur. A okolo 100 malých PPP projektov,
väčšina sú čističky odpadových vôd a vodné hospodárstvo.
Európska komisia podporuje realizáciu PPP a spracovala viacero dokumentov, ktoré popisujú
skúsenosti a princípy fungovania PPP. PPP podporujú aj inštitúcie ako Európska investičná
banka, Európska banka pre obnovu a rozvoj, Svetová banka či OECD. Oblasti, v ktorých je
PPP vo svete najviac využívané sú: doprava, životné prostredie, školstvo, sociálne služby,
obrana, šport, kultúra, zdravotníctvo, administratíva a správa budov, spravodlivosť a vnútro,
technické služby, informačné technológie.
 Diaľnica M6 v Maďarsku
Pravdepodobne najpopulárnejšou oblasťou pre PPP projekty je dopravná infraštruktúra. Ako
príklad uvádzame realizáciu diaľnice M6 v Maďarsku. Súčasťou ambiciózneho programu
výstavby diaľnic v Maďarskej republike, ktorý sa vo veľkej miere realizuje formou PPP, bola
výstavba diaľnice M6 medzi Budapešťou a mestom Pésc, ktoré sa nachádza na juhu krajiny.
Rozvíjajúce sa ekonomiky štátov východnej a juhovýchodnej Európy a osobitne Maďarska
s polohou v centre regiónu si vyžadujú obrovské investície do infraštruktúry, a to najmä do
dopravnej. PPP totiž umožnilo výstavbu diaľnic s tým, že sa splátky na jej výstavbu
a prevádzku rozdelia pomerne v čase a zároveň umožnia zabezpečiť túto infraštruktúru
kvalitne a efektívne. Príprava a výstavba projektu trvala v rokoch 2004 – 2006. V roku 2006
bol projekt úspešne dokončený.
 Nemocnice Barts a Royal London/ Veľká Británia
Projekty Barts a Royal London sú jedným z najväčších PPP projektov v Európe. Nemocnica
Barts, fungujúca od roku 1123 sa stane nadštandardným liečebným zariadením pre liečbu
rakoviny a kardiocentrom. Druhá nemocnica – Royal London Hospital, otvorená v roku 1740
– sa premení na popredné traumacentrum a centrum prvej pomoci, druhú najväčšiu londýnsku
detskú nemocnicu a jedno z najväčších európskych centier na liečbu obličiek. Hodnota
projektu predstavuje sumu vo výške 1 281 mil. Eur (celkové náklady na výstavbu,
prevádzku i údržbu). Dĺžka projektu, ktorá zahŕňa prípravu a výstavba projektu sa odhaduje
do roku konca roka 2016.
V závere teda môžeme konštatovať, že na základe skúseností táto forma spolupráce prináša
efekt z hľadiska rozloženia rizika medzi súkromnú a verejnú sféru, získania chýbajúcich
zdrojov investičných a prevádzkových prostriedkov a ich efektívnejšieho využívania
a účinnejšej kontroly. Partnerstvá sa uzatvárajú v rôznej fáze prípravy, realizácie,
financovania, prevádzky alebo zhodnocovania nemovitého majetku štátu/regiónu/obce, alebo
služieb vo verejnom záujme.
Literatúra
[1] ESA 95, časť IV. Dlhodobé zmluvy medzi subjektmi verejnej správy a nevládnymi
partnermi (Verejno-súkromné partnerstvá), Eurostat, 30. august 2004
[2] MINISTERSTVO FINANCIÍ SR. Návrh implementácie schémy technickej pomoci pre
verejno-súkromné partnerstva. Bratislava, jún 2007
[3] MINISTERSTVO DOPRAVY, POŠT A TELEKOMINIKÁCIÍ SR. Stratégia pre
kohézny fond v sektore dopravy. Bratislava, február 2003
[4] MINISTERSTVO VÝSTAVBY A REGIÓNALNÉHO ROZVOJA SR. Bytová politika
na miestnej úrovni (Metodická príručka pre miestne samosprávy. Bratislava, máj 2001)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
187
[5] PPP centrum, Dostupné na: http//www.pppcentrum.sk
[6] Smernica pre úspešné verejno-súkromné partnerstvá, Guidelines for successful PublicPrivate
Partnerships, DG REG, marec 2003 a Rozhodnutie Eurostatu z 11. februára 2004
[7] Smernica pre úspešné Verejno-súkromné partnerstvá – PPP (Public-Private Partnerships),
EK, GR Regionálna politika, január 2003
[8] Zelená kniha o vereno-súkromných partnerstvách – PPP COM. (2004) 237 z 30. 4. 2004
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
188
PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE V JIHOČESKÉM KRAJI
CROSS-BORDER COOPERATION IN THE SOUTH BOHEMIAN
REGION
ING. JIŘÍ DUŠEK, PH.D.
Vysoká škola evropských a regionálních studií
Žižkova 4/6, 370 01 České Budějovice, Česká republika
email: dusek@vsers.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá analýzou meziobecní spolupráce v Jihočeském kraji, kde se v průběhu
uplynulých několika málo let rozvinulo mnoho forem přeshraniční spolupráce. Hlavním cílem
příspěvku je proto analyzovat historický vývoj přeshraniční spolupráce v obecné rovině
a popsat její konkrétní podobu na příkladu Jihočeského kraje, příspěvek je obzvlášť zaměřen
na sledované území spolupráce – Jihočeský kraj-Rakousko-Bavorsko.
Klíčová slova
euroregion, impulzní centrum, obec, přeshraniční spolupráce, regionální rozvoj
Annotation
The paper deals with an analysis of inter-municipality cooperation in the South Bohemian
Region. Many forms of cross-border cooperation have been developing over the past few
years. The main objective of the submitted contribution is to analyze historical development
of the cross border cooperation at the general level and describe its particular form on the
case of South Bohemian region, this contribution is especially focused on the area of interest
this contribution – South Bohemian region-Austria-Bavaria.
Key words
Euroregion, Impulscenter, Municipality, Cross-border Cooperation, Regional Development
JEL Classification: R11
1. Úvod
Spolupráce je významným vztahem ve všech oblastech lidské činnosti. Umožňuje snadněji
a účinněji dosáhnout potřebných výsledků, v řadě případů není možné cíle bez spolupráce
vůbec dosáhnout. Její důležitost se projevuje nejen v oblasti mezilidských vztahů, ale
i v oblasti činnosti a komunikace nejrůznějších subjektů. Současné pojetí regionální politiky
jako činnosti, jejímž úkolem je přispívat ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje
jednotlivých regionů a zabezpečování jejich harmonického rozvoje, zdůrazňuje i vyžaduje
nutnost spolupráce obcí při rozvoji daného prostoru. Uskutečňování regionální politiky je
neseno především představiteli veřejné správy příslušných regionů a významně se opírá
o potřebu jejich spolupráce při poznávání, pochopení a prosazování potřeb rozvoje a
vytváření vhodných podmínek pro jejich praktickou realizaci (GALVASOVÁ, 2007).
Představitelé obcí vstupují při zajišťování podmínek udržitelného rozvoje pro své občany a na
svých územích do značného množství vztahů s nejrůznějšími subjekty, přitom jen některé
z těchto vztahů jsou výrazem skutečné spolupráce a jen určité z nich pak lze považovat za
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
189
„faktor rozvoje“. Většinou se předpokládá, že k rozvoji přispívá taková spolupráce, která je
účelná a efektivní a má pozitivní dopad na socioekonomický rozvoj daného území. Potřeba
vytvořit, udržet a rozvinout optimální podmínky pro uskutečňování rozvojových záměrů obcí
či regionů se dlouhodobě opírá o hledání vhodných zdrojů vnitřních i vnějších. Nejvíce chybí
vlastní zdroje, a to jak personální, tak i materiální a zejména finanční. Nedostatek finančních
prostředků se objevuje jako jeden z nejčastěji deklarovaných problémů podmiňujících další
rozvoj obcí a regionů. V období po vstupu České republiky do Evropské unie se otevřely
významně větší možnosti pro získávání „externí“ podpory k realizaci rozvojových záměrů
obcí i regionů, současně však narostly i nároky na připravenost a schopnost zainteresovaných
subjektů je využít pro zajištění kvalitních rozvojových projektů s pozitivním dopadem na
úroveň socioekonomického vývoje daného území. V novém plánovacím období jsou více
upřednostňovány „finančně větší“ projekty s tzv. nadobecním či nadregionálním dopadem
(GALVASOVÁ, 2007). Role dobrovolně vznikajících mikroregionů a jiných uskupení je
založena zejména na vytváření společných aktivit, projektů i strategií, které umožňují
zejména malým venkovským sídlům zachovat na dostatečně dobré úrovni životní podmínky
jejich obyvatel (KOLEKTIV AUTORŮ, 2004).
Regionální politika EU obnáší celou řadu různých vztahů a vazeb. Východiska se liší nejen
dle teritoriálních úrovní (EU, členský stát, region), ale i dle typů aktérů či dle motivů jejich
interakce. V této souvislosti je regionální politika EU považována za politickou arénu
s četnými kolektivními či korporativními prvky. Tato rozšířená představa vyplývá ze „silné
oboustranné (resp. mnohostranné) závislosti mezi veřejnými subjekty na různých
teritoriálních úrovních“. Mezi aktéry regionální politiky EU vznikají husté politické sítě, a to
jak vertikální – prostupující všechny tři roviny EU, tak i horizontální – v rámci interakcí
aktérů na každé z rovin. Právě kolektivní charakter regionální politiky EU se jeví jako možný
pomyslný nástroj zkoumání tohoto vědeckého předmětu. Nástroj, který poskytuje společný
jmenovatel pro výzkum působení regionální politiky EU na všech třech teritoriálních
úrovních (EU, členský stát, region), a který umožní odhalit komplexitu vztahů mezi aktéry
regionálních zájmů v EU (DOČKAL, 2006).
2. Metoda výzkumu
Metodika předkládané práce odpovídá metodám vědeckovýzkumných prací, je založena na
využití nejnovějších teoretických poznatků na základě studia odborné literatury, odborných
výzkumů a studií, časopisů a materiálů jednotlivých aktérů regionálního rozvoje, na hledání
a hodnocení vzájemných vztahů a souvislostí, které přispívají k objasnění řešené
problematiky a odvození a formulování adekvátních závěrů, které vyplývají z této analýzy.
Vzhledem k tomu, že tématem této práce je výzkum meziobecní spolupráce v Jihočeském
kraji, je nezbytným předpokladem shromáždit dostatečné množství informací a dat, které by
výzkum umožnily.
Spolupráci s obcemi jiných států lze členit na tři formy – přeshraniční impulzní centra (GIZ),
euroregiony a partnerská města či obce. Vzhledem k neexistenci vhodné databáze či jiného
datového zdroje však nemohly být analyzovány všechny formy novodobé přeshraniční obcí
v rámci Jihočeského kraje. Analyzovány tak byly všechny statisticky dostupné formy
spolupráce v rámci Jihočeského kraje, a to přeshraniční impulzní centra (GIZ) a euroregiony.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
190
3. Výsledky a diskuse
3.1 Přeshraniční impulsní centra (GIZ)
Myšlenka zakládání přeshraničních impulzních center se zrodila v Rakousku, kde také začala
vznikat jejich první působiště. Cílem bylo vybudovat síť center podél celé hranice. Dnes
můžeme tato centra najít i v dalších příhraničních mikroregionech Dolního Rakouska, ČR,
Maďarska a SR. Podél severní hranice Rakouska nyní funguje již deset impulzních center,
která usilují o intenzivnější a užší přeshraniční spolupráci ve všech oblastech každodenního
života místních obyvatel. Tato centra nabízejí podněty a podporu realizace přeshraničních
projektů a každodenních aktivit. Úzkými hospodářskými, sociálními a kulturními
kooperacemi mají být v příslušných mikroregionech odbourány existující předsudky a místní
obyvatelstvo má být motivováno k větší přeshraniční spolupráci. V roce 2003 byl podpořen
z fondu Phare CBC vznik tří center na české straně (v Českých Velenicích, Nových Hradech
a Nové Bystřici) jako partnerských zařízení k rakouským centrům. V současné době existují
na hranici Jižní Čechy – Waldviertel následující dvojice „IMPULZ“ center: České Velenice –
Gmünd, Nové Hrady – region Weitra, Nová Bystřice – Litschau, Slavonice - Dobersberg
a Telč – Drosendorf, z nichž všechny s výjimkou Telče leží na území Jihočeského kraje (MÚ
ČESKÉ VELENICE, 2009). V současné době fungují centra za finanční podpory
strukturálních fondů Evropské unie, která přichází prostřednictvím Euroregionu Silva
Nortica, organizace (MĚSTO NOVÁ BYSTŘICE, 2009). Výsledky fungování těchto center
jsou však velmi rozporuplné.
Obr. 1: Přeshraniční impulzní centra
Zdroj. SDRUŽENÍ RŮŽE, 2006
Na základě informací, které jednotlivá impulzní centra uvádějí na svých webových stránkách,
a osobního průzkumu, lze rozdělit čtyři impulzní centra fungující v Jihočeském kraji na dvě
kategorie:
 impulzní centra zastupující mikroregiony: České Velenice reprezentující mikroregion
Vitorazsko (7 obcí), Nové Hrady reprezentující mikroregion Sdružení Růže (23 obcí),
 impulzní centra zastupující oficiálně pouze danou obec: Slavonice, Nová Bystřice.
Při ověřování informací bylo zjištěno, že IpC Nová Bystřice oficiálně zastupuje skutečně
pouze Novou Bystřici a případně i její spádové obce, ovšem zajišťuje i spolupráci na úrovni
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
191
Sdružení pohraničních obcí a měst okresu Jindřichův Hradec. Pro účely statistické analýzy
bylo vzato v úvahu pouze oficiální zastupování města Nové Bystřice.
Tab. 5: Zapojení obcí do impulzních center v rámci Jihočeského kraje dle okresu a SO ORP
Okres SO ORP Impulzní centrum Celkem
České
Budějovice
České Budějovice Přeshraniční impulzní centrum Sdružení Růže 3
Trhové Sviny
Přeshraniční impulzní centrum Sdružení Růže 15
Přeshraniční impulzní centrum Sdružení Růže,
Přeshraniční impulzní centrum České Velenice
1
Český Krumlov Kaplice Přeshraniční impulzní centrum Sdružení Růže 4
Jindřichův
Hradec
Dačice Impulsní centrum Slavonice 1
Jindřichův Hradec Impuls centrum Nová Bystřice 1
Třeboň Přeshraniční impulzní centrum České Velenice 6
Celkový součet 31
Zdroj: vlastní výpočty
V Jihočeském kraji je do impulzních center zapojeno celkem 31 měst a obcí (5 % kraje),
z toho obec Hranice je díky členství v mikroregionech de facto členem dvou impulzních
center. Impulzní centra tak reprezentují 41 338 obyvatel Jihočeského kraje (6,5 % kraje)
a území o rozloze 1 070,5 km2
(10,64 % kraje). V současné době existuje ještě další
ImpulsCentrum Strakonicko, které kvůli své neaktivitě nebylo zahrnuto do datové báze.
3.2 Euroregiony
Pojem euroregion, evropský region, označuje regionální formy spolupráce zpravidla přes
hranice evropských zemí. Euroregiony začaly v oblasti hospodářské spolupráce, dnes ale mají
také za cíl sbližovat země Evropy ve společenském a kulturním životě. Euroregiony nemají
nějakou jednotnou „oficiální“ (úřední), nebo „centrální“ (státní, mezistátní) definici, tento
název používají společenství, spolky jak ve vyspělých regionech Evropy, tak programy na
rozvoj jejích méně vyvinutých oblastí. A sice v nejrůznějších formách: veřejnoprávní (státy,
země, okresy, okrsky, obce), soukromé, občanskoprávní, smíšené právní formy veřejných
a soukromých organizací, public-private-partnership (PPP), bez právně formální formy.
Rada Evropy upravuje pojem „euroregionu“ v tzv. Madridské dohodě z roku 1980, rámcové
dohodě o spolupráci regionů Evropy přes hranice jednotlivých zemí. Ale ani v rámci Rady
Evropy není tato dohoda právně závazná (CRR, 2006).
Hlavním důvodem zakládání takovýchto svazků je odstraňování nerovností mezi regiony na
obou stranách hranice. Spolupráce zasahuje do všech oblastí života občanů na kulturní,
sociální, hospodářské a infrastrukturní úrovni. Sdružení měst a obcí v příhraničních částech
ČR je zaměřené na přípravu a realizaci konkrétních návrhů projektů pro oživení území od
poradenství při jejich přípravě a realizaci až po spoluúčast na celostátních i mezinárodních
programech. Euroregiony spolupracují také na tvorbě kalendáře společenských, kulturních
a sportovních akcí konaných na území euroregionu a přispívají tak k užší spolupráci, podpoře
cestovního ruchu a kulturním výměnám (CRR, 2006). V ČR dnes funguje třináct euroregionů,
které zahrnují území více než čtyřiceti ze sedmdesáti šesti okresů. V okolních státech je
situace následující:
 v Polsku existuje také třináct euroregionů: Pomerania, Bałtyk, Niemen, Bug,
Karpacki, Tatry, Słąsk Cieszyński, Silesia, Pradziad, Glacensis, Nysa, Sprewa-NisaBóbr
a Pro Europa Viadrina,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
192
 v SR je sedm euroregionů: Tatry, Miskolc-Košice, Karpátski, Biele Karpaty, Západne
Slovensko/Weinviertel/Jižní Morava, Váh-Dunaj-Ipeľ a Beskydy,
 Rakousko se může pochlubit devíti euroregiony: Inn-Salzach, Weinviertel/Západne
Slovensko/Jižní Morava, Silva Nortica, Mühlviertel/Bayerischer Wald, Euroregio
Burgenland/West/Nyugat-Pannónia, Zugspitze-Wetterstein-Karwendel, SalzburgBerchtesgadener
Land-Traunstein, Via Salina a Euregio Bodensee,
 v Německu existuje jednadvacet euroregionů (BUSINESSINFO, 2003).
Euroregion Šumava-Jihozápadní Čechy – historie procesu založení společné rakousko-české
diskusní platformy sahá až do roku 1989. Iniciativa Waldviertel Managementu směřovala
nejdříve na jihočeské přednosty okresů, později na nově založené regionální rozvojové
agentury v Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích, se kterými byla 13.4.2000
podepsána Deklarace o spolupráci mezi regiony. Po aktivním zásahu Sdružení měst a obcí
Jihočeského kraje (SMOJK) se snahy o založení euroregionu zintensivnily. Jednání byla
nakonec završena slavnostním založením Euregio Silva Nortica 28.5.2002 v Hospodářském
parku Gmünd/České Velenice.
Zakladateli jsou Europaplattform Pro Waldviertel na rakouské straně a sdružení Jihočeská
Silva Nortica na české straně. Euroregion Silva Nortica zahrnuje území okresu Jindřichův
Hradec, České Budějovice, Písek a Tábor v Jihočeském kraji a region Waldviertel s okresy
Zwettl, Krems, Gmünd, Waidhofen an der Thaya a Horn na území Spolkové země Dolní
Rakousko (JIHOČESKÁ SILVA NORTICA, 2011).
Druhý jihočeský euroregion, Euroregion Šumava, vznikl roku 1993 v Českém Krumlově.
Zahrnuje území okresů Domažlice, Klatovy, Prachatice, Český Krumlov a Strakonice.
Zahraničními partnery Euroregionu Šumava jsou Euregio Bayerischer Wald – Unterer Inn
v Bavorsku a Regionalmanagement Mühlviertel v Horním Rakousku. Dohromady s těmito
partnery tvoří Euroregion Šumava jeden přeshraniční celek. Hlavní činností Euroregionu
Šumava je (EUROREGION ŠUMAVA – JIHOZÁPADNÍ ČECHY, 2011):
 zkvalitnění a koordinace přeshraniční spolupráce,
 reprezentace regionu,
 výměna informací,
 správa Dispozičního fondu Programu přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika Svobodný
stát Bavorsko v regionu Šumava,
 účast na tvorbě strategií rozvoje a programů EU.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
193
Obr. 2: Mapa euroregionů v České republice
Zdroj: CRR, 2006
Obr. 3: Euroregiony na území Jihočeského kraje
Zdroj: CRR, 2006
Tab. 6: Charakteristika jednotlivých euroregionů
Euroregiony Počet zapojených obcí Počet obyvatel Rozloha (km2
)
Euroregion Silva Nortica 41 264 810 1 714,29
Euroregion Šumava 89 99 483 2 371,28
Celkový součet 130 364 293 4 085,57
Zdroj: vlastní výpočty
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
194
Tab. 7: Zapojení obcí do euroregionů v rámci Jihočeského kraje dle okresu a SO ORP
Okres SO ORP Euroregiony Celkem
České Budějovice
České Budějovice Euroregion Silva Nortica 4
Trhové Sviny Euroregion Silva Nortica 5
Český Krumlov
Český Krumlov Euroregion Šumava 16
Kaplice Euroregion Šumava 8
Jindřichův Hradec
Dačice Euroregion Silva Nortica 9
Jindřichův Hradec Euroregion Silva Nortica 12
Třeboň Euroregion Silva Nortica 5
Písek
Milevsko Euroregion Silva Nortica 2
Písek Euroregion Silva Nortica 1
Prachatice
Prachatice Euroregion Šumava 18
Vimperk Euroregion Šumava 14
Strakonice
Blatná Euroregion Šumava 26
Strakonice Euroregion Šumava 6
Vodňany Euroregion Šumava 1
Tábor Tábor Euroregion Silva Nortica 3
Celkový součet 130
Zdroj: vlastní výpočty
V Jihočeském kraji je do euroregionů zapojeno celkem 130 měst a obcí, z toho do
Euroregionu Silva Nortica pouze 41 obcí a do Euroregionu Šumava 89 obcí. Díky velkým
městům však euroregiony zaujímají 364 293 obyvatel Jihočeského kraje (57,2 % kraje)
a území o rozloze 4 085,6 km2
(40,6 % kraje). Mezi největší členy patří města České
Budějovice, Tábor, Písek, Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Milevsko a Třeboň.
4. Souhrn a závěry
Z hlediska významnosti jednotlivých forem spolupráce je jednoznačně nejvýznamnější
formou v Jihočeském kraji spolupráce v rámci mikroregionů a MAS, tyto dvě formy
spolupráce tvoří 60 % všech forem spolupráce v kraji. Ostatní formy spolupráce již nejsou tak
významné, protože nepřináší obcím takové efekty jako spolupráce v MAS a mikroregionech
nebo se do nich kvůli svému geografickému umístění nemohou v takové míře obce zapojit
(viz např. spolupráce s obcemi jiných států). Přeshraniční spolupráce municipalit tvoří proto
„jen“ 8,52 % všech kooperací (GIZ 1,68 % a euroregiony 6,84 %). Přínosy spolupráce mohou
být v různých rovinách – od ekonomické roviny až po rovinu politickou, což se projevuje
logicky i na zájmu jednotlivých měst a obcí o členství v GIZ a euroregionech. Důležitým
aspektem při výběru vhodné formy spolupráce jsou i legislativní a ekonomické bariéry.
Přeshraniční spolupráce obcí a měst v Jihočeském kraji se rozvíjí nejvíce v rámci tzv.
euroregionů. Jejím cílem je překonávat hranice a postupně snížit význam státních hranic na
úroveň správního členění s pozitivně stimulujícím účinkem na spolupráci. Se vstupem ČR do
EU v roce 2004 a v roce 2007 do Schengenu došlo k radikálnímu zintenzivnění mezinárodní
spolupráce zejména v příhraničních oblastech. To lze demonstrovat například na jednom z 5
nejvíce spolupracujících měst Jihočeského kraje – na Prachaticích. Dle BAUEROVÉ (2011)
například město Prachatice od roku 2004 do roku 2009 již zrealizovalo přeshraniční projekty
v celkové výši 4 221 tis. Kč. V této oblasti je město i nadále aktivní, v roce 2010 Prachatice
podaly 8 žádostí o dotace z Dispozičního fondu Cíl 3 ČR – Svobodný stát Bavorsko
a 3 žádosti o dotace z Dispozičního fondu Cíl 3 ČR – Rakousko.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
195
Spolupráce obcí je významným faktorem regionálního rozvoje a její význam by neměl být
podceňován, což se v řadě případů stává. Stát a veřejná správa by se měly snažit spolupráci
obcí podporovat – jak finančně, tak i administrativně a legislativně, poradenstvím a dalšími
formami podpory. Přestože zapojení jihočeských měst a obcí do impulzních center není velké
a v euroregionech najdeme pouze 130 měst a obcí kraje, představují euroregiony jednu
z nejzajímavějších a nejperspektivnějších forem meziobecní spolupráce.
Obr. 4: Podíl jednotlivých forem meziobecní spolupráce v Jihočeském kraji
Literatura
[1] BAUEROVÁ, I. Aktivity municipalit a jejich spolupráce jako faktory rozvoje
Prachaticka : bakalářská práce. České Budějovice : Vysoká škola evropských a
regionálních studií, o. p. s., 2011, 86 s. Vedoucí bakalářské práce : Ing. Jiří Dušek, Ph.D.
[2] Co jsou přeshraniční impulzní centra? [online]. Nové Hrady : Sdružení Růže, 2006 [cit.
2011-04-07]. Dostupný z WWW:
<http://ipc.sdruzeniruze.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=100120>
[3] DOČKAL, V. Princip partnerství v ČR. In DOČKAL, V. Šest let regionální politiky v
ČR – Šance a limity. Brno : Masarykova univerzita v Brně – Mezinárodní politologický
ústav, 2006. s. 37-48. ISBN 80-210-3983-3
[4] Euroregion Šumava [online]. Klatovy : Euroregion Šumava – Jihozápadní Čechy, 2011,
22.4.2011 [cit. 2011-04-30]. Dostupný z WWW:
<http://www.euregio.cz/euregio/index.php?page=30&lang=cz&sm=1>
[5] Euroregiony [online]. Praha : BusinessInfo.cz, 2003, 21.1.2003 [cit. 2011-04-09].
Dostupný z WWW:
<http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rozvoj-regionu/euroregiony/1001179/5159/>
[6] Euroregiony [online]. Praha : Centrum pro regionální rozvoj ČR, 2006 [cit. 2011-04-09].
Dostupný z WWW: <http://www.risy.cz/index.php?pid=202&sid=1045&mid=6480>
[7] GALVASOVÁ, I., et al. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. 1. vyd. Brno : Georgetown,
2007. 140 s. ISBN 80-251-20-9
[8] Jak vznikla přeshraniční impulzní centra [online]. České Velenice: Městský úřad České
Velenice, 2009, 30.7.2009 [cit. 2011-04-09]. Dostupný z WWW:
<http://www.velenice.cz/index.php?id=cojsoupreshranicniimpulznicentra&menu=menu7>
[9] KOLEKTIV AUTORŮ. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 4. vyd. Plzeň : Aleš
Čeněk, 2004. 447 s. ISBN 80-86473-80-5
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
196
[10]Přeshraniční Impuls Centra a GIZ NET [online]. Nová Bystřice : Město Nová Bystřice,
2009 [cit. 2011-04-09]. Dostupný z WWW:
<http://www.novabystrice.cz/impulscentrum.php>
[11]Základní informace o ERSN [online]. Jindřichův Hradec : Jihočeská Silva Nortica, 2011
[cit. 2011-04-29]. Dostupný z WWW: <http://www.silvanortica.com/cs/section-
1/zakladni-informace-o-ersn.htm?sub=2>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
197
KONSOLIDÁCIA SÍDELNEJ ŠTRUKTÚRY NA ZÁKLADE
DOBROVOĽNÉHO ZLUČOVANIA OBCÍ. PRÍPADOVÁ
ŠTÚDIA II
CONSOLIDATION OF SEAT STRUCTURE ON BASIS OF VILLAGES
VOLUNTARY MERGING. THE CASE STUDY II
DOC. ING. ANNA BELAJOVÁ, CSC.
DOC. ING. MARTA HAMALOVÁ, CSC.
ING. MILENA MAJOROŠOVÁ
MGR. IVANA KOVÁCSOVÁ
Katedra verejnej správy
ING. STANISLAV FILIP, PHD.
Katedra manažmentu
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave
Železničná 14, 821 07 Bratislava, Slovenská republika
E-mail: anna.belajova@vsemvs.sk, marta.hamalova@vsemvs.sk,
milena.majorosova@vsemvs.sk, ivana.kovacsova@vsemvs.sk, stanislav.filip@vsemvs.sk
Anotácia
Príspevok je zameraný na analýzu a hodnotenie východiskovej rozvojovej úrovne piatich
malých obcí, ktoré by mohli byť na základe princípu dobrovoľnosti integrované do jedného
amalgamizovaného samosprávneho celku. Veľkosť obce a charakteristiky obyvateľstva,
rozvojová úroveň technickej a sociálnej infraštruktúry, formy zabezpečovania služieb,
samosprávny manažment a výkonní pracovníci obecných úradov, rozpočet obcí boli
rozhodujúcimi indikátormi pre hodnotenie ich východiskovej pozície. Z analýzy faktorov
charakterizujúcich východiskovú pozíciu obcí je možné identifikovať dôvody pre zlúčenie obcí
do väčšieho správneho celku ako aj bariéry, ktoré by mohli ovplyvniť zlučovanie uvedených
obcí na dobrovoľnom princípe.
Kľúčové slová
decentralizácia verejnej správy, konsolidácia sídelnej štruktúry, municipalizácia, optimálna
veľkosť obcí, faktory rozvoja obcí, miestna samospráva
Annotation
The article is aimed at analysis and assessing the initial development level of the group of
five small villages, which could by at basis of principle voluntary integrated into a one
amalgamated self-governing unit. Size and characteristics of the village population,
development level of technical and social infrastructure, the form of providing services, selfgovernment
management and officers of municipal offices, municipal budget were decisive
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
198
indicators for assessing their starting position. From the analysis the factors, which
characterize the starting position of municipalities can be identified the reasons for the
merger of municipalities into a larger administrative units as well as barriers that could
affect the consolidation of those communities on a voluntary basis.
Key words
decentralization of public administration, consolidation of seat structure, municipalisation,
optimal village size, factors of villages development, local self-government
JEL Classification: R58
Úvod
Prijatím zákona SNR č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení sa začala realizovať prvá etapa
reformy verejnej správy. Napriek prijatiu tohto zákona, obce nedisponovali dostatočnou
mierou správnej a finančnej nezávislosti, nepodieľali sa výraznou mierou na správe vecí
verejných. V druhej etape decentralizácie verejnej správy po roku 1998 sa Slovenská
republika zamerala na cieľ: doviesť decentralizačný proces, v maximálne možnej miere do
obcí a vytvoriť z nich rozhodujúci článok verejnej správy 4. V priebehu rokov 2002 – 2004
sa uskutočnil rozsiahly prenos kompetencií zo štátnej správy na samosprávu a obce sa stali
kompetentnými a relatívne autonómnymi subjektmi výkonu verejnej správy. V mnohých
krajinách decentralizácia verejnej správy prebieha s rôznou intenzitou prechodu
zodpovednosti za plnenie úloh zverených zo štátu na samosprávu ako aj v rôznom časovom
horizonte. V tejto súvislosti je dôležitou politicko – ekonomickou otázkou veľkosť obcí od
ktorej závisí ich spôsobilosť konať vo zverených záležitostiach.
Východisko stanovenia obecného veľkostného optima ponúka grécky filozof Platón, podľa
ktorého ideálny počet obyvateľov je 5 040. Z pohľadu efektívneho poskytovania služieb sa
odborné názory na minimálnu koncentráciu trvalo žijúceho obyvateľstva v obci prikláňajú
k počtu 3 -5 tisíc obyvateľov 3.
Novodobý teoretik Keating ponúka všeobecný návod na stanovenie veľkostného optima obcí,
pričom vychádza z predpokladu, že optimálna veľkosť miestnych samospráv je ovplyvňovaná
štyrmi základnými dimenziami [2]:
 ekonomická efektívnosť – pri akej veľkosti môže obec poskytnúť čo najviac služieb
s čo najnižšími nákladmi, dosahuje sa ekonómia z rozsahu poskytovaných služieb,
 demokracia – aké veľkostné štruktúry obcí môžu najlepšie zabezpečiť rozvoj
demokratických inštitútov a primeranú zodpovednosť,
 distribúcia - aké štruktúry môžu poskytnúť najrovnomernejšie rozloženie služieb
a daňového zaťaženia,
 rozvoj – aké štruktúry sú najlepšie vybavené na podporu ekonomického rastu.
Poznatky z pôsobenia miestnej samosprávy v Európe umožňujú konštatovať, že rozsah
poskytovaných služieb obce je úmerný jej veľkosti. V prípade Slovenska bolo procesom
decentralizácie zverených cca 400 kompetencií v rovnakej štruktúre všetkým obciam. Vznikla
tým výrazná disparita medzi rozsahom prenesených kompetencií a veľkosťou obcí. Aby obce
boli schopné zabezpečovať všetky kompetencie v uvedenom rozsahu, musia disponovať
dostatočnou odbornou, personálnou a finančnou kapacitou. Sídelná sieť je charakteristická
vysokou mierou rozdrobenosti, o čom svedčí skutočnosť, že najvýraznejším podielom sú
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
199
zastúpené malé obce do tisíc obyvateľov (až 67 %). V nich žije 16% populácie 1.
V dôsledku fragmentácie, dané predpoklady nespĺňa väčšina obcí. Rozdrobenosť sídelnej
štruktúry možno riešiť rôznymi prístupmi [5]:
 rešpektovať jestvujúci stav sídelnej štruktúry, malým obciam ponechať len
nevyhnutný rozsah samosprávnej pôsobnosti, a podstatnú časť správy verejných veci
ponechať v rukách štátnej správy,
 ponechať malým obciam len nevyhnutný rozsah kompetencií a podstatnú časť služieb
delegovať na blízke mesto, ktoré ich poskytuje obyvateľom všetkých obcí
v hraniciach svojho obslužného územia,
 zmluvné poskytovanie služieb malým obciam prostredníctvom kontraktovania alebo
nákupov,
 diferencovať rozsah obecných funkcií v závislosti od veľkosti obce.
 vytvoriť podmienky pre zabezpečovanie služieb prostredníctvom spoločných
obecných úradovní, ktoré vykonávajú niektoré kompetencie, ktoré sú menej
frekventované, odborne a finančne náročné pre všetky združené obce,
 municipalizácia je formou konsolidácie malých obcí, ktorá sa využíva najčastejšie na
riešenie dilemy medzi prenesenými kompetenciami, a malými obcami.
Municipalizáciou dochádza k spojeniu malých, funkčne slabých obcí do väčších
miestnych samosprávnych celkov.
Väčšina krajín Európy pristúpila k riešeniu fragmentovanej sídelnej štruktúry
municipalizáciou. Na Slovensku sa začala uplatňovať dobrovoľná spolupráca (v zmysle
zákona o obecnom zriadení), ktorá vstúpila do popredia až po roku 2004, kedy začali vznikať
spoločné obecné úrady najmä na výkon prenesených kompetencií (stavebný úrad, matrika,
životné prostredie a i.) a čiastočne aj originálnych kompetencií (školský úrad, sociálne
služby). „Spoločné obecné úrady sú vytvárané na troch základných princípoch: vzájomná
výhodnosť, princíp rovnosti, v závislosti od pozície člena a princíp autonómneho
rozhodovania“ [6].
Spolupráca na báze dobrovoľnosti má síce svojich zástancov, ale podľa odborných názorov
nereprezentuje systémovú a racionálnu formu rozvoja samosprávnej pôsobnosti obcí.
Dobrovoľná spolupráca je komplikovaná a má organizačné a politické úskalia. Ide skôr
o prechodný stav, ktorý bol vynútený spoločenskými a politickými podmienkami počas
transformácie spoločnosti, počas realizácie reformy verejnej správy a decentralizácie štátu.
Tento stav je potrebné ďalej upravovať, a tým postupne naplniť všetky ciele a princípy
decentralizácie.
Konsolidácia sídelnej štruktúry v podmienkach Slovenska je citlivým politicko –
ekonomickým, ale aj sociálnym problémom. Jeho príprave ako aj spôsobom uskutočňovania
je potrebné venovať dostatočnú pozornosť. Jednotlivé formy konsolidácie, najmä
municipalizácia predstavuje zásadnú systémovú a štrukturálnu zmenu sídelnej štruktúry,
v ktorej sa „rozpúšťajú existujúce štruktúry a formuje sa nová identita obcí“, preto je
potrebné takúto zmenu odskúšať prostredníctvom pilotných projektov tam, kde je štruktúra
osídlenia najzložitejšia.
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave sa na hľadaní optimálnej
formy konsolidácie sídelnej štruktúry podieľa realizáciou výskumného projektu „Model
komunálnej reformy na Slovensku“, ktorého čiastočné výsledky už boli publikované
v príspevku pod názvom „Konsolidácia sídelnej štruktúry na základe dobrovoľného
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
200
zlučovania obcí. Prípadová štúdia I.“ Do pilotného projektu bolo začlenených 5 obcí v okrese
Veľký Krtíš.
1. Cieľ, materiál a metódy
Cieľom tohto príspevku je nadviazať na prípadovú štúdiu I. a analyzovať východiskovú
pozíciu piatich malých obcí územne lokalizovaných v okrese Nové Mesto nad Váhom. Medzi
rozhodujúce indikátory hodnotenia obcí patria veľkosť obcí, charakteristika ich obyvateľstva,
lokalizácia z pohľadu dopravnej dostupnosti, rozvoj technickej a sociálnej infraštruktúry,
volený manažment samosprávy, výkonní pracovníci obecných úradov a finančné podmienky.
Informácie boli získané z obecných úradov formou riadeného rozhovoru so starostami
a zamestnancami obecných úradov. Komplexnejšie údaje doposiaľ poskytli iba 4 obce.
Najmenšia obec Haluzice doposiaľ neposkytla finančné údaje. Informácie boli poskytnuté
s platnosťou k 31.12.2010.
2. Rozvojová pozícia malých obcí
Pre identifikáciu očakávaných problémov súvisiacich s rozvojom integrovanej obce ako aj pre
identifikáciu faktorov vyžadujúcich potrebu konsolidácie sídelnej štruktúry v skúmanom
mikroregióne je potrebné hodnotenie východiskovej rozvojovej pozície skúmaných obcí.
2. 1 Lokalizácia, veľkosť obcí, obyvatelia a dopravná dostupnosť
Do prieskumu bolo začlenených päť obcí mikroregiónu Bošáčka: Bošáca, Trenčianske
Bohuslavice, Haluzice, Zemianske Podhradie a Nová Bošáca. Obce vytvárajú relatívne
ucelený územný celok nakoľko majú susediace katastrálne územia. Bošácka dolina sa tiahne
od Trenčianskych Bohuslavíc na severozápad, k hlavnému hrebeňu Bielych Karpát v oblasti
Veľkého Lopeníka. Je 20 km dlhá a 1-3 km široká. Cestná vzdialenosť medzi jednotlivými
obcami sa pohybuje od 2 -10 km. Dolina je zaujímavá z hľadiska kultúrnohistorického,
národopisného i prírodovedného.
Tab. 1: Veľkosť obcí a charakteristika obyvateľstva
Názov obce Počet obyvateľov Katastrálne územie v km2
Trenčianske Bohuslavice 897 640
Haluzice 65 381
Bošáca 1 371 2 216
Zemianske Podhradie 755 826
Nová Bošáca 1 139 3 400
Spolu 4 227 7 463
Zdroj: vlastné spracovanie prvotných údajov
Vývoj počtu obyvateľstva je takmer vo všetkých obciach nepriaznivý, charakteristický
prirodzeným úbytkom obyvateľstva, trvalou emigráciou mladého obyvateľstva z obcí
a výrazným starnutím obyvateľstva. Počet obyvateľov ubúda najmä v najmenšej obci
Haluzice. Iba v Novej Bošáci bol zaznamenaný prirodzený prírastok obyvateľstva. V obciach
neustále absentuje obyvateľstvo v predproduktívnom veku a preto vývoj obyvateľstva a jeho
veková štruktúra predurčujú budúce problémy s ekonomickým a sociálnym rozvojom.
Lokalizácia obcí vo vzťahu k najbližším mestám, na ktoré si obce vytvárajú väzby cez
ponuku práce a ponuku služieb je priaznivá. Najbližšie mestá Nové Mesto nad Váhom
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
201
(11 km) a Trenčín (23km) vytvárajú dostatočnú ponuku pracovných príležitosti. V okrese sa
nezamestnanosť pohybuje okolo 10%.
Obce sú pospájané cestou II. triedy. Železničná doprava vo väčšine obcí absentuje. Iba
Trenčianske Bohuslavice majú železničné napojenie na hlavné trasy. Do väčšiny obcí je
možné sa dopraviť len autobusovou a automobilovou dopravou. Pričom sťažené to majú
najmä osady, v obciach Bošáca a Nová Bošáca, kde chodí autobus veľmi nepravidelne
a občania sú odkázaní na vlastnú automobilovú dopravu.
2.2 Úroveň rozvoja infraštruktúry a komunálne služby
Všetky obce sa zameriavajú predovšetkým na vybudovanie súčastí technickej infraštruktúry,
ktorá je významným faktorom pre lokalizáciu podnikateľov i obyvateľov. Úroveň rozvoja
danej infraštruktúry možno charakterizovať ako dobrú. Tri z piatich obcí majú vybudovaný
vodovod (v Zemianskom Podhradí je v štádiu výstavby a Novej Bošáci absentuje). Všetky
obce sú plnynofikovné. Žiadna z uvedených obcí nemá vybudovanú kanalizáciu. Čističku
odpadových vôd nemá žiadna obec kompletne vybudovanú pre všetkých obyvateľov. Je to
najmä z dôvodu, že obce Bošáca, Zemianske Podhradie, Trenčianske Bohuslavice sú
lokalizované v chránených vodohospodárskych oblastiach. V obci Zemianske Podhradie majú
niektorí obyvatelia vybudovanú domácu čističku a v obci Nová Bošáca je čistička
vybudovaná len pre budovy obecného úradu a okolité domy.
Každá obec má verejné osvetlenie, ktorého údržbu si zabezpečujú prostredníctvom vlastných
zamestnancov. Obce majú vybudované miestne komunikácie na dobrej úrovni. V osadách
niektorých obcí (Bošáca, Haluzice, Nová Bošáca) si vyžadujú miestne komunikácie
rekonštrukciu. Chodníky sú vybudované v štyroch z piatich obcí len z časti (v Haluziciach
absentujú). Likvidáciu komunálneho odpadu si zabezpečujú prostredníctvom zmluvnej
spolupráce so súkromným sektorom. Rozvoj súčasti technickej infraštruktúry obce plánujú
zabezpečiť prostredníctvom projektov financovaných z európskych zdrojov.
Koncentrácia obyvateľstva a rozpočet obce sú rozhodujúce faktory, ktoré ovplyvňujú úroveň
rozvoja sociálnej infraštruktúry. Potvrdzuje to aj rozvoj jednotlivých súčastí sociálnej
infraštruktúry v obciach, ktorá za rozvojom technickej infraštruktúry výrazne zaostáva.
Bytový a domový fond zodpovedá koncentrácii obyvateľstva. Pôvodný domový fond vo
všetkých obciach prechádza postupne rekonštrukciou a modernizáciou rovnako ako aj verejné
priestranstvá, ktoré sa upravujú, venuje sa pozornosť verejnej zeleni. Obec Nová Bošáca
a Bošáca robia aktívnu bytovú politiku. Vybudovali komunálne byty a domy za účelom
stabilizovať a prilákať mladšie obyvateľstvo do obcí.
Zdravotnícke služby zabezpečujú pre svoje obyvateľstvo len tri obce Bošáca, Nová Bošáca
a Trenčianske Bohuslavice formou čiastočného úväzku všeobecného lekára, ktorý chodí do
uvedených obcí 1 až 2 krát za dva týždne. Občania ostatných obcí využívajú služby
zdravotníctva v okolitých väčších obciach.
Vybavenosť predškolskými a školskými zariadeniami vyplýva z dopytu po ich službách.
Funkčnú základnú školu, kde sa vyučujú ročníky 1 – 9 má iba obec Bošáca, ročníky 1- 4 má
Nová Bošáca a Trenčianskej Bohuslavice, len v obci Haluzice absentuje akékoľvek školské
zariadenie. Základnú školu Trenčianske Bohuslavice navštevuje najmenší počet žiakov.
Funkčné materské školy sú lokalizované v štyroch z piatich obcí, ktorých služby využívajú aj
deti z obce. Počet detí v školách je na hranici efektívnosti ich prevádzok. Vývoj obyvateľstva
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
202
naznačuje, že aj tie sa postupne budú redukovať. Predškolské zariadenia sú vybavené
školskými jedálňami.
Vybavenosť zariadeniami sociálnych služieb je iba v obciach Zemianske Podhradie a Nová
Bošáca. V obciach výrazne narastá počet dôchodcov, napriek tomu obce majú slabo rozvinuté
aj základné sociálne služby pre dôchodcov (opatrovateľská služba) a úplne absentujú ostatné
sociálne služby vyplývajúce zo zákona o sociálnych službách. Ako dôvod ich absencie obce
uvádzajú nezáujem obyvateľov o tieto služby.
V troch (Bošáca, Nová Bošáca a Trenčianskej Bohuslavice) obciach sú vybudované kultúrne
domy, ktoré sú využívané viacúčelovo, predovšetkým na kultúrnu, podnikateľskú činnosť pre
súkromné subjekty a spoločenské podujatia a čiastočne i na rodinné oslavy. Športové objekty
sú reprezentované futbalovými ihriskami.
Prevažnú väčšinu komunálnych služieb technického charakteru (osvetlenie, vodovod,
komunálny odpad, požiarna ochrana a prevádza a údržba komunikácií) si obce zabezpečujú
na zmluvnom základe so súkromným sektorom. Cintorínske služby, verejnú zeleň a čistotu
verejného priestranstva si zabezpečujú vo vlastnom výkone kde využívajú verejnoprospešné
práce (nezamestnaných).
2.3 Volení a výkonní predstavitelia miestnej samosprávy a spolupráca obcí pri výkone
kompetencií
Rozvojovú úroveň aj malých obcí výraznou mierou ovplyvňujú volení predstavitelia miestnej
samosprávy a výkonní pracovníci obecných úradov. Toto konštatovanie podporujú výsledky
z praxe tých malých obcí, ktorých rozvojová úroveň je príkladná.
Tab. 2: Počet malých obcí a výkonných pracovníkov v trvalom pracovnom pomere
Názov obce Úväzok
starostu v %
Funkčné
obdobie
Počet
poslancov
Členov
komisií
Trenčianske Bohuslavice 100 1 7 14
Haluzice 50 5 5 Bošáca
100 1 9 6
Zemianske Podhradie 100 1 7 6
Nová Bošáca 100 1 7 6
Trenčianske Bohuslavice 35 32
Zdroj: vlastné spracovanie prvotných údajov
Štruktúru starostov tvoria prevažne muži, okrem obce Trenčianske Bohuslavice, kde pôsobí
starostka. V najmenšej obci Haluzice pôsobí starosta - dôchodca nepretržite od obdobia
národných výborov z dôvodu, že nikto iný nechce kandidovať na túto funkciu.
V poslaneckom zbore všetkých obcí pôsobí celkom 35 poslancov. Obce si vytvárajú rôzny
počet komisií, ktoré sú v prevažnej väčšine obcí len formálne konštituované a sú vytvárané
predovšetkým z radov poslancov.
Obciam zo zákona vyplývajú povinnosti zabezpečovať prenesené úlohy, za ktoré zodpovedá
štát (stavebný úrad, matrika, ochrana prírody a krajiny). Všetky tieto kompetencie si obce
zabezpečujú prostredníctvom SOÚ. Obce si touto formou zabezpečujú aj niektoré originálne
kompetencie (vodné hospodárstvo, opatrovateľská služba, školstvo). Keďže SOÚ sa
konštituujú na dobrovoľnom princípe, uvedené obce sú združené v dvoch spoločných
obecných úradoch.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
203
2. 4 Disponibilné finančné prostriedky obcí
Rozpočet a mimorozpočtové prostriedky tvoria celkové zdroje financovania úloh, ktoré
obciam vyplývajú zo zákona ako aj rozvojových potrieb investičného charakteru.
Tab. 3: Rozpočet obcí v eur (údaje za rok 2010)
Názov obce Trenčianske
Bohuslavice
Zemianske
Podhradie
Bošáca Nová
Bošáca
Haluzice Spolu
Celkové príjmy
obcí
788 260 155 201 743 699 861 131 - 2 548 291
Celkové
príjmy/obyvateľa
878,8 205,6 542,5 756,0 - 2382,9
Príjmy bežného
rozpočtu
z toho:
304 091 124 021 637 636 462 382 - 1 528 130
- podielová daň
z FO
132 022 76 082 239 452 185 366 - 632 922
- miestne dane 45 594 22 238 55 066 42 901 - 165 799
Daňová sila obcí 198,01 130,23 214,82 200,41 - 743,47
Zdroj: vlastné spracovanie na základe prvotných údajov
Celkový objem finančných prostriedkov, ktoré mali obce k dispozícií v roku 2010
predstavoval 2 548 291 eur. Rozhodujúcu časť prostriedkov tvoria príjmy bežného rozpočtu
(od 38,6% do 85,73%). Počet obyvateľov, ich štruktúra ovplyvňovali výšku podielovej dane
z príjmu FO, ktorá je rozhodujúcim daňovým príjmom obcí. Daňová sila vyjadrujúca daňové
príjmy na obyvateľa sa pohybuje od úrovne 130 eur v Zemianskom Podhradí až po 214 eur
v Bošácej. Do budúcna obce plánujú získavať nenávratné zdroje cez projekty spolu s úvermi
hlavným zdrojom financovania projektov investičného charakteru. Príjmy kapitálového
rozpočtu sa pohybovali od 9 tis. eur v obci Zemianske Podhradie po 155 tis. eur.
v Trenčianskych Bohuslaviciach.
Z uvedeného vyplýva, že obce rôznorodo pristupujú k hospodáreniu s finančnými
prostriedkami. Všetky obce aj v krízovom prostredí hospodárili s prebytkom bežného
rozpočtu a prebytok si presúvali na financovanie budúceho roku. Príjmy kapitálové rozpočtu
sú malé, z čoho sa dá usudzovať, že obce nedisponujú majetkom, ktorý im môže zabezpečiť
príjmy do bežného rozpočtu a zrejme ani do kapitálového rozpočtu. Všetky obce až na
Haluzice a Zemianske Podhradie (najmenšie obce), sú zaťažené úvermi viazanými na
investičný rozvoj. Splácanie úverov bude obmedzovať rozvoj služieb, pretože úvery sú
splácané z bežných prostriedkov.
Závery
Z analýzy faktorov charakterizujúcich východiskovú pozíciu obcí je možné identifikovať
dôvody pre zlúčenie obcí do väčšieho správneho celku ako aj bariéry, ktoré by mohli
ovplyvniť zlučovanie uvedených obcí na dobrovoľnom princípe.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
204
Dôvody pre zlučovanie obcí:
 periférna lokalizácia obcí od možnosti ponuky práce a služieb, ktoré poskytujú väčšie
mestá. Obce sú tým viac závislé na vytváraní ponuky práce vo vlastnom území.
Nevyužité výrobné kapacity po nefunkčných podnikoch i voľné kapacity nevyužitého
majetku obcí (stavby, pôda) môžu byť vhodným lokalizačným faktorom pre prilákanie
firiem, obecné podnikanie i zabezpečovanie sociálnych služieb pre potreby väčšej
obce,
 periférna lokalizácia od vnútroštátnych dopravných firiem tiež umocňuje závislosť aj
budúceho rozvoja na vlastných (endogénnych) zdrojoch rozvoja,
 obce tvoria relatívne uzatvorený územný celok so susediacimi katastrálnymi územiami
a malou vzdialenosťou medzi obcami čo je vhodná pozícia pre riadenie väčšieho
územného celku (dopravné prepojenie),
 malá koncentrácia obyvateľstva v obciach nepriaznivo ovplyvňuje ponuku práce ako
aj dopyt po službách a nízku efektívnosť pri zabezpečovaní služieb ako aj nízku
efektívnosť využitia obecného majetku,
 trvalý úbytok obyvateľstva a výrazné starnutie bude čoraz silnejšie obmedzovať
rozvoj obcí a bude vytvárať väčší tlak na zabezpečenie najmä sociálnych služieb,
ktoré sú v obciach málo rozvinuté alebo úplne absentujú. Vyššia koncentrácia
obyvateľstva vytvára väčší dopyt po sociálnych službách (zdravotníctvo, školstvo,
jednotlivé súčasti sociálnych služieb) zabezpečovanie ktorých by sa stalo
efektívnejším v obci s vyššou koncentráciou obyvateľstva,
 vyššie príjmy rozpočtu integrovanej obce vytvoria lepšie podmienky tak pre
zabezpečenie samosprávnych úloh, ako aj pre investičný rozvoj, pokiaľ sa racionálne
sformuluje rozvojová stratégia. Vytvoria sa tiež lepšie podmienky aj pre
zabezpečenie komplexných služieb v území a ich vyššiu efektívnosť,
 značná časť výdavkov spojených s činnosťou volených predstaviteľov a výkonných
pracovníkov samosprávy a činnosťou piatich obecných úradov by mohla byť
presunutá do zabezpečenia tých služieb, ktoré v obciach absentujú, alebo sú málo
rozvinuté,
 analyzované obce sa zapojili do pilotného projektu najmä z dôvodu ich vlastnej
iniciatívy pre integrovanie sa do jedného amalgamizovaného samosprávneho celku na
princípe dobrovoľnosti.
Bariéry zlučovania sú identifikované len na základe neoficiálnych postojov starostov, ktoré
riešitelia postrehli z reakcií starostov pri stretnutí k pilotnému projektu dobrovoľného
zlučovania obcí.
Dôvody proti zlučovaniu obcí:
 absencia poznatkov o efektoch, ktoré sa získavajú z optimálneho rozsahu
poskytovaných služieb,
 obava o stratu identity obce a postavenia lídra rozhodujúceho o rozvoji obce,
 nepochopenie potreby zlučovania občanmi a s tým spojená zložitosť práce
s obyvateľmi obce,
 absentujúci vecný a finančný motív, ktorý by presvedčil samosprávu i občanov
o výhodnosti procesu zlučovania,
 chýbajúca otvorená podpora vlády takejto forme konsolidácie, ktorá by iniciovala
diskusiu v odborných kruhoch aj v laickej verejnosti.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
205
Literatúra
[1] Gecíková, I. – Kostková, I. – Milotová, B. 2006. Možnosti a bariéry čerpanie finančných
prostriedkov EU pre malé obce na Slovensku. In XI. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách: sborník příspěvků z kolokvia konaného v Pavlově 18 .- 20. června
2008. - Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 161-169. ISBN 978-80-210-4625-2
[2] HAMALOVÁ, M. 2007. Teória, riadenie a organizácia verejnej správy. 1. časť: Teória
verejnej správy. 1. vyd. Bratislava: Merkury, 2007. s. 120- 121 ISBN 978-80-89143-58-0
[3] NIŽŇANSKÝ, V. a kol. 2009. Medziobecná spolupráca a zlučovanie obcí na Slovensku.
Výskumná štúdia. 1. vyd. Bratislava: Merkury. 2009. 115 s. ISBN 978-80-89458-00-4
[4] NIŽŇANSKÝ, V. - HALLOVÁ, K. 2006. Skúsenosti kantónu Luzern s komunálnou
reformou ,Bratislava M.E.S.A. 10. 2006. ISBN: 80-89177-08-5
[5] SWIANIEWICZ, P. 2002. Consolidation or Fragmentation. Budapest: OSI, 2002. s. 276.
ISBN 963-9419–45-1
[6] KLIMOVSKÝ, D. 2010 . Terrritorial Consolidation and Intercommunal Cooperation at
the Local Level in the Slovak Republic s. 246 – 247 In SWIANIEWICZ, P. 2003.
Territorial Consolidation Reforms in Europe. ISBN 978 963 9719 16 3
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
206
ZAPOJENÍ OBCÍ V MIKROREGIONECH ČESKÉ
REPUBLIKY
PARTICIPATION OF MUNICIPALITIES ON MICROREGIONS IN
CZECH REPUBLIC
ING. VILÉM PAŘIL
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika
email: vilem@mail.muni.cz
Anotace
Následující článek je zaměřen specifický nástroj spolupráce obcí v České republice, a to sice
na problematiku spolupráce obcí v rámci mikroregionů. Mikroregiony jsou však velmi
různorodými subjekty, jejichž vznik a zánik probíhá poměrně spontánně na základě nutnosti
uspokojování nejrůznějších potřeb a za účelem naplnění těchto potřeb většinou
prostřednictvím místního veřejného statku, jehož charakter přesahuje možnosti obce – ať už
myšleno možnosti ekonomické anebo i možnosti územní či socio-kulturní. Důraz v článku
bude kladen především na regionální disparity a odlišnosti vyplývající z velikostní struktury
jednotlivých obcí, potažmo mikroregionů v České republice.
Klíčová slova
Samospráva, obce, spolupráce, instituce dobrovolného svazku obcí, mikroregiony, veřejné
výdaje.
Annotation
Following article is aimed on specific municipal cooperation instrument in Czech republic
that means problem of municipal cooperation in the participation of microregions.
Microregions are varying subjects and their launch and finish has spontaneous character
determined by variation of different needs and original reasons to fulfill these needs by in
many cases local public good production. However this local public good exceed possibilities
of one only municipality – not only as an economic problem but also as territorial and
sociocultural problem. This article will emphasize regional disparities and differences
determined by the population of unit municipalities and microregions.
Key words
Local government, municipalities, cooperation, institution of voluntary municipal bunch,
microregions, public expenses.
JEL Classification: R12
Úvod
Problematika řízení a vývoje samosprávných celků je v České republice již poměrně známa
a je předmětem mnoha prací i odborných výzkumů. Většina těchto studií je samozřejmě
zaměřena na základní stavební kameny tohoto procesu, kterými samozřejmě jsou obce,
jakožto základní územně samosprávné celky (či jednotky) podle zákona č. 128/2000 Sb.
(o obcích). Druhým mladším uhelným kamenem systému samosprávy v České republice je
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
207
samozřejmě institut kraje jakožto vyššího územně samosprávného celku podle zákona č.
129/2000 Sb. (o krajích)1
. Avšak do problematiky řízení samospráv v podmínkách České
republiky vstupují i další specifické institucionální nástroje veřejného sektoru, které jsou
důležitými faktory rozvoje samosprávných celků (tedy i rozvoje území a společnosti). Těmito
specifickými nástroji jsou na regionální úrovni Regionální rady regionu soudržnosti (jejichž
status vychází ze zákona č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje) a na
mikroregionální úrovni tzv. „mikroregiony“ (jejichž právní forma není závazným způsobem
stanovena a může tedy nabývat různých legislativních podob). Právě druhý zmíněný nástroj je
předmětem následujícího článku. Právě mikroregiony jsou považovány za významný nástroj
v rozvoji především menších obcí České republiky, které se často potýkají s akutním
nedostatkem zdrojů, a to míněno jak ve smyslu finančních prostředků, tak i ve smyslu např.
lidských zdrojů (u kterých v malých obcích České republiky může být problémem jejich
kvalita, ale někdy i jejich množství)2
. Problematikou malých obcí České republiky se zabývá
také mnoho studií a autorů3
, ale přesto je vhodné podotknout, že struktura obcí České
republika je velmi specifická a v poměrném srovnání zahrnuje velké množství malých obcí,
které představují velmi významnou část území a významnou část populace České republiky.
Tato problematika bude ještě podrobněji rozebrána níže.
Spolupráce na municipální úrovni
Důvodem pro spolupráci obcí je především vznik nějakého problému, respektive potřeba jeho
řešení nebo v ekonomickém pojmosloví naplnění určité potřeby, pro niž je množství či
povaha místního veřejného statku4
natolik ekonomicky nákladná, že není možné ji uspokojit
prostřednictvím jednoho obecního rozpočtu, případně není možné naplnění této potřeby
realizovat na omezeném území jediné obce. V podstatě lze i tyto potřeby rozčlenit do dvou
základních kategorií podle povahy věci (tedy předmětu naplnění této potřeby), a to na potřebu
dlouhodobé spolupráce (která často souvisí např. s problematikou cestovního ruchu
a společné destinační strategie mikroregionu – více viz Holešínská, 2010) a na potřebu
jednorázové (krátkodobé) spolupráce (která v současnosti českých obcí často souvisí např.
s výstavbou čističky odpadních vod). Zatímco první typ dlouhodobé spolupráce však mívá
tzv. polyfunkční charakter, tak druhý typ spolupráce je svojí podstatou monofunkční. Oba dva
typy spolupráce jsou však v současné situaci českými obcemi v ČR využívány5
. V souvislosti
1
K těmto dvěma zákonům, kterými je řešena problematika samosprávy v České republice je samozřejmě nutné
přičíst, respektive uvést, zákon č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, které má v územní samosprávě určité
výsadní a velmi specifické postavení. Další důležitou legislativou týkající se např. dozoru či financování obcí
jsou pak zákony č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu a zákon č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení daní nebo
zákon č. 420/2004 Sb. o přezkumu hospodaření územně samosprávných celků.
2
Co se množstevního nedostatku týká, lze konstatovat, že u některých malých obcí dochází k situaci, kdy není
možné najít více kandidátů na post starosty obce (někdy může být problematického k opětné kandidatuře
motivovat či přesvědčit i kandidáta jediného). Co se problémů s kvalitou lidských zdrojů v menších obcích
České republiky týká, není možné jednoznačně určit velikost (nebo spíše malost) obce jako původní důvod
nedostatku kvalitních lidských zdrojů (alespoň ve svém počátku), ale je dobré zdůraznit, že právě velikost obce
je důležitým faktorem ovlivňujícím možnosti kultivace místního managementu (tedy nejen starosty, ale i
ostatních zastupitelů, či zaměstnanců úřadu), neboť právě malé obce se potýkají finančními problémy a často
nemají dostatek prostředků na to, aby si mohly dovolit uvolněného starostu. Neuvolněný „starosta“ má pak
samozřejmě i mnoho dalších „starostí“ než jen s vedením obce a nemá ani dostatek času na kultivaci svých
manažerských schopností, pokud jimi přirozené neoplývá.
3
Opluštilová (2005), Majerová (2008), Klusáček (2008).
4
Vedle místních veřejných statků obce poskytují i tzv. upřednostňované statky (kdy stát rozhoduje o spotřebě,
ale územní celky jsou poskytovatelem), viz např. Provazníková (2007).
5
Podle Kadeřábkové a Trhlínové (2008) monofunkční typ spolupráce využívá 48 % obcí, zatímco polyfunkční
typ využívá 39 % obcí ČR, avšak u prvního případu se projevuje klesající tendence, zatímco u druhého případu
vzrústající tendence.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
208
s charakterem spolupráce je dobré se zmínit o skutečnosti, že monofunkčnost či
polyfunkčnost této spolupráce významně ovlivňuje i její stabilitu, kde druhý typ je logicky
stabilnější formou, neboť je propojen činnostmi v několika oblastech (Kadeřábková,
Trhlínová, 2008). Mezi jednotlivé konkrétní důvody spolupráce obcí lze tedy zařadit
následující: financování větších investičních akcí, řešení problémů z minulosti přesahující
území jedné obce, uskutečňování záměrů zvyšujících kvalitu života v celém území, společné
prosazování zájmů a práva, společný postup při územním a investičním plánování, společné
získávání potřebných informací nebo výměna zkušeností (Šašek,1999).
Spolupráce na municipální úrovni může nabývat různých forem. Základní přehled forem
spolupráce dle kritéria její povahy uvádí Galvasová (2007):
 spolupráce mezi obcemi (dobrovolný svazek obcí, společná právnická osoba, smlouva
ke splnění konkrétního úkolu);
 spolupráce obcí se subjekty v území (Místní akční skupina, Místní agenda 21, Publicprivate-partnership,
zájmové sdružení právnických osob);
 národní struktury spolupráce obcí (Národní síť zdravých měst, Svaz měst a obcí ČR,
Národní síť Místních akčních skupin České republiky;
 spolupráce s obcemi jiných států (partnerské vztahy mezi obcemi a městy).
Výše uvedené formy spolupráce pak mohou nabývat nejrůznějších legislativních forem, které
lze rozčlenit následujícím způsobem:
 smlouva uzavřená ke splnění konkrétního úkolu (zákon č. 128/2000 Sb. o obcích);
 dobrovolný svazek obcí (zákon č. 128/2000 Sb. o obcích);
 společná právnická osoba – založení obchodní společnosti, status společníka (zákon
č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník);
 zájmové sdružení právnických osob (zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník);
 obecně prospěšná společnost (zákon č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných
společnostech).6
Pro účely tohoto článku a předmětu výzkumu (kterými jsou mikroregiony) je nejdůležitější
formou spolupráce dle kritéria její povahy spolupráce mezi obcemi, které nejčastěji
odpovídají legislativní formy dobrovolného svazku obcí (které je zastoupeno nejčastěji)
a zájmového sdružení právnických osob7
. V roce 2009 bylo na základě průzkumu Ústavu
územního rozvoje identifikováno 535 mikroregionů. Naproti tomu evidence dobrovolných
svazků obcí (DSO) uvádí 750 subjektů8
. Z identifikovaných 535 mikroregionů má odlišnou
právní formu než DSO 136 subjektů. Lze tedy říci, že 399 mikroregionů využívá právní
formy dobrovolného svazku obcí a lze také tvrdit, že v roce 2009 bylo 53,2 % z celkového
počtu DSO sdruženo za účelem naplňování dlouhodobějších, stabilnějších a multifunkčních
potřeb mikroregionu, zatímco 46,8 % bylo sdruženo za účelem, který má pravděpodobně
monofunkční, krátkodobější a méně stabilní charakter.
6
K tomuto výčtu je ještě možné přidat některé další právní formy např. nadace, které jsou zřizovány dle zákona
č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech (Kadeřábková, Trhlínová, 2008).
7
Ústav územního rozvoje v letech 2006 až 2009 prováděl výzkum mikroregionů České republiky, na základě,
kterého vytvořil monitorovací systém evidence mikroregionů (dostupný na www.uur.cz/iMR/iMR.asp).
Z výsledků tohoto výzkumu pak zveřejnil na svých webových stránkách některé kartogramy např. i kartogram
zachycující velmi významnou převahu právní formy dobrovolného svazku obcí v mikroregionech (www.uur.cz,
27. 4. 2011).
8
Tato informace vychází z registru Raris MF ČR dostupného na http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/raris (27. 4.
2011). Naproti tomu registr ekonomických subjektů Ares dostupný na http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ (27. 4.
2011) uvádí 943 subjektů. Je možné, že tuto odlišnost lze vysvětlit skutečností, že na registru Raris jsou dat
dostupná z roku 2009, zatímco na registru Ares jsou data aktuální (tedy z 27. 4. 2011)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
209
Regionální srovnání mikroregionů v ČR
V následující části bude pozornost věnována jednak identifikaci základních charakteristik
mikroregionů v České republice, ale také jejich regionálnímu srovnání a samozřejmě
i zapojení obcí a jejich účasti na mikroregionech v České republice. Následující tabulka uvádí
základní údaje a mezní hodnoty vybraných charakteristik, které jsou v této analýze sledovány,
a to počtu, celkové výměry, počtu obyvatel, hustoty obyvatel a členské základny.
Tab. 1: Základní souhrnné údaje o mikroregionech a MAS v ČR9
Ukazatel MAS Název MAS Mikroregiony Mikroregion
Počet v ČR 140 --------------------- 535 ---------------------
Největší výměra (v ha) 147 116 MAS Český les, o .s. 100 011 Písecko
Nejmenší výměra (v ha) 3 903 MAS CÍNOVECKO o.p.s. 929 DSO ČHP10
Průměrná výměra (v ha) 38 978 --------------------- 15 740 ---------------------
Nejvyšší počet obyvatel 92 465 MAS Sokolovsko o.p.s. 241 455 Karvinsko
Nejnižší počet obyvatel 9 087 MAS BRÁNA PÍSECKA 392 Sedmihoří
Průměrný počet obyvatel 28 990 --------------------- 14 422 ---------------------
Nejvyšší hustota osídlení (ob/km²) 331,90 MAS CÍNOVECKO o.p.s. 836,15 Karvinsko
Nejnižší hustota osídlení (ob/km²) 20,27 Náš region 9,19 St. Sebastian
Průměrná hustota osídlení (ob/km²) 83,72 --------------------- 100,92 ---------------------
Největší členská základna 98
MAS POŠUMAVÍ, Posázaví
o.p.s. 55 Písecko
Nejmenší členská základna 3 MAS CÍNOVECKO o.p.s. 2 10 mikroregionů
Průměrná členská základna 31 --------------------- 12 ---------------------
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, databáze MAS dostupná na http://eagri.cz, vlastní zpracování
Je zřejmé, že mezní hodnoty jednotlivých charakteristik značně variují. Pro celorepublikový
pohled na problematiku mikroregionů jsou však podnětnější průměrné údaje, které ukazují, že
průměrný mikroregion v České republice sdružuje 12 obcí, zaujímá oblast 15 740 ha, žije
v něm 14 422 obyvatel a hustota obyvatel na jeden kilometr čtvereční nabývá hodnoty 101.
Následující dvě tabulky (č. 2 a 3) zobrazují zapojení obcí v mikroregionech dle jednotlivých
krajů, přičemž kategorie I, II, III, IV znamenají zapojení obce v jednom, dvou, třech nebo
čtyřech mikroregionech. První tabulka uvádí absolutní čísla, druhá pak prezentuje procentní
vyjádření. Z tabulky je zřejmé, že nejvyšší míru zapojení do mikroregionů zaujímá kraj
Zlínský (více než 94 %), zatímco nejnižší míru (pokud neuvažujeme Prahu) představuje kraj
Karlovarský (který nedosahuje ani 77 %). Na druhou stranu se právě v tomto kraji vyskytují
dvě obce, které jsou v tomto smyslu velmi aktivní a jsou členy čtyř mikroregionů.
Z celkového počtu 6 250 obcí je v mikroregionech sdruženo 5 356 obcí (tedy 85,7 %).
9
Pro srovnání jsou uvedeny hodnoty zjištěné nejen pro mikroregiony v České republice, ale i pro místní akční
skupiny, které jsou dalším typem mikroregionální struktury, jež hraje svoji roli především v oblasti rozvoje
venkova a spolupráce veřejného a soukromého sektoru (PPP), na který jsou MAS primárně zaměřeny. Z tabulky
je jasně vidět, že místní akční skupiny jsou svoji strukturou odlišné od mikroregionů, jejich počet obyvatel a
hustota osídlení je nižší, naproti tomu celková výměra (často zasahující i do tří různých krajů) a členská
základna (rozuměj členská základna obcí – je nutné zvažovat i ostatní členy jak z veřejného, tak ze soukromého
sektoru) je větší. To tedy vypovídá především o skutečnosti, že v MAS nejsou zahrnuty některá města
střediskového, okresního či někdy i krajského významu, jak je tomu právě u mikroregionů, kde v tomto smyslu
mohou větší města projevovat vstřícnost a vzájemnou podporu obcím ve svém spádovém území.
10
Mikroregion DSO ČHP tvoří tři obce Čermná, Hlohovčice a Poděvousy.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
210
Tab. 2: Obce podle zapojení do mikroregionů – krajské srovnání (absolutně)
Kraj Není členem I II III IV Celkem
obcí v kraji
Celkem
obcí v MR
Jihočeský 70 405 130 18 0 623 553
Jihomoravský 96 438 129 10 0 673 577
Karlovarský 31 79 15 5 2 132 101
Královéhradecký 39 265 137 7 0 448 409
Liberecký 30 136 48 1 0 215 185
Moravskoslezský 23 205 50 21 0 299 276
Olomoucký 26 313 59 1 0 399 373
Pardubický 37 339 68 7 0 451 414
Plzeňský 74 349 70 8 0 501 427
Praha 1 0 0 0 0 1 0
Střední Čechy 261 774 103 7 0 1145 884
Ústecký 62 261 27 4 0 354 292
Vysočina 126 515 59 4 0 704 578
Zlínský 18 164 115 8 0 305 287
ČR 894 4246 1010 98 2 6250 5356
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
Tab. 3: Obce podle zapojení do mikroregionů – krajské srovnání (v procentech)
Kraj Není členem I II III IV Celkem v
MR
Jihočeský 11,24% 65,01% 20,87% 2,89% 0,00% 88,76%
Jihomoravský 14,26% 65,08% 19,17% 1,49% 0,00% 85,74%
Karlovarský 23,48% 59,85% 11,36% 3,79% 1,52% 76,52%
Královéhradecký 8,71% 59,15% 30,58% 1,56% 0,00% 91,29%
Liberecký 13,95% 63,26% 22,33% 0,47% 0,00% 86,05%
Moravskoslezský 7,69% 68,56% 16,72% 7,02% 0,00% 92,31%
Olomoucký 6,52% 78,45% 14,79% 0,25% 0,00% 93,48%
Pardubický 8,20% 75,17% 15,08% 1,55% 0,00% 91,80%
Plzeňský 14,77% 69,66% 13,97% 1,60% 0,00% 85,23%
Praha 100,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00%
Střední Čechy 22,79% 67,60% 9,00% 0,61% 0,00% 77,21%
Ústecký 17,51% 73,73% 7,63% 1,13% 0,00% 82,49%
Vysočina 17,90% 73,15% 8,38% 0,57% 0,00% 82,10%
Zlínský 5,90% 53,77% 37,70% 2,62% 0,00% 94,10%
ČR 14,30% 67,94% 16,16% 1,57% 0,03% 85,70%
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
V následující části v tabulce 4 je uvedeno srovnání již výše zmíněných charakteristik (počtu,
celkové výměry, počtu obyvatel, hustoty obyvatel a členské základny) avšak na tomto místě
s důrazem na srovnání mezi jednotlivými kraji. Největší počet mikroregionů se nachází ve
Středních Čechách (108), největší průměrnou výměru zaobírají mikroregiony v Jihočeském
kraji (27 201 ha), největší průměrný počet obyvatel žije v mikroregionech
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
211
Moravskoslezského kraje (28 708), kde je i nejvyšší hustota obyvatel (166,33 ob/km²)
a největší průměrnou členskou základnu mají kraj Pardubický a Vysočina.
Tab. 4: Základní charakteristika mikroregionů dle krajů
Kraj Počet MR Průměrná
rozloha MR
(v ha)
Průměrný
počet obyvatel v
MR
Průměrná hustota
obyvatel v MR
(počet obyv./km²)
Průměrný
počet členů
Jihočeský 52 27 201 14 579 64,04 16
Jihomoravský 70 12 176 12 887 108,07 12
Karlovarský 15 22 454 16 323 79,39 10
Královéhradecký 45 15 175 13 339 90,09 14
Liberecký 25 19 627 20 036 129,87 12
Moravskoslezský 33 18 600 28 708 166,33 11
Olomoucký 36 14 651 16 691 101,40 12
Pardubický 32 17 669 15 914 88,35 17
Plzeňský 40 21 440 11 594 62,47 13
Střední Čechy 108 11 237 9 446 109,02 11
Ústecký 38 13 780 13 381 99,98 9
Vysočina 44 16 842 10 558 61,66 17
Zlínský 35 17 470 26 257 137,60 12
Průměr ČR 44 15 740 14 422 100,92 12
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
Ze srovnání jednotlivých krajů lze pozorovat, že v průměru na jeden kraj České republiky
připadá 44 mikroregionů, přičemž tyto mikroregiony mají průměrnou rozlohu 15 740 hektarů
a žije v nich 14 422 obyvatel (průměrná hustota obyvatel v mikroregionech ČR je tedy po
zaokrouhlení 101 obyv./km²).
Následující tabulka č. 5 ukazuje celkovou rozlohu a celkový počet obyvatel obcí
v mikroregionech dle jednotlivých krajů. Z tabulky je patrné, že obce v mikroregionech
představují 84,6 % rozlohy území České republiky a 60,13 % obyvatel ČR. Z krajů, které
dosahují nejvyššího podílu zapojení v mikroregionech, za zmínku stojí opět kraj Zlínský (kde
obce v mikroregionech představují 97,4 % území a 98,21 % obyvatel).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
212
Tab. 5: Základní charakteristika obcí v mikroregionech dle krajů
Kraj Celková
rozloha
kraje (v
ha)
Rozloha
obcí v MR
(v ha)
Rozloha obcí v
MR (v %)
Celkový počet
obyvatel kraje
Počet
obyvatel obcí
v MR
Počet obyvatel
obcí v MR
(v %)
Jihočeský 1 005 735 914 002 90,88% 637 643 515 489 80,84%
Jihomoravský 719 657 593 702 82,50% 1 151 708 628 629 54,58%
Karlovarský 331 450 232 082 70,02% 307 636 197 754 64,28%
Královéhradecký 475 821 431 639 90,71% 554 402 398 387 71,86%
Liberecký 316 299 280 827 88,79% 439 027 312 445 71,17%
Moravskoslezský 542 709 462 881 85,29% 1 247 373 789 468 63,29%
Olomoucký 526 694 448 368 85,13% 642 041 533 093 83,03%
Pardubický 451 861 416 667 92,21% 516 329 397 419 76,97%
Plzeňský 756 114 664 217 87,85% 571 863 368 649 64,46%
Praha 49 607 0 0,00% 1 249 026 0 0,00%
Střední Čechy 1 101 458 864 397 78,48% 1 247 533 792 086 63,49%
Ústecký 533 489 418 717 78,49% 836 198 438 860 52,48%
Vysočina 679 596 558 336 82,16% 514 992 365 070 70,89%
Zlínský 396 370 386 079 97,40% 591 042 580 447 98,21%
Celkem ČR 7 886 860 6 671 914 84,60% 10 506 813 6 317 796 60,13%
Krajský průměr 563 347 513 224 85,38% 750 487 485 984 70,43%
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
Zapojení obcí v mikroregionech dle velikostní kategorie obce
V následující části je analyzováno zapojení obcí v mikroregionech nikoliv z pohledu
krajského či regionálního srovnání, ale z pohledu neméně důležitého, který vyplývá
z velikostní kategorie obce11
. Obce jsou v následující části roztříděny do jedenácti
velikostních kategorií (do 200, do 500, do 1 tis., do 2 tis, do 3 tis., do 5 tis., do 10 tis., do 20
tis., do 50 tis., do 100 tis. a nad 100 tis. obyvatel). Toto členění se snaží zohlednit některá
odlišná vymezení venkovského, respektive městského prostoru a především jejich hraničního
pásma. U studií zaměřených na malé obce se často odlišují kategorie podle veřejnoprávních
úkonů, které jsou ještě schopny vykonávat (např. Klusáček, 2008). Jako hranici vymezující
venkovský prostor je pak zohledněna metodika Českého statistického úřadu (stanovující
hranici dvou tisíc obyvatel), ale je zohledněna i veřejnoprávní praxe (kde v zákoně o obcích
je stanoveno kritérium počtu obyvatel pro získání statutu města, a to v hodnotě tří tisíc
obyvatel). Toto rozlišení také odpovídá některým nástrojům finanční podpory obcí, jako např.
Programu rozvoje venkova (financovaného z Evropského fondu rozvoje venkova) nebo
národního podprogramu Ministerstva pro místní rozvoj Podpora obnovy a rozvoje venkova,
kde jsou podle jednotlivých opatření či aktivit stanovena omezení velikostních kategorií obcí
odpovídající velikostní struktuře zvolené v tomto článku.
11
Pro účely této analýzy bylo zvoleno poněkud jemné rozlišení do jedenácti velikostních kategorií obcí. Ačkoliv
je toto rozlišení o něco podrobnější, než jaké bývá v literatuře často uváděno nezachycuje všechny možnosti,
které vyplývají z činností zaměřených např. na podporu venkova. Např. v krajských programech podpory a
rozvoje venkova jsou tato velikostní kritéria nastavena v každém kraji poměrně individuálně (Jihomoravský kraj
využívá např. kategorie nejmenších obcí do 100, a dále pak do 300 a do tisíce obyvatel).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
213
Základním východiskem této části průzkumu je hypotéza, že obce nejmenších velikostních
kategorií mají větší motivaci a zájem účastnit se na činnostech a aktivitách mikroregionů,
jinými slovy „čím menší je obec, tím větší je míra zapojení do mikroregionů.“ Tato motivace
je samozřejmě logická a lze ji očekávat především z důvodu kapitálové síly menších obcí,
které často nemohou samy o sobě začít realizaci větších investic z důvodu nedostatku
finančních prostředků, ale skrze svazky obcí je jejich kapitálová síla dostatečná, aby zajistili
i větší investičně nebo organizačně náročné akce.
Následující tabulky č. 6 a č. 7 zobrazují zapojení obcí do mikroregionů. Sledovány jsou
v nich již výše zmíněné ukazatele počet obcí, počet obyvatel, rozloha obcí a hustota obyvatel,
a to z pohledu velikostní struktury obce.
Tab. 6: Zapojení obcí dle velikostní kategorie – počet obcí, počet obyvatel
Velikostní kategorie Počet obcí v
MR
Počet obcí
v ČR
Počet
obcí
v MR v
%
Počet obyvatel
v MR
Počet
obyvatel v
ČR
Počet
obyvatel
v obcích
MR v %
1 až 199 1 270 1 543 82,31% 159 223 191 139 83,30%
200 až 499 1 701 1 982 85,82% 558 227 648 331 86,10%
500 až 999 1 196 1 346 88,86% 844 943 947 429 89,18%
1 000 až 1 999 626 710 88,17% 869 474 989 446 87,87%
2 000 až 2 999 193 218 88,53% 469 329 529 936 88,56%
3 000 až 4 999 164 177 92,66% 620 451 668 836 92,77%
5 000 až 9 999 118 142 83,10% 805 104 970 204 82,98%
10 000 až 19 999 55 69 79,71% 748 497 969 037 77,24%
20 000 až 49 999 27 42 64,29% 767 569 1 238 144 61,99%
50 000 až 99 999 5 15 33,33% 374 617 1 055 958 35,48%
více než 100 000 1 6 16,67% 100 362 2 298 353 4,37%
Celkem ČR 5 356 6 250 85,70% 6 317 796 10 506 813 60,13%
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
Tab. 7: Zapojení obcí dle velikostní kategorie – rozloha obcí, hustota obyvatel
Velikostní kategorie Rozloha
obcí v MR
(v ha)
Rozloha (v
ha)
Rozloha
obcí
v MR v
%
Hustota
obyvatel na
km² v obcích
v MR
Hustota
obyvatel
na km²
1 až 199 727 439 918 084 79,23% 21,89 20,82
200 až 499 1 553 320 1 778 760 87,33% 35,94 36,45
500 až 999 1 556 369 1 749 946 88,94% 54,29 54,14
1 000 až 1 999 1 139 161 1 300 167 87,62% 76,33 76,10
2 000 až 2 999 494 351 528 964 93,46% 94,94 100,18
3 000 až 4 999 455 781 476 329 95,69% 136,13 140,41
5 000 až 9 999 371 097 460 166 80,64% 216,95 210,84
10 000 až 19 999 194 406 237 142 81,98% 385,02 408,63
20 000 až 49 999 135 887 200 062 67,92% 564,86 618,88
50 000 až 99 999 33 767 108 466 31,13% 1 109,42 973,54
více než 100 000 10 336 128 774 8,03% 970,99 1 784,80
Celkem ČR 6 671 914 7 886 860 84,60% 94,69 133,22
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
214
Jak lze vidět v podstatě ve všech sledovaných ukazatelích (počet obyvatel, rozloha obcí
i počet obcí v mikroregionech) vzájemně korespondují (jak je vidět v grafu č. 1) a ukazují, že
zapojení mikroregionů u nejmenších obcí do 200 obyvatel se pohybuje nad 80 %, ale poté
u větších obcí vzrůstá, přičemž vrcholu dosahuje u obcí v kategorii mezi třemi a pěti tisíci
obyvatel, a poté začne významně klesat, což u větších obcí lze očekávat.
Graf 1: Zapojení obcí dle velikostní kategorie – počet obcí, počet obyvatel, rozloha obcí
v procentním vyjádření
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
70,00%
80,00%
90,00%
100,00%
1 až 199 200 až
499
500 až
999
1 000 až
1 999
2 000 až
2 999
3 000 až
4 999
5 000 až
9 999
10 000 až
19 999
20 000 až
49 999
50 000 až
99 999
více než
100 000
Počet obcí v % Počet obyvatel v % Rozloha v %
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
Zjištěním, které určitě stojí za zmínku, je především fakt, že u nejmenších obcí do 200
obyvatel je míra zapojení relativně nižší než u obcí z následujících velikostních kategorií.
Tato skutečnost lze interpretovat tím, že obce této nejmenší velikostní kategorie se sice
potýkají s nedostatkem finančních prostředků k větším investicím, ale na druhou stranu se zde
projevuje i nedostatek dostatečně kvalifikovaných či alespoň časově dostupných (řečeno
v případě starostů či zastupitelů v souladu se zákonem přímo „uvolněných“) lidských zdrojů.
Nicméně právě tyto zdroje jsou nezbytné pro aktivní účast a koordinaci činností spojených
s mikroregionálními strukturami.
Z pohledu větších měst, které plní ve struktuře samosprávy (nebo i přenesené státní správy)
určitou významnější úlohu lze konstatovat, že jedinými krajskými městy zapojenými do
mikroregionálních struktur jsou Olomouc (mikroregion Olomoucko), Ústí nad Labem
(mikroregion Jezero Milada) a Zlín (mikroregion Zlínsko). Zapojení bývalých okresních měst
do mikroregionů znázorňuje následující tabulka č. 8. Jak je vidět nejaktivnějším okresním
městem jsou z tohoto pohledu Strakonice, které jsou zapojeny do třech mikroregionů.
Tab. 8: Zapojení okresních měst v mikroregionech
Není členem 32 44,44%
MR I 32 44,44%
MR II 7 9,72%
MR III 1 (Strakonice) 1,39%
MR Celkem 40 55,56%
Celkem 72 100,00%
Zdroj: ČSÚ, ÚÚR, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
215
Závěr
Závěrem lze konstatovat, že vytváření mikroregionů je v českých poměrech velmi oblíbeným
nástrojem rozvoje obcí, který využívá 85,7 procent obcí v České republice. Při srovnání
mikroregionů a místních akčních skupin je nutné konstatovat, že mikroregiony pokrývají
menší území, ale jsou do nich zapojeny i větší obce, které v mikroregionech většinou sdružují
své spádové oblasti. Nejčastější právní formou mikroregionů je dobrovolný svazek obcí nebo
zájmové sdružení právnických osob. Mikroregiony jsou zakládány především z důvodu
uspokojení určitých potřeb, jejichž prostředky naplnění přesahují možnosti obce a jsou často
investičního charakteru, což potvrzují i údaje z portálu ARISweb Ministerstva financí České
republiky, které uvádí mezi lety 2001 a 2009 průměrný poměr kapitálových výdajů
u dobrovolných svazků obcí ve výši 79,37 % (zatímco u obcí ČR ve stejném období
kapitálové výdaje v průměru představovaly pouze 31,17 %).
Z pohledu krajského srovnání jsou mikroregionální struktury jakožto nástroje rozvoje obcí
a menších oblastí (obce přesahující) nejvíce využívány v kraji Zlínském, Olomouckém
a Moravskoslezském. Na opačném konci pomyslného žebříčku (pokud samozřejmě
neuvažujeme Prahu) se nachází Střední Čechy a Karlovarský kraj.
V části průzkumu, který byl zaměřen na analýzu zapojení obcí do mikroregionů z hlediska
velikostní struktury obce nebyla potvrzena hypotéza, že „čím menší je obec, tím větší je míra
zapojení do mikroregionů.“ Tato skutečnost neplatí především u nejmenších venkovských
obcí do dvou set obyvatel. Naopak největší míru zapojení do mikroregionálních struktur
zaujímají obce v kategorii mezi třemi a pěti tisíci obyvateli, které z pohledu většiny odborné
literatury i z pohledu většiny v praxi využívaných přístupů tvoří onu velmi obtížně
uchopitelnou hranici mezi strukturami venkovského a městského typu. Skutečnost, že
nejmenší obce neprokazují nejvyšší míru zapojení zřejmě lze vysvětlit např. nedostatkem
lidských zdrojů. Naproti tomu obce druhé zmíněné kategorie jsou často již dostatečně
vybavené jak z pohledu kapitálových, tak i lidských zdrojů, a proto se mohou velmi aktivně
podílet na aktivitách v mikroregionech.
U krajských měst lze konstatovat, že zapojení do mikroregionů je spíše menšinovým jevem
některých subjektů, z nichž největší počet obyvatel má Olomouc. Naproti tomu u bývalých
okresních měst je míra zapojení do mikroregionálních uskupení mírně nadpoloviční, přičemž
některá tato města jsou zapojena i do několika mikroregionů (např. v tomto směru
nejaktivnější Strakonice jsou členem tří mikroregionů - Strakonicko, Střední Pootaví a Dolní
Pootaví).
Literatura
[1] GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. 1. vyd. Brno: Georgetown,
2007. ISBN 80-251-20-9
[2] HOLEŠINSKÁ, A., Destinační management z pohledu vývoje teorie a praxe.
V 1. Mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu. Sborník příspěvků. Pavlov, 9.-10. září
2010. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5372-4, s. 30-54. 9.9.2010,
Pavlov
[3] KADEŘÁBKOVÁ, J., KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Z. Region a regionální vědy.
1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2008. ISBN 978-80-7408-009-8
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
216
[4] KLUSÁČEK, P., Problematika malých obcí v České republice s ohledem na chod
a efektivitu správy. Brno: Masarykova univerzita, 2008
[5] MAJEROVÁ, V. a kol., Český venkov 2008: Proměny venkova. 1. vyd. Praha: Česká
zemědělská univerzita v Praze, 2009. ISBN 978-80-213-1911-0
[6] OPLUŠTILOVÁ, I., Malé obce Jihomoravského kraje - zaměřeno na okres Břeclav.
V Aktuálne problémy rozvoja vidieka SR. Nitra : Slovenská akademia
pôdohospodárskych vied, 2005. ISBN 80-89162-17-7, 6 s.
[7] Portál Českého statistického úřadu dostupný na http://www.czso.cz
[8] Portál registru ekonomických subjektů ministerstva financí České republiky Ares
dostupný na stránkách http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/
[9] Portál registru organizací Raris ministerstva financí České republiky dostupný na:
[10] http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/raris/
[11] Portál resortu Ministerstva zemědělství České republiky dostupný na http://eagri.cz
[12] Portál systému sledování hospodaření organizací veřejného sektoru, zřízený
Ministerstvem financí České republiky, ARISweb dostupný na:
http://wwwinfo.mfcr.cz/aris/
[13] Portál Ústavu územního rozvoje dostupný na: http://www.uur.cz/
[14] PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů – teorie a praxe.
2. aktualizované vydání, Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2789-9
[15] ŠAŠEK, J. Strategie rozvoje mikroregionu. V Rektořík, J., Šelešovský, J. a kol.
Strategie rozvoje měst, obcí, regionů a jejich organizací. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, 1999. ISBN 80-210-2126-8
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
217
INOVAČNÉ PROCESY V POĽNOHOSPODÁRSTVE VO
VIDIECKOM REGIÓNE
INNOVATION PRECESSES IN AGRICULTURE IN THE RURAL
REGION
DOC. ING. MÁRIA FÁZIKOVÁ, CSC.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja, Slovenská poľnohospodárska univerzita
v Nitre
Trieda Andreja Hlinku 2, 949 01 Nitra, Slovenská republika
e-mail: maria.fazikova@uniag.sk
Anotácia
Rozvoj vidieckych regiónov vo veľkej miere závisí od schopnosti poľnohospodárstva, ako
významného odvetvia v ekonomickej štruktúre vidieckych regiónov, generovať a aplikovať
znalosti. Investície do znalostí, najmä do výsledkov vedecko – technického rozvoja významne
vplývajú na presadzovanie vyváženého a udržateľného využívania poľnohospodárskej pôdy.
Podmienky pre rozvoj poľnohospodárstva sú však v súčasnosti značne rozdielne. Úroveň
tradičnej poľnohospodárskej vedy a výskumu a existujúci poradenský systém nie je schopný
akcelerovať ionovácie v poľnohospodárstve.
Kľúčové slová
Inovácie v poľnohospodárstve, znalostná akonomika, inovačné procesy, inovačné bariéry
Annotation
Development in rural regions largely depends on how successfully agriculture, as important
branch of economic base in rural regions, generates and applied knowledge. Investment in
knowledge, particularly in the form of scientific knowledge and technology is crucially
influenced by the introduction of the principles of balanced and sustainable land
management. However, at present the conditions for agricultural development vary
significantly. The level of traditional agricultural science, technology and knowledge
enhancement system is not adequate to accelerate innovations in agriculture.
Keywords
Innovation in agriculture, knowledge economy, innovation performance, innovation barriers
JEL Classification: Q19
1 Úvod
Poľnohospodárstvo v 21. storočí prešlo významnými zmenami, ktoré kvôli zachovaniu
konkurencieschopnosti vyžadujú významné inovačné zmeny. Najvýznamnejšou zmenou je,
že rozvoj poľnohospodárstva je ťahaný globálnym dopytom, nie produkciou, tak ako to bolo
v minulosti. Trh vyžaduje výrobky s vyššou pridanou hodnotou (Bhargouti et al. 2004).
Centralizovaný štátny poľnohospodársky výskum len ťažko hľadá odpovede na túto výzvu.
Trhové prostredie pre poľnohospodárske produkty sa dynamicky mení. Poľnohospodári, ak
chcú prežiť, musia nepretržite inovovať. Je to súkromný sektor, ktorý nepretržite generuje
znalosti, inovácie a technológie. Úloha súkromného sektora pri zavádzaní inovácií do
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
218
poľnohospodárstva teda neustále rastie. Exponenciálny rast informačných a komunikačných
technológií uľahčil prístup k iným typom informácií a znalostí. Významne sa mení
vzdelanostná štruktúra pracovníkov v poľnohospodárstve. Rastie podiel
vysokokvalifikovaných ľudí so stredoškolským a vysokoškolským vzdelaním.
Poľnohospodárstvo sa čím ďalej tým viac začleňuje do globálneho trhu. Domáci trh už nie je
jediným, ktorý určuje dopyt po poľnohospodárskych produktoch. Výsledkom je že znalosti
dovezené prostredníctvom poľnohospodárskych produktov zo zahraničia môžu byť
významnejšie ako doma generované znalosti.
Cieľom príspevku je poskytnúť pohľad na problematiku inovácií v poľnohospodárskych
podnikoch Nitrianskeho kraja ktorý je svojím charakterom vidieckym regiónom.
Poľnohospodárstvo tohoto kraja produkuje ⅓ poľnohospodárskej produkcie Slovenska, je
v tomto kraji významným zamestnávateľom na vidieku. Rozvoj vidieka v tomto kraji je
významne determinovaný produkčnou schopnosťou, inovatívnosťou a z toho vychádzajúcou
konkurencieschopnosťou tohoto odvetvia.
Metodickým nástrojom na získanie primárnych podkladových údajov bol dotazník, ktorý bol
distribuovaný v roku 2010 medzi všetky (456) poľnohospodárske podniky Nitrianskeho kraja,
poberajúce niektorú z foriem podpory spoločnej poľnohospodárskej politiky EÚ. Dotazníky
boli distribuované poštou a emailovou poštou. Celková návratnosť dotazníkov bola veľmi
nízka (47), z čoho do spracovania bolo, vzhľadom na nedostatky vo vypĺňaní zahrnutých 43
dotazníkov. Tieto však prezentujú všetky právne formy hospodárenia na poľnohospodárskej
pôde (obchodné spoločnosti, poľnohospodárske družstvá, súkromne hospodáriaci roľníci), aj
všetky veľkostné skupiny poľnohospodárskych podnikov (malé podniky s výmerou
obhospodarovanej poľnohospodárskej pôdy do 200 ha, stredné podniky s výmerou 201 –
1000 ha, veľké podniky s výmerou nad 1000 ha).
2 Inovácie v poľnohospodárskych podnikoch v Nitrianskom kraji
V Nitrianskom kraji sa nachádzajú najprodukčnejšie pôdy v SR s najvyššou hodnotou pre
pozemkové úpravy. Priemerný produkčný potenciál poľnohospodárskej pôdy je 68,6 bodov,
pričom priemer za Slovensko predstavuje 44,4 bodov. Vysoký produkčný potenciál
poľnohospodárstva v Nitrianskom kraji z neho robí strategické odvetvie, nakoľko sa tu
vyprodukuje 1/3 všetkej poľnohospodárskej produkcie vyrobenej v SR. V tomto kraji je
súčasne najvyššia zamestnanosť v poľnohospodárstve spomedzi všetkých krajov v SR, aj
najvyšší počet poľnohospodárskych podnikov. Táto situácia však generuje rozvojové
problémy Nitrianskeho kraja. Poľnohospodárstvo je odvetvie, ktoré je charakteristické nízkou
tvorbou pridanej hodnoty. Zvyšovanie podielu pridanej hodnoty sa dosahuje až v procese
spracovávania poľnohospodárskych surovín. Paradoxom Nitrianskeho kraja je, že napriek
vysokej poľnohospodárskej produkcii, nachádza sa tu málo spracovateľských kapacít, čím sa
znižuje potenciál regiónu pre rast pridanej hodnoty. Regionálny trh s poľnohospodárskymi
produktmi neexistuje, poľnohospodárske podniky sú napojené na národné a globálne trhy. Sú
tak vystavené enormnému konkurenčnému tlaku, s ktorým sa vysporiadavajú rôzne. Tlak
globálnych trhov na znižovanie cien poľnohospodárskych surovín núti poľnohospodárske
podniky najmä k technologickým a procesným inováciám, ktoré im umožňujú zvyšovať
produktivitu práce. Neustále roztváranie cenových nožníc medzi rastúcimi cenami vstupov do
poľnohospodárstva a stagnujúcimi, resp. znižujúcimi sa cenami výrobkov spôsobujú neustále
znižovanie ziskov poľnohospodárskych podnikov a tým aj ich pridanej hodnoty. To ich núti
znižovať vstupné náklady a siahať tak po nových možnostiach výroby.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
219
2.1 Význam zavádzania inovácií pre poľnohospodárske podniky
Väčšina respondovaných poľnohospodárskych podnikov (viac ako 80 %) považuje v rámci
firemnej stratégie zavádzanie inovácií za dôležité až veľmi dôležité. Najväčší význam
prikladajú inováciám pri voľbe firemnej stratégie malé podniky s výmerou
poľnohospodárskej pôdy do 200 ha. Tieto podniky, vzhľadom k nízkej koncentrácii kapitálu,
pôdy aj pracovných síl majú nízku schopnosť presadiť sa na trhoch vysokými objemami
produkcie (ako to robia veľké podniky), preto sú odberateľmi tlačení k neustálemu
znižovaniu odbytových cien, čo ich spätne vedie k vyššej inovačnej aktivite.
Obr. 1: Význam zavádzania inovácií pre firmy
Zdroj: Vlastné spracovanie
Napriek tomu že veľká väčšina manažérov poľnohospodárskych podnikov chápe význam
inovácií a pre rozvoj firmy ich pokladá za dôležité až veľmi dôležité, so skutočný zavádzaním
inovácií majú určité problémy, V období rokov 2000 – 2009 zaviedlo produktové, procesné,
resp. marketingové inovácia cca 70 % sledovaných poľnohospodárskych podnikov. Znamená
to, že v priebehu 10 rokov niektoré z firiem nezaviedli ani jednu inováciu, čo znamená najmä
ich technologické zaostávanie a postupnú stratu konkurencieschopnosti.
2.2 Faktory podnecujúce inovácie v poľnohospodárskych podnikoch
Hlavnými pohnútkami podnikov pri realizácii inovačných aktivít vo svojej firemnej štruktúre
je predovšetkým zachovanie postavenia na trhu a dosahovanie konkurencieschopnosti na
domácich aj zahraničných trhoch.
Obr. 2: Pohnútky podnikov pre zavádzanie inovácií
Zdroj: Vlatné spracovanie
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
220
Inovácie uvedených štruktúr prinesú pre podnik zníženie finančných nákladov, zjednodušenie
výrobného procesu, resp. zvýšenie výnosov z predaja tovarov alebo služieb.Pre vybrané
poľnohospodárske podniky v Nitrianskom kraji je dôležité z hľadiska inovatívnosti
predovšetkým zachovanie a posilnenie trhovej pozície. Motívy poľnohospodárskych
podnikov pre vývoj nových výrobkov/služieb/postupov sa líšia vzhľadom na ich veľkosť.
Veľké, kapitálovo silné podniky, s vysokou koncentráciou poľnohospodárskej pôdy
a vysokým objemom produkcie, majú priaznivejšiu vyjednávaciu pozíciu oproti odberateľom.
Nie sú nútené pristupovať na nevýhodné, časovo obmedzené zmluvy. Ich záujmom je rozšíriť
si svoj trhový areál, prípadne preniknúť na nové trhy. Malé poľnohospodárske podniky
súneustále vytláčané z trhu domácou aj zahraničnou konkurenciou, preto základným motívom
pre ich inovácie je zachovanie si postavenia na trhu.
Obr. 3: Informačné zdroje z ktorých podniky čerpajú nápady
Zdroj: Vlastné spracovaie
2.3 Informačné zdroje podnikov pre vznik inovácií
I keď väčšina poľnohospodárskych podnikov inovuje, ani jeden nemožno označiť za
„inovačného lídra“. Veľké a stredné poľnohospodárske podniky síce uvádzajú, že majú
vlastné vývojové pracovisko, ktoré je sčasti pôvodcom inovácií, ide tu však
o prispôsobovanie nápadov prinesených z externého prostredia. V niektorých prípadoch ich
možno označiť ako „inovačných nasledovníkov“ alebo skôr ako „miernych inovátorov“.
Väčšina inovácií zavádzaných vo veľkých a stredných poľnohospodárskych podnikoch má
pôvod v zahraničí, a dostáva sa prostredníctvom slovenských zastupiteľstiev, predávajúcich
najmä technológie, techniku, chemikálie, biologický materiál a aditíva, do
poľnohospodárskych podnikov. Tieto firmy sú mnohokrát iniciátorom a sprostredkovateľom
moderných a inovatívnych možností, ktoré umožňujú zlepšovať poľnohospodársku výrobu.
Slovenské výskumné inštitúcie centralizované v rámci rezortu pôdohospodárstva nie sú
schopné svojimi kapacitami, infraštruktúrnou vybavenosťou ani ľudským potenciálom
konkurovať veľkým zahraničným inštitúciám finančne podporovaným veľkými súkromnými
firmami. Univerzitný poľnohospodársky výskum si udržiava určité pozície najmä
v niektorých veľkých poľnohospodárskych podnikoch, najmä v tých kde manažment týchto
podnikov má univerzitné poľnohospodárske vzdelanie a pretrvávajúce najmä osobné kontakty
s vedeckými pracovníkmi univerzity. Poľnohospodárske podniky neuvádzajú kontakty so
Slovenskou akadémiou vied, žiadnou zahraničnou akadémiou vied resp. zahraničnou
výskumnou inštitúciou.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
221
2.4 Bariéry inovačného procesu v poľnohospodárskych podnikoch
Bariéry inovatívnosti mikroekonomického prostredia vyplývajú na jednej strane zo vzťahu so
subjektmi, organizáciami a orgánmi , s ktorými je podnik v bezprostrednom styku – teda
dodávatelia, odberatelia, konkurenti, inštitúcie, verejnosť atď. (vonkajšie bariéry), na druhej
strane z uplatňovaného inovačného manažmentu (vnútorné bariéry).
Obr. 4: Bariéry v inovačných aktivitách
Zdroj: Vlastné spracovanie
Poľnohospodárske podniky, bez ohľadu na ich veľkosť a kapitálovú silu uvádzajú ako
najvýznamnejšie inovačné bariéry vysoké náklady na vlastné inovácie (28%) a nedostatok
finančných zdrojov na nákup inovácií zvonka (36%). Medzi jednotlivými veľkostnými
skupinami poľnohospodárskych podnikov sú v tomto stanovisku malé rozdiely. Pre stredne
veľké a malé poľnohospodárske podniky je významnou bariérou aj nedostatok
kvalifikovaných pracovných síl. Menšie podniky majú malú ochotu púšťať púšťať sa najmä
do finančného rizika spojeného s neistým výsledkom inovačného procesu. Poľnohospodárske
podniky stavajú na istote odbytu, marketing svojich produktov majú všeobecne málo
rozvinutý, preto sa nechcú púšťať ani do rizika spojeného s predajom inovovaných
produktov. Časť firiem odrádza zložitosť administratívneho a regulačného prostredia, najmä
administratíva spojená s nákupom licencií, resp. administratíva a výška poplatkov spojená
s prihlasovaním patentov.
2.5 Podpora poľnohospodárskych podnikov v oblasti inovácií
Nakoľko pre väčšinu poľnohospodárskych podnikov je jednou z najvýznamnejšícj barier pre
zavádzanie ivovácií a tým posilnenie ich konkurencieschopnosti na globálnych trhoch,
externá podpora inovačných aktivít nevyhnutná. Jedným zo základných cieľov spoločnej
poľnohospodárskej politiky EÚ je zvyšovanie konkurencieschopnosti prostredníctvom
podpory inovácií. Prostredníctvom nástrojov poľnohospodárskej politiky podniky dostávajú
pomerne masívnu podporu, ktorú, ako je zrejmé z obrázku 5 využívajú najmä na nákup
technológií (iné), na poradenstvo, na projekty zamerané na ochranu životného prostredia a na
vývoj produktov. V tomto prípade sú evidentné rozdiely vo štruktúre čerpania podpory medzi
poľnohospodárskymi podnikmi rôznej veľkosti. Pokiaľ malé podniky vyžívali pomoc
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
222
predovšetkým na zlepšovanie infraštruktúry firmy (vnútropodnikové cesty, sklady, hnojiská,
skladovanie krmoví a pod.), na environmentálne projekty, a až v 70 % na nákup techniky
a technológií, stredné a veľké firmy sa okrem predchádzajúcich zamerali aj na
sofistikovanejšie formy podpôr a to na vývoj produktov, poradenstvo, resp. na
vzdelávanie.Podniky nevyužili podporu (resp. v tomto období neboli vypísané dotačné tituly)
na podporu vývozu, vedeckých a vývojových aktivít, spoluprácu s vedeckými a vývojovými
inštitúciami a so štátnymi alebo súkromnými firmami.
Obr. 5: Druhy štátnej podpory inovácií
Zdroj: Vlastné spracovanie
Význam inštitucionálnej podpory inovácií je pre poľnohospodárske podniky nezastupiteľný.
Cca 80 % podnikov odpovedalo, že nevie či by uskutočnilo, resp. určite by inováciu
neuskutočnilo bez podpory nástrojov poľnohospodárskej politiky EÚ a SR. Nedoriešeným
problémov pri poskytovaní inštitucionálnej podpory zostáva jej výberovosť vzhľadom na
obmedzené rozpočtové zdroje. Inovácie sa takýmto spôsobom podporujú výberovo, ich
šírenie nemá spojitý charakter. Šírenie inovácií vo vidieckom priestore má preto skôr
náhodný charakter.
Obr. 6: Uskutočnenie inovácie bez inštitucionálnej podpory
Zdroj: Vlastné spracovanie
2.6 Prínosy zo zavádzania inovácií
Prínos inovácií do existujúcich riešení a postupov znamená možnosť využitia nových prvkov,
alebo zásadnú kvalitatívnu zmenu v doteraz zavedených štandardoch. Výsledky
dotazníkového prieskumu dokazujú, že sa vďaka realizovaným inováciám podarilo vybraným
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
223
podnikom rozšíriť výrobu, zväčšiť svoj podiel na trhu, znížiť prevádzkové náklady na
jednotku výroby. To bolo možné realizovať zlepšením technologického vybavenia,
modernizáciou strojov a zavádzaním lepších a efektívnejších postupov. Zníženie nákladov
bolo cieľom, ktorý sa väčšina podnikov snažila v prvom rade realizovať.
25% podnikov zavádzalo inovácie (najmä technologické) ktoré im umožňovali znižovať
celkové aj jednotkové náklady cestou znižovania počtu zamestnanocv a rastu productivity
práce. Ďalším cieľom inovačných procesov v poľnohospodárskych podnikoch bolo zvýšenie
objemu výroby (17%) a zlepšenie kvality produktov (17%). Zvýšenie capacity výroby
dosiahlo 13 % podnikov a 12 % uvádzalo zvýšenie flexibility výroby. Iba malá cast
podnikov uvádzala ako výsledok inovácie zväčšenie rozsahu produktov (2%), zväčšenie trhu
alebo podielu na trhu (4%), rozšírenie siete kontraktov (4%ň, alebo rozšírenie vedomostnej
capacity podniku (6%). Motiváciou malých podnikov k inováciám bola skôr snaha
o zvýšenie objemu produkcie a zvýšenie svojho trhového potenciálu, motiváciou pre stredné
a veľké podniky bola primárne snaha o zvyšovanie produktivity práce cestou znižovania
jednotkových nákladov.
Obr. 7: Prínos so zavádzania inovácií
Zdroj: Vlastné spracovanie
Následná modernizácia priniesla zvýšenie kvality vyrábaného produktu resp. ponúkanej
služby. Zníženie prevádzkových nákladov a lepšia kvalita ponúkaných výrobkov a služieb
umožnilo podnikom posilniť svoje postavenie na domácom a zahraničnom trhu. Lepšia
kvalita ponúkaných výrobkov a služieb a posilnenie trhovej pozície boli väčšinou
sekundárnymi zámermi pri inovačných aktivitách firiem.
3 Záver
Slovenské poľnohospodárstvo sa v súčasnosti nachádza v zložitej ekonomickej situácii
vyvolanej ekonomickou krízou, štrukturálnymi problémami, ale aj zlyhávajúcim trhom
v dôsledku existencie mnohých externalít spôsobovaných najmä prílišnou reguláciou trhu.
Manažéri všetkých typov poľnohospodárskych podnikov chápu význam inovácií ako zdroja
ďalšieho rozvoja. Vysoká miera podkapitalizovanosti poľnohospodárskych podnikov však
spôsobuje, že väčšina podnikov zaraďuje inovácie do svojich firemných stratégií iba
v prípade, ak majú k dispozícii lacné externé zdroje pochádzajúce predovšetkým z grantov
štátu a EÚ.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
224
Inovačné nápady do poľnohospodárskych podnikov prichádzajú predovšetkým zo zahraničia
prostredníctvom predajných zastupiteľstiev zahraničných súkromných firiem. Najmä veľké
a stredné poľnohospodárske podniky sa spoliehajú najmä na tieto zdroje inovácií. Postavenie
slovenskej poľnohospodárskej vedy a výskumu je v tomto kontexte problematické.
Centralizované a prevažne štátom financované výskumné a vzdelávacie inštitúcie sú
v minimálnej miere prepojené na súkromné výrobné firmy, ktoré by na ziskovom princípe
realizovali výsledky domáceho výskumu. Negeneruje sa tak potrebný dopyt po domácich
znalostiach a inováciách, čím dochádza k neustálemu prehlbovaniu odcudzenosti medzi
poľnohospodárskou vedou a praxou.
Literatúra
[1] BARGHOUTI et al. 2004 BARGHOUTI, KANE S. , SORBY K., and ALI M.. 2004.
“Agricultural Diversification for the Poor: Guidelines for Practitioners.” Agriculture and
Rural Development Discussion Paper 1. World Bank, Washington DC
[2] BUČEK, M., 2006. Slovensko 2013 ako poznatková ekonomika? : (reginálna dimenzia).
In National and regional economics VI: international conference preceedings
[elektronická zdroj]. Košice: technická univerzita v Košiciach, 2006. S. 7-12.
[3] Enhancing Agricultural Innovation: How to Go Beyond the Strengthening of Research
Systems. 2006. The International Bank for Reconstruction and Development / The World
Bank, dostupné na… www. worldbank.org/rural
[4] Fáziková, M. a kol., (2005). Rozvoj vidieka v kontexte integrácie SR do EÚ. Záverečná
správa 3. čiastkovej úlohy riešenej v rámci úlohy Štátneho programu výskumu a vývoja
„Rozvoj vidieka a zmeny v potravinových vertikálach v kontexte integrácie SR do EÚ“.
Dostupné na www.spu.sk/fesrr/krr
[5] Hall, A.J. 2005. “Capacity Development for Agricultural Biotechnology in Developing
Countries: An Innovation Systems View of What It Is and How to Develop It.” Journal of
International Development 19(5): 611-630.
[6] Janssen, W., and T. Braunschweig. 2003. Trends in the Organization and Financing of
Agricultural Research in Developed Countries: Implications for Developing Countries.
ISNAR Research Report no. 22. The Hague: International Service for National
Agricultural Research (ISNAR).
[7] World Bank. 2006. “National Agricultural Technology Project: Implementation
Completion Report.” Washington DC: World Bank.
Príspevok je výstupom projektu APVV-0230-07 REDIPE: Regionálne dimenzie
poznatkovej ekonomiky.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
225
VÝZVA SÚČASNÉHO OBDOBIA PRE
PÔDOHOSPODÁRSTVO V REGIONÁLNEJ POLITIKE SR
CALL FOR THE PRESENT PERIOD OF AGRICULTURE IN THE
REGIONAL POLICY OF THE SLOVAK REPUBLIC
DOC. ING.VIERA PETRÁŠOVÁ, CSC.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Trieda Andreja Hlinku 2, 949 01 Nitra, Slovenská republika
e-mail: viera.petrasova@uniag.sk
Anotácia
Pôdohospodárska politika má v súčasnosti novú úlohu. Sociálna funkcia je dôležitá pre
zvýšenie zamestnanosti na vidieku Slovenska. Chudoba na Slovensku sa viaže do regiónov
s vysokou nezamestnanosťou a najvyššou výmerou poľnohospodárskej a lesnej pôdy. Práca
obsahuje súčasné projekty zvýšenia zamestnanosti na vidieku SR. Analyzuje dopady týchto
projektov a navrhuje regionálnu politiku pre budúce programovacie obdobie pre oblasť
životného prostredia. Popisuje budúce potenciálne zmeny regionálnej hospodárskej politiky.
Kľúčové slová
Zamestnanosť, sociálna funkcia pôdohospodárstva, regionálna politika
Annotation
Agricultural policy has now a new role. Social function is important for increasing
employment in rural areas of Slovakia. Poverty in Slovakia is linked to regions with high
unemployment and the highest acreage of agricultural and forest land. Article includes
existing projects to increase employment in rural areas of Slovakia. Analyzes the impact of
these projects and proposed regional policy for the future programming period for the
environment. Describes potential future changes in regional economic policy.
Key words
Employment, social function of agriculture, regional policy
JEL Classification: R23
Úvod
Prevažne vidiecke oblasti tvoria 59,5% rozlohy Slovenskej republiky. Nachádza sa v nich
62,8% poľnohospodárskej pôdy a 55,9% lesov (zdroj SOPPaRV). Z celospoločenského
hľadiska zohrávalo poľnohospodárstvo do roku 1990 významnú sociálnu funkciu, najmä
v oblasti zamestnanosti. Poľnohospodárstvo a lesné hospodárstvo bolo často jediným
možným variantom zamestnania vo vidieckych sídlach, najmä v horských oblastiach.
Napriek transformačným procesom v spoločnosti, privatizácii a pozemkovej reforme,
poľnohospodárstvo zostáva dôležitou ekonomickou aktivitou a zamestnávateľom na vidieku,
a to aj napriek dramatickému poklesu podielu tohto sektora na zamestnanosti a HDP.
Poľnohospodárstvo plní nezastupiteľné úlohy v hospodárskej politike štátu inými odvetviami
a to najmä v produkcii z hľadiska bezpečnosti potravinových zásob. Z hľadiska ochrany
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
226
životného prostredia je významná jeho krajinotvorná funkcia, ochrana pôdy, vody a iné.
Rovnocennou funkciou týmto dvom funkciám je sociálna funkcia.
Celkovo lesy zaberajú v SR cez 42% výmery, čím v súčasnosti sú zdrojom obnoviteľnej
suroviny, s možnosťou ďalšieho rozvoja (kvôli potenciálu vysokej hodnoty pridanej hodnoty
pri spracovaní surového dreva, biomasy, nedrevných produktov ) a z hľadiska geografických
podmienok ako zdroj príjmov z cestovného ruchu jeden z najvýznamnejších rezortov pre
ďalší rast slovenskej ekonomiky na vidieku.
Obr. 1: Lesnatosť v Slovenskej republike na úrovni NUTS III
Zdroj: NLC Zvolen
V súčasnosti vysoká nezamestnanosť v SR pohybujúca sa priemerne okolo 14% spôsobuje
potrebu opäť riešiť významnú sociálnu funkciu pôdohospodárstva na vidieku SR. Množstvo
nekvalifikovanej pracovnej sily vytvára v súčasnosti problémy z hľadiska sociálnej únosnosti
ich situácie a tiež zvyšujúcej sa nepriaznivej ekonomickej situácie zdravotníckych
a sociálnych zariadení štátu a obcí alebo vyšších územných celkov. Odborníci hľadajú preto
riešenia napr. pri prácach vyžadujúcich si vysoký podiel manuálnej práce a to najmä pri
odstraňovaní následkov prírodných kalamít či v lesoch tak aj pri záplavách a to tak na území
lesných porastov tak aj na území poľnohospodárskych podnikov a obcí. Analýza súčasnej
sociálnej funkcie pôdohospodárstva je dôležitá z hľadiska posúdenia činností, kde je možné
týchto ľudí zamestnať a na ktoré je možné získať najmä zdroje z EÚ, konkrétne ESF. Situácia
v týchto dvoch rezortoch (poľnohospodárstvo a lesníctvo)je však zmenená oproti obdobiu
rokov 80-tych a 90-tych. V obidvoch rezortoch došlo k reštrukturalizácii výrobných činností
čo spôsobilo nielen zníženie menej kvalifikovaných pracovníkov, ale tiež odliv mladých
vzdelaných ľudí z vidieka.
Metodika a materiál
V rámci výskumu sme spracovali sekundárne zdroje informácií. Primárne empirické údaje
sme získali z údajov Štatistického úradu a Úradu práce sociálnych vecí a rodiny SR.
Metodický postup môžeme zhrnúť do týchto etáp:
 zhromaždenie knižných, časopiseckých a publikovaných zdrojov v SR a v zahraničí,
výskumných správ, príslušných legislatívnych usmernení,
 štúdium získaných zdrojov o zamestnanosti na vidieku,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
227
 analytické a syntetické práce na vypracovaní analýzy súčasnej situácie a návrhu
opatrení na zlepšenie sociálnej situácie na vidieku SR.
Výsledky a diskusia
Nezamestnanosť vplyvom odlivu pracovných síl z pôdohospodárstva
Na základe analýzy situácie zamestnanosti v poľnohospodárstve SR v rokoch 2001 – 2008
zisťujeme, že prelom v počte pracovníkov nastal ich znížením v roku 2003. Do tohto obdobia
počet pracovníkov v poľnohospodárstve neustále klesal. V tomto období sa počet
zamestnancov prestal znižovať a úbytok pracovníkov do radov nezamestnaných nestúpal.
Podľa vyjadrení odborníkov z poľnohospodárskych podnikov bola táto situácie spôsobená
najmä:
 poklesom domácej rastlinnej a živočíšnej produkcie.
 chýbajúcou podporou projektov zvyšovania zamestnanosti v rezorte
pôdohospodárstva. Projekty podporujúce poľnohospodárske podniky boli zamerané
najmä na nákup nových zariadení zvyšujúcich produktivitu práce a znižujúcich nárok
na manuálnu prácu, diverzifikácia činností v pôdohospodárstve nebola podporovaná
spolu s rastom vytvorených pracovných príležitostí. Tým, že poľnohospodárske
podniky boli podporované z Plánu rozvoja vidieka nemali podľa dohodnutých
pravidiel nárok na žiadne finančné prostriedky z ESF- Európskeho sociálneho fondu.
 presadením sa v rámci trhu s potravinami novovytvorených obchodných reťazcov
výrobkov zo zahraničia a nie z domácej produkcie. Tým klesla zamestnanosť aj
nadväzne v potravinárskom priemysle.
 nezvládnutím transformácie poľnohospodárstva reštrukturalizáciou družstevného
majetku sa nevytvorili podmienky pre rozvoj intenzívnej poľnohospodárskej výroby.
Tab. 1: Podiel poľnohospodárstva na celkovej zamestnanosti (v %)
kraj/ rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Bratislavský kraj 0,31 0,29 0,25 0,24 0,27 0,22 0,19 0,22
Trnavský kraj 0,87 0,83 0,84 0,77 0,72 0,64 0,59 0,54
Trenčiansky kraj 0,58 0,59 0,61 0,54 0,48 0,47 0,48 0,47
Nitriansky kraj 1,12 1,12 1,02 0,99 0,91 0,82 0,77 0,73
Žilinský kraj 0,65 0,64 0,64 0,55 0,48 0,50 0,46 0,45
Banskobystrický kraj 0,93 0,94 0,87 0,79 0,73 0,71 0,70 0,71
Prešovský kraj 0,85 0,79 0,87 0,74 0,69 0,72 0,72 0,69
Košický kraj 0,69 0,64 0,67 0,61 0,58 0,55 0,51 0,56
Slovenská republika 6,00 5,84 5,76 5,23 4,87 4,62 4,42 4,36
Zdroj: ŠÚ SR
Zmeny v štruktúre zamestnanosti tiež poznamenali zmeny v regionálnej politike
samosprávnych krajov a to v týchto oblastiach:
 zmena štruktúry vzdelávacích študijných odboroch na stredných odborných bývalých
poľnohospodárskych školách v prospech sektorov služeb,
 zmena štruktúry zabezpečenia mobility obyvateľov obcí a potreba budovať na
dochádzku na pracovisko cesty regionálneho významu a najmä národného významu
(Bratislavský kraj, Trnavský a Žilinský kraj kvôli rozvíjajúcemu sa automobilovému
priemyslu, Trenčiansky kraj vplyvom rozvoja priemyslu),
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
228
 zmena územného plánovania v prospech podnikateľov cestou znižovania výmery
poľnohospodárskej pôdy, budovanie priemyselných parkov, logistických centier na
týchto pôdach a iné.
Nezamestnanosť v regiónoch SR
Nezamestnanosť v SR je dlhodobo nad 10%. Najvýraznejšie problémy majú kraje na východe
Slovenska a to Prešovský a Košický kraj. K nim sa pridáva v minulosti poľnohospodársky
významný Banskobystrický kraj (niektoré južné poľnohospodárske okresy majú
nezamestnanosť dlhodobo okolo 30%) a tiež Nitriansky kraj.
Graf 1: Vývoj počtu evidovaných nezamestnaných osôb podľa krajov SR v rokoch 1997 –
2009
Zdroj: ŠÚ SR
Tieto kraje sú typické tiež vysokým podielom poľnohospodárskej a lesnej pôdy z celkovej
výmery kraja. Podiel ostatných plôch v kraji a to vodných plôch a stavebných pozemkov
z celkovej výmery tvorí v týchto krajoch ani nie 10%. Najvyššiu výmeru poľnohospodárskej
a lesnej pôdy má Banskobystrický kraj a to 93%. Prešovský, Žilinský a Nitriansky kraj majú
túto výmeru 91% (vypočítané ako súčet poľnohospodárskej a lesnej pôdy k celkovej výmere
kraja). Košický kraj má 90% podiel poľnohospodárskej a lesnej pôdy.
Na základe údajov z úradov práce vychádza, že sú to práve kraje, ktoré majú najviac
poľnohospodárskej a lesnej pôdy a zároveň majú aj najviac osôb v hmotnej núdzi.
Nevybudovaná štruktúra najmä malého podnikania sa prejavila najviac v týchto krajoch. Tu
je najhoršia aj situácia v počte nezamestnaných osôb (Graf 1) a tiež v počte osôb v hmotnej
núdzi (Graf 2).
Horský a vidiecky charakter krajiny je na základe uvedeného charakteristický pre kraje SR,
ktoré sú z hľadiska sociálno-ekonomickej disparity regiónov zaradené medzi
najchudobnejšie. Sú typické vysokým podielom počtu osôb v hmotnej núdzi a aj
nezamestnaných. Ide o kraje: Košický, Banskobystrický, Prešovský a Nitriansky kraj.
Žilinský kraj vďaka rozvoju automobilového priemyslu a služieb v informatike nie je
zaradený medzi kraje s vysokým podielom osôb v hmotnej núdzi. Dôvodom môže byť aj
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
229
cezhraničná mobilita z Kysúc a z Oravy do blízkej Českej republiky. Ostatné kraje sa spájajú
aj s riešením problémov súvisiacich s chudobou.
Graf 2: Vývoj podielu evidovaných osôb v hmotnej núdzi z celkového počtu obyvateľov
v kraji v SR v rokoch 2003 – 2010
Zdroj: Úrad práce sociálnych vecí a rodiny SR
Problém chudoby sa u nás v súčasnosti uvádza len pre vybrané skupiny obyvateľstva, ktoré
k uvedeným počtom osôb v hmotnej núdzi v jednotlivých krajoch sú len marginálnymi
skupinami. Podľa Národneho akčného plánu sociálnej inklúzie SR pre roky 2006-2008 sú to
len obyvatelia rómskych osád, občania so zdravotným postihnutím, migranti, bezdomovci
a ostatné zraniteľné skupiny (osamelí rodičia, slobodní ľudia, dôchodcovia vdovci alebo
vdovy...).Preto sa žiada, aby sme v období, keď prebieha najmä diskusia o reformách
hospodárenia s budúcimi zdrojmi EÚ a národnými zdrojmi, ktorá je plne v kompetencii SR,
správne dokázali identifikovať problém chudoby aj podľa skupín obyvateľstva. Tiež podľa
typizácie regiónov tak, aby sme spolu s jej uskutočnením a dobre mierenou štátnou
investičnou pomocou dokázali eliminovať infraštruktúrnu zaostalosť niektorých regiónov. Od
nej závisí aj úroveň rozvoja podnikania v regióne a úroveň príjmov obyvateľstva. Problém
stanovenia minimálneho štandardu dôstojného života v dobrej spoločnosti sme doteraz
v podmienkach obyvateľstva SR komplexne neskúmali. Vzhľadom ku vidieckemu
charakteru 4 najchudobnejších krajov, medzi ktorými figuruje aj Nitriansky kraj
(charakteristický najbonitnejšou poľnohospodárskou pôdou) postihnutý nedokončenou
reštrukturalizáciou poľnohospodárstva, treba uskutočniť osobitné výskumy zamerané na
vidiecke obyvateľstvo. Práve táto skupina obyvateľstva je prezentovaná podľa záverov
výskumov v uvedenom prehľade občanov v hmotnej núdzi a evidovaných nezamestnaných.
Dostupné štatistické zdroje nám neuvádzajú údaje na regionálnej úrovni a v súčasnosti ani
v rámci typických politík štátu, ktoré sa týkajú rôznych rezortov, ale sú naviazané najmä ku
vidieku. Je to pôdohospodárska politika, s malými výnimkami politika cestovného ruchu
a malého a stredného podnikania. Údaje sa sledujú na úrovni kraja a prípadne okresu. Na
úrovni obcí takéto údaje zatiaľ nemáme k dispozícii.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
230
Sociálne zdôvodnenie rôznych prístupov regionálnej politike
Základné motívy existencie regionálnej politiky v trhových hospodárstvach nespočívajú
v ekonomických, ale v sociálnych cieľoch. Kľúčovým argumentom je, že trhový
mechanizmus sám nie je schopný zabezpečiť vyrovnaný regionálny rozvoj s rovnakými
dôchodkovými možnosťami a približne rovnocennými životnými podmienkami vo všetkých
regiónoch ekonomického priestoru. Spočíva to v rozdieloch vo vybavenosti, výhodách
rozsahu, výhodách aglomerácie, ako aj v cirkulárno-kumulatívnych procesoch regionálneho
rozvoja. Logicky je pre investorov dôležitá nielen nízka cena práce, ale tiež infraštruktúra
regiónu. V rámci regionálnej politiky teda akceptujeme rôzny prístup k riešeniu štátnej
pomoci. Spoločnosti (reprezentované najmä politikou štátov a regionálnych samospráv),
v ktorých má významnú úlohu cieľ sociálnej rovnosti, sa pokúšajú pomocou regionálnej
politiky prispieť k vyrovnaniu podnikateľských a dôchodkových možností alebo ostatných
životných podmienok medzi rozdielnymi regiónmi.
Cieľ vyrovnania možno nájsť vo viacerých európskych krajinách a aj pre regionálnu politiku
Európskej únie má veľký význam. Pritom sa tento cieľ nesleduje len z humanitných dôvodov,
ale aj z hľadiska praktických a politických opatrení, ktorými sa má dosiahnuť eliminácia
regionálnych rozdielov. Európska únia má záujem zabezpečiť aspoň minimálnu sociálnu
a ekonomickú súdržnosť medzi regiónmi a tým zabrániť možnej kritike politík Európskej
únie bez účinnej pomoci slabším regiónom.
Súčasné sociálne opatrenia v SR
V Slovenskej republike sa v súčasnosti hľadajú riešenia situácie v zamestnanosti cestou
pomoci nielen najchudobnejším regiónom, ale tiež tým, ktoré najviac postihla prírodná
kalamita. Cieľom realizácie projektov je napr. prevencia pred povodňami a revitalizácia
krajiny. V jednotlivých katastrálnych územiach obcí Slovenskej republiky je cieľom znížiť
povodňové riziká a zmierniť dosahy extrémnych prívalových dažďov na tvorbu lokálnych
záplav. S týmto cieľom sa budú v roku 2011 realizovať vo vybraných katastrálnych územiach
obcí vodozádržné opatrenia, prioritne v lesnej a poľnohospodárskej krajine. Žiadateľmi
pomoci sú obce, Lesy SR š.p. a podniky spravujúce vodné toky, ktoré zadávajú záujemcom.
Cieľom tvorby pracovných miest je:
 navrátenie územia do pôvodného stavu, sfunkčnenie jeho infraštruktúry a obnovy,
obnovenie zabezpečenia základných služieb poskytovaných v území obyvateľstvu
 zníženie budúcich povodňových rizík a ostatných súvisiacich rizík na území katastrov
jednotlivých obcí a povodí
 vtiahnutie potenciálu miestnej pracovnej sily do realizácie celej škály potrebných prác
na miestnej úrovni s perspektívou vytvorenia novej perspektívnej štruktúry
pracovných miest a ich dlhodobého udržania
 zabezpečenie makroekonomických prínosov z realizácie opatrení prevencie pred
povodňami, revitalizácie krajiny a z odstraňovania následkov povodní
prostredníctvom kvantitatívne a kvalitatívne lepšieho využitia disponibilnej pracovnej
sily v regiónoch.
Tieto ciele sa zabezpečia realizáciou týchto pracovných činností v území:
1. realizácia údržby siete vodných tokov a odvodňovacích kanálov:
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
231
 kosenie, výrub drevín, čistenia korýt od nánosov a pod., podľa pokynov správcov tejto
infraštruktúry
 vyčistenie a odpratanie okolia vodných tokov od voľne uložených predmetov (vetvy
po ťažbe dreva, skládky materiálu, divoká skládka odpadu a pod.)
 úprava rizikových miest povrchového odtoku (nevhodné priepusty, lávky a pod.)
2. plošné opatrenia prevencie pred povodňami a revitalizačné opatrenia, ktoré:
 zvyšujú retenčnú schopnosť povodí a krajiny
 znižujú vodnú eróziu pôdy
 zvyšujú podiel vegetačného krytu v území.
3. ostatné preventívne opatrenia vrátane opatrení organizačného charakteru
4. obnova poškodeného územia, infraštruktúry, budov po povodni a mimoriadnej situácii,
prípadne súvisiace práce.
Okrem tohto projektu, v ktorom sa má vytvoriť takmer 5000 pracovných miest sa začal
uskutočňovať v rámci pomoci rozvoju cestovného ruchu tiež projekt k revitalizácii
historických pamiatok. Podmienky účasti tak ako aj v predchádzajúcom projekte sú rovnaké.
Projekt prevencie pred povodňami prebieha 6 mesiacov v roku 2011 (do konca októbra) a po
skončení projektu sa majú vyhodnotiť jeho výsledky. Mzda zúčastnených z radov
nezamestnaných uchádzačov o zamestnanie je vyplácaná tiež 6 mesiacov a rovná sa
minimálnej mzde. Už prvé skúsenosti s týmto projektom však poukazujú na dočasnosť
a nesystémovosť tohto projektu. Nezamestnaní občania nemajú záujem o túto prácu. Mzda
nie je motivačná pretože rozdiel, ktorí dosahujú medzi takto získanými financiami pre rodinu
a dávkou v hmotnej núdzi je 6 €. To znamená uchádzači počas práce sa musia stravovať
mimo domu, dochádzať do práce a zaodieť sa. Výsledok je strata na príjme v rodine. To isté
platí aj pre druhý projekt. Práce dokiaľ nie je odmenená mzdou, ktorá má motivačný
charakter je pre uchádzačov o zamestnanie nezaujímavá. Predpokladáme, že projekt nebude
mať plánované dopady znamenajúce naštartovanie zvýšenia zamestnanosti dlhodobo
nezamestnaných občanov.
Výzvy súčasnej doby pre sociálnu funkciu pôdohospodárstva
Výber regiónov a objem prostriedkov nesleduje pri cieli vyrovnania regionálnych rozdielov
predovšetkým kritérium efektívnosti, ale kritérium potreby. Cieľové oblasti takejto
regionálnej politiky sú vymedzené podľa znakov, ako je najnižší príjem na obyvateľa, vysoká
nezamestnanosť alebo nepriaznivé životné podmienky. Pretože pôsobenie trhového
mechanizmu často v praxi nezabezpečuje zmenšovanie rozdielov medzi regiónmi, je politika
zväčša silno intervenčná, a nie trhovo orientovaná.
Regionálna politika ako regionálna hospodárska politika by mala byť časťou obsiahlejšej
politiky priestorového usporiadania. V tomto ďalšom kontexte politiky priestorového
usporiadania sa sociálny cieľ zameriava na obsiahlejšie definovanú kvalitu života obyvateľov
regiónu. Ide pritom o zabezpečenie primeranej kvality vo všetkých oblastiach štátu. Pretože
kvalitu života nemožno merať jediným agregovaným indikátorom, pokúša sa zabezpečiť
určitú minimálnu úroveň v jednotlivých oblastiach, ako je práca, bývanie, vzdelávanie,
zásobovanie, doprava, rekreácia atď.
Sociálno-ekonomické systémy ako regióny vzhľadom na komplexnosť najdôležitejších
vzťahov možno ovplyvniť len do istej miery. Práve preto treba pri obsiahlych
a hospodárskych regionálno-politických koncepciách rátať s tým, že vytýčené ciele možno
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
232
dosiahnuť len obmedzene. Do nového programovacieho obdobia sa plánuje posilniť pomoc
pre oblasť životného prostredia. Krajina a jej nenahraditeľná sociálna funkcia sa môže stať
práve v uvedených slovenských krajoch, kde je najvyšší podiel poľnohospodárskej a lesnej
pôdy teda dôležitým faktorom v cielenej pomoci z európskych fondov. Je preto teraz na nás,
aby sme správne vyhodnotili výsledky, výstupy a dopady už uvedených súčasne
prebiehajúcich projektov a hľadali nové možnosti dlhodobého charakteru pre zamestnanie
v oblasti zvyšovania súčasnej úrovne starostlivosti o krajinu.
Najdôležitejšie princípy takejto politiky sú :
 Regionálny rozvoj sa nechápe len ako hospodársky rozvoj, ale aj ako kvalitatívne
zlepšenie štruktúry hospodárstva a životných podmienok. Mal by zlepšiť
predovšetkým postavenie problémových skupín a mal by byť prispôsobený sociálnoekonomickým,
prírodným a kultúrnym charakteristickým znakom regiónu.
 Regionálni aktéri by mali byť schopní orientovať a kontrolovať proces rozvoja na
vlastné ciele. Zahŕňa to schopnosť úspešne sa prispôsobiť zmeneným rámcovým
podmienkam vlastnými silami. Dôležitými prvkami sú inovačná schopnosť v širšom
zmysle a kolektívny proces učenia sa. Navyše sa za podstatnú bude považovať široká
účasť miestnych a regionálnych záujmových skupín a prechod úloh a rozhodovacích
právomoci na regionálnu úroveň.
Záver
Strategický rámec pre národné akčné plány inklúzie všetkých krajín EÚ vytvárajú nasledovné
spoločné ciele:
 Uľahčiť účasť na zamestnanosti a prístup všetkým k zdrojom, právam,tovarom
a službám
 Predchádzať rizikám vylúčenia
 Pomôcť najzraniteľnejším
 Mobilizovať všetky relevantné subjekty
Zmeny v podpornej politike EÚ, kde sa už budú zvažovať aj kritériá sociálne, okrem HDP,
pri posudzovaní území do cieľov a tlak EÚ na prierezovosť a prepojenie jej programov nás
musí nútiť uskutočniť hĺbkovú analýzu podmienok a predikciu možností ako plne využiť
potenciál podpory z EÚ. Nástroje národnej podpory štátu pri vyrovnávaní podmienok musia
byť tiež zamerané na cieľavedomé umiestňovanie investícií. Reforma v riadení a financovaní
samospráv už môže pri nesprávne zvolených kritériách rozdeľovania daní spôsobuje, že
chudobné obce sa stanú ešte chudobnejšími. Vidiek je preto najviac v súčasnosti ohrozený
a preto musíme hľadať rezervy v plnom využití prírodných zdrojov a atraktivite nášho územia
s účinnou podporou štátu.
Literatúra
[1] BUCHTA, S. a kol.: Výskum ekonomických a sociálnych dôsledkov adaptácie
agropotravinárskeho sektora a vidieka SR na podmienky európskej integrácie
a globalizácie, VÚEPP, 2004 (Výskumná správa)
[2] VAROŠČÁK, J., 2006. Slovenské poľnohospodárstvo v rokoch 2001-2005, Bratislava:
VÚEPP, 2006 (Výskumná správa)
Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy
č. APVV-0230-07.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
233
POZICE A ZAPOJENÍ ZEMĚDĚLCŮ DO MÍSTNÍCH
AKČNÍCH SKUPIN: PŘÍPAD ČLENŮ NÁRODNÍ SÍTĚ
MÍSTNÍCH AKČNÍCH SKUPIN ČESKÉ REPUBLIKY
ROLE AND PARTICIAPTION OF FARMERS IN LOCAL ACTION
GROUPS: THE CASE OF MEMBERS OF THE NATIONAL NETWORK
OF THE LOCAL ACTION GROUPS
IN THE CZECH REPUBLIC
BC. MILOSLAV DELÍN
Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Lidské zdroje zemědělství a venkova
Kotlářská 53, 602 00 Brno, Česká republika
e-mail: delin.miloslav@uzei.cz
Anotace
Sociální inkluze různých skupin venkovské populace je jedním z cílů Programu rozvoje
venkova České republiky pro období 2007-2013. Čtvrtá osa tohoto programu je věnována
metodě LEADER, jenž je založena na participativním přístupu zdola (bottom-up approach).
Tento příspěvek se věnuje zapojení a pozici farmářů a zemědělských podnikatelů v místních
akčních skupinách, které byly členy Národní sítě místních akčních skupin v České republice
na konci roku 2009. Participace farmářů a zemědělských podnikatelů, jako segmentu
podnikatelské sféry, byla zkoumána na základě dotazníkového šetření a vycházela z konceptu
externí a interní sociální inkluze a exkluze (viz Thuesen 2010). Výsledky ukazují, že míra
zapojení zemědělských podnikatelů se v jednotlivých místních akčních skupinách značně liší,
obecně je však zřejmé oslabování pozice těchto aktérů především na úkor subjektů z jiných
sfér.
Klíčová slova
sociální inkluze, sociální exkluze, zemědělci, zemědělští podnikatelé, LEADER, Národní síť
místních akčních skupin České republiky
Annotation
The social inclusion of different rural population groups is one of the objectives of the Rural
Development Programme of the Czech Republic for the period of 2007-2013. The fourth axis
of this programme is devoted to the LEADER method and, as such, it establishes and supports
an inclusive and participative bottom-up approach. This article is concerned especially with
a specific social group of farmers and agricultural entrepreneurs, and the position of this
group in the local action groups that constitute the National Network of the Local Action
Groups in the Czech Republic. With regard to this subject the role of farmers and
agricultural entrepreneurs in LAGs was analysed using a questionnaire-based survey and test
a hypothesis of external and internal inclusion/exclusion (see Thuesen 2010) of farmers
into/from local action groups. The results shows, that level of participation differs in local
action groups, but generally speaking the position of agricultural subjects is decreasing off
subjects from different spheres (especially NGOs).
Key words
social inclusion, social exclusion, farmers, agricultural enterpeneurships, LEADER, National
Network of the Local Action Groups in the Czech Republic
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
234
JEL Classification: R58
Úvod
Jedním z cílů Programu rozvoje venkova České republiky pro období 2007-2013 (PRV) je
zvýšení sociální soudržnosti ve venkovských oblastech a zlepšení kvality života (Program
2007). V této souvislosti je výzkumníky připomínáno posílení sociální solidarity, která je
konceptualizována také jako sociální inkluze, respektive exkluze jako proces opačný. Kvalita
života je viděna jako interdisciplinární pojem (Bartoňková 2006:90-91), jako synergická
kategorie skládající se z mnoha dimenzí (Hagerty et al. 2001, Murgaš 2007, Adámek
& Němec 2005). Zvyšování kvality života bývá spojováno s demokratizačními tendencemi,
participací v lokální samosprávě a možností přímo ovlivňovat lokální dění. V tomto smyslu je
možné uvažovat o nových formách vládnutí (governance), stejně jako nových formách
regionálního rozvoje (především endo a neo-endogenních formách). O samotných místních
akčních skupinách, které tyto tendence podporují, je tak možno uvažovat jako o (dnes již)
nově se institucionalizované formě třetího sektoru.
Program LEADER, na nějž se tento příspěvek zaměřuje, propojuje aktéry z podnikatelské
a neziskové sféry v poměrném zastoupení s lokální administrativou (sférou veřejnou). Ray
(2000) podotýká, že LEADER je možné vnímat jako laboratoř venkovského rozvoje. Tento
přístup vidí jako formu politizace a demokratizace venkovských oblastí. Přestože se otevírá
prostor pro zapojení a kooperaci, lze předpokládat, že ne všechny skupiny jsou do tohoto
procesu vtaženy stejnou mírou.
Thuessen (2010) připomíná, že je možné uvažovat o dvou formách sociální exkluze: externí
a interní. V rámci zde prezentovaného je možno vidět externí sociální exkluzi jako situaci,
kdy jsou některé sociální skupiny marginalizovány, nezapojeny, respektive vyčleněny1
.
Interní exkluze potom odkazuje k situaci, kdy někteří aktéři jsou částečně zahrnuti do
kolektivy, jejich reálný vliv na fungování uskupení je ale minimální. Z této perspektivy je
možné uvažovat o stratifikaci určitého uskupení – tedy například v rámci místní akční
skupiny (MAS). Thuessen dále uvádí, že „…jsou-li veřejné peníze distribuovány skrze MAS
a jejich členové rozhodují, vytváří a implementují strategické rozvojové plány, je důležité se
ptát, kdo tito členové jsou.“ (ibid. s. 32). Z pohledu interní sociální inkluze/exkluze vyvstává
tedy otázka kdo a jak na činnostech MAS participuje, kdo a jak je vtažen a jaké jsou pozice
jednotlivých sociálních skupin reprezentovaných individuálními aktéry.
Zde je optika zaměřena především na specifický segment soukromého sektoru MAS: na
pozici, formy zapojení a spolupráce zemědělských subjektů. Z pohledu externí sociální
exkluze je položen důraz na počty těchto subjektů v době založení MAS a v době, kdy byl
výzkum prováděn. Z pohledu interní sociální exkluze byl výzkum zaměřen na pozici
zemědělských subjektů v jednotlivých MAS.
Data, o které se zde prezentované výsledky opírají, byla získána (také z důvodu
nedostatečnosti veřejně dostupných dat) z elektronického dotazníkového šetření provedeného
koncem roku 2009 mezi členy Národní sítě místních akčních skupin České republiky (NS
1
Šulák (2006) poukazuje na tuto externí sociální exkluzi v případě institucionalizace přístupu LEADER v ČR.
Pozice některých místních akčních skupin byla založena lépe než jiných, místní akční skupiny, které byly
podpořeny v rámci LEADERu ČR, byly později ve větší převaze podpořeny také v rámci programu LEADER ze
zdrojů EU.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
235
MAS ČR). Výsledky výzkumu nabízí vhled do problematiky, která nebyla v českém prostředí
prozatím zkoumána. Přestože se jedná o dotazníkové šetření a bylo použito statistických
metod zpracování výsledků, není možné ze získaných dat provádět generalizaci. Výsledkem
je identifikace dvou skupina MAS: těch, které je v souboru možno považovat za ohrožené
vnitřní sociální exkluzí zemědělských subjektů a těch, které jsou dále pojmenovány vzhledem
k postavení zemědělských subjektů jako interně inkluzivní.
Teoretická východiska
Změny v počtu zemědělských pracovníků a subjektů v ČR v posledních 20 letech
dokumentují nejen statistické zdroje, ale i řada odborných prací. Zaznamenány jsou také
změny v pozici a funkcích, které se zemědělstvím zastává (Lošťák 2004, Nešpor 2006).
Úroveň příjmů je u zemědělců v současnosti nižší, pokud ji srovnáme s jinými sektory, stejně
jako při porovnání s průměrem celého národního hospodářství. Jedním z problémů je také
stárnutí zemědělské populace v ČR (Zpráva 2010, Spěšná et al. 2009).
Naopak počty, pozice a charakteristiky zemědělců v MAS nejsou v ČR prozatím zmapovány.
Částečné informace je možno získat z dokumentu Leader (2009). Tento dokument uvádí, že
v rámci MAS bylo 697 zemědělců, nicméně neposkytuje žádné další informace o těchto
subjektech (právní forma, zaměření atd.). Z celkového počtu 155 MAS byl alespoň jeden
zemědělský subjekt ve 114 MAS (73,5 %). Pro 17 MAS ze Středočeského kraje zde však
informace chybí úplně.
Lošťák & Hudečková (2010) se pokusili analyzovat vlivy LEADER+ v ČR2
. Autoři na
základě obsahové analýzy konstatují, že v případě zemědělců nebyl LEADER+ zcela
úspěšný: “…relativně nízká efektivita je problémem nízkého vtažení zemědělců a jejich
projektů… významná část venkovských aktérů a důležitá venkovská aktivita bude
marginalizována.“ (ibid. 264). Analýza autorů ale nebyla primárně zaměřena na zemědělské
subjekty. V jiné studii tito autoři odhadují, že v roce 2007 přibližně 35-45 % MAS zahrnovalo
zemědělce nebo subjekty se zemědělstvím spjaté (Hudečková & Lošťák 2008: 563)3
. Přes
všechny proměny, které zemědělství během své transformace zaznamenalo je zřejmé, že ve
venkovských oblastech je tento sektor stále velmi významný.
Významnost zemědělství a v něm podnikajících subjektů je zřejmá také z cílů fischí
jednotlivých MAS. Obdobně i v rámci PRV v Opatření IV.1.1 Místní akční skupiny je
zmíněno zaměření na zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství (Program 2007: 144).
Stejně tak je celá jedna z os zaměřena specificky na tento sektor. S ohledem na proměny
struktur, rozsahu, významu i funkcí zemědělství v ČR v posledních dvou desetiletích, mluví
Nešpor (2006: 1191) o diferenciaci zemědělských subjektů na subskupinu „industriálních
mamutů, kteří preferují modernizaci a racionalizaci a o farmách malého rozsahu, které
preferují lokální a regionální orientaci.“.
Zapojení zemědělců do MAS je zajímavé také z hlediska konceptu nových forem vládnutí
(governance). Tyto formy jsou spojovány s pokračujícími demokratizačními trendy
a změnami v teoriích venkovského rozvoje. Bennington & Geddes (2001: 2) poznamenávají,
že „partnerství se stalo homogenizujícím konceptem EU… základním konceptuálním
2
LEADER+ byl program realizovaný v zemích, které přistupovaly k EU. V ČR byl program implementován
v rámci operačního program v období 2004-2007.
3
Autoři nicméně nespecifikují formu participace těchto subjektů. Konstatují, že procentuální zastoupení
zemědělských subjektů je podobné podílu, kterého tyto subjekty dosahují v jiných zemích EU.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
236
a operacionálním rámcem rozvoje… EU implementovala různé programy spolupráce
(URBAN, LEADER a další), které se staly novým typem fondů a služeb podporujících
lokální vládnutí.“ Optikou těchto autorů je partnerství viděno jako instrument politiky
a novou organizační formou mezi soukromým a veřejným sektorem. Také Larouche (2006)
připomíná zaměření EU na lokální participativní vládnutí a všímá si horizontální a vertikální
koordinace administrace, která je spojena s teritorii. Tento přístup nazývá neo-endogenním.
Z pohledu zde představovaného výzkumu se jako podnětný jeví také příspěvek Powell
& Exworthy (2002: 23). Autoři upozorňují, že pro úspěšné spojení členů v deprivovaných
teritoriích je potřeba vtáhnout marginalizované aktéry jako partnery a vytvořit mezi nimi
závazek spolupráce (nejen „tichý souhlas“), zapojit je do různých úrovní řízení, přičemž
ústřední vláda má fungovat pouze jako facilitátor. Zapotřebí je také mít společně sdílenou
vizi.
V kontextu výše uvedeného je tak legitimní se ptát po zapojení zemědělských subjektů.
Koordinované spolupráce, obnovy a rozvoje lokality, vzhledem k přetrvávající
(environmentální, sociální i ekonomické) významnosti zemědělských subjektů ve
venkovském prostoru, může být dosaženo, pouze pokud budou tyto subjekty do MAS
zahrnuty a budou mít možnost ovlivňovat dění v jejich rámci. Zemědělci by neměli být
marginalizováni, či pozici marginalizovaných v MAS zastávat; jejich pozice na okraji tak
není dostačující. Na základě tohoto je zde pozornost věnována počtu a pozicím zemědělských
subjektů v MAS.
Příspěvek Treib, Bähr & Falker (2005) posouvá teoretické úvahy ke konceptům endogenního
a neo-endogenního rozvoje4
. Ve svém příspěvku diskutují centralizované a decentralizované
formy vládnutí, horizontální a vertikální dimenze autorit, které popisují jako staré a nové
formy vládnutí (governance). V současnosti však podle nich nefungují pouze ty nové, spíše je
nutno uvažovat o kombinaci, mixu starých a nových forem. Přes demokratizační procesy není
možné odmítnout vertikální dimenzi. Naopak je třeba tuto dimenzi zahrnout, integrovat ji
(ibid., s. 9). Shucksmith (2010) hovoří o vertikální integraci a poznamenává, že: „LEADER
byl prezentován (mylně) jako experiment v endogenním rozvoji… [je ale] kontrolován
a omezován regionální, národní a nadnárodní úrovní… [jenž se] staly katalyzátorem pro
lokální akci…“ (ibid. s. 8). Zapojení a participace zemědělců v MAS je ovlivněno širšími
politicko-ekonomickými podmínkami, podporami a programy, které mohou využívat5
.
Adamski & Gorlach (2007) definují neo-endogenní model rozvoje jako dlouhotrvající,
sebepodporující a integrovaný, jako „mechanismus spolupráce různých zájmových skupin
během formulace a aplikace rozvojových strategií ve spolupráci s dalšími aktéry.“ (ibid.,
s. 486). Neo-endogenní rozvoj, který spojuje lokální, manažerské a administrativní a vědecké
vědění je zaměřen na kulturu, subjektivní pocity a kvalitu života venkovské populace (ibid.,
s. 496). Lapka & Gotlieb (2000) pak uvádějí, že zemědělci, především ti malí, jsou sociální
skupinou s vysoce rozvinutým lokálním věděním.
4
Přehled teorií regionálního rozvoje nabízí (nejen) v českém kontextu Blažek & Uhlíř (2002). Autoři mluví
o současném období jako o eklektickém a zdůrazňují mimo jiné lokalizaci regionálních politik a lokální
iniciativy (ibid. s. 167-176).
5
Spojení regionálních, zemědělských a dalších politik (sociálních, průmyslových atd.) je podle Hučky et al.
(2008: 15) jednou z typických charakteristik neo-endogenního venkovského rozvoje.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
237
Metodologie a data
Jako základní soubor byly zvoleny MAS, které ke konci roku 2009 tvořily členskou základnu
NS MAS ČR6
. Data o jednotlivých MAS byla získána pomocí standardizovaného dotazníku
konstruovaného s uzavřenými a polouzavřenými otázkami. Dotazníky byly distribuovány
emailem manažerům jednotlivých MAS. Kontakty na MAS byly získány z veřejných zdrojů –
na webových stránkách NS MAS ČR a na http://leader.isu.cz, kde je možné najít základní
charakteristiky MAS.
V říjnu 2009, kdy byl dotazník MAS distribuován, bylo podle webu NS MAS ČR členem
sdružení 115 MAS (jedna z organizací byla na seznamu uvedena mylně). Podle výroční
zprávy NS MAS ČR bylo na konci stejného roku členů 117. Stejný zdroj uvádí, že na konci
roku 2009 existovalo v ČR celkem 151 MAS, nicméně předseda sdružení uvádí, že v ČR
existovalo 149 MAS v ČR a 116 jich bylo členem (Leader 2009: 2). Databáze na webu
Ministerstva zemědělství ČR7
uvádí, že v ČR existovalo 140 MAS. Je tedy zřejmé, že
jednotlivé zdroje se liší v počtu uváděných MAS. Jako základní soubor bylo zvoleno 114
MAS tvořící NS MAS ČR v době přípravy výzkumu. V současnosti bylo v ČR z veřejných
prostředků podpořeno celkem 112 MAS. Zjištěné hodnoty indikátorů uvedených v tabulce
1 jsou podobné těm, které představuje ve svém výzkumu Čepelka (2008).
Konečná návratnost dotazníků byla 43 % (49 MAS). Rozloha pokrytá 49 MAS
reprezentovala 40,5 % všech členů NS MAS ČR, podíl obyvatel žijících na tomto území
představoval 40,1 %. Tabulka 1 ukazuje některé z indikátorů za všechny členy NS MAS ČR
a za MAS, které se výzkumu zúčastnily.
Tab. 1: Indikátory charakterizující členy NS MAS ČR a MAS zapojené do výzkumu
Indikátor NS MAS ČR* Respondenti
Počet MAS 114 49
Průměrný počet obyvatel v MAS 28 331 27 706
Průměrná rozloha MAS (ha) 37 783 35 592
Průměrná hustota osídlení v MAS (obyvatel/km2
) 74,98 77,84
* Počet MAS podle webu NS MAS ČR v době přípravy výzkumu (září-říjen 2009)
Z veřejně dostupných zdrojů bylo možno podívat se na právní formu MAS, které se
zúčastnily výzkumu, stejně jako na informace o počtu zaměstnanců v kategorizované podobě.
63,6 % respondentů (MAS) bylo občanským sdružením, 32,7 % obecně prospěšnou
společností a dvě MAS byly zájmovým sdružením právnických osob. I tato zjištění odráží
Čepelkou uvedené převažující formy (ibid.). Informace o kategorizovaném počtu
zaměstnanců byly dostupné pouze pro 61,2 % respondentů: všechny MAS spadaly do
kategorie 1-5 zaměstnanců.
Celkem 94 % respondentů patřilo mezi MAS, jejichž Strategický plán Leader byl podpořen
z veřejných financí. Znamená to, že většina respondentů byla již institucionalizována a měla
připraveny a schváleny potřebné dokumenty.
6
NS MAS ČR je občanské sdružení, jehož členy jsou jednotlivé MAS. Členství v tomto sdružení je dobrovolné
a nemá žádný vliv na zisk veřejné podpory. Sdružení bylo založeno v roce 2007.
7
Dostupné online na http://eagri.cz/public/app/eagriapp/mas/Prehled/ dne 2011-04-27.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
238
Konečně, 86 % MAS, jejichž odpovědi byly do výzkumu zapracovány, bylo založeno mezi
roky 2004-2006. Tyto roky jsou dále považovány za „průměrný rok založení“ a jsou
porovnávány se situací v době sběru dat8
.
Výsledky a zjištění
Dostupnost přesných a aktuálních dat o samotném počtu existujících a aktivních („nespících“)
MAS v ČR není nejlepší. Toto zjištění není příliš povzbudivé, je-li brána v potaz
jedna z charakteristik, která má být s přístupem Leader spojována – transparentnost. Zřejmý
je pouze počet podpořených MAS z veřejných financí. Situace není o mnoho lepší ani
v případě zaměření na členskou základnu jednotlivých MAS. Je sice možné dohledat údaje
o zastoupení a členech jednotlivých sektorů (veřejný, podnikatelský a neziskový) v rámci
individuální MAS, tyto informace jsou však dostupné pouze prostřednictvím webových
stránek jednotlivých MAS. Data jsou ovšem prezentována v odlišných formách, základní
informace je tak nutné pro vědecké poznání zjišťovat stále znovu. Částečnou nápravu slibuje
připravovaný projekt LEADER SYSTEMS9
.
Jak vyplývá z výše uvedených teoretických východisek, nejen vzhledem k systematické práci
v rámci obsluhovaného území a finanční podpoře lokálních projektů, je možné považovat
MAS v regionálním rozvoji za významné aktéry, které jsou silně podporovány
z „nadmístních“ sfér (kraje, ministerstva, EU). Zmíněna byla také stále významná role
zemědělských subjektů ve venkovském prostoru. Jaká je tedy pozice a role zemědělců v MAS
vzhledem k jiným sektorům? Případně, chápeme-li zemědělce jako součást podnikatelského
sektoru, jaká je pozice tohoto sektoru ve srovnání se sektorem neziskovým a veřejným?
Následující tabulka 2 podává porovnání jednotlivých sektorů a v případě podnikatelského se
zaměřuje na jednotlivé právní formy zastoupené v MAS.
Tab. 2: Vývoj počtu členů v MAS podle sektorů a právních forem podnikatelského sektoru
Sektory a zastoupení právních
forem v podnikatelském sektoru
Situace v době
založení MAS
(2004-2006)
Situace v době
výzkumu (2009)
Index změny
(%)
Podnikatelský sektor 500 655 134,8
Fyzické osoby 233 342 146,8
Obchodní společnosti 158 182 115,2
Družstva 43 42 97,7
Ostatní 66 89 134,8
Neziskový sektor 290 437 150,7
Veřejný sektor 355 501 141,1
Celkem 1145 1593 142,2
Zdroj: empirický výzkum, N = 49 (MAS)
V době založení (roky 2004-2006) tvořili členové z podnikatelského sektoru 43,7 % všech
členů. V roce 2009 byl podíl těchto členů oslaben na 41,1 %. Největší posílení zaznamenal
sektor neziskový – z 25,3 % v „průměrném roce založení MAS“ na 27,4 % v roce 2009.
V rámci podnikatelského sektoru byl největší příliv členů zaznamenán v případě fyzických
8
14 MAS bylo založeno v roce 2004, 15 v roce 2005 a 14 v roce 2006. Pouze jedna z MAS byla založena na
v roce 2002 a 6 v roce 2007.
9
Podrobnější informace viz http://www.leadersystems.cz/.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
239
osob. Tabulka 3 představuje vývoj počtu členů pro samostatný segment podnikatelského
sektoru, pro zemědělské subjekty.
Tab. 3: Vývoj počtu zemědělských členů v MAS podle jednotlivých právních forem
Zemědělské subjekty a jejich
jednotlivé právní formy
Situace v době
založení MAS
(2004-2006)
Situace v době
výzkumu (2009)
Index změny
(%)
Fyzické osoby 138 182 131,9
Obchodní společnosti 95 102 107,4
Družstva 40 40 100,0
Ostatní 7 10 142,9
Celkem 280 334 119,3
Zdroj: empirický výzkum, N = 49 (MAS)
V „průměrném roce založení“ MAS byl podíl zemědělských fyzických osob 49,3 %. V roce
2009 činil tento podíl 54,5 %. Vyjádřeno relativně, obchodní společnosti a družstva oslabily
oproti fyzickým osobám svou pozici. Absolutně však všechny právní formy, vyjma družstev,
zaznamenaly nárůst. Index změny zemědělských subjektů v MAS (119,3 %) však
nedosahoval hodnoty podnikatelského sektoru jako celku (134,8 %).
Podíl zemědělských subjektů podle právních forem v rámci podnikatelského sektoru v MAS
prezentuje následující tabulka 4. Všechny právní formy zaznamenaly oslabení své pozice
v rámci sektoru, přesto je však patrné, že zemědělské subjekty tvořily a stále tvoří
nadpoloviční podíl podnikatelských členů v MAS. Přestože tedy dochází k absolutnímu
nárůstu počtu zemědělských členů, tento nárůst je nejnižší ze všech sektorů a relativně
vyjádřeno dochází ke snižování jeho podílu. Z tabulky je také patrné, že, obecně řečeno, není
až zase takový problém v zapojení zemědělců do MAS. Tento závěr nicméně není platný pro
všechny MAS, ani pro všechny MAS, které se zúčastnily výzkumu. Z pohledu externí
sociální exkluze je v případě zemědělských subjektů možno konstatovat, že situace na vzorku
respondentů není kritická, i když ve vývoji se již o posilujícím trendu hovořit nedá.
Tab. 4: Podíl zemědělských subjektů podle právních forem na všech členech podnikatelského
sektoru
Právní forma zemědělských
subjektů
Situace v době
založení MAS
(2004-2006)
Situace v době
výzkumu (2009)
Fyzické osoby 61,8 57,0
Obchodní společnosti 53,8 50,0
Družstva 95,3 95,2
Ostatní 15,2 21,3
Celkem 56,5 55,9
Zdroj: empirický výzkum, N = 49 (MAS)
Nyní k problematice interní sociální exkluze. V rámci MAS bývá poměrně rozvětvená
organizační struktura a reprezentant zapojené organizace může zastávat pozici v rámci
různých orgánů či skupin. Na základě analýzy organizačních struktur jednotlivých MAS bylo
identifikováno celkem 33 různých pozic. Ty byly dále rozděleny do dvou hlavních: běžné
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
240
členství, případně členství v rámci některého orgánu či skupiny a předsedové těchto orgánů
a skupin10
.
Na konci roku 2009 bylo v MAS, které se zapojily do výzkumu celkem 334 zemědělců. Data
o postavení těchto subjektů byla dostupná pouze pro 309 z nich (92,5 %). Údaje vyplnilo
pouze 47 MAS, za ně jsou výsledky dále prezentovány. Toto kvantitativní omezení tedy opět
nijak neumožňuje závěry generalizovat, nicméně představuje alespoň ve zkratce situaci
a dává nahlédnout do prozatím nesledované oblasti.
Tab. 5: Zastoupení zemědělských subjektů ve struktuře MAS v roce 2009.
Pozice zemědělského subjektu v MAS Počet %
Vedoucípozice
Předseda 3 1,0
Místopředseda 5 1,6
Dozorčí rada 1 0,3
Programový výbor 2 0,6
Výběrová komise 1 0,3
Kontrolní orgán a revizní
komise 1 0,3
Celkem 13 4,1
Člen
Představenstvo a správní rada 17 5,5
Dozorčí rada 6 1,9
Programový výbor 36 11,7
Výběrová komise 46 14,9
Monitorovací výbor 4 1,3
Kontrolní orgán a revizní
komise 7 2,3
Pracovní skupina 3 1,0
Celkem 119 38,6
Řadový člen 177 57,3
Celkem 309 100,0
Zdroj: empirický výzkum, N = 47 (MAS)
Více než polovina všech zemědělců (57,3 %) zastávalo pozici řadového člena. Tabulka 5 také
ukazuje, že 38,6 % bylo členem některého z orgánů či skupin a pouze 4,1 % zemědělců
zastávalo pozici předsedy některého z orgánů.
Zemědělští členové MAS nejsou ve vrcholovém managementu MAS příliš často. Jak je
patrné dále z tabulky 6 a 7, je nicméně možno identifikovat ve vzorku respondentů dvě
skupiny MAS. První skupinou jsou MAS označené jako „ohrožené interní exkluzí
zemědělců“. Jedná se o MAS, kde zemědělci tvoří vysoký podíl podnikatelského sektoru
a jejich počet v MAS je poměrně vysoký, na druhou stranu však nejsou zastoupení ve
vrcholovém managementu. Druhá skupina MAS je označena jako „interně inkluzivní“.
V těchto MAS mají zemědělci nejen relativně vysoký podíl zastoupení v rámci
podnikatelského sektoru, zemědělské subjekty jsou zde navíc zastoupeny i v top
10
Být řadovým členem neznamená nemožnost ovlivňovat dění v MAS. Valná hromada všech členů není jen
formálním setkáním. Nicméně je třeba připustit, že i v demokraticky organizovaných uskupeních, které mají
formální hierarchizovanou strukturu, se nachází místa, která ze své povahy umožňují uplatňovat v jistých
ohledech větší vliv.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
241
managementu (orgánech, komisích, skupinách). Jednotlivé názvy MAS nejsou v tabulce
uvedeny, MAS byla přislíbena anonymita při jejich výpovědích.
Tab. 6: MAS ohrožené interní exkluzí zemědělských subjektů
MAS*
Počet členů v
podnikatelském
sektoru
Podíl zemědělských
subjektů (%)
Podíl zemědělských subjektů
v managementu (%)
Y1 21 100,0 0,0
Y2 18 77,8 0,0
Y3 23 56,5 0,0
Y4 20 65,0 0,0
Y5 13 100,0 0,0
Y6 19 63,2 0,0
* anonymizováno
Zdroj: empirický výzkum, N = 47 (MAS)
Tab. 7: MAS charakterizované z pohledu zemědělských subjektů jako interně inkluzivní
MAS*
Počet členů v
podnikatelském
sektoru
Podíl zemědělských
subjektů (%)
Podíl zemědělských subjektů
v managementu (%)
X1 14 57,1 42,9
X2 7 71,4 40,0
X3 8 50,0 25,0
X4 18 100,0 16,7
X5 17 52,9 11,1
X6 11 100,0 9,1
X7 11 81,8 9,1
X8 27 63,0 5,9
* anonymizováno
Zdroj: empirický výzkum, N = 47 (MAS)
Diskuse
Hlavním cílem tohoto příspěvku bylo načrtnout počty, pozici a formu participace
zemědělských subjektů v MAS, které byly členem NS MAS ČR na konci roku 2009.
K dosažení tohoto cíle bylo využito konceptu externí a interní sociální inkluze podle Thuesen.
Analýza ukázala, že z pohledu externí sociální exkluze, nebyly výsledky pro zemědělské
subjekty v rámci MAS, které se do výzkumu zapojily, výrazně nepříznivé. Vezmeme-li
v úvahu, že pro vytvoření MAS je jednou z podmínek zapojení polovičního podílu subjektů
ze soukromého sektoru (podnikatelské i neziskové sféry), potom je podíl zemědělců
v podnikatelském sektoru, který je více než poloviční, stále příznivým výsledkem. Tento
výsledek však již nemusí být viděn tak optimisticky, když vezmeme v úvahu, že: zaprvé,
tento výsledek není platný pro všechny MAS – ne v případě všech MAS je podíl
zemědělských subjektů vysoký. Generalizace není v tomto smyslu vhodná, spíše je nutné
podívat se na každou z MAS individuálně. V tomto smyslu může koncept Thuesen fungovat
také jako jistý metodický nástroj využitelný jednotlivými MAS při evaluaci své členské
základny. Druhým problémem, který je mnohem závažnější, je to, že podíl zemědělských
subjektů se ve srovnávaných obdobích snížil. V členské základně respondentů docházelo sice
k absolutnímu nárůstu počtu zemědělsky orientovaných členů, jejich relativní zastoupení se
však snižuje (obdobně jako podíl podnikatelského sektoru celkem). Dochází tak k oslabování
pozice zemědělských subjektů v rámci MAS. Do budoucna tak existuje možnost, že i přes
význam těchto subjektů ve venkovských oblastech, bude jejich vliv v rámci tohoto
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
242
rozvojového programu stále nižší. V úvahu je však v tomto případě nutno vzít také to, že
území obsluhované MAS je omezeno disponibilní základnou zemědělských subjektů, na
rozdíl od neziskové sféry dochází k nárůstu počtu zemědělských subjektů v tomto území jen
stěží.
Tyto závěry jsou podporovány také postavením zemědělských subjektů v rámci struktur
MAS. V případě těch MAS, které se zapojily do výzkumu, docházelo k oslabování jejich
podílu a postavení v rámci organizační struktury na konci roku 2009 také nevypovídalo
o vlivu této zájmové podnikatelské skupiny. Data ovšem ukázala, že ne ve všech MAS
k těmto procesům dochází. Zde je nutno však vzít v potaz časovou náročnost výkonu profese
zemědělce, která neumožňuje investovat tolik času a lidských zdrojů do oblasti, která není
primárně zaměřena na generování zisku. Přeci jen jsou zemědělci především zástupci
podnikatelského sektoru a jejich zájmy jsou tak jiné, než je tomu v případě sektorů ostatních.
Dalším krokem při analýze role a postavení této (nebo jiných) skupin by mohl být bližší
pohled na procesy odehrávající se uvnitř těch MAS, které byly identifikovány jako ohrožené
interní sociální exkluzí zemědělských subjektů, ale také na fungování a zkušenosti těch MAS,
které zde byly označeny jako z pohledu zemědělských subjektů interně inkluzivní.
Literatura
[1] Adámek, P., Němec, O. 2005. Kvalita života a realizace principu rovných příležitostí na
trhu práce. Pp. 8-22. In Acta Oeconomica Pragensia, 13 (8)
[2] Adamski, T., Gorlach, K. 2007. Neo-endogenous Development and the Revalidation of
Local Knowledge. Pp. 481-497. In Polish Sociological Review, 4 (160)
[3] Bartoňková, H. 2006. Andragogika jako věda induktivní, interdisciplinární a
transdisciplinární. Pp. 90-91. In AUPO Sociologica – Andragogica. Olomouc: UPOL
[4] Benington, J., Geddes, M. 2001. Introduction: Social Exclusion, Partnership and Local
Governance – New Problemes, New Policy Discourses in the European Union. Pp. 1-14.
In Geddes, M., Benington, J. (eds.). Local Partnership and Social Exclusion in the
European Union. London: Routledge
[5] Blažek, J., Uhlíř, D. 2002. Teorie regionálního rozvoje. Nástin, kritika, klasifikace.
Praha: Karolinum
[6] Čepelka, Oldřich. 2008. Místní akční skupiny v roce pět. Zpráva ze sociologického
průzkumu s komentáři a doplňky. Tima Liberec. Dostupné online http://leader.timaliberec.cz/aktuality/mistni-akcni-skupiny-v-cr-v-roce-pet/default.aspx
dne 2010-09-22
[7] Hagerty, M., R., Cummis, R., A., Ferriss, A., L. et al. 2001. Quality of Life Indexes for
National Policy: Review and Agenda for Research. Pp. 1-96. In Social Indicator
Research, 55 (1)
[8] Hučka, Miroslav et al. 2008. Regionální disparity v územním rozvoji ČR – jejich vznik,
identifikace a eliminace. Příloha č. 1 Územní nerovnosti v teoriích regionálního rozvoje.
Dílčí úvodní studie (WD-5507-1). Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava.
Dostupné online www.mmr-vyzkum.cz/infobanka/DownloadFile/6703.aspx dne 2010-
10-06
[9] Hudečková, H., Lošťák, M. 2008. LEADER in the Czech Republic and the farming
sector. Pp. 555-565. In Agricultural Economics, 54 (12)
[10]Lapka, M., Gottlieb, M. 2000. Rolník a krajina. Kapitoly ze života soukromých rolníků.
Praha: SLON
[11]Larouche, P. 2006. Coordination of European and Member State Regulatory Policy:
Horizontal, Vertical and Transversal Aspects. Pp. 164-179. In Geradin, D., Munoz, R. &
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
243
Petit, N. (eds.). Regulations through Agencie in the EU. A New Paradigma of European
Governance. Edward Elgar Publishing
[12]Leader – budoucnost venkova 2009. Praha: MZe ČR. Dostupné online
http://eagri.cz/public/eagri/file/37121/_02_Brozura_LEADER_budoucnost_venkova_200
9.pdf dne 2010-12-27
[13] Lošťák, M. 2004. Proměny soudobého zemědělství. Pp. 177-198. In Kandert, J. (ed.).
Jihomoravský venkov po socialismu. Praha: Matfyzpress
[14]Lošťák, M., Hudečková, H. 2010. Preliminary impacts of the LEADER+ approach in the
Czech Republic. Pp. 249-265. In Agricultural Economics, 56 (6)
[15]MURGAŠ, F. 2007. Axiologické hľadanie zmyslu kvality života a návrh indikátorov ako
jeho výsledok. Envigogika 2 (2). Dostupné online http://envigogika.cuni.cz/ dne 2007-
08-31
[16]Nešpor, Z. 2006. „The Son Has Ploughed“, But Foreign Son. Five Case Studies on
Transformation Strategie in Czech Agriculture after 1989. Pp. 1171-1194. In
Sociologický časopis, 42 (6)
[17]Powell, M., Exworthy, M. 2002. Partnerships, quasi-networks and social policy. Pp. 15-
32. In Glendinning, C., Powell, M., Rummery, K. (eds.). Partnerships, new labour and
the governance of welfare. Bristol: The Policy Press
[18]Program rozvoje venkova České republiky na období 2007-2013. Praha: MZe ČR.
[19]Ray, Ch. 2000. The EU LEADER Programme: Rural Development Laboratory. Pp. 163-
171. In Sociologia Ruralis, 40 (2)
[20]Shucksmith, M. 2010. Desintegrated Rural Development? Neo-endogenous Rural
Development, Planning and Place-Shaping in Difuse Power Contexts. Pp. 1-14. In
Sociologia Ruralis, 50 (1)
[21]Spěšná, D., Pospěch, P., Delín, M., Nohel, F. & Drlík, J. 2009. Agrární trh práce
(výzkumná studie). Praha: ÚZEI
[22]Šulák, T. 2006. MAS(ky) v České republice berou LEADER útokem. Pp. 3. In
Venkovské noviny, 5/2006. CpKP. Dostupné online
http://venkovskenoviny.cpkp.cz/archiv_vn/2006_vn/venkovske_noviny2006_5.pdf dne
2010-12-29
[23]Thuesen, A., A. 2010. LEADER Elitist or Inclusive? Composition of Danish LAG
Boards in the 2007–2013 Rural Development and Fisheries Programmes. Pp. 31-45. In
Sociologia Ruralis, 50 (1)
[24]Treib, O., Bähr, Holger & Falker, G. 2005. Modes of Governance: A Note Towards
Conceptual Clarification. In EUROGOV. European Governance Papers. No. N-05-02.
Dostupné online http://www.connex-network.org/eurogov/pdf/egp-newgov-N-05-02.pdf
dne 2010-05-20
[25]Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2009. 2010. Praha: MZe ČR
Tento příspěvek byl podpořen výzkumným záměrem MZE 0002725101 – Analýza a
vyhodnocování možností trvalé udržitelnosti zemědělství a venkova ČR v podmínkách EU a
Evropského modelu zemědělství (2004-2010, MZe). Poděkování patří také místním akčním
skupinám, které se do výzkumu zapojily.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
244
IMPLEMENTÁCIA PRÍSTUPU LEADER NA SLOVENSKU:
KRITICKÝ POHĽAD
LEADER APPROACH IMPLEMENTATION IN SLOVAKIA:
CRITICAL REVIEW
ING. BARBORA MILOTOVÁ, PHD.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovenská republika
e-mail: barbora.milotova@uniag,sk
Anotácia
Leader predstavuje prístup integrovaného rozvoja vidieka, ktorý možno z hľadiska skúseností
v EU aj mimo EU považovať za úspešnú formu podpory rozvoja vidieckych oblastí. Príspevok
sa preto zameriava na hodnotenie procesu implementácie na Slovensku a kriticky hodnotí
zachovanie podstaty tohto prístupu v našich podmienkach. Úspešnosť prístupu Leader je v
udržaní vzájomnej interakcie siedmych kľúčových znakov, ktorá sa však na Slovensku
implementáciou narušila.
Kľúčové slová
prístup Leader, miestna akčná skupina, integrovaný rozvoj vidieka
Annotation
Leader presents an approach of integrated rural development considered, according to
experiences in EU and out of EU, as a success story of managing the rural development.
Paper therefore focus on the evaluation of the implementation process in Slovakia and
critically assesses the preservation of the nature of this approach in our conditions. Success
of the Leader approach is in maintaining the interaction of seven key features that, however,
was disrupted by its implementation in Slovakia.
Key words
Leader approach, local action group, integrated rural development
JEL Classification: R5, H7
Úvod
Od implementácie prístupu Leader prostredníctvom osi 4 Programu rozvoja vidieka 2007 –
2013 (PRV) sa očakáva efektívnejšie využívanie lokálnych zdrojov na základe integrovaného
rozhodovania špecifického pre dané územie. Os 4 Leader sa stala jednou z možností pre
dosahovanie integrovaného rozvoja vidieka s efektívnejším využitím verejných zdrojov.
Poskytuje podporu integrovaným stratégiám pre rozvoj vidieckych oblastí, podporuje
spoluprácu medzi vidieckymi oblasťami jednej alebo viacerými krajiny a tvorbu sietí na
celosvetovej úrovni. Cieľom je motivovať a podporovať miestnych aktérov tak, aby uvažovali
o dlhodobých perspektívach svojho územia (Program rozvoja vidieka, 2007). Napriek tomu,
že Slovenská republika je málo urbanizovaná a z veľkej miery tvorená vidieckymi oblasťami,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
245
krajina sa nerozhodla podporiť rozvoj vidieka aj prostredníctvom iniciatívy Leader+.
Ovplyvnilo toto rozhodnutie úspešnú realizáciu prístupu Leader na Slovensku v rámci osi 4?
Na základe informácií dostupných zo sekundárnych zdrojov (oficiálne dokumenty
a oznámenia národných orgánov, informácie regionálnych správ, národnej siete rozvoja
vidieka) a získaných z primárnych zdrojov (rozhovory so zástupcami verejno-súkromných
partnerstiev a zástupcami inštitúcií podieľajúcich sa na realizácii osi 4 Leader) je v príspevku
hodnotený proces implementácie a úlohy inštitúcií na národnej a regionálnej úrovni. Ďalej sa
zameriavam aj na zhodnotenie napĺňania kľúčových znakov prístupu Leader na základe
analýzy stratégií MAS.
Prístup Leader ako koncepcia endogénno-exogénneho modelu rozvoja vidieka
Základnou myšlienkou prístupu Leader je integrovaná podpora rozvoja určitého územia na
základe využívania lokálnych zdrojov (endogénny rozvoj), pričom táto snaha je podporená
finančnými a poradenskými prostriedkami (exogénne zdroje). Integrovaný rozvoj vidieka je
založený na komplexnom rozvíjaní endogénnych zdrojov. Slee (In: Van der Ploeg, Van Dijk,
1995) poznamenáva: „Endogénny rozvoj nie je ani tak koncepcia s jasne definovanými
teoretickými východiskami, ale skôr perspektíva rozvoja vidieka, silne podchytená
hodnotovými súdmi o žiaducich formách rozvoja“. Endogénny rozvoj sa deje priamo
v určitom priestore a tvorí sa na základe rozhodnutí ľudí, ktorí v tomto priestore
žijú, myšlienku subjektívnosti a teda jedinečnosti rozvoja. V rozvoji vidieka zohráva dôležitú
úlohu sociálny kapitál, ktorý môžeme charakterizovať ako určité siete vzťahov medzi ľuďmi
a dobrovoľné združovanie sa ľudí, ako solidaritu a vzájomnú dôveru medzi ľuďmi a ako
normy vzájomnej pomoci a reciprocity (Putman, 2001). Úlohu sociálneho kapitálu
zdôrazňujú aj Lowe, Murdoch a Ward (In: Van der Ploeg, Van Dijk, 1995): „Rozvoj sa
neodohráva v lokalitách, ale prostredníctvom lokalít, pričom každá disponuje svojou vlastnou
špecifickou kompozíciou ľudských zdrojov a zdrojovou základňou.“
Sociálny kapitál je tvorený rôznymi aktérmi a ich vzťahmi, ktorých Binek a kol. (2009) delia
na samosprávu, štátnu správu, podnikateľov, mimovládne organizácie a ich predstaviteľov.
Prístup Leader je tiež založený práve na budovaní sociálneho kapitálu, kde majú všetci aktéri
dôležitú úlohu. V príspevku popisujeme a analyzujeme tieto úlohy a ich zabezpečovanie
aktérmi v súvislosti s úspešnou implementáciou prístupu Leader.
Prístup Leader možno nazvať skôr filozofiou ako metódou. Je založený na 7 kľúčových
znakoch, ktorých napĺňaním sa dosahuje celkový rozvoj. Najvýraznejším znakom je prístup
zdola-nahor, ktorý je založený na rozhodovaní o stratégii a jej realizácii miestnymi aktérmi.
Tento prístup by sa mal využívať spoločne s prístupom regionálnych a národných orgánov
zhora-nadol. Pri príprave Integrovaných stratégií územného rozvoja (ISRÚ) je dôležité
prepojenie prístupu zdola-nahor a zhora-nadol. Prístup zdola-nahor by sa mal uplatňovať pri
príprave strategického rámca a akčného plánu. Na základe analýzy zdrojov v území má
skupina pomocou problémovej analýzy identifikovať kľúčové oblasti, priority, v rámci
ktorých bude podporovať aktivity pre naplnenie špecifických cieľov a pri rozhodovaní sa
o finančných alokáciách. Prístup zhora-nadol vstupuje pri tvorbe implementačného rámca,
ktorý je výrazne ovplyvnený pravidlami a kritériami stanovenými národným orgánom. Takéto
prepojenie je prirodzené, keďže prístup Leader možno definovať ako endogénno-exogénny
model (teda podpora endogénneho rozvoja externými zdrojmi), nie ako striktne endogénny.
Dôležitým pre úspešnú realizáciu Leader je správna kombinácia a integrácia týchto dvoch
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
246
princípov, nenarušenie prístupu zdola-nahor v procese tvorby stratégie, po ktorú sa uplatňuje
a kde sa prepája s princípom zhora-nadol.
Ďalším znakom je partnerstvo, teda zapojenie miestnych aktérov do rozhodovania o rozvoji.
Dôležitým prvkom je úroveň sociálneho kapitálu, ktorá ovplyvňuje schopnosť rozhodovať
o rozvoji. Základnou zložkou je preto budovanie kapacít, aktivizácie aktérov. Prejavom
partnerstva je založenie verejno-súkromného partnerstva, miestnej akčnej skupiny (MAS).
Touto sa formalizujú vzťahy a spolupráca medzi miestnymi aktérmi. Ako uvádza Ross
(2008), najaktívnejšími aktéri sú profesionálne organizácie a zväzy, obchodné združenia,
občania, obyvatelia a ich miestne organizácie, miestni politickí predstavitelia,
environmentálne združenia, poskytovatelia kultúrnych a obecných služieb vrátane médií,
ženské združenia, mladí ľudia. Spolupráca je znakom, ktorý sa prejavuje nielen formou
partnerstva, ale hlavne spoluprácou pri rozhodovaní o stratégii ako i spoluprácou pri jej
napĺňaní. Spolupráca a partnerstvo sa realizuje na základe sieťovania. Sieťovanie nielen
v rámci územia, ale dôležité pre budovanie kapacít je sieťovanie s inými partnerstvami, čo
umožňuje vzájomné učenie sa.
MAS vytvárajú na základe týchto znakov integrované stratégie miestneho rozvoja (ISRÚ),
v rámci ktorých identifikujú kľúčové problémy v území a cesty, ako tieto problémy odstrániť.
Združujú miestnych aktérov okolo kolektívnych projektov a akcií, do ktorých je zapojených
viacero sektorov, realizujú integrované a multisektorové aktivity. Pre dosiahnutie cieľa
zvyšovania pridanej hodnoty a zamestnanosti sú potrebné inovácie. Inovácie sa nevťahujú len
na produktové inovácie (inovácie na vstupe alebo procesné inovácie), ale aj na inovatívne
prístupy manažovania rozvoja v území, či na iné inovácie na výstupe.
Úloha inštitúcií na jednotlivých úrovniach
Na národnej úrovni sú hlavnými orgánmi zodpovednými za prípravu aj realizáciu prístupu
Leader Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR (MPRV SR)
a Poľnohospodárska platobná agentúra (PPA). MPRV SR je zodpovedný za nastavenie
strategického rámca ako aj kritérií a pravidiel implementácie. PPA je zodpovedná za
implementáciu programu. Os 4 Leader má 3 opatrenia, z ktorých prvé je zamerané na
implementáciu aktivít podporovaných osou 3, druhé je zamerané na projekty spolupráce
a prostredníctvom tretieho opatrenia sa financuje chod MAS.
Proces implementácie prebiehal nasledovne:
2001 V prípravnej fáze budovania kapacít bol realizovaný 1 projekt MP SR
podporený programom SAPARD, ktorého sa zúčastnilo 11 mikroregiónov
1. – 15. 12. 2008 I. výzva č. 2008/PRV/04 na výber ISRÚ pre opatrenia 4.1 a 4.3
11. 6. 2009 Oznámenie MP SR k výsledkom z hodnotenia 1. kola, v rámci ktorého
bolo vybraných 15 MAS, a boli zmenené pravidlá výberu MAS
11/2009 – 01/2010Podpisovanie zmlúv medzi MP SR a vybranými MAS
15. – 29. 1. 2010 II. výzva č. 2009/PRV/15 na 1. kolo výberu ISRÚ pre opatrenia 4.1 a 4.3
27. 4. 2010 Oznámenie MP SR k výsledkom hodnotenia 2 kola, v rámci ktorého bolo
vybraných podľa regionálneho hľadiska 14 MAS
5. 4. 2011 I. výzva MP SR na opatrenie 4.2 Vykonávanie projektov spolupráce
Ako podcenenie potreby budovania kapacít pre úspešnú implementáciu prístupu Leader na
Slovensku je možné chápať nevyužitie príležitosti implementovať iniciatívu Leader+
v skrátenom programovom období. Pre porovnanie s okolitými krajinami, nedostatočné
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
247
kapacity sa prejavujú v súčasnosti, kde na Slovensku realizuje Leader 29 MAS, kým v Českej
republike je to 134 MAS, v Maďarsku 96 MAS a v Poľsku 338 MAS (European Network for
Rural Development, 2011).
Za najvýraznejšie nedostatky procesu z národnej úrovne možno hodnotiť oneskorenie pri
vyhodnocovaní ISRÚ v 1. výzve (6 mesačný proces) a ďalšie oneskorenie pri podpisovaní
zmlúv (5 až 7 mesiacov od vyhlásenia výsledkov hodnotenia). Toto oneskorenie malo dopad
na samotné partnerstvá v území, pre ktoré bolo finančne náročné udržiavať kanceláriu MAS,
ktorá však v praxi ešte nebola funkčná. Ďalej sa odrazilo aj v aktívnosti členov partnerstiev,
ktorí očakávali výsledky, ktoré sa nerealizovali. Preto vzniknutú situáciu niektoré MAS (napr.
MAS LEV, o.z.) riešili realizáciou projektov z vlastných prostriedkov, ktoré im boli neskôr
refundované. V súčasnosti ovplyvňuje oneskorenie napĺňania stratégií a čerpania
prostriedkov, keď k 31. 12. 2010 bolo vyplatených 2,6% prostriedkov na os 4, a to len na
opatrenie 4.3 Chod MAS. Oneskorená je aj výzva na podávanie projektov spolupráce
(Opatrenie 4.2), ktorá sa oneskorila kvôli nutným legislatívnym úpravám. Toto oneskorenie
však môže vážne narušiť napĺňanie stratégií MAS, pretože niektoré MAS si naplánovali
4 projekty spolupráce, ktoré ťažko stihnú realizovať.
Druhým závažným nedostatkom bola zmena pravidiel výberu MAS, ktorá bola zverejnená
v rámci Oznámenia MP SR zo dňa 11. 6. 2009. Tu sa stanovilo nasledovné: „Samosprávnym
krajom, ktorým bolo v rámci I. Výzvy schválených menej ako tri miestne akčné skupiny, budú
mať v rámci II. Výzvy schválený garantovaný počet miestnych akčných skupín, ktoré splnia
kritéria hodnotenia integrovanej stratégie rozvoja územia.“ Týmto do hodnotenia vstúpilo
regionálne hľadisko, ktoré však obmedzilo východiskovú situáciu určitých partnerstiev.
Úloha samosprávnych krajov pri budovaní kapacít a príprave partnerstiev na prístup
Leader
Na Slovensku je 8 regionálnych samospráv – vyšších územných celkov, z ktorých 7 sa
zapojilo do procesu prípravy partnerstiev a ich stratégii pre realizáciu prístupu Leader. Nižšie
v tabuľke 1 sú zhrnuté aktivity, ktoré jednotlivé kraje realizovali:
Tab. 1: Aktivity realizované samosprávnymi krajmi pre úspešnú implementáciu prístupu
Leader
Kraj Typ aktivít Alokovaná suma,
zdroje financií
Nitriansky kraj
(NRSK)
1. kolo: 5; 2. kolo:
0
2006 Projekt prípravy 5 mikroregiónov na prístup
leader
2007 Príprava nových mikroregiónov NSK na
integrovaný rozvoj vidieka – prístup Leader
‐ Podpora 6 partnerstiev, Twinningové
programy (ČR, Rakúsko), konferencia
„Miestne akčné skupiny – iniciatíva NSK“
133 000 eur
Vlastné
prostriedky
Trnavský kraj
(TTSK)
1. kolo: 5; 2. kolo: 0
2007 – 2009 Príprava nových mikroregiónov
TTSK na integrovaný rozvoj vidieka – prístup
Leader
‐ Podpora 6 partnerstiev
165 970 eur
Vlastné
prostriedky
Trenčiansky kraj
(TNSK)
1. kolo: 2; 2. kolo: 2
2007 – 2009 Podpora 11 partnerstvám 132 776 eur
Vlastné
prostriedky
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
248
Kraj Typ aktivít Alokovaná suma,
zdroje financií
Banskobystrický
kraj (BBSK)
1. kolo: 3; 2. kolo: 2
2007 – 2009 Podpora VSP
‐ Podporených 16 partnerstiev
196 280 eur
Vlastné
prostriedky
Žilinský kraj
(ZASK)
1. kolo: 1; 2. kolo: 1
2007 Informačné aktivity (podporné publikácie,
konferencia)
Prešovský kraj
(POSK)
1. kolo: 1; 2. kolo: 3
2007 Neinvestičný NEFO fond POSK
‐ Príprava projektu Leader
99 582 eur
Sponzorské
príspevky do
fondu
Košický kraj
(KESK)
1. kolo: 0; 2. kolo: 4
2005 – 2008 Vzdelávanie na vidieku v KSK
a príprava programu Leader
‐ 2. etapa: informačné aktivity o PRV,
partnerstvách, informovanie o PRV
2006 – 2009 Budovanie kapacít pre udržateľný
regionálny rozvoj
‐ Podpora 6 mikroregiónov, zriadenie
kancelárie regionálnych poradcov
2006 – 2007 Stratégia rozvoja vidieka
158 918 eur
ESF, UNDP,
ERDF
Zdroj: vlastné spracovanie
Samosprávne kraje sa do prípravy na prístup Leader zapojili, každý inou formou. Väčšina
krajov zvolila spôsob poskytnutia grantu pre partnerstvá (TTSK, TNSK, POSK, BBSK),
NRSK pripravoval partnerstvá tým, že zaplatil expertov, ktorí na začiatku projektu vyškolili
lokálnych expertov, a títo ďalej pracovali v území pod metodickým vedením expertov. KESK
podobne vyškolil lokálnych expertov, ktorí ďalej pracovali v území. Najvyššiu sumu poskytol
BBSK, TTSK a KESK. Výška financií sa neodrazila na úspešnosti partnerstiev v prvom kole
v KESK, kde neuspelo žiadne partnerstvo. Tento kraj ako jediný využil možnosti financovať
túto fázu prostredníctvom cudzích zdrojov.
Regionálne vlády sa zapojili do prípravy partnerstiev z vlastnej iniciatívy. Z dlhodobého
pohľadu sa takto investované prostriedky sa prejavili multiplikačne. Napríklad v NRSK
investovali do prípravy 133 000 Eur a spätne teraz bude v priestore realizovaných približne
12,516 mil. Eur (max. výška príspevku je 2 503 200 Eur). Na druhej strane chýbal určitý
systematický prístup, kedy každý samosprávny kraj sa zapojil rozdielne, s rôznym úspechom.
Pripravenosť partnerstiev a analýza vybraných stratégií
Síce v území neexistuje silná tradícia verejno-súkromných partnerstiev typu miestnych
akčných skupín, je tu vytvorená tradícia mikroregiónov, teda združení obcí založených na
spolupráci pri miestnom rozvoji. K roku 2004 Slovenská agentúra pre životné prostredie
(2008) evidovala 245 mikroregiónov, v ktorých je združených 65% obcí. Mikroregióny vo
väčšine prípadov súčasných MAS tvorili základ, keďže tu už bola rozbehnutá spolupráca,
a teda transformáciou na miestnu akčnú skupinu došlo jednak k zmene organizačnej formy na
občianske združenia podľa zákona č. 89/1991 Zb. a, čo je dôležitejšie, k rozšíreniu členov
o súkromný sektor (podnikateľov, mimovládne organizácie, aktivistov).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
249
Opatrenie % alok.
prostr. na
opatrenia
Opatrenie 3.1 Diverzifikácia
smerom k
nepoľnohospodárskym
činnostiam 10,8%*
Opatrenie 3.2 Podpora činností v
oblasti vidieckeho cestovného
ruchu - časť A, B 24,2%*
Opatrenie 3.3 Vzdelávanie a
informovanie 5,8%*
Opatrenie 3.4.1 Základné služby
pre vidiecke obyvateľstvo 29,0%*
Opatrenie 3.4.2 Obnova a rozvoj
obcí 30,1%*
Opatrenie 4.2 Vykonávanie
projektov spolupráce
5,4%
Opatrenie 4.3 : Chod miestnej
akčnej skupiny
12,9%
Tradícia inštitucionalizovanej spolupráce medzi verejným a súkromným sektorom v oblasti
rozvoja územia neexistuje, alebo je skôr ojedinelá. Príprava územia na takto založenú
spoluprácu nebola dostatočne koordinovaná z národnej úrovne.
Ďalším faktorom, ktorý vplýva na súčasnú realizáciu prístupu Leader v území sú možnosti
financovania rozvojových projektov malých obcí, ktoré boli obmedzené nastavením kritérií
pre oprávnenosť malých obcí žiadať prostriedky zo štrukturálnych fondov. Podľa metodiky
Kohéznych a inovačných pólov rastu (MVRR, 2007) bolo z tejto podpory vylúčených
približne 52% malých obcí.
Obmedzenie pre zapojenie súkromného sektora ďalej vyplynulo z nastavených kritérií, podľa
ktorých aktivity financované v rámci osi 4 Leader neboli podporované z osi 3. Keďže Leader
má limitované zdroje určené skôr na realizáciu menších projektov, v konečnom dôsledku
tento fakt ovplyvnil prípravu stratégie a akčného plánu (obmedzená realizácia projektov
v rámci opatrení zameraných na diverzifikáciu k nepoľnohospodárskym činnostiam – 3.1
a podporu činností v oblasti vidieckeho cestovného ruchu, aktivity A – 3.2 A), a slabšiu
zapojenosť práve aktérov z podnikateľského prostredia a poľnohospodárstva.
Tieto faktory bolo potrebné zvýrazniť, pretože významne ovplyvňovali rozhodovacie procesy
pri tvorbe stratégií.
Obr. 1: Vzťahy medzi strategickými prioritami a ich napĺňaním
* percentuálne podiely boli vypočítané
v rámci opatrenia 4.1, teda opatrení 3.1 až
3.4.2
Zdroj: vlastné spracovanie
Zo zamerania strategických priorít (Obrázok 1) možno identifikovať dve kľúčové oblasti;
prvou je podpora rozvoja hospodárskej stránky územia prostredníctvom podpory rozvoja
vidieckeho cestovného ruchu, podnikania, zamestnanosti a ľudských zdrojov. Druhou
oblasťou je rozvoj atraktívnosti územia a zlepšovania dostupnosti služieb pre obyvateľstvo.
Zameranie strategických
priorít
výskyt
CR, rozvoj podnikania a
zamestnanosť
31
rozvoj ľudských zdrojov 17
spolupráca a partnerstvo 10
životné prostredie 12
infraštruktúra 17
atraktivita územia, obnova 15
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
250
Spolupráca a partnerstvo je identifikovaná ako ďalšia dôležitá priorita. Keď tieto priority
prepojíme s akčnými plánmi a alokovanými čiastkami, zistíme, že na najviac preferovanú
strategickú prioritu (vyskytuje sa 31 krát) týkajúcu sa hospodárskeho rozvoja bude
alokovaných 35 % a na rozvoj ľudských zdrojov necelých 6% finančných prostriedkov. Na
zvyšné prioritné oblasti týkajúce sa životného prostredia, infraštruktúry a zvyšovania
atraktívnosti bude vynaložených skoro 60%. Ak sa pozrieme na rozdelenie z pohľadu
oprávnených prijímateľov prostriedkov, tak pre súkromný sektor je určených 35% (pre
poľnohospodárov a subjekty cestovného ruchu a združenia v cestovnom ruchu) a 6% (pre
vzdelávacie inštitúcie) finančných prostriedkov, pre verejný sektor (obce) je určených 60%
prostriedkov. V súčasnosti (k 31. 12. 2010) je zazmluvnených 113 projektov, z ktorých len
5 projektov sa netýka opatrení 3.4.1 a 3.4.2. K tomuto dátumu nebola ani realizovaná výzva
na opatrenie 3.1 Diverzifikácia smerom k nepoľnohospodárskym činnostiam, a boli schválené
len 3 projekty na opatrenie 3.2 Podpora činností v oblasti vidieckeho cestovného ruchu v časti
B zameranej na spoločný marketing.
Implementácia kľúčových znakov Leader v slovenských podmienkach
Vyššie uvedené faktory ovplyvňujú proces prípravy stratégie, akčného plánu
a prerozdeľovania prostriedkov. Je narušená kombinácia používania oboch prístupov zdolanahor
a zhora-nadol, pretože kritériá a pravidlá nastavené národnými orgánmi vstupujú do
rozhodovacích procesov pri príprave ISRÚ.
Princíp partnerstva a spolupráce miestnych aktérov sa prejavuje štruktúrou MAS,
ovplyvnenej podmienkou <50% členov z verejného sektora. Princíp partnerstva sa napĺňa, aj
keď z osobných rozhovorov posilnených o výsledky analýzy finančných alokácií, je na mieste
otázka, či partnerstvá rôznych aktérov nie sú formálne splnenou podmienkou. Budovanie
partnerstva je dlhodobý proces založený na budovaní dôvery a spolupráce. Ako bolo
spomenuté, na Slovensku majú silnú tradíciu mikroregióny, teda združenia obcí. Budovanie
verejno-súkromných partnerstiev sa začalo rozvíjať až od roku 2006, ale chýbala koordinácia
tohto procesu a v území pracovalo len málo expertov. Budovanie kapacít na Slovensku
prebiehalo nesystematicky, na základe individuálne identifikovaných potrieb v území, čo tiež
ovplyvňuje kvalitu partnerstiev, ktoré sú stále vo významnej miere založené na spolupráci
obcí.
Obmedzenie podporovaných aktivít (len aktivity osi 3 Kvalita života na vidieku), usmernenia
týkajúce sa prípravy stratégie a jej implementácie (PRV, Usmernenie, metodické dokumenty
MPRV SR a PPA) sťažujú napĺňanie princípov integrovaných a multisektorových aktivít
a inovácií.
Záver
Príspevok sa snažil poukázať na fakt, že podcenenie dôležitosti budovania kapacít v území sa
prejavuje v neskorších procesoch implementácie, ktoré možno identifikovať ako:
nedostatočná pripravenosť národných orgánov, nekoordinované a nesystematické rozvíjanie
verejno-súkromných partnerstiev a nepochopenie prístupu Leader. Na druhej strane sa
prejavila pozitívne samospráva na regionálnej úrovni, ktorá vytvárala určité nástroje na
podporu prípravy partnerstva. MAS začínajú s oneskorením implementovať stratégie, ktoré sú
viac zamerané na dobudovanie štandardu bývania a na atraktivitu územia, menej sú
podporované inovatívne aktivity, ktoré by mohli hospodársky vidiek posilniť. Je teda otázne,
či prístup Leader, ktorý znamená „Prepojovanie akcií hospodárskeho rozvoja vidieka“ (z fr.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
251
Liaison entre les actions economic rural), má šancu dosiahnuť ciele, ktorými je zlepšenie
kvality života vo vidieckych oblastiach, ekonomickej príležitosti a sociálnych podmienok
vidieckeho obyvateľstva a podpora spolupráce, inovácií, a výmenu a prenos skúseností
implementáciou prístupu Leader.
Literatúra
[1] BINEK, Jan a kol. 2009. Synergie ve venkovském prostoru: Aktéři a nástroje venkova. 1.
vyd. Brno: GaREP Publishing, 2009. 96 s. ISBN 978-80-904308-0-8
[2] European Network for Rural Development, 2011[online]. Dostupné na internete:
<http://enrd.ec.europa.eu/leader/local-action-groups/en/local-action-
groups_home_en.cfm>
[3] FÁZIKOVÁ, M. a kol. 2005. Rozvoj vidieka v kontexte integrácie SR do EÚ: Priebežná
správa 3. čiastkovej úlohy riešenej v rámci štátneho programu výskumu a vývoja ,,Rozvoj
vidieka a zmeny v potravinových vertikálach v kontexte integrácie SR do EÚ.’’ Nitra:
SPU v Nitre, 2005. 91 s.
[4] MP SR, 2007. Program rozvoja vidieka SR 2007 – 2013
[5] MP SR - PPA, 2008. Usmernenie pre administráciu osi 4 Leader
[6] MVRR, 2007. Zoznam pólov rastu pre Národný strategický referenčný rámec na roky
2007 - 2013
[7] PUTMAN, Robert. 2001. Social capital Measurement and Consequences Slovensku
[online]. 2011 [cit. 2011 02-16] Dostupné na internete:
<www.isuma.net/vo2noi/index_e.shtml>
[8] ROSS, Bruce. Prístup Leader – základný sprievodca [online].[cit.2008-01-18,18:49].
Dostupný na internete: <http://ec.europa.eu/agriculture/rur/leaderplus/pdf/library/
methodology/leader_approach_sk.pdf>
[9] VAN DER PLOEG, J. D., VAN DIJK, G. 1995. Beyond Modernization: The Impact of
Endogenous Rural Development. CERES, 1995. 318 s. ISBN 90 232 2938
[10] Slovenská agentúra pre životné prostredie, 2008. Mikroregióny SR [online]. [cit. 2011
02-16] Dostupné na internete: <http://www.sazp.sk/mikroregiony/>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
252
VÝZNAM STRATEGICKÉHO MARKETINGOVÉHO ŘÍZENÍ
FIREM PRO ZVYŠOVÁNÍ JEJICH
KONKURENCESCHOPNOSTI
ING. ZDENĚK BEDNARČÍK, MBA
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita v Opavě
Univerzitní náměstí 1934/3 , 733 40 Karviná, Česká republika
e-mail: bednarcik@opf.slu.cz
Anotace
Příspěvek se věnuje problematice zvyšování konkurenceschopnosti podniků v daném
regionálním prostředí s využitím strategického pojetí managementu. V zostřujícím se
konkurenčním prostředí je kvalitní podniková strategie je jedním ze základních nástrojů
strategického řízení k zajištění úspěšného dlouhodobého rozvoje podniku.Zkušenosti se
zpracováním podnikové strategie potvrzují, že jak praxe, tak i teorie prošly za poslední dvě
desítky let bouřlivým vývojem. Lze současně tvrdit, že v souvislosti s výraznými změnami
v ekonomickém a politické oblasti a zvláště v souvislosti s globalizací ekonomiky se tento
vývoj nezastaví, ale naopak urychlí. Upevnit a posílit konkurenční pozici podniku
v dlouhodobém horizontu znamená, že manažeři ve vedení podniku musí zvládnout základní
znalosti a dovednosti, jak kvalitní strategii zpracovávat, a jak ji úspěšně implementovat do
života podniku. I když existuje řada teorií, jak podnikovou strategii zpracovávat, není možné
vytvořit jediný universální model. Každá podniková strategie je unikátní a představuje
způsob, jakým chtějí manažeři zajistit úspěšný rozvoj podniku.
Klíčová slova
Konkurenceshopnost, strategický management, konkurenční výhoda, strategie odlišení
Annotation
This article is aimed to increases in competitivnes of companies in local area with utilization
of strategy management. The results of the research suggest that the companies still mainly
use operative management, principles and fundamentals of strategic management are not the
priority and the usage of marketing management elements does not correspond with the
conditions of increasing competitive environment. To increase the competitiveness of
companies and to ensure the strategic development on relevant markets a strong top
management is needed, which manages the company as a unified entity on the basis of clearly
formulated and uncompromisingly implemented strategy. Uses efficient and compact system
of management that ensures fulfilling of strategic goals. The system is based on activity of
employees and their discipline as well. But in most companies the attitude of top management
and the level of strategic marketing management do not match the characteristic of a strong
management. The thing is for the company to avoid so called strategic surprise. These are
situations which company can`t face up with common methods and resources.
Key words
Competitivness, strategic management, competitive advantages, diffferent strategy
JEL Classification: M310
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
253
Úvod
Změny v ekonomice po přechodu na tržní hospodářství , zostřující se konkurence
a globalizace světového hospodářství , kladou vysoké nároky na způsob řízení firem. Pro
jejich trvalý rozvoj a získávání tržních příležitostí je pro současný management nezbytné
uplatňovat v řízení a podnikání marketingové zásady a principy,vytvářet a aktualizovat
firemní strategii ve střednědobém i dlouhodobém horizontu.
Tento příspěvek vychází z řešení grantového projektu IGS, který analyzoval stav a úroveň
strategického marketingového řízení v průmyslových podnicích, posoudil způsob tvorby
marketingových strategií a jejich využití pro zvyšování konkurenceschopnosti firem v období
globalizace.
Posuzován je zde vývoj marketingu v podnikové sféře včetně změn v požadavcích manažerů
na marketingové činnosti, zásady současné manažerské práce i tendence očekávaných změn
v této oblasti. Uvedeny jsou v závěru i dílčí výsledky z analýzy úrovně strategického
a marketingového řízení ve vybraných firmách.
1.Vývoj marketingu v podnikové sféře
Při hodnocení vývoje marketingové činnosti za období uplynulých 15-ti let lze
charakterizovat určité fáze :
 přibližně do roku 95 byla marketingová činnost chápána jako módní záležitost; ve
větších firmách byly zakládány marketingové útvary, uvolňovány potřebné finanční
prostředky pro rozvoj analytických, výzkumných a dalších podpůrných
marketingových činností;
 zaměření činnosti však mělo spíše obecnější charakter ; nově vznikající marketingové
útvary zajišťovaly vedle propagace, reklamy a dalších forem marketingové
komunikace i činnosti, které neměly jednoznačné zařazení, jako vymáhání
pohledávek, přípravy certifikačních řízení v oblasti jakosti produktů a služeb,
realizaci společenských akcí pro zaměstnance apod;
 v období 95 – 98 byl postupně kladen důraz na operativní marketing, projevila se
snaha o zviditelnění firem na veletrzích a výstavách, více prostředků a zdrojů bylo
vynakládáno do reklamy, inzerce, propagace, podpory prodeje; jednalo se o klasické
marketingové činnosti – od zajišťování firemních propagačních předmětů a kalendářů
až po realizaci zahraničních veletrhů nebo významných společenských akcí pro
zákazníky;
 na přelomu tisíciletí nastává přechod spíše na strategický marketing, operativní
marketingové činnosti jsou postupně převáděny do obchodních útvarů.
Současné požadavky manažerů na strategický marketing
Požadavky a představy jsou následující, důraz je kladen především na následující činnosti:
 vytváření marketingového informačního systému
 průzkumy trhu, sledování konkurence
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
254
 péče o stávající zákazníky – zavádění systému CRM
 vyhledávání potenciálních zákazníků
 hledání nových trhů a příležitostí
 náměty na nové produkty a služby
 analýzy tržního prostředí
 prezentace firem na vybraných akcích
 predikce vývoje trhu, poptávky, konkurence
Nastávají však nové aspekty a změny v pojetí firemního marketingu :
 Jedná se o zapojení dalších firemních útvarů do uvedených činností , především
prodej, zásobování, vývoj a výzkum, technologie, personalistika aj.
 Je nutná užší spolupráce při vytváření marketingových strategií v oblasti SWOT
analýzy, firemní vize, strategických cílů, strategických projektů apod.
 Útvar strategického marketingu je chápán jako koordinátor zpracování, udržování
a aktualizace firemní strategie, nejen jako vykonavatel určených marketingových
činností.
 Vyvstává nutnost spolupráce útvaru marketingu s TOP managementem při vytváření
firemní vize, vytýčení strategických cílů a tvorbě strategických projektů.
2. Zásady manažerské práce v podnikovém managementu
Manažerská práce v podnikovém managementu staví na řadě důležitých předpokladů a opírá
se o umění dobře pracovat s informacemi.
K dalším důležitým předpokladům úspěšné manažerské práce patří vysoké nároky, a to jak na
osobnostní a kvalifikační předpoklady, tak i na další určité znalosti a dovednosti, které
vyplývají z interdisciplinárního charakteru. Nároky na manažerskou práci neustále narůstají,
a to v souvislosti s působením celosvětových globalizačních procesů, s rozvojem moderních
informačních technologií a dalších faktorů.
Manažerskou práci vykonávají jednotlivá funkční místa podnikového managementu při
výkonu jejich manažerských funkcí, tj. plánování, organizování, vedení lidí, operativním
řízení a kontrole a při plnění jejich manažerských rolí , s tím souvisejícím výkonem jejich
průběžných řídících funkcí, při procesech informačních, rozhodovacích, ovlivňovacích
a procesech kontrolních.
Rámec úspěšné manažerské práce je vymezen faktory, které určují identitu podniku. K nim
patří několik syntetických ukazatelů , a to zejména :
 podnikový design, který je tvořen vizuálně sladěnými atributy podnikových symbolů,
 podniková kultura, tj. soubor norem chování, uzancí, pravidel, která jsou určující pro
chování všech lidí v podniku,
 chování podniku, tj. reagování podniku na všechny podněty z jeho okolí na externí
zájmové skupiny i jednotlivce, a také impulzy, které podnik vysílá svému okolí, a to
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
255
charakteru informačního (marketingové aspekty), hmotně energetického (např. kvalita
produktů) i charakteru smíšeného,
 komunikace podniku, tj. sdělování podnikových informací externímu prostředí, a to
v členění na dvě základní skupiny:
 informace pro všechny subjekty
 informace poskytované vybraným uživatelům, např. dodavatelům apod.
 produkty podniku, které jsou charakterizovány jejich kvalitou, strukturou, cenou,
distribucí, formou komunikace, designem produktu apod.
Všechny výše uvedené součásti se podílejí na vytváření a udržování image podniku, která je
často rozhodujícím faktorem pro získání svých zákazníků, dodavatelů i spolupracujících
subjektů, a proto by o dobrou image měli neustále usilovat jak všichni manažeři, tak
i zaměstnanci podniku.
Ve své práci by měli manažeři dbát na respektování výše uvedených atributů, a také na
uplatňování určitých principů, které vedou k efektivnímu jejímu provádění manažerské práce.
K těmto principů lze zařadit zejména:
 stanovování priorit v řízení procesů,
 orientace na lidi,
 orientace na zákazníka,
 preciznost provádění řídící práce,
 včasnost a správná posloupnost řešení rozhodovacích procesů s realizací tzv. principu
prevence.
K získání konkurenční výhody pro podnikatelský subjekt může vést řada manažerských
opatření, směřujících k vytvoření podmínek v logických návazných krocích manažerského
rozhodování podnikového managementu v konkrétních oblastech činnosti, a to pro vytvoření
důležitých předpokladů v podnikatelském prostředí.
Všechna tato opatření se mohou podílet na syntetickém efektu, jímž je dosahovaný
ekonomický zisk firmy. Lze uvést, že základem prosperity podniku je jeho tržní orientace na
zákazníka, a z ní vycházející dobře formulované vyhraněné podnikatelské strategie firmy,
rozpracované do jednotlivých funkčních strategií.
Dobře určené podnikatelské a dílčí funkční strategie kladou nové nároky na moderní
podnikový informační systém a informační technologie, který umožňuje plnění všech
manažerských funkcí a rolí. Na základě výše uvedených skutečností lze konstatovat, že
k získání konkurenční výhody vedou dvě základní cesty, a to:
 uplatňování strategie minimálních nákladů, tj. prvotnosti v nákladech spolu s
diferenciací výrobků,
 orientace na faktory vedoucí ke zvyšování tržeb, tj. zejména na kvalitu produktů,
jejich široký sortiment, kvalitní marketingová opatření.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
256
3. Význam a důvody zavádění strategického marketingového řízení
Vznik strategického řízení si vynutily rychlé, často radikální změny zejména v externím
prostředí. Dalším z významných důvodů, vyvolávající potřebu strategického řízení, byla
rostoucí velikost podniků s jejich složitostí a různorodostí. Je tedy zřejmé, že předvídání
budoucnosti pro všechny subjekty, ale zejména pro podnikatelské subjekty, se stává stále
složitějším procesem, což vyvolává potřebu rychleji reagovat na nepředvídané změny.
Jak uvádí Hron a kol.(1995), strategické řízení reprezentuje multidisciplinární přístup. Je
v něm obsažena teorie organizace, mikroekonomika, tj. teorie firmy a teorie industriální
organizace.
Teorie organizace formuluje role jednotlivců a propojuje je s cíli podniku. Teorie firmy
propojuje cílově orientované podniky do tržních vztahů v podnikatelském prostředí.
Strategické řízení tedy řeší jak chování podniku ve vnějším prostředí, tak jeho vnitřní
fungování v procesu jeho rozhodování a řízení. Podle Portera je získání konkurenční výhody
jádrem výkonnosti každého podniku. Považuje za ni zejména výhodu nízkých nákladů,
odlišení produktu od konkurence, technologickou dokonalost výrobku i technologie. Podle
Portera atraktivnost trhu, potenciální růst na trhu a možnost získat konkurenční výhodu závisí
na stávající konkurenční struktuře trhu a schopnosti organizace vyrovnat se s pěti
konkurenčními silami, které určují intenzitu odvětvové konkurence a ziskový potenciál
odvětví. Jako rámec je možno zahrnout vliv státu na všechny konkurenční síly.
Podnik by měl zaujmout v odvětví takového postavení a zvolit takový přístup ke konkurenci,
který by omezil vliv konkurenčních sil a umožnil mu případně využít konkurenční síly
v odvětví ve svůj prospěch a zaujmout pevnou pozici na daném trhu.
21. století přináší zásadní změny ve vývoji trhu i v řízení firem. Postatou změn je přechod od
ekonomiky hmotných statků k ekonomice informační, která přináší úplně novou budoucnost.
Problém je, že se těžce odhaduje, jaká vlastně bude. Výsledné efekty ve firmách jsou
předmětem spekulací. Některé změny jsou však již zřetelné (outsourcing, partnering, aliance)
a posouvají firmy od byrokratických modelů řízení směrem k síťovým strukturám.
Všechny změny se budou samozřejmě odrážet i v činnosti marketingových oddělení. Nastává
období nejistoty pro marketingové praktiky i teoretiky.
4. Tendence předpokládaných změn a následné možné konkurenční výhody
S 21. stoletím přichází změny. Důvodem je přechod od ekonomiky hmotných statků (matter
economy) k informační ekonomice (information economy), která je charakteristická mimo
jiné i svou těžce předvídatelnou budoucností. Otázkou je, jaký vliv bude mít nárůst
informační ekonomiky na marketing. Jaké budou rozdíly a hranice v chápání marketingu.
Používaný termín „hranice“ představuje myšlenky, symboly, jazyky, zvyklosti, standardy,
pravidla, omezení a procesy, které tvoří prostředí společnosti.
Z předpokládaných změn vyplývá:
 marketing bude v následujících letech čelit obrovským výzvám. Tradiční meze a
rozdíly uvnitř a mezi firmami, zákazníky a nabídkami se rozpouštějí. Dnešní doba
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
257
informací je čím dál více řízena konkurenčním bojem. A schopnost udržet si postavení
na trhu založené pouze na materiální nabídce je ohrožená všude.
 nicméně jak konkurenční boj sílí a ti slabší podléhají zániku, zbývající firmy více a
více bojují na základě dalších nových mezí. Schopnost firem být úspěšný bude záviset
na schopnosti umět použít nástroje, které produkuje dnešní informační společnost.
 moderně řízené podniky potřebují mít k dispozici dobře vymezený systém
strategického řízení ,a v rámci tohoto systému dobře propracován management změn,
který přispívá k vytváření rovnovážného stavu vnitřního prostředí managementu s
prostředím vnějším, tj. k jejich homeostáze.
 uvedené pojetí vyžaduje dokonalé informační zabezpečení a moderní technické
prostředky řízení, zejména kvalitní informační systém.
 rychlé změny zejména v externím prostředí vyžadují od podnikového managementu
volbu nových přístupů a metod rozhodování, jeho dobře koncipovaný algoritmus,
umožňující pružné reagování na potřeby zákazníků.
5. Shrnutí dílčích výsledků výzkumu úrovně strategického marketingového řízení
Cílem tohoto výzkumu bylo zjištění stavu a úrovně uplatňování principů a prvků
strategického a marketingového managementu se zaměřením na strategické rozhodování.
Předmětem analýzy je oblast rozhodování podnikového TOP managementu s orientací na
získávání nových obchodních příležitostí prostřednictvím kvalitně fungujícího informačního
systému a dalších technických prostředků řízení a využívání moderních metod strategického
rozhodování podnikového managementu.
Metodický postup se opíral o dílčí kroky, které lze charakterizovat následujícím algoritmem:
 Analýza současného stavu marketingového a strategického řízení v literatuře a v praxi
zkoumaných podniků.
 Stav a udržování firemní strategie v podnikové praxi.
 Praktická doporučení pro zdokonalení oblasti strategického a marketingového
podnikového managementu.
Analyzované podniky představují různě velké podniky s rozsáhlejším předmětem činnosti
a vybavené moderními technickými prostředky řízení a komunikace.
Výsledky výzkumu jsou uvedeny v Monografii, vydané jako jeden z výstupů řešení projektu
IGS.
Zobecnit lze na základě uvedených charakteristik následující rysy:
 u velkých nadnárodních firem je strategie určována majiteli, většinou zahraničními,
vlastní manažeři v těchto firmách se stávají spíše výkonnými pracovníky, kteří jsou
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
258
zaměřeni na operativní řízení, ke strategickým rozhodováním nemají potřebné
pravomoci;
 pokud do činností firmy majitelé přímo zasahují a podílejí se aktivně na jejím rozvoji,
mívá firma zpracovanou strategickou koncepci dalšího rozvoje, formuluje jasné vize
a strategické cíle. V těchto firmách má marketing významnou pozici, rozvíjí ve firmě
marketingovou filosofii a uplatňuje prvky marketingového řízení.
 u menších firem většinou není zpracována komplexní strategie, firma se řídí
podnikatelským plánem. Majitelé firmy osobně řídí, převládá zde však operativní
a rutinní řízení, využívá se jen některých marketingových prvků, nelze hovořit
o strategickém a marketingovém řízení;
 malé firmy většinou nemají zaveden útvar marketingu, potřebné marketingové
činnosti operativního charakteru zajišťuje obchodní útvar;
 ve zkoumaném vzorku převažují firmy, které nemají definovanou strategii s konkrétní
vizí, strategickými cíli a realizačními projekty; převažuje zde operativní řízení, formy
strategického řízení až na výjimky nejsou realizovány.
Literatura
[1] Horáková, H. Strategický marketing. Praha: Grada Publishing 2001, ISBN 80-7169-996-9
[2] KOTLER, P. Marketing management,10. rozšířené vydání, Praha: Grada Praha, 2001
ISBN 80-247-00016-6
[3] Souček, Z. , Marek, J. Strategie úspěšného podniku.Ostrava:Montanex 1998. ISBN 80-
85780-93-3
[4] STORBACKA, K., LEHTINEN, J., R., Řízení vztahů se zákazníky, Praha: Grada
Publishing, 1.vydání, 2002, ISBN 80-7169-813-X
[5] VACULÍK, J., KEŘT, R.: Marketingové pojetí konkurenční výhody. Aktuální otázky
rozvoje regionů, Pardubice: Univerzita Pardubice, 2005, ISBN 80-7194-777-6
[6] VLČEK, R., Hodnota pro zákazníka, Praha: Management Press, 1. vydání, 2002, ISBN
80-7261-068-6
[7] WESSLING, H., Aktivní vztah k zákazníkům pomocí CRM - Strategie, praktické
příklady a scénáře, Praha: Grada publishing, 2003, ISBN 80-247-0569-9
[8] DOHNAL, J., Řízení vztahů se zákazníky, Praha: Grada Publishing, 1. vydání, 2002,
ISBN 80-247-0401-3
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
259
ANALÝZA SPOLEČENSKÉ ODPOVĚDNOSTI FIREM
V BRNĚ A OKOLÍ
THE ANALYSIS OF CORPORATE SOCIAL RESPONSIBILITY IN
BRNO AND ITS SURROUNDINGS
ING. KATEŘINA KUCHTÍKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika
email: 206550@mail.muni.cz
Anotace
Cílem příspěvku je analýza a komparace společenské odpovědnosti vybraných firem
působících ve městě Brně a jeho okolí. Na základě případových studií sedmi analyzovaných
firem je zde přiblíženo a hodnoceno jejich společensky odpovědné jednání, a to v oblasti
ekonomické, sociální i environmentální.
Klíčová slova
Analýza, společenská odpovědnost firem, společnost, zaměstnanci, životní prostředí,
zainteresované subjekty, firemní filantropie.
Annotation
The goal of the article is to analyse and compare corporate social responsibility in chosen
companies from Brno and its surroundings. On the basis of case studies of seven analysed
companies their CSR behaviour in economic, social and environmental areas is presented
and evaluated.
Key words
Analysis, corporate social responsibility, company, employees, environment, stakeholders,
corporate philantropy.
JEL Classification: L22
ÚVOD
Koncept společenské odpovědnosti, známý také pod anglickým názvem corporate social
responsibility (CSR), představuje dobrovolné rozhodnutí firmy upustit od zájmu „profit only“
a zaměřit se na ekonomické, sociální i environmentální aspekty své činnosti. Neustále se
zvyšující tlak ze strany rostoucí konkurence motivuje firmy orientovat se na širší spektrum
cílů, než je pouhé sledování maximalizace zisku. Firmy si tak stále více uvědomují význam
„dobrého jména“, které s odpovědným jednáním vůči svým zaměstnancům, zákazníkům,
životnímu prostředí a dalším zainteresovaným subjektům úzce souvisí.
Tento, veřejnosti stále často neznámý koncept, se v zahraničí začal objevovat ve druhé
polovině 20. století a od počátku 90. let stojí v popředí zájmů Evropské unie (EU). V roce
1995 dal tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors vzniknout evropské expertní
centrále se zaměřením na CSR s názvem CSR Europe. V následujících letech na půdě EU
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
260
vznikalo mnoho podpůrných iniciativ tohoto konceptu.1
V České republice (ČR) se, vzhledem
k více jak čtyřicetileté vládě komunismu, CSR objevuje až ve druhé polovině 90. let.
V současné době má v ČR prosazování konceptu, šíření osvěty a mnoho dalších aktivit
v souvislosti s CSR ve své agendě národní partner CSR Europe s názvem Business Leaders
Fórum.2
Společenská odpovědnost firem je obecně rozdělena na tři základní oblasti, jsou jimi
ekonomický, sociální a environmentální pilíř. Ekonomický pilíř zahrnuje především orientaci
společností na kvalitu a bezpečnost poskytovaných produktů či služeb. V současné době
mohou společnosti využívat širokou škálu značek nebo certifikací kvality, mezi které patří
Program Česká kvalita, značka KLASA či zavedení systému managementu kvality ISO 9001.
Mezi další aktivity spadající pod tento pilíř patří především poskytování jasných a přesných
informací o výrobcích a službách, inovace a udržitelnost produktů, dobré vztahy s investory
a akcionáři nebo férové dodavatelské a odběratelské vztahy, které jsou představovány
především včasným placením faktur, spolehlivostí či ochranou dat. Nedílnou součástí
ekonomické oblasti jsou pak také dobré vztahy se zákazníky, dle mého názoru stěžejní
například u finančních institucí, kterých společnosti mohou dosáhnout především osobním
přístupem k zákazníkům, efektivním řešením stížností čí solidním poprodejním servisem.3
Sociální oblast je primárně zaměřena na vztah firem ke svým zaměstnancům. Mezi aktivity
spadající pod tento pilíř patří především poskytování nefinančních benefitů pro zaměstnance,
odmítání dětské práce, dodržování rovných příležitostí na pracovišti, zaměstnávání lidí se
zhoršenou pozicí na trhu práce či péče o propuštěné zaměstnance, a to například formou
rekvalifikace či poskytnutí pomoci při hledání nového zaměstnání. Společnosti by se měly
orientovat také na profesní vzdělávání svých zaměstnanců, sladění jejich profesního
a osobního života díky umožnění pracovat na některou z forem flexibliních pracovních
úvazků či péči o zdraví a bezpečnost svých zaměstnanců. Součástí ekonomického pilíře je
také orientace firem na firemní filantropii.4
Firemní filantropie je široký pojem, který
zahrnuje řadu forem dárcovství a investic do komunity. Může se jednat o finanční příspěvky,
věcné dary, poskytnutí služeb, zapůjčení produktu nebo majetku, propracovanou strategii
dárcovství, dlouhodobé partnerství s neziskovou organizací a patronaci např. programu,
projektu nebo celé oblasti, dobrovolnou práci zaměstnanců, „zapůjčení expertů“, vytvoření
matchingového fondu a ještě mnoho dalších možností a nápadů.“5
Poslední oblastí společenské odpovědnosti je pilíř environmentální, který zahrnuje především
aktivity orientované na šetrnost k životnímu prostředí. Jde především o šetrnou ekologickou
kulturu, kterou představují zejména úspory energií a vody či recyklace odpadů. Firmy by
měly usilovat o trvale udržitelný rozvoj, a to například prostřednictvím využíváním
obnovitelných zdrojů, regulátorů topení apod. Součástí environmentálního pilíře je
v neposlední řadě také zavedení systému environmentálního managementu ISO 14 001.6
1
PETŘÍKOVÁ, R. 2008.
2
Business Leaders Forum <http://www.blf.cz/about.htm>
3
PAVLÍK, M., BĚLČÍK, M. 2010
PRSKAVCOVÁ, M., MARŠÍKOVÁ, K., ŘEHOŘOVÁ, P., ZBRÁNKOVÁ, M. 2008.
PETŘÍKOVÁ, R. 2008.
4
PAVLÍK, M., BĚLČÍK, M. 2010
PRSKAVCOVÁ, M., MARŠÍKOVÁ, K., ŘEHOŘOVÁ, P., ZBRÁNKOVÁ, M. 2008.
5
Fórum dárců <http://donorsforum.tvorba.com/filantropie>
6
PAVLÍK, M., BĚLČÍK, M. 2010.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
261
Výše uvedené aktivity, spadající pod všechny tři pilíře společenské odpovědnosti, představují
pouze zlomek činností a opatření, které mohou společensky odpovědné firmy implementovat.
Jde o dobrovolné aktivity, je tedy pouze na rozhodnutí každé společnosti, na jaké aktivity se
zaměří a na jaké nikoliv. Výše zmíněné pilíře by však měly být vždy zastoupeny co nejvíce
vyváženě.
Klíčovým pojmem pro společensky odpovědnou firmu jsou její stakeholdeři. Tento pojem,
který vznikl před více jak 40 lety, na počátku šedesátých let, představuje „osobu, skupinu
osob, nebo organizaci, která má přímý nebo nepřímý podíl na organizaci, protože může mít
vliv nebo být ovlivňována činnostmi, cíli a politikami organizací“.7
Obecně lze stakeholdery
dělit na primární a sekundární. Skupina primárních stakeholderů je charakteristická svým
významným vlivem na každodenní činnosti a fungování organizací. Mezi primární
stakeholdery se obecně řadí zaměstnanci společnosti, zákazníci, dodavatelé či akcionáři.
Sekundární stakeholdeři se od výše uvedené skupiny primárních stakeholderů liší především
skutečností, že nepřichází do styku se společností každý den a neovlivňují její fungování
a činnost do takové míry. Příkladem sekundárních stakeholderů jsou stát, mezinárodní
organizace, média či místní komunita.8
Očekávání jednotlivých stakeholderů mohou být
velmi odlišná. Pro firmu je proto stěžejní porozumět očekávání jednotlivých svých
stakeholderů. Pro zákazníky, kteří nakupují výrobky nebo využívají služeb firmy, je důležitá
především kvalita a bezpečnost produktů, solidní poprodejní servis, včasné řešení reklamací
či přiměřená cena. Zaměstnanci od firmy očekávají odpovídající mzdu, možnost profesního
růstu, nefinanční benefity či umožnění podmínek pro sladění profesního a osobního života.9
Metodika hodnocení
Cílem příspěvku je analýza společenské odpovědnosti ve vybraných firmách působících ve
městě Brně a jeho okolí a jejich následná komparace. Analýza je založena na případových
studiích pěti firem působících v okrese Brno – město a dvou firem působících v okrese Brno
– venkov. Analyzované firmy se od sebe navzájem odlišují předmětem činnosti, počtem
zaměstnanců i vyvíjenými aktivitami v oblasti CSR. Pro účely analýzy byly osloveny firmy,
které zaměstnávají více jak 50 zaměstnanců. Dvě z vybraných firem spadají do kategorie 50
– 99 zaměstnanců, čtyři firmy do kategorie 100 – 249 zaměstnanců a pouze jedna firma
zaměstnává v současné době více jak 250 zaměstnanců.
Tab. 1: Základní charakteristika firem
Sídlo firmy Kategorie zam. Předmět činnosti CSR se ve firmě
věnuje:
A Brno – venkov 100 – 249 zam. výroba kotlů management
B Brno – město 50 – 99 zam. logistika management
C Brno – město > 250 zam. výroba traktorů odděl. HR a odděl.
Údržby a investic
D Brno – město 50 – 99 zam. stavebnictví manažerka marketingu
E Brno – město 100 – 249 zam. výroba mikroskopů management
F Brno – město 100 – 249 zam. obchod jednatelé, asistenti,
vedoucí pracovníci
G Brno – venkov 100 – 249 zam. výroba krmiv management
Zdroj: vlastní zpracování z informací poskytnutých firmami
7
Business dictionary <http://www.businessdictionary.com/definition/stakeholder.html>
8
PRSKAVCOVÁ, M., MARŠÍKOVÁ, K., ŘEHOŘOVÁ, P., ZBRÁNKOVÁ, M. 2008.
9
STEINEROVÁ, M., VÁCLAVÍKOVÁ, A., MERVAT, R. 2008.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
262
Veškeré informace pro případové studie byly získávány z oficiálních webových stránek firem
a prostřednictvím rozhovorů s jejich zástupci. Doplňujícím zdrojem informací pak byl krátký
dotazník, který všechny firmy ochotně zodpověděly. Z důvodu žádostí ze strany firem,
nebudou v případových studiích zveřejněny jejich oficiální názvy. V následujícím textu proto
bude využito fiktivní označení firem A, B, C atd.
Analýza byla zaměřena na všechny tři pilíře společenské odpovědnosti. V oblasti sociální šlo
především o vztah společností ke svým zaměstnancům, množství poskytovaných benefitů,
umožnění tzv. work – life balance ze strany firmy (sladění osobního a profesního života díky
flexibilním formám pracovních úvazků, zřízení firemní školky apod.) či o vyvíjené aktivity
v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Výzkum se dále zaměřoval na firemní filantropii
jednotlivých firem, orientaci společností na kvalitu poskytovaných výrobků a služeb či jejich
spolupráci se studenty a místní komunitou. Zkoumanou oblastí byla také environmentální
politika společností, jejich snaha a vyvíjené aktivity v problematice trvale udržitelného
rozvoje.
Případové studie společenské odpovědnosti firem
Společnost A patří do kategorie 100 – 249 zaměstnanců a vyvíjí dílčí aktivity ve všech třech
oblastech CSR, přičemž společensky odpovědným aktivitám se věnuje především
management, který tak udává směr chování i svým zaměstnancům. Obchodní ředitel firmy se
s pojmem CSR setkal poprvé a za hlavní důvod odpovědných aktivit označil spokojené
zákazníky. Firma svým zaměstnancům poskytuje k základní mzdě také benefity v podobě
příspěvku na stravování a na životní pojištění, vody na pracovišti zdarma či darů k životním
jubileím. V průměru dvakrát ročně firma organizuje společenské akce a průběžně vyvíjí
aktivity také v oblasti vzdělávání zaměstnaců. Každý rok je vypracován plán firemního
školení, díky kterému mohou zaměstnanci zvyšovat svoji kvalifikaci a dovednosti. Pro
sladění profesního a osobního života zaměstnanců společnost neposkytuje žádnou z forem
flexibilních pracovních úvazků, nemá zřízenu firemní školku ani psychologickou poradnu.
Firma se pravidelně věnuje firemní filantropii, a to především sponzoringu a dárcovství.
Firemní prostředky jsou ve většině případů cíleny na oblast sportu a kultury, přičemž v oblasti
sportu jde především o podporu sportovních klubů působících v okolí sídla firmy a v oblasti
kultury firma hojně sponzoruje společenské akce konané v okolí. Ve většině případů se však
jedná pouze o reaktivní přístup, kdy organizace pouze reaguje na žádosti o finanční či jinou
podporu vyjádřené svými stakeholdery. Na kvalitu poskytovaných produktů je kladen vysoký
důraz, což deklaruje zavedení systému managementu jakosti ISO 9001 a nutnost obhajoby
kvality před auditorskou organizací každých šest měsíců. Důvodem zavedení ISO 9001 je
kromě spokojenosti zákazníků také nezbytnost pro úspěch ve veřejných zakázkách a pro
export. Na aktivity spojené s šetrností k životnímu prostředí se společnost zaměřuje
v omezené míře. Některé výrobky nesou označení ekologicky šetrný výrobek, které deklaruje
větší šetrnost výrobků nejen k životnímu prostředí, ale také ke zdraví spotřebitelů v průběhu
celého životního cyklu.10
Mezi další aktivity vyjadřující šetrnost k životnímu prostředí patří
třídění odpadů, snaha o minimalizaci papírové dokumentace a využití solárního ohřevu vody.
Certifikát ISO 14 001 společnost nevlastní.
Společnost B představuje brněnská pobočka nadnárodní firmy, která v současné době spadá
do kategorie 50 – 99 zaměstnanců. Společnost má koncept CSR implementován do firemní
10
Cenia – Česká informační agentura životního prostředí <http://www.cenia.cz/web/www/web-
pub2.nsf/$pid/MZPMSFGRIOAW>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
263
politiky a považuje jej za klíčový element své podnikové strategie. Odpovědným aktivitám se
primárně věnuje managemet. V rámci sociální oblasti firma svým zaměstnancům poskytuje
širokou škálu benefitů, mezi které patří například stravenky plně hrazené zaměstnavatelem,
týden dovolené navíc, tři dny zdravotního volna, poukázky při pracovním výročí, příspěvek
na penzijní nebo životní pojištění, slevové programy partnerů, balení vitamínů jednou ročně
zdarma a mnoho dalších. Společnost se orientuje také na vzdělávání svých zaměstnanců.
Každý měsíc jsou na firemním intranetu vypisovány připravované kurzy, kterých se
zaměstnanci mnohou účastnit. Jde například o jazykové kurzy či kurzy měkkých dovedností.
Pro sladění profesního a osobního života umožňuje společnost svým zaměstnancům pracovat
na poloviční, či zkácený úvazek a práci z domu. Firemní filantropie je nedílnou součástí
existence firmy, která má pro tyto účely sestaven speciální tým, který projednává, jaké akce
bude společnost sponzorovat a jaké nikoliv, přičemž primárně se firemní prostředky
vynakládají na charitativní, kulturní a sportovní oblasti. Společnost se hojně věnuje také
firemnímu dobrovolnictví, a to prostřednictvím komunitních dní ve vybraných neziskových
organizacích, organizovaného dárcovství krve, akcí pro děti z dětských domovů, výsadby
stromků či čištění památek. Kvalitu poskytovaných služeb dokládá certifikát ISO 9001. Velký
zájem věnuje firma také environmentální oblasti, což deklaruje zavedený systém
environmentálního managementu ISO 14 001, vlastní environmentální politika a ekologická
služba, díky které se i zákazníci mohou podílet na ochraně životního prostředí. Společnost
také hojně spolupracuje se studenty, kterým umožňuje absolvovat stáže a aktivně jim pomáhá
při tvorbě bakalářských a diplomových prací.
Společnost C zaměstnává v současné době více jak 250 zaměstnanců. V oblasti společenské
odpovědnosti vyvíjí pouze dílčí aktivity, kterým se věnuje především oddělení Lidských
zdrojů a oddělení Údržby a investic. Hlavním důvodem odpovědného chování a aktivit jsou
spokojení zaměstnanci, což dokládá i propracovaný systém firemních benefitů. Široká škála
poskytovaných benefitů zahrnuje dotované obědy, týden dovolené navíc, dvakrát ročně
dárkový poukaz v hodnotě 1000 Kč, příspěvek na dětskou rekreaci, na životní nebo penzijní
pojištění či příspěvek na ubytování pro zaměstnance s bydlištěm vzdáleným více než 100 km
od sídla firmy a mnoho dalších. Pro zaměstnance jsou organizovány také různé vzdělávací
programy a kurzy. Pro zajištění sladění osobního a profesního života je zaměstnancům na
základě osobních rodinných důvodů poskytnuta možnost pracovat na některé druhy
flexibilních pracovních úvazků. Jde především o práci na poloviční úvazek či možnost být
v zaměstnání v pevně stanovené pracovní době mezi 8.30 až 14 hodinou, přičemž je pouze na
zaměstnanci, kdy si zbylé hodiny odpracuje. Musí však splnit povinný měsíční fond pracovní
doby, který je stanoven na 7,5 hodin denně. Firemní filantropii se společnost věnuje pouze
v omezené míře. V současné době jde jen o sponzorské aktivity. Firemnímu dobrovolnictví se
společnost nevěnuje. Kvalitě poskytovaných výrobků a služeb je věnována velká pozornost.
Výroba je organizována a řízena v souladu s normami řady ISO 9001, přičemž firma
vyžaduje orientaci na kvalitu také u svých dodavatelů. Kvalita odebíraných výrobků je
ověřována pověřenými pracovníky firmy prostřednictvím externího auditu. Oblast životního
prostředí patří také mezi zájmy společnosti. Tato skutečnost je umocněna i úzkou souvislostí
se snížením nákladů na spotřebu zdrojů apod. V uplynulých letech tak byly zrealizovány
mnohé akce s cílem snížit náklady na spotřebu energie, předcházet samotnému vzniku odpadů
či snížit emise.
Firma D patří do kategorie 50 – 99 zaměstnanců a vyvíjí, stejně jako většina analyzovaných
firem, pouze dílčí aktivity v oblasti CSR, přičemž hlavním důvodem těchto dobrovolných
aktivit je dobrá pověst společnosti. Odpovědným aktivitám se věnuje především manažerka
marketingu. Svým zaměstnancům firma poskytuje mnoho benefitů, a to především stravenky
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
264
hrazené z 55% zaměstnavatelem, poukázky Flexi Pass jako odměnu za věrnost
zaměstnancům, kteří ve firmě pracují déle jak deset let, 50% slevy na divadelní představení,
výhodné podmínky pro získání hypotéky a vedení účtů u Komerční banky či širokou škálu
každoročně pořádaných společenských akcí. Vzdělávání zaměstnanců je další z nabízených
firemních benefitů. V současné době firma získala dotaci ve výši 360 000 Kč od Evropského
sociálního fondu určenou na vzdělávání svých zaměstnanců, přičemž půjde především
o počítačové kurzy a vzdělávání v oblasti práva a ekonomie. Pro sladění profesního
a osobního života firma svým zaměstnancům nabízí možnost pracovat na poloviční úvazek,
zkomprimovaný pracovní týden (více hodin denně s možností pracovat například pouze čtyři
dny v týdnu), či pracovat z domu. Sjednání výše zmíněných flexibilních pracovních úvazků
vychází ve většině případů z požadavků zaměstnanců z osobních rodinných důvodů. Na
sponzoring a dárcovství společnost ročně vynakládá nemalé prostředky. Portfolio
sponzorovaných aktivit a akcí je velmi široké. Mimo sponzorské aktivity firma každoročně
přispívá finančním darem občanskému sdružení Šachového oddílu tělesně postižených.
Firemnímu dobrovolnictví se firma nevěnuje. Orientaci na kvalitu dokladuje zavedení
systému managementu kvality ISO 9001 a mnoho získaných ocenění. V oblasti životního
prostředí firma považuje za samozřejmost třídění odpadů a snižování podílu papírové
dokumentace. Nedílnou součástí úspěchu a existence firmy je pak především zavedení
systému environmentálního managementu ISO 14 001. Společnost si uvědomuje také
odpovědnost vůči komunitě, ve které působí. Pravidelně s ní tak vede dialog ohledně
záležitostí týkajících se jejího podnikání.
Společnost E patří do kategorie 100 – 249 zaměstnanců. Hlavním důvodem vyvíjených CSR
aktivit je, stejně jako u společnosti D, dobrá pověst podniku. Společenské odpovědnosti se ve
firmě věnuje především vedení. V sociální oblasti CSR firma vyvíjí mnoho aktivit.
Zaměstnanci firmy získávají k vyplácené mzdě stravenky z 55 % hrazené zaměstnavatelem,
týden dovolené navíc a odměny při životních jubileích. Portfolio organizovaných
společenských akcí je poměrně úzké, většinou firma organizuje pouze jednu společenskou
akci ročně, kam jsou zváni i bývalí zaměstnanci firmy. Pro zvyšování kvalifikace svých
zaměstnanců společnost organizuje různá školení. Jde například o jazykové kurzy či školení
zaměřené na prezentační dovednosti. Zaměstnancům společnost umožňuje využít mnohých
forem flexibilních pracovních úvazků pro sladění osobního a profesního života. Jde
především o práci z domu, práci na poloviční úvazek či individuálně upravenou pracovní
dobu. Společnost E, jako jediná z analyzovaných firem, uvažuje o zřízení firemní školky, a to
ve spolupráci s městskou částí, ve které sídlí. V oblasti filantropie se společnost věnuje
sponzoringu a dárcovství, přičemž se zaměřuje především na oblast zdravotnictví, vědy a na
spolupráci s městskou částí, ve které má své sídlo. Na otázku, jak by měla být především
společnost vnímána veřejností, mi zástupce firmy odpověděl, že jako firma poskytující
kvalitní výrobky a služby. Toto tvrzení dokladuje vysokou orientaci firmy na kvalitu, což
potvrzuje zavedený systém managementu kvality ISO 9001. Náměty z pravidelných auditů
pak firma využívá k neustálému vylepšování současného stavu. V environmentální oblasti
firma také vyvíjí mnoho aktivit. Jde zejména o snahu minimalizovat množství papírové
dokumentace, předcházení vzniku odpadů díky recyklaci téměř 50% odpadů a především
zavedení systému environmentálního managementu ISO 14 001. Nedílnou součástí
společensky odpoědných aktivit je také velmi pravidelná a úzká spolupráce s dvěma
univerzitami. Společnost pro studenty pravidelně vypisuje granty, kterými chce podpořit
mladé vědecké pracovníky.
Podnik F patří do kategorie 100 – 249 zaměstnanců. Firma vyvíjí mnoho dílčích aktivit ve
všech třech oblastech CSR a za hlavní důvod odpovědného jednání označuje spokojenost
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
265
zákazníků. Aktivitám společenské odpovědnosti se věnují jednatelé firmy, jejich asistenti
a vedoucí pracovníci. Společnost svým zaměstnancům poskytuje poměrně malý rozsah
benefitů, jde o stravenky z 55 % hrazené zaměstnavatelem, dárkový poukaz k Vánocům, 5 %
slevu na nákup zboží ve firmě a jednou ročně organizovanou společenskou akci. Flexibilní
formy práce jsou ve společnosti také značně omezeny, v současné době jde pouze o práci na
zkrácený pracovní úvazek. Práce na ostatní formy flexibilních pracovních úvazků nejsou
v současné době zaměstnancům umožněny, a to především z provozních důvodů. Firma však
velmi podporuje vzdělávání a zvyšování kvalifikace svých zaměstnanců. V současné době tak
ve společnosti probíhá projekt dotovaný z Evropského sociálního fondu, jehož cílem je zvýšit
konkurenceschopnost firmy F, a to prostřednictvím zvýšení kvality lidských zdrojů.
Zaměstnanci tak již měli možnost zúčastnit se kurzů Category management, Spotřebitelské
trendy a také školení zabývajícího se společenskou odpovědností firem. V oblasti firemní
filantropie se společnost věnuje především sponzoringu a dárcovství. Jako jedna z mála
společností se každoročně věnuje také firemnímu dobrovolnictví. Zaměstnanci firmy tak za
pomoci vedení organizují akci Den dětí pro širokou veřejnost. Na otázku, jak by především
měla být společnost vnímána veřejností, mi zástupce firmy odpověděl, že jako firma
poskytující kvalitní výrobky a služby. Orientaci na kvalitu deklaruje získané ocenění Národní
cena kvality v kategorii úspěšná firma či ocenění Spokojený zákazník Jihomoravského kraje
a mnoho dalších. Firma citlivě vnímá také problematiku trvale udržitelného rozvoje. Snaží se
proto prostřednictvím environmentální politiky na udržitelném rozvoji spolupodílet. Jde
především o úspory energií, šetrné a ekologické nakládání s odpady, omezování počtu
zásobovacích aut či podpora produktů z farem ekologického zemědělství, které méně
znečišťují a produkují méně oxidu uhličitého a nebezpečných odpadů. Významnou součástí
společenské odpovědnosti firmy F je také zařazení výrobků Fair Trade mezi prodávaný
sortiment.
Poslední analyzovaná společnost G spadá do kategorie 100 – 249 zaměstnanců. Společensky
odpovědným aktivitám se věnuje management firmy a za hlavní důvod těchto aktivit firma
označuje spokojenost svých zaměstnanců. Silnou orientaci společnosti na spokojené
zaměstnance potvrzuje široká škála poskytovaných benefitů, mezi které patří příspěvek na
stravování, týden dovolené navíc, finanční příspěvek na sport, příspěvek na ošatné, očkování
proti chřipce zdarma, 13. plat a každoročně organizovaná společenská akce na konci roku.
Firma svým zaměstnancům poskytuje také možnost průběžného vzdělávání, přičemž kurzy
jsou zaměřeny zejména na jazykové znalosti a obchodní dovednosti. Pro zajištění sladění
profesního a osobního života poskytuje firma některým svým zaměstnancům možnost
pracovat na flexibilní formy pracovních úvazků. Ve většině případů však jde pouze
o obchodní zástupce, kteří si mohou pracovní dobu upravit individuálně podle svých potřeb,
musí však splnit povinný měsíční fond pracovní doby. Jeden zaměstnanec je v současné době
ve firmě zaměstnán na poloviční pracovní úvazek. Ostatní zaměstnanci však musí striktně
dodržovat pevně stanovenou pracovní dobu, a to především z provozních důvodů. Firma se
aktivně věnuje firemní filantropii, přičemž se z velké části jedná o její vlastní strategii a ne
pouze o reakci na žádosti vyjádřené stakeholdery. Firemnímu dobrovolnictví se firma
nevěnuje. Na kvalitě poskytovaných výrobků společnosti velmi záleží, má proto zaveden
systém managementu kvality ISO 9001 a vlastní politiku jakosti. Šetrnost k životnímu
prostředí se řadí mezi další prioritu společnosti. Firma vlastní certifikát ISO 14 001 a má
zavedenu vlastní environmentální politiku, která si klade za cíl například efektivnější
využívání vstupních materiálů a energií, používání zavedených postupů či tříděním odpadů.
Firma hojně spolupracuje se studenty, kterým poskytuje pomoc při psaní seminárních,
bakalářských a diplomových prací a umožňuje jim absolvovat stáž ve firmě.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
266
Závěr a komparace
Všechny analyzované firmy se snaží průběžně vyvíjet vůči svým stakeholderům mnoho
dílčích odpovědných aktivit, a to v oblasti ekonomické, sociální i environmentální. Pouze
společnost B však na tyto aktivity nahlíží jako na ucelený koncept CSR. Což jistě souvisí se
skutečností, že se jedná o pobočku velké nadnárodní firmy. Podle průzkumu Business
Leaders Fora z roku 2008, uskutečněném na 233 firmách, které působí na území České
republiky, totiž s růstem velikosti podniku roste pravděpodobnost, že se jeho zástupci
s konceptem CSR setkali.11
Jednou z nejdůležitějších oblastí CSR je vztah firem ke svým zaměstnancům. Všechny
analyzované firmy poskytují svým zaměstnancům různé druhy benefitů. Ačkoliv se škála
poskytovaných benefitů liší v každé z firem, příspěvek na stravování, vzdělávací programy
a společenské akce jsou nedílnou součástí odměňování zaměstnanců ve všech sedmi
vybraných firmách. Nejvíce benefitů poskytují svým zaměstnancům firmy B a C, což
můžeme vidět také v následující tabulce, která je zaměřena na komparaci vybraných benefitů
poskytovaných dotazovanými firmami.
Tab. 2: Komparace vybraných benefitů poskytovaných sedmi analyzovanými firmami
A B C D E F G
Příspěvek na stravování x x x x x x x
Vzdělávací programy x x x x x x x
Společenské akce x x x x x x x
Týden dovolené navíc x x x x
Příspěvek na ŽP/PP x x x
Dárkové poukazy, slevy x x x x
Péče o zdraví zaměstnanců x x
Zdroj: Vlastní zpracování ze získaných informací od analyzovaných firem
Důležitou součástí sociálního pilíře je také umožnění tzv. work – life balance zaměstnancům
ze strany firmy. Zde je nutno konstatovat, že všechny analyzované firmy kromě společnosti A
poskytují svým zaměstnancům možnost pracovat na určité formy flexibilních pracovních
úvazků. Ve většině případů se jedná o práci na zkrácený či poloviční úvazek. Práci z domu
umožňují svým zaměstnancům čtyři analyzované firmy a pracovat v režimu tzv.
zkomprimovaného pracovního týdne lze pouze ve společnosti D. Firemní školku nemá
v současné době zřízenu žádná ze sedmi firem, společnost E však o jejím zřízení uvažuje.
Umožnění sladění osobního a profesního života prostřednictvím flexibilních pracovních
úvazků, či zřízení firemní školky, je ve firmách značně omezeno především z provozních
a ekonomických důvodů.
Firemní filantropii se věnují všechny analyzované firmy. Ve většině případů jde o sponzorské
aktivity a dárcovství. Pouze společnosti B a F se věnují také firemnímu dobrovolnictví. Firma
B má dokonce jako jediná pro účely firemní filantropie zřízen speciální tým, který vybírá
projekty, jaké firma podpoří. Nejméně se filantropii věnuje paradoxně společnost s největším
počtem zaměstnanců C.
Orientace na kvalitu byla další z analyzovaných oblastí. Téměř všechny firmy, kromě
společnosti B, chtějí být veřejností vnímány především jako firmy poskytující kvalitní
výrobky a služby. Vysokou orientaci na kvalitu potvrzuje zavedený systém managementu
11
CSR Online <http://www.csr-online.cz/NewsDetail.aspx?p=3&id=584>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
267
kvality ISO 9001 u všech firem vyjma společnosti F. Ta je však držitelem jiných ocenění
kvality. Orientace na kvalitu je u analyzovaných firem srovnatelná, na vysoké úrovni.
Další zkoumanou oblastí byla ohleduplnost firem k životnímu prostředí, přičemž určité
aktivity v této oblasti vyvíjí všech sedm firem. Jde především o třídění odpadů, minimalizaci
papírové dokumentace či snahu snižovat spotřebu zdrojů. Systém environmentálního
managementu ISO 14 001 mají zaveden čtyři společnosti. Nejpropracovanější politiku
v oblasti životního prostředí mají, dle mého názoru, především společnosti B a C.
Rozšíření společensky odpovědných aktivit do budoucna plánuje všech sedm analyzovaných
firem, přičemž oblasti, na které se chtějí zaměřit primárně se poměrně odlišují. Čtyři
společnosti se chtějí orientovat především na zlepšení podmínek zaměstnanců, dvě na oblast
firemní filantropie a na větší šetrnost k životnímu prostředí se chce v budoucnu orientovat
jedna firma.
Výše uvedené případové studie potvrzují zájem firem na společensky odpovědných
aktivitách, a to ve všech třech zkoumaných oblastech. Firmy se snaží uspokojit širokou škálu
svých stakeholderů, mnohdy však na tyto aktivity nenahlížejí jako na koncept, který
v dlouhodobém horizontu přinese jistě užitek i firmě samotné, a to v podobě loajálnosti
zaměstnanců, věrnosti zákazníků, zájmu ze strany investorů či podpory místní komunity.
Společnosti by tak na společenskou odpovědnost měly nahlížet více komplexně. Je však více
než jasné, že zde velmi důležitou roli hrají také ekonomická situace podniku, zájmy
managementu a šíření osvěty o konceptu CSR. Je především na rozhodnutí vedení
a finančních možnostech společnosti, zda tento dobrovolný koncept implementuje do své
firemní politiky. Firmy by si však měly uvědomit, že právě společenská odpovědnost je
spojena s dobrým jménem firmy, které je v dnešní době velké konkurence obrovským
přínosem a šancí uspět na trhu.
Literatura
[1] Business dictionary. Stakeholder. [online]. [cit. 11/2010]. Dostupné na WWW:
<http://www.businessdictionary.com/definition/stakeholder.html>
[2] Business Leaders Forum. O nás. [online]. [cit.01/2011]. Dostupné na WWW:
<http://www.blf.cz/about.htm>
[3] Cenia - Česká informační agentura životního prostředí. O ekoznačení. [online]. [cit.
03/2011]. Dostupné na WWW: <http://www.cenia.cz/web/www/web-
pub2.nsf/$pid/MZPMSFGRIOAW>
[4] CSR Online. Průzkumy. [online]. [cit. 02/2011]. Dostupné na WWW: <http://www.csr-
online.cz/NewsDetail.aspx?p=3&id=584>
[5] Fórum dárců. Filantropie. [online]. [cit. 12/2010]. Dostupné na WWW:
<http://donorsforum.tvorba.com/filantropie>
[6] KUCHTÍKOVÁ, K. Analýza společenské odpovědnosti v Brně a okolí. Brno, 2011, 94 s.
Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta.
[7] PAVLÍK, M., BĚLČÍK, M. Společenská odpovědnost organizací-CSR v praxi a jak s ním
dál. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 169 s. ISBN 978-80-247-3157-5
[8] PETŘÍKOVÁ, R. Společenská odpovědnost organizací. 1. vyd. Ostrava: DTO CZ, 2008.
184 s. ISBN 978-80-02-02099-8
[9] PRSKAVCOVÁ, M., MARŠÍKOVÁ, K., ŘEHOŘOVÁ, P., ZBRÁNKOVÁ, M.
Společenská odpovědnost firem, lidský kapitál, rovné příležitosti a environmentální
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
268
management s využitím zahraničních zkušeností. 1. vyd. Liberec, 2008. 162 s. ISBN 978-
80-7372-436-8
[10] STEINEROVÁ, M., VÁCLAVÍKOVÁ, A., MERVAT, R. Společenská odpovědnost
firem – průvodce nejen pro malé a střední podniky. Business Leaders Forum. 2008
[11] Webové stránky sedmi analyzovaných firem
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
269
VYUŽITÍ BENCHMARKINGU V REGIONÁLNÍM
PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU
BENCHMARKING UTILIZATION IN REGIONAL PLANNING OF
TOURISM DEVELOPMENT
ING. MARTIN LUŠTICKÝ
ING. MARTIN MUSIL
Katedra managementu veřejného sektoru
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci, Vysoká škola ekonomická v Praze
Jarošovská 1117/II, 377 01 Jindřichův Hradec, Česká republika
e-mail: lusticky@fm.vse.cz, musil@fm.vse.cz
Anotace
Systematickou podporu cestovního ruchu je možné chápat jako specifický nástroj regionální
politiky. Cestovní ruch musí být řízen s ohledem na koncept dlouhodobé udržitelnosti, aby
umožnil regionům plně využít svého potenciálu. Regiony proto využívají strategického
plánování k naplnění tohoto cíle. Doznívající ekonomická krize umocnila význam kvality
procesu regionálního plánování a výsledných strategií. Jednou z možností, jak zvyšovat
kvalitu, je využití metody benchmarkingu. Příspěvek navrhuje univerzální postup hodnocení
regionálních rozvojových strategií, který může být využit jako nástroj jejich komparace
a identifikace nejlepších praktik. Postup je založen na všeobecně uznávaných zásadách
managementu jakosti a postupech manažerského rozhodování. Jeho výsledkem je sada
požadavků na kvalitu strategií. Ta je rozpracována do konkrétních rozhodovacích kritérií pro
výběr nejlepších příkladů regionálního plánování.
Klíčová slova
regionální plánování, cestovní ruch, hodnocení, kvalita, benchmarking
Annotation
The systematic promotion of tourism can be understood as a specific tool of regional policy.
Tourism must be managed with respect to the long-term concept of sustainability to enable
the regions to fully utilize their potential. Therefore, the regions make use of strategic
planning to fulfil this aim. The fading economic crisis has been raised the increased
importance of the quality of the regional planning process and its resulting strategies. One
possibility for enhancing this quality is represented by the utilization of the benchmarking
method. This paper drafts the worldwide procedure for evaluation of the regional
development strategies which should be used as a tool for their comparison and identification
of the best practices. This procedure is based on the wide-recognized rules of the quality
management and managerial decision-making procedures. Its result is the set of requirements
for strategies quality. It is elaborated into the concrete decision-making criteria for selection
of the best examples of the regional planning.
Keywords
regional planning, tourism, evaluation, quality, benchmarking
JEL Classification: M1, R5
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
270
Úvod
Přes doznívající celosvětovou ekonomickou krizi cestovní ruch stále představuje jedno
z největších ekonomických odvětví a je všeobecně uznáván za významný faktor regionálního
rozvoje (Komise evropských společenství, 2007). Svým charakterem přispívá ke stabilitě
regionálních a místních ekonomik, a to především díky jeho pozitivnímu multiplikačnímu
efektu, který působí na vytváření podnikatelských příležitostí v celé řadě činností
a významnou měrou tak ovlivňuje vývoj zaměstnanosti v regionu (Sharma, 2004). Cestovní
ruch je proto právem předmětem zájmu regionální politiky takřka všech regionů EU.
Cestovní ruch musí být řízen s ohledem na koncept dlouhodobé udržitelnosti, aby umožnil
regionům plně využít svého potenciálu (Vourc’h, Denman, 2003). Regiony proto využívají
strategického plánování k naplnění tohoto cíle. Jejich snahou je zajistit rovnováhu mezi
kvalitou a kvantitou nabídky cestovního ruchu a odpovídající úrovní poptávky s ohledem na
socio-ekonomický rozvoj a ekologické faktory (Edgell et al., 2008). Strategické plánování
musí být schopno aktivně reagovat na nové podmínky externího prostředí a vývojové trendy
(Hall, Smith, Marciszewska, 2006). Proto ještě více roste význam kvality procesu
regionálního plánování a výsledných strategií. Lze předpokládat, že kvalitně zpracovaný
dokument může výrazným způsobem napomoci k úspěšnému manažersko-marketingovému
řízení cestovního ruchu v kraji, a tím k dosažení jeho dlouhodobého rozvoje.
Jednou z možností, jak zvyšovat kvalitu plánování, je využití metody benchmarkingu. Tato
metoda spočívá ve zhodnocení stávajícího stavu, provedení komparace a následném přenosu
identifikovaných nejlepších praktik (Löffer, 2001). Problémem při aplikaci metody
benchmarkingu je způsob výběru nejlepších příkladů.
Tento příspěvek shrnuje dílčí výsledky projektu IGA 05/2011 „Hodnocení výsledků
regionálního plánování v cestovním ruchu“, který je od března 2011 řešen na Fakultě
managementu Vysoké školy ekonomické v Praze za podpory Interní grantové agentury VŠE.
Tento projekt navazuje na závěry projektu IGA 06/2010 „Návrh systému hodnocení
regionálních programových dokumentů cestovního ruchu“. Příspěvek představuje metodický
postup, který řešitelský navrhl pro hodnocení kvality regionálních programových dokumentů
v cestovním ruchu. V současné době je tento postup doplňován o nová kritéria, která umožní
komplexněji zhodnotit kvalitu dokumentů, resp. regionálního plánování. Cílem uvedeného
postupu je vybudovat základnu pro mezinárodní benchmarkingovou databázi nejlepších
praktik regionálního plánování v cestovním ruchu.
Regionální plánování
Postupné sbližování managementu soukromého a veřejného sektoru se projevilo i v aplikaci
techniky plánování v regionální politice. Pojem plánování je poměrně obtížné přesně popsat,
existuje celá řada jeho nejrůznějších definic. V nejobecnější rovině ho lze vymezit jako
„proces zaměřený na úmyslné dosahování cílů prostřednictvím soustavy akcí“ (Hall, 2002: 3).
Regionální plánování je možné vymezit jako specifickou podmnožinu plánování, která je
zaměřena na řízení a ovlivňování všeobecného rozvoje regionu. Lze jej charakterizovat jako
systém dílčích kroků, který se na základě analýzy a na ni navazujících opatření snaží dospět
k dosažení stanovených cílů, vedoucích ke zlepšení stávajícího stavu (Šilhánková, 2007).
Regionální plánování se orientuje na aktivizaci zdrojů pro dosažení dlouhodobých cílů
(Kolektiv autorů, 2008) v podmínkách neustále se měnícího prostředí a nejistoty. Celý proces
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
271
je značně komplexní, skládá se z několika vzájemně provázaných kroků, jenž někteří autoři
nazývají plánovacím cyklem (např. Bryson 2004; Johnson, Scholes, Whittington, 2008). Jeho
výstupem, jakýmsi zhmotněním celého cyklu, je pak plán, čili plánovací dokument, který
obsahuje výsledky plánovacího procesu.
Proces regionální plánování v cestovním ruchu
Regionální plánování v cestovním ruchu vychází ze základních zásad regionálního plánování,
resp. plánování obecně. Má však některá specifika, která se odráží v konkrétních částech
plánovacího cyklu. V cestovním ruchu poměrně výrazně funguje prvek konkurence
(Luštický, 2009), kdy regiony, téměř jako běžné podnikatelské jednotky, soutěží na trhu
cestovního ruchu o své „zákazníky“. Tento fakt by se měl odrážet ve způsobu regionálního
plánování, které by se ještě více mělo přiblížit pojetí ze soukromého sektoru a zdůraznit
nutnost dosahování komparativní výhody rozvojem klíčových vnitřních zdrojů a schopností
v souladu s požadavky externího prostředí. Z pohledu plánovacího cyklu je tedy enormně
důležitá důkladná strategická analýza, její propojení se strategickými cíli, resp. samotnou
strategií, a zajištění realizace navržené strategie.
Počátečním krokem plánovacího cyklu by mělo být jasné vymezení důvodu (smyslu)
plánování a jeho výchozích podmínek. Součástí této fáze by měla také být identifikace
souboru klíčových zainteresovaných osob, tj. jednotlivců, skupin či organizací, které budou
procesem plánování, resp. jeho realizací, přímo nebo nepřímo ovlivněny, nebo mohou mít
ony vliv na dosažené výstupy (Bryson, 2004).
Na tento krok navazuje strategická analýza, která vytváří nezbytně nutnou informační
základnu pro stanovení vize rozvoje cestovního ruchu v regionu a strategie pro její dosažení.
Cestovní ruch poměrně výrazně reaguje na změny nejrůznějších obecných faktorů z oblasti
ekonomiky, politiky, legislativy či demografie, jejichž analýza by neměla být opomenuta.
Stejně tak je nutné, aby se externí strategická analýza zabývala vývojem trhu cestovního
ruchu a identifikovala jeho hlavní vývojové trendy. Tím se lze do určité míry připravit na
budoucí vývoj a vybrat vhodnou strategii pro minimalizaci následků nežádoucího působení
faktorů a naopak maximální využití jejich pozitivního vlivu. Na analýzu odvětví cestovního
ruchu by měla navázat poměrně detailní analýza konkurence. Díky ní může destinace učit své
nejvýznamnější konkurenty co do počtu návštěvníků, ale i co do charakteru nabízených
služeb, identifikovat jejich záměry, přednosti i slabiny.
Úspěšnost strategie je ovšem závislá nejen na vnějších podmínkách, ale především na
vnitřních zdrojích a způsobech jejich využití. Analýza vnitřního prostředí by se měla zabývat
primárně těmito skutečnostmi a dát odpověď na otázku, zda jsou v souladu s prostředím,
v němž se daná destinace pohybuje, a jsou schopny přispívat k její konkurenceschopnosti
(Johnson, Scholes, Whittington, 2008). Další důležitou část interní strategické analýzy
představuje zkoumání vývoje cestovního ruchu v destinaci. Monitoring návštěvnosti by se
neměl zabývat pouze současným či minulým stavem, ale měl by obsahovat také predikci
vývoje – např. pomocí některé z metod analýzy časových řad. Výsledky externí a interní
strategické analýzy pak sumarizuje SWOT analýza, nebo jiná vhodná metoda, která určuje
klíčové faktory rozvoje a kompetence pro další fáze plánovacího cyklu.
V dalších fázích plánovacího cyklu se oblast cestovního ruchu nijak zásadně neliší od
klasického regionálního plánování. Na výsledky externí a interní analýzy úzce navazuje
definování dlouhodobé vize rozvoje regionu a hlavních strategických cílů. Vize vyjadřuje
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
272
směr, kterým se chce destinace v cestovním ruchu ubírat, cíle jej detailněji rozpracovávají.
Navržená strategie, resp. konkrétní opatření a akce, představují nástroje jejich dosažení.
Zvolená opatření by měla maximálně podporovat rozvoj vnitřních zdrojů a schopností pro
využití možných příležitostí a efektivní obranu před ohroženími z vnějšího prostředí. Zároveň
by měla pomoci měnit či utlumovat identifikované slabiny. Významnou roli proto hraje
provázanost strategie se závěry provedených analýz.
Fáze implementace strategie určuje konkrétní podmínky pro její převod do praxe. Měla by
stanovit způsob realizace navržených opatření, včetně vymezení odpovědnosti a především
nezbytně nutných zdrojů. Součástí této fáze je také definování kontrolního mechanismu pro
monitoring dosažených výsledků a aktualizaci strategie (Wokoun et al., 2008).
Regionální programové dokumenty cestovního ruchu
Plán, neboli programový či strategický dokument, je zhmotněním celého plánovacího cyklu,
který by měl v přehledné a srozumitelné formě obsahovat výsledky všech jeho fází.
S ohledem na splnění tohoto úkolu je využívána struktura dokumentu přibližně odpovídající
plánovacímu cyklu, tj. členění na část analytickou a návrhovou. Obvyklý podrobnější obsah
je následující (Vystoupil et al., 2007):
 úvod a základní informace
 stručná charakteristika území z pohledu cestovního ruchu
 analýza a hodnocení turistické nabídky a poptávky
 systém organizace cestovního ruchu v kraji
 SWOT analýza
 návrhová část (vize, cíle, problémové okruhy, navazující opatření a aktivity)
 finanční rámec, implementace, časový harmonogram
Po vymezení nezbytných základních premis v úvodu, analytická část sumarizuje, analyzuje
a interpretuje informace nutné pro část návrhovou. Hlavním úkolem analytické části je
odhalení nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících současný a budoucí vývoj regionu (Wokoun
et al., 2008). Pomocí ní by mělo být možné určit možné kritické problémy odvětví cestovního
ruchu, jeho vývojové trendy, současnou pozici destinace, její rozvojové možnosti, sílu
hlavních konkurentů, hlavní zdroje destinace v cestovním ruchu, klíčové kompetence apod.
Na analytickou část dokumentů navazuje část návrhová, kde je na základě zjištěných
skutečností deklarována rozvojová vize, cíle (priority) a způsob jejich dosažení (opatření,
akce). Závěrečná část dokumentu by měla připravit podmínky pro následnou implementaci
strategie, především vymezit odpovědnost jednotlivých subjektů, nutné zdroje
a harmonogram realizace. Stejně jako je velmi podstatná provázanost jednotlivých kroků
plánovacího cyklu, pro formulaci úspěšné strategie je nezbytný i soulad dílčích částí
programových dokumentů, především analytické a návrhové části.
Hodnocení regionálního plánování
Hodnocení strategií a plánů lze provést mnoha přístupy – např. kritikou plánů, testováním
plánů, srovnávacím hodnocením a profesionálním výzkumem, hodnocením výsledků
plánování (Baer, 1997). Hlavním problémem pro všechny přístupy je stanovení objektivních
hodnotících kritérií. Tato hodnotící kritéria by měla vzejít z obecných požadavků na kvalitu
hodnocených subjektů, kdy vlastní proces hodnocení můžeme popsat jako porovnávání stavu
hodnoceného subjektu s předem specifikovanými požadavky, které vytváří tzv. srovnávací
úroveň (Luštický et al., 2010). Konkrétní požadavky mohou být stanoveny nějakým obecně
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
273
závazným předpisem, vnitřní směrnicí (normou), mohou vzniknout na základě kvantifikované
představy uživatelů, analýzy kvality obdobných subjektů apod.
V případě definování požadavků na strategie je situace poněkud složitá. Nelze totiž využít
nějakou obecně platnou normu či předpis, žádný strategický dokument nelze považovat za
„vzorový“. Proto byly za základ zvoleny požadavky na vhodnost strategie vzhledem ke
strategické pozici regionu, akceptovatelnost klíčovými zainteresovanými skupinami a její
proveditelnost, které byly definovány autory Johnson, Scholes a Whittington (2008). Tyto
požadavky byly v průběhu řešení projektů detailněji rozpracovány s respektováním podmínek
regionálního plánování, resp. cestovního ruchu, a byly konfrontovány s názory klíčových
regionálních aktérů, tj. uživatelů a „zákazníků“ strategií, na což klade současný management
jakosti velký důraz. Konkrétně se jednalo o zástupce příslušných odborů krajských úřadů,
profesních sdružení, České centrály cestovního ruchu, Ministerstva pro místní rozvoj,
regionálních rozvojových agentur, místních akčních skupin a dalších. Oslovení představitelé
měli možnost vyjádřit se formou osobních rozhovorů nebo on-line dotazníku k důležitosti
jednotlivých požadavků pro kvalitu strategií a ohodnotit ji na pětistupňové Likertově škále
(0 – 5 bodů podle vzrůstající míry důležitosti). Výsledné hodnocení požadavků pak bylo
stanoveno jako aritmetický průměr individuálních hodnocení.
V další fázi výzkumu bylo nutné požadavky převést na přesně určená a měřitelná hodnotící
kritéria. Jejich převod byl proveden metodou Quality Function Deployment. Ve spolupráci
s klíčovými regionálními aktéry bylo dále provedeno ohodnocení intenzity vztahů mezi
požadavkem a odvozenými kritérii metodou postupného rozvrhu vah (Fotr, Dědina, Hrůzová,
2000). Tento vztah byl hodnocen v rozmezí 0 – 1 bod podle vzrůstající intenzity. Důležitost
kritéria může tedy nabýt libovolné hodnoty z intervalu <0; 5> a je dána tímto vzorcem.
(1)
DKi důležitost i-tého kritéria
DPOn důležitost n-tého požadavku
VPOKi vztah mezi n-tým požadavkem a i-tým kritériem
Následující tabulka č. 1 uvádí tři hlavní požadavky na kvalitu regionálních strategií
a rozhodovací kritéria spolu s ohodnocením jejich důležitosti. Dílčí požadavky nejsou
z důvodu rozsahu článku uváděny.
Tab. 1: Rozhodovací kritéria na kvalitu strategií rozvoje cestovního ruchu a jejich důležitost
Hlavní požadavky / Kritéria DK
Vhodnost a přiměřenost strategie
V dokumentu je odůvodněn jeho účel 1,95
V dokumentu jsou popsány dotčené cílové skupiny 1,60
V dokumentu je popsán způsob návaznosti na další koncepční dokumenty 0,81
Dokument bere do úvahy působení vybraných globálních faktorů 1,79
Dokument bere do úvahy působení vybraných lokálních faktorů 2,47
Dokument se zabývá vnitřními zdroji pro dosažení požadovaného budoucího stavu 1,85
Dokument bere v potaz různé způsoby využití zdrojů 1,24
Dokument hodnotí zdroje podle schopnosti tvořit konkurenční výhodu 1,24
V dokumentu je obsažen přehledný a srozumitelný syntetizující nástroj 4,07
Dokument obsahuje vizi nebo globální cíl rozvoje cestovního ruchu 1,03
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
274
V dokumentu jsou stanoveny konkrétní cíle 1,50
Stanovené cíle odpovídají parametrům SMART 0,95
Navržené cíle reagují na závěry analytické části 0,82
V dokumentu jsou navržena opatření pro dosažení vize / globálního cíle 2,68
Navržená opatření jsou rozpracována do konkrétních činností 1,94
Akceptovatelnost strategie
Opatření podporují systémy hodnocení kvality 1,85
Opatření motivují subjekty cestovního ruchu ke zvyšování kvality 1,39
Opatření podporují spolupráci a koordinaci subjektů cestovního ruchu 1,39
Opatření podporují šetrné chování k životnímu prostředí 1,29
Opatření podporují časovou a prostorovou regulaci návštěvníků 1,07
Opatření podporují udržitelné formy turistiky 1,93
Opatření podporují služby s vysokou přidanou hodnotou pro turisty 2,31
Opatření podporují poskytování a propagaci lokálních produktů a služeb 2,31
Opatření podporují aktivní formy dovolené 1,22
Opatření podporují wellness a relaxační aktivity 1,22
Opatření podporují aktivity pro zvýšení znalostí návštěvníků 1,63
Opatření podporují on-line informační systémy 2,00
Opatření podporují on-line rezervační systémy 1,50
Opatření podporují integrovanou komunikaci s cílovými skupinami návštěvníků 1,50
Proveditelnost strategie
Dokument identifikuje nezbytné zdroje pro realizaci navržených činností 1,74
Dokument vymezuje časový harmonogram realizace navržených činností 1,02
Dokument vymezuje odpovědnost jednotlivých subjektů za realizaci navržených
činností
0,98
Dokument navrhuje systém kontroly realizace navržených činností 0,80
Zdroj: vlastní výzkum a zpracování
Do procesu hodnocení vstupují jednotlivá kritéria, vážící se k danému požadavku. Hodnotitel
posoudí míru příslušnosti kritéria do určitého kvalitativního stupně podle naplnění klíčových
charakteristik. Podle toho přiřadí kritériu odpovídající počet bodů (dílčí hodnocení kritéria;
DHK). Pro snížení subjektivity hodnocení navržený postup předpokládá zapojení více
hodnotitelů. Je zde použita specifická metoda, která vychází z principu Delfské metody
a spočívá ve stanovení váhy hlasu jednotlivých hodnotitelů (RVH).
Cílem hodnocení je na základě objektivních a jednotných kritérií vybrat nejlepší strategie
rozvoje cestovního ruchu. Tyto strategie pak detailněji analyzovat a identifikovat přenositelné
nejlepší praktiky, což je podstatou metodu benchmarkingu. Výběr strategií bude proveden
podle výše dílčích hodnocení jednotlivých kritérií (DHK), jejich důležitosti (DK) a se
zohledněním váhy hlasu jednotlivých hodnotitelů (RVH). Výsledná bodová hodnota kritéria
je dána tímto vzorcem.
(2)
VHKi výsledná hodnota i-tého kritéria
DKi důležitost i-tého kritéria
DHKi dílčí hodnocení i-tého kritéira
RVHn relativní váha n-tého hodnotitele
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
275
Hn n-tý hodnotitel
Celková kvalita může být vyjádřena jako suma finálních hodnot jednotlivých kritérií, tj. jako
reálný podíl všech kritérií na kvalitě strategie. Dojde tak k aditivizaci hodnotících kritérií, jak
ji popisuje např. Fotr, Dědina a Hrůzová (2000), pomocí transformace jejich hodnot na jednu
bezrozměrnou aditivní veličinu – kvalitu.
Závěr
Příspěvek reaguje na současný trend inovací a neustálého zlepšování činnosti veřejné správy.
Zabývá se kvalitou regionálního plánování ve specifické oblasti cestovního ruchu. Zdůrazňuje
význam kvality navržených strategií a jejich kontinuálního zlepšování pro úspěšné
ovlivňování rozvoje cestovního ruchu. Díky provedeným rešerším a dotazování definuje
požadavky na kvalitu strategií a z nich odvozuje měřitelná kritéria, která budou využita
v budoucím hodnocení.
Postup hodnocení je již rámcově určen, vychází z metodiky použité v projektu IGA 06/2010
a bude postupně zpřesňován. Cílem jeho tvorby je navrhnout univerzálně platný a přitom
poměrně jednoduchý postup, kterým bude možné vyjádřit celkovou kvalitu strategií, hodnotit
je podle jednotlivých kritérií, srovnávat a přiřazovat jim rozdílnou hodnotu. I když je zvolený
postup zatím rozpracován spíše v teoretické rovině, opírá se o osvědčené postupy
managementu jakosti a manažerského rozhodování. Lze proto předpokládat, že by navržené
požadavky a z nich odvozená kritéria měly odpovídat reálnému stavu regionálního plánování
a stát se tak základem pro konstrukci v praxi využitelného systému hodnocení a zlepšování
kvality regionálních programových dokumentů pomocí metody benchmarkingu.
Literatura
[1] BAER, W. C. 2007. General plan evaluation criteria: An approach to making better plans.
Journal of the American Planning Association. 1997, 63(3), p. 329-344. ISSN 0194-4363
[2] BRYSON, J. M. 2004. Strategic Planning for Public and Nonprofit Organizations: A
Guide to Strengthening and Sustaining Organizational Achievement. San Francisco:
Jossey-Bass Publishers, 2004. ISBN 978-07-879-6755-0
[3] EDGELL, D. L. ET AL. 2008. Tourism Policy and Planning. Yesterday, Today and
Tomorrow. Oxford: Elsevier, 2008. ISBN 978-0-7506-8557-3
[4] FOTR, J. – DĚDINA, J. – HRŮZOVÁ, H. 2000. Manažerské rozhodování. Praha:
Ekopress, 2000. ISBN 80-86119-20-3
[5] HALL, D. R. – SMITH, M. K. – MARCISZEWSKA, B. 2006. Tourism in the new
Europe: the challenges and opportunities of EU enlargement. Wallingford: CABI, 2006.
ISBN 978-1-84593-117-9
[6] HALL, P. G. 2002. Urban and Regional Planning. London: Routledge, 2002. ISBN 978-
0-415-21777-4
[7] JOHNSON, G. – SCHOLES, K. – WHITTINGTON, R. 2008. Exploring Corporate
Strategy: Text & Cases. Harlow: Prentice Hall, 2008. ISBN 978-0-273-71192-6
[8] KOLEKTIV AUTORŮ. 2008. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-086-4
[9] KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. 2007. Sdělení komise: Agenda pro
udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch [online]. KOM (2007) 621
v konečném znění. Brusel, 2007 [cit. 2010-06-24]. Dostupné z URL <http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2007:0621:FIN:CS:PDF>
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
276
[10] LÖFFER, E. 2001. Quality Awards as a Public Sector Benchmarking Concept in
OECD Countries. Some Guidelines for Quality Award Organisers. Public
Administration and Development. 2001, 21(1), p. 27-40. ISSN 0271-2075
[11] LUŠTICKÝ, M. 2008. Prvky strategického managementu ve specifických
programových dokumentech krajů. In Konkurenceschopnost malých měst a
venkovských regionů. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Plzeň: Západočeská
univerzita v Plzni, 2008. S. 56 – 62. ISBN 978-80-7043-761-2
[12] LUŠTICKÝ, M. ET AL. 2010. Návrh systému hodnocení regionálních programových
dokumentů cestovního ruchu. Oponovaná výzkumná zpráva. Praha: Oeconomica, 2010.
ISBN 978-80-245-1654-4
[13] SHARMA, K. K. 2004. Tourism and Regional Development. New Delhi: Sarup &
Sons, 2004. ISBN 81-7625-529-7
[14] ŠILHÁNKOVÁ V. 2007. Teoretické přístupy k regionálnímu rozvoji. Pardubice:
Univerzita Pardubice, 2007. ISBN 978-80-7395-019-4
[15] VOURC’H, A. – DENMAN, R. 2003. Tourism and Local Agenda 21: The Role of
Local Authorities in Sustainable Tourism. Paris: United Nations Environment
Programme; Freiburg: International Council for Local Environmental Initiatives, 2003.
ISBN 92-807-2267-0
[16] VYSTOUPIL, J. ET AL. Metody pro tvorbu strategických a programových dokumentů
cestovního ruchu. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4290-2
[17] WOKOUN, R. ET AL. Regionální rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální
politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde, 2008. ISBN 978-80-7201-699-
0
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
277
VNITŘNÍ TURISMUS V ČR V MEZIREGIONÁLNÍM
SROVNÁNÍ A JEHO ROZVOJ
INTERNAL TOURISMS IN THE CR IN INTERREGIONAL
COMPARISON AND ITS DEVELOPMENT
DOC. ING. IVANA KRAFTOVÁ, CSC.
BC. HANA GABRIELOVÁ
Fakulta ekonomicko-správní, Univerzita Pardubice
Studentská 95, 532 10 Pardubice, Česká republika
e-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz
Anotace
Článek zachycuje výsledky analýzy ekonomické pozice turismu ve vybraných evropských
zemích a regionální srovnání NUTS III v České republice. Pozornost je věnována zejména
českému vnitřnímu turismu s ohledem na jeho význam pro rozvoj regionů. Je provedeno
meziregionální srovnání NUTS III ČR ve vybraných vstupních i výstupních parametrech
vnitřního turismu. Cílem je posoudit míru variability NUTS III v České republice a ukázat na
možné cesty zvýšení výkonnosti vnitřního turismu s ohledem na očekávané trendy jeho vývoje
v celosvětovém kontextu.
Klíčová slova
vnitřní turismus, české kraje, vstupní a výstupní parametry, tvorba bohatství
Annotation
The article presents results of an analysis of tourism, its economic position in selected
European countries, and regional comparison of NUTS III in the Czech Republic. Authors
pay attention to the Czech internal tourism namely in connection with its importance for
regional development. Interregional comparison of NUTS III of the CR is carried out in
selected input and output parameters of internal tourism. The aim is to assess variability rate
in the Czech regions and - considering expected trends of its development in worldwide
context - to hint at possibilities to increasing performance of internal tourism.
Key words
internal tourism, Czech regions, input and output parameters, welfare formation
JEL Classification: L83, R11, R58
Úvod
Podle údajů World Travel and Tourism Council (WTTC) patří turismus v celosvětovém
měřítku ke čtvrtému odvětví s nejvyššími příjmy, a to po automobilovém průmyslu,
chemickém průmyslu, potravinářství a průmyslu paliv. [7] Jde přitom o odvětví tzv. zbytných
potřeb, které je na straně poptávky silně spjato s dosaženou životní úrovní a životním stylem,
na straně nabídky je determinováno jednak přírodně klimatickými, kulturně historickými, ale
i společensko-politickými podmínkami, stejně jako disponibilní infrastrukturou. Při sledování
vývojových trendů turismu nelze nevidět jako podřízenost hospodářským cyklům, což se
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
278
celosvětově projevilo zejména v poslední synchronní ekonomické krizi, jejíž dopad znamenal
celosvětově pokles turismu - měřeno návštěvností mezi roky 2008 a 2009 - o téměř 4,2 %.
Tab. 1: Návštěvnost podle supraregionů ve vybraných letech (v mil. osob)
2000 2005 2008 2009 2008/2000
Evropa 392,2 439,9 486,3 459,3 1,24
Asie a Pacifik 110,1 153,6 184,1 181,2 1,67
Ameriky 128,9 134,1 147,8 140,6 1,15
v tom: Severní Amerika 91,5 89,9 97,7 92,1 1,07
Střední a Jižní Amerika 37,4 44,2 50,1 48,5 1,34
Afrika 26,5 35,4 44,5 46 1,68
Střední Východ 24,9 37,8 55,9 53 2,24
celkem 682,6 800,8 918,6 880,1 1,35
Zdroj: [11]
Tabulka 1 dokládá růstový trend návštěvnosti jako ukazatele výkonnosti turismu na všech
kontinentech, resp. supraregionech mezi roky 2000-2008, avšak s různou dynamikou. Ještě
ilustrativnější je graf 1, který jasně ukazuje na relativní ztrátu pozice Evropy a Ameriky
(zejména Severní Ameriky) a zlepšování pozice Asie vč. pacifické oblasti a Afriky.
Graf 1: Porovnání struktury návštěvnosti podle supraregionů v letech 2000 a 2008
Zdroj: [11]
Ve svém absolutním prvenství Evropa sice ještě ohrožena není, ale snižování jejího podílu na
výkonu turismu nutí zaměřit se cíleně na tuto oblast ve strategických záměrech rozvoje
evropských zemí. [9]
Pozornost byla turismu věnována v rámci EU během naplňování Lisabonské strategie, týkalo
se ho např. usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. listopadu 2007 o obnovené politice
EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch. Přes
explicitně vyjádřené odhodlání však stále Evropa ztrácí a v současnosti se opět obrací
pozornost Evropské komise na turismus. Ve svém sdělení vyhlašuje Evropská komise 21
kroků s cílem udržet Evropu na prvním místě světového žebříčku turistických destinací. [6]
Článek zachycuje výsledky analýzy ekonomické pozice turismu ve vybraných evropských
zemích, a to z hlediska jeho podílu na tvorbě HDP a zaměstnanosti v posledním desetiletí, ale
i regionálního srovnání NUTS III v České republice. Pozornost je věnována zejména
vnitřnímu (domácímu a aktivnímu) turismu v ČR s ohledem na jeho význam pro rozvoj
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
279
regionů. Jsou prezentovány výsledky meziregionálního srovnání NUTS III ČR ve vybraných
vstupních i výstupních parametrech vnitřního turismu.
Cílem je posoudit míru variability NUTS III v České republice a ukázat na možné cesty
zvýšení výkonnosti vnitřního turismu s ohledem na očekávané trendy jeho vývoje
v celosvětovém kontextu.
1 Ekonomická pozice turismu a jeho příspěvek k tvorbě bohatství
Turismus je odvětvím vnitřně strukturovaným co do ekonomických činností, z nichž se
skládá. Při hodnocení jeho ekonomické pozice jsou zpravidla zvažovány jeho přímé
a nepřímé dopady [1]. Např. při hodnocení přímo a nepřímo vyvolané zaměstnanosti
turismem převyšuje podle údajů WTTC v ČR nepřímo vyvolaná zaměstnanost dlouhodobě
více než pětinásobně přímou zaměstnanost [14]. Ekonomické přínosy CR lze shrnout do
těchto oblastí [7]: zlepšení platební bilance státu prostřednictvím aktivního CR (tzv.
neviditelný export); daně a poplatky, které zvyšují příjmy do místních i státního rozpočtu;
oblast podpory rozvoje malého a středního podnikání; zvyšování zaměstnanosti; oblast
stimulování investic do místní infrastruktury (vodovody, kanalizace, elektrifikace,
telekomunikace, silniční a železniční sít, letiště); oblast rozvoje služeb, které může využívat
i místní obyvatelstvo.
Nejsouhrnnějším ukazatelem ekonomické pozice turismu je jeho podíl na hrubém domácím
produktu (HDP).
Do mezinárodní komparační analýzy bylo kromě ČR zařazeno 10 evropských zemí
(Rakousko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Španělsko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko,
Slovensko). Na základě dat WTTC [13] byl u nich porovnáván jednak vývoj podílu turismu
na HDP v letech 2000 až 2010 (tHDP), jednak vývoj podílu turismu na celkové zaměstnanosti
(tzam). Navíc byla posuzována i relace těchto dvou ukazatelů, která je určitým vyjádřením
produktivity turismu (tp).
tp = thdp/tzam (l)
Výsledky analýzy prokazují následující:
tHDP Є <6,4; 26,8> , přitom nejnižší hodnoty dosahuje Maďarsko, nejvyšší Chorvatsko.
Variační rozpětí je 20,4; průměrná hodnota všech zemí za sledované období představuje
12,6 % podílu turismu na HDP.
tzam Є <5,9; 32,8> , obou krajních hodnot dosahují shodně Maďarsko a Chorvatsko. Variační
rozpětí je zde o poznání vyšší: 26,9; vyšší je i průměrná hodnota: 13,6 % podílu turismu na
zaměstnanosti.
Pokud tp = 1, pak se rovná podíl turismu na tvorbě HDP jeho podílu na zaměstnanosti. Tohoto
stavu nedosáhla ve sledovaném období žádná země, jak ukazuje tabulka 2.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
280
Tab. 2: Srovnání hodnot tp v letech 2000, 2006 a 2010 ve vybraných zemích
Relace podílu CR na HDP a
zaměstnanosti
Rakousko
Francie
Německo
Řecko
Itálie
Španělsko
Chorvatsko
Česká
Republika
Maďarsko
Polsko
Slovensko
2000 0,95 0,87 0,95 0,80 0,95 0,95 0,72 1,05 1,01 1,06 1,13
2006 0,94 0,87 0,93 0,82 0,86 0,91 0,87 1,08 1,07 1,07 1,13
2010 0,94 0,87 0,95 0,82 0,85 0,90 0,91 1,07 1,06 1,07 1,13
Zdroj: [7]
Země V4 vykazují vyšší hodnoty než 1 hodnoceného relativního ukazatele výkonnosti,
všechny ostatní země této hodnoty nedosahují. Nejnižších hodnot dosahuje Řecko
a Chorvatsko. To však svůj výsledek na rozdíl od stagnujícího Řecka v čase poměrně výrazně
zlepšuje.
Složitost ekonomické pozice turismu v ČR dokládají údaje v tabulce 3, týkající se vývoje
podílu turismu na hrubé přidané hodnotě (HPH) v letech 2004-2009. Tento podíl - až na rok
2009 - klesá. Daný stav však nezpůsobuje pokles produkce turismu (s výjimkou roku 2005,
což lze spojovat s opadem nárůstu turismu v raném povstupním období ČR do EU), ale vyšší
meziroční růst celkové produkce. Opět s jednou výjimkou – rokem 2009, v němž se projevily
důsledky ekonomické krize v celkové produkci výrazněji než v odvětví turismu.
Tab. 3: Vývoj podílu turismu na HPH v ČR
2004 2005 2006 2007 2008 2009
podíl turismu na HPH (%) 3,3 3,0 2,9 2,7 2,6 2,7
meziroční růst produkce celkem 1,10 1,06 1,12 1,11 1,05 0,91
meziroční růst produkce turismu 1,07 0,97 1,06 1,04 1,00 0,95
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat [2]
V detailnějším regionálním pohledu – na kraje ČR – stojí za pozornost vztah mezi tvorbou
bohatství regionu (měřeno HDP na obyvatele) a tvorbou HPH hlavních odvětví turismu,
kterými jsou pohostinství a ubytování. Z analýzy byla vypuštěna Praha kvůli svému
výjimečnému postavení, jež by znesnadnilo porovnání ostatních krajů.
Graf 2 znázorňuje pozici 13 NUTS III ČR z hlediska obou parametrů. Jednoznačně nejlepší je
kraj Jihomoravský, který při nejvyšším regionálním HDP na obyvatele dosahuje nejvyšší
hodnoty HPH v hlavních odvětvích turismu. Nejnižší HDP na obyvatele, ale nikoli nejnižší
hodnotu sledované HPH vykazuje Karlovarský kraj; vedle toho nejnižší hodnota sledované
HPH je dosahována krajem Vysočinou, přičemž se k němu nevztahuje nejnižší regionální
HDP na obyvatele. Prostřednictvím lineární regrese byl i posouzen vztah mezi oběma
ukazateli (rovnice regresní přímky je uvedena v grafu 2). Koeficient determinace však
ukazuje na nepříliš velkou „spolehlivost“ modelu.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
281
Graf 2: Meziregionální komparace HDP/obyv. a HPH hlavních odvětví turismu v roce 2009
Legenda:
JM Jihomoravský PL Plzeňský OL Olomoucký
StČ Středočeský UL Ústecký VY Vysočina
JČ Jihočeský ZL Zlínský LI Liberecký
KH Královéhradecký PU Pardubický KV Karlovarský
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat [2]
Variabilita českých krajů (bez Prahy) z hlediska tvorby HPH v hlavních dvou odvětvích
turismu je poměrně vysoká. Variační koeficient regionálního HDP na obyvatele je se svou
hodnotou 9,3 % cca čtyřikrát nižší než variační koeficient hodnoty HPH odvětví pohostinství
a ubytování dosahovaných v jednotlivých krajích ČR, který představuje hodnotu 36,7 %.
2 Vývoj vnitřního turismu ČR v období 2003-2009
Na samotný region má vliv zejména ten turismus, který „se odehrává“ v jeho lokalitách, tj.
tzv. aktivní a domácí turismus. Strana poptávky hledá nejlepší kombinaci faktorů pro
uspokojení své potřeby; některé z těchto faktorů jsou stranou nabídky jen omezeně
ovlivnitelné (klima, příroda, historické památky), jiné naopak (cena, rozsah ubytovacích
a stravovacích možností a jejich kvalita, kvalita a rozsah souvisejících služeb). Někdy jde
však o faktory, které do značné míry souvisí i s veřejnou správou regionu, resp. zajišťováním
veřejných produktů (dopravní infrastruktura, ochrana životního prostředí, prevence
kriminality). Řada z těchto faktorů příznivě ovlivňuje i život „stálých“ obyvatel regionu či
lokality, někdy však může nastávat analogie momentu přetížení, když přemíra návštěvníků
znamená pro „stálé“ obyvatele negativní externality [8].
Z hlediska vývoje výdajů za produkty vnitřního turismu lze konstatovat, že v období 2003-
2007 setrvale rostly. Největší meziroční nárůst byl zaznamenán v roce vstupu ČR do EU.
Údaje za roky 2008 a 2009 pak vykazují pokles, který lze v tomto odvětví považovat za
důsledek krizových problémů. Co do struktury, která vykazuje značnou stabilitu, převažují ve
výdajích (v jejich součtu) výdaje za ubytování a stravování, jak dokládá tabulka 4.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
282
Tab. 4: Výdaje za produkty vnitřního turismu v letech 2003-2009 v ČR
rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
mil Kč % mil Kč % mil Kč % mil Kč % mil Kč % mil Kč % mil Kč %
Služby CK/CA * 5664 3 5923 3 5955 3 6086 3 7119 3 7750 3 6796 3
Ubytování 33706 17 38017 17 39606 17 40749 17 42280 17 39469 16 36921 16
Stravování 39200 20 43907 19 45467 19 46416 19 47461 19 45338 19 43825 19
Doprava 31894 16 37475 17 39489 17 40996 17 44214 18 43461 18 40960 18
Zboží 68609 34 78213 35 81030 34 81979 34 85129 34 84079 34 77261 34
Ostatní 20794 10 23152 10 23902 10 24158 10 24740 10 24253 10 23405 10
celkem 199867 100 226687 100 235449 100 240384 100 250943 100 244350 100 229168 100
Zdroj: vlastní zpracování na základě [3] a [4]
Při analýze vývoje návštěvníků v rámci vnitřního turismu (maximum v roce 2007 činí
250 941 osob) se projevuje v období let 2003-2009 stabilní až mírně rostoucí trend
výkonnosti domácího turismu, větší výkyvy jsou patrné v aktivním turismu, jehož výkonnost
roste do roku 2007, po němž následuje pokles. Ani hodnota roku 2009 však neklesla pod
úroveň výchozího roku 2003, viz graf 3.
Graf 3: Srovnání vývoje návštěvníků v rámci aktivního a domácího turismu ČR
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat [3] a [4]
Pro zvažování orientace na zahraniční klientelu mohou pomoci i statistická data World
Tourism Organization, která mimo jiné obsahují i největší světové „spenders“: k prvním pěti
patří (řazeno sestupně) Německo, USA, Velká Británie, Japonsko, Francie. Desáté místo
obsadilo Rusko, v první pětadvacítce se objevuje kromě toho 6 asijských zemí [12].
Skladba výdajů za produkty i skladba účastníků vnitřního turismu může být nápomocna při
řízení rozvoje turismu v regionu ze strany veřejné správy [10], stejně jako při usměrňování
podnikatelských aktivit jednotlivých subjektů strany nabídky.
3 Meziregionální srovnání vybraných ukazatelů vnitřního turismu
Do meziregionálního srovnání 13 krajů ČR v oblasti vnitřního turismu bylo zahrnuto
7 parametrů, které byly rozděleny na tzv. vstupní (tj. parametry popisující podmínky pro
realizaci aktivit vnitřního turismu) a na výstupní (de facto parametry související s výkonností
– ať už extenzivní či intenzivní – vnitřního turismu). Komparace směřovala nejen ke zjištění
stavu jednotlivých krajů ve sledovaných parametrech, ale rovněž ke zjištění variability těchto
parametrů. Ze zpracovaných údajů byly vypočítány průměrné hodnoty jednotlivých
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
283
parametrů a pro zajištění srovnatelnosti byly dále porovnávány podle míry odchylky od
průměrné hodnoty. Výsledná zjištění jsou obsažena v grafu 4 a grafu 5.
Graf 4: Odchylky vybraných vstupních parametrů krajů od průměrné hodnoty (v %)
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat [5]
Pozn.: HUZ = hromadná ubytovací zařízení
Ve snaze o snazší interpretaci byly hodnoty upraveny tak, aby pozitivní odchylky znamenaly
pozitivní situaci v kraji a naopak, tj. nejlepší situace z hlediska vodních ploch je v Jihočeském
kraji, nejvíce investuje do životního prostředí Jihomoravský kraj, nejhorší situace z hlediska
kriminality je ve Středočeském a v Moravskoslezském kraji.
Výstupní ukazatele naznačují, že památky jsou navštěvovány bez ohledu na nebezpečí
trestných činů (vysoká hodnota ve Středočeském kraji), ale možná, že by zlepšení situace
vedlo i ke zvýšení výkonu vnitřního turismu zde.
Graf 4: Odchylky vybraných výstupních parametrů krajů od průměrné hodnoty (v %)
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat [5]
Pozn.: HUZ = hromadná ubytovací zařízení
Nejhorších hodnot v souhrnu všech sledovaných výstupních parametrů dosahují kraje
Ústecký, Vysočina a Pardubický.
Variabilita byla hodnocena pomocí variačního koeficientu absolutních hodnot jednotlivých
parametrů s těmito výsledky: nejvyšší variabilitu má parametr „vodní plochy“ (81 %),
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
284
následován parametrem „návštěvníci památkových objektů“ (77 %) – jeden vstupní, druhý
výstupní, oba patří do kategorie obtížněji ovlivnitelných. Střední variabilitu vykazují vstupní
parametry „investice do životního prostředí“ (66 %), „kriminalita“ (61 %) a „počet HUZ“ (42
%). Nejnižší variační koeficient je spjat s výstupními parametry extenzity – „počet hostů
v HUZ“ (38 %) – a intenzity turismu – „využití lůžek v HUZ“ (26 %).
Závěr
Výsledky prezentované analýzy potvrzují na jedné straně nezanedbatelný ekonomický přínos
turismu k tvorbě bohatství, na straně druhé i nutnost věnovat jeho rozvoji, který je silně
ovlivňován celou řadou faktorů, stálou pozornost.
Strana poptávky – klientela turismu – bude v následujícím období silně ovlivňována
demografickým vývojem (zvyšující se podíl stárnoucí populace bude vyžadovat specifické
produkty a podmínky pro turismus), měnícím se životním stylem (individualizace trávení
volného času, preference aktivně tráveného volného času, změny zájmů v souvislosti
s vyšším vzděláním), akcentem kladeným na péči o zdraví, životní prostředí i bezpečí, ale
i rozšiřováním informačních a komunikačních technologií (internet) a změnou dopravních
podmínek.
Na to musí reagovat nejen podnikatelská sféra představovaná v drtivé většině malými
a středními podniky, jimž je vlastní značná míra flexibility a inovativnosti, ale i management
regionů, zástupci veřejné správy, jejichž záměry by měly být v zájmu efektivního dosahování
cílů podporovány národními i evropskými strategiemi, které budou spojeny s účinnými
nástroji podporujícími (nebo alespoň nebránícími) rozvoji turismu, a to v zájmu trvale
udržitelného, povzbudivého rozvoje jednotlivých regionů.
Analýza stavu turismu, jeho vstupních i výstupních parametrů, a to zejména v komparaci
s okolím může napomoci zvážit, které nástroje naplňování strategie využívat: stimulace
inovací odpovídající novým trendům spotřebitelského chování, vytváření turistických
platforem ICT, koordinací školních prázdnin, ochranou spotřebitele; v analogii k vytvoření
„Evropské značky“ [6] se zaměřit na „čitelnost“ značek jednotlivých regionů, mikroregionů
či lokalit. Zajímavým a zdá se, že i úspěšným momentem může být činnost MAS (místních
akčních skupin), jejichž inspirativním příkladem je např. MAS Železnohorský region.
Inspirací pro krajské managementy i samotné podnikatele může být v tomto směru nově
nastolená strategie EU, stejně jako strategická vize ČR pro oblast turismu zastřešená heslem:
Destinace Česká republika – jednička v srdci Evropy. Pro její naplňování je však mít zcela
jasnou představu o vývoji vnějších i vnitřních faktorů, o možnostech jejich ovlivňování
v zájmu zvyšování výkonnosti českého a evropského turismu v souladu s rozvojovými zájmy
jednotlivých regionů. Prvořadým úkolem je v rámci globálního sjednocování podmínek
turismu uchovat si regionální jedinečnost.
Literatura
[1] CzechTourism [online]. 2005, 2010 [cit. 2010-12-15]. Charakteristika a význam
cestovního ruchu. Dostupné na: <http://www.czechtourism.cz/didakticke-podklady/1-
charakteristika-a-vyznam-cestovniho-ruchu-v-cesku/>
[2] Český statistický úřad [online]. 20.11.2010 [cit. 2010-12-15]. Hlavní ukazatelé národního
hospodářství a cestovního ruchu v ČR. Dostupné na:
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
285
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_hlavni_ukazatele_narodniho_hospodarstvi_a_c
estovniho_ruchu_v_cr>.
[3] Český statistický úřad [online]. 20.11.2010 [cit. 2010-12-15]. Spotřeba domácího
cestovního ruchu v ČR. Dostupné na:
[4] <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_t2_spotreba_domaciho_cestovniho_ruchu_v_cr
>
[5] Český statistický úřad [online]. 20.11.2010 [cit. 2010-12-15]. Spotřeba příjezdového
cestovního ruchu v ČR. Dostupné na:
[6] <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tsa_t1_spotreba_prijezdoveho_cestovniho_ruchu_v
_c>
[7] Český statistický úřad [online]. 20.11.2010 [cit. 2010-12-15]. Cestovní ruchu - Časové
řady. Dostupné na: < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cru_cr>.
[8] EC : Europe, the world's No 1 tourist destination – a new political framework for tourism
in Europe. Brussels, COM(2010)352/3)
[9] Gabrielová, H., Odvětvová analýza - aktivní a domácí cestovní ruch České republiky.
Diplomová práce. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2011
[10] Kraftová, I., Infrastruktura lázeňského místa. Závěrečná zpráva výzkumného projektu
Nadace OSF. Pardubice, 2001
[11] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR [online]. 1999, 2010 [cit. 2010-12-15]. Regionální
rozvoj a cestovní ruch. Dostupné na: < http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch/KoncepceStrategie/Koncepce-statni-politiky-cestovniho-ruchu-v-CR-na-
>
[12] Miháliková, E., finančné ukazovatele a ich uplatnenie v samospráve. In Ekonomické
aspekty v územnej samospráve. Košice : UPJŠ FVS Košice, 2011, str. 130-137
[13] UNWTO: World Tourism Barometer. [online] 2010. [cit. 2011-04-29] Dostupné na:
<http://www.unwto.org/facts/eng/pdf/barometer/UNWTO_Barom10_3_en.pdf >
[14] UNWTO: World´s Top Tourism Spenders. [online]. 2005 [cit. 2011-04-29] Dostupné
na: < http://www.unwto.org/facts/eng/pdf >
[15] World Travel and Tourism Council [online]. 2002 [cit. 2011-02-24]. Economic impact
data and forecasts. Dostupné na:
[16] <http://www.wttc.org/eng/Tourism_Research/Economic_Data_Search_Tool/index.php
>
[17] World Travel and Tourism Council [online]. 2002 [cit. 2011-02-24]. Economic impact
data and forecasts. Dostupné na:
<http://www.wttc.org/eng/Tourism_Research/Policy_Research/index.php>
Článek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešení projektu
č. SGFES01/2011.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
286
VPLYV ZÁPISU LOKALITY DO ZOZNAMU UNESC-A NA
CESTOVNÝ RUCH (NA PRÍKLADE MESTA BANSKÁ
ŠTIAVNICA)
THE INFLUENCE OF THE REGISTRATION OF THE LOCALITY
INTO THE LIST OF UNESCO ON TOURISM (AS A CASE OF THE
TOWN BANSKÁ ŠTIAVNICA)
DOC. PHDR. JOLANA DARULOVA, CSC.
Inštitút sociálnych a kultúrnych studií
Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela
Cesta na amfiteáter 1, 974 01 Banská Bystrica, Slovenská republika
e-mail: jolana.darulova@umb.sk
Anotácia
Príspevok sa zaoberá problematikou zmeny mesta Banská Štiavnica vplyvom zápisu do
Zoznamu kultúrneho a umeleckého dedičstva UNESC-a, pričom sa venuje historickému a
kultúrnemu potenciálu mesta, najmä s ohľadom na banícke tradície a tak isto pozitívnym
zmenám centra mesta, reštauračných služieb a kultúrnych aktivít konaných v priebehu roka.
V roku 1993 sa dostalo mestu Banská Štiavnica najvyššie medzinárodné uznanie, keď bolo
historické jadro mesta spolu s technickými pamiatkami v okolí zapísané do Zoznamu
svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO. Táto skutočnosť priniesla mestu nový
rozvojový impulz. Zo stagnujúceho a hospodársky zaostávajúceho mesta označovaného ako
„mesto duchov“ sa stalo mesto s prioritným významom. Prejavilo sa to nielen na samotnom
vzhľade mesta, ale aj na jeho obyvateľoch – jednotlivcoch, združeniach a spolkoch, ktoré sa
podieľajú na úprave mesta, bohatom kultúrnom kalendári a propagácii v prospech
cestovného ruchu, zameraného najmä na zahraničných turistov.
Kľúčová slova
zápis do Zoznamu kultúrneho a umeleckého dedičstva UNESC-o, zmena priestorov mesta,
zmena kultúrneho kalendára mesta, význam občianskych združení pre cestovný ruch.
Annotation
The contribution deals with the problematic of change of the town Banská Štiavnica by the
influence of the registration into the List of the Cultural and Artistic Heritage of UNESCO,
and focuses on historical and cultural potential of the town, especially on mining traditions
and the positive changes of the town centre, hospitality services and cultural activities, which
took place during the year. In 1993, the town of Banská Štiavnica was given the highest
international recognition, when the historical town centre, together with the technical
monuments in the surroundings, has been included into the List of the World Cultural and
Natural Heritage UNESCO. This matter of fact has brought to the town a new impulse in
favour of the tourism development oriented predominantly on international tourists.
Key words
registration of the locality into the List of the Cultural and Artistic Heritage of
UNESCO, a change of the town spaces, a change of the cultural calendar of the town, the
importance of the civil association in tourism
JEL CLassification: Z19
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
287
V štúdii1
sa budem zobrať problematikou zmeny mesta vplyvom zápisu do zoznamu
kultúrneho a umeleckého dedičstva UNESC-a. Sústredím sa pritom na aktivity, ktoré zmenili
význam mesta pre cestovný ruch ale aj samotný obraz a image mesta.
Otázku „čo pre súčasný život mesta znamená jeho zápis do zoznamu UNESC-a?“ je možné
sledovať z viacerých aspektov:
 z hľadiska zachovania a ochrany kultúrneho a umeleckého dedičstva,
 z hľadiska prezentácie kultúrneho dedičstva inštitucionálnymi formami,
 z hľadiska aktivít obyvaľov mesta (jednotlivci, občianske združenia).
Vzhľadom k etnologickému/antropologickému prístupu k naznačeným cieľom sa budem
venovat: historickému a kultúrnemu potenciálu mesta, najmä s ohľadom na banícké tradície
a tak isto zmenám centra mesta, reštauračným službám a kultúrnym aktivitám konaným
v priebehu roka. Stranou ponechám ekonomické hodnotenia, štatistiky.
V roku 1993 sa dostalo mestu Banská Štiavnica najvyššie medzinárodné uznanie, keď bolo
historické jadro mesta spolu s technickými pamiatkami v okolí zapísané do Zoznamu
svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO. Územne patrí Banská Štiavnica do
chránenej krajinnej oblasti Štiavnické vrchy a platí preň druhý stupeň ochrany. Mesto má
množstvo návštevnícky zaujímavej zelene – v chránenom areáli botanickej záhrady,
v arboréte, v Baníckom múzeu v prírode pod Klingerom či na Kalvárii. Je tu však
predovšetkým množstvo chránených kultúrno-historických hodnôt – v samotnom intraviláne
mesta je približne 270 národných kultúrnych pamiatok. Mimoriadne významné sú pre turistov
aj technické pamiatky neraz svetového významu2
, ktoré sú v meste a jeho okolí zachované.
Rozvoj turizmu v lokalite podporujú aj kultúrne zariadenia najvyššieho stupňa. V Banskej
Štiavnici ide o Slovenské banské múzeum a expozíciu v prírode, ako aj o najvýznamnejšie
spoločenské podujatia medzinárodného charakteru (Medzinárodné dni múzeí, Medzinárodné
1
Štúdia prináša ščasti výsledky výskumu uverejnené v kapitole DARULOVÁ, J. Premeny malého historického
mesta. In: BITUŠÍKOVÁ, A., LUTHER, D. (eds.). Kultúrna a sociálna diverzita na Slovensku III. Globálne
a lokálne v sáčasnom meste. Banská Bystrica: Ústav vedy a výskumu UMB, 2010, v tlači.
2
10 svetových naj Banskej Štiavnice. Štiavnický stratovulkán – Založenie Banskej Štiavnice umožnili
priaznivé geologické procesy súvisiace s vývojom najväčšej stredoeurópskej sopky – Štiavnického stratovulkánu
s rozlohou 2 000 km2
a s pôvodnou výškou 4 000 m n. m. Prvé použitie pušného prachu na mierové účely –
V banskoštiavnickej štôlni Bieber sa 8. februára 1627 uskutočnilo prvé úradne zdokumentované rozpájanie
horniny strelným prachom v podzemí. Energetický systém – Keď v 18. storočí Viedenský dvor uvažoval v
súvislosti s nedostatkom zdrojov energie na pohon čerpacích zariadení o zatvorení banskoštiavnických baní, bol
navrhnutý a vybudovaný unikátny systém vodných nádrží, zásobovaný pomocou vodných jarkov na svahoch
prehradených dolín. Nádrž Rozgrund – Riešenie a sklon tejto pozoruhodnej technickej pamiatky, projektovanej
Samuelom Mikovínim, bolo sto rokov považované za najodvážnejšie v rámci všetkých vodných nádrží na svete.
Banícka akadémia – Táto prvá banícka škola v Uhorsku sa od roku 1762 stala centrom vzdelanosti banických
odborníkov celej monarchie a bola prvou vysokou školou technického zamerania na svete. Štiavnický
poludník – Tento poludník bol vyznačený pre potreby banských meračov ako Štiavnický nultý poludník.
Nachádza sa v budove Kammerhof, v expozícii Baníctvo na Slovensku. Strojová výroba oceľových ťažných
lán – V roku 1837 bola v Štiavnických baniach zavedená prvá strojová výroba oceľových ťažných lán na svete.
Prvý funkčný akumulátor použitý v praxi – Tento akumulátor bol zostrojený profesormi Banskej akadémie,
ktorí v roku 1885 vyhrali medzinárodný konkurz vyhlásený na riešenie dodávky akumulátorov pre Viedenskú
operu.
Prvý medzinárodný banícky a hutnícky vedecký kongres – Na podnet Ignáca von Borna sa konal v roku
1786 v Sklených Tepliciach a tu bola založená aj prvá Medzinárodná vedecká spoločnosť na svete. Hodrušit –
Z banskoštiavnického – hodrušského revíru pochádza prvý opis nového druhu minerálu – hodrušitu. Zdroj:
Informačná kancelária mesta Banská Štiavnica
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
288
sochárske sympózium v dreve, Dni kultúrneho dedičstva a pod.). Z inštitucionálneho hľadiska
teda prispievajú k cestovnému ruchu významné odborné inštitúcie sídliace v Banskej
Štiavnici. Napr. Banské múzeum v prírode ako súčasť Slovenského banského múzea svojou
expozíciou priťahuje návštevníkov možnosťou fárania do bane. Súčasťou povrchovej
expozície je Náučná geologická expozícia (projekt Geopark Banská Štiavnica), ktorá
prezentuje geologický vývoj Slovenska. Prostredníctvom projektu Banskoštiavnického
geoparku sa sprístupnila dedičná odvodňovacia štôlňa Glanzenberg a náučné chodníky
Paradajz a Terézia. Je evidentné, že sa tieto atrakcie zameriavajú aj na zahraničných turistov,
keďže texty všetkých naučných tabúľ sú aj v cudzích jazykoch. Záujemcovia môžu navštíviť
aj mineralogickú expozíciu alebo najrozsiahlejšiu banícku expozíciu v Kammerhofe,
najväčšom stredovekom stavebnom komplexe mesta. Najväčším lákadlom pre turistov však
ostáva samotná architektúra mesta.
Rozvoj turizmu a ochrana prírody a pamiatok pôsobia často ako dva protichodné faktory: na
jednej strane sa mesto otvára turizmu a snaží sa pritiahnuť nové investície, na druhej strane si
musí zachovať stopy svojej jedinečnej histórie a krajinný ráz okolia mesta, ktorým vďačí za
svoju výnimočnosť, a tým aj za turistickú atraktivitu. Ako spätná väzba – „prispieva cestovný
ruch k zachovaniu kultúrneho dedičstva, zvýrazneniu hodnoty kultúrnych statkov, rastu
poznania návštevníkov v cestovnom ruchu, rozvoju kultúrno-spoločenského života cieľového
mesta (regiónu, obce) a pod. (Gúčik 2006 : 19). Očakávaný rozvoj a s ním súvisiace zmeny
musia byť teda citlivo riadené. Ako tomu bolo v skumanom meste?
Po zápise mesta do zoznamu UNESC-a nastalo výrazné ekonomické oživenie.
Investičné aktivity boli zamerané na rekonštrukciu existujúcich objektov v historickom jadre
mesta aj pre zariadenia penziónového typu. Ubytovanie pre solventnejších návštevníkov
mesta zatiaľ poskytuje Grand hotel Matej. Pripravený je však zámer sprevádzakovania hotela
najvyššej kategorie. Ako vyplýva z Programu hospodárskeho, sociálneho
a environmentálneho rozvoja mesta z roku 2006 v dolnej časti mesta, na “František šachte”
sa pripravuje investícia do polyfunkčného športového areálu. Súčastou tohto areálu bude aj
hotelová časť. Areál má projektovaný zámer na celoročné využitie pre domácich
a zahraničných návštevníkov.
Centrum mesta
Veľký význam má v prostredí historických miest centrum, ktoré býva zvyčajne aj najstaršie.
Architektúra sa sústreďuje okolo námestí, ktoré v minulosti plnili dôležité funkcie. V rámci
revitalizácie boli v mnohých slovenských mestách po roku 1989 obnovené pôvodné funkcie
hlavných námestí – trhová, obchodná a spoločensko-kultúrna. Išlo o vylúčenie dopravy
a odstránenie zastávok MHD, situovaných v socializme na hlavných námestiach.Vznikali
pešie zóny ako verejné miesta poskytujúce oddych, relaxáciu (parčíky, lavičky, fontány)
a možnosť združovania (reštaurácie, jedálne). Postupne sa otvorili viaceré módne butiky,
reštaurácie, kaviarne a ožili aj trhy s ovocím, zeleninou a kvetmi.
V Banskej Štiavnici tvorí jadro mesta Námestie Sv. Trojice, pešia zóna tu však nevznikla,
lebo reálna štruktúra mesta neumožnila riešiť dopravu v meste odklonením z centra. Doprava
v intraviláne mesta je teda problémová, pričom najvýraznejšie sa prejavuje parkoviskom na
Námestí Sv. Trojice a čulým dopravným ruchom na ulici A. Kmeťa, hlavnej tepny centra.3
3
http://www.asb.sk/analyzy/rozvoj-regionov/banska-stiavnica-bohata-minulost-neista-buducnost-4180.html.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
289
Aj v Banskej Štiavnici sa centrum stalo frekventovaným miestom služieb – najmä
obchodných a reštauračných. Mnohé domy prešli rekonštrukciou (často veľmi náročnou
a zdĺhavou) a plnia viaceré funkcie. Viaceré domy v centre nedisponujú žiadnou záhradou,
iba malým dvorom, lebo sú situované v strmých svahoch. Aj tieto časti patriace k domom sú
upravené a sprístupnené ako letné terasky. V domoch na „trotuári“4
sú interiéry zväčša
upravené v štýle medzivojnovej éry, využívajú malé drevené výkladné plochy a zariadené sú
štýlovo v kombinácii s „prírodnými materiálmi a predmetmi“, nevynímajúc staré kusy
nábytku a bytových doplnkov.
Obchody v jadre mesta ponúkajú najmä suveníry, umelecké predmety a obrazy slovenských
autorov. Početné sú aj predajne so zlatom, šperkmi a bižutériou. Je zrejmé, že sú orientované
najmä na príležitostných návštevníkov mesta.
Radničné námestie, Námestie Sv. Trojice s Ulicou A. Kmeťa tvoria nielen obchodné ale aj
kultúrno-historické centrum mesta. Ponúkajú niekoľko lákadel pre turistov: gotický kostol sv.
Kataníny vysvätený v roku 1500, meštianske domy, barokové paláce a rezidencie, Muzeum –
Berggericht so sprístupnenými úsekmi banských štôlní a mineralogickou expozíciou, galériu
J. Kollára – stála expozícia výtvarných diel od 13. do 20. storočia z oblasti Banskej Štiavnice
a ďalších baníckých regiónov na Slovensku.
V centre mesta sa nachádza aj Štiavnický betlehem, najväčší pohyblivý drevený betlehem na
Slovensku, zobrazujúci históriu a život mesta. Navštíviť je možné Starý zámok s expozíciou
histórie banskoštiavnického regiónu, streleckých terčov, fajkárstva či kováčstva a aj neďaleký
Nový zámok, ktorý ponúka expozíciu Protitureckých bojov na Slovensku.
Reštaurácie
V meste sa pomaly rozbieha aj hoteliérstvo a gastronómia, aj keď ešte pomerne obmezená –
prevládajú pizzerie a penzióny. V jadre mesta sa v posledných rokoch zlikvidovali
reštauračné podniky samoobslužného typu, kde bolo jedlo lacnejšie a zákazník si mohol
vybrať z lacných varených jedál alebo šalátov, desiatových polievok a pod. Keď však
majitelia zhodnotili interiér, zmenili sa na reštaurácie vyššej cenovej kategórie, čo malo za
dôsledok stratu bežných domácich konzumentov. Dalo by sa predpokladať, že získavajú
najmä klientelu zo zahraničia okrem iného aj ponukou svetovej kuchyne - najmä talianskej
a ázijskej.
Jedálne lístky odrážajú nielen snahu domácich ponúkať svetovú kuchyňu, ale aj miestne
špeciality, resp. pomenúvajú jedlá miestnymi nárečovými výrazmi. Niekedy však vyznievajú
komicky: napr. „Náckov5
fruštuck“ (čierna káva a croasanty).
Vychýrená reštaurácia Erb napr. ponúka PACHERÁJE A ŠUTEMÍNI (niečo sladké) či
Handzov šichtovný chlebík (zapečený chlebík so slaninou a syrom) a pod. Súčasťou tejto
reštaurácie je pivovar situovaný pri vchode za presklenou stenou, kde návštevník môže vidieť
technologickú miestnosť a v podkroví navštíviť netradičné divadielko.6
4
Vyvíšený chodník pozdĺž hlavnej ulici A. Kmeťa.
5
Nácko – baník okolo ktorého sa viaže humaristické rozprávanie a ktorý je hlavným aktérom miestsnych
anekdôt.
6
V roku 2011 má tu vystupovať napr. M. Lasica.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
290
Čo sa týka spotrebného tovaru, tento je jednoznačne orientovaný na domáceho spotrebiteľa
a odzrkadľuje kúpyschopnosť domáceho obyvateľstva. Okrem jedného-dvoch butikov
s módnym a športovým odevom sú frekventované najmä predajne typu second handu
a diskontných predajní. V kontraste sú teda služby na pomerne vysokej úrovni oproti
zaostávajúcemu obchodu so spotrebným tovarom. Kladnou stránkou väčšiny obchodíkov sú
pekné výklady, na viacerých nechýba originálny výtvarný prejav či umelecké kovanie.
Banská Štiavnica sa stala vyhľadávaným mestom nielen pre domácich, ale aj pre
zahraničných turistov. Niektorí z nich sa stali aj novými investormi a majiteľmi nehnuteľností
v meste a rekonštrukciou individuálnych objektov sa zúčastňujú na pozitivním obraze mesta.
Miestni obyvatelia ich nazývajú chalupári.
Vysokú účasť na cestovnom ruchu majú najmä zahraniční turisti. Svedčí o tom aj podiel na
objeme tržieb. Kým kúpna sila domáceho obyvateľstva je veľmi nízka a podiel na tržbách
v obchodoch je odhadovaný na 35%, chalupári tvoria 25%, cudzí a návštevníci mesta až 40%
z objemu tržieb.
Kultúrne aktivity
Tak ako vo všetkých menších mestách na Slovensku, aj v Banskej Štiavnici sa leto už
tradične stáva hlavnou turistickou sezónou. Na letné obdobie sa sústreďujú všetky významné
kulturno-spoločenské aktivity, predovšetkým masového charakteru, resp. tie, ktoré majú
ambíciu osloviť väčšinu návštevníkov. Za najvýznamnejšie možno považovať Dni baníkov,
ktoré sa konajú v septembri (9. september – oficiálny deň baníkov) a začali svoju tradíciu
5. a 6. júla 1934 so sprievodom, baníckou akadémiou, bohoslužbami a baníckou veselicou.
Postupne nadobúdali celoslovenský význam, lebo združovali všetkých baníkov, a po druhej
svetovej vojne, v súlade so socialistickou ideológiou, boli oslavou baníckeho stavu. Po roku
1989 sa stávajú čoraz viac banskoštiavnickou osobitosťou. Lokálnou zvláštnosťou osláv bol
salamandrový sprievod. „Pôvodne (v období existencie Baníckej a lesníckej akademie
v Banském Štiavnici) to bol vážny a slávnostný sprievod poslucháčov banskoštiavnickej
akadémie konaný pri významných príležitostiach, akými bolo prvé fáranie, šachtág, pohreb
profesora alebo študenta, lúčenie sa valetantov (absolventov školy) s mestom. Názov
„salamander“ je odvodený od kľukatého pohybu jašteričky – salamandry škvrnitej.7
Napodobňujúc jej pohyby prechádzal sprievod z jednej strany ulice na druhú a niesol kahance
a fakle“ (Lichnerová 2002: 187). Postupom času sprievod uniformovaných baníkov nesúcich
fakle dopĺňali alegorické vozy a účinkovalo v ňom okolo 500 postáv, ktoré znázorňovali
nielen prácu a život baníkov, ale aj ostatných obyvateľov mesta (podrobnejšie Štepaneková -
Novák).8
V súčasnej dobe sa Dni baníkov premenovali na Salamandrové dni a od roku 2008 sa menia
na malý mestský festival s hudbou rôznych žánrov, akciami pre deti (divadlá, sokoliari,
animačné programy, modelári, šermiari atď.), výstavami, samotným sprievodom, trhmi atď.
Dni sú spojené s otvorením Dní európskeho kultúrneho dedičstva na Slovensku. Je evidentné,
7
S jašteričkou je spojená legenda o vzniku mesta, keď pastier objavil na vŕšku nad mestom jašteričky so zlatým
a strieborným prachom na chrbte.
8
Po druhej svetovej vojne bývali súčasťou baníckych dní tzv. banícke estrády, ktoré pripravoval kolektív
organizátorov a aktérov – amatérskych hercov, spevákov, hudobníkov z radov samotných baníkov. V pestrom
programe si našli miesto aj vystúpenia tematicky viazané na banícku prácu (permoníci) a vystúpenia reagujúce
na dianie v meste (trubadúri). Tieto postupne nahradili vystúpenia profesionálnych súborov až nakoniec estrády
zanikli (DARULOVÁ, J. in Pamät mést)
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
291
že mesto chce sprístupnením a zatraktivnením tradícií prispieť k rozvoju turistického ruchu
a taktiež prilákať možných zahraničných investorov.
Spoločným znakom väčšiny kulturnych aktivít je, že sa realizujú najmä vo verejných
priestoroch města, najmä na Námestí sv. Trojice. V žánrovo pestrej ponuke podjatí tu našli
siesto aj špičkové džezové vystúpenia alebo prejavy alternatívnej kultúry.9
Kultúrny a spoločenský život Banskoštiavničanov rozširuje aj bohatá ponuka aktivít
a programov, ktoré organizujú spolky a združenia okolitých obcí.10
Aby sa turizmus nerozvíjal iba v letných mediacích, nad mestom otvorili nové lyžiarske
stredisko Salamandra Resort, ktoré by mohlo pritiahnuť viac turistov počas zimného obdobia.
Okolie mesta
S mestským cestovným ruchom sa spája aj návšteva bezprostredného okolia mesta. Okrem
technických pamiatok, ktoré súvisia s aktívnou banskou érou a ktoré sú v ponuke
Turistického informačného centra, sú to najmä kúpeľné miesta. Len 12 kilometrov severne od
mesta sa v Sklených Tepliciach nachádzajú liečebné termálne kúpele a 15 kilometrov tým
istým smerom leží akvapark Vodný raj v dedinke Vyhne.
Relatívny rozkvet tu zaznamenala aj agroturistika – v okolí Štiavnice sa nachádza niekoľko
rančov, ktoré ponúkajú relax v štýle divokého západu so slovenskými kulisami. V lokalite sa
nachádza viac ako desať prístupných jazier – tajchov, vytvorených v 17. a 18. storočí pri
banskej činnosti, ktoré sú chatárskymi a chalupárskymi centrami domácich obyvateľov a aj
zahraničných turistov.
Mesto a región tiež pracujú na kontinuálnom rozširovaní cyklistických trás a náučných
chodníkov; okrem klasických športových aktivít sú na južnej strane Sitna k dispozícií steny
na skalolezectvo.
Propagácia, informovanosť
V súvislosti s rozvojom mestského cestovného ruchu K. Koštialová konšatuje, že účasť na
kulturnom cestovnom ruchu sa často kombinuje s inými druhmi cestovného ruchu, napríklad
rekreačným, kúpeľným či kongresovým. Preto by propagácia historických pamiatok
i kulturnych podjatí mala byť spojená aj s inými oblasťami, potrebné je aj zladiť termíny…
zvýšiť variabilitu ponuky (Koštialová 2006 : 240, 250).
Organizátori, usporiadatelia, inštitúcie a aj jednotlivci si uvedomujú význam propagácie
a vzájomného prepojenia a variability ponúkaných služeb a usilujú sa zlepšovať informačnú
organizáciu mesta, aby mali návštevníci ľahký a nekomplikovaný prístup k akciám,
9
Po roku 1989 sa zmenili aj formy finančnej podpory kultúrnych aktivit, popri inštitucionálnych zdrojoch mesta
(prípadne zložiek VÚC) sú to najmä finančné prostriedky skromných firiem či jednotlivcov. Napríklad v roku
2010 bolo Štiavnické kultúrne leto na 60% vykryté z finančných prostriedkov súkromných firiem a organizácií
(Steiger, Slovenská autobusová doprava a iní).
10
Napr. Anton: celoslovenské poľovnícke slávnosti Dni svätého Huberta, festival Heligonka, Prenčov
Podsitnianske dni hojnosti ( ľudový festival remesiel,tradičných jedál, výrobkov ), Štiavnické Bane: Rezbárske
dni, Banská Belá: Dni obce Banská Belá - tradičný ľudový festival - v rámci neho sa od r.1964 koná sprievod
Beliansky krokodíl, výstava remeselníkov obce, púť, Ilija: Hajnál (tradičný fašiangový sprievod masiek) atď.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
292
podujatiam. Slúži na to web.stránka mesta s bohatou informačnou bázou, orientovanou nielen
na históriu, ale aj na aktuálny kalendár mesta s pútavou fotodokumentáciou a invenčná je aj
reklama niektorých ponúkaných služieb.Turistické informačné centrum na požiadanie
sprostredkuje sprievodcu komunikujúceho vo viacerých cudzích jazykoch –
najfrekventovanejšou je angličtina, nemčina, maďarčina - a bezplatne poskytne mapu mesta
Potulky Banskou Štiavnicou s vyznačenými trasami, pamiatkovými objektmi a informáciami
o parkovaní, stravovaní a ubytovaní.11
Aj v reštauráciách a penziónoch možno dostať kúpiť
viaceré brožúry, od klasických turistických sprievodcov cez tematické (technické pamiatky)
až po neobvykle spracované. Napr. v informačnom sprievodcovi Kam v Banskej Štiavnici12
je okrem zaujímavostí a ponúk výletov aj krátky slovníček, podľa ktorého sa orientujú
Štiavničania: napr. Trotuár, vyvýšený chodník, terasa s obchodmi a kaviarňami na Ulici
A. Kmeťa, Šindlerka – rekonštruovaná priemyselná budova na Dolnej ulici oproti Tabačke,
ktorou sa označuje bývalá tabaková továreň a pod. Autori sa v nej snažia priblížiť olrem
iného aj „spleť uličiek a pôvabné štiavnické zákutia, ktoré môžu návštevníkovi v tieni
turistických dominánt mesta uniknúť, ktoré však tvoria neodmysliteľnú súčasť originálneho
genius loci tohto mesta“. Ďalšia útla knižočka Banská Štiavnica 7x7 približuje špecifické
črty mesta. V snahe ponúknuť „to najcennejšie, čo mesto má“ informuje návštevníka
o siedmich dominantách mesta, o siedmich osobnostiach mesta, o siedmich príbehoch, ktoré
zachovala kolektívna pamäť obyvateľov, o siedmich kulinárnych špecialitách a nakoniec aj
o siedmich divoch mesta
Občianske združenia a spolky
Aj činnosť niektorých spolkov a združení je odrazom participácie občanov na vzhľade mesta
a prejavom ich snáh o ochranu a propagáciu lokálnych zvláštností v porostech cestovného
ruchu.
K najstarším patria združenia a spolky, ktoré vznikli z iniciatívy a potreby chrániť a rozvíjať
kultúrne dedičstvo a banícke tradície a posilňujú mesto ako centrum histórie. Patrí sem napr.
Spolok Banskej Štiavnice '91 – občianske združenie pre záchranu kultúrneho dedičstva.
Je to občianske združenie, ktoré vzniklo zlúčením Nadácie Banskej Štiavnice '91
s občianskym združením Gradus v roku 1997.
Podobné zameranie má aj Banskoštiavnický skrášľovací spolok, neformálne združenie
občanov, ktoré spája obyvateľov a sympatizantov Banskej Štiavnice, ktorí sa snažia prispieť k
zatraktívneniu verejných priestranstiev vlastným pričinením. Príkladom je skrášľovanie
Dolnej ružovej ulice - pred každým domom sú vysadené a dnes už rozrastené ruže. Ulica sa
stala odporúčanou trasou k areálu Botanickej záhrady, pričom ponúka krásny výhrad na
historické centrum mesta so svahmi posiatymi baníckymi domčekmi.
Banskoštiavnicko - hodrušský banícky spolok sa snaží o obnovenie, udržiavanie
a rozvíjanie viacstoročnej tradície baníckych zvykov, organizovanie akcií pre verejnosť
s cieľom propagácie banskoštiavnického regiónu u nás a v zahraničí. Má podieľ aj na vzniku
nových aktivit, ktoré sa stali súčasťou kultúrneho kalendára mesta.
Združenie turizmu Banská Štiavnica podporuje rozvoj regiónu Banskej Štiavnice a ďalších
obcí v Štiavnických vrchoch; presadzuje názory členov na cestovný ruch; vedie svojich
11
Mapu vydalo v roku 2010 Združenie turizmu Banská Štiavnica.
12
Vychádza dva razy do roka a na jeho vydaní sa podieľa Združenie turizmu v Banskej Štiavnici.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
293
členov k etickému podnikaniu v cestovnom ruchu. Okrem iného, vydava aktuálne propagačné
materiály.
Najmladším je Občianske združenie Štokovec, ktoré tvorí skupina umelcov, teoretikov,
architektov a priateľov Banskej Štiavnice a ktoré posilňuje mesto ako centrum umenia.
Zámerom je zintenzívniť a sprofesionalizovať aktivity rôznych kultúrnych žánrov - od výstav
vizuálneho umenia, organizovania workshopov, dielní, prezentácií, čítačiek či projekcií. Od
roku 2009 ukotvili aktivity v priestore železničnej stanice, ktorú postupne revitalizuje na živé
centrum umenia so zameraním na ateliérové a rezidenčné pobyty domácich a zahraničných
umelcov.
Záver
Zápis mesta a jeho okolia do Svetového zoznamu kultúrnych a umeleckých pamiatok
UNESC-a priniesol mestu nový rozvojový impulz. Zo stagnujúceho a hospodársky
zaostávajúceho mesta13
sa stalo mesto s prioritným významom.14
Prejavilo sa to nielen na
samotnom vzhľade mesta, ale aj na jeho obyvateľoch (združenia a spolky) a rozvoji
cestovného ruchu. Mnohé aktivity smerujú tiež k tomu, aby sa mesto, ktoré obľubujú umelci,
stalo centrom umeleckého diania. Z mesta, ktoré bolo v minulosti spájané so zvláštnym
lokálpatriotizmom, tradicionalizmom a izolacionizmom, sa stáva mesto moderné, otvorené
kreatívnosti. Aj v hodnotení úrovne miestneho kultúrneho života nastalo oproti minulosti
výrazné zlepšenie.
Literatúra
[1] DARULOVÁ, J. 2005. Kultúrny turizmus – nedosiahnuteľný cieľ alebo „neobjavené
hodnoty kultúrneho dedičstva“. Etnologické rozpravy, roč. XII, č. 2, s. 41-49.ISSN 1335–
5074
[2] DARULOVÁ, J. 2001.Vplyv kultúrneho dedičstva regiónu na rozvoj cestovného ruchu.
In: Kultúra a cestovný ruch. Zborník z vedeckej konferencie. Vydal: Ekonomická fakulta
UMB, Banská Bystrica, s. 96-99. ISBN 80-8055-507-9
[3] DARULOVÁ, J. 2001. Kultúrne regióny Slovenska – špecifický determinant turizmu. In:
Region-služby-cestovní ruch. (Sociodynamické faktory rozvoje tregiónú). Filozofická
fakulta Ostravská univerzita v Ostravě. Mezinárodní konference, s. 353-354. ISBN 80-
7042-580-6
[4] DURBÁK, M., KAŇA, R., LICHNER, M. a kol. Sprievodca po technických pamiatkach
Banskej Štiavnice a okolia. Banská Bystrica: Štúdio HARMONY, s. r. o. ISBN 80-
968547-4-7
13
Útlmom baníctva v 19. storočí a ukončením ťažby v 20. storočí rozvoj mesta ustrnul a Banská Štiavnica sa
stala chudobným mestom. Ekonomický útlm, takmer žiadne inštitúcie na národnej a okresnej úrovni, ako aj
geografická poloha mesta – v doline mimo hlavných dopravných tepien, negatívne ovplyvnili sociálnu a vekovu
štrukturu a odrazili sa aj na vzhľade mesta – pokračovala postupná devastácia historických budov, z centra
mesta a jeho ulíc zmizol ruch a vytrácal sa život. Negatívne hodnotenia mesta pokračuje aj v osemdesiatych
rokoch 20. storočia, s úpadkom ťažby prišiel aj úpadok mesta, ľudia húfne odchádzali (Kuhn 2010). Aj
prelomový rok 1989 zastihol mesto v zlom stave.
14
V prospech rozvoja mesta bol prijatý Zákon z 30. januára 2001 o ochrane a rozvoji územia Banskej
Štiavnice a okolia. Účelom tohto zákona je utvoriť podmienky na plnenie Dohovoru o ochrane svetového
kultúrneho a prírodného dedičstva, najmä na zachovanie urbanizovaného priestoru historického jadra Banskej
Štiavnice a okolia.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
294
[5] GÚČIK, M. 2006.Tradičná kultúra ako faktor regionálneho rozvoja. In: Tradičná kultúra,
turizmus a rozvoj regiónov. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Filozofická
fakulta, Katedra manažmentu kultúry a turizmu. s. 11-22. ISBN 80-8050-992-1
[6] KOŠTIALOVÁ, K. 2006. Kproblematike mestského cestovného ruchu. IN: Tradičná
kultúra, turizmus a rozvoj regiónov. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre,
Filozofická fakulta, Katedra manažmentu kultúry a turizmu. s. 239-252. ISBN 80-8050-
992-1
[7] KUHN I. 2010. Banská Štiavnica chytá druhý dych. Ročenka TREND TOP v cestovaní,
ktorá je prílohou TRENDU č. 18. 11.05. 2010
[8] LICHNER, M., BENEDIKTYOVÁ, A. (eds.) 2005. Historické mesto Banská Štiavnica.
Informačný bulletin. Banská Bystrica : Štúdio HARMONY, s.r.o. ISBN 80-968-547-0-4
[9] Lichnerová, R. 2002. Banícke zvyky a tradície. In: Lichner, Marián a kol.: Banská
Štiavnica. Svedectvo času. Banská Bystrica: Štúdio HARMONY, s.r.o.
[10] MACHARIK, M., SOLOVICOVÁ, B., PŮLPÁN, J. 2010. Kam v Banskej Štiavnici.
Jar, leto a jeseň 2010. Banská Štiavnica : Juraj s.r.o. so Združením turizmu.
[11] ROHÁČ, J. (edit.). 2010. Banská Štiavnica 7x7. Banská Štiavnica : Hermann Armin,
s.r.o.
[12] ŠTEPÁNEKOVÁ, D. – NOVÁK, J. 1992. Banskoštiavnický salamander. Banská
Štiavnica: Montana spol. s.r.o.
[13] http://www.asb.sk/analyzy/rozvoj-regionov
[14] http://www.banskastiavnica.sk/stranka_data/subory/obcianske-aktivity/stanovy.pdf
[15] http://www.banskastiavnica.sk/obcan/kalendar-podujati.html
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
295
TRADIČNÁ KULTÚRAAKO FAKTOR ROZVOJA
MESTSKÉHO TURIZMU (NA PRÍKLADE MESTA ZVOLEN)
TRADITIONAL CULTURE AS A FACTOR IN THE DEVELOPMENT
OF URBAN TOURISM (FOR EXAMPLE, ZVOLEN)
PHDR. KATARÍNA KOŠTIALOVÁ, PHD.
Inštitút sociálnych a kultúrnych studií
Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela
Cesta na amfiteáter 1, 974 01 Banská Bystrica, Slovenská republika
e-mail: katarina.kostialova@umb.sk
Anotácia
Príspevok sa venuje tradičnej kultúre ako faktoru rozvoja mestskému turizmu. Prezentuje
kultúrne javy, podujatia, imidž mesta, atmosféru mesta Zvolen. Dôraz je kladený na tie
prejavy ktoré tvoria historické kontinuum a súčasť dnešnej kultúry mesta. Príspevok sa
zameria aj na stratégie mesta s dôrazom na tradičnú kultúru.
Kľúčové slová
Mestský turizmus, tradičná kultúra, podujatia, stratégie, Zvolen
Annotation
The article deals with a problem of the traditional culture as a factor in the development of
urban tourism. There are presented cultural phenomena, events, image of the city, the
atmosphere of Zvolen. An emphasis is placed on the acts that constitute the historical
continuum and part of the contemporary city of culture. The contribution will focus on the
strategy of the city, with an emphasis on traditional culture.
Keywords
Urban tourism, traditional culture, events, strategies, Zvolen
JEL Classification: Z19
Úvod
Jednou z nosných foriem cestovného ruchu je mestský cestovný ruch. Podľa M. Gúčíka
predstavuje každú formu pobytu návštevníkov v meste, v mestskom prostredí. Môže byť
motivovaný pracovne (obchodný, veľtržný, kongresový) i turisticky, kedy predstavuje
symbiózu kultúrneho, vzdelávacieho, nákupného, zdravotného cestovného ruchu, vrátane
návštev príbuzných a priateľov. Pre mestá je to príležitosť prezentovať kultúrne hodnoty,
podujatia a primerane ich ekonomicky zhodnocovať (Gúčík 2000: 25-26). Kultúrny potenciál
mesta nezahŕňa len materiálne a duchovné hodnoty, ale v širšom slova zmysle aj sviatočný
i každodenný spôsob života obyvateľov, prírodné prostredie, sféru služieb i infraštruktúru.
Odborníci v oblasti cestovného ruchu zastávajú názor, že kultúrno-historický potenciál
slovenských miest sa nevyužíva dostatočne, pričom problém nie je v tom, že nemáme čo
ponúknuť (Gučík, Kmeco, Raši). Vzhľadom na podmienky našej krajiny, blízkosť
a mentalitu trhov a perspektívu týchto foriem, ide pre našu krajinu skôr o produkt budúcnosti
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
296
(Sotník 2009). Je potrebné si uvedomiť, že mestský turizmus1
nie je len činnosťou určenou
pre podnikateľské sféry, ale aj pre aktivity samotného mesta a zabezpečenie jeho rozvoja by
malo byť jednou z priorít mestských úradov. Navyše, mestský turizmus napomáha účinne
a efektívne vytvárať aj imidž samotného mesta. Do popredia sa dostáva aj marketing,
marketingová komunikácia, príprava strategických plánov zameraných na rozvoj cestovného
ruchu.
Vo svojej štúdii priblížim pohľad na turizmus v meste Zvolen optikou etnologičky. To
znamená, že sa zameriam na kultúrne javy, podujatia, imidž mesta, atmosféru mesta
s dôrazom na tie prejavy, ktoré predstavujú súhrn materiálnych, sociálnych a duchovných
výsledkov tvorivej činnosti ľudí, ktorá tvorí historické kontinuum a súčasť dnešnej kultúry
mesta. Sledujem najmä tie aktivity, ktorými sa mesto odlišuje od iných a ktoré patria k
„mestotvorným“ a zároveň majú dispozície i potenciál prilákať turistov do mesta. Zameriam
sa na stratégie mesta a hľadanie odpovedí na otázku, či obsahujú prvky s cieľom napĺňať
a budovať imidž mesta.
Pri uchopení danej problematiky vychádzam z niekoľkoročných etnologických výskumov
mesta, z rozhovorov s obyvateľmi mesta, štúdiom regionálnej literatúry a tlače, strategických
dokumentov i dotazníkových akcií.
Bolo by naivné myslieť si že sa s prejavmi autentickej ľudovej kultúry stretneme aj
v súčasnosti. Ich pôvodná funkcia, obsah, forma, i medziosobná komunikácia sa zmenila pod
vplyvom kultúrno-spoločenských, ekonomických premien i využívaním nových
informačných technológií. Niektoré prejavy zanikli, či naopak vznikli, niektoré sa vynárajú
v novom šate opäť po rokoch. Vo všeobecnosti možno konštatovať, že dnes sú späté najmä
s funkciou spoločensko-zábavnou, estetickou, identifikačnou i komerčnou. V súčasnosti sa
nedá vychádzať „už iba“ z objavovania kultúrnych hodnôt, ale vnímať tradičnú kultúru ako
fenomén v jej širších historických, kultúrno-spoločenských súvislostiach, ktoré nemôžu byť
izolované od vonkajších ekologických faktorov. Existencia kultúry je
podmienená prostredím, procesmi globalizácie i samotnými aktérmi. Na budovaní imidžu
súčasného mesta sa podieľajú viaceré subkultúry a ich nositelia. Tieto subkultúry môžu byť
etnicky, konfesionálne, vekovo, rodovo, profesijne determinované a kultúrne prejavy im
vlastné sú pre ne symptomatické, špecifické a zároveň dávajú pečať životu a koloritu celého
konkrétneho mesta. Zároveň tieto subkultúry svojím špecifickým a osobitým obsahom
i formou odlišujú mesto od iných miest.
Tradičná kultúra v kontexte s mestským turizmom môže mať formu návštevy múzeí, galérií,
archeologických a kultúrnych pamiatok, účasti na rôznych kultúrno-spoločenských,
historických, náboženských i gastronomických podujatiach a jarmokoch. Viaceré prejavy
tradičnej kultúry majú síce zábavný charakter, ale tým, že sa snažia upozorniť na kultúrnohistorické,
sociálne špecifiká lokality, mesta majú vplyv na formovaní identít (Darulová
2006: 115). K vytváraniu pozitívneho povedomia a identifikácie sa so svojou lokalitou, pocit
hrdosti a uvedomenie si dichotómie my/oni môže prispievať aj rozvoj turizmu. Domáci si
1
Z terminologického hľadiska som sa inšpirovala názormi sociológa I. Chorváta (2006: 199) a v príspevku
budem používať pojem turizmus a to z nasledovných dôvodov. Na Slovensku je zaužívaný termín cestovný
ruch označujúci aj odvetvie hospodárstva, ktorý v kontexte ekonomického prístupu rozumie súbor činností
zameraných na uspokojovanie potrieb súvisiacich s cestovaním. V príspevku uvažujem o cestovnom ruchu zo
širšieho hľadiska, vnímam ho aj ako sociokultúrny fenomén s dôrazom na tradičnú kultúru, prezentáciu miestnej
kultúry, tradície, imidž i atmosféru mesta a preto budem používať termín turizmus.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
297
uvedomujú svoj kultúrno-historický potenciál, svoju odlišnosť od cudzích návštevníkov, ktorí
prišli spoznávať a obdivovať ich dedinu či mesto, ich prírodu, kultúru, históriu, čo sa stáva
zdrojom lokálnej hrdosti (Boissevain 1997).
Mesto Zvolen
Mesto Zvolen patrí do banskobystrického kraja. Je okresným mestom, administratívnym
a spoločenským centrom a svojou polohou prináleží do folklórne známeho regiónu
Podpoľania. V blízkosti mesta sa nachádzajú známe kúpeľné mestečká Sliač a Kováčová.2
Okolie mesta poskytuje vhodné podmienky pre turistiku ako aj zimné športy.
V roku 2008 si Zvolen pripomenul 765. výročie obnovenia mestských kráľovských výsad
udelených Belom IV. V 20. storočí mal Zvolen charakter vidiecke mesta. Od roku 1923 sa
stal župným sídlom XVIII. župy Zvolenskej a upevnil si svoje postavenie v správnej,
politickej, kultúrnej i spoločenskej oblasti. V tomto období pôsobili vo Zvolene desiatky
rôznych obchodov, konali sa tu trhy a jarmoky. Kolorit mesta dotvárali pohostinstvá,
reštaurácie, hotely. Zvolen ako dôležitá križovatka a východisko do atraktívnych oblastí
stredného Slovenska (končili tu rýchliky z Prahy) začal profitovať z turizmu. Už v r. 1925
vyšiel J. Kubátov Sprievodca po Zvolene, Sliači a okolí – jedna z prvých slovenských knižiek
tohto typu. Okrem pozitívneho vplyvu na ekonomický priestor existencia župy zasiahla aj do
sféry kultúrnej, do propagácie ľudového umenia i turizmu. V tomto období sa v areáli
Sliačskych kúpeľov konali tri ročníky národopisných slávností. Boli to prvé prehliadky tohto
typu na Slovensku, ktoré prilákali do spomínaného kultúrneho priestoru viacerých
návštevníkov.
Zvolen má, ako bolo už spomenuté, výhodnú polohu ktorá ho predurčila na významný
vnútroštátny i medzinárodný železničný uzol, v blízkosti sa nachádza letisko Sliač a keďže
leží uprostred lesnatých regiónov, je aj centrom lesníctva a drevárstva. V meste sídli
Technická univerzita a niekoľko vedeckých a kultúrnych inštitúcií. V súčasnom období má
vyše 43 000 obyvateľov.
Zvolen ako produkt cestovného ruchu
Mesto Zvolen má spracovaných viacero sektorových strategických dokumentov, ktoré sú
zamerané na rôzne oblasti života v meste, napríklad Trvalo udržateľný rozvoj, Komunikačný
plán mesta Zvolen, Stratégiu rozvoja cestovného ruchu v meste Zvolen a iné.
Ambíciu mesta vystihuje motto: „Zvolen – miesto zvolené pre život“. Zvoliť si miesto pre
život znamená stotožniť sa s lokalitou, mestom, jeho atmosférou, spoločenstvom, kultúrou,
vnímať jeho klady i negatívy. V Programe hospodárskeho a sociálneho rozvoja mesta (PHSR)
si mesto sformulovalo víziu nasledovne: Víziou mesta je, aby sa Zvolen stal dobre
hospodáriacim a dobre riadeným mestom, centrom obchodu, cestovného ruchu a priemyslu,
progresívnym mestom s dobrou infraštruktúrou, mestom sebavedomých a vzdelaných ľudí,
s aktívnym prístupom k životu, mestom chrániacim a zveľaďujúcim bohaté prírodné a
kultúrne dedičstvo a príjemným miestom pre život... (PHSR 2008: 5 ).
Stratégia rozvoja cestovného ruchu bola vypracovaná na obdobie rokov 2010 - 2020.
Dokument je vypracovaný v súlade s Územným plánom mesta Zvolen, Trvalo udržateľným
2
So Zvolenom sú Sliač a Kováčová spojené miestnou a prímestskou hromadnou dopravou.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
298
rozvojom a PHSR mesta Zvolen na obdobie 2007 - 2013, v ktorom je cestovný ruch
samostatnou prioritnou osou. Dôraz na tradičnú kultúru je, prostredníctvom synergického
procesu trvalo udržateľného rozvoja, ukotveného v samotnej vízií dokumentu: Želáme si, aby
v roku 2015 bol Zvolen známou a obľúbenou turistickou destináciou so širokou ponukou
kvalitných produktov a služieb cestovného ruchu určených pre rôzne kategórie návštevníkov
a miestnych obyvateľov, aby Zvolen ponúkal viac pracovných príležitostí v oblasti cestovného
ruchu a aby na základe princípov trvalo udržateľného rozvoja bolo zachované kultúrne
a prírodné dedičstvo pre ďalšie generácie (Stratégia CR 2009: 8). 3
Naše videnie by bolo optimistické, keby sme predpokladali, že návštevník, turista príde do
Zvolena len za účelom spoznania jeho, i keď zaujímavej histórie a kultúry (Koštialová 2005:
67). Účasť na kultúrnom cestovnom ruchu sa často kombinuje s inými druhmi cestovného
ruchu, napríklad rekreačným, kúpeľným. Prehliadky kultúrnych pamätihodností, múzeí,
galérií, či účasť na rôznych kultúrnych podujatiach, je síce jedným z cieľov účasti na
cestovnom ruchu, zvyčajne ale nie hlavným. Nachádzajú sa až na druhom, či treťom mieste
(Orieška 2001:12). Aj z tohto dôvodu Stratégia CR za ťažiskové formy vyšpecifikovala:
mestský a kultúrny cestovný ruch, kúpeľný a zdravotný cestovný ruch, zimný cestovný ruch,
letnú horskú a vodnú turistiku, vidiecku turistiku a agroturistiku, pre ktoré má Zvolen a jeho
okolie potenciál (Stratégia CR 2009: 11).
V roku 2009 bol, na základe dotazníkovej akcie pre poskytovateľov služieb cestovného
ruchu4
, zostavený rebríček TOP 5 atraktivít mesta Zvolen, medzi ktoré patrí Zvolenský
zámok, Pustý hrad5
, Námestie SNP, Divadlo J. G. Tajovského (DJGT), Arborétum Borová
hora6
(CR – dotazník 2009: 3). K turisticky atraktívnemu miestu, ktoré je možné označiť aj
ako rituálny priestor, patrí Park ušľachtilých duší s Obeliskom nádeje a Cestou pokory. Ide
o ojedinelé pietne miesto venované slovenským občanom, ktorí zachraňovali židov počas
2. svetovej vojny a patrí k novým kultúrnym hodnotám mesta pre ktoré sa oplatí do mesta
pricestovať.7
V meste pôsobí široké spektrum kultúrnych a spoločenských inštitúcií (napríklad DJGT,
Lesnícke a drevárske múzeum, Slovenská národná galéria, knižnice, Kultúrny dom
3
Dokument je rozdelený na dve časti – analytickú a návrhovú časť. Analytická časť obsahuje analýzu primárnej
a sekundárnej ponuky cestovného ruchu, požiadaviek návštevníkov, sociologických a demografických údajov,
slabých a silných stránok súčasného stavu cestovného ruchu v meste a vonkajších vplyvov pôsobiacich na vývoj
v oblasti cestovného ruchu. V návrhovej časti sú uvedené ciele a priority rozvoja cestovného ruchu na obdobie
10 rokov, návrh aktivít a spôsob vyhodnocovania plnenia strategického dokumentu. Do procesu jeho tvorby boli
zapojené subjekty regionálneho rozvoja (Mesto Zvolen, VÚC Banská Bystrica), poskytovatelia služieb CR
(podnikatelia, mimovládne organizácie), príjemcovia služieb CR – domáci a zahraniční návštevníci, občania
mesta (Stratégia CR 2009: 3).
4
Dotazníkový prieskum realizoval Mestský úrad Zvolen v roku 2009. Bol zameraný za účelom zmapovať
názory a skúsenosti poskytovateľov služieb cestovného ruchu na území mesta Zvolen.
5
Pustý hrad (Starý Zvolen - Vetero Zolium) patrí k najrozsiahlejším hradným komplexom v Európe. Starý
Zvolen bol v 12. storočí dôležitým administratívnym centrom kráľovského komitátu, ktorého súčasťou bolo
územie totožné takmer s celým dnešným stredným Slovenskom. Situovaný je nad Zvolenom. Ruiny Pustého
hradu boli vyhlásené v roku 1965 za chránenú kultúrnu pamiatku.
6
Arborétum Borová hora slúži ako celouniverzitné demonštračné pracovisko TU v oblasti lesníckej
a parkovníckej dendrológie. V arboréte sa okrem iného nachádza aj najväčšia zbierka ruží na Slovensku.
Vzhľadom na mimoriadne vysokú hodnotu zbierok bolo v roku 1981 arborétum vyhlásené za chránený areál.
Zároveň ide o priestor ktorý je otvorený širšiemu urbánnemu spoločenstvu i návštevníkov mesta.
7
Základný kameň Obeliska nádeje bol položený v roku 2008 a v roku 2009 bola odhalená jeho sklená
dominanta. Cesta pokory, ktorú slávnostne odhalili v roku 2010, pripomína dlhý hrob. Prikrýva ho sklená vitrína
s kameňmi omotanými drôtom, ktorá je vložená medzi dve koľajnice.
Bližšie: http://zvolen.sme.sk/c/5540810/park-uslachtilych-dusi-doplnila-cesta-pokory.html#ixzz16cQ75U2G
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
299
železničiarov), ktoré každoročne organizujú niekoľko akcií. Medzi tradičné kultúrne
a spoločenské podujatia ktoré patria k mestotvorným, podieľajú sa na budovaní imidžu mesta,
plnia aj funkciu identifikácie sa Zvolenčanov so svojím mestom a zároveň majú dispozície
i potenciál prilákať turistov do mesta patria: Zámocké hry zvolenské – letný medzinárodný
festival divadla a hudby (ZHZ)8
, Medzinárodný detský folklórny festival, Akademický
Zvolen – medzinárodný folklórny festival vysokoškolských súborov, Výstup na Pustý hrad,
Víkend atraktívneho divadla – medzinárodný divadelný festival spojený s ďalšími formami
alternatívneho umenia, Medzinárodná súťaž pretekov parných rušňov – Nostalgia v oblakoch
pary. Uvedené podujatia súvisia s historicko-kultúrnymi hodnotami mesta (Výstup na Pustý
hrad, ZHZ), ako aj špecifickými subkultúrami, ktoré odrážajú záujem obyvateľov mesta
(divadlo, folklór, hudba) i jeho profesijnú štruktúru (železničiari).
Priestorom, kde sa väčšina podujatí organizuje je najmä Námestie SNP a Zvolenský zámok.
Zrekonštruované námestie s celoročne využívanou krytou scénou a vytvorenie pešej zóny
vytvorilo aktívny komunikačný mechanizmus a priestor na organizovanie kultúrnospoločenských
akcií (napríklad vystúpenie hudobných skupín, folklórnych súborov
a podobne). Mestský úrad organizuje na námestí Vianočný jarmok i Veľkonočné trhy, ktoré
majú v meste navodiť atmosféru blížiacich sa sviatkov. K dominantám mesta a k lokálnym
symbolom, ktorý je používaný na plagátoch, obrázkoch, pohľadniciach, tričkách a suveníroch
patrí Zvolenský zámok.9
Jeho priestory sú využívané na rituály a aktivity rôzneho charakteru,
napríklad ZHZ, Vianočné koncerty, Zámocká hudobná jar, Noc strachu a smiechu a podobne.
Aj mesto Zvolen, tak ako aj iné mestá na Slovensku patrí k miestam kde sa v poslednom
období prelínajú globálne a lokálne kultúrne prvky. Aby sa nedostala globalizácia dopytu
turizmu do protikladu s lokálnou produkciou je potrebné zadefinovať špecifičnosť produktu
turizmu, najmä jeho závislosť na atraktivite prostredia, ekonomických podmienkach,
a podporovať také formy prezentácie mesta jeho histórie, ktoré sú preň typické a špecifické.
Strategickým cieľom mesta Zvolen v oblasti rozvoja cestovného ruchu na obdobie 10 rokov
je: zlepšiť imidž mesta ako známej a obľúbenej turistickej destinácie, rozšíriť ponuku atrakcií
a zvýšiť kvalitu služieb v oblasti cestovného ruchu. Tvorcovia imidžu mesta si uvedomujú aj
jeho nedostatky. Jednou zo slabých stránok, na ktoré upozorňuje PHSR mesta Zvolen je
pasívne presadzovanie špecifického imidžu mesta, dokonca sa hovorí o strate identity
mesta.10
Na základe výskumov je možné konštatovať, že v kalendáriu mestských ceremónií sa
nevyskytuje podujatie väčšieho rozsahu, ktoré by demonštrovalo a podporovalo interaktívny
vzťah mesta a urbánneho spoločenstva, ktoré by pritiahlo návštevníkov do mesta. Mestský
úrad si preto medzi svoje aktivity určil každoročne organizovať podujatie „Dni mesta“,
vytvoriť logo mesta, zvučku mesta i slogan mesta. Aj z tohto dôvodu tvorcovia stratégie
uvažujú o produktoch, ktoré sú pre Zvolen typické, sú odrazom jeho histórie, vystihujú jeho
charakter, život mesta a život jeho obyvateľov. K navrhovaným prívlastkom pre mesto sa
ponúkajú témy ako Zvolen kráľovský, archeologický, zelený, drevený, poľovnícky, kultúrny,
gurmánsky/kulinársky a podobne. Vychádzajú z rozhovorov s obyvateľmi mesta, ako aj na
8
ZHZ sú najstarším plenérovým divadelným festivalom na Slovensku
9
V priestoroch Zvolenského zámku sídli Slovenská národná galéria.
10
PHSR na roky 2007 – 2013 http://strategia.zvolen.sk/?id_menu=33607
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
300
základe dotazníkov11
je možné konštatovať, že Zvolenčania prejavujú záujem
o organizovanie väčšieho počtu kultúrnych akcií, dní zameraných na konkrétnu tému,
históriu. Pozitívne i kriticky hodnotia situáciu v meste. Tematická šírka ich nápadov na
zlepšenie situácie je pomerne rozsiahla. Potešiteľné je, že mnohé návrhy a podnety súvisia aj
s tradičnou kultúrou. Niektoré nápady sú nerealizovateľné či už z dôvodu celkového
charakteru mesta, ekonomickej situácie, ale mnohé môžu v budúcnosti mestský cestovný ruch
vo Zvolene oživiť. Na dokreslenie názorov a nápadov vyberám niekoľko výpovedí
respondentov:
... na pešej zóne vytvoriť atmosféru ako je na barcelonskej Ramblas (živé sochy, hudobníci)
(m. 40-49 ročný),
...chýbajú mi dni zamerané na istý druh umenia, napríklad ľudového (ž. 30-39 ročná),
...treba podporiť rozvoj agroturistiky – určite okolie má čo ponúknuť (m. 50-59 ročný),
...viac štýlových reštaurácií (m. 20-29 ročný),
...slovenskejší ráz mesta (m. 60- viacročný),
...viac kultúrnych festivalov hudobné, tanečné, folklórne, napríklad mestské hry, jarmoky
ľudových remesiel, aby ľudia vyšli do ulíc a nesedeli doma pred televízorom (ž. 16-19 ročná).
Namiesto záveru
Keď som sa zamýšľala nad vzťahmi tradičná kultúra – mesto – mestský cestovný ruch nedá
mi k nim nepripojiť termín spolupráca. Spolupráca medzi inštitúciami mesta, predstaviteľmi
mesta, tvorcami mestských stratégií, odborníkmi v oblasti cestovného ruchu, ktorí by mali
úzko spolupracovať nielen s orgánmi podporujúcimi turizmus, ale napríklad aj s etnológmi,
humánnymi geografmi, kultúrnymi pracovníkmi a podobne. Aby sa nestalo, ako upozorňuje
sociológ I. Chorvát, že sa bude cestovnému ruchu venovať pozornosť len v rámci ekonómie,
ktorý abstrahuje od problémov sociálneho a kultúrneho charakteru a cestovný ruch vidí len
ako súbor ekonomických aktivít, zameriava sa na politiku cestovného ruchu, v rámci ktorej sa
orientuje na identifikovanie a prispôsobovanie ekonomických indikátorov (Chorvát 2006:
198).
Literatúra
[1] Boissevain, j. 1997. Consuming the Other: Globalization and mass Tourism in Malta. In:
Focal. Globalization/Localization: Paradoxes of Cultural Identity, No 30-31, s. 107-119.
[2] Darulová, j. 2006. Kultúrny turizmus – nedosiahnuteľný cieľ alebo „Neobjavené
hodnoty kultúrneho dedičstva“ (o význame múzeí na Slovensku). In: Čukan, J. –
Gažiová,
[3] Šusteková, I. (eds.): Tradičná kultúra, turizmus a rozvoj regiónov. Nitra: Katedra
manažmentu kultúry a turizmu FF UKF Nitra, Katedra etnológie a etnomuzikológie FF
UKF Nitra, s. 107-117.
[4] Gúčik, M. 2000. Základy cestovného ruchu. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela,
Ekonomická fakulta.
[5] Gúčik, M. 2001. Podujatia ako faktor dynamiky mestského cestovného ruchu. In: Gúčik,
M. (ed.): Kultúra a cestovný ruch. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Ekonomická
fakulta, s. 160-164.
11
Mám na mysli dotazníkovú akciu ktorú realizovalo mesto Zvolen medzi obyvateľmi v roku 2005 s cieľom
definovať postoj a pohľad miestneho obyvateľstva na rozvoj cestovného ruchu v meste. Podrobnosti pozri:
Koštialová 2005.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
301
[6] Gúčik, M. 2005. Tradičná kultúra ako faktor regionálneho rozvoja. In: Čukan, J. –
Gažiová, A. – Šusteková, I. (eds.): Tradičná kultúra, turizmus a rozvoj regiónov. Nitra:
Katedra manažmentu kultúry a turizmu FF UKF Nitra, Katedra etnológie
a etnomuzikológie FF UKF Nitra, s. 11-21.
[7] CHORVÁT, I. 2006. Sociológia turizmu a jej počiatočné východiská. In: Čukan, J. –
Gažiová, A. – Šusteková, I. (eds.): Tradičná kultúra, turizmus a rozvoj regiónov. Nitra:
Katedra manažmentu kultúry a turizmu FF UKF Nitra, Katedra etnológie
a etnomuzikológie FF UKF Nitra, s. 197-205.
[8] Kmeco, Ľ. 2001. Dopyt po mestskom cestovnom ruchu vo veľkých a malých mestách na
Slovensku. In: Gúčik, M. (ed.): Kultúra a cestovný ruch. Banská Bystrica: Univerzita
Mateja Bela, Ekonomická fakulta, 139-142.
[9] KOŠTIALOVÁ, K. 2005. K problematike mestského cestovného ruchu. Etnologické
rozpravy, roč. XII, (2005), č. 2, s. 66 – 75.
[10] KUBÁT, J. 1925. Sprievodca po Zvolene, Sliači a okolí. Zvolen.
[11] Orieška, J. 2001. Kultúra a cestovný ruch. In: Gúčik, M. (ed.): Kultúra a cestovný
ruch. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Ekonomická fakulta, s. 10-16.
[12] Raši, Š. 2001. Návštevnosť vybraných historických miest na Slovensku z hľadiska
kultúrneho cestovného ruchu. In: Gúčik, M. (ed.). Kultúra a cestovný ruch. Univerzita
Mateja Bela, Ekonomická fakulta, Banská Bystrica, s. 143-147.
[13] Sotník, A. 2009. Ekonomika - Tvrdý chlebíček cestovného ruchu. Dostupné na
internete: http://www.minv.sk/?obsah-c-6&sprava=ekonomika-tvrdy-chlebicek-
cestovneho-ruchu-a-sotnik
[14] PHSR Program hospodárskeho a sociálneho rozvoja mesta Zvolen 2007 – 2013. Mesto
Zvolen
[15] Stratégia CR Stratégia rozvoja cestovného ruchu v meste Zvolen. Město Zvolen
[16] Dotazník CR máj – jún 2009 Mesto Zvolen
[17] http://strategia.zvolen.sk/?id_menu=33607
[18] http://strategia.zvolen.sk/?id_menu=42804
[19] http://strategia.zvolen.sk/?id_kat_for_menu=6481
[20] http://zvolen.sme.sk/c/5540810/park-uslachtilych-dusi-doplnila-cesta-
pokory.html#ixzz16cQ75U2G
[21] http://mesto.zvolen.sk/
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
302
VENKOVSKÁ TURISTIKA V ČESKÉ REPUBLICE
RURAL TOURISM IN THE CZECH REPUBLIC
DOC. ING. RUDOLF ZEIPELT, CSC.
ING. ANDREA JINDROVÁ
Katedra statistiky
DOC. ING. LUDMILA DÖMEOVÁ, CSC.
Katedra systémového inženýrství
Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze
Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika
e-mail: zeipelt@pef.czu.cz, jindrova@pef.czu.cz, domeova@pef.czu.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá hodnocením stavu venkovské turistiky v České republice. Informace jsou
založené na dvou dotazníkových šetřeních. První šetření bylo zaměřeno na provozovatele
venkovské turistiky a druhé na jejich hosty. Bylo formulováno několik hypotéz, z nichž
následující se potvrdily:
 Venkovská turistika má v České republice velký potenciál, který není plně využitý
 Úroveň venkovské turistiky stoupá, což se projevuje mimo jiné vzrůstajícím zájmem
a spokojeností hostů.
 Venkovská turistika má pozitivní vliv na míru nezaměstnanosti, zvláště pak na
nezaměstnanost žen.
 Existují rozdíly mezi požadavky potencionálních turistů a současným stavem
venkovské turistiky.
 Požadavky na dovolenou na venkově jsou rozdílné vzhledem k sociodemografickým
charakteristikám turistů.
Klíčová slova
Venkovská turistika, dotazníkové šetření, kvalita služeb, doplňkové aktivity, spokojenost.
Annotation
The contribution deals with evaluation of the present status of rural tourism in the Czech
Republic. The information is based on two inquiry surveys. The first is focused n the rural
tourism providers and the second on their guests. Several hypotheses were formulated,
following are proved:
 The rural tourism in the Czech Republic has a big potential which is not fully used.
 The quality of rural tourism is growing as well as the satisfactions of the guests and
their interest in this type of vacations.
 The rural tourism has a positive influence on the unemployment rate, especially on the
employment of women.
 There are differences between the demand of potential guests and the present offer of
services.
 The demand for the countryside vacations is different for different socio demographic
groups of tourists.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
303
Key words
Rural tourism, inquiry survey, quality of services, extra activities, satisfaction.
JEL Classification: L83
1. Úvod
Cestovní ruch je jedním z velmi důležitých nástrojů rozvoje venkova. Pro soukromé
podnikatele a zemědělce je to nový způsob získávání rozvojového kapitálu k udržení jejich
činnosti či dokonce její rozšíření. Cestovní ruch též pomáhá vytvářet nové pracovní
příležitosti.
V Evropě se venkovská turistika rozvíjí již téměř 200 let. Vývoj venkovské turistiky v ČR byl
ve 2. Polovině 20. století přerušen. Vzhledem k tomu není venkovská turistika na úrovni
srovnatelná např. s Rakouskem a Německem. V těchto státech je venkovská turistika na
vysoké úrovni a to z hlediska vybavení objektů, ale mnohem lepší je i poskytování informací,
rezervační a platební systémy.
V ČR nejsou k dispozici údaje o počtu vybavenosti a vytíženosti objektů venkovské turistiky
2. Cíl a metodika
K získání informací o venkovské turistice vypsalo Ministerstvo pro místní rozvoj projekt
s tím, že výsledky budou využity k cílené podpoře a propagaci venkovské turistiky. Řešitelem
projektu je Česká zemědělská univerzita v Praze.
Cílem tohoto příspěvku je poskytnout informace, které byly při řešení projektu v minulých
letech dosaženy. Pro získání informací o venkovské turistice bylo připraveno dotazníkové
šetření.
Proveditelnost dotazníkového šetření byla ověřena pomocí takzvané pilotní studie, která je
realizována na relativně malém vzorku respondentů a v omezeném časovém úseku. Pilotáž
pomáhá zachytit a předejít různým problémům, které by mohly později snížit kvalitu
výzkumu. Na základě tohoto šetření bylo ověřováno, zda byla vhodně zvolena struktura
dotazníku, zda jsou dotazníky srozumitelně formulovány a zda jsou vhodně stanoveny škály
odpovědí. Pilotní studie nám umožňuje na základě výsledné datové matice ověřit postupy
navržené ke zpracování získaných údajů. Analýza dat zjištěných z dotazníkového šetření se
provádí pomocí jednorozměrné a vícerozměrné analýzy. Jednorozměrná analýza je založena
na zkoumání jednotlivých proměnných za pomoci tabulek rozdělení četností (v absolutní či
relativní formě) a grafů těchto rozdělení (nejčastěji sloupcové či výsečové). Vícerozměrná
analýza je založena na vyjádření závislosti mezi proměnnými a provádí se za pomoci
kontingenčních tabulek.
Přínos pilotní studie je spatřován především v možnosti prověření statistického zpracování
otázek a kontroly kódování jednotlivých odpovědí, které slouží jako vstupní data
k podrobným analýzám ve statistickém programu SPSS verze 16. Na základě analýzy
připomínek respondentů a kontroly vyexportovaných dat došlo k modifikaci dotazníku
a k doladění technického řešení projektu.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
304
Sběr dotazníků pro plošné dotazníkové šetření byl zahájen v roce 2008. Při sběru dotazníku se
vyskytly obdobné problémy jako u pilotního šetření. Jednalo se zejména o malou ochotu
vyplňovat dotazníky ze strany provozovatelů venkovské turistiky. Při organizaci šetření se
objevil další závažný nedostatek a to, že není k dispozici seznam ani nějaká databáze objektů
venkovské turistiky. To znamená, že při šetření je nutné je vyhledávat a hodnotit, zda splňují
podmínky zařazení do této formy turistiky.
Distribuce dotazníků probíhá dvěma základními způsoby. V prvním případě se jedná
o metodu standardizovaného rozhovoru. Tato forma dotazování je řízena tazatelem, který má
předem připraveny otázky, trvá na dodržení jejich pořadí a především na stejné formulaci
otázek, včetně případných předepsaných variant odpovědí. Druhý způsob distribuce probíhá
elektronickou formou, která byla podmíněna požadavkem, aby dotazník mohli vyplnit lidé
z různých míst naší republiky bez nutnosti distribuce a instalace speciálního programu.
Z tohoto důvodu byl dotazník vytvořen jako šablony v aplikaci Word a dále pak jako
internetový formulář přístupný z jakéhokoli běžného webového klienta (prohlížeče).
Dotazovaní jsou o vyplnění dotazníku požádáni emailem, který se skládá z průvodního
dopisu, přiloženého formuláře Word a odkazu na internetovou adresu. Elektronické vyplnění
dotazníku tedy probíhalo dvěma způsoby. První způsob je vyplnění šablony v aplikaci Word
a její následné odeslání na emailovou adresu (určeno především těm respondentům, kteří mají
email, ale omezený přístup k internetu). Postup řešení: v aplikaci Word byla vytvořena
šablona dokumentu, do které byla podle potřeby jednotlivých otázek vložena pole formulářů
pro textové odpovědi a dále pak zaškrtávána políčka. Po vytvoření šablony došlo k jejímu
uzamčení aby respondentům zabránilo ve vytváření změn formuláře při jeho vyplňování.
Druhý způsob distribuce je pomocí internetové aplikace dotazníku, kdy respondent jen vyplní
dotazník a po jeho uložení dojde k jeho automatickému zapsání do databáze (předpokladem
zvoleného řešení je přístup k internetu). Postup řešení: dotazník byl vytvořen jako internetová
aplikace, která prohlížeči zašle prázdný formulář a následně vyplněný formulář uloží na
serveru do databáze. Z této tabulky (databáze) jsou data vyexportována do souboru MS Ecxel
ke statistickému vyhodnocení (zpracování).
Použití těchto moderních forem mělo přispět k větší úspěšnosti šetření. Ochota takto
vyplňovat dotazníky nebyla příliš veliká a jednoznačně nejúspěšnější byla forma přímé
návštěvy objektu tazatelem, což je ovšem nákladný a zdlouhavý způsob.
V rámci projektu jsou řešeny i další úkoly, které nebyly původně zařazeny v projektech.
Jejich potřeba se ukázala během řešení jako důležité pro splnění cíle projektu.
Během řešení se ukázalo, že by bylo třeba znát i informace od uživatelů venkovské turistiky.
Vzhledem k tomu, byl ve druhé polovině roku 2009 zpracován dotazník pro turisty
ubytovacích zařízení v České republice. Účelem tohoto dotazníku je získat názory na
dovolenou v České republice a to jak od domácích, tak i od zahraničních turistů. Výsledky by
měly pomoci odhalit nedostatky, které se při dovolené v České republice vyskytují a tím
přispět k jejich odstranění. Dále by měly výsledky umožnit vymezit nejdůležitější preference,
které výběr dovolené ovlivňují. Mělo by se též ukázat, jaká místa může venkovská turistika
zvolit a jaké jsou perspektivy jejího uplatnění.
V závěru roku 2009 bylo zahájeno vyplňování dotazníků. Byly zvoleny všechny možné
formy:
 pomocí tazatelů
 za pomoci provozovatele přímo v objektech venkovské turistiky
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
305
 pomocí emailu s vyplněním na počítači
 dotazník je umístěn na internetu na adrese www.rozventur.cz a tam ho je
možno též vyplnit.
Dále bylo rozhodnuto, že v 1. polovině 2010 bude dále probíhat sběr dotazníků plošného
dotazníkového šetření. Účelem je zlepšit vypovídací schopnost šetření. Bylo zaměřeno na
určité regiony a též na některé oblasti činností. Byla snaha získat podrobnější informace
o koních ve venkovské turistice, protože objekty, které koně využívají, jsou velmi úspěšné.
Nové dotazníky byly zpracovány v samostatném souboru a potom zahrnuty do celkového
zpracování.
3. Výsledky a diskuze
Řešení by mělo přispět ke stanovení standardních parametrů objektů venkovské turistiky
i z hlediska jejich vhodnosti pro incentivní turistiku. Nejdůležitější výsledky byly soustředěny
do příručky pro provozovatele venkovské turistiky. Při přípravě příručky se vycházelo
z dosavadních výsledků řešení projektu, ale byly použity i materiály z projektů, na nichž se
řešitelský tým podílel v minulých obdobích. Některé podklady bylo nutné vytvořit speciálně
pro potřeby příručky.
Témata v příručce jsou uvedena přístupnou nenáročnou formou. Je zde vysvětleno, co lze do
oblasti venkovské turistiky zahrnout a jak působí na zaměstnanost. Dále je uvedeno, jak
venkovská turistika působí na životní prostředí a na využití stávajících kapacit. Cenné mohou
být pro podnikatele i zkušenosti ze zahraničí a to i z hlediska evropských perspektiv.
Přehledně jsou uvedeny informace o podnikání z hlediska managementu a marketingu. Velmi
důležité jsou přehledné informace, jak získat dotace z evropských fondů a z grantových
programů. Souhrnně jsou potom zpracovány praktické rady pro podnikání, což může být
velmi cenné pro začínající podnikatele. Samostatná část příručky je věnována uplatnění koní
ve venkovské turistice. Dosavadní řešení ukázalo, že objekty venkovské turistiky, kde
využívají koně, jsou ve srovnání s ostatními objekty velmi úspěšné. Jedná se o různé formy,
jako např. vyjížďky v sedle, vyjížďky v kočáře, výcvik na jízdárně a také práce ve stájích.
Zajímavé jsou aktivity pro děti, jako jízda na malých koních (pony).
Zajímavé mohou být pro podnikatele typy na rozšíření služeb, které vycházejí též ze
zahraničních zkušeností. V příručce nechybí též návody pro propagaci objektů a zavedení
objednávkových systémů.
Před zpracováním výsledků bylo formulováno 6 hypotéz: potvrdilo se pět ze šesti
vyslovených hypotéz:
První hypotéza říkající, že venkovská turistika má v České republice velký potenciál,
který není plně využitý, byla potvrzena. Za prvé je tedy třeba celkově rozvíjet venkovskou
turistiku, tzn. podporovat vznik nových ubytovacích objektů i nejrůznějších doplňkových
služeb, které s venkovskou turistikou souvisejí, a za druhé zlepšovat úroveň stávajících
objektů i služeb. Kvalita služeb a s ní úzce spojený přístup poskytovatelů služeb ke klientům,
to jsou dva velmi důležité faktory, které ovlivňují zájem turistů o konkrétní objekty či služby.
Další hypotéza říkající, že umístění objektu venkovské turistiky má vliv na jeho
prosperitu, se nepotvrdila. Přesto ale nelze tvrdit, že umístění objektu venkovské turistiky
nemá žádný vliv na jeho prosperitu. Je ale pravděpodobné, že objekty jsou převážně na
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
306
místech příznivých pro turistický ruch (především z hlediska příznivých přírodních
podmínek) a proto se neprojevily žádné zvláštní rozdíly podle umístění objektů.
Potvrdila se naopak hypotéza, že úroveň venkovské turistiky stoupá, což se projevuje
mimo jiné vzrůstajícím zájmem a spokojeností hostů. Toto zjištění je velmi pozitivní
a nezbývá než doufat, že tento trend bude pokračovat a o venkovskou turistiku bude mít
zájem stále více turistů.
Hypotéza, že venkovská turistika má pozitivní vliv na míru nezaměstnanosti, zvláště pak
na nezaměstnanost žen, se také potvrdila. Je třeba si uvědomit, že pod venkovskou
turistikou si nemusíme představovat pouze ubytovací zařízení, ale i další služby spojené
s turismem ve venkovském prostředí. Rozvoj venkovské turistiky znamená rozvoj
nejrůznějších doplňkových služeb, které také poskytují nové pracovní příležitosti. Výhoda
venkovské turistiky je, že poskytuje pracovní příležitosti v místě bydliště bez nutnosti
dojíždění či stěhování. Potažmo pak přispívá k rozvoji regionů.
Potvrdila se i další hypotéza, že existují rozdíly mezi požadavky potencionálních turistů
a současným stavem venkovské turistiky. Hypotéza byla přijata, protože v některých
aspektech existují rozdíly mezi požadavky a současným stavem, na druhou stranu je však
třeba vyzdvihnout pozitivní zjištění, že v jiných aspektech se naopak požadavky a současný
stav shodují. Nedostatky se projevují především u kvality služeb, a to zvlášť u služeb
ostatních (tedy jiných než ubytovacích a stravovacích). Důležitost těchto služeb
provozovatelé objektů často podceňují.
Poslední hypotéza, že požadavky na dovolenou v České republice jsou rozdílné
vzhledem k sociodemografickým charakteristikám turistů, se také potvrdila. Je důležité,
aby si tuto skutečnost provozovatelé objektů venkovské turistiky uvědomili a snažili se
poskytovat různorodé služby, které by vyhovovaly širokému okruhu turistů, nebo se zaměřili
na konkrétní skupinu turistů.
4. Závěr
Ve srovnání se západními zeměmi, kde je tato forma turistiky plně rozvinuta a využívána je
počet objektů venkovské turistiky v České republice nižší. To je zásadní problém, který je
třeba řešit. S tím souvisí i fakt, že stávající objekty jsou nedostatečně vytíženy a často také
nejsou v provozu po celý rok.
Dalším podstatným problémem, který navazuje na problém předchozí, je nedostatečná kvalita
objektů, respektive služeb, které poskytují. Úroveň objektů venkovské turistiky bezpochyby
stoupá, což se projevuje vzrůstajícím zájmem turistů, zároveň je zde ale problém
nerovnoměrného a nedostatečného vytížení objektů, ze kterého vyplývá, že rezervy existují.
Právě nedostatečnou kvalitu služeb uvádělo jako negativum na dovolené v České republice
nejvíce respondentů. Na to navazuje i problém přístupu ke klientovi ze strany provozovatelů
ubytovacích zařízení. Právě ten hodnotil velký podíl respondentů negativně. Chování
provozovatelů, případně personálu, je často hodnoceno jako neochotné, neseriózní,
neočekávané i arogantní. Provozovatelé objektů by si tedy měli uvědomit, že kvalita služeb
a jejich přístup k zákazníkům jsou pro zvýšení návštěvnosti zásadní. Navázání osobního
vztahu s turisty může být efektivním způsobem jak zajistit, aby se do jejich objektu
opakovaně vraceli.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
307
Otázku doplňkových služeb je třeba oddělit od poskytování ubytovacích služeb. Tyto služby
ani vždy nemůže poskytovat provozovatel objektu, ale je třeba, aby byly řešeny v rámci
celého regionu. Objekty by se měly snažit nabízet turistům různé doplňkové aktivity, ale
některá zařízení jako jsou cyklostezky, bazény, apod., musí být řešeny v rámci regionu. Tyto
aktivity mohou pak nabídnout i možnosti vyžití v případě nepříznivého počasí. Celkově by
měl být kladen důraz především na různorodost služeb, která zajistí zájem širokého okruhu
turistů. Konkrétní služby je pak třeba co nejvíce přizpůsobit reálným požadavkům turistů.
Kvalita služeb je velmi důležitá, ale neméně důležitá je propagace objektu. Bez kvalitní
propagace může být objekt na sebelepší úrovni, ale turisté přesto nepřijíždějí. Celkově lze
sice úroveň propagace hodnotit pozitivně, ale i zde existují rezervy. Provozovatelé by se
především měli zaměřit na propagaci prostřednictvím internetu.
Další možností jak přilákat nové klienty je vybavit objekt pro provozování incentivní
turistiky. Tuto formu turistiky nabízí pouze necelá čtvrtina objektů. Přitom může zavedení
incentivní turistiky znamenat pro provozovatele podstatné zvýšení příjmů, vzhledem k tomu,
že se většinou jedná o skupinu osob, která v rámci této formy turistiky objekt navštíví.
Incentivní turistika je v dnešní době osvědčenou a rozšířenou formou benefitů, kterou
zaměstnavatelé svým zaměstnancům poskytují. Zároveň je ale třeba upozornit, že v důsledku
krize došlo v mnoha firmách k omezování těchto benefitů. Lze ale předpokládat, že postupem
času dojde k opětovnému využívání této formy motivace zaměstnanců. Pro provozování
incentivní turistiky nemusí být objekt nijak specielně vybaven, i když je samozřejmě vítána
společenská místnost, kde se mohou účastníci takovéto akce sejít. Výhodou může být
i technické vybavení, jako například projektor, protože tyto akce mohou být spojeny se
seminářem či školením.
Zájem o venkovskou turistiku je především ze strany domácích turistů. Bylo by jistě přínosné,
kdyby přibýval počet zahraničních turistů. Toho lze docílit již výše zmíněnými prostředky.
Především je třeba zvýšit úroveň objektů, aby byla srovnatelná s úrovní v zahraničí. Dále je
třeba rozšířit propagaci i mimo území České republiky.
Literatura
[1] Pecáková, I.: Statistika v terénních průzkumech. Profesional Publishing, Praha, 2008.
ISBN 978-80-86946-74-0
[2] Pourová, M.: Agroturistika 1. vyd. Credit, Česká zemědělská univerzita, Praha, 2002.
ISBN 80-213-0965-2
[3] Řezanková, H.: Analýza kategoriálních dat. 1. vyd. Vysoká škole ekonomická, Praha,
2005. ISBN 978-80-86946-49-8
[4] Stříbrná, M.: Venkovská turistika a agroturistika. 1. vyd. Profi Press, Praha, 2005. ISBN
80-86726-14-2
[5] Škodová Parmová, D., Dvořák, V.: Support of agroturism in the Czech Republic
illustrated on the case of South Bohemian Region. Central European Journal of Regional
Development and Tourism, 2009, Vol.1, vyd. 1, s. 156-164. ISSN 1821-2506
[6] Šimková, E.: Strategic approaches to rural tourism and sustainable development of rural
areas. Agricultural Economics, vol.53, č.6, s. 263-270. ISSN 0139-570X
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
308
KVALITA SLUŽIEB UBYTOVACÍCH ZARIADENÍ NA
SLOVENSKOM VIDIEKU
QUALITY OF SERVICES OF ACCOMMODATION FACILITIES IN
THE SLOVAK RURAL AREAS
DOC. ING. JANA JARÁBKOVÁ, PHD.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovenská republika
e-mail: jana.jarabkova@uniag.sk
Anotácia
Kvalita služieb ubytovacích zariadení na vidieku je rozdielna. Cieľom príspevku je poukázať
na nevyhnutnosť riešiť problém garantovania minimálnej kvality služieb poskytovaných
malokapacitnými ubytovacími zariadeniami. Ubytovacie zariadenia na vidieku sú špecifické
svojím vybavením a službami. Vo viacerých európskych krajinách sú úspešne zavedené
certifikačné systémy zamerané na posilnenie kvality služieb zariadení vidieckeho cestovného
ruchu. V príspevku poukážeme na možnosť aplikácie zahraničných skúseností
s implementáciou uvedených kvalitatívnych iniciatív v podmienkach SR a na základe výstupov
výskumu riešeného na modelovom území Nitrianskeho kraja formulujeme vhodný systém
hodnotenia kvality ubytovacích zariadení na vidieku založený na štandardoch.
Kľúčové slová
kvalita, certifikácia, ubytovacie zariadenia, vidiecky cestovný ruch
Annotation
Quality of services of accommodation facilities in rural areas is different. The paper is to
highlight the need to address the problem of guaranteeing a minimum quality of services
provided by small-capacity accommodation facilities. Lodging facilities in rural areas are
specific by equipment and services. There are well established certification systems to
enhance the quality of facilities for rural tourism in several European countries. The paper
will point out the possibility of international experience application with the implementation
of quality initiatives in Slovakia. Based on outputs of the research undergone on a model area
(Nitra region) we formulate an appropriate system for assessing the quality of
accommodation facilities in rural areas based on standards.
Keywords
quality, certification, accommodation facilities, rural tourism
JEL Classification: L83
Úvod
Kvalita služieb poskytovaných ubytovacími zariadeniami na vidieku je rozdielna a hosť sa
často nemôže oprieť o žiadne relevantné informácie, ktoré by zodpovedajúci štandard služieb
garantovali. V praxi je síce v platnosti Vyhláška MHSR č. 277/2008 Z.z., ktorá rámcovo
upravuje minimálne požiadavky na vybavenosť ubytovacích zariadení jednotlivých kategórií
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
309
ale špecifické požiadavky na „vidiecke“ ubytovacie zariadenia neupravuje. Pritom vo
viacerých európskych krajinách sa podobné systémy hodnotenia kvality ubytovacích
zariadení na vidieku formou štandardov etablovali už v 90-tych rokoch. Osobitne rozvinuté
a prepracované systémy hodnotenia kvality ubytovacích zariadení majú Nemecká spolková
republika, Francúzsko, Švajčiarsko alebo Španielsko. Napríklad v NSR existujú systémy
hodnotenia kvality ubytovacích zariadení troch úrovní – celoštátnej, etablovanej v jednej zo
spolkových republík a tematicky špecificky zamerané systémy1
. V ďalších krajinách sme
zaznamenali kvalitatívne iniciatívy, ktoré len vedú k implementácii uvedených systémov
v praxi (Česká republika). Na Slovensku zatiaľ nie je vytvorený žiadny systém hodnotenia
kvality služieb ubytovacích zariadení na vidieku.
Ciele a výstupy projektu
V rámci projektu VEGA 1/0440/08 Hodnotenie kvality zariadení vidieckeho cestovného
ruchu sme sa pokúsili vytvoriť a navrhnúť aplikáciu systému hodnotenia kvality služieb
ubytovacích zariadení na vidieku v podmienkach Nitrianskeho samosprávneho kraja (NSK)
na báze štandardov. Štandardy vyjadrujú požiadavky potenciálnych návštevníkov
ubytovacích zariadení na kvalitu poskytovaných služieb na vidieku. Návrhu štandardov
predchádzala inventarizácia ubytovacích zariadení na vidieku na území Nitrianskeho
samosprávneho kraja. Na základe údajov získaných riadeným rozhovorom
s prevádzkovateľmi ubytovacích zariadení sme získali databázu, ktorá obsahuje detailné
informácie o 109 subjektoch lokalizovaných v 46 vidieckych obciach NSK. Výstupy
inventarizácie umožnili získať prehľad o súčasnom stave vo vybavenosti ubytovacích
zariadení a ich osobitostiach. Dôležité zistenia sme zhrnuli:
 Na vidieku sú lokalizované prevažne malé ubytovacie zariadenia kategórie ubytovanie v
súkromí a penzión, s kapacitou do 30 lôžok (64 %). Väčšina ubytovacích zariadení má
celoročnú prevádzku. Ubytovacie zariadenia v NSK navštevujú najmä domáci hostia a
hostia z Českej republiky, Maďarska a v menšej miere z Poľska.
 K základnej vybavenosti ubytovacích zariadení patria priestory pre stravovanie hostí. 60
% ubytovacích zariadení má na prípravu stravy hostí k dispozícii spoločnú kuchynku
a stravovanie je teda založené na báze vlastnej prípravy jedál a nápojov hosťom.
Penzióny a ubytovacie zariadenia hotelového typu prevádzkujú reštauráciu (30 %) príp.
jedáleň.
 K štandardnej doplnkovej vybavenosti ubytovacích zariadení lokalizovaných na vidieku
v NSK patria najmä priestory na sedenie v exteriéri (terasa), otvorené ohniská a krby
a detské ihriská. Ojedinele disponovali ubytovacie zariadenia vybavením pre kúpanie
(bazény), priestormi pre cvičenie, masáže alebo priestormi pre jazdu na koni. Doplnková
vybavenosť ubytovacích zariadení umožňuje tráviť hosťom aktívne voľný čas.
Poskytovanie doplnkových služieb zabezpečuje 65 % ubytovacích zariadení vo vlastnej
réžii a takmer polovica ich uvedené služby zabezpečuje sprostredkovane.
 Ubytovacie zariadenia na vidieku sú typickými predstaviteľmi malých podnikov
cestovného ruchu, ktoré sú založené prevažne na rodinnom podnikaní. 40 % ubytovacích
1
Hodnotenie malokapacitných ubytovacích zariadení predstavujú predovšetkým Klasifikácia hostincov
a penziónov (Deutsche Klassifizierung für Gästehäuser, Gasthőfe und Pensionen), Klasifikácia prázdninových
domov, bytov a izieb v súkromí, DTV Klasifikácia kempingových miest a Systém doplnkového označenia
kvality zariadení cestovného ruchu na vidieku BAG – dovolenka na roľníckom dvore a vidieku (dopĺňa DTV
klasifikáciu prázdninových domov, bytov a izieb v súkromí – BAG Bauernhof – und Landurlaub). Na
regionálnej úrovni hodnotiace systémy obvykle precizujú celonárodné požiadavky a zdôrazňujú regionálnu
príslušnosť podnikov cestovného ruchu a rozvíjajú špeciálnu tému regiónu (cykloturistika, turistika,
kúpeľníctvo, wellness, hipoturistika ).
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
310
zariadení patrí k rodinným podnikom, v ktorých pracujú výlučne rodinní príslušníci.
Obmedzená veľkosť podniku (75 % ubytovacích zariadení zamestnáva menej ako 5
zamestnancov) je príčinou nízkej deľby práce zamestnancov. Pre analyzované podniky je
typická slabá aktivita prevádzkovateľov pri organizovaní ďalšieho vzdelávania svojich
zamestnancov.
 Takmer vo všetkých ubytovacích zariadeniach overujú prevádzkovatelia spokojnosť hostí
s poskytnutými službami. Väčšina z nich preferuje osobný rozhovor s hosťom a záznamy
v knihe prianí a sťažností. Ojedinele sa vyskytujú dotazníky na izbách a iné formy
kontroly. Prevádzkovatelia niektorých ubytovacích zariadení upevňujú kontakt
s klientom i po skončení pobytu formou zasielania pozdravov pri príležitosti rôznych
sviatkov (32 % zariadení), 18 % ubytovacích zariadení zasiela svojim stálym klientom
aktuálne informácie o ponuke a 15 % zariadení naopak zasielajú poďakovanie hostia.
 Rozvojové zámery majiteľov ubytovacích zariadení poznačila hospodárska kríza.
Napriek tomu 35 % z nich plánuje investície do rozšírenia existujúcej ubytovacej
kapacity a 63 % do obnovy súčasného vybavenia zariadení. Do rozširovania ponuky
doplnkovej vybavenosti a doplnkových služieb, najmä športovo-rekreačných (bowling,
golf, rehabilitačné a masážne zariadenia, jazdiareň, sauna a priestory pre cvičenie)
a animačných služieb uvažuje investovať 62 % ubytovateľov.
Návrh kritérií pre klasifikáciu ubytovacích zariadení lokalizovaných na vidieku v
NSK
Klasifikácia ubytovacích zariadení lokalizovaných na vidieku vychádza z platnej legislatívy
upravujúcej podmienky pre prevádzkovanie ubytovacích zariadení v Slovenskej republiky –
Vyhláška Ministerstva hospodárstva Slovenskej republiky č. 277/2008 Z.z., ktorou sa
ustanovujú klasifikačné znaky na ubytovacie zariadenia pri ich zaraďovaní do kategórií
a tried a Vyhlášky Ministerstva zdravotníctva SR o podrobnostiach o požiadavkách na
vnútorné prostredie budov a o minimálnych požiadavkách na byty nižšieho štandardu a na
ubytovacie zariadenia. Spoločným znakom pre analyzované ubytovacie zariadenia je ich
lokalizácia, ktorá indikuje špecifický charakter najmä doplnkového vybavenia a služieb
poskytovaných na vidieku. Preto sme ubytovacie zariadenia zhrnuli pod kategóriu
„ubytovanie na vidieku“. Z analýzy ubytovacích zariadení v Nitrianskom samosprávnom kraji
ale vyplynulo, že vzhľadom na lokalizáciu a vybavenosť ubytovacích zariadení a štruktúru
ich hostí možno ubytovanie na vidieku rozdeliť do štyroch skupín:
 ubytovanie na vidieku vhodné pre turistiku
 ubytovanie na vidieku vhodné pre pobyt pri vode
 ubytovanie na vidieku orientované na kultúru a vzdelávanie
 viacúčelové ubytovanie na vidieku.
Uvedené skupiny ubytovacích zariadení dokážu uspokojiť špecifické skupiny hostí. Preto je
zmysluplné ich pri koncipovaní značky kvality ďalej rozlišovať.
Označenie ubytovanie na vidieku nie je vhodné pre všetky typy ubytovacích zariadení. Preto
sme definovali základné podmienky pre žiadateľov o udelenie značky „ubytovanie na
vidieku“.
 ubytovacie zariadenia, spĺňajú požiadavky Vyhlášky 277/2008 Z. z. a v zmysle uvedenej
Vyhlášky sú zariadenia zaradené do zodpovedajúcej kategórie a triedy,
 ubytovacie zariadenie je lokalizované na vidieku tzn. v obci s počtom obyvateľov do
5000,
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
311
 ubytovacie zariadenie disponuje kapacitou max. 50 lôžok, (z auditu ubytovacích
zariadení lokalizovaných na vidieku v NSK vyplýva, že až 76 % ubytovacích zariadení
disponuje kapacitou maximálne 50 lôžok),
 ubytovacie zariadenie spĺňa minimálne kritériá pre označenie „ubytovanie na vidieku“
 ubytovacie zariadenie je členom združenia „Ubytovanie na vidieku v NSK“
Minimálnu kvalitu ubytovacích zariadení lokalizovaných na vidieku navrhujeme zabezpečiť
vymedzením obligatórnych resp. minimálnych kritérií, ktoré naplní každé certifikované
ubytovacie zariadenie, bez rozdielu.
Fakultatívne kritériá umožňujú ubytovacím zariadeniam orientovať sa na špecifickú cieľovú
skupinu hostí a poskytujú im možnosť výberu doplnkovej vybavenosti a doplnkových služieb,
ktorými sa vzájomne odlišujú. V rámci skupiny fakultatívnych kritérií získa certifikované
zariadenie minimálne 50 % bodov.
Na základe výsledkov dotazníkového prieskumu, ktoré sme vyhodnotili pomocou bodovacej
metódy, sme stanovili významnosť jednotlivých kritérií (celkom 99), ktoré sme zaradili do
desiatich skupín.
Tab. 2: Význam kritérií pre hodnotenie kvality ubytovacích zariadení lokalizovaných na vidieku
Skupiny kritérií
Významnosť
kritérií
Počet
bodov
Lokalizácia ubytovacieho zariadenia 0,13 65
Dostupnosť ubytovacieho zariadenia 0,11 55
Základná vybavenosť ubytovacích
zariadení 0,12 60
Doplnková vybavenosť ubytovacieho
zariadenia 0,09 45
Špecifické služby ubytovacieho
zariadenia 0,07 35
Informácie 0,08 40
Personál 0,11 55
Bezpečnosť 0,1 50
Cena služieb 0,12 60
Spätná väzba medzi poskytovateľom
služby a hosťom 0,07 35
Celkom: 1,00 500
Zdroj: Vlastné spracovanie.
Nositelia značky kvality „ubytovanie na vidieku“ nadobudnú po úspešnej certifikácii
zodpovedajúce práva a povinnosti.
Inštitucionálne zabezpečenie certifikácie ubytovacích zariadení lokalizovaných
na vidieku
Hlavným nositeľom a odborným garantom certifikácie ubytovacích zariadení na vidieku bude
krajská organizácia cestového ruchu. Krajská organizácia cestovného ruchu podporuje
a vytvára podmienky na rozvoj cestovného ruchu na území kraja. Jej členmi sú vyšší územný
celok a najmenej jedna oblastná organizácia cestovného ruchu pôsobiaca na území kraja.
Jednou z kompetencií vyššieho územného celku (§ 5 Zákona č. 91/2010 Z.z.) je aj vytvárať
podmienky na podporné mechanizmy a nástroje, ktoré motivujú subjekty na jeho území
k rozvoju cestovného ruchu, zvyšovaniu kvality služieb a konkurencieschopnosti. Certifikácia
0,13
0,11
0,12
0,09
0,07
0,080,11
0,1
0,12
0,07
0
0,05
0,1
0,15
Lokalizácia
UZ
Dostupnosť
UZ
Základná
vybavenosť
UZ
Doplnková
vybavenosť
UZ
Špecifické
služby UZ
Informácie
Personál
Bezpečnosť
Cena
služieb
Spätná
väzba
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
312
ubytovacích zariadení lokalizovaných na vidieku je nástrojom zvyšovania kvality služieb
a vyšší územný celok bude podporovať zvyšovanie kvality ubytovacích služieb na vidieku
prostredníctvom krajskej organizácie cestovného ruchu.
Krajská organizácia cestovného ruchu zostaví pracovnú skupinu pre certifikáciu –
certifikačný orgán, v ktorom budú zastúpení odborníci z úradu samosprávneho kraja, oblastné
organizácie cestovného ruchu, regionálne a miestne združenia cestovného ruchu,
poskytovatelia ubytovacích služieb na vidieku, agentúry sprostredkujúce ubytovacie služby
na vidieku (cestovné kancelárie a cestovné agentúry, turistické informačné kancelárie) a ďalší
odborníci reprezentujúci vzdelávanie v cestovnom ruchu.
K úlohám certifikačného orgánu patrí najmä:
 spracovanie podkladov pre klasifikáciu (minimálne požiadavky, kategórie a kritériá
klasifikácie, dotazníky a systém kontroly),
 aktualizovanie a precizovanie klasifikačného systému,
 stanovenie klasifikačnej periódy,
 formuluje požiadavky na vzdelanie kontrolórov,
 organizuje vzdelávacie kurzy pre kontrolórov.
Zástupcovia kvality v praxi. Ich úlohou je skontrolovať pravdivosť a reálnosť
prevádzkovateľom deklarovaných údajov. Pracovníci sú povinní pravidelne absolvovať
vzdelávacie aktivity, ktoré organizuje certifikačný orgán (úvodné kurzy a doškoľovanie
v ďalšom období – výmena skúseností kontrolórov a zmeny procese certifikácie). Poskytujú
spätne informácie poskytovateľom ubytovania a poradenské služby. Tak prispievajú
k zlepšeniu kvality produktu ubytovacích zariadení a celkove k zlepšeniu kvality v cestovnom
ruchu na Slovensku.
Kroky nevyhnutné pre zaistenie certifikácie:
 etablovanie značky kvality „ubytovanie na vidieku“, logo, registrácia,
 dobudovanie informačného systému NSK, (systém online rezervácie ubytovania),
 založenie krajskej organizácie cestovného ruchu,
 zriadenie certifikačného orgánu,
 vzdelávanie subjektov zapojených do procesu certifikácie
 propagácia značky kvality, akvizícia
Záver
Certifikácia ubytovacích zariadení na vidieku prispieva k zlepšeniu kvality vybavenosti,
služieb a personálu ubytovacích zriadení. Navrhnutý systém certifikácie zohľadňuje pozitívne
skúsenosti s aplikáciou systémov hodnotenia kvality ubytovacích zariadení v zahraničí
a taktiež vnímanie kvality služieb z pozície zákazníka – hosťa. Výsledkom navrhnutého
systému hodnotenia kvality bude garancia štandardne definovanej kvality produktu,
jednoduchá identifikácia certifikovaných ubytovacích zariadení v praxi a spätná kontrola
stanovených štandardov. Terénny prieskum realizovaný v ubytovacích zariadeniach
v Nitrianskom samosprávnom kraji poukázal na problémy s aplikáciou legislatívy v praxi,
najmä na chýbajúci účinný kontrolný mechanizmus a tiež na neznalosť právnych noriem
upravujúcich minimálne požiadavky na prevádzku príslušných kategórií a tried ubytovacích
zariadení. Výsledkom je rozdielny štandard poskytovaných služieb na vidieku. Navrhovaný
systém hodnotenia kvality ubytovacích zariadení lokalizovaných na vidieku sa zakladá na
hodnotení takmer 100 položiek, rozdelených do desiatich skupín kritérií a predpokladá
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
313
založenie samostatného certifikačného orgánu, ktorý bude udeľovať značku kvality
„ubytovanie na vidieku“ a zároveň zabezpečí kontrolu dodržiavania podmienok pre jej
udelenie.
Literatúra
[1] ALBACETE-SÁEZ, CARLOS- FUENTES M. MAR - LLORÉNS-MONTES, F. JAVIER
2006. Service quality measurement in rural accommodation. In: Annals of Tourism
Research, vol. 34, 2007, no. 1, p. 45-65. ISSN 0160-7383
[2] BERESECKÁ, J. – FÁZIKOVÁ, M. 2009. Systémy hodnotenia kvality ubytovacích
zariadení vo vidieckom cestovnom ruchu vo vybraných štátoch EÚ a v SR. In: Regióny –
vidiek – životné prostredie 2009. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej
konferencie. Nitra: SPU, 2009, s. 27 – 33. ISBN 978-80-552-0259-4
[3] DIDIÁŠOVÁ, I. 2004. Operačný výskum na úrovni rozhodovania podnikov. Cit. 2008.
Dostupné na internete: http://www.fce.vutbr.cz
[4] GÚČIK, M. a kol. 2007. Manažment regionálneho cestovného ruchu. Banská Bystrica:
Dali-BB, 2007. 290 s. ISBN 978-80-89090-34-1
[5] HOLÚBEKOVÁ, K. 2009. Zavádzanie systému kvality v strediskách cestovného ruchu v
Slovenskej republike. In: Ekonomická revue cestovného ruchu. roč. 42, 2009, č. 2, s. 90 –
101. ISSN 0139-8660
[6] JARÁBKOVÁ, J. 2008. Možnosti hodnotenia kvality zariadení vidieckeho cestovného
ruchu. In: Acta regionalia et environmentalica, roč. 5, 2008, č. 2, s. 38 – 41. ISSN 1336-
5452.
[7] MATEIDES, A. a kol. 2006. Manažérstvo kvality história, koncepty, metódy. Bratislava:
Mračko, 2006. 751 s. ISBN 80-8057-656-4
[8] MATEIDES, A., ĎAĎO, J. 2002. Služby. Bratislava: Vydavateľstvo Ing. Miroslav
Mračko, 2002. 750 s. ISBN 80-8057-452-9.
[9] RAPACZ, A. 1995. Kvalita služieb v súčasnom hotelierstve. In: Ekonomická revue
cestovného ruchu, roč. 28, 1995, č. 4, s. 167-173. ISSN 0139-8660
[10] REPISKÝ, J. 2005. Teória rozhodovania. Druhé nezmenené vydanie, ISBN 80-8069-
149-5.
[11] ŠÍPKOVÁ, I. 2004. Systémy kvality v cestovnom ruchu v Európe a ich komparácia. In:
Ekonomická revue cestovného ruchu. roč. 37, 2004, č. , 98 – 109. ISSN 0139-8660
[12] Vyhláška MHSR č. 277/2008 Z.z., ktorou sa upravuje kategorizácia ubytovacích
zariadení a klasifikačné znaky na ich zaraďovanie do tried
[13] Kvalita v nemeckom cestovnom ruchu. Dostupmé na internete: http://www.qualitaetim-deutschlandtourismus.de/
- (8.10.2008)
Projekt sa riešil v rámci grantovej úlohy VEGA 1/0440/08 Hodnotenie kvality zariadení
vidieckeho cestovného ruchu.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
314
MARKETINGOVÉ AKTIVITY V KONKURENČNOM
PROSTREDÍ
MARKETING ACTIVITIES IN A COMPETITIVE ENVIRONMENT
ING. JANKA BERESECKÁ
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Tr. A. Hlinka 2, 949 01 Nitra, Slovenská republika
e-mail: janka.beresecka@uniag.sk
Anotácia
Uspokojiť zákazníka je misia a účel každého podnikania. Nároky zákazníkov rastú s rastom
konkurencie , preto sa kvalita a hodnota stávajú pre zákazníka strategickými faktormi
dlhodobého úspechu podnikania a ziskovosti. Práve kvalita poskytovaných služieb vytvára
dôveru a buduje dlhodobý vzťah so zákazníkom. Poskytovať kvalitné služby však nestačí, je
potrebné využiť integrovaná marketingovú komunikáciu zameranú na zákazníka. Cieľom
príspevku bolo zistiť, aké aktivity vyvíjajú ubytovacie zariadenia lokalizované na vidieku
v Nitrianskom kraji , ktoré smerujú k získavaniu a udržiavaniu zákazníka.
Kľúčové slová
vidiecky turizmus, marketing turizmu, spokojnosť zákazníka, integrovaná marketingová
komunikácia
Annotation
Satisfy customer's mission and purpose of every business. Customer nations grow with the
growth of competition, therefore the quality and value for customers become strategic factors
long-term business success and profitability. Is the quality of services creates trust and builds
long-term relationship with customers. Provide quality services is not enough, it needs to use
integrated marketing communications. The paper aimed to find out what activities are
developed accommodation facilities located in rural areas in the Nitra region, which links to
customer acquisition and retention.
Key words
rural tourism, marketing rural tourism, integrated marketing communication
JEL Classification: M3
Úvod
Marketing je manažérsky proces, zodpovedajúci za indentifikáciu, predvídanie
a uspokojovanie požiadaviek zákazníkov pri dosahovaní zisku177
. Cieľom poskytovateľov
služieb je vytvoriť, získavať a udržiavať si zákazníka. Všetky marketingové aktivity sa
177
Vaštíková, M: Marketing služieb efektivně a moderně, Praha, GRADA PUBLISHING, a.s., ISBN 978-80-
247-2721-9, 232 s.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
315
v marketingovo orientovanej organizácií sústreďujú na poznávanie a uspokojovanie potrieb
zákazníka.
Dobrý marketing je integrovaný marketing. Pri tvorbe a realizácií marketingového mixu sú
dôležité dve zásady a to integrácia a synergia. Všetky nástroje marketingového mixu sa musia
kombinovať tak, aby pôsobili rovnakým smerom, bezkonfliktne, aby sa účinok znásoboval
vzájomnou podporou.178
Jedným zo štyroch prvkov marketingového mixu je marketingová komunikácia, ktorá je
špičkou ľadovca, ktorú vidia skoro všetci, celý ľadovec vidí málokto.179
Marketingová
komunikácia je relevantná komunikácia s trhom.180
Označuje všetky prostriedky, ktorými sa
firmy pokúšajú informovať spotrebiteľov, presvedčovať ich a pripomínať im priamo alebo
nepriamo produkty a značky, ktoré predávajú. Jej cieľom je zvýšenie spokojnosti zákazníka,
alebo posilnenie povedomia o značke a jej preferenciách, čo v konečnom dôsledku môže
viesť k pozitívnemu ovplyvňovaniu nákupného chovania cieľovej skupiny.181
Teória hovorí, komunikačné nástroje by mali byť vzájomne nezávislé, avšak v súčasnosti je
rešpektovaná potreba kombinácie týchto nástrojov, aby bol dosiahnutý synergický efekt, tok
informácií pochádzal z jedného zdroja a komunikácia sa stala homogénnou. Tento cieľ je
možné realizovať integrovanou marketingovou komunikáciou. Integrovaná komunikácia je
zameraná na zákazníka , na vzťahy a priamo ovplyvňuje jeho chovanie. 182
Tab. 1: Klasická a integrovaná komunikácia
Klasická komunikácia Integrovaná komunikácia
Zameraná na akvizíciu, predaj Zameraná na udržiavanie trvalých vzťahov
Masová komunikácia Selektívna komunikácia
Monológ, jednostranná komunikácia Dialóg, dvojstranná komunikácia
Informácie sú vysielané Informácie na požiadanie
Informácie sú predávané Informácia - samoobsluha
Iniciatíva je na strane vysielajúceho Príjemca preberá iniciatívu
Presvedčovanie Informácie sú poskytované
Účinok na základe opakovania Účinok na základe konkrétnych informácií
Ofenzívnosť Defenzívnosť
Ťažký predaj Ľahký predaj
Vlastnosti značky Dôvera v značku
Orientácia na transakciu Orientácia na vzťahy
Zmena postoja Spokojnosť
Moderná, priamočiara, masívna Postmoderná, cyklická a fragmentárna
Zdroj: vanRaaij, W.F. (1998):“Integratie vanComminicatie:vanuitdezenderofvanuitdeOntvanger„
(Integracekomuniklace: začít od vysilatele nebo příjemce?), in Damoiseaux, V.M.G..vanRuler, A.A. and Weisink,
A., Effectiviteit in Communicatienmanagement (efektívnost v řízeníkomunikace), Deventier: Samsom, 169-84
178
De Pelsmacker, P. – Geuens M. – Van den Bergh J., Marketingová komunikace , dot., Praha, GRADA
PUBLISHING, a.s. 2003 ISBN 80-247-0254-1,581 s.
179
JAKUBÍKOVÁ,D.: Marketing v cestovním ruchu, Praha, GRADA PUBLISHING,a.s., ISBN 978-80-247-
3247-3, 288s.
180
VYSEKALOVÁ,J.-MIKEŠ,J.: Rečklama, Praha, GRADA PUBLISHIN, a.s. 2007 ISBN 978-80-247-2001-2,
182 s.
181
JAKUBÍKOVÁ,D.: Marketing v cestovním ruchu, Praha, GRADA PUBLISHING,a.s., ISBN 978-80-247-
3247-3, 288s.
182
De Pelsmacker, P. – Geuens M. – Van den Bergh J., Marketingová komunikace , dot., Praha, GRADA
PUBLISHING, a.s. 2003 ISBN 80-247-0254-1,581 s.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
316
Vývoj spoločnosti prináša zmeny, pri ktorých verejnosť hrá kľúčovú úlohu, lebo stále viac
záleží na tom, ako ďaleko je verejnosť ochotná prijímať aktuálne myšlienky, trhové produkty
a spoločenské trendy. To si vyžaduje optimálnu obojstrannú komunikáciu medzi
organizáciami a verejnosťou. To tvorí podstatu a zmysel public relations - vzťahy
s verejnosťou. 183
Marketingová komunikácia je relevantná komunikácia s trhom. Označuje všetky prostriedky,
ktorými sa firmy pokúšajú informovať spotrebiteľov, presvedčovať ich, pripomínať im
priamo alebo nepriamo produkty a značky, ktoré predávajú. V cestovnom ruchu patrí medzi
výrazné komunikačné nástroje reklama (katalógy, brožúry, reklama v médiách, kalendáre,
atď.), podpora predaja ( veľtrhy, výstavy, súťaže, hry, lotérie, kupóny na zľavy, ochutnávky
jedál a nápojov) a vzťahy s verejnosťou–public relations (s masmédiami, s dodávateľmi,
odberateľmi, so sponzormi, atď.) Veľké uplatnenie našiel internet a to ako výrazný
komunikačný prostriedok. Existuje celá rada komunikačných nástrojov, z ktorých každý má
svoje výhody a nevýhody. Rôzne definície zdôrazňujú rovnakú myšlienku: komunikačné
nástroje kombinovať tak, aby sa dosiahol synergický efekt a komunikácia sa stala
homogénnou. Tento cieľ je možné dosiahnuť integrovanou komunikáciou, ktorá konzistentne
informácie predáva všetkým cieľovým skupinám všetkými vhodnými komunikačnými
a informačnými kanálmi. Stáva sa efektívnejšou a účinnejšou a to na základe synergického
efektu a súladu medzi použitými nástrojmi a tým čo chceme verejnosti odkázať.
Integrovaná marketingová komunikácia v porovnaní s tradičnou predstavuje novú hodnotu.
V praxi neexistuje univerzálne platný model integrovanej marketingovej komunikácie. Rast
nákladov na propagáciu, najmä v médiách núti poskytovateľov služieb, aby pristupovali
k identifikácii svojich zákazníkov a k zodpovednému výberu účinných nástrojov
komunikačného mixu. Preto je nevyhnutné, aby poskytovatelia služieb venovali náležitú
pozornosť komunikačnej politike, ktorou sa rozumie cieľavedomé oslovenie zákazníka,
prípadne potenciálneho zákazníka s cieľom dosiahnuť pozitívnu odozvu. To sa v konečnom
dôsledku prejaví v záujme o produkt a pomôže k dosiahnutiu úspešného turizmu, vrátane
vidieckeho turizmu. Poskytovatelia však očakávajú koordinovaný postup v tejto činnosti,
ktorý by im zabezpečil jednak kumuláciu finančných zdrojov na propagáciu, ale aj pomoc so
samotnou propagáciou, nakoľko nemajú vedomosť o všetkých možnostiach komunikačných
nástrojoch.
Cieľ, materiál, metodika skúmania
Cieľom príspevku bolo zistiť, aké aktivity vyvíjajú ubytovacie zariadenia lokalizované na
vidieku v Nitrianskom kraji, ktoré smerujú k získavaniu a udržiavaniu zákazníka. Za účelom
naplnenia cieľa bolo nevyhnutné na jednej strane zistiť, či prevádzkovatelia ubytovacích
zariadení vykonávajú spätnú väzbu – kontrolu spokojnosti hostí s poskytovanými službami,
akými formami a ako vyhodnocujú prípadné pripomienky. Na druhej strane bola zisťovaná
aplikácia nástrojov komunikačného mixu vo vybraných zariadeniach vidieckeho cestovného
ruchu v Nitrianskom kraji, rozčlenených podľa lôžkovej kapacity v zariadeniach a využívanie
jednotlivých komponentov používaného nástroja - reklama.
183
SVOBODA,V.: Public relations moderně a účinně, Praha, GRADA PUBLISHING, a.s. 2009 ISBN 978-80-
247-2866-7 239 s.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
317
Základný súbor skúmania predstavujú vidiecke obce lokalizované v Nitrianskom kraji v počte
36 a v nich ubytovacie zariadenia v počte 109, rozčlenené do 5. kategórií podľa počtu lôžok:
I. skupina: 0 - 9 lôžok v ubytovacom zariadení, II. skupina:10 – 19, III. skupina:20 – 49, IV.
skupina:50 – 99, V. skupina:100 a viac.
Materiálom sú sekundárne a primárne zdroje. Sekundárne údaje boli zisťované štandardným
spôsobom prostredníctvom dostupnej literatúry, odborných časopisov, strategických
programových dokumentov vlády, VÚC a obcí, propagačných materiálov vidiecky obcí
NSK.
Primárne zdroje sme získali metódou opytovania pomocou vopred pripraveného dotazníka,
štandardizovaného rozhovoru, čiastočne riadeného telefonického opytovania. Obsah
dotazníka tvorili otázky týkajúce sa identifikačných údajov a otázok rozdelených do 12
okruhov, medzi nimi sme zisťovali kontrolu spokojnosti hostí so službami zariadenia
a propagáciu zariadenia.
Dosiahnuté výsledky a diskusia
Z dokumentu „Regionalizácia cestovného ruchu v SR“ vyplýva, že Nitriansky región, ktorý
je jedným z 21 regiónov CR, na základe hodnotenia potenciálu CR, je zaradený do III.
kategórie, kde radíme regióny s nadregionálnym významom. Z hľadiska nosných foriem
turizmu Nitriansky kraj má predpoklady na rozvoj aktivít: pobyt pri termálnych vodách,
vidiecky turizmus, vinárske aktivity, poznávanie pamiatok, návšteva múzeí, prip. expozícií,
návšteva podujatí, obchodné cesty. V súčasnom období sa do popredia dostávajú najmä
individuálne formy turizmu, orientované na tiché a pokojné miesta, kde si rekreant môže
nielen oddýchnuť, regenerovať svoje sily, ale má i priamy kontakt s prírodou – s vidieckym
prostredím. Nitriansky kraj má mimoriadne dobré podmienky pre vidiecky turizmus. Bariéry,
ktoré tu existujú, neumožňujú toto odvetvie rozvíjať. Úspešný rozvoj turizmu, vrátane
vidieckeho turizmu nezávisí len od potenciálu, aktivity podnikateľov v tomto odvetví, ich
kreatívnosti, nasadenia, ale aj vo veľkej miere od spokojnosti hostí s poskytovanými
službami.
Obr. 1: Kontrola spokojnosti hostí Obr. 2: Nástroje kontroly spokojnosti
Zdroj: vlastné spracovanie Zdroj: vlastné spracovanie
0% 20% 40% 60% 80% 100%
1
2
Kontrola spokojnosti hostí - spätná väzba
0% 20% 40% 60% 80% 100%
1
Formy kontroly spokojnosti hostí
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
318
Z obrázku 1 vyplýva, že v respondovaných zariadeniach až 93 % poskytovateľov služieb
vykonáva kontrolu spokojnosti u zákazníkov využívajúcich ich služby. Na zisťovanie
spokojností využívajú dotazník, schránku, knihu priania, tabuľu, rozhovor alebo iné.
Z obrázku 2 je zrejmé, že najmenej využívajú tabuľu-0,68 %, schránku – 2%, dotazník a iné
vo výške 6,08 %, knihu priania -21,62 % a až 63,54 % používajú rozhovor ako nástroj
kontroly spokojnosti. Na základe zistených výsledkov prevádzkovatelia vykonávajú
vyhodnotenie smerujúce k prijatiu opatrení za účelom získania spokojnosti potencionálnych
návštevníkov.
Obr. 3: Spôsob vyhodnocovania pripomienok
Spôsob vyhodnocovania pripom ienok
0
20
40
60
80
100
1 2 3
osobne
83%
porady
12%
iné
5%
Zdroj : vlastné spracovanie
Na základe výstupov získaných z nástrojov kontroly spokojnosti prevádzkovatelia
vykonávajú pohovory so zamestnancami. Z výsledkov vyplynulo, že až 83 %
prevádzkovateľov vykonáva vyhodnocovanie pripomienok individuálne so zamestnancom,
len 12 % na vyhodnotenie pripomienok využívajú porady. Dôvodom môže byť neschopnosť
manažérov zovšeobecniť poznatky zistené z primárnych zdrojov – z dotazníkov.
Cieľom marketingovej komunikácie je informovať, presvedčovať a pripomínať. Za týmto
účelom , v respondovaných zariadeniach rozčlenených podľa lôžkovej kapacity boli
zisťované využívané nástroje komunikačného mixu. V rámci komunikačného mixu
v respondovaných zariadeniach bolo zistené , že používajú na svoju propagáciu nástroje:
reklama, výstavy- veľtrhy a internet. Internet zohráva v respondovaných zariadeniach
kľúčové postavenie.
Obr. 4: Nástroje komunikačného mixu využívané v zariadeniach vidieckeho cestovného
ruchu rozčlenených podľa kategórii v Nitrianskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie
Z obrázku 4 je zrejmé, že využívanie nástrojov komunikačného mixu úzko súvisí
s veľkostnou skupinou ubytovacieho zariadenia. Malé ubytovacie zariadenia majú malý
trhový areál, orientujú sa na stálych alebo náhodných zákazníkov, preto využívajú najmä také
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
319
marketingové nástroje, ktoré oslovujú čo najširší okruh potenciálnych zákazníkov a sú
relatívne lacné. Príjem z ubytovania u majiteľov týchto zariadení nie je spravidla ich jediným
zdrojom príjmov, preto propagácia ich zariadenia nie je otázkou podnikateľského prežitia ako
u väčších ubytovacích zariadení. S rastom veľkosti ubytovacieho zariadenia rastie aj význam
jeho propagácie cez nástroje komunikačného mixu. Najvýznamnejšie rastie využívanie
rôznych foriem reklamy.
V rámci nástroja komunikačného mixu – reklama zariadenia vidieckeho turizmu
v Nitrianskom kraji využívajú nasledovné komponenty : katalóg, pohľadnica, rozhlas, vlastný
prospekt, denná tlač, leták, časopisy, plagát, televízia a iné. Ich využívanie v zariadeniach
rozčlenených do kategórií znázorňuje obrázok 6.
Obr. 6: Komponenty nástroja komunikačného mixu – reklama využívané v kategóriach
zariadení vidieckeho cestovného ruchu v Nitrianskom kraji
Zdroj : vlastné spracovanie
Prvenstvo vo využívaní získal katalóg, posledné miesto televízia.
Obr. 7: Nástroje komunikačného mixu využívané v kategóriach zariadení vidieckeho
cestovného ruchu v Nitrianskom kraji
Zdroj : vlastné spracovanie
Z obrázku 7 vyplýva, že najviac sa propagácií venujú zariadenia priradené do 4. skupiny,
potom do 5. skupiny, 3. skupina zastáva 3. miesto, 2. skupina druhé miesto, 1. skupina sa
propagácií venuje najmenej. Vo všeobecnosti možno povedať, že zariadenia vo vidieckych
obciach Nitrianskeho kraja nevyužívajú všetky nástroje komunikačného mixu. Najviac sa
venuje reklame, aj keď internet má nezastupiteľné miesto.
Z toho je zrejmé, že medzi ďalšiu bariéru rozvoja vidieckeho turizmu možno priradiť
nevedomosť, neinformovanosť o využívaní ďalších nástrojov komunikačného mixu.
V Nitrianskom kraji sme pri prieskume nezistili významnú úlohu obcí alebo vyššieho
územného celku v rozvoji marketingovej stratégie vidieckeho turizmu.
Sborník příspěvků XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 22. – 24. 6. 2011
320
Záver
V respondovaných zariadeniach vidieckeho turizmu lokalizovaných v Nitrianskom kraji
smerujú marketingové aktivity k získaniu spokojnosti zákazníka s poskytovanými službami.
Výsledky práce poukazujú na to, že využívanie nástrojov komunikačného mixu závisí
predovšetkým od veľkosti ubytovacieho zariadenia, s čím súvisí aj jeho ekonomická sila,
postavenie na trhu, teda aj možnosti a formy ďalšieho rozvoja. Poskytovatelia ubytovacích
zariadení vidieckeho turizmu v Nitrianskom kraji nevyužívajú všetky dostupné komunikačné
nástroje, nevytvárajú cielene komunikačný mix pre konkrétnu cieľovú skupinu. To možno
označiť za ďalšiu bariéru, s ktorou sa poskytovatelia ubytovacích zariadení stretávajú. Malé
ubytovacie zariadenia, ktoré sú typické pre vidiecky turizmus, potrebujú pre svoj rozvoj
inštitucionálnu podporu zo strany obcí a VÚC, ktorá by do svojich kompetencií prevzala aj
marketingové aktivity.
Literatúra
[1] Vaštíková,M: Marketing služieb efektivně a moderně, Praha, GRADA PUBLISHING,
a.s., ISBN 978-80-247-2721-9, 232 s.
[2] De Pelsmacker, P. – Geuens M. – Van den Bergh J., Marketingová komunikace , dot.,
Praha, GRADA PUBLISHING, a.s. 2003 ISBN 80-247-0254-1,581 s.
[3] Jakubíková,D.: Marketing v cestovním ruchu, Praha, GRADA PUBLISHING,a.s., ISBN
978-80-247-3247-3, 288s.
[4] Vysekalová,J.-Mikeš,J.: Rečklama, Praha, GRADA PUBLISHIN, a.s. 2007 ISBN 978-80-
247-2001-2, 182 s.
[5] Svoboda,V.: Public relations moderně a účinně, Praha, GRADA PUBLISHING, a.s. 2009
ISBN 978-80-247-2866-7 239 s.
[6] Maráková,V.: Aplikácia nástrojov komunikačného mixu v strediskách cestovného ruchu
a možnosti merania ich efektívnosti, 2009, Ekonomická revue cestovného ruchu, EF
UMB Banská Bystrica ISSN 0139-8660, s.134-135
[7] Kretter, A., - Šimo, D., - Nagyová, Ľ., - Vicen, M.: Marketing, Nitra, SPU v Nitre, 2010,
ISBN 978-80-552_0355-3 s.235
[8] Beresecká,J., - Fáziková, M.: Systémy hodnotenia kvality ubytovacích zariadení vo
vidieckom cestovnom ruchu vo vybraných krajinách EÚ a v SR In: Regióny , vidiek –
životné prostredie 2009. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie.
Nitra: SPU, 2009 ISBN 978-80-552-0259-4 s. 27-33
Regionální rada regionu
soudržnosti Jihovýchod
www.jihovychod.cz
MASARYKOVA UNIVERZITA
Regionální operační program Jihovýchod  
 
Regionální operační program NUTS 2 Jihovýchod (ROP Jihovýchod) je určen pro investiční projekty 
v oblasti dopravní infrastruktury, cestovního ruchu a rozvoje měst a venkova v Jihomoravském kraji 
a kraji  Vysočina.  Má  pro  programové  období  2007–2013  k  dispozici  přibližně  704  mil.  eur  z 
Evropského fondu pro regionální rozvoj, tj. přibližně 17 miliard korun.  
 
Cílem ROP Jihovýchod je podporovat růst konkurenceschopnosti a prosperity regionu při zvyšování 
kvality života obyvatel. Program má tři prioritní osy: dostupnost dopravy (49 % z celkového objemu 
financí), rozvoj udržitelného cestovního ruchu (19 % z celkového objemu financí) a udržitelný rozvoj 
měst  a  venkovských  sídel  (28,6  %  z  celkového  objemu  financí).  Zbývající  3,4  %  jsou  určena  pro 
technickou pomoc na řízení programu, publicitu a absorpční kapacitu.  
 
Projekty mohou připravovat kraje, obce, svazky obcí, organizace zřizované nebo zakládané kraji či 
obcemi,  v  oblasti  cestovního  ruchu  i  právnické  osoby  s  účastí  samosprávy,  nestátní  neziskové 
organizace, malí a střední podnikatelé a v prioritní ose věnované rozvoji měst a venkovských sídel 
navíc vzdělávací instituce.  
 
Více než 8,6 miliard korun dotací již využili příjemci podpory z Regionálního operačního programu 
Jihovýchod. V Jihomoravském kraji a na Vysočině je k tomuto datu podpořeno 550 projektů, z nichž 
380 bylo již dokončeno. Schváleny jsou dotace ve výši 13 miliard korun, což je více než 70 procent 
alokace programu.  
 
Prioritní osa 1: Dostupnost dopravy  
 
Dopravní  dostupnost,  obslužnost  a  infrastruktura  jsou  hlavními  tématy  první  prioritní  osy  ROP 
Jihovýchod. Program vyčlenil do této oblasti 8,5 miliardy korun, tj. 49 procent celkového rozpočtu 
ROP Jihovýchod pro programové období 2007–2013.  
 
Největší finanční objem putoval na modernizace silnic druhé a třetí třídy, mostů, obchvatů, dále na 
výstavbu  terminálů  veřejné  hromadné  dopravy,  nákupy  tramvají,  trolejbusů  a  autobusů  pro 
městskou a příměstskou dopravu a výstavbu cyklostezek.  
 
Aktivní kontinuální výzvy umožňují předkládat žádosti o dotaci v oblasti dopravní infrastruktury.  
 
Prioritní osa 2: Rozvoj udržitelného cestovního ruchu  
 
Pro cestovní ruch počítá ROP Jihovýchod do roku 2013 s dotacemi v celkové výši 3,2 miliardy korun, 
což představuje 19 procent celkového rozpočtu ROP Jihovýchod.  
 
Oblast  infrastruktury  pro  cestovní  ruch  podporuje  například  projekty  výstavby  kongresových 
a lázeňských center, sportovně rekreačních objektů, ubytovacích zařízení a turistických center. Důraz 
je  kladen  také  na  zpřístupnění  památek  veřejnosti,  obnovu  skanzenů  a  výstavbu  turistických  tras, 
naučných stezek, hipostezek a stezek pro pěší, lyžaře i cyklisty. K prioritám rozvoje cestovního ruchu 
na jižní Moravě patří lázeňství. Představuje jednu z nejvýznamnějších možností, jak prodloužit pobyt 
návštěvníků v regionu a také jak vytvořit nová pracovní místa.  
 
Stranou nezůstávají ani služby v cestovním ruchu, podpora marketingových a informačních kampaní, 
propagace turistických atrakcí i výjimečných tradičních kulturních akcí v regionu.  
Prioritní osa 3: Udržitelný rozvoj měst a venkovských sídel  
 
Pro rozvoj měst a obcí Jihomoravského kraje a Vysočiny jsou k dispozici dotace ROP Jihovýchod ve 
výši  4,9  miliardy  korun,  tj.  28,6  procent  celkového  rozpočtu  programu  pro  rozpočtové  období 
Evropské unie 2007–2013.  
 
Obce a sdružení obcí jsou nejaktivnějšími subjekty  v rámci ROP  Jihovýchod.  Předložily 60 procent 
všech projektů žádajících o dotace a na schválených projektech mají 48procentní podíl. Nejvíce obce 
žádají o dotace na modernizaci veřejných prostranství, dále na infrastrukturu pro volný čas, školská a 
zdravotnická  zařízení.  Obce  jsou  úspěšné  i  v  jiných  oblastech  podpory.  Například  krajská  města 
získala prostředky na nákup drážních vozidel městské hromadné dopravy. Obce čerpají dotace také 
na výstavbu či modernizaci dopravních terminálů, cyklostezek a na podporu cestovního ruchu.  
 
Kontinuální  výzvy  jsou  otevřené  pro  projekty  integrovaných  plánů  rozvoje  měst  Brna  a  Jihlavy 
a v oblasti veřejných služeb regionálního významu.  
 
Prioritní osa 4: Technická pomoc  
 
Tato  prioritní  osa  slouží  k  finančnímu  zajištění  aktivit  spojených  s  řízením  programu,  výběrem 
projektů, monitoringem projektů a programu, zpracováním studií a analýz, s propagací programu, 
s poskytováním  asistence  a  metodické  pomoci  potenciálním  předkladatelům  projektů,  s  přípravou 
a realizací  projektů  vzdělávacích  programů  apod.  Z  fondů  EU  je  pro  tuto  prioritní  osu  vyčleněno 
23 mil. eur.  
 
 
Kontaktní údaje:  
 
Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihovýchod  
Kounicova 13  
602 00 Brno  
www.jihovychod.cz, info@jihovychod.cz  
 
Regionální pracoviště Jihlava:  
Odbor implementace projektů Jihlava  
Žižkova 89  
586 01 Jihlava 
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
Katedra regionální ekonomie a správy
doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.
vedoucí katedry
XIV. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
Editoři:
Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
EDIČNÍ RADA:
doc. PhDr. Růžena Lukášová, CSc.; Prof. Ing. Ladislav Blažek, CSc.;
Ing. Eva Hýblová, Ph.D.; RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc.;
Ing. Martin Kvizda, Ph.D.; PhDr. Jaroslav Nekuda;
Ing. Daniel Němec, Ph.D.; Ing. Vladimír Hyánek, Ph.D.
Vydala Masarykova univerzita roku 2011
1. vydání, 2011, náklad 120 kusů CD-ROM
ISBN 978-80-210-5513-1