MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
KATEDRA REGIONÁLNÍ EKONOMIE A SPRÁVY
XVI. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM
O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
Sborník příspěvků
Valtice, 19.–21. června 2013
Brno 2013
MASARYK UNIVERSITY
FACULTY OF ECONOMICS AND ADMINISTRATION
DEPARTMENT OF REGIONAL ECONOMICS AND
ADMINISTRATION
16TH
INTERNATIONAL COLLOQUIUM
ON REGIONAL SCIENCES
Conference proceedings
Valtice, June 19-21, 2013
Brno 2013
Editoři / Edited by:
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Recenzenti / Reviewed by:
prof. Ing. Karel SKOKAN, Ph.D.
(Slezská univerzita v Opavě / Silesian University in Opava, Czech Republic)
doc. RNDr. Daniel GURŇÁK, PhD.
(Univerzita Komenského v Bratislave / Comenius University in Bratislava, Slovak Republic)
Technické zpracování / Technical processing:
Ing. Lucie KOVÁCSOVÁ
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XVI. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 1–5.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 16th
International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masaryk University, 2013. pp. 1–5.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI.
© 2013 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-6257-3
4
OBSAH
ODRAZ REALITY V KONCEPČNÝCH PRÍSTUPOCH VYSVETĽUJÚCICH REGIONÁLNY
ROZVOJ 17
doc. Ing. Jozef TVRDOŇ, PhD.
ROZVOJ A KONVERGENCE REGIONŮ BÝVALÉ NDR A ČESKOSLOVENSKA
23
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.; Ing. Petra APPLOVÁ
SOCIOEKONOMICKÁ ÚROVEŇ A FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI REGIONŮ V ČR 30
prof. RNDr. René WOKOUN, CSc.; Ing. Nikola KREJČOVÁ
VÝVOJ A ADAPTABILITA REGIONÁLNÍCH EKONOMIK V ČESKÉ REPUBLICE
V POSTTRANSFORMAČNÍM OBDOBÍ 42
Ing. Petr HLAVÁČEK, Ph.D.
FAKTORY SOCIOEKONOMICKÉ VYSPĚLOSTI REGIONŮ: ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUPY
K HODNOCENÍ REGIONŮ 51
Ing. Lenka HORKÁ
STANOVENIE VZŤAHU MEDZI VYBRANÝMI UKAZOVATEĽMI EKONOMICKEJ VÝKONNOSTI
A FINANČNEJ KAPACITY REGIÓNOV NUTS III V SLOVENSKEJ REPUBLIKE 60
Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ; Ing. Filip FLAŠKA, PhD.
REGIONÁLNÍ HODNOCENÍ KVALITY SOCIÁLNÍHO PROSTŘEDÍ – PŘÍPADOVÁ STUDIE
ČESKÉ REPUBLIKY 65
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.
LIDSKÝ KAPITÁL JAKO JEDEN Z KLÍČOVÝCH ROZVOJOVÝCH FAKTORŮ
72
PhDr. Dana HÜBELOVÁ, Ph.D.
THE MONTHLY UNEMPLOYMENT RATE IN REGIONS: EMPIRICAL EVIDENCE FROM THE
VISEGRAD GROUP COUNTRIES 79
Mgr. Ing. Michal TVRDOŇ, Ph.D.
VÝVOJ MEZD V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY S DŮRAZEM NA KRAJ
MORAVSKOSLEZSKÝ 86
Ing. Karin GAJDOVÁ; doc. Ing. Pavel TULEJA, Ph.D.
FUNCTIONAL REGIONS: CONCEPT AND TYPES
94
Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D.; doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Petr TONEV
NĚKOLIK POZNÁMEK K HIERARCHII SPOLEČENSKÝCH SYSTÉMŮ
102
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.; Ing. Vilém PAŘIL
SLOVÁCI V ČESKÉ REPUBLICE: S DŮRAZEM NA DOJÍŽĎKU ZA PRACÍ A DO VYSOKÝCH
ŠKOL 109
RNDr. Ondřej ŠERÝ; RNDr. Tatiana MINTÁLOVÁ, Ph.D.;
doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.; doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc.
NODÁLNÍ DOPRAVNÍ REGIONY V JIHOČESKÉM KRAJI: IMPLIKACE PRO REGIONÁLNÍ
DOPRAVNÍ POLITIKU 120
RNDr. Stanislav KRAFT, Ph.D.
VYSOKÉ ŠKOLY JAKO AKTÉR REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
127
Mgr. Jan ZVARA; Ing. Petr ŠAŠINKA; Jakub RYBÁŘ; Mgr. Petr HUDEČEK
5
KONCEPT KOMPAKTNÍHO MĚSTA: PŘÍSPĚVEK K VÝZKUMU A SPRÁVĚ
140
doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Petr KLADIVO, Ph.D.; Mgr. Pavel ROUBÍNEK
PROSTOROVÁ SEGREGACE EKONOMICKÝCH AKTIVIT
147
Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
KOMPARACE DOPADU SROVNATELNÝCH INVESTIČNÍCH AKCÍ NA ROZVOJ REGIONŮ
154
Ing. Pavel ZDRAŽIL; Bc. Aneta HÝBLOVÁ
STAV PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ A ICH VPLYV NA TRVALO UDRŽATEĽNÝ
ROZVOJ REGIÓNOV V SLOVENSKEJ REPUBLIKE 162
doc. Ing. Rastislav KOTULIČ, PhD.; doc. Ing. Peter ADAMIŠIN, PhD.;
Ing. Ivana VOZÁROVÁ
REVITALIZACE EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU V ČR
V PRŮBĚHU HOSPODÁŘSKÉ KRIZE SE ZAMĚŘENÍM NA ÚSTECKÝ KRAJ 168
RNDr. Václav NOVÁK, Ph.D.; Ing. Eva DRDOVÁ
HODNOCENÍ INOVAČNÍHO PROSTŘEDÍ POHLEDEM HIGH-TECH FIREM: PŘÍPADOVÁ
STUDIE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE 174
RNDr. Hana SVOBODOVÁ Ph.D.; David ČOUPEK
ŠTRUKTURÁLNA KONVERGENCIA REGIÓNOV SR VO VÄZBE NA INOVAČNÚ STRATÉGIU
A POLITIKU SR 182
Ing. Paula BOLCÁROVÁ; Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.;
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.
REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE A JEJICH FINANCOVÁNÍ
187
Ing. Barbora BABJAKOVÁ, PhD.; Ing. Petr JIŘÍČEK
INOVAČNÍ INFRASTRUKTURA V MORAVSKÝCH REGIONECH
198
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
INOVATÍVNY PROFIL A ORIENTÁCIA NA INOVÁCIE. PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA SLOVENSKO
205
doc. Mgr. Ing. Renáta JEŽKOVÁ, PhD.
SLUŽBY VE VENKOVSKÝCH REGIONECH ČESKA – KVANTITATIVNÍ HODNOCENÍ ZMĚN
V UPLYNULÉM TRANSFORMAČNÍM OBDOBÍ (PŘÍSPĚVEK KE STUDIU VENKOVA) 212
doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.; Mgr. David FIEDOR; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.
VÝVOJOVÉ TENDENCE VE SPÁDOVOSTI ZA SLUŽBAMI NA PŘÍKLADĚ ZÁZEMÍ BRNA
223
RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc.
ATTRACTIVENESS OF AREA AS THE SIGNIFICANT DETERMINANT OF LOCALIZATION OF
RETAIL 229
Ing. Erika DUDÁŠ PAJERSKÁ
VYUŽITÍ FRANCOUZSKÉHO PŘÍSTUPU PRO REGENERACE BROWNFIELDS V ČR 237
Ing. Monika VYŠKOVSKÁ
DEVELOPERSKÉ PROJEKTY NA BROWNFIELDS: PŘÍPADOVÉ STUDIE Z BRNA
245
Ing. Alena MALACHOVÁ; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.
STRUKTURÁLNÍ PROBLÉMY V SEVEROVÝCHODNÍCH ČECHÁCH: ZAMĚŘENO NA
BROWNFIELDS 256
Ing. Jakub ČERNÍK
6
VYUŽITÍ BROWNFIELDS PRO ROZVOJ SOLÁRNÍ ENERGETIKY NA ÚZEMÍ ČESKÉ
REPUBLIKY (AKTUÁLNÍ STAV Z POHLEDU INVESTORŮ) 264
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT; Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.
GLOBÁLNÍ TRENDY A NOVÉ REGIONÁLNÍ VÝZVY V ROZVOJI VĚTRNÉ ENERGETIKY NA
PŘÍKLADU MEXIKA 272
Mgr. Stanislav CETKOVSKÝ
DIVERGENTNÍ TRENDY V ZEMĚDĚLSTVÍ A V SEKTORU BIOPLYNOVÝCH STANIC V ČESKÉ
REPUBLICE: PŘÍLEŽITOST NEBO HROZBA? 277
Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT;
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Drs. Dan Van der HORST, Ph.D.;
RNDr. Josef NAVRÁTIL, Ph.D.; Mgr. Marián KULLA, Ph.D.
BIOPLYNOVÉ STANICE VE VENKOVSKÉM PROSTORU: POZNÁMKY K JEJICH AKCEPTACI
MÍSTNÍM OBYVATELSTVEM 287
Mgr. Stanislav MARTINÁT; Bc. Veronika MELNÍKOVÁ;
Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.;
RNDr. Josef NAVRÁTIL, Ph.D.; Drs. Dan Van der HORST, Ph.D.
POSTOJE ZEMÍ K JADERNÉ ENERGII: ZMĚNY PO FUKUŠIMĚ
297
RNDr. Josef KUNC, Ph.D.; Bc. Veronika HOLEČKOVÁ; Bc. Jaroslav SEDLÁŘ
TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN V ČR JAKO JEDEN Z FAKTORŮ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
303
doc. RNDr. Irena SMOLOVÁ, Ph.D.; Mgr. Martin SVOBODA
TEORETICKÁ VÝCHODISKA OVLIVŇOVÁNÍ BARIÉR REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
312
Ing. Lucie KOVÁCSOVÁ
NAPLŇOVÁNÍ STŘEDNĚDOBÝCH CÍLŮ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE V NÁVAZNOSTI NA
REALIZACI REGIONÁLNÍHO OPERAČNÍHO PROGRAMU NUTS II MORAVSKOSLEZSKO
2007-2013 321
Ing. Ivana JANEČKOVÁ
EVROPSKÉ SESKUPENÍ PRO ÚZEMNÍ SPOLUPRÁCI JAKO ZPŮSOB PŘESHRANIČNÍ
REGIONÁLNÍ SPOLUPRÁCE V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE 329
Ing. Jiří DUŠEK, Ph.D.
EVROPSKÝ REGION DUNAJ-VLTAVA: NA CESTĚ K EVROPSKÉMU SESKUPENÍ PRO ÚZEMNÍ
SPOLUPRÁCI 337
Ing. Lukáš KAŇKA; doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D.
REGIONÁLNÍ ROZVOJ A ROZVOJOVÁ POMOC NA PŘÍKLADU VYBRANÉ ZEMĚ Z OBLASTI
BALKÁNU - SRBSKO 344
Bc. Lenka TOMŠÍKOVÁ; doc. Ing. arch. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D.
DETERMINANTY POZÍCIE OBCE AKO AKTÉRA ROZVOJOVÝCH PROCESOV
352
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc.
VÝZNAM ÚZEMNÍHO OBVODU ORP PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ A MOŽNOSTI JEHO
VYUŽITÍ PŘI SPOLEČNÉM ŘEŠENÍ ÚKOLŮ V SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI OBCÍ 358
Ing. Marek JETMAR, Ph.D.
IMIGRACE ANGLICKY MLUVÍCÍCH (RODILÝCH MLUVČÍCH) DO ČESKÉ REPUBLIKY
366
Mgr. Lukáš NEVĚDĚL, Ph.D.; Bc. Sabina ŠTIBOROVÁ
7
STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ OBCÍ A MĚST: NOVÉ PŘÍSTUPY A CESTY K JEHO
ZEFEKTIVNĚNÍ 372
doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D.
HODNOCENÍ METODIKY TVORBY VEŘEJNÝCH STRATEGIÍ
378
doc. Ing. Ludmila DÖMEOVÁ, CSc.; Ing. Andrea JINDROVÁ, Ph.D.
ZVYŠOVANIE KONKURENCIESCHOPNOSTI REGIÓNU NA ZÁKLADE UPLATŇOVANIA
INOVATÍVNYCH PRÍSTUPOV K MARKETINGU – BRANDING NIAGARA REGION 384
Ing. Marica MAZUREKOVÁ
NÁSTROJE PŘEDINVESTIČNÍ FÁZE PROJEKTU A JEJICH VÝZNAM V INVESTIČNÍM
ROZHODOVÁNÍ NA ÚROVNI OBCÍ A MĚST 394
Ing. Renáta VÁCLAVKOVÁ
ROZPOČTOVÉ HOSPODÁRENIE OBCÍ V SLOVENSKEJ REPUBLIKE A PODMIENKY JEHO
PLÁNOVANIA 403
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ
FINANČNÍ KONDICE OBCÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
411
Ing. Irena OPLUŠTILOVÁ, Ph.D.; Ing. Petr HALÁMEK, Ph.D.
HOSPODAŘENÍ A ROZVOJ OBCÍ
421
Ing. Petr ŘEHOŘ, Ph.D.; Šárka ŠEBESTOVÁ
ÚLOHA POZEMKOVEJ DANE V LOKÁLNEJ POLITIKE
428
Ing. Eva BALÁŽOVÁ, PhD.; doc. Ing. Viera PETRÁŠOVÁ, CSc.
FINANČNÁ AUTONÓMIA MIESTNYCH SAMOSPRÁV AKO DETERMINANT KVALITY
VEREJNÝCH SLUŽIEB 436
Ing. Veronika ČERNÁKOVÁ, PhD.
ORGANIZACE A SPRÁVA GIS NA KRAJSKÝCH ÚŘADECH
444
RNDr. Aleš RUDA, Ph.D; Bc. Miroslav MUSIL
ŠTRUKTÚRA PERSONÁLNEJ VYBAVENOSTI ÚRADOV MIESTNEJ SAMOSPRÁVY
V PODMIENKACH SLOVENSKEJ REPUBLIKY 451
Ing. Ivana GECÍKOVÁ, PhD. ; doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, PhD.
ZAJIŠŤOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO ŠKOLSTVÍ OBCEMI A MĚSTY: VYBRANÉ POSTŘEHY
459
JUDr. Marek STARÝ, Ph.D.; Ing. Zuzana KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Ph.D.
HUMAN RESOURCES IN PUBLIC ADMINISTRATION
466
Ing. Libuše MĚRTLOVÁ, Ph.D.; Mgr. Zdeňka DOSTÁLOVÁ
ZMĚNY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
473
Ing. Svatava NUNVÁŘOVÁ
ZHODNOTENIE ĎALŠEJ ETAPY REFORMY VEREJNEJ SPRÁVY V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
481
Ing. Milena MAJOROŠOVÁ; Mgr. Ivana KOVÁCSOVÁ
THE RESILIENCE OF CZECH REGIONS TO ECONOMIC CRISIS
487
Ing. Ondřej SVOBODA; Ing. Martin MAŠTÁLKA, Ph.D.
8
HODNOCENÍ DOPADŮ VYBRANÝCH PROJEKTŮ DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURY NA ŽIVOTNÍ
PROSTŘEDÍ Z POHLEDU PROSTOROVÝCH NÁROKŮ 494
Ing. Vilém PAŘIL
URBÁNNÍ ZELEŇ A JEJÍ VÝZNAM PRO RESILIENCI METROPOLITNÍCH OBLASTÍ
501
Mgr. Michael PONDĚLÍČEK
VYUŽITÍ SYSTÉMOVÉ DYNAMIKY V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ: NA PŘÍKLADU
ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ MĚSTA ZNOJMA 509
Ing. et Ing. Stanislav ČURDA, Ph.D.; Ing. Michal PLAČEK, M.Sc.;
Ing. Milan PŮČEK, MBA, Ph.D.
KONCEPT KVALITY ŽIVOTA V ROZVOJOVÝCH STRATEGIÍCH MIKROREGIONŮ
JIHOMORAVSKÉHO KRAJE 517
Mgr. Jaroslav BIOLEK; Mgr. Ivan ANDRÁŠKO, PhD.; RNDr. Ondřej ŠERÝ;
Mgr. Kamila KLEMEŠOVÁ; Mgr. Pavlína ZRŮSTOVÁ; doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc.
DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ VENKOVSKÝCH OBLASTÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
523
Ing. Ondřej PETR
UDRŽITELNOST DEMOGRAFICKÉHO RŮSTU A MÍSTNÍ AGENDA 21 536
doc. Dr. Lubomír PÁNA, Ph.D.
COMPENSATORY GRANT IN POLISH RURAL COMMUNES – MODIFICATION CONCEPT AND
ITS IMPACT ON FINANCES OF COMMUNES 541
Jarosław OLEJNICZAK, Ph.D.
THE ROLE OF THIRD SECTOR ORGANIZATIONS IN RURAL DEVELOPMENT
549
Ing. Gabriela VACEKOVÁ, Ph.D.; Ing. Simona ŠKARABELOVÁ, Ph.D.
THE ROLE OF MUNICIPALITIES IN RELATION TO NON-GOVERNMENTAL ORGANIZATIONS:
IMPLEMENTATION OF PUBLIC POLICIES TOWARDS NGOS AT THE LOCAL LEVEL 557
Ing. Zuzana PROUZOVÁ, Ph.D.
KRAJSKÁ MĚSTA V MÉDIÍCH: KVANTITATIVNÍ A KVALITATIVNÍ ASPEKTY
563
doc. Ing. Jan SUCHÁČEK, Ph.D.
MEDIÁLNÍ OBRAZ JIHOMORAVSKÉHO A MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
570
Mgr. Martina MELÁROVÁ; Mgr. Martina STACHOŇOVÁ
STAKEHOLDER MAPPING IN SELECTED CZECH REGIONS
579
Ing. Martin LUŠTICKÝ; Bc. Pavla ZAUNMÜLLEROVÁ;
Ing. Lucie VÁCHOVÁ; PhDr. Jaroslava KADEŘÁBKOVÁ, CSc.
VÝZNAM STRATEGICKÉHO MARKETINGOVÉHO ŘÍZENÍ V PODNICÍCH PRO ZVYŠOVÁNÍ
JEJICH KONKURENCESCHOPNOSTI 587
Ing. Zdeněk BEDNARČÍK, PhD., MBA
EKONOMICKÉ ASPEKTY UDÁLOSTÍ CESTOVNÍHO RUCHU – TEORETICKÉ PŘÍSTUPY
K MĚŘENÍ DOPADŮ 593
Ing. Martin ŠAUER, Ph.D.; Ing. Ondřej REPÍK
PRÍRODNÝ A KULTÚRNO-HISTORICKÝ POTENCIÁL – KATALYZÁTOR ROZVOJA
CESTOVNÉHO RUCHU 603
Ing. Janka BERESECKÁ, PhD.
9
ADMINISTRATIVNÍ HRANICE JAKO PŘEKÁŽKA PRO DESTINAČNÍ MANAGEMENT
610
Ing. Andrea HOLEŠINSKÁ, Ph.D.; Pavlína JEZDINSKÁ
VYUŽITIE POTENCIÁLU ROZPTÝLENÉHO OSÍDLENIA V CESTOVNOM RUCHU
V NOVOBANSKEJ ŠTÁLOVEJ OBLASTI 617
Bc. Lenka ŠUHAJDOVÁ; doc. Ing. Jana JARÁBKOVÁ, PhD.; Ing. Marián HAMADA
TOURISM INDUSTRY REGIONAL ASPECTS
629
prof. PhDr. Karel LACINA, DrSc.
ŘECKO JAKO KULTURNÍ DESTINACE
636
Ing. Patrik KAJZAR, Ph.D.
10
CONTENT
REALITY IN THE MIRROR OF CONCEPTUAL REGIONAL DEVELOPMENT APPROACHES 17
doc. Ing. Jozef TVRDOŇ, PhD.
DEVELOPMENT AND CONVERGENCE OF THE FORMER GDR AND CZECHOSLOVAKIA
23
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.; Ing. Petra APPLOVÁ
SOCIO-ECONOMIC LEVEL AND REGIONAL COMPETITIVENESS FACTORS OF REGIONS IN
THE CZECH REPUBLIC 30
prof. RNDr. René WOKOUN, CSc.; Ing. Nikola KREJČOVÁ
DEVELOPMENT AND ADAPTABILITY OF REGIONAL ECONOMIES IN THE CZECH REPUBLIC
IN POST-TRANFORMATION PERIOD 42
Ing. Petr HLAVÁČEK, Ph.D.
FACTORS OF SOCIOECONOMIC DEVELOPMENT OF REGIONS: AN ALTERNATIVE
APPROACH TO AN ASSESSMENT OF REGIONS 51
Ing. Lenka HORKÁ
DETERMINATION OF THE RELATIONSHIP BETWEEN SELECTED INDICATORS OF
ECONOMIC PERFORMANCE AND FINANCIAL CAPACITY NUTS III REGIONS IN THE
SLOVAK REPUBLIC 60
Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ; Ing. Filip FLAŠKA, PhD.
REGIONAL EVALUATION OF SOCIAL ENVIRONMENT QUALITY – A CASE STUDY OF THE
CZECH REPUBLIC 65
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.
HUMAN CAPITAL AS A ONE OF THE KEY DEVELOPMENT FACTOR
72
PhDr. Dana HÜBELOVÁ, Ph.D.
THE MONTHLY UNEMPLOYMENT RATE IN REGIONS: EMPIRICAL EVIDENCE FROM THE
VISEGRAD GROUP COUNTRIES 79
Mgr. Ing. Michal TVRDOŇ, Ph.D.
DEVELOPMENT OF WAGES IN INDIVIDUAL REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC WITH THE
EMPHASIS ON THE MORAVIAN-SILESIAN REGION 86
Ing. Karin GAJDOVÁ; doc. Ing. Pavel TULEJA, Ph. D.
FUNCTIONAL REGIONS: CONCEPT AND TYPES
94
Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D.; doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Petr TONEV
SOME REMARKS TO HIERARCHY OF SOCIAL SYSTEMS
102
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.; Ing. Vilém PAŘIL
SLOVAKS IN THE CZECH REPUBLIC: WITH EMPHASIS ON COMMUTING TO WORK AND
UNIVERSITIES 109
RNDr. Ondřej ŠERÝ; RNDr. Tatiana MINTÁLOVÁ, Ph.D.;
doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.; doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc.
NODAL TRANSPORT REGIONS IN SOUTH-BOHEMIAN REGION: IMPLICATIONS FOR
REGIONAL TRANSPORT POLICY 120
RNDr. Stanislav KRAFT, Ph.D.
UNIVERSITIES AS AN ACTOR OF REGIONAL DEVELOPMENT
127
Mgr. Jan ZVARA; Ing. Petr ŠAŠINKA; Jakub RYBÁŘ; Mgr. Petr HUDEČEK
11
CONCEPT OF A COMPACT-CITY: CONTRIBUTION TO RESEARCH AND ADMINISTRATION
140
doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D.; Mgr. Petr KLADIVO, Ph.D.; Mgr. Pavel ROUBÍNEK
SPATIAL SEGREGATION OF ECONOMIC ACTIVITIES
147
Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
COMPARISON OF SIMILAR INVESTMENTS IMPACT ON REGIONAL DEVELOPMENT
154
Ing. Pavel ZDRAŽIL; Bc. Aneta HÝBLOVÁ
STOCK OF FOREIGN DIRECT INVESTMENT AND ITS IMPACT ON THE SUSTAINABLE
DEVELOPMENT OF THE REGIONS IN THE SLOVAK REPUBLIC 162
doc. Ing. Rastislav KOTULIČ, PhD.; doc. Ing. Peter ADAMIŠIN, PhD.;
Ing. Ivana VOZÁROVÁ
ECONOMIC PERFORMANCE RESURGENCE OF THE AUTOMOTIVE INDUSTRY IN THE
CZECH REPUBLIC DURING THE ECONOMIC CRISIS, FOCUSING ON THE USTI REGION 168
RNDr. Václav NOVÁK, Ph.D.; Ing. Eva DRDOVÁ
EVALUATION OF INNOVATION ENVIRONMENT BY VIEW OF HIGH-TECH ENTREPRISES: A
CASE STUDY OF SOUTH MORAVIAN REGION 174
RNDr. Hana SVOBODOVÁ Ph.D.; David ČOUPEK
STRUCTURAL CONVERGENCE OF REGIONS OF THE SR IN RELATION TO INNOVATION
STRATEGY AND POLICY OF THE SR 182
Ing. Paula BOLCÁROVÁ; Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD.;
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.
REGIONAL INNOVATION STRATEGIES AND ITS FINANCING
187
Ing. Barbora BABJAKOVÁ, PhD.; Ing. Petr JIŘÍČEK
INNOVATION INFRASTRUCTURE IN MORAVIAN REGIONS
198
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
INNOVATIVE PROFILE AND FOCUS ON INNOVATIONS. CASE STUDY SLOVAKIA
205
doc. Mgr. Ing. Renáta JEŽKOVÁ, PhD.
SERVICES IN THE RURAL REGIONS OF CZECHIA – QUANTITATIVE ASSESSMENT OF
CHANGES IN THE ELAPSED TRANSFORMATION PERIOD (CONTRIBUTION TO THE STUDY OF
RURAL SPACE) 212
doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.; Mgr. David FIEDOR; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.
DEVELOPMENTS IN THE TRAVELLING TO SERVICES ON THE EXAMPLE OF THE BRNO
HINTERLAND 223
RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc.
ATTRACTIVENESS OF AREA AS THE SIGNIFICANT DETERMINANT OF LOCALIZATION OF
RETAIL 229
Ing. Erika DUDÁŠ PAJERSKÁ
USE OF THE FRENCH APPROACH TO THE REGENERATION OF BROWNFIELD SITES
IN THE CZECH REPUBLIC 237
Ing. Monika VYŠKOVSKÁ
BROWNFIELD DEVELOPMENT PROJECTS: BRNO CITY CASE STUDIES
245
Ing. Alena MALACHOVÁ; RNDr. Josef KUNC, Ph.D.
12
STRUCTURAL PROBLEMS IN NORTHEAST BOHEMIA: FOCUSED ON BROWNFIELDS
256
Ing. Jakub ČERNÍK
RE-USE OF BROWNFIELDS FOR DEVELOPMENT OF SOLAR ENERGY IN THE CZECH
REPUBLIC (CURRENT STATE FROM INVESTORS PERSPECTIVE) 264
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT; Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.
GLOBAL TRENDS AND NEW REGIONAL CHALLENGES FOR WIND ENERGY DEVELOPMENT
ON EXAMPLE OF MEXICO 272
Mgr. Stanislav CETKOVSKÝ
DIVERGENT TRENDS IN AGRICULTURE AND IN SECTOR OF ANAEROBIC DIGESTION
PLANTS IN THE CZECH REPUBLIC: OPPORTUNITY OR THREAT? 277
Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Stanislav MARTINÁT;
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.; Drs. Dan Van der HORST, Ph.D.;
RNDr. Josef NAVRÁTIL, Ph.D.; Mgr. Marián KULLA, Ph.D.
ANAEROBIC DIGESTION PLANTS IN RURAL SPACE: SOME COMMENTS ON THEIR
ACCEPTANCE AT COMMUNITY LEVEL 287
Mgr. Stanislav MARTINÁT; Bc. Veronika MELNÍKOVÁ;
Mgr. Petr DVOŘÁK, Ph.D.; Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D.;
RNDr. Josef NAVRÁTIL, Ph.D.; Drs. Dan Van der HORST, Ph.D.
ATTITUDES OF COUNTRIES TO NUCLEAR ENERGY: MODIFICATIONS AFTER FUKUSHIMA
297
RNDr. Josef KUNC, Ph.D.; Bc. Veronika HOLEČKOVÁ; Bc. Jaroslav SEDLÁŘ
MINING IN THE CZECH REPUBLIC AS ONE OF THE FACTORS OF REGIONAL
DEVELOPMENT 303
doc. RNDr. Irena SMOLOVÁ, Ph.D.; Mgr. Martin SVOBODA
THEORETICAL BASES OF INFLUENCING THE BARRIERS OF REGIONAL DEVELOPMENT
312
Ing. Lucie KOVÁCSOVÁ
FULFILLMENT OF MIDDLE TERM AIMS OF MORAVIAN-SILESIAN REGION AMONGST THE
CONTINUITY OF REALIZATION OF REGIONAL OPERATIONAL PROGRAM NUTS II
MORAVSKOSLEZSKO 2007-2013 321
Ing. Ivana JANEČKOVÁ
EUROPEAN GROUPING OF TERRITORIAL COOPERATION AS A WAY OF CROSS-BORDER
REGIONAL COOPERATION WITHIN THE EUROPEAN UNION 329
Ing. Jiří DUŠEK, Ph.D.
EUROPEAN REGION DANUBE-VLTAVA: ON THE WAY TO A EUROPEAN GROUPING FOR
TERRITORIAL COOPERATION 337
Ing. Lukáš KAŇKA; doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D.
REGIONAL DEVELOPMENT AND DEVELOPMENT ASSISTANCE ON EXAMPLE SELECTED
COUNTRY OF THE BALKAN - SERBIA 344
Bc. Lenka TOMŠÍKOVÁ; doc. Ing. arch. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D.
DETERMINANTS OF THE LOCAL MUNICIPALITY’S STATUS AS AN ACTOR OF
DEVELOPMENT PROCESSES 352
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc.
THE IMPORTANCE OF THE TERRITORIAL DISTRICT OF MUNICIPALITY WITH EXTENDED
POWER (ORP) FOR REGIONAL DEVELOPMENT AND ITS POSSIBLE USE IN SOLVING
COMMON TASKS WITHIN THE ORIGINAL COMPETENCE OF MUNICIPALITIES 358
Ing. Marek JETMAR, Ph.D.
13
IMMIGRATION OF ENGLISH SPEAKING (NATIVE) POPULATION IN THE CZECH REPUBLIC
366
Mgr. Lukáš NEVĚDĚL, Ph.D.; Bc. Sabina ŠTIBOROVÁ
STRATEGIC URBAN PLANNING: NEW APPROACHES AND THE WAYS HOW TO STREAMLINE
IT 372
doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D.
EVALUATION OF METHODOLOGY OF PUBLIC STRATEGIES CREATION
378
doc. Ing. Ludmila DÖMEOVÁ, CSc.; Ing. Andrea JINDROVÁ, Ph.D.
THE REGIONAL COMPETITIVENESS INCREASE BY THE IMPLEMANTATION OF THE
INNOVATIVE MARKETING APPROACHES – BRANDING OF NIAGARA REGION 384
Ing. Marica MAZUREKOVÁ
TOOLS PRE-INVESTMENT PHASE PROJECT AND THEIR IMPORTANCE IN THE INVESTMENT
DECISION-MAKING AT MUNICIPALITY LEVEL 394
Ing. Renáta VÁCLAVKOVÁ
BUDGET MANAGEMENT OF MUNICIPALITIES IN THE SLOVAK REPUBLIC AND THE
CONDITIONS OF ITS PLANNING 403
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.; Ing. Paula BOLCÁROVÁ
FINANCIAL CONDITION OF MUNICIPALITIES IN THE SOUTH MORAVIAN REGION
411
Ing. Irena OPLUŠTILOVÁ, Ph.D.; Ing. Petr HALÁMEK, Ph.D.
ECONOMY AND DEVELOPMENT OF MUNICIPALITIES
421
Ing. Petr ŘEHOŘ, Ph.D.; Šárka ŠEBESTOVÁ
ROLE OF LAND TAX IN LOCAL POLICY
428
Ing. Eva BALÁŽOVÁ, PhD.; doc. Ing. Viera PETRÁŠOVÁ, CSc.
FINANCIAL AUTONOMY OF LOCAL GOVERNMENTS AS A DETERMINANT OF PUBLIC
SERVICES QUALITY 436
Ing. Veronika ČERNÁKOVÁ, PhD.
THE ORGANIZATION AND ADMINISTRATION OF GIS IN REGIONAL OFFICES
444
RNDr. Aleš RUDA, Ph.D; Bc. Miroslav MUSIL
THE STRUCTURE OF PERSONAL FACILITIES LOCAL GOVERNMENT OFFICES IN THE
SLOVAK REPUBLIC 451
Ing. Ivana GECÍKOVÁ, PhD. ; doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, PhD.
PROVISION OF PRIMARY EDUCATION BY MUNICIPALITIES AND TOWNS: SELECTED
REFLECTIONS 459
JUDr. Marek STARÝ, Ph.D.; Ing. Zuzana KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Ph.D.
HUMAN RESOURCES IN PUBLIC ADMINISTRATION
466
Ing. Libuše MĚRTLOVÁ, Ph.D.; Mgr. Zdeňka DOSTÁLOVÁ
CHANGES IN PUBLIC ADMINISTATION
473
Ing. Svatava NUNVÁŘOVÁ
EVALUATION OF THE NEXT STAGE OF PUBLIC ADMINISTRATION REFORM IN THE SLOVAK
REPUBLIC 481
Ing. Milena MAJOROŠOVÁ; Mgr. Ivana KOVÁCSOVÁ
14
THE RESILIENCE OF CZECH REGIONS TO ECONOMIC CRISIS
487
Ing. Ondřej SVOBODA; Ing. Martin MAŠTÁLKA, Ph.D.
ENVIRONMENTAL IMPACT EVALUATION OF CHOSEN INFRASTRUCTURE TRANSPORT
PROJECTS WITH EMPHASIS ON APPROPRIATION OF LAND 494
Ing. Vilém PAŘIL
URBAN GREENERY AND ITS IMPORTANCE FOR METROPOLITAN AREA´S RESILIENCE
501
Mgr. Michael PONDĚLÍČEK
THE UTILIZATION OF SYSTEM DYNAMICS IN THE ENVIRONMENT: THE EXAMPLE OF
WASTE MANAGEMENT FROM THE CITY OF ZNOJMO 509
Ing. et Ing. Stanislav ČURDA, Ph.D.; Ing. Michal PLAČEK, M.Sc.;
Ing. Milan PŮČEK, MBA, Ph.D.
QUALITY OF LIFE CONCEPT IN DEVELOPMENT STRATEGIES OF MICROREGIONS OF THE
SOUTH MORAVIAN REGION 517
Mgr. Jaroslav BIOLEK; Mgr. Ivan ANDRÁŠKO, PhD.; RNDr. Ondřej ŠERÝ;
Mgr. Kamila KLEMEŠOVÁ; Mgr. Pavlína ZRŮSTOVÁ; doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc.
DEMOGRAPHIC DEVELOPMENT IN RURAL AREAS OF THE SOUTH MORAVIAN REGION
523
Ing. Ondřej PETR
SUSTAINABILITY OF DEMOGRAPHIC GROWTH AND LOCAL AGENDA 21 536
doc. Dr. Lubomír PÁNA, Ph.D.
COMPENSATORY GRANT IN POLISH RURAL COMMUNES – MODIFICATION CONCEPT AND
ITS IMPACT ON FINANCES OF COMMUNES 541
Jarosław OLEJNICZAK, Ph.D.
THE ROLE OF THIRD SECTOR ORGANIZATIONS IN RURAL DEVELOPMENT
549
Ing. Gabriela VACEKOVÁ, Ph.D.; Ing. Simona ŠKARABELOVÁ, Ph.D.
THE ROLE OF MUNICIPALITIES IN RELATION TO NON-GOVERNMENTAL ORGANIZATIONS:
IMPLEMENTATION OF PUBLIC POLICIES TOWARDS NGOS AT THE LOCAL LEVEL 557
Ing. Zuzana PROUZOVÁ, Ph.D.
REGIONAL CAPITALS IN MEDIA: QUANTITATIVE AND QUALITATIVE ASPECTS
563
doc. Ing. Jan SUCHÁČEK, Ph.D.
THE MEDIA IMAGE OF SOUTH MORAVIAN AND MORAVIAN-SILESIAN REGION
570
Mgr. Martina MELÁROVÁ; Mgr. Martina STACHOŇOVÁ
STAKEHOLDER MAPPING IN SELECTED CZECH REGIONS
579
Ing. Martin LUŠTICKÝ; Bc. Pavla ZAUNMÜLLEROVÁ;
Ing. Lucie VÁCHOVÁ; PhDr. Jaroslava KADEŘÁBKOVÁ, CSc.
THE IMPORTANCE OF STRATEGIC MARKETING MANAGEMENT IN COMPANIES FOR
INCREASE IN THEIRS COMPETITIVENES 587
Ing. Zdeněk BEDNARČÍK, PhD., MBA
ECONOMIC ASPECTS OF TOURISM EVENTS - THEORETICAL APPROACHES TO MEASURING
THE IMPACT 593
Ing. Martin ŠAUER, Ph.D.; Ing. Ondřej REPÍK
15
NATURAL AND CULTURAL-HISTORICAL POTENTIAL - A CATALYST FOR TOURISM
DEVELOPMENT 603
Ing. Janka BERESECKÁ, PhD.
ADMINISTRATIVE BOUNDARIES AS A BARRIER TO DESTINATION MANAGEMENT
610
Ing. Andrea HOLEŠINSKÁ, Ph.D.; Pavlína JEZDINSKÁ
UTILIZATION OF THE DISPERSED SETTLEMENT POTENTIAL IN TOURISM OF NOVÁ BAŇA
„ŠTÁL“ AREA 617
Bc. Lenka ŠUHAJDOVÁ; doc. Ing. Jana JARÁBKOVÁ, PhD.; Ing. Marián HAMADA
TOURISM INDUSTRY REGIONAL ASPECTS
629
prof. PhDr. Karel LACINA, DrSc.
GREECE AS CULTURAL DESTINATION
636
Ing. Patrik KAJZAR, Ph.D.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
16
ÚVOD
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
máte před sebou sborník příspěvků
z XVI. mezinárodního kolokvia o regionálních
vědách obsahující 80 článků od 135 různých
autorů. Příspěvky se dotýkají širokého spektra
problémů, které ovlivňují úroveň regionálního
rozvoje. Jsou tak diskutovány regionální
disparity, faktory regionálního rozvoje,
regionální politika, konkurenceschopnost
regionů, environmentální témata nebo
problematika rozvoje měst a obcí. Kolokvium
dlouhodobě zaměřuje svoji pozornost zejména
na problémy, se kterými se potýkají Česká
a Slovenská republika, a na možnosti jejich
řešení.
Tradiční je také místo našeho setkání, které
vždy probíhá v některé z malebných obcí jižní
Moravy poblíž hranic České a Slovenské
republiky. Potkáváme se tak opět v prostředí
zámeckého areálu ve Valticích a věříme, že toto
setkání Vám přinese řadu nových cenných
poznatků, inspiraci pro další práci i výzkum
a případné partnery pro budoucí spolupráci.
Jsme rádi, že i v letošním roce je partnerem
kolokvia Regionální rada regionu soudržnosti
Jihovýchod, která hraje důležitou roli při
implementaci regionální politiky
v Jihomoravském kraji a v Kraji Vysočina.
Regionální rada podporuje rozvojové projekty
zaměřené na dopravní infrastrukturu, cestovní
ruch a rozvoj měst a obcí. Naši katedru
s Regionální radou dlouhodobě spojuje
spolupráce na vzdělávacích aktivitách a přípravě
studentů na jejich budoucí povolání.
Současně bychom Vás touto cestou rádi pozvali
na XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách, které je naplánované na červen 2014.
INTRODUCTION
Dear colleagues,
You are holding the proceedings of the
16th
International Colloquium on Regional
Sciences comprising 80 papers from 135
authors. The papers encompass a wide range
of issues affecting the level of regional
development: regional disparities, regional
development factors, regional policies, regions’
competitiveness, environmental issues as well
as the issue of municipal development are
discussed. In the long term, the colloquium has
been focusing on the issues that especially the
Czech Republic and the Slovak Republic have to
face and the possible ways of their solution.
The place of the meeting is traditionally one of
the picturesque villages in South Moravia near
the Czech and Slovak border. Thus we are
again meeting within the premises of the
Valtice Chateau and we believe this meeting
will bring each of you new and valuable
knowledge, inspiration for further work and
research as well as potential partners for future
cooperation.
We are glad that the partner of the colloquium
even in this year is the Regional Council for
South-East Cohesion, which plays an important
role in the implementation of regional policy in
the Jihomoravský and the Vysočina Regions.
The Regional Council supports development
projects concentrating on transport
infrastructure, tourism and development of
towns and villages. Our department has
cooperated with the Council for a long time as
concerns education activities and preparation of
students for their future jobs.
We would also like to invite you to the 17th
International Colloquium on Regional Sciences
that is planned for June 2014.
Viktorie Klímová
Vladimír Žítek
(editoři/editors)
www.econ.muni.cz/kolokvium
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
17
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-1
ODRAZ REALITY V KONCEPČNÝCH PRÍSTUPOCH
VYSVETĽUJÚCICH REGIONÁLNY ROZVOJ
REALITY IN THE MIRROR OF CONCEPTUAL REGIONAL
DEVELOPMENT APPROACHES
DOC. ING. JOZEF TVRDOŇ, PHD.
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Dep. of Public Administration and Reg. Development
Faculty of National Economy
University of Economicsin Bratislava
 Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: jozef.tvrdon@euba.sk
Anotácia
Príspevok sa zaoberá teoretickými prístupmi k rozvoju v priestore. Poukazuje na význam teoretických
prístupov, ktoré vysvetľovali vývoj v priestore a osobitne poukazuje na vývoj myslenia v druhej
polovici 20-eho storočia až po súčasnosť. Vývoj teoretického myslenia hodnotí z hľadiska
vysvetľovania reality v teoretických koncepciách, zaoberajúcimi sa regionálnym rozvojom. Záver
príspevku je zameraný na možné smery vývoja koncepčných prístupov vysvetľujúcich regionálny
rozvoj.
Kľúčové slová
rozvoj v priestore, realita v teoretických prístupoch, možné smery myslenia v budúcnosti
Annotation
The paper presents theoretical approaches toward development of space. It points at the importance
of theoretical approaches dealing with spatial development especially the development of the second
part of the 20 th century until present. Theoretical development is evaluated from the point of view of
reality in theoretical regional development concepts. The final part of the paper is devoted to possible
ways of development in theoretical approaches explaining regional development.
Key words
spatial development, reality in theoretical approaches, possible ways of thinking in the future
JEL classification: R11
Úvod
Regionálna ekonómia je oproti ostatným vedným odborom v ekonomike relatívne mladšou vednou
disciplínou. Možno konštatovať, že od vzniku regionálnej vedy v päťdesiatych rokoch minulého
storočia vzniklo množstvo teoretických prístupov vysvetľujúcich vývoj v priestore1
, ktoré boli
uplatnené pri riešení praktických problémov v oblasti regionálneho rozvoja. Vzniklo množstvo
teoretických a metodologických prístupov, na základe ktorého bol vývoj v priestore začlenený do
logických schém, ktoré regulujú a interpretujú jednotlivé stránky reprodukčného procesu v dynamicky
sa rozvíjajúcom priestore. Vznikli teoretické prístupy a zákony, ktoré vysvetľujú v trhovej ekonomike
vplyv dopytu, cien, výrobných kapacít, úroveň výstupov a ich vplyv na úroveň a dynamiku rastu
príjmov v podmienkach nerovnakých zdrojov na rozvoj v priestore.
1
Pojem „priestor“ používane ako objekt skúmania v jeho najvšeobecnejšej podobe pre vyjadrenie prebiehajúcich
ekonomických javov a procesov. Pritom jeho rozvoj skúmame v rámci regionálnej ekonómie, ktorú pokladáme za jeden z
odborov regionálnej vedy.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
18
I keď sme upozornili na význam regionálnej vedy a jej viac ako polstoročnú existenciu je z hľadiska
objektivity potrebné poukázať na teoretické prístupy, ktoré vysvetľovali vývoj v priestore a ktoré
vznikli v druhej polovici 19-eho storočia a prvej polovici 20-eho storočia.
Značný rozsah poznatkov, ktoré umožnili pochopenie súčasných interakcií medzi jednotlivými
aktérmi priestorovej štruktúry poskytuje teória lokalizácie firmy (von Thunen, A. Weber, Launhardt,
A. Losch, Christaller – nemecká škola). Teoretické východiská i pre súčasné chápanie základných
interakcií medzi priestorom a správaním sa ekonomických subjektov pochádza z oblasti teórie
lokalizácie. Teória lokalizácie dáva regionálnej ekonómie svoju vedecko-disciplinárnu identitu
a predstavuje jej teoreticko-metodologický základ. Zaoberá sa možnosťou umiestňovania firiem
a domácností. S tým je spojené množstvo teoretických vstupov (z makroekonómie, medziregionálnej
teórie obchodu, teórie rozvoja, matematická ekológia, teórie systémov), ktoré poskytli svoje nástroje
regionálnej ekonómii, ktorá tak mohla rozvinúť rozsah svojho skúmania. Z mikroekonomického
hľadiska sa teória lokalizácie zaoberá skúmaním lokalizácie firiem a domácností; ale tiež sa zaoberá
analýzou rozdielov v priestorovom rozložení ekonomických činností (vznik nerovnováhy
v priestorovom usporiadaní, vznik hierarchie v rámci sídelných systémov). Teória lokalizácie využíva
existenciu externalít a vznik aglomerácií k objasneniu takého makroekonomického fenoménu ako sú
rozdiely v priestorovom rozložení aktivít a týmto vytvára teoretický základ pre použitie dynamických
prístupov.
Ako sme uviedli regionálna veda je pomerne mladá vedná disciplína, ktorej výsledky sú obsiahnuté
v množstve teórií, modelov a prístupov, ktorých snahou bolo poskytnúť relatívne komplexný
teoretický a metodologický nástroj pre analýzu a tým i riešenie praktických problémov v priestore.
Obzvlášť silná diskusia vznikla v deväťdesiatych rokoch minulého storočia, ktorá bola zameraná na
určitú reflexiu a hodnotenie dosiahnutých výsledkov, ktoré dosiahla regionálna veda v uplynulom
období jednak z hľadiska dosiahnutých cieľov a boli tiež identifikované nové ciele, ktoré boli
adresované regionálnej vede (Bailly, 1992; Bailly and Coffey, 1994; Funck, 1991; Isserman, 1993,
1995; van Geenhuizen and Nijkamp, 1996). Dôsledok tejto diskusie prispel k posilneniu a vytvoreniu
nových teoretických a metodologických nástrojov. Súvisí to i so zvýšeným záujmom o priestor najmä
po kríze v 80-tych rokoch, kedy v rámci všeobecnej ekonomickej teórie prevládal teoretický prístup
založený na neoklasickej teórii.
Význam potreby skúmania priestoru v deväťdesiatych rokoch i v súčasnosti rastie. Dôvodom je
zvýšený záujem tvorcov politiky o staré ako aj nové regionálne a priestorové problémy. Staré
problémy, ako sú regionálne disparity (rozdiely), sa prehlbujú v rámci Európskej únie po vstupe
nových členov, ktorých výkonnosť ekonomiky ako celku je nižšia, existujú výrazné rozdiely
v ekonomickej úrovni regiónov, ktoré dosahujú nižšiu ekonomickú úroveň, ako je priemer Európskej
únie2
. Nové problémy a stanovené princípy ako je územná súdržnosť – predstavujú nové normatívne
prístupy v rámci EÚ, ktoré sú uvedené v oficiálnych dokumentoch EÚ a sú v súlade s ostatnými
princípmi Lisabonskej zmluvy (Luxemburské predsedníctvo, 2005a a 2005b)3
. V tejto súvislosti stojí
pred tvorcami teórie i politiky poskytnúť také teoretické i metodologické nástroje na ktoré sa
normatívne rozhodnutia môžu spoľahnúť.
Ďalším dôvodom, prečo je potrebné v súčasnosti rozvíjať regionálnu vedu je potreba jej širšieho
prepojenia s hlavnými teoretickými prúdmi všeobecnej ekonomickej teórie. Toto prepojenie
v súčasnosti je nedostatočné i keď sme si vedomí toho, že každá teória predstavuje model, ktorý do
určitej miery využíva metódu abstrakcie, v rámci ktorej abstrahuje od „menej významných faktorov“,
vplývajúcich na skúmaný objekt. A práve vplyv faktorov ovplyvňujúcich rozvoj v priestore (potenciál,
možnosti vytvárania produkčných sietí, klastrov a pod.) môže komplikovať závery teórie v hlavnom
ekonomickom smere.
2
Prejavilo sa to po vstupe tzv. kohéznych krajín – Španielska, Portugalska, Írska a Grécka do EÚ. Ďalej po rozsiahlom
rozšírení EÚ v máji 2004 - rozšírenie prinieslo 5% zvýšenie HDP EÚ, zvýšenie o 20% obyvateľov; v dôsledku čoho pokleslo
HDP na obyvateľa v EU o 12,5% v deň rozšírenia. Podobný efekt nastal i po vstupe Bulharska a Rumunska do EÚ.
3
„Z praktického hľadiska územná súdržnosť znamená: zameranie regionálnej a národnej ekonomiky územného rozvoja na
lepšie využívanie regionálnych potenciálov a územného kapitálu...“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
19
1. Zmeny pohľadu na úlohu priestoru
V histórii regionálnej ekonómie môžeme pozorovať rozdielne postavenie a úlohu priestoru.
V pôvodných teoretických úvahách priestor vystupuje v podobe fyzickej bariéry oproti ekonomickým
činnostiam v ňom lokalizovaným. Berie do úvahy fyzické vzdialenosti medzi vstupnými a výstupnými
trhmi v podobe dopravných nákladov. Teórie, ktoré vznikli v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch
minulého storočia používali priestor ako abstraktnú jednotku, ktorá bola rozčlenená do regiónov, ktoré
spravidla zodpovedali správnym jednotkám a ktoré boli vnútorne jednotné z hľadiska ich sociálno –
ekonomických charakteristík. Výhodou tohto poňatia priestoru je, že umožňuje využitie
makroekonomických modelov na vysvetlenie fenoménu regionálneho rastu. V oboch prípadoch
nezohrával priestor žiadnu úlohu v určovaní cesty vývoja lokálnej ekonomiky.
Radikálna zmena v pohľade na úlohu priestoru prebehla v sedemdesiatich rokoch. Priestor bol
koncipovaný ako ekonomický zdroj, ako samostatný výrobný faktor. Stal sa generátorom statických
a dynamických výhod pre firmy a kľúčovým faktorom konkurencieschopnosti miestneho výrobného
systému. Podľa teórií regionálneho rozvoja, priestor bol zdrojom rastúcich výnosov a pozitívnych
externalít, ktoré predstavujú spoločné aglomerácie a v ňom lokalizované faktory rozvoja. Vyššie
tempo rastu bolo dosiahnuté v miestnych výrobných systémoch, kde rastúce výnosy fungujú podľa
miestnej produktivity, znižujú výrobné a transakčné náklady, čo vedie k zvýšeniu efektivity
výrobných faktorov a zvýšeniu inovačnej kapacity. Regionálny rozvoj závisí od efektívnosti
koncentrovanej územnej organizácie výroby, nie na dostupnosti hospodárskych zdrojov alebo na ich
účinnejšom priestorovom usporiadaní. Priestor sa zmenil na diverzifikovano-vzťahový priestor.
Diverzifikovateľnosť priestoru je v tom, že je ľahko rozlíšiteľná (aj vnútorne v regióne) i
nevyváženosť rozdelenia jednotlivých činností. Vývoj prichádza selektívne v oblastiach, kde
koncentrovaná organizácia výroby uplatňuje svoj pozitívny vplyv na parametre statickej a dynamickej
efektívnosti. V rovnakom čase, priestor je vzťahový, v tom, že hospodárske a sociálne vzťahy
vznikajú v oblasti vykonávania kľúčových funkcií. Zaisťujú plynulejšiu realizáciu trhového
mechanizmu, vzniká a medzi jednotlivými aktérmi sa šíri viac efektívnosti a menej výrobných
nákladových procesov, akumulujú sa znalosti miestneho trhu a zrýchľuje sa tempo inovácií – a to sú
všetko faktory, ktoré podporujú miestny rozvoj.
Začlenenie aglomeračných efektov – v podobe rastúcich výnosov – do modelu čisto
makroekonomickej povahy, bolo umožnené pokrokom v matematických nástrojoch pre analyzovanie
kvalitatívneho správania sa dynamického nelineárneho systému (rozdvojenia, katastrofy a teórie
chaosu) spolu s príchodom formalizovaných ekonomických modelov, ktoré opustili hypotézy
konštantných výnosov a dokonalej konkurencie. Tieto nové pokrokové teórie si vyžadujú nové
definovanie pojmu priestoru a to diverzifikovane - štylizovaný priestor. Priestor v týchto nových
teóriách regionálneho rastu rozlišuje úroveň rýchlosti rastu príjmov aj medzi oblasťami v rámci
regiónu. Tento prístup sa odlišuje od koncepcií jednotného - abstraktného priestoru, vysvetľovaného
v teóriách regionálneho rastu v päťdesiatich a šesťdesiatich rokoch, ktorý bol jednotný v podmienkach
ponuky (odvetvová a výrobná štruktúra) a v podmienkach dopytu (Capello, 2007).
Za účelom posilnenia úlohy priestoru v inovačných aktivitách, teórie regionálneho rastu zmenili svoj
pohľad na priestor ako čistý generátor statických výhod a sústredili svoju pozornosť na úlohu
priestoru pri vytváraní znalostí a z toho prameniacu dynamiku aglomeračných efektov.
V súčasných teóriách regionálneho rastu priestor sa chápe ako „kognitívny priestor“, ktorý je schopný
využiť informácie za účelom identifikovania a riešenia problémov, alebo práve v ekonomickej oblasti
má schopnosť premeniť informácie a poznatky do inovácií a rastu produktivity. V tomto chápaní má
význam i kooperácia medzi miestnymi aktérmi. Priestor znižuje neistotu, informačné asymetrie (a teda
aj vzájomné podozrievanie medzi partnermi) a pravdepodobnosti oportunistického správania pod
hrozbou sociálnych sankcií (Camagni, 1991 a 2004). V dôsledku kognitívnej blízkosti priestor
obsahuje veľa prvkov, ktoré sú potvrdené mnohými regionálnymi ekonomickými školami (Bellet et al.
1999; Rallet a Torre, 1995; Cappellin, 2003a): prijaté kódexy správania, spoločná kultúra, vzájomná
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
20
dôvera a zmysel pre vysvetľovanie procesu vytvárania vedomostí a procesov kolektívneho učenia sa.
V kontexte vyznačujúcou sa rozmanitosťou sprostredkovateľov (ako napríklad v priemyselných
oblastiach a výrobných klástroch) šírenie znalostí „nie je výsledkom individuálnych snáh v oblasti
výskumu a vývoja v rámci jednotlivých firiem, ale skôr kombinácie doplnkových kapacít
a rozsiahlych interaktívnych vzdelávacích procesov, ktoré zahŕňajú mnoho „zákazníkov“ a
„dodávateľov“ po presne vymedzených dcérskych spoločností alebo dodávateľského reťazca“
(Cappellin, 2003b, s. 307).
Pojem priestor sa stáva v týchto prístupoch reálnym priestorom, kde funkčné a hierarchické,
ekonomické a sociálne procesy prebiehajú a sú vložené do geografického priestoru v ktorom dochádza
k rastu spolupráce, procesov učenia, ktoré sú lokálne vyvinuté, živené priestorovou blízkosťou
(„atmosféra“, efekty), sieťových vzťahov, interakcií, tvorivosťou a schopnosťou vytvárať nové
kombinácie vzťahov (Camagni a Capello, 2006).
2. Konvergencia a divergencia v priestore
Druhou oblasťou, ktorá v rámci uvedenej diskusie bola označená, že sa jej nevenovala dostatočná
pozornosť v existujúcich teoretických prístupoch bola potreba obrátenia pozornosti na praktické
problémy. Do pozornosti teórie sa dostávajú niektoré staré regionálne problémy. Jedným z týchto
problémov je diskusia o konvergencii, resp. divergencii a prístupu jednotlivých teórií k ich
vysvetleniu.
Diskusia o konvergencii resp. divergencii bola vyvolaná ako dôsledok rozšírenia EÚ o nové členské
krajiny. Z teoretického hľadiska, bol rozhodujúci pokrok dosiahnutý v tejto oblasti a tradičný rozdiel –
často opisovaný v učebniciach regionálnej ekonómie – medzi teóriou konvergencie a divergencie je
v tom, že skúmajú dôvody znižovania/zvyšovania rozdielov medzi bohatými a zaostalými regiónmi.
Na konvergenčnej strane sú teórie pochádzajúce z neoklasických východísk a ktoré vysvetľujú (vo
svojej počiatočnej formulácii) rozvoj ako proces inklinovania k rovnováhe z dôvodu vplyvu trhových
síl. V rovnováhe nie je len optimálna alokácia zdrojov ale aj rovnaká distribúcia výrobných faktorov
v priestore, ktoré zaručujú tendenciu k vyrovnávaniu úrovne rozvoja medzi regiónmi.
Na strane divergencie stoja teórie keynesiánskeho pôvodu, ktoré tým, že zavádzajú pozitívne
a negatívne mechanizmy spätnej väzby a kumulatívne priťahovanie a odčerpávanie zdrojov do
rozvinutých regiónov, predpokladajú nielen zotrvačnosť, ale aj zhoršenie nerovností medzi regiónmi
(Myrdal – teória kumulatívnych príčin).
Možno uviesť, že určitý druh zaujatosti sprevádza diskusie o rozdieloch medzi divergenčnými
a konvergenčnými teóriami v dejinách regionálnej ekonómie. V šesťdesiatich rokoch, Borts a Stein
vytvorili model (známy ako dvoj regionálny – dvoj sektorový model), v ktorom poukázali na to, že ak
dva regióny začínajú na rovnakej úrovni, a jeden rastie viac ako druhý pre externé vplyvy, je
tendencia k prehlbovaniu regionálnych rozdielov. Dôvod je nasledovný: príjmy vytvorené v regióne
na základe vyvezených výrobkov sa líšia od disponibilných príjmov v sume, ktorá sa rovná odmene
z požičaného kapitálu. Vnútorné úspory, vypočítané ako podiel disponibilného príjmu, preto nikdy
nebudú dostatočným zdrojom financovania miestnej produkcie. Nedostatok kapitálu zaručuje vysokú
odmenu tohto výrobného faktora (práce) a to vedie ku stálemu prílevu kapitálu z vonku. V dôsledku
toho regionálna miera rastu v tomto regióne je trvalo vyššia ako u ostatných regiónoch. Tok
pracovníkov do exportného regiónu mení pomer kapitálu ku pracovnej sile a tým zmierňuje rozdiely
v mierach rastu.
V posledných rokoch, pokročilé matematické a modelové nástroje ukázali, že rovnaké teórie sú
schopné vysvetliť ako procesy divergencie, tak aj konvergencie. Napríklad, zahrnutie veľkosti
ekonomiky a aglomeračných efektov do produkčnej funkcie (viac komplexne ako to bolo v modeloch
v roku 1960), neoklasický model úspešne napodobňuje rad správaní a tendencií, a to ako kontinuálne
prebiehajúce, tak aj „katastrofálne“ a sú v značnej miere vzdialené od mechanických
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
21
a jednovýznamových konvergenčných predpovedí pôvodného neoklasického modelu. Rovnakým
spôsobom rozdiely vyplývajúce z keynesiánskych modelov (najmä podľa Myrdala a Kaldora)
vyvolávajú otázky či dynamické rovnice popisujú ekonomickú logiku modelu, miestny systém buď
konverguje pri neustálom raste alebo sa odchyľuje od neho.
Je teda možné konštatovať, že pominuli dôvody pre akékoľvek dychotómie, ktoré majú byť
rozlišované medzi teóriou konvergencie a divergencie, medzi teóriami optimistickými
a pesimistickými. Avšak, problém sám o sebe je stále prítomný a to v oveľa väčšej miere ako
v minulosti. Neoklasický model, elegantný vo svojej formulácii a konzistentnosti vo svojej
ekonomickej logike, bol často kritizovaný ako nevhodný (v jeho pôvodnej formulácii) vo výklade
stálych a pretrvávajúcich regionálnych rozdielov. Naopak Keynesiánskemu modelu bolo vyčítané, že
nie je schopný predvídať územné limity vývoja kumulatívneho procesu, aj keď tieto limity majú
významný vplyv na rozvoj regiónu. Ale ak „teórie divergencie/konvergencie“ dychotómiu opustia,
navrátia vypovedaciu schopnosť každému prístupu a tým umožnia využívať široký rad koncepčných
nástrojov, pomocou ktorých sa dajú interpretovať zložité procesy rozvoja v priestore.
3. Odraz reality v koncepčných prístupoch, vysvetľujúcich regionálny rozvoj
Väčšia potreba realizmu v teóriách vysvetľujúcich regionálny rozvoj vyplýva z potreby zachytiť
procesy vo vnútri regiónu, ktoré majú nelineárny charakter, zachytiť interaktívne správanie sa
všetkých aktérov, ako i procesy vysvetľujúce regionálnu konkurencieschopnosť v kontexte
endogénnych faktorov. Otázka, či je región schopný rozvoja na základe endogénnych faktorov je
diskutovaný desaťročia. Spravidla ide o princípy ako: rozvoj regionálnych zdrojov (podnikanie, veda,
kvalifikácia), modernizácia existujúcich podnikov, rozvoj energetických a environmentálnych
projektov, vnútroregionálna dopravná vybavenosť, konkurenčná schopnosť prostredníctvom kvality
produkcie a inovácií, široká účasť regionálnych záujmových skupín a pod (Maier, G., Todtling,
F.,1998) .
Významným teoretickým prínosom v tejto oblasti je zameranie na úspory z rozsahu, ktoré spolu
s nelineárnymi nákladmi na dopravu, sú zahrnuté do rastového modelu (Krugman, 1991). Dodatočný
prínos Krugmana spočíva v zahrnutí modelovaného vzájomného pôsobenia medzi prepravnými
nákladmi a úsporami z rozsahu v oblasti výroby.
Ďalším príspevkom v rozvoji endogénnych regionálnych teórií je veľký dôraz kladený na znalosti ako
hnaciu silu rozvoja. Úplne novým pohľadom je dôraz na samoposilňovacie mechanizmy vytvárania
znalostí. V nových teóriách rastu (presnejšie v endogénnych teóriách) technologický pokrok je
exogénnou reakciou hospodárskych subjektov v konkurenčnom prostredí. Presnejšie povedané,
rastúce výnosy v produktivite prameniace z endogénnych faktorov – ako sú inovácie, úspory z rozsahu
a proces vzdelávania – sú zahrnuté v neoklasickej produkčnej funkcii, kde vyrovnávajú účinok
marginálnej produktivity jednotlivých faktorov.
Záver
Keď máme zhrnúť vyššie uvedené teoretické poznatky vysvetľujúce rozvoj v priestore, ako
i teoretické prístupy odrážajúce reálne procesy v regionálnej ekonomike, možno uviesť, že vývoj je
v skutočnosti v rozhodujúcej miere endogénny. Je v podstate závislý na koncentrácii usporiadania
aktérov, do ktorého je vložený socio-ekonomický a kultúrny systém, od ktorých závisí stupeň rozvoja
regionálnej ekonomiky. Ide o podnikateľské schopnosti, miestne výrobné faktory (práca a kapitál),
vzájomné zručnosti miestnych aktérov generujúcich kumulatívne získavanie poznatkov, rozhodovacie
schopnosti, ktoré umožňujú miestnej ekonomike a sociálnym aktérom vplývať na rozvojový proces,
podporiť ho, keď prechádza procesom zmien a inovácií a obohatiť ho o externé informácie a znalosti
potrebné na premeny regionálnej ekonomiky.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
22
Dynamiku rastúcich výnosov možno definovať ako výhody, ktoré pôsobia na kapacitu firiem
a regióny nabádajú k inováciám, stávajú sa centrom súčasných teórií, čo vedie k neoSchumpeterovským
prístupom v regionálnom rozvoji, s cieľom identifikovať úlohu priestoru
v inovačných procesoch.
Endogénne faktory vplývajúce na vznik a šírenie znalostí predstavujú prínosy v podobe dynamických
výhod plynúcich z:
 priestorovej blízkosti medzi firmami, ktorá uľahčuje výmenu vedomostí, ide o koncentráciu
inovačných činností;
 blízkosti medzi firmami, definovaných ako vzájomné vzťahy spolupráce medzi miestnymi
agentmi, zdrojom kolektívneho procesu vzdelávania a socializácie (t.j. územných vzťahov
medzi subjektmi pôsobiacimi v geografickej a sociálnej blízkosti),
 inštitucionálnej blízkosti, ktorá formuje pravidlá, predpisy a normy správania, ktoré uľahčujú
spoluprácu medzi aktérmi a preto socializácia vedomostí pomáha hospodárskym aktérom
(fyzické osoby, firmy a miestne inštitúcie) rozvíjať organizačné formy, ktoré podporujú
interaktívne vzdelávacie procesy a tým podporujú vznik inovačných systémov v priestore.
Literatúra
[1] ARMSTRONG, H., TAYLOR, J. Regional Economics and Policy. Blackwell Publishing. Great
Britain, 1993.
[2] BUČEK, M., REHÁK, Š., TVRDOŇ, J. Regionálna ekonómia a politika, Bratislava: Iura
Edition, 2010.
[3] CAPELLO, R. Regional Economics, London: Routledge, 2007. 319 p. ISBN 978-0-415-39520-
5.
[4] CAPELLO, R. Recent theoretical directions and future challenges in regional economics, In
3rd Central European Conference in Regional Science – CERS, 2009.
[5] GORZELAK, G., KUKLIŃSKI, A. Dilemmas of Regional Policie in Eastern and Central
Europe. Warszsawa: Institute of Space Economy, 1992.
[6] HALKIER, HENRIK. Governance, Institutions and Regional Policy: Trends and Chal-lenges
in Western Europe, Keynote, SIRIUS Autumn School, EPRC, Strathclyde University, Glasgow,
Storbritannien, 2002.
[7] KLAASSEN, L.H., VANHOVE, N. Regionální politika: európsky prístup (preklad – Regional
Policy: A European Approach). Ostrava: VUROM, 1990.
[8] MAIER, G., TODTLING, F. Regionálna a urbanistická ekonomika 2. Bratislava: Elita, 1998.
ISBN 80-8044-044-1.
[9] PORTER, M. E. The Competitive Advantage of Nations. New York: The Free Press, 1990.
ISBN 0-02-925361-6.
[10] SCOTT, A., STORPER, M. Regions, Globalization, Development. Regional studies, 2007,
Volume 41, 40th Anniversary Classic Papers Suplement. ISSN 0034-3404.
[11] TVRDOŇ, J. Regionálny rozvoj – teoretické východiská, In Regionálna diferenciácia,
regionálny rozvoj v Slovenskej republike v kontexte integračných dosahov, Sociologický ústav
SAV, Bratislava 2006, str. 400 - 438, [CD/ROM]. ISBN 80-85544-38-5.
Príspevok bol spracovaný v rámci riešenia projektu KEGA č. 009EU – 4/2011 „Inovácia obsahu
vzdelávania vo verejnej správe a nadväzná tvorba modernej vysokoškolskej učebnice“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
23
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-2
ROZVOJ A KONVERGENCE REGIONŮ BÝVALÉ NDR
A ČESKOSLOVENSKA
DEVELOPMENT AND CONVERGENCE OF THE FORMER GDR AND
CZECHOSLOVAKIA
DOC. ING. IVANA KRAFTOVÁ, CSC.
ING. PETRA APPLOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz, Petra.Applova@upce.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je komparovat úroveň růstu a konvergence regionů bývalé NDR a
Československa a zhodnotit, jak se v tomto směru vyvíjí v poslední době s vazbou na finanční podporu
EU německé regiony jako součást většího státního celku a české a slovenské regiony jako části
samostatných státních útvarů, přičemž je všechny spojuje jejich členství v integračním seskupení EU.
Pro komparativní posouzení rozvoje a konvergence NUTS 2 vybraných zemí je zvoleno pět ukazatelů
(regionální HDP na obyvatele, míra nezaměstnanosti, zaměstnanosti v high tech sektoru, lidské zdroje
ve vědě a technologiích a disponibilní důchod domácností). Zvlášť je analyzována alokace finanční
podpory EU u sledovaných zemí. Ukazuje se, že začlenění regionů samostatného státu (NDR) do větší,
silnější a rozvinutější ekonomiky (SRN) nemusí pro ně nutně znamenat vyšší dynamiku růstu a
zvyšování regionální konvergence ve všech směrech.
Klíčová slova
rozvoj regionů, konvergence NUTS 2, ekonomická integrace
Annotation
The purpose of the article is to compare the level of regional growth and convergence of the former
GDR and Czechoslovakia. This is delivered by evaluating the recent development of selected EU
member-states related to financial support from the EU - firstly the German regions as part of a
larger state entity and secondly the Czech and Slovak regions as parts of separate states. Five
indicators are selected for comparative assessment of the growth and convergence of the NUTS 2
(regional GDP per capita, unemployment rate, employment in the high tech sector, human resources
in science and technologies and disposable household income). The allocation of the EU financial
support into the selected countries is analyzed apart. It appears, the inclusion of regions of an
independent state (GDR) into larger, stronger and more developed economy (Germany) may not
necessarily mean a higher growth rate and increasing regional convergence in all directions.
Key words
regional development, convergence of NUTS 2, economic integration
JEL classification: O57, R11
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
24
Úvod
V rámci dosavadní kohezní politiky EU lze označit za prioritní: regionální konvergenci a zvyšování
regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. K naplňování vytýčených cílů v tomto směru mají
napomáhat finanční prostředky soustředěné do strukturálních a kohezního fondu. Současně však je
dosahování těchto stanovených cílů silně ovlivňováno jednak procesem rozšiřování EU, jednak
společensko-politickými změnami konce 20. století.
Politika hospodářské a sociální soudržnosti je bezpochyby klíčovou politikou EU zakotvenou již
v dokumentech z roku 1986, kdy právě Jednotný evropský akt učinil z hospodářské a sociální
soudržnosti novou oblast působnosti Evropského společenství a stanovil její cíle a prostředky
s akcentem na systematické využívání strukturálních fondů. Největší reforma týkající se strukturálních
fondů byla schválena Maastrichtskou smlouvou v roce 1993, neboť došlo mimo jiné k přizpůsobení
hlavních cílů fondů současným hospodářským změnám. Významné změny ve financování regionální
politiky přinesla následně Agenda 2000, kdy došlo ke zvýšení koncentrace finanční pomoci a taktéž
k vytvoření nového nástroje předvstupní pomoci, který měl za cíl usnadnit přizpůsobení
kandidátských zemí střední a východní Evropy přistoupení k EU. Poslední, tj. aktuální vymezení cíle
regionální politiky EU je obsaženo v Lisabonské smlouvě, která říká, že „…unie za účelem podpory
harmonického vývoje rozvíjí a prosazuje svou činnost vedoucí k posilování hospodářské, sociální a
uzemní soudržnost. Unie se především zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých
regionů a na snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů.“ (c-European Commission, 2010)
Co se týká vývoje objemu finanční podpory členským státům v oblasti kohezní politiky, lze sledovat
historicky rostoucí tendenci, kdy ve schváleném rozpočtu na rok 2013 tvoří výdaje na regionální
konvergenci a na růst konkurenceschopnosti a zaměstnanosti přes 46 % celkových výdajů rozpočtu.
(Evropská unie, 2010)
Zajímavou dílčí otázkou v souvislosti s uplatňováním kohezní politiky EU je, jak se vyvíjejí dva
bývalé relativně vyspělé státní útvary „sovětského“ bloku - Německá demokratická republika (NDR) a
Československo, resp. Československá socialistická federativní republika (ČSFR) po té, co se jednak
změnil jejich status quo (NDR se stala součástí SRN na podzim roku 1990), ČSFR se v roce 1993
rozdělilo na dva samostatné státy – Českou republiku (ČR) a Slovenskou republiku (SR). Přitom
v rámci sovětského bloku patřily oba státy (NDR a socialistické Československo) k těm
nejvyspělejším. Měřeno např. úrovní společenského produktu na 1 obyvatele převyšovalo
Československo koncem 70. let 20. století ostatní členské země RVHP (Rady vzájemné hospodářské
pomoci) o cca 25 %, NDR dokonce o více než 30 % (Klusáková, 1980, s. 283-284). Bývalá NDR
představovala cca 30 % rozlohy a cca 20 % obyvatel dnešního Německa; Slovensko tvořilo 38 %
rozlohy ČSFR a mělo zhruba 45 % jejích obyvatel.
1. Cíl a metody
Cílem tohoto příspěvku je komparovat úroveň rozvoje a konvergence regionů bývalé NDR a
Československa a zhodnotit, jak se v tomto směru vyvíjí v jejich současné realitě s vazbou na finanční
podporu EU německé regiony jako součást většího státního celku a české a slovenské regiony jako
části samostatných státních útvarů, přičemž je všechny spojuje jejich členství v integračním
seskupení EU. Jistou souvislost lze spatřovat v tomto směru i s definovanými pojmy δ a β
konvergence v polovině 90. let minulého století R. J. Barroem a Sala-i-Martinem, kteří - zjednodušeně
řečeno – δ konvergenci vnímají jako snižování rozptylu reálných příjmů na obyvatele v ekonomikách
v průběhu doby, vedle toho β konvergenci jako negativní korelaci mezi růstem příjmů a jeho výchozí
úrovní sledovaných ekonomik (Barro, Sala-I-Martin, 2004), (Young&Higgins&Levy, 2004).
Pozornost je soustředěna na regiony na úrovni NUTS 2, do vzorku zemí jsou kromě regionů Německa,
ČR a SR zařazeny navíc regiony Rakouska, jako doplňující komparační prvek. Rakousko představuje
zemi teritoriálně blízkou, od roku 1995 je členem EU (Fárek&Kraft, 2012, s. 140) a vykazuje relativně
vysokou výkonnost v rámci EU – HDP na obyvatele v PPS v roce 2000 v porovnání EU 27 = 100
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
25
dosáhl u Rakouska hodnoty 132, u Německa 118, ČR už jen 71 a SR 50 bodů (a-Eurostat, 2013).
Co do rozlohy i počtu obyvatel je srovnatelné nejspíše s ČR, přičemž rozloha je oproti ČR větší
o cca 6 % a počet obyvatel menší o cca 9 %.
Pro komparativní posouzení rozvoje a konvergence NUTS 2 vybraných zemí byly zvoleny ukazatele:
 regionální HDP na obyvatele jako základní komplexní ukazatel výkonnosti ekonomiky,
 míra nezaměstnanosti v regionu, která ukazuje na míru naplňování jednoho z kohezních cílů
EU, kterým je zaměstnanost,
 jako výraz potenciálu růstu ekonomiky byl vybrán ukazatel
o zaměstnanosti v high tech sektoru ve sledovaných regionech
o a lidské zdroje ve vědě a technologiích,
 jako ukazatel životní úrovně byl zvolen disponibilní důchod domácností ve sledovaných
NUTS 2.
Zvlášť je analyzována alokace finanční podpory EU u sledovaných zemí.
Výzkumem byly ověřovány dvě hypotézy:
I. Silná německá ekonomika přispěla k vyšší míře růstu (měřeno HDP na obyvatele) a konvergence měřeno
ukazateli b) až d) - uvnitř regionů bývalé NDR i vůči regionům bývalého Západního Německa
je vyšší, než tomu bylo u států vzniklých rozdělením bývalé ČSFR, ale i Rakouska.
II. Alokace finanční podpory EU adekvátně naplňuje cíle růstu a konvergence regionů ve sledovaných
zemích.
Vývoj rozvoje pomocí ukazatelů a) až d) byl posouzen porovnáním let 2000 a 2010, pro určení vývoje
konvergence byly využity míry variability – směrodatná odchylka a variační koeficient. Pro vyšší
ilustrativnost výsledků jsou propočty doplněny i grafickou analýzou.
2. Výsledky a diskuze
Výchozím zjištěním byla úroveň vybraných ukazatelů ve zvoleném základním období, tj. v roce 2000.
Úroveň je hodnocena pomocí aritmetického průměru hodnot NUTS 2 analyzovaných zemí (viz. Tab.
1). V tabulce jsou tučně vyznačeny hodnoty nejlepší, šedivě podbarveny hodnoty nejhorší. Rakousko
vykazuje nejlepší hodnoty v regionálním HDP na obyvatele a v míře nezaměstnanosti, přičemž
nezanedbatelně předstihuje Západní Německo. To však vede – třebaže ne s takovým předstihem –
v úrovni disponibilního důchodu domácností. Ve všech zmíněných třech ukazatelích dosahuje nejhorší
úrovně v roce 2000 Slovensko. Poněkud překvapivě v míře lidských zdrojů ve vědě a technologiích
vykazuje nejvyšší průměrnou regionální hodnotu bývalá NDR (protipólem s nejnižší hodnotu je jinak
výkonné Rakousko), která současně v míře zaměstnanosti v high tech sektoru dosahuje hodnotu
nejnižší (zde je jejím protipólem vyspělé Západní Německo).
Tab. 1: Průměrná regionální úroveň vybraných ukazatelů v analyzovaných zemích v roce 2000
ukazatel jednotka CZ SK DE E DE W AT DE
Regionální HDP na
obyvatele
PPS na obyvatele 13 638 11 200 20 920 23 363 24 256 23 014
Disponibilní důchod
domácností
PPS na obyvatele 7 026 5 840 12 620 15 455 15 145 14 801
Míra nezaměstnanosti % 8,93 17,68 15,92 5,72 4,28 7,32
Lidské zdroje ve vědě
a technologiích
% z ekonomicky
aktivní populace
29,85 28,75 39,03 38,07 27,97 38,27
Zaměstnanost v high
tech sektoru
% z celkové
zaměstnanosti
4,19 4,36 3,87 4,93 4,46 4,72
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Eurostatu (a až e).
Při porovnání relace max/min jednotlivých ukazatelů v rámci analyzovaných zemí, se pak nejvyšší
převis pojí s mírou nezaměstnanosti (4,13krát převyšuje maximální hodnota minimální), v případě
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
26
disponibilního důchodu domácností jde zhruba o trojnásobek (2,65), u regionálního HDP na obyvatele
zhruba o dvojnásobek (2,17). Relace podstatně nižší mají zbývající dva ukazatele odrážející potenciál
výkonnosti a konkurenceschopností: maximum lidských zdrojů ve vědě a technologiích 1,4krát
převyšuje minimální hodnotu, zaměstnanost v high tech sektoru je s relační hodnotou 1,28
nejvyrovnanější
2.1 Variabilita růstu a konvergence NUTS 2
Variabilita je posuzována srovnáním let 2000 a 2010, pouze v případě disponibilního důchodu
domácností jsou poslední data zveřejněna za rok 2009 a ukazatel zaměstnanosti v high tech sektoru
byl naposled zjišťován za rok 2008. Růst byl měřen pomocí geometrického průměru indexů růstu
mezi sledovanými dvěma roky u jednotlivých NUTS 2 za příslušnou zemi. Pro hodnocení variability
byl vypočten index růstu variačního koeficientu, který byl vypočítán z variačních koeficientů
hraničních let jednotlivých NUTS 2 a po té z něj vypočten aritmetický průměr pro každou zemi.
Graf 1: Geometrický průměr růstu regionů NUTS 2 vybraných ukazatelů
Legenda: RHDP-obyv. = regionální hrubý domácí produkt na obyvatele; DDD = disponibilní důchod domácností;
nezam. = míra nezaměstnanosti; HRST = lidské zdroje ve vědě a technologiích; EHTS = zaměstnanost v high tech sektoru
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Eurostatu (a až e).
Graf 1 odráží realitu nejnižšího průměrného růstu výkonnosti regionů bývalé NDR (RHDP/obyv. první
sloupec), stejně jako nejnižšího růstu spotřeby (DDD - druhý sloupec). V obou těchto
ukazatelích výrazně rostou regiony Slovenska, následovány regiony ČR. Třetí sloupec znázorňuje
vývoj nezaměstnanosti, tj. hodnocení je opačné a lze konstatovat, že s daným problémem se NUTS 2
bývalé NDR vypořádaly nejlépe. Naopak data ukazují jakýsi přeliv tohoto problému do Západního
Německa.
Geometrický průměr ukazatelů potenciálu výkonnosti a konkurenceschopnosti (HRST – čtvrtý
sloupec a EHTS – pátý sloupec) ukazuje v případě HRST poměrně vyrovnané hodnoty napříč
zeměmi, ale i zde vykazují regiony bývalé NDR následované regiony Západního Německa nejnižší
hodnoty, což ale může být zapříčiněno relativně vysokou výchozí úrovní ukazatele HRST. Vývoj
zaměstnanosti
v high tech sektoru se jeví jako problematický v případě regionů Rakouska (pokles), v ostatních
zemích je průměrný regionální růst relativně vyrovnaný, nejlepší hodnoty dosahují regiony ČR.
Naproti tomu Graf 2 ilustruje změnu variability NUTS 2 analyzovaných zemí ve sledovaném období.
Na první pohled je z něj patrná převaha konvergenčních trendů, tedy snižování variability regionů
NUTS 2 v jednotlivých zemích, třebaže ne ve všech ukazatelích.
1,418
1,861
1,120
1,278
1,251
1,253
1,378
1,759
1,183
1,192
1,214
1,190
0,853
0,771
0,704
1,061
0,944
0,995
1,227
1,254
1,073
1,111
1,271
1,102
1,166
1,090
1,097
1,078
0,882
1,081
0,600
0,800
1,000
1,200
1,400
1,600
1,800
2,000
CZ SK DE E DE W AT DE
RHDP-obyv DDD nezam. HRST EHTS
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
27
Graf 2: Index růstu variačního koeficientu regionů NUTS 2 vybraných ukazatelů
Legenda: RHDP-obyv. = regionální hrubý domácí produkt na obyvatele; DDD = disponibilní důchod domácností;
nezam. = míra nezaměstnanosti; HRST = lidské zdroje ve vědě a technologiích; EHTS = zaměstnanost v high tech sektoru
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Eurostatu (a až e).
Lze konstatovat, že variabilita regionů se zvýšila v ČR u regionálního HDP na obyvatele, na
Slovensku rovněž – třebaže v menší míře – za to se výrazněji zvýšila variabilita ukazatele spotřeby
(DDD), v regionech bývalé NDR vzrostla poměrně významně variabilita regionů z hlediska lidských
zdrojů ve vědě a technologiích (tj. pro regiony bývalé NDR jeden z nejproblematičtějších ukazatelů
z hlediska růstu v porovnání s ostatními zeměmi). Mírné zvýšení variability zaznamenávají regiony
Západního Německa, a to jak v regionálním HDP na obyvatele, tak v obou ukazatelích potenciálu
výkonnosti a konkurenceschopnosti.
2.2 Vývoj alokace finanční podpory EU
Vývoj alokace finanční podpory EU v rámci vybraných ekonomik je sledován kumulativně do roku
2000, resp. 2010 (v obou případech včetně), a to pomocí absolutního a relativního ukazatele, tj. ve
vztahu k počtu obyvatel dané ekonomiky (viz. Tab.2). Výchozím obdobím je u Německa - pro které
jsou ale bohužel k dispozici pouze data za celou zemi - rok 1990, u Rakouska rok 1995, tj. rok
přistoupení do EU, a v případě ČR a Slovenska rok 2000, kdy země obdržely první finanční
prostředky z fondů EU v rámci předvstupní pomoci.
Z tabulky 2 vyplývá, že převážná většina zdrojů podpory je alokována ve všech analyzovaných
zemích na konvergenci regionů. Jak v prvním kratším sledovaném období (kde je možné hodnotit
pouze Německo a Rakousko), tak v delším sledovaném období představuje podíl kolem 80 % celkové
podpory. Zvláštní vývoj vykazuje pouze Rakousko, které v období 2001-2010 tento podíl výrazně
snižuje až k hranici 55 %.
Zajímavější je ale srovnání relativních hodnot. V prvním období jsou pochopitelně nižší částky
podpory na obyvatele v ČR a na Slovensku, neboť je zde zahrnuta pouze předvstupní podpora roku
2000. Německo v tomto období převyšuje přijatou podporou Rakousko o cca 40 %, což vyplývá nejen
z delší doby existence v roli příjemce, ale je možné dedukovat i vliv přítomnosti spolkových zemí
bývalé NDR. V delším období je patrné, že se rozdíly mezi analyzovanými zeměmi snižují, ale
překvapivě relativně nejvyšší podporu získává Německo, které Rakousko s nejnižší relativní podporou
převyšuje o necelých 25 %; převýšení Rakouska Slovenskem (10 %) a ČR (9 %) je již výrazně menší.
0,200
0,400
0,600
0,800
1,000
1,200
1,400
CZ SK DE E DE W AT DE
RHDP-obyv DDD nezam. HRST EHTS
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
28
Tab. 2: Vývoj alokace finanční podpory EU do vybraných zemí
Alokace finanční podpory EU jednotka CZ SK DE AT
do roku 2000 na konvergenci regionů mil EUR x x 26 309,20 1 706,30
do roku 2000 na růst
konkurenceschopnosti a zaměstnanosti
mil EUR x x 5 437,80 472,40
do roku 2000* celkem mil EUR 97,90 60,70 31 747,00 2 178,70
do roku 2010 na konvergenci regionů mil EUR 7 581,50 3 667,00 64 415,70 4 247,50
do roku 2010 na růst
konkurenceschopnosti a zaměstnanosti
mil EUR 430,00 398,70 16 428,20 2 413,20
v rámci předvstupní podpory EU
do roku 2010
mil EUR 1 055,70 682,30 x x
do roku 2010* celkem mil EUR 9 067,20 4 748,00 80 843,90 6 660,70
do roku 2000 na konvergenci regionů EUR/obyv. x x 320,21 213,23
do roku 2000 na růst
konkurenceschopnosti a zaměstnanosti
EUR/obyv. x x 66,18 59,03
v rámci předvstupní podpory EU
do roku 2000
EUR/obyv. 9,53 11,24 x x
do roku 2000 na obyvatele* celkem EUR/obyv. 9,53 11,24 386,39 272,26
do roku 2010 na konvergenci regionů EUR/obyv. 721,58 675,95 787,46 507,15
do roku 2010 na růst
konkurenceschopnosti a zaměstnanosti
EUR/obyv. 40,93 73,49 200,83 288,13
v rámci předvstupní podpory EU
do roku 2010
EUR/obyv. 100,48 125,77 x x
do roku 2010 na obyvatele* celkem EUR/obyv. 862,99 875,21 988,29 795,28
*včetně finanční podpory EU v rámci předvstupní podpory EU ČR, Slovenska.
Pozn.: počet obyvatel za rok 2000, resp. 2010.
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Evropské komise (a, b) a Eurostatu (f).
Z posouzení alokace podpory za celé sledované období podle cílů kohezní politiky plyne pro každý
z cílů výsledek odlišný. Z hlediska podpory cíle konvergence získává Rakousko relativně nejméně (při
obecně výrazné převaze této částky je to pochopitelné s ohledem na výše komentovaný výsledek),
nejvíce je převyšuje Německo (o 55 %), následuje ČR (42 %) a posléze Slovenko (33 %). V případě
podpory cíle konkurenceschopnosti a růstu naopak Rakousko získává nejvíce (viz výše zmíněný
posun v rozložení celkové podpory), Německo dosahuje zhruba 70 % hodnoty Rakouska, Slovensko
se ocitá na úrovni cca 25 % a Česká republika dokonce pouze 14 %.
Závěr
Cílem hospodářské a sociální soudržnosti je snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi
regiony členských zemí, a to především u „nových“ členských zemí, které rozšířily EU od roku 2004.
Předpokládá se, že v rámci prvního cíle regionální politiky, tj. konvergence regionů, je podpora
směřována do nejzaostalejších regionů členských ekonomik, v rámci cíle růstu regionální
konkurenceschopnosti a zaměstnanosti jsou podporovány všechny regiony nespadající pod cíl
konvergence s cílem pomoci bohatším regionům, aby si vedly ještě lépe, a to v zájmu vytvoření
řetězového efektu v rámci celé EU.
Prezentovaná analýza ukazuje, že sice pro regiony bývalé NDR znamenalo jejich začlenění do
Německa zvýšení úrovně výkonu a životní úrovně oproti zemím bývalého Československa, nikoli
však na průměrnou úroveň regionů bývalého Západního Německa. Tento počáteční růst pak v dalším
období, kdy oba samostatné státy – ČR a Slovensko – vykazují relativně vysoké míry růstu obou
zmíněných ukazatelů, přivádí regiony bývalé NDR v podstatě ke stagnaci. K první části první
hypotézy je tedy nutno podotknout, že její platnost nastala jen v určitém omezeném počátečním
časovém úseku po sjednocení Německa. To, co lze u všech tří ekonomik, které jsou v centru
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
29
pozornosti analýzy považovat na pozitivně se vyvíjející oproti jejich okolí, je vývoj míry
nezaměstnanosti. Podle hodnot doplňujících ukazatelů hodnotících potenciál regionů je zřejmé, že zde
záleží nejen na výchozí dosažené úrovni, ale také na tzv. nabalovacího efektu „jádrových“ regionů či
„center excelence“ a hospodářské politice státu. K druhé části vyslovené první hypotézy lze
konstatovat, že až na výjimku ukazatele „lidské zdroje ve vědě a technologiích“, v němž dosahovaly
regiony bývalé NDR ve srovnání s ostatními analyzovanými regiony výrazně vyšších hodnot, došlo
zde (v bývalé NDR) k vyšší míře konvergence (= poklesu variability) regionů.
Poměr prostředků alokovaných na konvergenční a prorůstové cíle EU ukazuje v rámci evropské
kohezní politiky na preferenci konvergence před růstem. Z porovnání alokace relativní, tj. na
obyvatele, není překvapivé na jednu stranu, že výkonem ekonomicky velmi vyspělé Rakousko zvyšuje
ve sledovaném dlouhém období alokaci ve prospěch růstu – na úkor podpory konvergence, neboť
variabilita jeho regionů se snižuje -, na druhou stranu, překvapivé je, že i vyspělé Německo má
vysokou míru prorůstové alokace a současně v podpoře konvergence regionů na obyvatele předstihuje
relativně slabší českou a slovenskou ekonomiku. Právě tyto relativní hodnoty nutně vedou k závěru,
že finanční alokace prostředků pro naplňování cílů kohezní politiky jsou skutečně vedeny spíše
politikou než ekonomikou. Je třeba dodat, že i toto poslední tvrzení v sobě obsahuje rozpor spočívající
ve vnímání „ekonomické opodstatněnosti“ jakýchkoli podpor v rámci tržní ekonomiky.
Literatura
[1] BARRO, R. J., SALA-I-MARTIN, X. Economic growth [online]. 2nd ed. Cambridge, Mass.:
MIT Press, 2004, xvi, 654 p. [cit. 2013-04-29]. ISBN 02-620-2553-1.
[2] EUROPEAN COMMISION (a). EU expenditure and revenue [online]. [cit. 2013-04-20]
Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/budget/revexp/revenue_and_expenditure_files/data/revenue_and_expenditur
e_en.xls>.
[3] EUROPEAN COMMISION (b). European Union budget 2008: financial report [online].
Luxembourg: European Communities, 2009, [cit. 2013-04-20]. ISBN 978-927-9120-183.
[4] EUROPEAN COMMISION (c). Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské Unie. In:
Ústřední věstník Evropské unie. 2010, C83, 47.
[5] EUROSTAT (a). GDP per Capita in PPS. [online]. [cit. 7.4.2013] Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu>.
[6] EUROSTAT (b). Disposable income of private households by NUTS 2 regions. [online]. [cit.
7.4.2013] Dostupné z: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/>.
[7] EUROSTAT (c). Unemployment rate by NUTS 2 regions. [online]. [cit. 6.4.2013] Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu> .
[8] EUROSTAT (d). Human resources in science and technology (HRST) by NUTS 2 regions.
[online]. [cit. 6.4.2013] Dostupné z: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu>.
[9] EUROSTAT (e). Employment in high-tech sectors (high-tech manufacturing and high-tech
knowledge-intensive services) by NUTS 2 regions. [online]. [cit. 6.4.2013] Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu>.
[10] EUROSTAT (f). Population on 1 January. [online]. [cit. 15.4.2013] Dostupné z:
<HTTP://epp.eurostat.ec.europa.eu>.
[11] FÁREK, J., KRAFT, J., Světová ekonomika v epoše globálních změn. Liberec: Technická
univerzita v Liberci, 2012. ISBN 978-80-7372-910-3.
[12] KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Z. a kol., Světová ekonomika. Praha: Univerzita Karlova, 1980.
ISBN b.č.
[13] YOUNG, A. T., HIGGINS, M. J., LEVY, D., Sigma-Convergence Versus Beta-Convergence:
Evidence from U.S. County-Level Data. Working Paper, Emory University, Atlanta, April 27,
2004.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGFES01/2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
30
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-3
SOCIOEKONOMICKÁ ÚROVEŇ A FAKTORY
KONKURENCESCHOPNOSTI REGIONŮ V ČR
SOCIO-ECONOMIC LEVEL AND REGIONAL COMPETITIVENESS
FACTORS OF REGIONS IN THE CZECH REPUBLIC
PROF. RNDR. RENÉ WOKOUN, CSC.
ING. NIKOLA KREJČOVÁ
Katedra regionálního a lokálního rozvoje
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n. Labem
Department of Regional and Local Development
Faculty of Social and Economic Studies
Jan Evangelista Purkyně University in Ústí n.Labem
 Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: rene.wokoun@ujep.cz, nikola.krejcova@ujep.cz
Anotace
Regionální konkurenceschopnost je relativně nové, ale v regionální vědě a ekonomické geografii často
diskutované téma. Ve vztahu k celkové socioekonomické úrovni územních celků je
konkurenceschopnost vnímána jako schopnost územních celků uspět v soutěži s ostatními, přičemž do
hodnocení úspěchu je zahrnuta celá řada podstatných aspektů socioekonomické vyspělosti daného
regionu. Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit konkurenceschopnost regionů České republiky na
základě jejich socioekonomické úrovně a indexu konkurenceschopnosti (RCI) a dále identifikovat
klíčové faktory regionální konkurenceschopnosti regionů ČR. Konkurenceschopnost a
socioekonomická úroveň regionů je determinována dostupnými ekonomickými a sociálními indikátory
za období 2007-2011. Provedené analýzy prokázaly přetrvávající významné rozdíly
v socioekonomické úrovni a konkurenceschopnosti mezi regionem Hl. m. Prahy a zbytkem území ČR a
potvrdily platnost hlavních faktorů konkurenceschopnosti regionů v České republice.
Klíčová slova
regionální konkurenceschopnost, faktory regionální konkurenceschopnosti, socioekonomická úroveň
regionů, HDP, region NUTS II
Anotation
Regional competitiveness is relatively new but often discussed issue in the field of regional science
and economic geography. In relation with the overall socio-economic level of regions, competitiveness
is considered as the ability of regions to successfully compete with others and many aspects of the
socio-economic performance are taken into account in the evaluation. The aim of this paper is to
assess competitiveness of regions in the Czech Republic on the basis of their socio-economic
performance and the regional competitiveness index (RCI), and then to identify key factors of
competitiveness of regions in the Czech Republic. Both the socio-economic level and regional
competitiveness are determined by selected economic and social indicators available for the period of
2007-2011. The analysis showed lasting significant disparities between the capital of Prague and the
rest of the country and confirmed validity of the main factors of competitiveness of regions in the
Czech Republic.
Key words
regional competitiveness, factors of regional competitiveness, socio-economic level of regions, GDP,
NUTS II region
JEL classification: R12
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
31
Úvod
Ekonomický rozvoj je v tržních ekonomikách jednoznačně spojen s pojmem konkurenceschopnosti
jako základního měřítka dlouhodobé úspěšnosti firem a rovněž států a jejich regionů, měst i obcí.
(Wokoun, 2010). Teoretické, metodologické i praktické otázky konkurenceschopnosti ve smyslu
konkurenceschopnosti podniků jsou v ekonomické teorii dobře definované. V případě regionální
konkurenceschopnosti tomu tak však není. Přitom lze uvést, že v současnosti je regionální dimenze v
analýzách a teoretických pracích silně zdůrazňována. Souvisí to s poznáním, že to jsou právě regiony,
které jsou základem národní konkurenceschopnosti, neboť právě na jejich úrovni dochází k přímému
střetu mezi tvůrci znalostí a jejich uživateli. Prosperita regionu (F. Corvers, 2003) pak závisí
především na tom, jak se podaří danému regionu překonat případnou propast mezi těmito dvěma
skupinami subjektů.
Dalším důvodem, proč je v poslední době kladen větší důraz na regionální úroveň, jsou změny ve
světové ekonomice, kdy dochází k její „regionalizaci“ na úrovni nadnárodních uskupení. To vede k
jistému omezení role národních států, které ztrácejí některé možnosti v rámci provádění
makroekonomické hospodářské politiky. Je možné deklarovat, že jednotlivé státy jsou stále více
vnímány jako regiony v rámci nadnárodních integračních seskupení vzhledem k charakteru postupů,
jimiž ovlivňují některé ekonomické jevy. Tyto postupy se spíše podobají postupům regionálních
autorit (M. Beneš, 2006). Podrobnější rozbor dostupné literatury o regionální konkurenceschopnosti
již byl publikován autory v časopise Regionální studia (R. Wokoun, 2010) a v odborné knize
Konkurenceschopnost regionů Evropské unie a České republiky (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová
J., Damborský M., Pělucha M., 2012). Další zpracované přehledy literatury obsahují zejména
publikace autorů Porter, M. (1990, 1992), Capello, R., Nijkamp, P., et al. (2009), Huggins, R. (2003),
Turok, I. (2003), Skokan K. (2004), Viturka M. (2007).
1. Cíl a metody
Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit konkurenceschopnost regionů České republiky podle jejich
socioekonomické úrovně a indexu konkurenceschopnosti a identifikovat klíčové faktory regionální
konkurenceschopnosti regionů České republiky. S ohledem na skutečnost, že projevem konkurenceschopnosti
je zejména ekonomická výkonnost při zachování environmentálních a sociálních podmínek,
byly autory zvoleny pro analýzu hodnotící projevy konkurenceschopnosti následující ukazatele:
 Hrubý domácí produkt - představuje základní ukazatel ekonomické výkonnosti regionu
představující agregovaný ekonomický výkon regionu. Spolu s mírou nezaměstnanosti
dokáže dobře ilustrovat ekonomickou situaci regionu.
 Míra nezaměstnanosti - představuje nejpřesnější ekonomický indikátor, který velmi dobře
dokresluje aktuální ekonomickou situaci region z důvodu rychlosti, s jakou reaguje na
změny v ekonomice.
 Průměrný příjem - základní ukazatel sociální úrovně reflektující disponibilní zdroje pro
uspokojování základních potřeb a zajištění spotřebitelských standardů. Spolu s
dlouhodobou nezaměstnaností představuje klíčový ukazatel sociální situace.
 Podíl dlouhodobé nezaměstnanosti – ukazatel představující nejhorší formu
nezaměstnanosti. Dlouhodobě nezaměstnaní ztrácí pracovní návyky, utíkají mu nové
trendy v oboru. Dlouhodobá nezaměstnanost dále přispívá ke zvýšení kriminality.
 Hrubá přidaná hodnota – důležitý ukazatel přítomnosti odvětví s vyšší přidanou hodnotou
v regionu jako předpoklad současné a budoucí ekonomické prosperity.
 Počet obyvatel regionu – ukazatel rezidenční atraktivnosti regionu.
Regionální konkurenceschopnost regionů ČR je porovnávána s výsledky výzkumného projektu, jehož
cílem bylo mimo jiné sestavit žebříček regionů EU podle hodnoty indexu konkurenceschopnosti (RCI)
(Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012). Výpočet indexu
konkurenceschopnosti zahrnoval vybrané ekonomické, sociální a environmentální indikátory za
regiony NUTS II v Evropské unii za období 2006-2009.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
32
2. Vybrané základní ukazatele pro porovnávání regionální konkurenceschopnosti
a socioekonomické úrovně regionů ČR
Podle hodnoty indexu regionální konkurenceschopnosti (RCI) se regiony ČR umístily s výjimkou Hl.
m. Prahy až v druhé polovině sestaveného evropského žebříčku. Hodnoty RCI a pořadí regionů ČR
v rámci evropského srovnání ukazuje Tabulka 1.
Tab. 1: Pořadí regionů ČR podle indexu regionální konkurenceschopnosti
Zdroj: (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012)
Z uvedených hodnot RCI je zřejmý výrazný rozdíl mezi Hl. m. Prahou a ostatními regiony ČR.
Socioekonomická úroveň většiny regionů je v evropském měřítku srovnatelná s nejslabšími regiony
Evropské unie, zejména Polska, Maďarska, a Rumunska, jak ukazuje Tabulka 2.
Tab. 2: Pořadí regionů EU srovnatelných s regiony ČR
Pořadí v rámci EU Region RCI
238 Slaskie 23,96%
239 Wielkopolskie 23,72%
240 Stredné Slovensko 23,62%
241 Moravskoslezsko 23,23%
242 Lódzkie 22,96%
243 Malopolskie 22,86%
244 Nord-Est 22,75%
245 Severozápad 22,70%
246 Észak-Alföld 22,64%
247 Východné Slovensko 22,32%
248 Sud-Vest Oltenia 22,24%
249 Dolnoslaskie 22,20%
Zdroj: (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012)
Základním ukazatelem pro hodnocení socioekonomické úrovně regionů je hrubý domácí produkt,
který představuje hodnotu statků a služeb, jež byly v daném regionu vyprodukovány.
Pořadí v rámci EU Region RCI
20 Praha 50,45%
165 Střední Čechy 36,27%
193 Jihozápad 32,04%
226 Jihovýchod 28,25%
228 Severovýchod 27,35%
232 Střední Morava 25,65%
241 Moravskoslezsko 23,23%
245 Severozápad 22,70%
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
33
Tab. 3: Vývoj regionálního HDP b.c. (NUTS II), rok 2000=100 %
NUTS II 2007 2008 2009 2010 2011
Průměrné tempo růstu
HDP (2000-2011)
Praha 177,61 190,92 185,54 190,86 190,13 1,06
Střední Čechy 166,71 176,33 169,05 169,59 174,54 1,05
Jihozápad 155,47 154,34 153,77 156,17 157,80 1,04
Severozápad 150,67 156,27 158,66 154,78 153,00 1,04
Severovýchod 146,33 150,54 147,62 149,73 151,07 1,04
Jihovýchod 159,38 167,87 165,38 164,93 167,89 1,05
Střední Morava 151,41 162,03 159,24 158,69 161,68 1,04
Moravskoslezsko 167,98 177,92 166,49 171,37 177,38 1,05
ČR 161,37 169,56 165,62 167,40 169,25 1,05
Legenda:
nad průměrem ČR pod průměrem ČR
srovnatelné s ČR
výrazně nad průměrem ČR výrazně pod průměrem ČR
Zdroj: (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012)
Na základě hodnot kumulované změny HDP regionů NUTS II uvedených v Tabulce 3 je možné
konstatovat, že z hlediska vývoje socioekonomické úrovně existují čtyři základní kategorie regionů:
Praha
Hlavní město vykazuje dlouhodobě nejvyšší hodnoty HDP a svou ekonomickou výkoností ve
sledovaném období vysoko přesahuje průměr ČR. Metropolitní charakter investičně velmi
atraktivního regionu s výrazně odlišnou strukturou ekonomiky umožňuje výraznou akceleraci růstu.
Přestože průměrné tempo růstu HDP v první polovině sledované dekády bylo vyšší než ve druhé
polovině, své dominantní postavení si Praha stále uchovává a tento trend bude pravděpodobně i nadále
pokračovat.
Tab. 4: Průměrné tempo růstu HDP v Praze
Průměrné tempo růstu HDP v Praze
2001-2006 1,08
2007-2011 1,04
Zdroj: (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012)
Socioekonomická úroveň regionu hlavního města vzhledem k ostatním regionům ČR zcela odpovídá
jeho konkurenceschopnosti podle RCI.
Regiony, jejichž přírůstek HDP významně překračuje přírůstek ČR
V rámci úrovně NUTS II do této skupiny patří regiony Střední Čechy a Moravskoslezsko. Druhé
pořadí Středních Čech nepřináší žádné výrazné překvapení vzhledem k poloze regionu v bezprostřední
blízkosti hlavního města, jeho investiční i rezidenční atraktivnosti a dobrému dopravnímu napojení na
ostatní regiony. Vývoj Středních Čech je pozitivně ovlivňován výrazným rozvojem Prahy zejména
proto, že Praha nemá větší rezervy vhodného území pro další extenzivní expanzi a existují zde rozdíly
v ceně práce a pozemků mezi Prahou a Středními Čechami. Určité zlepšení infrastruktury v okolí
Prahy může mít vliv na dekoncentraci investic a kapitálu. Středočeský region, jehož výkonnost byla
dříve dlouhodobě negativně ovlivňována právě Prahou, dnes naopak z dynamiky Prahy profituje. Ve
sledovaném období 2000-2011 byl průměrný přírůstek HDP v těsném závěsu za Prahou.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
34
Socioekonomické postavení regionu odpovídá jeho konkurenceschopnosti v rámci České republiky,
nicméně míra jeho „zaostávání“ za Prahou je v obou případech poměrně vysoká. V evropském
porovnání konkurenceschopnosti je tato skutečnost ještě patrnější vzhledem k zařazení regionu do
slabší poloviny žebříčku RCI.
Analýza regionu Moravskoslezsko přinesla určitá pozoruhodná zjištění. Zatímco v žebříčku
konkurenceschopnosti výrazně zaostává (umístil se na jednom z posledních míst v rámci ČR i celé
EU), kumulovaná změna jeho ekonomické výkonnosti vzhledem k r. 2000, s výjimkou jednoho roku
v rámci období 2007-2011, je vyšší než ve Středních Čechách. Tabulka 5 ukazuje na možnou příčinu
této skutečnosti - příliv přímých zahraničních investic. Druhou možnou příčinou je vysoká míra
čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU během sledovaného období. Průměrné tempo růstu
HDP v období 2000-2011 je v obou regionech přibližně stejné.
Tab. 5: PZI na 1 obyv. (Kč)
Region NUTS II PZI
Praha 1 002 383
Střední Čechy 196 976
Moravskoslezsko 134 326
Jihozápad 131 835
Jihovýchod 125 227
Severovýchod 110 804
Severozápad 109 546
Střední Morava 64 171
ČR 229 108
Zdroj: ČNB a ČSÚ, 2012
Regiony, jejichž přírůstek HDP je srovnatelný s přírůstkem ČR
Na základě výsledků uvedených v Tabulce 3 do této kategorie spadá region NUTS II Jihovýchod a
také Střední Morava. Je patrné, že toto relativně příznivé umístění regionu Jihovýchod, jak v případě
konkurenceschopnosti, tak v případě přírůstku HDP ve vztahu k ČR, je do značné míry způsobeno
přítomností druhého nejsilnějšího ekonomického centra v ČR – města Brna. Pokud jde o
konkurenceschopnost regionu, je pozoruhodné jeho umístění v žebříčku podle RCI až za regionem
Jihozápad, který vykazuje podstatně nižší přírůstky HDP ve vztahu k ČR. Tuto skutečnost je možné
zdůvodnit značnými vnitřními disparitami v obou regionech. V případě regionu NUTS II Jihovýchod
se jedná především o ekonomicky výkonné město Brno (včetně celé své aglomerace a některých
dalších měst, především Jihlavy) a zaostávající regiony na Vysočině a podél hranic s Rakouskem a
Slovenskem na straně druhé. Region NUTS II Jihozápad je možné rozdělit na ekonomicky slabý
Jihočeský kraj a výkonnější Plzeňský kraj, jak vyplývá z Tabulky 6.
Region NUTS II Střední Morava celkově nepatřil v období 2007-2011 k výkonnostně nejslabším,
avšak i zde je třeba si uvědomit značné vnitřní disparity dané relativně výkonnějšími městy Zlín
(zlínská aglomerace) a Olomouc a zbytkem regionu. Zlínský kraj je spíše podprůměrně růstový,
v letech 2008 a 2009 byly přírůstky jeho HDP na celorepublikové úrovni, Olomoucký kraj ale patří
mezi ekonomicky nejslabší regiony. Podle indexu konkurenceschopnosti se oba NUTS II regiony
umístily na posledních místech evropského žebříčku a na prostředních místech v rámci českých
regionů.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
35
Tab. 6: Vývoj regionálního HDP b.c. (NUTS III), rok 2000=100 %
Region NUTS III 2007 2008 2009 2010 2011
Hlavní město Praha 177,6 190,9 185,5 190,9 190,1
Středočeský kraj 166,7 176,3 169,0 169,6 174,5
Jihočeský kraj 150,3 151,8 151,8 151,9 152,3
Plzeňský kraj 161,4 157,2 156,0 161,0 164,0
Karlovarský kraj 136,9 138,8 139,5 136,4 134,1
Ústecký kraj 156,0 163,0 166,1 161,9 160,4
Liberecký kraj 138,5 141,0 137,1 140,6 142,9
Královéhradecký kraj 143,6 150,0 149,2 151,2 151,0
Pardubický kraj 156,5 159,6 155,0 156,1 158,4
Vysočina 158,8 158,6 158,0 156,4 160,0
Jihomoravský kraj 159,6 171,7 168,5 168,5 171,2
Olomoucký kraj 149,0 156,7 154,0 156,3 158,6
Zlínský kraj 153,8 167,4 164,6 161,2 164,9
Moravskoslezský kraj 168,0 177,9 166,5 171,4 177,4
Česká republika 161,4 169,6 165,6 167,4 169,2
Legenda:
nad průměrem ČR pod průměrem ČR
srovnatelné s ČR
výrazně nad průměrem ČR výrazně pod průměrem ČR
Zdroj: (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012)
Po provedení analýzy indikátoru regionů na úrovni NUTS III bylo nutné rozlišit v rámci této kategorie
dvě skupiny regionů: a) Jihomoravský kraj jako mírně nadprůměrně růstový, resp. srovnatelný
s celorepublikovým trendem a b) Vysočina, Zlínský, Plzeňský a Ústecký kraj jako regiony stagnující,
resp. mírně podprůměrně růstové. Je zřejmé, že s výjimkou kraje Vysočina v letech 2008 a 2010 a
Plzeňského kraje v roce 2008 se tyto kraje pravděpodobně ve sledovaném období relativně úspěšně
vyrovnávaly s dopady transformace v porovnání s jinými regiony, především některými pohraničními.
Ústecký kraj představuje v tomto smyslu určité příjemné překvapení vzhledem k tomu, že jako jeden
ze strukturálně nejvíce zasažený region vykazoval jen mírně podprůměrnou výkonnost a absolutní
hodnoty jeho HDP v mezikrajském srovnání nepatřily zdaleka k nejhorším. V roce 2009 se přírůstek
HDP dokonce pohyboval nad celorepublikovou úrovní.
Regiony, jejichž přírůstek je významně pod průměrem ČR
Na základě údajů uvedených v Tabulce 3 je možné konstatovat, že do této poslední kategorie patří tři
regiony NUTS II: Jihozápad, Severozápad a Severovýchod, zahrnující celkem 7 krajů. Region
Jihozápad se podle hodnoty indexu konkurenceschopnosti umístil mezi prvními třemi českými
regiony, především zásluhou Plzeňského kraje, jak je patrné z Tabulky 6. Jihočeskému kraji je možné
naopak přičíst nízké hodnoty ekonomické výkonnosti s přihlédnutím k celorepublikovým hodnotám.
Tento nepoměr v umístění pravděpodobně znamená, že ve srovnání s jinými NUTS II regiony dokáže
Jihozápad jako celek, i přes nízkou ekonomickou výkonnost, využít svůj celkový vnitřní potenciál
lépe než jiné regiony, zejména Moravskoslezsko, Jihovýchod nebo Střední Morava, které naopak
vykazují intenzivnější ekonomický růst. Region Severozápad se podle RCI umístil na poslední příčce
v rámci ČR. Slabá konkurenceschopnost regionu je negativně ovlivněna celkově slabým
ekonomickým růstem a dalšími faktory, které jsou podrobněji popsány v dalších kapitolách. Oba
kraje, Ústecký a Karlovarský, procházejí vleklou a nepříliš úspěšnou sociální a ekonomickou
restrukturalizací, která může přerůst až v dlouhodobou stagnaci celého region NUTS II Severozápad.
Jejich míra nezaměstnanosti vysoce překračuje celorepublikový průměr. V uvedených krajích se
koncentrují strukturálně postižené regiony (okresy) a značná část hospodářsky slabých regionů ČR.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
36
Poslední dostupná data však naznačují možnou akceleraci růstu i v těchto regionech, zejména v kraji
Ústeckém, jak ukazuje Tabulka 6. Jednoznačně nejhorší, z hlediska růstu ekonomické výkonnosti, je
region Severovýchod. Všechny tři kraje tvořící tento region vykazují nízké tempo růstu v období
2000-2011. Poněkud překvapivě nejnižší hodnoty hluboko pod celorepublikovou úrovní byly zjištěny
u Libereckého kraje. Spolu s Karlovarským krajem tvoří skupinu dvou výkonnostně nejslabších krajů
ČR.
Tab. 7: HDP/obyv. (2006-2010). ČR=100%
2006 2007 2008 2009 2010
ČR 100 100 100 100 100
Praha 210,4 214,1 216,1 213,2 216,0
Střední Čechy 93,8 93,2 92,5 89,6 87,9
Jihozápad 92,6 89,4 84,5 86,1 86,6
Severozápad 79,9 78,8 77,8 81,2 78,7
Severovýchod 83,4 82,4 80,9 81,4 81,8
Jihovýchod 88,7 89,3 89,9 90,8 89,7
Střední Morava 77,4 77,5 79,6 80,5 79,7
Moravskoslezsko 83,2 83,8 85,3 82,2 84,3
Legenda:
nejhorší nejlepší
Zdroj: vlastní výpočty podle ČSÚ
Dalším vhodným souhrnným ukazatelem pro porovnávání regionální konkurenceschopnosti a
socioekonomické úrovně regionů je HDP/obyvatele. Tabulka 7 umožňuje srovnání podílů
vytvořeného HDP na 1 obyvatele v jednotlivých regionech NUTS II oproti celorepublikovému
průměru. Celkově je možno říci, že poměry jednotlivých regionů vůči celorepublikovému průměru
jsou relativně dlouhodobě stabilní, přesto lze zjistit určité trendy, které ve svém důsledku ústí do změn
postavení některých regionů, zejména v porovnání s ukazatelem přírůstku HDP. Lze konstatovat, že
nejnižší úroveň HDP/obyvatele se ukazuje v regionu Střední Morava a Severozápad, naopak nejvyšší
je v Praze. Druhé pořadí náleží Středním Čechám. Zbytek regionů ČR vykazuje vzájemně podobné
hodnoty pohybující se hlouběji pod průměrem ČR. V porovnání s pořadím regionů dle IRK je možné
pozorovat překvapující výsledky v regionech Moravskoslezsko a Severozápad, které vykazovaly
nejnižší hodnoty indexu konkurenceschopnosti, avšak jejich průměrná výše HDP na obyvatele není
v porovnání s ostatními regiony ČR nejhorší. Oproti tomu regiony Severovýchod a Střední Morava,
které byly v rámci ČR spíše průměrné v žebříčku RCI, jsou v tomto případě umístěny jako poslední.
Tab. 8: Průměrné HDP/obyvatele (2006-2010)
Region Průměr HDP/obyv. (2006-2010) ČR=100%
Praha 214,0
ČR 100,0
Střední Čechy 91,4
Jihovýchod 89,7
Jihozápad 87,8
Moravskoslezsko 83,7
Severozápad 82,0
Severovýchod 79,3
Střední Morava 78,9
Zdroj: vlastní výpočty podle ČSÚ
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
37
Ekonomická struktura regionu s vyšším podílem odvětví s vysokou přidanou hodnotou je
předpokladem pro zvyšování jeho celkové socioekonomické úrovně. Přítomnost takových odvětví je
podmíněna dostatečně kvalifikovanou pracovní silou s odborným vzděláním odpovídajícím poptávce
na trhu práce. Grafy 1 a 2 ukazují přítomnost takových odvětví v hlavním městě Praha v poměru,
který je nesrovnatelný s ostatními regiony.
Graf 1: Vývoj hrubé přidané hodnoty v mil. Kč – NUTS II
Zdroj: ČSÚ, 2012
Graf 2: Vývoj hrubé přidané hodnoty v mil. Kč – NUTS III
Zdroj: ČSÚ, 2012
O druhé místo se dělí Jihovýchod a Střední Čechy, tedy regiony, kde se lokalizují, podobně jako
v případě Prahy, významné instituce, sídla nebo velké pobočky velkých firem, jejichž ekonomická
činnost je zaměřena na progresivní odvětví, výzkum a služby vyššího řádu. V rámci mezikrajského
porovnání nelze pominout umístění Moravskoslezského kraje na jednom z předních míst.
Životní úroveň jejich obyvatel regionů lze měřit různými ukazateli. Jedním z nejvhodnějších je
ukazatel disponibilního příjmu v přepočtu na 1 obyvatele.
200000
300000
400000
500000
600000
700000
800000
900000
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Praha
Střední Čechy
Jihozápad
Severozápad
Severovýchod
Jihovýchod
Střední Morava
Moravskoslezsko
0
200 000
400 000
600 000
800 000
1 000 000
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Vysočina
Jihomoravský kraj
Olomoucký kraj
Zlínský kraj
Moravskoslezský kraj
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
38
Graf 3: Disponibilní příjem domácností na 1 obyvatele v regionech NUTS II (PPS)
Zdroj: Eurostat, 2012
Výše disponibilního příjmu v regionech je ovlivněna strukturou zaměstnanosti, podnikatelských
subjektů, mírou nezaměstnanosti a kvalifikací pracovní síly. Nezanedbatelný vliv na tento ukazatel
mají i regionální rozdíly v cenové hladině, neboť modifikují reálnou výši důchodu. Jak ukazuje Graf
3, ukazatel disponibilního příjmu domácností na jednoho obyvatele nejlépe reflektuje pořadí regionů
NUTS II v žebříčku sestaveného podle hodnot RCI. Je vidět tradičně dominantní pozici Prahy
následované Středními Čechami a zbytek regionů ČR, z nichž nejnižší hodnoty vykazují regiony
Severozápad a Moravskoslezsko.
Graf 4: Podíl dlouhodobé nezaměstnanosti v regionech NUTS II (% celkové nezaměstnanosti)
Zdroj: Eurostat, 2012
7000
9000
11000
13000
15000
2005 2006 2007 2008 2009
Praha
Strední Cechy
Jihozápad
Severozápad
Severovýchod
Jihovýchod
Strední Morava
Moravskoslezsko
0
1
2
3
4
5
6
7
2007 2008 2009 2010 2011
%
Praha
Střední Čechy
Jihozápad
Severozápad
Severovýchod
Jihovýchod
Střední Morava
Moravskoslezsko
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
39
Graf 5: Vývoj počtu obyvatel v regionech NUTS II v období 2000-2011
Zdroj: Eurostat, 2012
Socioekonomický vývoj v jednotlivých regionech NUTS II se promítá také do vývoje velikosti
regionální populace. Jak ukazuje Graf 5, výrazně populačně rostoucí jsou regiony Praha a Střední
Čechy, zřetelnou klesající tendenci je možné pozorovat v regionu Moravskoslezsko, mírně klesající
v regionu Střední Morava a Severozápad. K odlivu obyvatelstva v těchto regionech dochází především
v důsledku nedostatku pracovních příležitostí, který se promítá do míry nezaměstnanosti, především
dlouhodobé. Graf 4 ukazuje vysokou dlouhodobou nezaměstnanost především v regionu Severozápad,
přestože v posledních dvou letech dochází k jejímu výraznému snižování, dále v regionech
Moravskoslezsko a Střední Morava. Ostatní regiony jsou z tohoto hlediska spíše stagnující.
3. Hlavní faktory a vývojové trendy regionální konkurenceschopnosti ČR
Z porovnání hlavních faktorů regionální konkurenceschopnosti a regionálního rozvoje je zřejmé určité
tendence, které lze charakterizovat následujícím způsobem:
 přetrvávají poměrně významné rozdíly v socioekonomické úrovni hlavního města Prahy a
ostatních regionů v ČR v řadě ukazatelů, jako je především celková konkurenceschopnost
měřená pomocí IRK, HDP/obyv., HDP, hrubá přidaná hodnota, disponibilní příjem
domácností na obyvatele a velikost populace. Na druhé straně však, zejména v období
globální ekonomické recese, dochází k určité slabé konvergenci v rámci všech regionů
NUTS II v ukazateli disponibilního příjmu, který významně poklesl v Praze a Středních
Čechách a naopak vzrostl v regionu Severozápad, jehož hodnota byla na počátku
zkoumaného období (2005) od pražské hodnoty nejvíce vzdálená.
 v regionech postižených nezbytností rozsáhlé restrukturalizace průmyslu (zejména
v regionu Severozápad a Moravskoslezsko) je stále vysoká dlouhodobá nezaměstnanost,
nedaří se dostatečně rychle efektivně realizovat potřebné strukturální přeměny;
 prohlubuje se odlišnost venkovského prostředí komparativně nevýhodně vůči prostředí
městskému, příčinou mohou být nepříznivé podmínky pro podnikání zejména v malých
obcích, kde dochází ke stárnutí venkovského obyvatelstva a vylidňování;
 zaostává ekonomická úroveň příhraničních okresů ležících na severovýchodních hranicích
České republiky;
 přetrvává nízký zájem investorů o region severovýchodní Moravy a Slezska, což brání
ekonomickému rozvoji v tomto regionu;
 existují rozdíly mezi podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí ve dvou největších městech
(Praha a Brno) a zbytkem území ČR;
 projevuje se stále narušené životní prostředí v důsledku minulé průmyslové činnosti v
severozápadních Čechách a na severní Moravě a v důsledku rozvoje automobilové
dopravy v Praze a dalších velkých městech.
1000000
1100000
1200000
1300000
1400000
1500000
1600000
1700000
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Praha
Strední Cechy
Jihozápad
Severozápad
Severovýchod
Jihovýchod
Strední Morava
Moravskoslezsko
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
40
Z výše uvedených vývojových trendů lze odvodit klíčové faktory konkurenceschopnosti regionů ČR:
 přírodní podmínky jako dlouhodobé determinanty regionálního rozvoje,
 hmotné faktory v podobě jejich produkčního potenciálu a infrastruktury,
 nehmotné faktory zejména inovace a schopnost jejich vytváření a šíření, dostupnost a
účinné využití informační a komunikační technologie (ICT), ekologická udržitelnost
rozvoje, institucionální prostředí,
 lidské zdroje s příslušnou úrovní dovedností v rámci odborného vzdělání
Závěr
Jednou z opravdu silných stránek regionálního rozvoje ČR je kvalifikovaná a i nadále relativně levná
pracovní síla. Zároveň se však postupně ukazuje, že v některých částech jednotlivých regionů NUTS
II se v důsledku rozvoje nových podnikatelských aktivit spojených s přílivem přímých zahraničních
investic začíná nedostávat určitých typů pracovních sil (podle kvalifikace), což je negativní tendence
jako z aspektu konkurenceschopnosti, tak obecně regionálního rozvoje. K dalším hlavním faktorům
růstu konkurenceschopnosti regionů lze zařadit právě již naznačený rozvoj výrobních kapacit
spojených s realizací přímých zahraničních investic, což souvisí s reálně existující širokou nabídkou
ploch pro rozvoj podnikání v jednotlivých regionech. Tento rozvoj vytváří předpoklady pro vznik
nových vazeb s tuzemskými podnikatelskými subjekty a jejich potenciální budoucí prosazení se na
zahraničních trzích. I zde lze identifikovat jednu z příčin dynamického rozvoje sektoru malého a
středního podnikání v České republice.
V oblasti slabých stránek lze identifikovat především ty slabé stránky, které svým charakterem i
nadále brzdí rozvoj podnikatelských aktivit, např. komplikace spojené se samotným zahájením
podnikatelských aktivit. Další slabé stránky jsou spojené s nedostatky v různých oblastech
infrastruktury, např. dopravní či komunikační. Dále jsou to slabé stránky spojené s fungováním trhu
práce, např. nízká mobilita pracovní síly, problémy s bydlením apod. Specifický problém představuje
celkově nízká úroveň podpory rozvoje vědy a výzkumu, spolupráce výzkumných institucí a
podnikatelských subjektů a znalostní ekonomiky obecně, což negativně ovlivňuje
konkurenceschopnost regionů zejména v globalizujícím se světě.
Literatura
[1] BENEŠ, M. Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda [Working Paper č. 5]. Brno> CVKS
ESF MU, 2006.
[2] CAPELLO, R., NIJKAMP, P., et al. Handbook of Regional Growth and Development Theories,
Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 2009. 542 p.
[3] CORVERS, F. Indicators for Regional Innovation Performance. In International Conference on
Entrepreneurship and Business Incubation „Strengthening the Regional Innovation Profile“,
Bremen, 16-17 October 2003. Dostupné z: <http:// www.cisv.org>.
[4] HUGGINS, R. Creating a UK Competitiveness index: Regional and local benchmarking.
Regional Studies, 2003, Vol. 37, 89 – 96, 2003.
[5] PORTER M. E. Competitive advantage: Creating and Sustaining Superior Performance, Issue
10 PA, Consulting Group London, 1992.
[6] PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. New York: The Free Press, 1990.
[7] SKOKAN K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis,
2004. 160 s. ISBN 80-7329-059-6.
[8] STORPER, M. The Regional World: Territorial Development in a Global Economy. New York:
Guilford, 1997.
[9] TUROK, I. Cities, Regions and Competitiveness. Regional Studies, 2003, Vol.38, No.9, pp. 1069
– 1083.
[10]VITURKA M. Konkurenceschopnost regionů, možnosti jejího hodnocení a stimulace. In
Klímová, V. (ed). X. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, 2007. pp. 44-55. ISBN 978-80-210-4325-1.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
41
[11]WOKOUN, R. Regional Competitiveness and Regional Development Factors in the Czech
Republic. In Buček, M., Capello, R., Hudec, O., Nijkamp, P. (eds.). 3rd Central European
Conference in Regional Science [CD-ROM]. Košice, 2009. pp. 898–905. ISBN 978-80-553-
0329-1.
[12]WOKOUN R. Teoretické a metodologické přístupy k výzkumu regionální
konkurenceschopnosti. Regionální studia, číslo 2/2010, Vysoká škola ekonomická v Praze, s. 2-
7. ISSN 1803-1471.
[13]WOKOUN R., KREJČOVÁ N., KOUŘILOVÁ J., DAMBORSKÝ M., PĚLUCHA M.
Konkurenceschopnost regionů Evropské unie a České republiky. Univerzita Jana Evangelisty
Purkyně v Ústí nad Labem, 2012. 126 s. ISBN 978-80-7414-534-6.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu GA ČR 402/09/0179 „Konkurenceschopnost regionů v
rámci ČR a EU“, financovaného Grantovou agenturou České republiky.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
42
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-4
VÝVOJ AADAPTABILITA REGIONÁLNÍCH EKONOMIK V
ČESKÉ REPUBLICE V POSTTRANSFORMAČNÍM OBDOBÍ
DEVELOPMENT AND ADAPTABILITY OF REGIONAL ECONOMIES
IN THE CZECH REPUBLIC IN POST-TRANFORMATION PERIOD
ING. PETR HLAVÁČEK, PH.D.
Katedra regionálního a lokálního rozvoje
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n.Labem
Department of Regional and Local Development
Faculty of Social and Economic Studies
Jan Evangelista Purkyně University in Ústí n.Labem
 Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: petr.hlavacek@ujep.cz
Anotace
Ve výzkumu regionálního rozvoje se aktuálně hovoří o významu regionální adaptability, tedy
schopnosti regionálního prostředí implementovat nové ekonomické impulsy a tlumit negativní
ekonomické a sociální dopady, zvláště v období ekonomické krize. Výzkumným cílem článku je zjistit,
zda se divergenční tendence v řadě socioekonomických parametrů projevují i v odlišném inovačním
vývoji regionů. Silnější regionální adaptabilita je patrná v Praze, Středočeském a Plzeňském kraji.
Moravskoslezský a Ústecký kraj naopak po ekonomické stagnaci v devadesátých letech prochází
určitým oživením ekonomik, proto lze považovat adaptabilitu těchto ekonomik za vyšší, než v případě
krajů Olomouckého, Vysočiny nebo Karlovarského, kde se projevuje slabší regionální adaptabilita a
nižší intenzita vývojových změn.
Klíčová slova
regionální adaptabilita, inovace, regionální ekonomika, Česká republika
Annotation
Capability of the regional environment to implement new economic impulses and to soften negative
economic and social impacts is currently considered in the research of the regional development,
especially in the time of economic crisis. The research goal of this paper is finding out whether the
divergence tendencies seen in social-economic parameters are reflected in different innovation
development of regions. Better adaptability of the regions is obvious in Prague, Central Bohemian
Region and Plzeň Region. On the other hand, the Moravian-Silesian Region and the Ústí Region,
following economic stagnation in the 1990s, revive their economies to a certain extent and therefore,
their resilience is much higher than of Olomouc Region, Vysočina Region, Karlovy Vary Region
where the regional adaptability is weaker and the intensity of the development changes is lower.
Key words
regional adaptability, innovation, regional economy, Czech Republic
JEL classification: R11, O18, P25
Teoretická východiska, cíle, metoda
V současném výzkumu v oblasti regionálního rozvoje je podle konceptů, jako jsou regionální inovační
systémy (Bathelt, Malmberg, Maskell 2004; Asheim, Coenen 2006, Tödtling, Trippl 2007), innovative
milieu (např. Rutten, Boekema 2007), úspěšnost aktérů významně determinována prostředím, kde
daný aktér působí. Z pohledu rozvoje české ekonomiky se jedná o aktuální teoretické přístupy, neboť
vymezují i nové pohledy na problematiku posttransformačního období na úrovni makroekonomické a
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
43
mikroekonomické, resp. národní, regionální a lokální. Ve výzkumu regionálního rozvoje se společně s
regionální konkurenceschopností (Huggins, Williams 2011, Wokoun 2009) v důsledku ekonomické
krize hovoří také o regionální adaptabilitě (Hassink 2010, Pike, Dawley, Tomaney 2010), tj.
schopnosti regionálního prostředí implementovat nové ekonomické impulsy a tlumit negativní
ekonomické a sociální dopady. Přínos analýz vybraných regionů pak spočívá v syntetickém přístupu,
který může využívat například výše uvedené teorie pro vysvětlení růstu nebo stagnace některých
regionálních ekonomik.
V analýze regionální adaptability je možné použít konstrukci multifaktorových indexů, které se
aplikují pro komparaci vývoje území, regionů nebo států. Příkladem analýzy regionální odolnosti je
tzv. Resilience Capacity Index, publikovaný universitou v Berkeley, který používá větší počet atributů
z oblasti regionálně ekonomické, socio-demografické a komunitně-infrastrukturní. Každá z uvedených
oblastí je složena z několika dílčích ukazatelů, případně z komponent jiných indexů. V oblasti
regionálně ekonomické je použita suma komponent z tzv. inovačního indexu, který pracuje se
souborem dat z oblastí lidského kapitálu a ekonomicko-technologického rozvoje. Vybrané indikátory
z výpočtu Resilience Capacity Index jsou použita v tomto článku pro posouzení vývojových změn na
úrovni krajů České republiky.
V tranzitivních ekonomikách je reakce regionálních vývojových procesů podstatnější, protože
evolučně probíhající procesy jsou oproti situaci v regionech západní Evropy zároveň indikátorem
úspěšnosti ekonomické transformace. Vznikají nové vývojové trajektorie, které mohou v některých
případech vést k ekonomickému zaostávání, stagnaci nebo iniciaci dlouhodobých divergenčních
vývojových procesů.
Příkladem může být schopnost integrovat zahraniční investory do regionální ekonomiky (Hlaváček,
Koutský 2011). Zahraniční investice formují nové ekonomické prostředí s vyšší konkurenceschopností
na tuzemském i zahraničním trhu, které kvalitativně převyšuje hostitelskou ekonomiku.
Pravděpodobnost vzniku a velikosti duality (rozdílu ve výkonnosti původních a nových
ekonomických struktur) souvisí s mírou adaptability regionu, tj schopnosti se přizpůsobit novým
podmínkám a eliminovat (případně výrazně tlumit) dopady externích vývojových procesů. Regionální
adaptabilita se v případě zahraničních investic projevuje v míře duality ekonomického prostředí
regionu. Neschopnost regionu adaptovat se na nové podmínky vede ke vzniku duální ekonomiky,
způsobené horší schopností místních firem se subdodavatelsky provázat s příchozími zahraničními
investory.
Výzkumným cílem je zachytit a analyzovat vývojové trajektorie regionů v České republice.
Výzkumné zaměření vyplývá ze skutečnosti, že ekonomický vývoj je v mnoha ohledech významně
provázán se sociálním vývojem a vyvolává diferencované reakce na úrovni regionů (viz např. Blažek,
Csank 2007). Cílem je zjistit, zda se divergenční tendence vybraných socioekonomických parametrů
projevují i v odlišném inovačním vývoji regionů. Lze totiž očekávat, že nové vývojové tendence,
zejména v aktivitách s vysokým inovativním potenciálem, budou ještě více posilovat asymetrii
v rozvojových procesech na regionální úrovni, a tím více zdůrazňovat polarizační rizika divergence
v nosných oblastech ekonomiky (např. v oblasti inovací), které mají strategický význam pro posílení
regionální konkurenceschopnosti.
Reakce regionů, individuální předpoklady a schopnosti regionálního prostředí tlumit negativní
ekonomické a sociální dopady, jsou spojené s regionální úrovní regionální adaptability. Podobně jako
národní tranzitivní ekonomiky prošly v devadesátých letech vlastním průběhem ekonomické
transformace, je možné sledovat odlišné vývojové trajektorie na úrovni jednotlivých regionů. V
extrémním případě mohou vést externí ekonomické vlivy k ekonomickému zaostávání, stagnaci a
iniciaci dlouhodobých divergenčních vývojových procesů a celkovému lock-inu vývoje regionální
ekonomiky.
Identifikace a monitoring vývojových procesů je primárním předpokladem pro formování opatření na
národní a regionální úrovni, mající za cíl tlumit negativní dopady a posilovat regionální odolnost a
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
44
adaptabilitu regionů v neustále se měnícím ekonomickém prostředí. Podle Bristowa (2010) je
regionální odolnost také relevantním východiskem pro koncipování regionální rozvojové strategie.
Analýzy regionálních rozdílů lze také využít pro tvorbu regionálních politik (Viturka 2010) nebo v
regionálním a městském marketingu, který popisuje např. Ježek (2011).
Pro analýzu regionálních vývojových procesů je vhodné využít škálu ukazatelů a indikátorů, které
jsou dostatečně reprezentativní a zároveň jsou dlouhodobě statisticky sledovány. Rizikem volby co
nejširší skupiny indikátorů může být určitá nivelizace výsledků analýzy, způsobená agregátním
hodnocením dat s různou mírou reprezentativity. V článku bude použita skupina vybraných ukazatelů,
které dostatečně popisují hlavní vývojové změny ve vybraných oblastech transformace regionální
ekonomiky. Do prvního analyzovaného okruhu dat patří ukazatele vycházející z hlavních
makroekonomických ukazatelů, druhá skupina šetřených ukazatelů vychází z oblasti kritérií
sledujících inovační potenciál regionu.
V oblasti makroekonomických dat byl využit soubor ukazatelů, přičemž prvním je vývoj hrubého
domácího produktu na obyvatele a jeho rozdíl mezi počátkem a koncem sledovaného období let 2001
– 2009. Pro hodnocení vývojových trajektorií poskytuje analýza vývoje HDP na počet obyvatel ve
sledovaném období poměrně reprezentativní pohled na sledování ekonomického vývoje regionu.
Dalším použitým ukazatelem v této oblasti je příliv zahraničních investic v letech 2001-2009, který
poukazuje na investiční atraktivitu jednotlivých regionů. V této subkategorii je sledován kumulovaný
příliv zahraničních investic za roky 2001-2009 přepočtený na ekonomicky aktivní obyvatele. Význam
uvedeného kritéria (součtu ročních objemů zahraničních investic za období let 2001-2009) spočívá
v odstranění vlivu ročních výkyvů v přílivu přímých zahraničních investic, který je do značné míry
spojen s průběhem hospodářského cyklu globální ekonomiky. Tvorba investic je v České republice
úzce provázána s přílivem zahraničních investic, tj. podniků pod zahraniční kontrolou. Jejich role pro
růst české ekonomiky je vnímána jako podstatná, v některých odvětvích zastoupení zahraničních
výrobců v produkci nebo zaměstnanosti dnes převládá nad tuzemskými firmami.
Regionální trh práce (dopady ekonomické krize na trh práce se také zabýval např. Toušek, Novák
2011) reprezentuje ukazatel míry nezaměstnanosti a změn mezi rokem 2001 a 2009. Tento ukazatel
indikuje schopnost regionálního prostředí adaptovat se na probíhající socioekonomické procesy,
vytvářet nová pracovní místa, případně nacházet uplatnění na regionálních trzích práce. Dalším
ukazatelem poukazující na vývoj ekonomického potenciálu krajů je ukazatel průměrných mezd a
jejich přírůstku za sledované období let 2001-2009, protože růst hrubých měsíčních mezd je odvislý
od úrovně ekonomické rozvinutosti kraje a ziskovosti místních firem. Groot, Möhlmann, Garretsen, de
Groot (2011) při analýze citlivosti regionů na krizi sledují také vývoj mzdových nákladů. Posledním
sledovaným ukazatelem je komparace vývoje počtu obyvatel krajů mezi roky 2001 a 2009. Význam
zařazení tohoto ukazatele spočívá v omezení vlivu emigrace obyvatel na vývoj míry nezaměstnanosti,
neboť emigrace EA osob do jiných regionů se projevuje i na poklesu míry nezaměstnanosti, což je
příklad zejména Moravskoslezského kraje.
Druhou sledovanou oblastí, v jejímž rámci byly provedené komparace vývojových procesů, byla
oblast inovací. V konceptu regionálního inovačního systému, triple helix (Leydesdorff, Zawdieb 2010,
Etzkowitz, Leydesdorff 2000, Brostrom 2011) je inovační potenciál a schopnost tvorby inovací
považován za klíčový indikátor růstu regionální ekonomiky. Pro tuto kategorii bylo vybráno několik
druhů ukazatelů. První ukazatel analyzuje vývoj zaměstnanosti ve vědě a výzkumu a to z hlediska
přírůstku nebo poklesu počtu zaměstnanců VaV v letech 2005-2009, což ukazuje na schopnost
regionů vytvářet kvalifikovaná pracovní místa spojená s vývojem inovací.
Další ukazatel sleduje změny v objemu výdajů na VaV mezi roky 2005 a 2009, které byly vynaloženy
v jednotlivých regionech ČR, do výpočtu byly zahrnuty výdaje na VaV z veřejných a ze soukromých
zdrojů.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
45
Regionální rozdíly v institucionálních strukturách sleduje ukazatel vývoje počtu inovativních podniků,
u kterého byla z důvodu omezenosti informací použita data, sledující přírůstek inovativních podniků
z období let 2004 a 2008. Poslední ukazatel, který byl zařazen do této kategorie, byl vypočten z růstu
podílu osob v regionu s ukončeným terciálním vzděláním mezi roky 2005 a 2009, to poukazuje na
schopnost regionálního trhu práce vytvářet pracovní pozice s vyššími nároky na kvalifikaci, což lze
považovat za indikátor ekonomického a také inovačního rozvoje regionu.
Soubor dat za makroekonomickou a inovační oblast byl za účelem jejich komparace nejprve
standardizován. Nejdříve byl spočítán průměr za jednotlivé ukazatele, společně se směrodatnou
odchylkou, která byla použita pro získání kladných a záporných hodnot za jednotlivé kraje, kde kladné
číslo znamená nadprůměrnou hodnotu a záporné číslo podprůměrnou hodnotu v komparaci
s průměrem za příslušnou oblast.
1. Vývojové trendy regionálních ekonomik v ČR
Nejprve byly sledovány vybrané hlavní makroekonomické ukazatele. Tabulka č. 1 zaznamenává
vypočtená data a jejich změny mezi roky 2001 až 2009. Objem zahraničních investic dosažený mezi
roky 2001 a 2009 byl nejvyšší v Praze. Výrazně vyšší hodnoty, oproti ostatním krajům v ČR, jsou
spojené také se Středočeským krajem. Komparace ostatních regionů s Prahou je v případě přílivu
zahraničních investic poměrně nevhodná, neboť Praha je jako hlavní město se sídly centrál poboček
zahraničních firem v odlišném postavení. Nejnižší objem přímých zahraničních investic je
zaznamenaný v Olomouckém, Královéhradeckém a Zlínském kraji, kde dosahuje zhruba třetiny
objemu přímých zahraničních investic na obyvatele ve Středočeském kraji.
Tab. 1: Vývoj makroekonomických ukazatelů regionů v ČR
Region IFDI 01/09 IWG 01/09 IUNEM01/09 IPOP 01/09 IHDP09/01
Jihočeský 783 51,3 -1,8 2,1 43
Jihomoravský 628 60,9 -0,9 1,8 55
Karlovarský 525 49,8 -2,4 1,3 28
Královéhradecký 426 55,9 -1,7 0,9 37
Liberecký 860 55,5 -3,9 2,7 19
Moravskoslezský 765 52,2 3,0 -1,1 57
Olomoucký 410 57,5 -0,4 -0,1 45
Pardubický 639 57,0 -1,7 1,8 48
Plzeňský 838 57,4 -1,6 4,1 38
Praha 5 864 42,5 -0,3 7,7 60
Středočeský 1 253 57,0 -0,3 11,0 48
Ústecký 866 56,3 2,2 2,0 51
Vysočina 718 57,8 -3,2 0,7 33
Zlínský 488 51,8 -2,3 -0,5 51
IFDI – kumulovaný příliv PZI na obyvatele v letech 2001 a 2009
IUNEM – pokles míry nezaměstnanosti v letech 2001 a 2009
IPOP - přírůstek obyvatel
IWG - přírůstek hrubé mzdy mezi roky 2001 a 2009
IHDP - přírůstek HDP na obyvatele mezi roky 2001 a 2009.
Zdroj: vlastní výpočty na základě dat z ČSÚ
Index růstu hrubých mezd mezi roky 2001 a 2009 patří mezi ukazatele s nižší mírou variability.
Poměrně překvapivé je zjištění, že v Praze rostla průměrná mzda mezi regiony nejméně, což vyplývá
z dlouhodobě vyšší úrovně průměrné mzdy v tomto regionu. K nižšímu tempu růstu hrubých mezd
mezi roky 2001 a 2009 dochází také v Karlovarském (+49,8), Jihočeském (+51,3%)a Zlínském kraji
(51,8%). Naopak nejvyšší nárůst hrubých mezd je dosažen v Jihomoravském kraji (+60,9%).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
46
Index vývoje míry nezaměstnanosti mezi roky 2001 a 2009 ukazuje v případě kladných čísel pokles
míry nezaměstnanosti a u záporných hodnot naopak na trend růstu nezaměstnanosti. Vypočtené
hodnoty ukazují na schopnost strukturálně postižených regionů, které jsou obecně považované za
regiony se zastaralým průmyslovým potenciálem, snižovat míru nezaměstnanosti. V těchto regionech,
tj. v Moravskoslezském a v Ústeckém kraji, došlo k nejvyššímu poklesu míry nezaměstnanosti, což je
nutné vidět v kontextu původních hodnot na počátku sledovaného období, kdy její hodnota výrazně
překračovala ostatní kraje v ČR. Naopak hospodářsky zaostávající regiony s nízkou hustotou osídlení,
se vyznačují nadprůměrným růstem míry nezaměstnanosti např. v kraji Vysočina nebo ve Zlínském
kraji. Poměrně překvapivý je růst míry nezaměstnanosti v Libereckém kraji, který byl v mezikrajském
srovnání nejvyšší. V krajích s dlouhodobě nízkou mírou nezaměstnanosti nedochází k výraznějším
změnám.
Tab. 2: Vývoj inovačního potenciálu regionů v ČR
Region ILAB 09/05 ITER09/05 IEXP 09/05 IEN 08/04
Jihočeský 20,7 2,9 31,9 85,1
Jihomoravský 18,8 3,0 74,6 104,0
Karlovarský 21,2 1,3 21,1 169,4
Královéhradecký 29 2,9 41,2 56,4
Liberecký 6,1 1,2 19,7 44,2
Moravskoslezský 37,8 2,9 38,9 73,8
Olomoucký 8,3 -0,5 18,1 27,4
Pardubický 20,2 1,9 18,8 121,9
Plzeňský 17,7 3,2 41,5 109,3
Praha 11 3,6 32 51,5
Středočeský 17,5 2,9 17,4 83,1
Ústecký 31,3 0,7 10,7 121,7
Vysočina 7,1 1,5 -8,6 102,1
Zlínský 6,6 2,3 0,8 46,1
ILAB – růst počtu zaměstnaných ve VaV mezi roky 2005-2009
IEXP – růst výdajů na VaV mezi roky 2005 a 2009
IEN – růst počtu inovativních podniků mezi roky 2004 a 2008
ITER – růst počtu podílu osob s ukončeným terciálním vzděláním v populaci mezi roky 2005 a 2009
Zdroj: vlastní výpočty na základě dat z ČSÚ
V populačním přírůstku jednoznačně dominují mezi kraji v České republice Praha a Středočeský kraj,
kdy se v růstu Středočeského kraje výrazně projevuje jeho pozice v zázemí Prahy a společně vytváří
nejvíce migračně atraktivní region v České republice.
Nejvíce vzrostl HDP v Praze, následované Moravskoslezským a Jihomoravským krajem, naopak
nejnižší přírůstek HDP byl zaznamenán v Libereckém a Karlovarském kraji a na Vysočině. Z vývoje
HDP v mezikrajském hodnocení je patrné, že vyššího růstu dosahovali kraje s vyšší úrovní HDP na
obyvatele a staré průmyslové regiony. Vývojové procesy z hlediska vývoje HDP mezi roky 2001 a
2009 potvrzují pokračující divergenční procesy mezi nejméně a nejvíce rozvinutými regiony v ČR.
V oblasti hodnocení vývoje inovačního potenciálu regionů se analyzovaly změny v oblasti lidských
zdrojů, výdajích na vědu a výzkum a změny v počtech inovativních podniků. Index vývoje počtu
zaměstnaných osob ve VaV ukazuje nejvyšší nárůst v Moravskoslezském kraji, kde se jejich počet
zvýšil mezi roky 2005 a 2009 o 37,8%. Na druhém místě se ocitl Ústecký kraj, následovaný
Karlovarským krajem. Důvodem intenzivnějšího růstu uvedených krajů (v komparaci s ostatními
kraji) je skutečnost, že v obou krajích byla v roce 2005 tato skupina pracovníků velmi málo početně
zastoupena. Nárůst počtu zaměstnanců ve VaV o stejný počet osob je oproti regionům s větší
velikostí souboru VaV zaměstnanců statisticky významnější. Slabá pozice Prahy je způsobena
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
47
podobnými důvody, kdy se Praha naopak vyznačuje dlouhodobě velkým počet pracovníků ve VaV.
Nicméně celkově nižší růstovou dynamiku vykazují kraj Liberecký, Zlínský a Vysočina, kde je
zaznamenán výrazně nižší přírůstek zaměstnanců ve VaV oproti jiným krajům. Sledujeme-li změny
v podílu osob s ukončeným VŠ vzděláním v populaci, zde je naopak Praha na první pozici,
následovaná Plzeňským a Jihomoravským krajem. Můžeme konstatovat, že v případě Prahy se silněji
projevuje dlouhodobý divergenční trend, což podporuje i nadprůměrný růst Středočeského kraje.
Nejnižší přírůstky VŠ vzdělaných osob v populaci mezi roky 2005 a 2009 byly zjištěny u Ústeckého
kraje a také Olomouckého kraje, kde dokonce dochází k poklesu podílu těchto osob v populaci.
Další ukazatel, který sledoval růst výdajů na VaV mezi roky 2005 a 2009 zaznamenal nejvyšší nárůst
v Jihomoravském kraji, což je ovlivněné zejména rolí města Brna, které se stává jedním z
nejvýznamnějších vědeckovýzkumných center v České republice. Na druhé pozici je Plzeňský kraj,
což je obdobný případ jako v Jihomoravském kraji, neboť zde značně dominuje město Plzeň. Naopak
pokles výdajů na VaV nastal mezi roky 2005 a 2009 v kraji Vysočina. Posledním šetřeným
ukazatelem byl růst počtu inovativních podniků mezi roky 2004 a 2008. Z důvodu omezené
dostupnosti dat byla použita data za kraje v uvedeném období. Tento ukazatel vykazuje velké rozdíly
mezi kraji, což je způsobené v některých případech menší velikosti souboru firem v některých
regionech, zejména Karlovarského kraje nebo Vysočiny. Nízký růst v Praze nelze hodnotit zcela
negativně, neboť má velmi vysoký počet inovativních podniků s výrazným odstupem od ostatních
regionů. Naopak Olomoucký kraj, i přes poměrně velký počet inovativních podniků na počátku
sledovaného období, vykazuje velmi nízký růst jejich počtu, proto skončil na posledním místě.
2. Souhrnné hodnocení regionální adaptability
Cílem rozdělení krajů do skupin bylo vymezit tři velikostně podobné kategorie krajů: a) s vyšší
dynamikou ekonomických změn, b) s průměrnou dynamikou, c) s podprůměrnou dynamikou. V první
skupině jsou regiony Praha a Středočeský kraj, což jsou regiony s dlouhodobě nadprůměrnou
ekonomickou rozvinutostí, které vykazují mezi roky 2001 a 2009 stabilně vyšší rozvoj. Jihomoravský
kraj je příkladem regionu s velmi silným a dynamickým centrem růstu v Brně a jeho zázemí, které
ovlivňuje výsledky celého kraje. Poměrně překvapivé jsou agregované výsledky za Moravskoslezský
a Ústecký kraj, což jsou regiony dlouhodobě považované za strukturálně postižené, ve kterých
prochází průmyslová a těžební odvětví dlouhodobou restrukturalizací, např. Rumpel, Slach, Koutský
(2010). V porovnání s druhou kategorií hospodářsky zaostalých regionů mají oba regiony i přes
strukturální problémy velký ekonomický potenciál. Dobré umístění těchto regionů také dokládají
pozitivní výsledky z probíhající ekonomické restrukturalizace regionálních ekonomik.
Nejnižší intenzita ekonomických změn v letech 2001 až 2009 byla zjištěna v krajích, které se
vyznačují určitou mírou perifernosti v rámci České republiky. V případě kraje Vysočina se jedná o
vnitřní periferní území v rámci státu, s nižším stupněm ekonomické dynamiky.
V druhé oblasti, zaměřené na hodnocení inovační dynamiky regionů, jsou rozdíly ve struktuře krajů
výraznější než v první hodnocené oblasti. V růstu inovační dynamiky mezi roky 2005 –2009 se do
první kategorie krajů (s vyšším růstem inovační dynamiky) posunul z druhé kategorie Plzeňský a
Královéhradecký kraj, zatímco Praha společně se Středočeským a Ústeckým krajem klesla do druhé
kategorie. V případě Prahy a Středočeského kraje je nutné uvést, že tyto regiony mají ve sledovaných
parametrech nadprůměrnou úroveň inovačního potenciálu, naopak Ústecký kraj vychází z výrazně
kvantitativně slabší základny, proto se případný růst intenzivněji projevuje v dosažení relativně
vyšších přírůstků. Velmi dobré umístění strukturálně postižených regionů, potvrzuje poměrně úspěšné
transformační procesy regionální ekonomiky a zejména její průmyslové základny.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
48
Obr.1: Agregátní hodnocení krajů podle dynamiky vývojových změn
1-Středočeský kraj, 2-Královéhradecký kraj, 3-Karlovarský kraj, 4-Liberecký kraj, 5-Moravskoslezský kraj, 6-Olomoucký
kraj, 7-Pardubický kraj, 8-Plzeňský kraj, 9-Praha, 10-Jihočeský kraj, 11-Jihomoravský kraj, 12-Vysočina, 13-Ústecký kraj,
14-Zlínský kraj.
Nižší intenzita makroekonomických vývojových změn se projevuje i v kategorii regionů s nižším
růstem inovačního potenciálu, kam patří Zlínský, Liberecký, Olomoucký kraj a Vysočina. Obrázek č.
1 ukazuje i určitou míru separace těchto krajů od ostatních regionů v České republice. Tento výsledek
poukazuje na slabší potenciál transformačních procesů, které se projevují v nižší míře
socioekonomických změn uvedených regionů. Poměrně překvapivé je umístění Libereckého kraje,
který je na rozdíl od ostatních regionů více průmyslově orientován, má také dobrou dopravní
dostupnost do Prahy a Středních Čech, zejména Mladé Boleslavi se sídlem automobilového koncernu
Volkswagen – Škoda, který má v prostoru severovýchodních Čech rozvinutou síť subdodavatelských
firem. I přes tyto rozvojové faktory vykazuje nižší úroveň inovační dynamiky.
Souhrnné hodnocení makroekonomické a inovační intenzity ukazuje na relativní provázanost obou
sledovaných oblastí. Na základě uvedeného hodnocení lze vymezit několik hlavních poznatků. Kraje
s dlouhodobě nadprůměrně rozvinutou ekonomikou a vyšším hrubým domácím produktem si stále
udržují vyšší ekonomický růst, i když růst inovační aktivity není v těchto krajích tak intenzivní. To
může být způsobené silnější orientací na terciální sféru, kdy je v těchto krajích vývoj průmyslové
základny poměrně omezen (zejména v Praze). Růst Prahy se současně nepřímo přenáší do
Středočeského kraje, který v podstatě vytváří socioekonomické zázemí Prahy a oba kraje společně
vytváří hlavní růstový makroregion v České republice. Velmi dobrých výsledků dosahuje
Jihomoravský kraj, jak v oblasti růstu makroekonomických dat, tak i ukazatelů z oblasti inovací.
Moravskoslezský a Ústecký kraj, které v České republice reprezentují příklad starých průmyslových
regionů, dosahují poměrně dobrých výsledků v porovnání s ostatními kraji, což je možné považovat za
znak relativně úspěšné ekonomické transformace. Naopak kraje s menší průmyslovou základnou a
vyšším podílem agrárního sektoru, případně ohrožené růstem perifernosti území v rámci České
republiky (příhraniční i vnitřní), vykazuji nižší ekonomický a inovační rozvoj. Mezi tyto kraje patří
Vysočina, Olomoucký, Karlovarský a Zlínský kraj.
Závěr
Vývojové trendy v obou oblastech vypovídají o změnách, kterým regionální ekonomiky České
republiky prochází. Rozvíjení inovačního potenciálu v regionech se slabou inovační dynamikou, bude
i za podpory z veřejných zdrojů složité. V těchto regionech je problémem nízká míra inovačního
potenciálu, které se projevuje v celkově nízké rozvinutosti inovačního podnikání a sítě vědeckovýzkumných
aktivit, horší vzdělanostní struktuře obyvatel. Tyto regionální rozdíly, v případě regionů
s horšími makroekonomickými ukazateli (nižší HDP na obyvatele apod.), mají také větší vliv na
přežívání určité míry duality v regionální ekonomice, která se z komerčního sektoru přenáší také do
duality v oblasti inovačního podnikání a vědeckovýzkumných aktivit v podnikovém sektoru.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
49
Analýza dat potvrdila rozdíly v ekonomickém vývoji mezi strukturálně postiženými a hospodářsky
zaostalými regiony, které se vzhledem k slabšímu ekonomickému potenciálu adaptují na ekonomické
změny pomaleji, v jejich případě lze očekávat i větší riziko růstu ekonomické diferenciace mezi
úspěšnými a stagnujícími regiony.
Rozdíly mezi regiony v intenzitě růstu výdajů na VaV mezi roky 2005-2009 jsou poměrně výrazné,
Regiony s nižšími objemy výdajů na počátku sledovaného období, které zároveň rostou rychleji, stále
ještě nedosahují úrovně výdajů na VaV v regionech na průměrné úrovni. V tomto případě se přímo
projevuje význam triple helix, tj. intenzivního zapojení univerzit do vývoje inovací, neboť regiony
s absencí inovačně zaměřených univerzit (Karlovarský kraj) nedisponují významným inovačním
potenciálem, který by byl schopný získat finanční prostředky na vědecko-výzkumné aktivity.
Na druhou stranu se v ekonomice projevují pozitivní trendy v růstu inovačního podnikání, roste
diverzifikace inovačních aktivit a schopnost firem kvalitativně zvyšovat úroveň své produkce, což
otevírá nové možnosti pro rozvoj subdodavatelských vztahů nad rámec regionální a národní
ekonomiky.
Literatura
[1] ASHEIM, B., COENEN, L. Contextualising Regional Innovation Systems in a Globalising
Learning Economy: On Knowledge Bases and Institutional Frameworks. The Journal of
Technology Transfer, 2006, Vol. 31, Iss. 1, pp. 163-173. ISSN 1573-7047. DOI:
10.1007/s10961-005-5028-0.
[2] BATHELT, H., MALMBERG, A., MASKELL, P. Clusters and Knowledge: Local Buzz, Global
Pipelines and the Process of Knowledge Creation. Progress in Human Geography, 2004,Vol. 28,
No. 1, SAGE Publications, pp.31-56. ISSN 0309-1325.
[3] BLAŽEK, J., CSANK, P. Nová fáze regionálního vývoje? Sociologický časopis, 2007, Vol. 43,
No. 5, Praha, pp. 945-965. ISSN 0038-0288.
[4] BROSTROM, A. The Triple Helix: University-industry-government innovation in action. Papers
in Regional Science, 2011, Vol. 90, Iss. 2, pp. 441-442, ISSN 1056-8190.
[5] BRISTOW, G. Resilient regions: re-‘place’ing regional competitiveness. Cambridge Journal of
Regions, Economy and Society, 2010, 3, pp. 153–167. ISSN 1752-1386.
[6] ETZKOWITZ H., LEYDESDORFF L. The dynamics of innovation: from National Systems and
‘‘Mode 2’’ to a Triple Helix of university–industry–government relations. Research Policy, 2000,
Vol. 29, pp. 109 – 123. ISSN 0048-7333. DOI: 10.1016/S0048-7333(99)00055-4.
[7] GROOT,S. P.T., MÖHLMANN, J.L., GARRETSEN, J.H., DE GROOT, H.L.F. The crisis
sensitivity of European countries and regions: stylized facts and spatial heterogenity. Cambridge
Journal of Regions, Economy and Society, 2011, 4, pp. 437–456. ISSN 1752-1386.
[8] HASSINK, R. Regional resilience: a promising concept to explain differences in regional
economic adaptability? Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, 2010, 3, pp. 45–
58. ISSN 1752-1386.
[9] HLAVÁČEK, P., KOUTSKÝ, J. The Polarisation Tendencies in Localization of Foreign Direct
Investments in the Czech Republic. In Liberec Economic Forum, 2011, p.186-194. ISBN: 978-
80-7372-755-0.
[10] HUGGINS, R, WILLIAMS, N. Entrepreneurship and regional competitiveness: The role and
progression of policy. Entrepreneurship and regional development. 2011, Vol. 23, Iss. 9-10, pp.
907-32, 2011 ISSN: 0898-5626.
[11] JEŽEK, J. Městský marketing - koncepty, aplikace, kritická analýza. Ekonomický časopis, 2011,
Vol. 59, No. 3, s. 243-258. ISSN 0013-3035.
[12] LEYDESDORFF, L., ZAWDIEB, G. The triple helix perspective of innovation systems.
Technology Analysis & Strategic Management, 2010, Vol. 22, No. 7, pp.789–804. ISSN 1465-
3990. DOI: 10.1080/09537325.2010.511142.
[13] PIKE, A., DAWLEY, S., TOMANEY, J. Resilience, adaptation and adaptability. Cambridge
Journal of Regions, Economy and Society, 2010, 3, pp. 59–70. ISSN 1752-1378.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
50
[14] RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKY, J. Creative Industries in Spatial Perspective in the Old
Industrial Moravian-Silesian Region. E & M Ekonomie a Management, 2010, vol. 13, iss. 4, pp.
30-46. ISSN 1212-3609.
[15] RUTTEN, R., BOEKEMA, F. The Learning Region: Foundations, State of the Art, Future.
Edward Elgar Publishing Limited, Cheltenham, 2007, p. ISBN 1843769387.
[16] TÖDTLING F, TRIPPL, M. One size fits all?: Towards a differentiated regional innovation
policy approach. Research Policy, 2005, Vol. 34, Iss. 8, pp. 1203–1219. ISSN 0048-7333. DOI:
10.1016/j.respol.2005.01.018.
[17] TOUŠEK, V., NOVÁK, V: Ekonomická krize a trh práce české republice. Regionální studia,
2012, 1, str. 38-52. ISSN 1803-1471.
[18] VITURKA, M. Regional disparities and their evaluation in the context of regional policy.
Geografie, 2010, Vol. 115, No. 2, pp. 131–143.ISBN 1212-0014.
[19] WOKOUN, R., Regional Competitiveness And Regional Development Factors In The Czech
Republic, In Bucek M; Capello R; Hudec O; et al. (eds.) Conference: 3rd Central European
Conference in Regional Science, 2009, Kosice, ISBN 978-80-553-0363-5.
[20] Resilience Capacity Index Institute for Governmental Studies, The University of Berkeley,
Dostupné z http://brr.berkeley.edu/rci/, (cit. 25. 4. 2013).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
51
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-5
FAKTORY SOCIOEKONOMICKÉ VYSPĚLOSTI REGIONŮ:
ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUP K HODNOCENÍ REGIONŮ
FACTORS OF SOCIOECONOMIC DEVELOPMENT OF REGIONS:
AN ALTERNATIVE APPROACH TO AN ASSESSMENT OF REGIONS
ING. LENKA HORKÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 323233@mail.muni.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je prostřednictvím aplikace statistické vícerozměrné metody, faktorové
analýzy, definovat faktory socioekonomické vyspělosti regionů. Socioekonomická vyspělost je jedním z
klíčových parametrů úspěšného regionálního rozvoje. Faktorová analýza zahrnuje 18 ukazatelů
socioekonomické vyspělosti regionů a je aplikována na 248 NUTS 2 regionů EU. Výstupem analýzy je
pět faktorů, jež determinují socioekonomické prostředí v regionu. Na závěr je navržena alternativní
metodika hodnocení socioekonomické vyspělosti regionů prostřednictvím kompozitního indikátoru
vytvořeného z identifikovaných faktorů. Výsledky indikují rozdíly v socioekonomické vyspělosti mezi
sledovanými regiony v rámci jednoho státu (Itálie, Španělsko, Německo), obecně se mezi nejvyspělejší
regiony řadí regiony hlavních měst a západní Evropy, jako nejméně vyspělé regiony byly naopak
identifikovány regiony východní a jižní Evropy.
Klíčová slova
Evropská unie, faktorová analýza, kompozitní indikátor, region, regionální analýza, socioekonomická
vyspělost
Annotation
The aim of the paper is to define factors of socioeconomic development of regions by an application of
factor analysis. The socioeconomic development is one of the key parameters of successful regional
development. Factor analysis contains 18 indicators of socioeconomic development of regions and it
is applied on 248 NUTS 2 regions of the EU. The results of the analysis are five factors that determine
socioeconomic environment of the region. Finally, there is proposed an alternative methodology for
assessing socioeconomic development of regions by composite indicator made of formerly identified
factors. The results indicate differences between regions of single state (Italy, Spain, and Germany).
As most advanced have been identified regions of capital cities and regions of western Europe,
as least advanced regions of southern and eastern Europe.
Key words
European Union, factor analysis, composite indicator, region, regional analysis, socioeconomic
develeopment
JEL classification: R11, R12
Úvod
Problematika socioekonomické vyspělosti regionů je úzce provázána s nastavováním a hodnocením
regionálních politik. Způsob, jakým je tato problematika uchopena, determinuje celý proces regionální
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
52
analýzy a tedy i její výsledky, které jsou pro regionální politiku klíčové. S požadavkem o co největší
transparentnost se k regionální analýze přistupuje skrze matematické a statistické modely, jejichž
nedílnou součástí je podrobná deskripce datového souboru a sledovaných ukazatelů.
Cílem tohoto příspěvku je prostřednictvím aplikace statistické vícerozměrné metody, faktorové
analýzy, identifikovat faktory socioekonomické vyspělosti regionů, která je zde definována jako
vysoká životní úroveň obyvatel, jež je determinována ekonomickými a sociálními podmínkami
a kvalitou života v regionu, za současného zajištění těchto podmínek i pro budoucí generace. Aplikací
faktorové analýzy na datový soubor jsou odhaleny vztahy mezi ukazateli, skryté faktory, které za
těmito původními ukazateli stojí. Informace obsažené v původním souboru jsou tak zredukovány do
několika málo faktorů, které jsou, na rozdíl od původních ukazatelů, nekorelované. Každý z faktorů
tak vysvětluje odlišnou charakteristiku původního souboru. Tyto faktory pak mohou být agregovány
do kompozitního indikátoru, který bude hodnotit socioekonomickou vyspělost regionů komplexně.
Příspěvek vychází z výzkumu provedeného v rámci zpracování diplomové práce (Horká, 2013).
Využití faktorové analýzy a kompozitních indikátorů na regionální úrovni
Faktorová analýza byla použita například v rámci hodnocení socioekonomické rozmanitosti
evropských regionů (del Campo a kol., 2008), hodnocení regionálních disparit (Soares a kol., 2003)
nebo hodnocení sociálního kapitálu a ekonomického rozvoje regionů (Woodhouse, 2006). Studie se
zaměřují na identifikaci faktorů determinujících zkoumané prostředí v regionu. Pro následné
hodnocení jednotlivých regionů je zpravidla aplikována shluková analýza, která regiony klasifikuje do
několika skupin dle hodnot jednotlivých faktorů tak, že uvnitř skupiny jsou si regiony podobné a mezi
skupinami se regiony co nejvíce liší. Tento přístup však zanedbává fakt, že jednotlivé faktory nejsou
v analýze stejně důležité. Proto se jeví jako vhodnější použít pro klasifikaci regionů kompozitní
indikátor, který je složen z ukazatelů, jimž jsou přiřazeny váhy. Samotné stanovení vah je jedním
z problematických kroků konstrukce kompozitního indikátoru, protože je často prováděno subjektivně
a není dostatečně a přesvědčivě odůvodněno.
Na regionální úrovni se hodnotí prostřednictvím kompozitních indikátorů především takové
charakteristiky, jako jsou regionální konkurenceschopnost (Huggins a Thompson, 2010; Annoni
a kol., 2010), inovace (Hollanders a kol., 2012), znalostní ekonomika (Huggins a kol., 2010),
ekonomická vyspělost (Žítek a Klímová, 2010). Ve většině případů je kompozitní indikátor vytvořen
z několika ukazatelů jako vážený součet jejich hodnot, které jsou normovány do navzájem
srovnatelného měřítka. Proces konstrukce kompozitního indikátoru představuje několik kroků (Nardo
a kol., 2005): výběr vhodných ukazatelů, sledovaných jednotek, normalizace dat, průzkum struktury
ukazatelů, přidělení vah ukazatelům, proces agregace, analýza nejistot a citlivosti. Jednotlivé kroky
jsou důležité zejména proto, aby nedošlo ke zkreslení kompozitního indikátoru (například započítáním
navzájem korelovaných ukazatelů, srovnáváním nesrovnatelných veličin nebo již zmíněným
subjektivním stanovením vah). Při konstrukci kompozitního indikátoru je možné použít faktorovou
analýzu k určení vah jednotlivým ukazatelům (Nardo a kol., 2005).
V tomto příspěvku je navržena alternativní metodika hodnocení socioekonomické vyspělosti regionů,
která spočívá v propojení výsledků faktorové analýzy přímo s kompozitním indikátorem. Kompozitní
indikátor je složen přímo z faktorů, které jsou nekorelované a kterým je stanovena váha dle jejich
podílu na vysvětleném rozptylu původních ukazatelů.
Indikátory socioekonomické vyspělosti
Jako sledované jednotky byly zvoleny regiony NUTS 2 EU27. Z celkového počtu 271 regionů NUTS 2
EU27 bylo nakonec zvoleno s ohledem na dostupnost dat 248 těchto regionů. Dále bylo identifikováno
18 ukazatelů socioekonomické vyspělosti regionů, zdrojem dat za jednotlivé regiony byly regionální
statistiky Eurostatu a v menší míře datový soubor pro kompozitní indikátor index regionální
konkurenceschopnosti (Annoni a kol., 2010). Pokud pro některé regiony nebyla dostupná data,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
53
vycházelo se z hodnot za vyšší územní celky (NUTS 1). Jako referenční rok byl zvolen rok 2009,
v případech, kdy pro tento rok nebyla data dostupná, byl zvolen rok předchozí, případně nejbližší
aktuální. Snahou bylo, aby každý ukazatel byl vždy sledován za všechny regiony ve stejném roce. Pro
ukazatele kvality institucionálního prostředí (úroveň vnímání korupce a efektivita vlády) je jako
výchozí zvolena národní úroveň, neboť na regionální úrovni není takto komplexní statistika dostupná
(a zároveň jsou tyto charakteristiky typické pro stát jako celek a mezi regiony v rámci státu neexistují
významné rozdíly). Mezi indikátory socioekonomické vyspělosti regionů byly zařazeny následující
ukazatele: HDP na obyvatele (HDP), růst reálného HDP (rHDP), produktivita práce (PP), disponibilní
důchod domácností (DD), výdaje na výzkum a vývoj (VV), vysokoškolské vzdělání (VS), lidské
zdroje ve vědě a technice (HRST), zaměstnanost v high-tech (HT), zaměstnanost věkové skupiny 20–
64 let (ZAM), dlouhodobá nezaměstnanost (NEZ), jednotlivci pravidelně používající internet (INT),
riziko chudoby (CHUD), úroveň vnímání korupce (KOR), efektivita vlády (VLAD), naděje dožití při
narození (DOZ), kojenecká úmrtnost (KOJ), úmrtnost na ischemické choroby srdeční (SRD), čistá
migrace obyvatel (MIG). Pro účely faktorové analýzy bylo pracováno s daty ve standardizované
podobě.
Faktorová analýza
Aplikace faktorové analýzy na datový soubor vycházela z obecných postupů definovaných v literatuře
(Meloun a kol., 2012; Hendl, 2012). Faktorová analýza představuje vícerozměrnou statistickou
metodu, která v podstatě redukuje původní počet ukazatelů (proměnných) na menší počet faktorů,
které jsou navzájem nekorelované a reprezentují původní proměnné prostřednictvím jejich
vysvětleného rozptylu.
Faktorová analýza je smysluplná tehdy, jsou-li původní proměnné mezi sebou korelovány. Následující
tabulka představuje korelační matici původních proměnných. V tabulce jsou korelace v absolutní
hodnotě vyšší než 0,3 zvýrazněny červeně a můžeme si všimnout, že většina hodnot tuto mez
překračuje. Velmi těsný vztah je například mezi regionálním HDP na obyvatele a produktivitou práce
(0,82), nadějí na dožití při narození a disponibilním důchodem domácností (0,81), dále ve zkratce
mezi ukazateli HDP a PP, PP a DD, VS a HRST, HDP a HRST, NEZ a ZAM, KOR a VLAD, DOZ
a SRD. Korelační matice signalizuje, že mezi proměnnými existují nějaké vztahy a faktorová analýza
by mohla být vhodným nástrojem pro jejich odhalení.
Tab. 1: Výběrová korelační matice
HDP rHDP PP DD VV VS HRST HT ZAM NEZ INT CHUD KOR VLAD DOZ KOJ SRD MIG
HDP 1,00
rHDP -0,14 1,00
PP 0,82 -0,23 1,00
DD 0,73 -0,43 0,78 1,00
VV 0,42 -0,15 0,43 0,46 1,00
VS 0,56 -0,14 0,52 0,48 0,47 1,00
HRST 0,70 -0,09 0,65 0,59 0,57 0,85 1,00
HT 0,55 -0,03 0,44 0,40 0,60 0,56 0,71 1,00
ZAM 0,48 -0,11 0,38 0,52 0,42 0,47 0,50 0,43 1,00
NEZ -0,34 0,01 -0,25 -0,29 -0,26 -0,28 -0,32 -0,27 -0,72 1,00
INT 0,53 -0,19 0,52 0,56 0,50 0,68 0,73 0,54 0,69 -0,44 1,00
CHUD -0,34 -0,13 -0,29 -0,26 -0,29 -0,11 -0,39 -0,41 -0,52 0,48 -0,39 1,00
KOR -0,41 0,19 -0,45 -0,33 -0,42 -0,41 -0,48 -0,29 -0,55 0,45 -0,74 0,29 1,00
VLAD 0,49 -0,35 0,55 0,65 0,51 0,60 0,61 0,39 0,68 -0,35 0,87 -0,28 -0,75 1,00
DOZ 0,56 -0,48 0,72 0,81 0,36 0,34 0,38 0,19 0,34 -0,21 0,34 -0,15 -0,32 0,50 1,00
KOJ -0,49 0,30 -0,53 -0,58 -0,31 -0,27 -0,37 -0,25 -0,32 0,17 -0,33 0,37 0,31 -0,48 -0,72 1,00
SRD -0,37 0,29 -0,55 -0,56 -0,20 -0,28 -0,27 -0,04 -0,21 0,17 -0,20 0,02 0,27 -0,34 -0,74 0,45 1,00
MIG 0,35 -0,09 0,30 0,31 0,21 0,22 0,25 0,27 0,20 -0,26 0,18 -0,15 -0,13 0,11 0,39 -0,38 -0,24 1,00
Zdroj: Data Eurostat. Regional statistics [online], vlastní výpočty.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
54
Dalším krokem faktorové analýzy bylo určení počtu faktorů k, k čemuž byla využita metoda hlavních
komponent, která je v podobných analýzách nejčastěji užívána a spočívá v tom, že v podstatě hledáme
hlavní komponenty a k je stanoveno na základě několika kritérií (Meloun a kol., 2012):
 kritérium vlastního čísla = k je počet vlastních čísel výběrové korelační matice větších
jedna;
 kritérium procenta rozptylu = k je takový počet faktorů, které objasňují více než 60 %
(někdy 70 %, u přírodních věd 95 %) variability původních proměnných;
 kritérium Cattelova indexového grafu úpatí vlastních čísel (sutinový graf) = hledání
k podle zlomů na křivce.
Následující tabulka vlastních čísel vygenerovaných s pomocí metody hlavních komponent zobrazuje
vlastní čísla a procenta vysvětleného rozptylu. Můžeme si všimnout, že splnění 1. a 2. kritéria platí pro
k = 4. Čtyři faktory vysvětlují 72,78 % rozptylu původních proměnných.
Tab. 2: Vlastní čísla
Počet faktorů vl. číslo % celk. rozptylu kumulativ. vl. číslo kumulativ. rozptyl
1 8,155082 45,30601 8,15508 45,3060
2 2,253474 12,51930 10,40856 57,8253
3 1,354426 7,52459 11,76298 65,3499
4 1,336785 7,42658 13,09977 72,7765
5 0,816775 4,53764 13,91654 77,3141
6 0,813231 4,51795 14,72977 81,8321
… … … … …
… … … … …
18 0,044378 0,24654 18,00000 100,0000
Zdroj: Data Eurostat. Regional statistics [online], vlastní výpočty.
Pokud se podíváme na následující Cattelův graf, někdy označován jako sutinový graf neboli graf
„valících se kamenů“, u něhož odhadujeme, kde se „valící se kameny“ zastaví, je patrné, že k tomu
dojde mezi 4. a 5. vlastním číslem.
Obr. 1: Cattelův (sutinový) graf
Zdroj: Data Eurostat. Regional statistics [online], vlastní výpočty.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
55
Další tabulka zobrazuje, kolik procent variability každé proměnné je vysvětleno různým počtem
faktorů. Pro proměnnou výdaje na výzkum a vývoj a čistá migrace obyvatel je čtyřmi faktory
vysvětleno necelých 50 % jejich variability. Přidáním 5. faktoru je variabilita všech původních
proměnných vysvětlena z minimálně 50 %. Pět faktorů vysvětluje 77,31 % původního rozptylu.
Z těchto důvodů byl počet faktorů nakonec stanoven na k = 5.
Tab. 3: Komunality
Z 1 faktoru Ze 2 faktorů Ze 3 faktorů Ze 4 faktorů Z 5 faktorů
HDP 0,637 0,643 0,730 0,742 0,790
rHDP 0,098 0,347 0,439 0,551 0,753
PP 0,652 0,727 0,768 0,768 0,854
DD 0,684 0,807 0,808 0,808 0,814
VV 0,413 0,444 0,482 0,497 0,565
VS 0,517 0,553 0,629 0,755 0,755
HRST 0,677 0,736 0,857 0,885 0,889
HT 0,394 0,533 0,753 0,753 0,791
ZAM 0,521 0,645 0,777 0,807 0,807
NEZ 0,261 0,388 0,547 0,724 0,727
INT 0,667 0,783 0,815 0,878 0,878
CHUD 0,213 0,362 0,368 0,693 0,711
KOR 0,442 0,497 0,671 0,707 0,708
VLAD 0,674 0,683 0,789 0,890 0,890
DOZ 0,500 0,901 0,905 0,917 0,917
KOJ 0,396 0,556 0,558 0,633 0,637
SRD 0,261 0,617 0,630 0,631 0,682
MIG 0,150 0,188 0,240 0,463 0,749
Zdroj: Data Eurostat. Regional statistics [online], vlastní výpočty.
Poté, co byl počet faktorů stanoven, bylo možné určit faktorové zátěže. S pomocí metody hlavních
komponent a rotační metody normalizovaného varimaxu, která je nejčastěji užívána (Soares a kol.,
2003; del Campo a kol., 2008), jsou v níže uvedené tabulce zobrazeny faktorové zátěže pro jednotlivé
původní proměnné a faktory. Faktorové zátěže lze v podstatě interpretovat jako korelaci mezi původní
proměnnou a faktorem. V ideálním případě by měla každá původní proměnná silně pozitivně nebo
negativně korelovat s jedním faktorem a s ostatními minimálně. V některých případech se toho
nepodařilo zcela dosáhnout a proměnné korelují s více faktory (například proměnné HDP, INT,
CHUD a VLAD), ukazatel efektivity vlády se nezanedbatelně promítá do každého faktoru. Opačné
znaménko v tabulce značí negativní korelaci. Čísla v tabulce nám tedy uvádějí, jak se daná původní
proměnná realizuje v jednotlivých faktorech. Červeně jsou vyznačeny absolutní hodnoty vyšší než 0,6.
Tab. 4: Matice faktorových zátěží
Faktor 1 Faktor 2 Faktor 3 Faktor 4 Faktor 5
HDP 0,196 0,614 0,567 -0,202 0,106
rHDP -0,003 -0,316 -0,031 -0,798 -0,123
PP 0,142 0,772 0,480 -0,087 -0,004
DD 0,221 0,756 0,398 0,158 0,100
VV 0,224 0,129 0,652 0,154 0,224
VS 0,141 0,218 0,820 0,109 -0,066
HRST 0,232 0,299 0,860 -0,083 0,021
HT 0,171 0,026 0,804 -0,145 0,306
ZAM 0,813 0,183 0,328 0,046 0,062
NEZ -0,816 -0,089 -0,078 0,089 -0,197
INT 0,593 0,182 0,655 0,210 -0,141
CHUD -0,645 -0,133 -0,150 0,444 -0,240
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
56
Faktor 1 Faktor 2 Faktor 3 Faktor 4 Faktor 5
KOR -0,647 -0,196 -0,362 -0,274 0,211
VLAD 0,554 0,353 0,513 0,394 -0,200
DOZ 0,124 0,885 0,130 0,252 0,194
KOJ -0,229 -0,670 -0,124 -0,109 -0,329
SRD -0,056 -0,808 -0,004 -0,158 0,032
MIG 0,094 0,243 0,153 0,062 0,809
Podíl vysvětleného
rozptylu
0,176 0,222 0,234 0,076 0,066
Zdroj: Data Eurostat. Regional statistics [online], vlastní výpočty.
Podle koeficientů uvedených v tabulce se dopočítají faktorová skóre (hodnoty faktorů) pro všechny
regiony. Obecně lze výpočet faktorového skóre zapsat následovně:
∑
kde xik je standardizovaná hodnota i-tého znaku pro k-tý objekt; wji je koeficient faktorového skóre
pro j-tý faktor a i-tý znak; m udává počet celkový počet všech původních znaků.
Tabulka 5 Koeficienty faktorového skóre
Faktor 1 Faktor 2 Faktor 3 Faktor 4 Faktor 5
HDP -0,082 0,193 0,106 -0,279 -0,058
rHDP 0,026 0,063 0,023 -0,648 -0,202
PP -0,097 0,278 0,055 -0,236 -0,174
DD -0,035 0,205 0,006 -0,002 -0,027
VV -0,053 -0,142 0,223 0,160 0,213
VS -0,139 -0,058 0,306 0,052 -0,092
HRST -0,109 -0,009 0,284 -0,115 -0,060
HT -0,115 -0,160 0,316 -0,060 0,260
ZAM 0,335 -0,051 -0,078 0,022 0,014
NEZ -0,401 0,049 0,180 0,056 -0,140
INT 0,145 -0,087 0,129 0,134 -0,149
CHUD -0,287 -0,041 0,120 0,366 -0,113
KOR -0,246 0,037 0,019 -0,168 0,209
VLAD 0,149 -0,013 0,049 0,243 -0,206
DOZ -0,031 0,275 -0,112 0,062 0,059
KOJ -0,037 -0,177 0,108 -0,010 -0,204
SRD 0,027 -0,330 0,141 0,046 0,161
MIG -0,022 -0,093 0,005 0,150 0,748
Zdroj: Data Eurostat. Regional statistics [online], vlastní výpočty.
Faktory socioekonomické vyspělosti regionů a kompozitní indikátor
S ohledem na tabulku č. 4 byly identifikovány následující faktory socioekonomické vyspělosti
regionů. Faktor č. 1 byl nazván jako Trh práce a institucionální prostředí. Tento faktor ve velké míře
reprezentuje ukazatele zaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti, úrovně vnímání korupce,
efektivity vlády, ohrožení chudobou a počtu lidí užívajících internet. Celkově tento faktor vysvětluje
17,6 % rozptylu původních proměnných. Faktor č. 2 byl identifikován jako Ekonomická výkonnost a
kvalita zdraví. Do tohoto faktoru se promítnul ukazatel regionálního HDP na obyvatele, produktivity
práce, disponibilního důchodu domácností a dále se zde promítly ukazatele indikující zdraví obyvatel
(naděje dožití při narození, kojenecká úmrtnost, úmrtnost na ischemické choroby srdeční). Souhrnně
tak faktor podává informace o ekonomické výkonnosti regionu a kvalitě zdravotní péče a zdraví
obyvatel, faktor vysvětluje 22,2 % rozptylu původních proměnných. Faktor č. 3 byl označen jako
Znalostní ekonomika, reprezentuje především ukazatele výzkumu a vývoje, informační společnosti a
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
57
slaběji se do něho promítají ukazatele ekonomické výkonnosti. Všechny ukazatele jsou spjaty se
znalostní ekonomikou a faktor celkově vysvětluje 23,4 % rozptylu původních proměnných. Faktor č. 4
byl nazván jako Růstový potenciál a představuje specifický faktor, neboť je ve velké míře
reprezentován pouze jednou proměnnou, růstem reálného HDP, celkově faktor vysvětluje 7,6 %
rozptylu původních proměnných. Poslední faktor byl označen jako Demografický vývoj, rovněž se
jedná o faktor specifický, neboť se do něho promítá ve velké míře jeden původní ukazatel, čistá
migrace obyvatel. Daný faktor vysvětluje 6,6 % rozptylu původních proměnných.
Výstupem faktorové analýzy bylo identifikování pěti faktorů socioekonomické vyspělosti regionů,
které vysvětlují více než 77 % rozptylu původních proměnných. Tyto faktory determinují
socioekonomické prostředí ve sledovaných regionech, přičemž mezi klíčové patří především první tři
faktory (vysvětlují celkem 62,3 % rozptylu původních proměnných). I když se u všech proměnných
nepodařilo promítnout největší část informace pouze do jednoho faktoru, podařilo se nové faktory
smysluplně pojmenovat a ve většině případů se v rámci jednoho faktoru seskupily podobné
charakteristiky socioekonomické vyspělosti regionů.
Uvedené faktory a jejich faktorová skóre pro jednotlivé regiony byly dále vstupními parametry pro
kompozitní indikátor socioekonomické vyspělosti regionů. Navrhovaná metodika nabízí alternativní
přístup, ve kterém jsou nové, navzájem nekorelované faktory přímo součástí kompozitního indikátoru
a jsou jim přiřazeny váhy dle jejich podílu na vysvětleném rozptylu původních proměnných (z tabulky
č. 4). Tento přístup se vypořádává s nedostatkem kompozitních indikátorů, který spočívá
v subjektivním stanovení vah a v započítávání navzájem korelovaných ukazatelů, které tak zkreslují
výsledný indikátor.
Kompozitní indikátor vznikl na základě sumování vážených standardizovaných hodnot faktorových
skóre. Následně byly regiony seřazeny podle výsledného indexu od 1 (nejlepší) do 248 (nejhorší).
∑
kde i = i-tý region; vj = váha j-tého faktoru; fij = faktorové skóre j-tého faktoru pro i-tý region;
n = počet faktorů.
Na předních místech se umístily především regiony hlavních měst (LU00, UKI1, SE11, NL11, BE31,
NL31, FR10 a CZ01), nizozemské regiony a regiony jihozápadního Německa. Poslední příčky
obsadily regiony východní Evropy (BG31, RO21, RO41, RO11, HU31, RO12, BG32 a BG42).
Regiony byly dále rozděleny podle výsledného pořadí do pěti skupin (od nejméně vyspělých po
nejvíce vyspělé regiony). Výsledky jsou zobrazeny v kartogramu na následujícím obrázku 2.
Z kartogramu jsou patrné meziregionální rozdíly v socioekonomické vyspělosti v Itálii (vyspělý sever,
méně vyspělý jih), Španělsku (vyspělý sever a regiony velkých měst, méně vyspělý jih), Německu
(vyspělý jih a méně vyspělý východ), Spojeném království (méně vyspělý střed oproti zbylým
regionům). Rozdíly jsou i mezi regiony České republiky, kde je nejvyspělejším regionem CZ01
(Praha), regiony CZ02 a CZ06 se řadí mezi průměrně vyspělé a ostatní regiony patří k méně
vyspělým, přičemž nejméně vyspělý se jeví region CZ04.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
58
Obr. 2: Klasifikace regionů dle kompozitního indikátoru
Zdroj: Data Eurostat. Regional statistics [online], vlastní zpracování.
Závěr
V rámci tohoto příspěvku bylo prostřednictvím faktorové analýzy identifikováno pět faktorů
socioekonomické vyspělosti 248 NUTS 2 regionů EU. Socioekonomické prostředí sledovaných
regionů je dle výsledků analýzy determinováno především faktorem trhu práce a institucionálního
prostředí, ekonomické výkonnosti a kvality zdraví a znalostní ekonomiky, v menší míře také faktorem
růstového potenciálu a demografického vývoje. Uvedené faktory byly dále součástí navrhovaného
alternativního hodnocení socioekonomické vyspělosti regionů, které vycházelo z konstrukce
kompozitního indikátoru. Tento indikátor vznikl jako suma vážených standardizovaných hodnot
faktorových skóre. Váhy byly stanoveny dle podílu jednotlivých faktorů na vysvětlení rozptylu
původních 18 proměnných. Z výsledků byly patrné rozdíly v socioekonomické vyspělosti mezi
regiony západní, východní a jižní Evropy. Velké meziregionální rozdíly byly patrné zejména v Itálii,
Španělsku, Německu a ve Spojeném království.
Literatura
[1] ANNONI, P., KOZOVSKA, Ka. EU regional competitiveness index 2010 [online]. JRC
Scientific and Technical Reports, European Union Luxembourg: Publications Office of the
European Union, 2010. 289 s. (PDF). Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/reports/cohesion5/index_cs.cfm >.
ISBN 978-92-79-15693-9.
[2] DEL CAMPO, C.; MONTEIRO, C. M.F; SOARES, J. O. The European regional policy and the
socio-economic diversity of European regions: A multivariate analysis. European Journal of
Operational Research, 2008, 187.2: 600-612. DOI: 10.1016/j.ejor.2007.03.024.
[3] Eurostat. Regional statistics [online]. 2013 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/region_cities/regional_statistics/data/databas
e>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
59
[4] HENDL, J. Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. 4., rozšířené vyd. Praha:
Portál, 2012, 734 s. ISBN 9788026202004.
[5] HOLLANDERS, H.,DERBYSHIRE, J., LEWNEY, R. at al. Regional Innovation Scoreboard
2012 – Methodology report [online]. European Union, 2012. 37 s. (PDF). Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/enterprise/policies/innovation/files/ris-2012-methodology-report_en.pdf>.
[6] HORKÁ, L. Hodnocení socioekonomické vyspělosti regionů. [diplomová práce] Brno:
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2013. 89 s.
[7] HUGGINS, R., IZUSHI, H., DAVIES, W.,SHOUGUI, L. World Knowledge Competitiveness
Index 2008 [online]. University of Wales Institute, Cardiff : Centre for International
Competitiveness, 2010. 57 s. (PDF). Dostupné z: <http://www.cforic.org/downloads.php>.
ISBN 1-902829-04-2.
[8] HUGGINS, R., THOMPSON, P. UK Competitiveness INDEX 2010 [online]. Cardiff, UK :
Centre for International Competitiveness, UWIC, 2010. 48 s. (PDF). Dostupné z:
<http://www.cforic.org/downloads.php>. ISBN 1-902829-07-7.
[9] MELOUN, M., MILITKÝ, J., HILL,. Statistická analýza vícerozměrných dat v příkladech. Vyd.
2. Praha: Academia, 2012, 750 s. ISBN 9788020020710.
[10]NARDO, M. a kol. Tools for Composite Indicators Building [online]. European Comission,
Ispra, 2005. 134 s. (PDF). Dostupné z :
<http://ipsc.jrc.ec.europa.eu/fileadmin/repository/eas/composite-
indicators/Documents/EUR_21682_EN_Tools_for_Composite_Indicator_Building.pdf>.
[11]SOARES, J. O.; MARQUES, M. M. L., MONTEIRO, C. M. F. A multivariate methodology to
uncover regional disparities: A contribution to improve European Union and governmental
decisions. European Journal of Operational Research, 2003, 145.1: 121-135. DOI:
10.1016/S0377-2217(02)00146-7.
[12]WOODHOUSE, A. Social capital and economic development in regional Australia: A case
study. Journal of rural studies, 2006, 22.1: 83-94.
[13]ŽÍTEK, V., a KLÍMOVÁ, V.. Rozdíly v ekonomické vyspělosti regionů NUTS 2 v Evropské
unii. In Klímová, V. (ed.) XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 42–49 , 8 s. ISBN 978-80-210-5210-9.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
60
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-6
STANOVENIE VZŤAHU MEDZI VYBRANÝMI
UKAZOVATEĽMI EKONOMICKEJ VÝKONNOSTI
A FINANČNEJ KAPACITY REGIÓNOV NUTS III
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
DETERMINATION OF THE RELATIONSHIP BETWEEN SELECTED
INDICATORS OF ECONOMIC PERFORMANCE AND FINANCIAL
CAPACITY NUTS III REGIONS IN THE SLOVAK REPUBLIC
ING. STANISLAV KOLOŠTA, PHD.
ING. PAULA BOLCÁROVÁ
ING. FILIP FLAŠKA, PHD.
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Dep. of Public Economy and Regional Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: stanislav.kolosta@umb.sk, paula.bolcarova@umb.sk, filip.flaska@umb.sk
Anotácia
Cieľom článku bolo stanoviť vzťah medzi vybranými ukazovateľmi ekonomickej výkonnosti
a finančnou kapacitou regionálnych samospráv úrovne NUTS III v SR. Medzi vybranými ukazovateľmi
existuje stredne silná priama lineárna závislosť. Výsledky čiastkovej analýzy poukázali na potrebu
v budúcnosti prešetriť, ktoré faktory vyplývajúce z aktivít regionálnych samospráv najviac ovplyvňujú
zložku nedaňových vlastných príjmov vo vzťahu k ekonomickej výkonnosti regiónov NUTS III.
Kľúčové slová
ekonomická výkonnosť, miera sebestačnosti, miera samofinancovania.
Annotation
Aim of this article was to determine the relationship between selected indicators of economic
performance and financial capacity of regions at NUTS III level in Slovakia. Between selected
indicators there exists moderate direct linear relationship. The results of partial analyze indicated the
need of future investigation which factors arising from activities of regional government most affect
their own non-tax revenue component in relation to the economic performance of regions.
Key words
economic performance, self-sufficiency rate, self-financing rate.
JEL classification: H71, H72, R11
Úvod
Ekonomická výkonnosť regiónov je determinovaná rôznymi faktormi v závislosti od ekonomického
prostredia a hospodársko-politickej situácie v danej krajine. Jedným z významných faktorov nielen
v rámci EÚ je hospodárska kríza. Tá sa vzhľadom na otvorenosť a prepojenosť národných ekonomík
odzrkadľuje nielen v poklese ekonomickej výkonnosti regiónov ale aj v nižšej miere vlastných
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
61
príjmov regionálnych samospráv na celkových príjmoch či výšky krytia bežných výdavkov
a rozvojových aktivít vlastnými príjmami.
Ekonomická výkonnosť regiónov sa najčastejšie meria prostredníctvom ukazovateľov ako sú
regionálny HDP na obyvateľa, podiel HDP regiónu na HDP krajiny, hrubá pridaná hodnota,
produktivita práce, % ekonomicky aktívneho obyvateľstva, podiel ziskových podnikov na celkovom
počte podnikov, priame zahraničné investície v regióne a ďalšie.
Finančná kapacita regiónov je“ meraná ukazovateľmi miery samofinancovania, sebestačnosti,
zadlžovania, daňovej, majetkovej a reprodukčnej sily.“ (Žárska, 2009, s. 1). Hodnoty ukazovateľov
finančnej kapacity reprezentujú územnú samosprávu z hľadiska finančného krytia rozvojových aktivít,
či jej stability, dôveryhodnosti resp. solventnosti pre jej obyvateľov a investorov. V podstate sa jedná
o maximum príjmov, ktoré je územná samospráva schopná získať v rámci štandardných podmienok z
vlastných zdrojov. Vystupuje tiež ako meradlo schopnosti územnej samosprávy financovať miestne
verejné statky z vlastných zdrojov a do veľkej miery závisí od fiškálnej kapacity. Územné samosprávy
môžu získať významné príjmy aj z nedaňových zdrojov (majetok, ekonomické aktivity, finančné
investície).
1. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je stanoviť vzťah medzi vybranými ukazovateľmi ekonomickej výkonnosti
a finančnou kapacitou regiónov úrovne NUTS III v SR. Dôvodom bol aj fakt, že táto oblasť nie je vo
veľkom rozsahu spracovaná v odbornej literatúre. Predpokladáme, že zmeny v ekonomickej
výkonnosti vplývajú na zmeny v ukazovateľoch finančnej kapacity územných samospráv nakoľko
vlastné príjmy samospráv sú tvorené aj z nedaňových zdrojov, ktoré územné samosprávy môžu získať
z ich ekonomických a ekonomiku podporujúcich aktivít čo vplýva aj na ekonomiku územných
samospráv a ich ekonomický rast a rozvoj.
V práci sme alternatívne pracovali s niekoľkými ukazovateľmi ekonomickej výkonnosti, a to
ukazovateľom HDP na obyvateľa, hrubou pridanou hodnotou na obyvateľa a produktivitou práce
z tržieb za vlastné výkony a tovar v jednotlivých regiónoch NUTS III. Z ukazovateľov finančnej
kapacity sme zvolili mieru finančnej sebestačnosti (vyjadruje podiel vlastných príjmov na celkových
príjmoch) a mieru samofinancovania (vyjadrenú podielom vlastných príjmov na bežných výdavkoch
regionálnej samosprávy).
Vlastné príjmy regionálnych samospráv sme očistili od dane z príjmov fyzických osôb (podielovej
dane), pretože súčasťou vzorca pre výpočet podielov na dani z príjmov fyzických osôb regionálnej
samosprávy sú mechanizmy fiškálneho vyrovnávania. Z daného dôvodu by mohlo dôjsť k značnému
skresleniu výsledkov skúmania vzťahu medzi vybranými ukazovateľmi ekonomickej výkonnosti
a finančnej kapacity regiónov.
Časové obdobie, za ktoré sme údaje analyzovali, je od roku 2008, kedy sa začali prejavovať účinky
hospodárskej krízy, do roku 2010, nakoľko údaje za ukazovatele ekonomickej výkonnosti regiónov
NUTS III boli prístupné len do tohto roku. Panelové údaje sme transformovali na prierezové, pričom
pre elimináciu trendu inkorporovaného v premenných, a teda dosiahnutie časovej invariantnosti
údajov, sme zvolili prepočet hodnôt ukazovateľov za jednotlivé regióny k ich priemernej hodnote za
Slovenskú republiku v danom roku.
Následne sme zisťovali či existuje závislosť vybraných ukazovateľov finančnej kapacity od vybraných
ukazovateľov ekonomickej výkonnosti regiónov NUTS III. Tesnosť závislosti sme prešetrili pomocou
korelačnej analýzy, pričom sme predpokladali priamu lineárnu závislosť. Významnosť korelačných
koeficientov sme preverili jednostranným t-testom podľa vzťahu:
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
62
√
√
kde je párový korelačný koeficient a n je počet pozorovaní. Nulová hypotéza predpokladá nulovú
lineárnu koreláciu. Ak výsledkom testovania bude zamietnutie nulovej hypotézy, potvrdí sa
signifikantnosť relácie medzi ekonomickou výkonnosťou a finančnou kapacitou regiónu.
Kvantifikáciu vplyvu prevedieme prostredníctvom odhadu jednoduchého lineárneho regresného
modelu:
kde je hodnota vybraného ukazovateľa finančnej kapacity v i-tom regióne, a sú parametre
regresnej rovnice, je hodnota vybraného ukazovateľa ekonomickej výkonnosti v i-tom regióne, je
náhodná zložka modelu a je počet regiónov.
2. Výsledky
Slovenská ekonomika začala pociťovať dopad hospodárskej krízy najmä v poslednom štvrť roku 2008
hoci na ekonomických ukazovateľoch sa to prejavilo naplno v samosprávnych krajoch v roku 2009.
Toto obdobie poznačené krízou sme skúmali ohľadom závislosti spomenutých vybraných
ukazovateľov ekonomickej výkonnosti a finančnej kapacity samosprávnych krajov. Upravenú podobu
ukazovateľov uvádzame v tabuľke 1. Vysvetlivky k skratkám uvádzame pod tabuľkou 1.
Tab. 1 Údajová základňa za obdobie rokov 2008-2010
hdp PP HPH seb sam
0,8477 0,7006 0,1108 1,3446 1,4339
0,9062 0,5331 0,1006 1,6188 1,9023
1,1466 1,2259 0,1186 0,7471 0,6257
0,8715 0,9544 0,1122 0,6874 0,6052
0,7535 0,5687 0,0911 1,0348 0,9871
0,8233 0,9262 0,1180 0,6092 0,5164
0,5870 0,4866 0,0872 0,4214 0,3628
2,3052 2,5019 0,2614 1,5367 1,5665
0,8476 0,7965 0,1104 1,2448 1,3182
0,8874 0,4941 0,0982 1,3835 1,5992
1,1053 1,4082 0,1144 0,8405 0,7075
0,8652 0,9316 0,1113 0,7897 0,6983
0,7315 0,5151 0,0882 0,9178 0,8827
0,7825 0,8756 0,1122 0,6411 0,5787
0,5781 0,5031 0,0859 0,5485 0,5108
2,4432 2,0884 0,2794 1,6341 1,7046
0,8307 0,7109 0,1079 1,1255 1,1044
0,8857 0,5404 0,0977 1,5001 1,9146
1,1239 1,3305 0,1164 0,8219 0,7180
0,8859 1,1011 0,1139 1,0640 1,0070
0,7397 0,4642 0,0889 0,9626 0,8925
0,7898 0,9617 0,1133 0,7874 0,7248
0,5656 0,4822 0,0842 0,4518 0,4424
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
63
2,4105 2,2078 0,2778 1,2866 1,1962
Zdroj: vlastné spracovanie z údajov ŠÚ SR a záverečných účtov samosprávnych krajov 2008-2010
Vysvetlivky:
hdp - podiel HDP na obyvateľa na priemernej hodnote HDP na obyvateľa v SR
PP - podiel produktivity práce z tržieb za vlastné výkony a tovar NUTS III na jej priemernej hodnote NUTS III v SR
HPH - podiel hrubej pridanej hodnoty NUTS III na jej priemernej hodnote NUTS III v SR
seb - podiel očistenej miery sebestačnosti na jej priemernej hodnote za NUTS III v SR
sam - podiel očistenej miery samofinancovania na jej priemernej hodnote za NUTS III v SR
Skúmanie relácií medzi ukazovateľmi sme zahájili vypočítaním koeficientov korelácie. Korelačná
matica, zobrazená v tabuľke 2, naznačuje stredne silnú priamu lineárnu závislosť medzi ukazovateľmi
ekonomickej výkonnosti a ukazovateľmi finančnej kapacity, pričom najslabšiu a štatisticky
nevýznamnú koreláciu s ukazovateľmi finančnej kapacity možno pozorovať v prípade upraveného
ukazovateľa produktivity práce, ktorý sme z tohto dôvodu z následnej analýzy vypustili.
Tab. 2 Korelácia – vybrané ukazovatele ekonomického vývoja regiónov a finančnej kapacity
hdp PP HPH seb sam
hdp 1
PP 0,932148 1
HPH 0,983703 0,924113 1
seb 0,561428 *** 0,349891 ** 0,503564 *** 1
sam 0,441075 ** 0,207398 0,383631 ** 0,978338 1
***významné na 1%-nej hladine významnosti, **významné na 5%-nej hladine významnosti
Zdroj: vlastné spracovanie
Ďalej sme sa pomocou prevedenej regresnej analýzy pokúsili odhaliť mieru a signifikantnosť vplyvu
ekonomickej výkonnosti na finančnú kapacitu regionálnej samosprávy NUTS III v SR. Výsledky sú
zobrazené v tabuľke 3.
Tab. 3 Výsledky regresie
1. Vzťah medzi upraveným HDP regiónu a očistenou mierou finančnej sebestačnosti NUTS III
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 0,6047 4,3225 0,0003 Multiple R 0,5614 0,0043
hdp 0,3839 3,1822 0,0043 R Square 0,3152
2. Vzťah medzi upraveným HDP regiónu a očistenou mierou samofinancovania NUTS III
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 0,6039 3,1214 0,0050 Multiple R 0,4411 0,0310
hdp 0,3846 2,3052 0,0310 R Square 0,1945
3. Vzťah medzi hrubou pridanou hodnotou a očistenou mierou finančnej sebestačnosti v NUTS III
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 0,5976 3,6931 0,0013 Multiple R 0,5036 0,0121
HPH 3,2196 2,7338 0,0121 R Square 0,2536
4. Vzťah medzi hrubou pridanou hodnotou a očistenou mierou finančnej sebestačnosti v NUTS III
Coefficients t Stat P-value Regression Statistics Significance F
Intercept 0,6090 2,7611 0,0114 Multiple R 0,3836 0,0642
HPH 3,1281 1,9485 0,0642 R Square 0,1472
Zdroj: vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
64
V modeloch 1 až 3 môžeme na 5%-nej hladine významnosti potvrdiť signifikantnosť ako parametrov,
tak aj modelu ako celku. Na 10%-nej hladine významnosti však zamietame hypotézu o nevýznamnosti
aj v modeli 4. Pomocou ukazovateľa HDP na obyvateľa v regióne sa nám podarilo vysvetliť 31,5%
variability očistenej miery finančnej sebestačnosti, pričom jednopercentne nižší HDP na obyvateľa
v NUTS III oproti priemeru SR znamená stratu miery finančnej sebestačnosti v konkrétnom regióne
NUTS III približne o 0,38 percentuálnych bodov.
Obdobne možno interpretovať aj ostatné modely, pričom signifikantnosť parametrov len potvrdzuje
fakt, že výber ukazovateľov nepodmieňuje existenciu vplyvu medzi ekonomickou výkonnosťou
a finančnou kapacitou územných samospráv.
Záver
Na základe použitých metód môžeme dedukovať, že väčšia ekonomická výkonnosť regiónov NUTS
III v Slovenskej republike meraná vybranými ukazovateľmi je reflektovaná aj v rastúcej miere
finančnej sebestačnosti a samofinancovania samosprávnych krajov v SR očistených od dani z príjmov
fyzických osôb.
To poukazuje na to, že v samosprávnych krajoch SR - ktoré sú ekonomicky výkonnejšie a je v nich
lepší potenciál a podmienky na podnikanie – majú ich predstavitelia lepšie predpoklady zvyšovať
nedaňové príjmy z vlastnej podnikateľskej a inej činnosti (napr. prenájom) aj vďaka vyššiemu
zahusťovaniu ich územia ekonomickými aktivitami.
Na overenie tohto predpokladu si myslíme, že by bolo v budúcnosti vhodné zistiť, ktoré faktory
vyplývajúce z aktivít samosprávnych krajov najviac ovplyvňujú zložku vlastných príjmov vo vzťahu
k HDP na obyvateľa regiónu a k hrubej pridanej hodnote. Napríklad, ako sa odrážajú kvalita
podnikateľského prostredia (ako súhrnný ukazovateľ), podnikateľské a podporné aktivity
samosprávnych krajov, či kvalita manažmentu územných samospráv na zabezpečovaní krytia bežných
výdavkov prostredníctvom vlastných príjmov očistených od dani z príjmov fyzických osôb.
Literatúra
[1] Štatistický úrad Slovenskej republiky. Dostupné z: <www.statistics.sk>.
[2] Záverečné účty samosprávnych krajov v SR v rokoch 2008-2010.
[3] ŽÁRSKA, E. Financná kapacita obce ako determinant rozvoja. In XIV. ročník konference
Teoretické a praktické aspekty veřejných financí, Vysoká škola ekonomická v Praze, 3.-4. dubna
2009, s. 9. ISBN 978-80-245-1513-7. Dostupné z: <http://kvf.vse.cz/vyzkum/publikace-v-
elektronicke-forme/papery-2009>.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu VEGA 1/0822/11 „Redistribúcia finančných zdrojov
v decentralizovanom fiškálnom systéme Slovenska“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
65
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7
REGIONÁLNÍ HODNOCENÍ KVALITY SOCIÁLNÍHO
PROSTŘEDÍ – PŘÍPADOVÁ STUDIE ČESKÉ REPUBLIKY
REGIONAL EVALUATION OF SOCIAL ENVIRONMENT QUALITY –
A CASE STUDY OF THE CZECH REPUBLIC
DOC. RNDR. MILAN VITURKA, CSC.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: viturka@econ.muni.cz
Anotace
Cílem článku je představit výsledky hodnocení kvality sociálního prostředí (KSP) za mikroregiony
(územní obvody obcí s rozšířenou působností 3. stupně – regiony ORP) a mezoregiony (kraje –
regiony NUTS 3) České republiky. Originální metoda hodnocení je založena na vybraných faktorech
interpretujících klíčové oblasti sociálního prostředí (sociální, demografickou, urbanistickou,
infrastrukturní a environmentální). Na tomto základě byly regiony ORP rozděleny do tří skupin:
progresivní, standardní a regresivní regiony. Krajské hodnoty pak byly získány agregací
mikroregionálních hodnot vážených příslušnými počty obyvatel. Pro územní rozložení hodnot KSP je
charakteristická poměrně nízká úroveň diferenciace a dále byla prokázána tendence k poklesu těchto
hodnot směrem k hranicím regionů NUTS 3. Celkově lze konstatovat, že špatná KSP snižuje
residenční i investiční atraktivitu regionů a tedy i dlouhodobou udržitelnost jejich rozvoje.
Klíčová slova
regionální rozvoj, sociální prostředí, typologie.
Annotation
The aim of the article is to present the results of evaluation concerning of social environment quality
(SEQ) according to micro-regions (territorial districts of municipalities with extended competencies
of 3rd degree – MEC regions) and mezo-regions (kraje – regions NUTS 3) of the Czech Republic. The
original method of evaluation is based on the selected factors representing key areas of SEQ (social,
demographic, urban, infrastructure and environmental area). On this basis the MEC regions were
divided into three groups: regions with progressive, standard and regressive SEQ. The NUTS 3
values were then obtained by aggregation of micro-regional values weighted by relevant population.
It can be stated that territorial distribution of the SEQ values is characterized by relatively low level
of differentiation and further a tendency to decreasing of these values towards to the borders of NUTS
3 regions has been also demonstrated. Overall, it can be concluded that poor SEQ reduces residential
and investment attractiveness of the regions and hence long-term sustainability of their development. ¨
Key words
regional development, social environment, typology.
JEL classification: R11
1. Úvodní poznámky
Společenský rozvoj a jeho pozitivní a negativní konsekvence nepochybně vytvářejí základní rámec
pro naplňování poznávací funkce společenských věd. V tomto kontextu je dále pozornost soustředěna
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
66
na sociální rozvoj, který lze spolu s ekonomickým a environmentálním rozvojem pokládat za jeho
základní strukturální komponentu. Tento článek se zabývá především prostorovými souvislostmi
sociálního rozvoje s důrazem na jeho úroveň, která je hodnocena na základě regionální kvality
sociálního prostředí (KSP).
V tomto ohledu považujeme za inspirativní koncept hodnocení kvality života, který se rozvinul ve
druhé polovině minulého století. Postupně se vytvořily tři základní výzkumné směry hodnocení
kvality života. První z nich je možné označit jako normativní. Podstatou tohoto sociologického směru
je aplikace tzv. objektivních sociálních indikátorů odrážejících idealizované představy o žádoucím
společenském rozvoji (objective well-being). Druhý směr definující kvalitu života na základě míry
uspokojování spotřebitelských preferencí obyvatel lze označit jako ekonomický. Jde o zjevně
redukcionistický směr, neboť kvalita života je nepochybně významně ovlivňována i faktory stojícími
mimo ekonomiku (např. demografické faktory, kvalita lidských vztahů či úroveň občanských svobod).
Poslední přístup se označuje jako psychologický, neboť definuje kvalitu života na základě
subjektivních představ obyvatel formovaných jejich životním uspokojením a zohledňujícím výskyt
příjemných a nepříjemných ovlivňujících faktorů (subjective well-being). Tyto představy přirozeně
nemusí korespondovat s objektivními sociálními a ekonomickými indikátory. Celkově lze konstatovat,
že dosud neexistuje jasná shoda ani o definici, ani o metodách měření kvality života.
Rostoucí popularita hodnocení kvality života významně souvisí s dlouhodobě probíhajícími
diskusemi o dominantní roli HDP jako hlavního měřítka společenského rozvoje. Mezi základní otázky
zde nepochybně patří problematické používání vývoje HDP pro predikci dlouhodobého rozvoje
jednotlivých zemí. Tato praxe vyvolala řadu iniciativ, ze kterých lze uvést zejména koncept čistého
ekonomického blahobytu – net economic welfare (předpokládající takovou úpravu HDP, aby odrážel
pouze položky přispívající k ekonomickému blahobytu tj. ostatní položky, např. škody na životním
prostředí, jsou odpočítávány) a iniciativu OSN cílenou na doplnění tokové veličiny HDP stavovou
veličinou měřící celkové bohatství národů (vykazující všestrannější vazby na budoucí rozvoj). Dalším
důvodem je faktické redukování společenského rozvoje pouze na jeho ekonomickou komponentu
(jako často uváděný příklad snahy o zavedení komplexnější míry společenského rozvoje lze uvést tzv.
index hrubého národního štěstí, zavedený v Bhútánu). Uvedené aktivity lze nepochybně chápat i jako
významný příspěvek k vytváření potřebných předpokladů pro účinnější uplatňování konceptu
udržitelného rozvoje, obecně interpretovaného jako takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby
přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti naplňování potřeb budoucích generací (Bruntland, 1987).
Na rozpracování konceptu kvality života se podílela řada autorů, mezi které patří např. Diener, Suh
(1997), Rogerson, Findlay, Morris (1989), Smith (1973), Veenhoven (1996), Andráško (2008) a Ira
(2008). V rámci užitých přístupů k hodnocení kvality života se s největším zájmem veřejnosti setkaly
Human development index (HDI) publikovaný každoročně UNDP, Economist Intelligence unit´s
index a Mercer´s quality of living report a dále žebříčky kvality života měst resp. metropolitních
regionů, jejichž významným popularizátorem je známý ekonomický časopis Fortune. Z institucí
věnujících se hodnocení kvality života lze dále uvést OECD (Better life initiative), European union
(Eurobarometer), World bank (World development indicators) a World resources institute (World
resources). Z domácích autorů se pak hodnocením kvality života zabývali zejména Kreidl, Nováček a
Mederly (2004), kteří sestavili index kvality a udržitelnosti života jako alternativu k HDI – poslední
dva uvedení autoři se v rámci Centra pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy kvalitě
života věnovali i na regionální úrovni. Na pozadí tzv. faktorové ekologie měst se pak danou
problematikou zabývali např. Matějů (1980)], Vystoupil (1987), Toušek (1997), Kladivo (2011) a
Živělová (2009). Potřebné je zmínit i Wokouna (2011), který vedl zpracování studie MasterCard
zaměřené na hodnocení sociální situace 63 nejvýznamnějších českých a moravských měst pomocí 12
ukazatelů zahrnujících 5 oblastí – trh práce, cenu bydlení, kvalitu sociální a zdravotní péče,
kriminalitu a příjmy obyvatelstva.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
67
2. Cíl a metodika výzkumu
Hlavním cílem provedeného výzkumu je vyhodnocení kvality sociálního prostředí na mikroregionální
a mezoregionální úrovni České republiky. Jako jednotky pro mikroregionální hodnocení KSP byly
zvoleny územní obvody obcí s rozšířenou působností 3. stupně resp. ORP (dále regiony ORP) –
celkem 205 jednotek mimo Prahu, které lze ztotožnit s nodálními regiony utvářenými na základě
vazeb centra s jeho zázemím. Mezoregionální úroveň pak tvoří 14 krajů resp. regionů NUTS 3 (dále
kraje). Tato úroveň představuje v České republice (spolu s 8 umělými regiony NUTS 2 vytvořenými
pro implementaci Kohezní politiky EU) hlavní prostorový rámec regionální politiky.
KSP je chápána jako agregátní výsledek různorodých procesů a vlivů formujících základní podmínky
sociálního rozvoje regionů. Její hodnocení je komplikované již samotnou pluralitou přístupů k chápání
ústředního pojmu kvality života. Pro náš účel se jako nejvhodnější jeví aplikace tzv. objektivních
sociálních indikátorů. Zde je však nutné upozornit na neexistenci všeobecně akceptovatelné metody
výběru těchto indikátorů resp. faktorů při neexistenci všeobecného indikátoru srovnatelného s HDP.
Jejich výběr je proto do značné míry individuální záležitostí, odrážející nejen odborné znalosti a
preference zpracovatele, ale i dostupnost relevantních ukazatelů. Často diskutovaným problémem jsou
i váhy vybraných faktorů. V tomto ohledu se kloníme k názoru, že jejich zavedení by nebylo účelné,
neboť „ideální“ společenský rozvoj by měl reflektovat preference všech skupin obyvatelstva, aniž by
některé z nich byly upřednostněny před preferencemi jiných skupin (např. indikátory nezaměstnanosti
jsou zcela relevantní jen pro obyvatelstvo v produktivním věku). Zavedení vah je navíc spojeno s
rizikem zkreslování výsledků hodnocení – pro ilustraci lze uvést americkou studii (Becker et al.
1987), kde při použití různých vah byla pětina zkoumaných metropolitních areálů USA zařazena buď
do nejlepší, nebo naopak do nejhorší skupiny.
Po provedených analýzách bylo pro hodnocení KSP vybráno celkem 16 faktorů, ze kterých byla
většina podrobena důkladné statistické analýze již v rámci dřívějších studií (Kunc, Synková, 2010,
Kutscherauer, 2010, Mederly et al., 2004). Prezentované pojetí je založeno na vícerozměrném
hodnocení KSP a v souladu s tím byla značná pozornost věnována klíčovým oblastem hodnocení,
identifikovaných s využitím předchozích výzkumů. Tyto oblasti pak byly popsány pomocí vybraných
faktorů, které mají z pohledu jednotlivých aktérů regionálního rozvoje (občané, podnikatelé, veřejná
správa) exogenní charakter a lze je rozdělit do pěti skupin:
 sociální faktory – naděje dožití, vzdělanost, nezaměstnanost, rozvodovost, potratovost,
kriminalita
 demografické faktory – přirozený pohyb obyvatelstva, mechanický pohyb obyvatelstva,
věková struktura obyvatelstva
 urbanistické faktory – urbanizace, urbanistický rozvoj, urbanistické prostředí
 infrastrukturní faktory – zdravotnická infrastruktura, sociální infrastruktura
 environmentální faktory – krajinná struktura, kvalita ovzduší.
KSP jednotlivých regionů ORP pak představuje součty hodnot dílčích faktorů, které byly získány
následujícím postupem: zařazení regionů podle hodnot primárních ukazatelů relevantních pro
jednotlivé faktory s využitím statistických skupin vytvořených na základě analýzy rozložení, finální
zařazení regionů podle dílčích faktorů a transformace výsledků parciálních hodnocení do
generalizovaných stupňů užitých pro komplexní hodnocení (od nejlepšího 1. stupně po nejhorší 5.
stupeň). Krajské hodnoty pak byly získány agregací vypočtených mikroregionálních hodnot vážených
příslušnými počty obyvatel. Ze širšího pohledu lze konstatovat, že KSP je významně spjata s kvalitou
podnikatelského prostředí (KPP), která představuje primární spojovací článek s teritoriálně chápanou
konkurenceschopností, kterou lze obecně definovat jako schopnost regionů generovat relativně vysoké
příjmy a úroveň zaměstnanosti v podmínkách jejich vystavení vnější konkurenci (European
Commission, 1999). Tuto definici je možné z dlouhodobého pohledu interpretovat tak, že základem
konkurenceschopnosti je vysoká atraktivita regionů pro podnikání a pro bydlení. Z této interpretace
pak lze vyvozovat, že regionální konkurenceschopnost je ovlivňována nejen úrovní podnikatelského
prostředí [podrobněji Viturka a kol., 2011, Viturka, 2011), ale i úrovní KSP přičemž její dlouhodobá
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
68
udržitelnost je podmíněna vyváženým vztahem obou komponent. Z individuálního pohledu pak jde
v podstatě o řešení jedné ze základních existencionalistických otázek, a sice jak a kde žít.
3. Hlavní výsledky výzkumu
Hodnocení KSP poskytuje veřejné správě, podnikatelské sféře a dalším uživatelům územně a věcně
strukturované informace o relevantních faktorech ovlivňujících kvalitu života obyvatel České
republiky, které mají adekvátní dopady na celospolečenskou efektivnost stávajícího modelu
ekonomického rozvoje (trvalé zhoršování kvality života, vyvolané např. rostoucími škodami na
životním prostředí či výrazným zvyšováním kriminality nepochybně přispívá ke zvyšování
„neproduktivních“ nákladů jak veřejného, tak i soukromého sektoru). Na základě výše definované
soustavy faktorů byla v první etapě vyhodnocena KSP za regiony ORP. Podle její úrovně lze tyto
regiony rozdělit na progresivní (regiony se silně nadprůměrnou úrovní KSP tj. s úhrnnými hodnotami
nižšími než 2,5 – vzhledem k dalším výhodám, týkajícím se např. nabídky kulturních aktivit, sem byly
dodatečně zařazeny i regiony krajských měst s hodnotami KSP mírně převyšujícími uvedenou
hranici), standardní (regiony s průměrnou úrovní KSP) a regresivní (regiony se silně podprůměrnou
úrovní KSP tj. s úhrnnými hodnotami vyššími než 3,5). Z výsledků hodnocení vyplývá, že pro územní
rozložení hodnot KSP je charakteristická poměrně nízká úroveň diferenciace (nejsou zastoupeny obě
krajní klasifikační skupiny a přibližně ¾ regionů spadá do průměrné skupiny). Dalším významným
rozdílem je skutečnost, že na rozdíl od KPP ne všechny póly rozvoje, představované regiony
krajských měst včetně Prahy doplněné regionem M. Boleslavi, disponují nadprůměrnou hodnotou –
výjimku představují regiony K. Var, Ústí n. L. a Ostravy, které jako póly rozvoje strukturálně nejvíce
postižených krajů vykazují pouze průměrnou KSP (toto zjištění je možné chápat i jako empirické
potvrzení Myrdalovy teorie oběžné kumulativní kauzality). Kromě většiny pólů rozvoje (nejlepší
hodnoty KSP se však nevztahují k Praze, ale k Č. Budějovicím a Pardubicím) disponuje
nadprůměrnou KSP ještě osm dalších regionů. Tyto regiony se nacházejí především ve Středočeském
a Jihomoravském kraji (zázemí Prahy a Brna) a dále v krajích Pardubickém, Vysočina a Jihočeském.
Ostatní regiony jsou pak v dominantním podílu zařazeny do průměrné (156 regionů) a dále do
podprůměrné (31 regionů) skupiny. Průměrné hodnoty KSP podle statisticky optimalizovaných
velikostních skupin regionů s hraničními hodnotami 180, 90, 45 a 18 tis. obyvatel pak činí 2,78; 2,87;
3,03; 3,12 a 3,19.
Z rozvojového pohledu hrají hlavní roli faktory determinující silné a slabé stránky regionální KSP.
V případě první velikostní skupiny (tvořené regiony největších měst tj. Prahy, Brna, Plzně a Ostravy)
tak představují silnou stránku především faktory urbanizace, zdravotnické infrastruktury, naděje dožití
a vzdělanosti, a naopak slabou stránku faktory kriminality, věkové struktury obyvatelstva, krajinné
struktury a kvality ovzduší. Velmi podobné rysy v tomto směru vykazuje i druhá velikostní skupina
(celkem 18 regionů), která se od předchozí skupiny liší pouze rozšířením silných stránek o faktor
nezaměstnanosti a faktor urbanistického rozvoje (tento rozdíl je významně podmíněn specifickým
územním vymezením nejvýznamnějších městských regionů a dále zařazením Ostravy do první
skupiny). Následující dvě velikostní skupiny se ve srovnání s nadprůměrnými skupinami vyznačují
výrazně vyšší mírou heterogenity. V rámci třetí skupiny (47 regionů) tak byly jako silné stránky
identifikovány pouze faktor vzdělanosti a faktor zdravotnické infrastruktury a jako slabá stránka
faktor kriminality a v případě nejsilněji zastoupené čtvrté skupiny (101 regionů) lze již jako významný
identifikovat pouze faktor urbanistického prostředí, představující slabou stránku příslušných regionů.
U páté skupiny (36 regionů) však dochází k opětovnému nárůstu homogenity, kdy její silnou stránku
tvoří (poněkud překvapivě) faktor nezaměstnanosti a faktor kvality ovzduší a slabou stránku pak
všechny urbanistické faktory a dále faktory vzdělanosti a zdravotnické a sociální infrastruktury.
Z výše uvedených informací lze dále vyvozovat, že na úrovni regionů ORP hrají nejméně významnou
diferenciační roli faktory rozvodovosti a potratovosti a dále faktory přirozeného a mechanického
pohybu obyvatelstva (v tomto kontextu bylo v rámci vymezených skupin identifikováno celkem 56
regionů s příznivou úrovní základních demografických faktorů). Vývojová diferenciace hodnot těchto
faktorů je tedy rozhodujícím způsobem determinována procesy vznikajícími na vyšších
hierarchických úrovních (např. všeobecné změny životního stylu obyvatelstva či liberalizace příslušné
národní legislativy).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
69
Ve druhé etapě byly provedeny agregace mikroregionálních hodnot KSP podle českých krajů (viz
tabulka). Z těchto agregací vyplývá, že vážené krajské hodnoty KSP se pohybují v nepříliš velkém
rozpětí od +18 do –15 % (resp. od +15 do – 12 % bez Pražského kraje) kolem odpovídajícího
průměru. Ve dvou strukturálně postižených krajích Moravskoslezském a Karlovarském je KSP
krajského města dokonce horší než agregovaná hodnota za celý kraj. Pokud pak jde o vztah KSP a
HDP byla zjištěna pouze slabá závislost. Obecnou příčinou této skutečnosti jsou, kromě toho že HDP
nezohledňuje hodnoty vznikající mimo ekonomiku (např. jedinečnost krajinné struktury), již samotné
základní rozdíly v dlouhodobé dynamice procesů sociální a ekonomické reprodukce, zejména
postupné prodlužování reprodukčních cyklů tj. obměny obyvatelstva v prvním případě a naopak
postupné zkracování reprodukčních cyklu tj. obměny produktů a technologií ve druhém případě,
s adekvátními vlivy na vývoj sociálního prostředí. Specifickou příčinou je protikladné působení řady
faktorů, které lze nejlépe demonstrovat na příkladu skupiny environmentálních (nejlepšími hodnotami
disponují venkovské regiony) a skupiny urbanistických (nejlepšími hodnotami disponují městské
regiony) faktorů.
Tab. 1: Celkové hodnoty KSP podle krajů
kraj KSP KSP centra počet obyv. v tis.
Praha 2,50 x 1273
Středočeský 2,90 2,44 1275
Jihočeský 2,64 2,31 637
Plzeňský 2,91 2,56 575
Karlovarský 3,31 3,38 310
Ústecký 3,47 3,09 830
Liberecký 2,93 2,53 439
Královéhradecký 2,87 2,56 556
Pardubický 2,74 2,31 518
Vysočina 2,73 2,44 513
Jihomoravský 2,93 2,56 1170
Olomoucký 3,03 2,50 640
Zlínský 2,89 2,50 590
Moravskoslezský 3,40 3,50 1236
Česká republika 2,95 2,50 10562
Poznámka: V případě Středočeského kraje je údaj pro KSP centra vztažen k regionu Mladé Boleslavi.
Zdroj: vlastní výzkum, ČSÚ (census 2011).
Na základě syntézy získaných výsledků byly v prostorovém rozložení hodnot KSP zjištěny následující
pravidelností resp. tendence:
 mezoregionální úroveň – převládající tendence ke zhoršování mikroregionálních hodnot KSP
směrem k hranicím krajů v souladu s teoriemi skupiny jádro – periférie (selektivně
modifikované jejich dosavadním sociálním vývojem a vývojem příslušných krajských center)
 makroregionální úroveň – žádná jasně převládající tendence nebyla identifikována, tato
úroveň je však úzce spojena s významnými negativními anomáliemi KSP (indukovanými
nadměrnou preferencí strategicky významných odvětví těžebního, energetického a těžkého
průmyslu v období centrálně plánované ekonomiky).
Výše uvedené skutečnosti potvrzují nezpochybnitelný význam nižších hierarchických úrovní (zejména
regionů ORP) v procesech formování sociálního prostředí a dále značnou setrvačnost negativních
regionálních vývojových trendů nastolených v uplynulých obdobích. Z hlediska celkového
společenského rozvoje je potřebné připomenout v ekonomické teorii poměrně často opomíjenou
skutečnost, že KSP významným způsobem ovlivňuje dlouhodobou konkurenceschopnost
a udržitelnost rozvoje jednotlivých zemí a jejich regionů. Tento logický závěr koresponduje se
zjištěním, že kraje s podprůměrnou úrovní KSP zaznamenaly v mezidobí obou posledních sčítání lidu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
70
tj. 2001 až 2011 stagnaci příp. úbytek počtu obyvatel – vůbec nejvyšší populační pokles o 2,5 % byl
v tomto ohledu zjištěn v Moravskoslezském kraji (pro srovnání celá Česká republika zaznamenala
přírůstek o 3,2 %). Uvedený proces je úzce spojen s nadprůměrnou emigrací obyvatelstva, která je
koncentrovanou především na mladší a vzdělanější skupiny což logicky oslabuje budoucí
konkurenceschopnost příslušných krajů.
4. Závěr
Prezentovaný příspěvek poskytuje teoreticky i prakticky významné informace o kvalitě sociálního
prostředí za mikroregiony a mezoregiony České republiky, které do určité míry integrující
ekonomické a sociologické přístupy k výzkumu kvality života. Dosažený výsledky představují
užitečnou generalizaci složité skutečnosti, která přispívá nejen k probíhajícímu vědeckému diskurzu,
ale i k praktickému řešení základních problémů spojených s efektivním a udržitelným společenským
rozvojem. Konceptualizace získaných poznatků v rámci regionální politiky (v systémové vazbě na
optimalizaci strategických priorit hospodářské a sociální politiky) je však komplikována celou řadou
problémů spojených již se samotnou definicí, neexistující ucelenou teorií a praktickou aplikací pojmu
udržitelný rozvoj včetně jeho vazeb na rovněž nedostatečně vyjasněný koncept teritoriální
konkurenceschopnosti a kvality života. Chápání uvedených pojmů je navíc nutně determinováno
všeobecnou hodnotovou orientací společnosti, posuzované v našem případě v rámci tzv. euroatlantického
kulturního okruhu – v této souvislosti se ztotožňujeme s názorem, že idea o univerzální
hierarchii potřeb není dostatečně podložena [13]. Vytvoření univerzální a nezpochybnitelné teorie
udržitelného rozvoje v duchu kritického racionalizmu K. Poppera proto považujeme (přinejmenším
v blízké budoucnosti) za málo pravděpodobné. Tyto gnozeologické problémy by však neměly sloužit
jako záminka pro zpochybňování praktické potřeby řešení dané problematiky v širokém kontextu
sociálních a pochopitelně i ekonomických a environmentálních souvislostí.
Literatura
[1] ANDRÁŠKO, I. Kvalita života ako súčasť profilu konkurencieschopného regiónu? In Klímová,
V. (ed.) XI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2008. s. 39-44.
[2] BECKER, R., DENBY, L., MCGILL, R, WILKS, A. Analysis of data from the Places Rated
Almanac. The American Statistician, 1987, č. 41, s. 169-186.
[3] BRUNTLAND, G. Our common future. Oxford University Press, 1987, 400 s.
[4] DIENER, E., SUH, E. Measuring quality of life: economic, social and subjective indicators.
Social Indicators Research, 1997, č. 40, s. 189-216.
[5] EUROPEAN COMMISSION. Sixth Periodic Report on the Social and Economic Situation and
Development of Regions in the European Union. Brussels: European Communities, 1999, 242 s.
[6] IRA, V., ANDRÁŠKO, I. Quality of life in the urban environment of Bratislava: two time-spatial
perspectives. Geografický časopis, 2008, č. 2, s. 149-178.
[7] KLADIVO, P. Prostorová diferenciace kvality života obyvatel města Olomouc [Disertační práce].
Brno: Masarykova univerzita, 2011. 161 s.
[8] KUNC, J., SYNKOVÁ, L. Brněnská příměstská oblast: příklad jejího vymezení. In Klímová, V.
(ed.) XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2010. s. 284-290.
[9] KUTSCHERAUER, A. Integrované indikátory a modelové regiony pro hodnocení regionálních
disparit v České republice. In Klímová, V. XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 17-24.
[10] MATĚJŮ, P. Vývoj sociálně prostorové struktury Prahy v letech 1930 – 1970 ve světle
FAKTOROVÉ analýzy. Sociologický časopis, 1980, č. 4, s. 572-591.
[11] MEDERLY, P., NOVÁČEK, P., TOPERCER, J. Indikátory kvality života a udržitelného rozvoje:
kvalitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Praha: Univerzita Karlova, 2004, 117 s.
[12] ROGERSON, R, FINDLAY, A., MORRIS, A. Indicators of quality of life: some methodological
issues. Environment and Planning, 1989, č. 21, s 1655-1666.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
71
[13] SMELSER, N. The handbook of economic sociology. Princeton University Press, 1994. 835 s.
[14] SMITH, M. The geography of social well-being in the United States: an introduction to
territorial social indicators. New York: McGraw Hill, 1973. 144 s.
[15] TOUŠEK, V., KELLNEROVÁ, H. Brno z pohledu faktorové ekologie. Moravian Geographical
Report, 1997, č. 1, s. 45-51.
[16] VEENHOVEN, R. Happy life expectancy – A comprehensive measure of quality-of-life in
nations. Social Indicators Research, 1996, č. 39, s. 1-58.
[17] VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P. Application of Microeconomic and
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional development. Ekonomický
časopis, 59, 7, Bratislava: SAV, 2011, 9, s 71-90.
[18] VITURKA, M. Integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje (představení a aplikace).
Politická ekonomie, 2011, č. 6, s. 794-809.
[19] VYSTOUPIL, J., WĘCŁAWOWICZ, G. Geografia społeczna miast (zróżnicowanie społecznoprzestrzenne).
Warszawa: Wydavnictvo Naukowe PWN, 1987, 161 s.
[20] WOKOUN, R., DAMBORSKÝ, M., KOUŘILOVÁ, J. Česká centra rozvoje – výsledky odborné
studie. MasterCard Worldwide, 2011, 64 s.
[21] ŽIVĚLOVÁ, I., JÁNSKÝ, J. Vývoj disparit v kvalitě života v okresech Jihomoravského kraje. In
Účetnictví a reporting udržitelného rozvoje. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2009, s.
978—986.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
72
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-8
LIDSKÝ KAPITÁL JAKO JEDEN Z KLÍČOVÝCH
ROZVOJOVÝCH FAKTORŮ
HUMAN CAPITAL AS A ONE OF THE KEY DEVELOPMENT
FACTOR
PHDR. DANA HÜBELOVÁ, PH.D.
Ústav demografie a aplikované statistiky
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Demography and Applied statistics
Faculty od Reg. Development and Intern. Studies
Mendel University
 Trida Generala Piky 2005/7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: hubelova@mendelu.cz
Anotace
V druhé polovině 20. století se začínají formovat nové typy kapitálu, mezi nimiž hraje významnou roli
také lidský kapitál. Lidský kapitál představuje znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti jedince,
které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického blaha a stávají se stále důležitějšími
pro prosperitu celé postindustriální společnosti. Příspěvek tuto skutečnost dokazuje na příkladech
vyspělých zemí světa. Současně dokládá, že velmi významnou součástí lidského kapitálu je vzdělávání,
které disponuje tou výhodou, že je měřitelné. Díky tomu je možné sledovat tendence vývoje vzdělávání
v České republice a příčiny a důsledky vývojového trendu.
Klíčová slova
lidský kapitál, vzdělávání, postindustriální společnost
Annotation
New types of capital began to emerge in the second half of 20th century. The new capital has also
become human resources, which are increasingly important. Human capital is the knowledge, skills,
abilities and individual qualities that help create a personal, social and economic well-being, which is
important for the prosperity of the post-industrial society. In the contribution it is shown on example
of developed countries. There is also analyzes significant part of the human capital - education, which
has the advantage that it is measurable. Thus we can follow up trends in education in the Czech
Republic and the causes and consequences of the trend.
Key words
human resources, education, post-industrial society
JEL classification: I25
Úvod
V současnosti je pro vyspělé země typická dynamicky se rozvíjející informační a znalostní společnost.
V těchto zemích dochází (nebo už došlo) k pomalému vyčerpání tradičních surovinových zdrojů, které
mohou být (nebo byly) hlavním hnacím prvkem hospodářského růstu investice do lidského kapitálu,
rozvoje vzdělanosti, lidských zdrojů, technologií a vědy. Prezentovaný text zdůrazňuje pochopení
důležitosti rozvoje lidského kapitálu, který může urychlit a výrazně přispět k prosperitě na
makroekonomické, i mikroekonomické úrovni. Vyšší úroveň lidského kapitálu přináší výhody jak
jednotlivcům, tak i celé společnosti nebo jednotlivým zemím.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
73
Obsahovou náplň příspěvku je možné rozdělit dle dvou obecných cílů. Prvním cílem na úrovni
teoretické je objasnit a definovat pojem lidský kapitál a lidské zdroje, neboť v české literatuře není
dané problematice věnováno tolik pozornosti jako v zahraniční. Druhý cíl se pokouší na úrovni
praktické, a to pomocí analýzy vybraných socio-demografických ukazatelů, specifikovat současnou
situaci z pohledu zdrojů a investic do lidského kapitálu v České republice. Zaměřuje se podrobněji na
vybrané charakteristiky vzdělávání, které je jedním z významných složek intelektuálního kapitálu.
1. Kapitál jako ekonomický pojem
Již známý britský ekonom první poloviny 19. století N. W. Senior nazval kapitál „zbožím, které není
spotřebováváno, nýbrž je dále používáno ve výrobě. A práce vybavená tímto zbožím je
produktivnější. Jinak řečeno, kapitál je produktivní.“ (citováno dle Holman, 2005, s. 78). Kapitál je
tedy schopen svého zhodnocení. Alternativně je možné definovat pojem kapitál jako finanční aktiva,
která mohou být investována na primárním kapitálovém trhu. Druhá možnost pouze nahlíží na kapitál
z hlediska finančního vyjádření, v jádru jsou však obě shodné. Kapitál se vyznačuje několika
důležitými znaky, které jsou základem pro jeho pojetí v ekonomii, a je v první radě jistou formou
investice.
2. Nové typy kapitálů
V průběhu druhé poloviny 20. století se začíná postupně ve vědeckých pracích vymezovat hned
několik druhů kapitálu. Veselý (2006, s. 8) k tomuto problému uvádí, že rozvětvená typologie kapitálů
je užívána především v oblasti rozvojových studií, trvale udržitelného rozvoje, nejrůznějších
strategických a koncepčních dokumentech. Z hlediska metodologie je však problémem objektivní
vymezení nových typů kapitálů. Typologie kapitálů nejsou opřeny o žádný sjednocující teoretický
rámec, který by zaručoval, aby jednotlivé typy kapitálu skutečně ve svém úhrnu zahrnovaly všechny
dostupné zdroje a současně aby nedocházelo k jejich vzájemnému nepřekrývání. Mnohé kapitály
(zejména pak kapitály sociální a kulturní) jsou velmi nejasně definovány a jejich užití je do značné
míry intuitivní. Velký problém pak vykazují typologie s vymezením vědění, znalostí, dovedností,
které jdou napříč různými kapitály. Podle Veselého (2006, s. 9) můžeme rozlišovat následující formy
kapitálů:
 přírodní,
 fyzický,
 finanční,
 sociální,
 kulturní,
 lidský kapitál.
Přírodním kapitálem se rozumí přírodní zdroje, jako je půda, lesy, minerály, ovzduší atd. Fyzický
kapitál jsou materiální výrobní prostředky vytvořené lidmi (stroje a zařízení atd.), určené pro výrobu
statku a služeb. Finančním kapitálem jsou myšleny dostupné finanční prostředky, jako jsou úspory,
akcie a dluhopisy. Sociální kapitál je chápán jako společenské sítě mezi lidmi a vzájemnou důvěra a
porozumění mezi nimi. Kulturní kapitál jsou materiální produkty, které nelze bezprostředně využít pro
výrobu komodit a služeb. Kulturní kapitál nabývá dvou forem. Explicitní kulturní kapitál zahrnuje
materiální objekty, jejichž primárním účelem je uchovávat, předávat či zpracovávat vedení (knihy,
noviny, CD, počítačový software, databáze atd.). Oproti tomu implicitním kulturním kapitálem jsou v
podstatě všechny člověkem vytvořené produkty (kulturní, ale také spotřební předměty), kde vědění je
vtěleno přímo do výrobku, a nelze ho jednoduše kopírovat a komunikovat dále (bez toho, že by byl
okopírován celý materiální objekt).
Lidský kapitál je vědění vtělené v lidech. Lze jej rozdělit na znalosti (tj. poznatky a informace, které
jedinec má a které je schopen nějakým způsobem vyjádřit a komunikovat) a poznávací i výkonové
dovednosti, které jsou aktuálními schopnostmi konkrétního člověka, a jako takové bezprostředně
nepřenositelné (srov. Veselý, 2006, s. 9).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
74
3. Lidský kapitál
Lidský kapitál je termín, který je starý jen několik málo desetiletí. Nejedná se zatím o zcela přesně
definovaný a ustálený pojem a různí autoři interpretují lidský kapitál rozličně. Obecně je možné lidský
kapitál vymezit jako znalosti a dovednosti, kterými jedinec disponuje. Lidským kapitálem můžeme
rozumět i produktivní schopnosti člověka, tedy to, co je investováno do produkce. Takto chápaný
lidský kapitál je označován jako základní lidský kapitál. Jeho rozšířením pak vzniká tzv. širší lidský
kapitál, kterým se rozumí potenciál rozvíjet a uplatňovat své schopnosti.
Zakladatel teorie lidského kapitálu Gerry Becker, definoval lidský kapitál jako schopnosti, dovednosti
a odpovídající motivace tyto schopnosti a dovednosti uplatnit. Rovněž uvádí, že se jednotlivci
rozhodují o účasti na tvorbě lidského kapitálu jako o investici na základě porovnání výnosů a nákladů.
V jeho pojetí jsou výnosy např. vyšší mzdy, lepší zaměstnání, ale třeba i nepeněžní výnosy jako
zlepšení zdraví, kulturní vzdělanost, posun na společenském žebříčku. Nákladem je hodnota času
(náklady ztracené příležitosti) a hodnota výdajů na pořízení těchto investic. Současně přikládá velký
význam v rámci lidského kapitálu znalostem a zdraví (srov. Becker, 1993).
Podle dokumentu Národního vzdělávacího fondu České republiky je lidský kapitál definován jako
zásoby znalostí a dovedností ztělesněných v pracovní síle, jež jsou výsledkem vzdělání a praxe a
pracovní sílu zhodnocují (Konkurenční schopnost České republiky – kvalita lidských zdrojů, 2012).
Podobnou definici vypracovala OECD, podle níž lidský kapitál představují znalosti, dovednosti,
schopnosti a vlastnosti jedince, které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického blaha.
Lidské zdroje - lidský kapitál je jednou ze složek intelektuálního kapitálu, který určuje kvalitativní
úroveň noosféry prostorové jednotky. Lidským kapitálem v užším pojetí můžeme rozumět jako:
 souboru znalostí, fyzických a intelektuálních,
 osvojeným komunikačním schopnostem,
 nezbytným manuálním a praktickým dovednostem,
 cíleně vytvářené motivaci.
Lidský kapitál však není jen výsledkem vzdělávání, ale podílí se na něm celá řada složek a faktorů,
které se utvářejí v průběhu života každého jedince a mezi které můžeme řadit:
 vzdělávání,
 vrozené schopnosti,
 rodinné prostředí,
 sociální prostředí.
Pokud tedy budeme chtít lidský kapitál měřit, měli bychom vzít v úvahu všechny tyto vlivy. Jenomže
ohodnotit vrozené schopnosti a rodinné a sociální prostředí neumíme, tak si pomáháme předpokladem,
že lidský kapitál je především výsledkem vzdělávání. Měřit bychom měli to, co se do jedince vloží,
tedy objem znalostí a dovedností. Jenomže to také neumíme, takže jako náhražku, jako přibližnou
míru, můžeme používat délku vzdělávání (Koschin, 2005). Je patrné, že výše jmenované složky
lidského kapitálu jsou získávány zejména v procesu vzdělávání a osvojování praktické činnosti
člověka, se zaměřením na tvorbu schopností použitelných pro:
 vytvoření nové hodnoty,
 uspokojení společenské potřeby
 uspokojení osobní potřeby
 zvýšení některé z forem regionálního kapitálu.
Jedná o potenciál skrytý v hlavách lidí, který nemusí být nijak zachycen, ale pro společenský a
ekonomický rozvoj země je navýsost žádoucí umět tento potenciál vytvářet, sdílet a využívat.
Ekonomové mívají problémy s vysvětlením, proč některé státy v historii zaznamenaly dlouhá období
stálého růstu příjmů na osobu. Příjem na osobu zpravidla roste jako důsledek obdělávání nových ploch
půdy a produkce fyzického kapitálu na jednoho zaměstnance. Tento růst však dříve či později
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
75
eliminují klesající výnosy z rozsahu, kdy není těžké vysvětlit zpomalování nebo stagnaci, ale obtížněji
se vysvětluje, proč ekonomiky rostou, když přírodní zdroje jsou již téměř vyčerpány (viz vývoj v
USA, v Japonsku a ve vyspělých zemích Evropy).
Odpověď je nutné hledat ve vývoji vědy a technických znalostí, které zvyšují produktivitu práce.
Aplikací vědeckých poznatků ve výrobě se zvýšil význam vzdělání4
, výcviku technických dovedností
a výcviku na pracovním místě. Hypotézu, že rozvoj vzdělanosti a investice do lidského kapitálu jsou
příčinou dlouhodobého ekonomického růstu, podporuje například vývoj v Japonsku nebo v dalších
asijských zemích, které trpí nedostatkem přírodních zdrojů. Přesto zásluhou investic do lidského
kapitálu, díky dobře trénovaným, vzdělaným a tvrdě pracujícím zaměstnancům, dosahují dobré
hospodářské úrovně. Další důkaz o závislosti ekonomického růstu na lidském kapitálu, je možné
vysledovat v charakteru dnešního zemědělství. V tradičních zemědělských společnostech vzdělání
nebylo důležité a nezbytné znalosti předávali svým dětem rodiče, rolníci po staletí patřili mezi vrstvy s
nejnižším vzděláním. Dnešní farmáři však musejí umět zacházet s výpěstky, musejí zvládnout nové
šlechtitelské a chovatelské metody, nové metody oplodňování, musejí se naučit zacházet s citlivými a
složitými přístroji atd. Vzdělání je tak dnes hlavním prostředkem k zachování konkurenceschopnosti i
v zemědělství.
4. Lidský kapitál a Česká republika
Můžeme tedy na základě výše uvedeného vycházet z faktu, že stroje a výrobní technologie lze sice
převést do různých zemí, ale jádro původních zaměstnanců je vázáno k místu výroby v daném
regionu. V České republice - exportně orientované zemi a převážně odkázané na dovoz hlavních
energetických surovin - je možné považovat za nejvýznamnější rozvojový faktor v nastupující
postindustriální epoše právě lidské zdroje a lidský kapitál.
V České republice vláda vynakládá na vzdělávání 4,8 % HDP, zatímco země OECD vydají v průměru
na vzdělání veřejné a soukromé finanční prostředky ve výši 6,2 %. Průměr zemí EU přesahuje 6 %
HDP a podle tohoto kritéria patří naše republika mezi sedm nejhorších zemí EU. Výdaje Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy ČR na regionální školství (mateřské školy, základní a střední školy)
mají dvě složky:
 mzdové náklady učitelů,
 provozní náklady škol, což jsou tzv. ostatní neinvestiční výdaje, kde výraz „ostatní“ zahrnuje
vše ostatní mimo mzdy.
Ostatní neinvestiční výdaje, ze kterých hradí školy vše, co je potřebné pro výuku (počínaje náklady na
úklid či na základní škole pronájem bazénu pro výuku plavání, nezbytné učebnice a další pomůcky),
byly od roku 2007 snižovány z hodnoty 1,6 mld. Kč na hodnotu pouhých 400 tisíc Kč v roce 2012. Je
to snížení přibližně o tři čtvrtiny. Protože však v průběhu pětiletého období se zvýšila daň z přidané
hodnoty (DPH), kterou školy při nákupech vrací státu z 5 % na 14 %, celkový pokles představuje
zhruba 80 %. Přes uvedené snížení nákladů ve školství máme v České republice v rámci Evropské
unie nejméně lidí bez ukončeného základního vzdělání (evidováno je jen osm procent osob bez
základního vzdělání, přičemž průměr EU činí 26 %). Středoškolským vzděláním disponuje 75 %
Čechů, což zemi řadí na první příčky, i když ve školním roce 2011/12 nezvládlo maturitu 18,6 %
středoškoláků.
Propad však nastává v oblasti univerzitního studia. V Evropské unii činí průměrný podíl
vysokoškoláků v populaci zhruba 24 %, ale v České republice se absolutoriem vysoké školy, včetně
bakalářského studia, může chlubit jen zhruba šestina populace, což řadí Českou republiku v rámci
Evropské unie na sedmé místo odspodu. Pozitivní je jistě růst počtu vysokoškoláků (srov. tab. 1),
neboť v roce 2000 přijímaly školy jen 25 % přihlášených, nyní už je to přibližně 60 % uchazečů (v
některých letech se jednalo dokonce až o 90 % osob daného generačního ročníku).
4
V minulém století se základní školní vzdělání stalo celosvětovým standardem a jako nový standard se rozšiřuje střední
vzdělání s maturitou. Děti ze středních tříd a z „chudých“ rodin navštěvují vysoké školy.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
76
Tab. 1: Srovnání počtu vysokoškoláku podle Sčítání lidu, domů a bytů
Rok sčítání a absolventi (relativně v %)
1991 2001 2011
Dokončené vysokoškolské vzdělání 7,2 8,9 10,1
Zdroj: ČSÚ, 2013, vlastní zpracování
Uvedený růst však nese také některé problematické otázky, ke kterým můžeme zařadit:
 Růst počtu studentů na našich vysokých školách je ve světě výjimečný, na druhé straně je
otázkou, zda tak velký podíl populace má vůbec intelektuální schopnost absolvovat opravdu
náročné vysokoškolské studium.
 Nárůst počtu studentů je příčinou „masifikace vysokoškolského studia“. Diskutabilní v této
souvislosti není jen možnost udržení odpovídající a mezinárodně srovnatelné kvalitativní
úroveň více než 70 českých vysokých škol s několika tisíci studijních oborů, ale také finanční
udržitelnost takového počtu.
 Požadavky na mezinárodně srovnatelnou vysokou kvalitu lidských zdrojů potřebných v
postindustriální společnosti jsou do jisté míry v rozporu s masovostí vysokoškolského studia.
 Za závažnou je možné považovat skutečnost, že v České republice 13 % mladých lidí ve věku
od 15 do 29 ani nestuduje a ani nepracuje.
 Varující je stálý pokles počtu vysokoškolsky vzdělaných osob v oborech přírodních a
především technických věd. V roce 2000 mělo v těchto dvou oborech diplom celkem 36 %
všech vysokoškoláků. Nyní se hodnota již blíží 30 %, přičemž přes 80 % z těchto
vysokoškolských odborníků jsou muži. V postindustriální společnosti zajišťují její rozvoj
právě odborníci na techniku a přírodní vědy, kteří se angažují především ve vědě a inovacích.
 Počty absolventů doktorských studijních programů neodpovídají počtu osob s ukončeným
vysokoškolským studiem.
V rámci vysokoškolského vzdělávání neprobíhá žádná větší srovnávací analýza kvalitativní úrovně,
proto můžeme porovnávat ve většině případů pouze počty studujících nebo absolventů či délku studia.
Odlišná situace je tomu ale v rámci školství základního a středního, jehož úroveň je předpokladem
zajištění budoucích kvalitních studentů na vysokých školách.
V této oblasti školního systému se jeví situace podle výsledků srovnávacích průzkumů PISA5
pro
Českou republiku jako skutečně alarmující. V roce 2009 bylo realizováno šetření PISA již počtvrté (v
letech 2000, 2003 a 2006 byla postupně věnována hlavní pozornost čtenářské, matematické a
přírodovědné gramotnosti). V roce 2009 se pozornost opět vrátila hlavně ke čtenářské gramotnosti tentokrát
i se zřetelem k digitálním textům, která se zdá být z hlediska budoucího uplatnění člověka v
životě nejdůležitější (což potvrzuje obdobný longitudinální průzkum realizovaný v Kanadě). Podle
výsledků se vývoj průměrné úrovně čtenářské gramotnosti patnáctileté populace zemí OECD příliš
nemění, některé země se v průběhu tohoto období výrazně zlepšily, ale Česká republika patří k
zemím, kde došlo k významnému zhoršení (obr. 1).
Podobný trend vykazuje vývoj průměrné úrovně matematické i přírodovědné gramotnosti, kde je
Česká republika zemí, ve které došlo k největšímu propadu výsledků. Tím se naši studenti dostali pod
průměr zemí OECD, zatímco ještě v roce 2003 byli nadprůměrní jak v matematické tak i
v přírodovědné gramotnosti.
5
V rámci šetření PISA jsou zkoumány vědomosti a dovednosti, které jsou základem pro fungování člověka v moderní
společnosti. Země, které se v roce 2009 zúčastnily tohoto šetření, reprezentují skoro 90 % světové ekonomiky.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
77
Obr. 1: Vývoj průměrné úrovně čtenářské gramotnosti středoevropských zemí (počet bodů)
Zdroj: OECD, 2010
Uvedený propad kvality počátečního vzdělávání by mohl mít vážné důsledky nejen v odraze na dalším
(např. vysokoškolském), ale i celoživotním vzdělávání. Ve spojení s ekonomickou depresí by
v dlouhodobém výhledu mohla situace nepříznivě dopadnout na rozvoj celé společnosti. Dnešní
ekonomické turbulence je možné spojovat s tzv. formační krizí vázanou na dobíhání dlouhé deprese v
rámci dlouhodobého Kondratjevova cyklu. Globální ekonomická krize zasáhla i Českou republiku,
kde je úroveň národního hospodářství značně závislá na exportu, v němž se projevuje nízký stupeň
disperze. Cyklický ekonomický pokles znamená recesi průmyslové výroby, snížení spotřeby
obyvatelstva a pokles jeho životní úrovně. Pokles kupní síly nejpočetnější skupiny českého
obyvatelstva se projevuje snížením nákladů věnovaných na rozvoj kvality lidských zdrojů a také
snížením prostředků věnovaných na regeneraci a uvědomělé trávení volného času. Zpracovatelský
průmysl v České republice tvoří více než 80 % exportu a zaměstnává přes milion pracovníků. V
hlavních exportních odvětvích pracuje přes 600 tisíc zaměstnanců. Přes polovinu českého exportu
představuje vývoz strojů, včetně automobilů. Zhruba 83 % vývozu jde do zemí Evropské unie,
přičemž více než 30 % jen do Německa. Po 10 % směřuje do Polska, Rakouska a na Slovensko. Když
tyto údaje sumarizujeme, zjistíme, že více než polovina našeho exportu je určena sousedním zemím.
Současná česká ekonomika je svojí úrovní cca 20 až 30 % nad úrovní roku 1989. Levná pracovní síla
a daňové úlevy nalákaly po roce 1989 do České republiky mnohé zahraniční výrobce, kteří sem však
většinou lokalizovali pouze svoje jednoduché, převážně montážní výroby. Vyspělý svět opouští
období industriální a přechází do postindustriálního období. Nové hodnoty vytváří kreativní výrobce
silou intelektu. V České republice výše finančních prostředků vynakládaných státem na vzdělání zatím
této skutečnosti plně neodpovídá.
Závěr
Přestože k tématu existuje poměrně rozsáhlá zahraniční literatura a odborné prameny, jeho zmocnění
není tak snadné. V České republice nebylo doposud tomuto tématu věnováno tolik pozornosti jako v
zahraničí a nedostatek kvalitních empirických studií tak zatím ponechává studium lidského kapitálu z
velké části pouze v teoretické rovině.
Pro vývoj celé společnosti současnosti – nejen v České republice – je růst vzdělanosti populace jedním
z klíčových faktorů. Vyspělé země světa se nacházejí ve fázi přechodu k postindustriální společnosti,
ve které již není podstatná „práce svalů“, která byla nahrazena prací strojů, ale především „práce
mozků“, kreativita a schopnost adaptace jedince na změny společenské, ekonomické nebo sociální.
Tato kreativita a adaptace jedince by bez dostatečného vzdělání (a vzdělávání) nebyla možná a je
podstatná k úspěšnému rozvoji celé společnosti v budoucnosti. Z tohoto důvodu je jistě pozitivním
jevem rostoucí trend počtu studentů a absolventů vysokých škol, který se pravděpodobně udrží i
v dalších letech. Uvedenou skutečnost potvrzuje i publikovaná prognóza lidského kapitálu (Koschin,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
78
2005, s. 51), v níž autor uvádí předpoklad, že poroste lidský kapitál, tedy vzdělanost obyvatelstva v
České republice. Vzdělanost by měla růst nejen důsledkem zkvalitnění počátečního vzdělávání, ale i v
důsledku rozšíření celoživotního vzdělávání. Zásadním problémem současné společnosti se tedy podle
autora jeví školská reforma, nikoli reforma důchodová, která je tak často prezentována v našich
médiích. Cílem důchodové reformy je získat prostředky na financování důchodů, avšak vzdělanost si
žádném administrativním opatření neopatříme. Lidé a jejich znalosti, schopnosti a dovednosti, nápady,
angažovanost a iniciativa jsou nejcennějším bohatstvím, které společnost má a předpokladem rozvoje,
což si zaslouží mimořádnou pozornost.
Literatura
[1] BECKER, G., S. Human Capital: A Theoretical and Empirical Analysis, with Special Reference
to Education. Third Edition, Chicago : The University of Chicago Press, 1993, 390 s., ISBN 0-
226-04120-4
[2] Český statistický úřad [online]. [2013-04-26]. Dostupné z:
<http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=>
[3] HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. 3. vydání, Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2005,
539 s., ISBN 80-7179-380-9.
[4] KOSCHIN, F. Kapitoly z ekonomické demografie. Praha : VŠE, 2005. 52 s. ISBN 80-245-0959-
8.
[5] Národní vzdělávací fond. Konkurenční schopnost České republiky – kvalita lidských zdrojů.
[online]. [2013-04-16]. Dostupné z:
<http://www.nvf.cz/assets/docs/a6c3e0fac8b6b269e893d80c23488b77/387-0/konkurencni-
schopnost-cr-2010-2011-analyza.pdf>.
[6] OECD. Analýza vzdělávací politiky 2001. (Přeloženo z anglického originálu Education Policy
Analysis – 2001.), Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 2002.
[7] OECD. PISA 2009 Results: Learning Trends - Changes in student performance since 2000.
Volume V, 2010. [online]. [2013-04-24]. Dostupné z:
<http://www.oecd.org/document/60/0,3746,en_32252351_46584327_46609852_1_1_1_1,00.html>
podle-tematu&tu=30712&th=&v=&vo=null&vseuzemi=null&void=>.
[8] VESELÝ, A. Teorie mnohačetných forem kapitálu. Praha: Univerzita Karlova, 2006, ISSN
1801-5999. [online]. [2013-04-22]. Dostupné z:
<http://publication.fsv.cuni.cz/attachments/117_014_Vesely.pdf>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
79
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-9
THE MONTHLY UNEMPLOYMENT RATE IN REGIONS:
EMPIRICAL EVIDENCE FROM THE VISEGRAD GROUP
COUNTRIES
MĚSÍČNÍ MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V REGIONECH: EMPIRICKÁ
EVIDENCE ZE ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY
MGR. ING. MICHAL TVRDOŇ, PH.D.
Katedra ekonomie
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: tvrdon@opf.slu.cz
Annotation
Paper deals with the development of the unemployment rate in Visegrad group´s regions. Aim of this
paper is to evaluate trends in regional disparities at the selected administrative levels during the
period 2005-2012. Monthly data were applied for an analysis. These data were collected from
national labour market authorities. From the analysis we can see remarkable differences between the
regions. Moreover, regional unemployment disparities across Visegrad group countries appear to be
characterized by a high degree of persistence. Calculations also confirmed a link between the
business cycle and changes in regional disparities.
Key words
regional disparities, unemployment rate, Visegrad group
Anotace
Článek se zabývá vývojem míry nezaměstnanosti v regionech Visegrádské skupiny. Cílem je zhodnotit
trendy ve vývoji regionálních disparit ve vybraných administrativních úrovních během období let
2005-2012. V článku byly využity měsíční údaje o míře nezaměstnanosti na regionální úrovni. Tyto
údaje byly získány z národních orgánů vedoucích statistiku trhu práce. Z analýzy jsou patrné
významné rozdíly mezi regiony. Navíc, rozdíly v nezaměstnanosti napříč zeměmi Visegrádské skupiny
přetrvávají. Získaná data také potvrdila obecně známou souvislost mezi vývojem hospodářského cyklu
a změnou regionálních rozdílů.
Klíčová slova
míra nezaměstnanosti, regionální disparity, Visegrádská skupina
JEL classification: J14, R10
Introduction
The analysis of regional disparities in the European Union has become a popular theme in the last two
decades. The New Member States were converging significantly during the years 2004-2008. This
convergence process was characterized by real gross domestic product growth. As the labour market
performance is influenced by the business cycle, better economic performance was associated with
reduction in the unemployment rate at the national level. However, the question is if this process was
conducted also at the regional level. In this paper, we try to explain the extent to which existing
regional disparities on the labour market in the Visegrad Group countries (Czech Republic, Hungary,
Poland and Slovak Republic) can be attributed to differences in levels of the unemployment rates.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
80
The aim of this paper is to evaluate trends in regional disparities at the selected administrative levels
during the period 2005-2012. Based on the results obtained, we assessed and compared the level of
achieved regional imbalances. We used national databases for our analysis. The reason why we did
not apply the Eurostat database is that it does not contain monthly regional data.
1. Empirical Results
In this paper, we used data from national labour market authorities´ databases. Regions are divided,
based on the Eurostat´s methodology NUTS, into three territorial levels: (i) NUTS 1 territorial unit as
major regional countries; (ii) NUTS 2 territorial unit which usually corresponds to the level of lower
level of the administrative division and (iii) NUTS 3 territorial unit which generally corresponds to the
lowest administrative level. We used data at the relevant administrative level – “ kraj” for the Czech
Republic (14 regions at the NUTS 3 level), “kraj” for the Slovak Republic (8 regions at the NUTS 3
level), “megye” for Hungary (19 regions at the NUTS 3 level) and “województwo” for Poland (16
regions at the NUTS 2 level). As seen above NUTS 3 territorial level corresponds in three out of four
cases (Poland is exception) to natural administrative units in V4 countries with their own regional
government. While in Hungary, the Czech Republic and Slovakia the NUTS 3 regions are essential
administrative regional units (counties or regions) in case of Poland they are called sub-regions, which
are artificially created regions resulting from the merger of several districts. Concerning the level of
NUTS 2 regions which are important for allocation of EU Structural Funds the situation is reversed.
While in Poland they are the basic regional administrative units (provinces) with their own
government for the rest of V4 countries NUTS 2 level or so called cohesion regions are only a
purposeful combination of 1 to 3 administrative NUTS 3 regions due to the allocation of EU
Structural Funds.
Fig. 1:Development of the national unemployment rate in the Visegrad group, monthly data 2005-
2012
Source: National labour market authorities
Figure 1 shows development of the unemployment rate at the national level in Visegrad group. The
global recession resulted in a severe shock to the Visegrad Group countries. Moreover, both Czech
and Slovakia economy got even beyond its potential in the first half of 2008, which in conjunction
with a public finance reform caused inter alia by a rise of the inflation rate. The recession´s
consequences were: the number of unemployed rose, employment declined and many employees are
working fewer hours than before the crisis. However, unemployment rate development in the observed
countries was different. While the unemployment rate was decreasing until the beginning of the
economic crisis Poland, Czech Republic and Slovakia, in Hungary, the unemployment rate was
stagnating - Hungary was in serious macroeconomic problems of a fiscal nature in this period, which
had a great influence on the catching up process which was accompanied by a process of rapid catchup
growth in regional imbalances.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
81
If we look at labour market development in the Czech regions we can see that some regions were
below the national average and some were above this average (see Figure 2 – regions with similar or
lower unemployment rates in comparison with the national one are on the left side of the figure and
regions with the higher unemployment rates are on the right side of the figure). However, we found
one common feature – the registered unemployment rate was decreasing sharply in all regions until
the October 2008. Thereafter it was followed by a sharp deterioration in labour market performance,
and the unemployment rate has returned to a high level within four months. Although the remarkable
decrease of the unemployment rate has been recorded in the problematic regions Ústecký and
Moravskoslezský kraj since the year 2005, the number of unemployed has stayed higher in these
regions in comparison with other regions and it means a longstanding problem of highly regionalized
structural unemployment.
Fig. 2: Regional unemployment rate in the Czech Republic, monthly data 2005-2012
Source: Czech Ministry of Labour and Social Affairs
Fig. 3: The minimum and maximum range of regional unemployment rate in the Czech Republic
Source: Czech Ministry of Labour and Social Affairs
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
82
The Figure 3 shows the range of minimum and maximum levels of unemployment, which was reached
in the observed period. As seen from figure, the highest difference was reached in case of Ústecký,
Moravskoslezský and Olomoucký regions. The highest unemployment rate was also recorded in these
three regions. On the other side, low difference between the lowest and highest unemployment rate
was reached in the region of the capital city Praha. This suggests a conclusion that labour supply is
more stable in this region and it is not so sensitive to the business cycle.
Labour market development in Slovakia was similar (see Figure 4) – the lowest unemployment in
comparison with the national level existed in the Bratislavsky region. In addition, we can find more
regions with lower unemployment rate – Trenčianský, Trnavský, Nitrianský and Žilinský region. On
the other hand, there were three regions with significant problems associated with labour market
performance. These problems are reflected in particular by the fact that the highest unemployment was
reached within the Visegrad group´s regions. Moreover, last data indicate that the situation might get
worse.
Fig. 4: Regional unemployment rate in Slovakia, monthly data 2005-2012
Source: Ministry of Labour, Social Affairs and Family of the Slovak Republic
If we look at a range between reached minimum and maximum, the situation is the same as in the
Czech Republic. The only difference lies in the fact that the values are shifted to the right, in other
words it means that the values are higher.
Fig. 5: The minimum and maximum range of regional unemployment rate in Slovakia
Source: Ministry of Labour, Social Affairs and Family of the Slovak Republic
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
83
Fig. 6: Regional unemployment rate in Hungary, monthly data 2005-2012
Source: Hungarian Ministry of Social Affairs and Labour
Different labour market development was observed in the case of Hungary. Unlike other Visegrad
group countries there was a sharp decline in the unemployment rate in the pre-crisis period. This
insufficient labour market development was influenced by bad economic situation in the country
which was caused by unstable finances, large fiscal imbalances and high government debt. Given the
size of fiscal imbalances, government had to raise state budget´s revenues, e.g. hikes in employee
social contributions, value-added tax and business taxation (Tvrdon, 2011). As in other Visegrad
group countries we can find regions with lower unemployment rate compared with the national level
and vice versa. The region with the remarkably lower unemployment rate was the region of the capital
city (see Figure 6).
Fig. 7: The minimum and maximum range of regional unemployment rate in Hungary
Source: Hungarian Ministry of Social Affairs and Labour
We consider a serious problem high value of the maximum in the case of some regions. This value
exceeded 30%. In our point of view in regions with so high unemployment rate must be introduced
some structural changes to increase competitiveness - higher unemployment rate in these regions
means also lower competitiveness (for more detailed analysis see Muntean, Nistor and Nistor, 2010).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
84
Fig. 8: Regional unemployment rate in Poland, monthly data 2005-2012
Source: Ministry of Labour and Social Policy of the Republic of Poland
Labour market development in Poland was similar as in the Slovak Republic – initial high
unemployment rate was significantly reduced. When the economic crisis appeared the unemployment
rate rose quickly. However, this increase was not as remarkable as in the case of the Czech Republic
and Slovakia. An explanation could be given by development of real gross domestic product – Poland
was one of few countries with only a slight economic downturn. Nevell [28] argues that the regional
pattern of unemployment persisted.
Fig. 9: The minimum and maximum range of regional unemployment rate in Poland
Source: Ministry of Labour and Social Policy of the Republic of Poland
Conclusion
In this article we examined the evolution of regional disparities in selected Member States of the
European Union between the years 2005 and 2012. We used the unemployment rate as the key
indicator of labour market performance. It seems to be obvious that growing economies of the
Visegrad countries recorded the significant decrease of the unemployment rate in all regions in the
pre-crisis period which is a logical resulting of the growing phase of the business cycle and validation
of general conclusions of the economic theory. The analysis also confirmed the link between the
economic crisis and decreasing regional disparities – in other words it means that during the crisis
regional disparities tend to disappear during the economic crisis. We found that development was
same in three countries (Czech Republic, Poland and Slovakia). Development of Hungarian labour
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
85
market performance was different due to economic problems in the pre-crisis period. The lowest
unemployment rate was reached in the regions of the capitol cities. The highest unemployment rate
close to 30% was found in some regions in Hungary, Poland and Hungary.
Literatura
[1] MUNTEAN, M.C., NISTOR, R. AND NISTOR,C. Competitiveness of Developing Regions in
Romania. WSEAS Transactions on Business and Economics, vol. 7, no. 3, July 2010, pp. 252-
261.
[2] NEVELL, A. Regional Unemployment and Industrial Restructuring in Poland. IZA Discussion
Paper No. 194, 2000.
[3] TVRDOŇ, M. Impacts of the Global Economic Crisis on the European Labor Market
Performance: the Case of Visegrad Group Countries. In Recent Advances in Business
Administration - 5th WSEAS International Conference on Business Administration (ICBA´11).
2011, s. 38-43. Puerto Morelos: WSEAS Press. ISBN 978-960-474-269-1.
This research was financially supported by the Student Grant Competition SU within the project
SGS/7/2012 “The influence of regional disparities on the business environment”.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
86
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-10
VÝVOJ MEZD V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČESKÉ
REPUBLIKY S DŮRAZEM NA KRAJ MORAVSKOSLEZSKÝ
DEVELOPMENT OF WAGES IN INDIVIDUAL REGIONS OF THE
CZECH REPUBLIC WITH THE EMPHASIS ON THE MORAVIANSILESIAN
REGION
ING. KARIN GAJDOVÁ
DOC. ING. PAVEL TULEJA, PH.D.
Katedra ekonomie
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitni nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: gajdova@opf.slu.cz, tuleja@opf.slu.cz
Anotace
Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující fungování ekonomiky se řadí mzdy. Právě problematikou mezd
se tento článek zabývá poněkud podrobněji. V úvodní části příspěvku jsou shrnuta důležitá teoretická
východiska k celé problematice. Následuje část empirická, která je rozdělena do dvou fází. Nejprve
došlo pomocí komparativní analýzy ke srovnání mzdových úrovní na územních jednotkách České
republiky NUTS 3. Další část příspěvku je zaměřena na kraj, který je považován za jednu z největších
průmyslových oblastí v České republice, tedy na kraj Moravskoslezský.
Klíčová slova
průměrná hrubá měsíční mzda, NUTS 3, průměrné tempo růstu, Moravskoslezský kraj
Annotation
The wages are the most important factors which influences the economy. This paper focuses on the
detail of the issue of wages. The introductory part of this paper summarizes the important theoretical
basis. Further there is the empirical part which is divided into two parts. First there is the comparison
of wage levels in the territorial units NUTS 3 in the Czech Republic. Another part of the paper focuses
on the region, which is considered one of the largest industrial areas in the Czech Republic. It is the
Moravian-Silesian Region.
Key words
average gross monthly wage, NUTS 3, average growth rate, Moravian-Silesian region
JEL classification: J31, R23
Úvod
Rozvoj jednotlivých regionů v České republice není homogenní, mezi jednotlivými regiony vznikají
disparity, a to z pohledu ekonomických, sociálních, ekologických, kulturních a jiných charakteristik.
Jedním z důležitých ekonomických ukazatelů, ve kterých k regionálním disparitám dochází, jsou
mzdy. V reálně fungující ekonomice je vývoj nominálních mezd považován za jeden z významných
indikátorů ukazujících na „zdraví“ příslušné ekonomiky. V rámci tohoto příspěvku jsme se rozhodli
problematice mezd věnovat bližší pozornost.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
87
Po shrnutí důležitých teoretických východisek následuje část empirická, kdy dochází k srovnání mezd
na úrovni územních jednotek NUTS 3 České republiky. V poslední části příspěvku je uvedena
analýza, která se podrobněji zabývá mzdami v jednom konkrétním kraji a to v kraji
Moravskoslezském.
1. Mzdy z pohledu ekonomické teorie
V tržní ekonomice zabezpečuje koordinaci a užívání vzácných zdrojů trh. Mezi tyto trhy řadíme i trh
práce, jenž se však vyznačuje určitými zvláštnostmi, které jsou dány specifickým postavením
výrobních faktorů a obzvláště pak výrobního faktoru práce. Práce totiž neexistuje sama o sobě. Je
konána lidmi, kteří jsou nositelé schopnosti pracovat. Vlastník tohoto faktoru tak na trhu práce
sjednává jeho koupi, za cenu, již označujeme pojmem je mzda. Výše této ceny pak závisí, tak jako na
jiných trzích, na působení nabídky a poptávky. (Fuchs K. a Tuleja P., 2003)
Poptávku po práci odvozujeme od poptávky po finálních výrobcích, z čehož vyplývá, že tato poptávka
je poptávkou odvozenou. Samotná výše poptávky pak závisí na kvalitě vstupů práce, na množství a
kvalitě kooperujících výrobních faktorů a na úrovni a užití technických a technologických znalostí.
Kvalita vstupů práce je dána gramotností, vzděláním, odbornou průpravou a dovednostmi
zaměstnanců. (Samuelson P. A. a Nordhaus W. D., 1991) Při nabízení práce se nejedná o
rozhodování člověka mezi jednou nebo druhou činností. Zde jde o rozhodnutí, zda pracovat či
nepracovat. Je třeba si tedy uvědomit, co tyto dvě varianty člověku přináší. Práce člověku přináší
mzdu. Když ale nepracuje, získává tak volný čas. (Holman R., 2005)
Dá se tedy říci, že v reálně fungující ekonomice je vývoj nominálních mezd považován za jeden
z významných indikátorů ukazujících na „zdraví“ příslušné ekonomiky. Z tohoto důvodu, jsme se
v rámci této stati rozhodli problematice mezd věnovat bližší pozornost. Než se však dostaneme
k vlastní analýze, jeví se nám jako vhodné připomenout co pod pojmem nominální mzda ekonomická
teorie rozumí. Vyjdeme-li z dostupné literatury, pak můžeme nominální mzdu definovat jako peněžní
odměnu vyplacenou za pracovní výkon vymezený dohodou mezi zaměstnavatelem a pracovníkem.
Součástí takto definované mzdy tedy nejsou ostatní osobní náklady. Do mezd jsou tedy zahrnovány
základní mzdy a platy, příplatky a doplatky ke mzdě nebo platu, prémie a odměny, náhrady mezd a
platů, odměny za pracovní pohotovost a jiné složky mzdy nebo platu, které byly v daném období
zaměstnancům zúčtovány k výplatě. Takto definované mzdy zpravidla označujeme jako mzdy hrubé,
tj. mzdy, které nejsou sníženy o pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení,
zálohové splátky daně z příjmů fyzických osob a další zákonné nebo se zaměstnancem dohodnuté
srážky.
V rámci námi realizované analýzy budeme posuzovat také dynamiku růstu průměrných nominálních
mezd, a to pomocí ukazatele tempo růstu nominálních mezd (gw;n), jenž vyjadřuje procentní změnu
nominální mzdy (wn) ve srovnání s předchozím obdobím:
100*
1;
1;;
;



tn
tntn
nw
w
ww
g
Kromě ukazatele budeme v rámci naší analýzy sledovat také průměrné tempo růstu nominálních
mezd, přičemž v tomto případě budeme finální hodnotu určovat pomocí geometrického průměru
jednotlivých meziročních temp růstu:
nn
i
iw
n
nwwwnwww gggggggG
1
1
;;2;1;;2;1; ,...,,),...,,( 





 
Data, která pro potřeby naší analýzy využijeme, budou získávána z oficiálních zdrojů Českého
statistického úřadu a zaměřena na podnikatelskou sféru. Základní rozlišovací úrovní pak pro nás bude,
vzhledem k našemu zaměření na nalezení regionálních rozdílů ve mzdách (touto problematikou se
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
88
také zabývá Tvrdoň M., 2008), územní jednotka NUTS3, která v případě České republiky odpovídá
jednotlivým krajům.
2. Mzdy z pohledu jednotlivých krajů České republiky
Z údajů zachycených v tabulce 1 zcela jednoznačně vyplývá, že v průběhu námi analyzovaných deseti
let dosahovala v České republice hrubá měsíční mzda průměrné hodnoty 21.970 Kč. Pokud tuto
částku porovnáme s průměrnými mzdami v jednotlivých nomenklaturních územních jednotkách, pak
dospějeme k závěru, že v letech 2002-2011 se v České republice vytvořily v podstatě pět skupiny
krajů, které bychom mohli označit jako (1) kraje s extrémně vysokou mzdou (Hl. m. Praha), (2) kraje
s vysokou mzdou (Středočeský kraj), (3) kraje s průměrnou mzdou (Plzeňský a Jihomoravský kraj),
(4) kraje s mírně podprůměrnou mzdou (Liberecký, Ústecký a Moravskoslezský kraj) a (5) kraje
s výrazně podprůměrnou mzdou (Olomoucký, Královehradecký, Pardubický, Zlínský a Jihočeský
kraj, kraj Vysočina a Karlovarský kraj). Výsadní postavení Hl. m. Prahy, a de facto i Středočeského
kraje, je dáno především hospodářským postavením těchto regionů v rámci celé České republiky, kdy
zejména v hlavním městě Praze má faktické sídlo velká část firem a významných institucí působících
na území celé České republiky (Nevima, J. a Ramik J., 2010), což se následně odráží také ve vyšším
mzdovém ohodnocení těchto pracovníků. Středočeský kraj v případě vyšších mezd výrazně „těží“ ze
svých přímých hospodářských vazeb na Hl. m. Prahu, pro niž je významným zdrojem pracovních sil.
Podíváme-li se na opačný konec našeho fiktivního pořadí, zjistíme, že krajem s dlouhodobě nejnižší
průměrnou mzdou je Karlovarský kraj (v námi stanoveném pomyslném pořadí obsadil průměrné 11,5
místo), který dosáhl nejnižší průměrné hrubé měsíční mzdy jak v letech 2005, 2010 a 2011, tak
v případě desetiletého průměru. Také v tomto případě bychom mohli říci, že výše mezd úzce souvisí
s ekonomickou výkonností tohoto regionu a z ní vyplývajícího postavení v rámci všech čtrnácti
regionů České republiky. Dá se říci, že v podobně špatném postavení jako Karlovarský kraj se v rámci
celého Česka nachází také kraje Vysočina (průměrná pozice 11,6 a dvakrát nejnižší mzda),
Pardubický (11,4 a dvakrát nejnižší mzda), Jihočeský (11,1 a jedenkrát nejnižší) a Zlínský (11,0 a
dvakrát nejnižší mzda), přičemž zejména u posledně jmenovaného kraje můžeme vysledovat poměrně
negativní vývoj, když tento region „propadl“ ze 6. místa v roce 2005 na samý „chvost“ našeho pořadí,
když v posledních čtyřech letech námi analyzovaného období dosahoval nejnižší, resp. druhé nejnižší
průměrné hrubé měsíční mzdy.
Pokud opustíme analýzu absolutních ukazatelů a podíváme se na vývoj hrubých měsíčních mezd
z hlediska jejich dynamiky růstu, pak zjistíme, že nejvyššího průměrného tempa růstu dosahovaly
v námi analyzovaném období hrubé mzdy v Jihomoravském kraji, a to 4,11 %. Jihomoravský kraj je
tak jediným krajem, v němž tempo růstu průměrných hrubých mezd překročilo čtyři procenta. Na
pomyslnou druhou a třetí pozici mezi kraji České republiky dosáhly kraje Vysočina a Pardubický, tj.
regiony, které jsme v předchozí části textu zahrnuli do skupiny krajů s výrazně podprůměrnou mzdou.
Kromě těchto tří krajů se nad celorepublikovým průměrem v letech 2002-2011 pohybovaly také kraje
Středočeský a Moravskoslezský.
Naopak krajem s nejnižším průměrným tempem růstu nominálních mezd byl v námi analyzovaných
deseti letech kraj Karlovarský, tj. kraj s nejnižšími průměrnými mzdami. Tento závěr je poněkud
překvapivý, neboť by se dalo očekávat, že právě kraj s nejnižším základem by měl být tím, který se
bude z hlediska dynamiky růstu pohybovat spíše v první polovině pomyslného pořadí, jako tomu je
v případě krajů Pardubického a Vysočina. Z výše uvedeného můžeme tedy učinit závěr, z nějž
vyplývá, že v případě Karlovarského kraje docházelo v letech 2002-2011 spíše k prohlubování
mzdových disparit, když průměrné tempo růstu zaostávalo za celorepublikovým průměrem o 0,78 p.
b. Zatímco v Česku průměrné hrubé měsíční mzdy v průběhu deseti let kumulovaně vzrostly o více
než ⅓ (34,57 %), v případě Karlovarského kraje byl tento růst pouhých 26,91 %, díky čemuž tento
region jako jediný nepřekročil hranici 30 p. b. Druhé nejnižší dynamiky růstu pak ve sledovaném
období dosáhlo Hl. m. Praha (3,05 % a kumulovaně 31,73 %) a Plzeňský kraj (3,10 a 31,82 %), tj.
regiony s nejvyšší a třetí nejvyšší průměrnou mzdou.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
89
Tab. 1: Průměrná hrubá měsíční mzda v NUTS3 v letech 2002-2011 (průměr, Kč)
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 průměr
ČR 17 295 18 532 19 410 20 251 21 582 23 267 24 833 25 123 25 279 24 128 21 970
PHA 24 833 26 502 26 972 28 260 31 173 33 553 35 905 36 658 36 124 33 546 31 353
STČ 18 075 19 128 20 324 21 579 22 811 25 035 26 445 26 671 27 001 25 651 23 272
JHČ 16 764 17 305 18 533 19 333 20 070 21 467 22 767 22 951 23 418 23 199 20 581
PLK 17 707 18 720 19 359 20 253 21 719 23 330 25 015 25 176 25 482 24 036 22 080
KVK 16 791 17 549 18 070 18 583 20 778 22 099 22 848 22 926 22 498 21 723 20 387
USK 16 874 18 199 19 120 19 677 21 399 22 614 24 198 24 593 24 874 23 174 21 472
LBK 16 895 17 787 18 826 19 327 20 645 22 944 24 671 25 332 25 089 23 422 21 494
HKK 16 575 17 686 18 394 19 429 20 087 21 735 23 148 23 386 23 950 22 837 20 723
PAK 15 885 17 561 17 979 19 105 19 943 21 520 23 382 24 120 23 537 22 978 20 601
VYS 15 571 16 718 18 360 18 715 19 988 21 733 23 493 23 760 23 944 22 918 20 520
JHM 16 486 18 289 19 154 20 272 21 583 23 303 25 109 25 700 26 223 24 651 22 077
OLK 16 470 17 893 18 908 19 351 20 923 22 282 23 866 24 001 23 997 22 825 21 052
ZLK 16 431 17 927 18 642 19 786 20 220 21 614 22 744 22 572 23 219 22 655 20 581
MSK 16 772 18 180 19 100 19 838 20 811 22 514 24 075 23 873 24 554 24 174 21 389
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat z Českého statistického úřadu
Poznámka: Zkratky krajů jsou uvedeny dle metodiky Českého statistického úřadu: PHA=Hlavní město Praha,
STČ=Středočeský kraj, JHČ=Jihočeský kraj, PLK=Plzeňský kraj, KVK=Karlovarský kraj, USK=Ústecký kraj,
LBK=Liberecký kraj, HKK=Královehradecký kraj, PAK=Pardubický kraj, VYS=Kraj Vysočina, JHM=Jihomoravský kraj,
OLK=Olomoucký kraj, ZLK=Zlínský kraj, MSK=Moravskoslezský kraj
Graf 1: Průměrné tempo růstu hrubé měsíční mzdy v NUTS3 v letech 2002-2011 (%)
Zdroj: vlastní zpracování, vlastní výpočet
Vzhledem k tomu, že výše nominálních hrubých mezd s největší pravděpodobností poměrně výrazně
ovlivňuje vývoj zaměstnanosti v jednotlivých regionech, jeví se nám jako zajímavé srovnání
dynamiky růstu, resp. meziroční změny těchto dvou základních makroekonomických ukazatelů.
Vyjdeme-li z údajů zachycených v tabulce č. 2, pak zjistíme, že jedinými dvěma kraji, které v daném
období zaznamenaly průměrný meziroční nárůst míry zaměstnanosti, byly kraje Ústecký a
Moravskoslezský, přičemž v případě Moravskoslezského kraje došlo mezi roky 2002 a 2011 k zvýšení
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
90
míry zaměstnanosti o 1,90 p. b. a v Ústeckém kraji o 0,50 p. b. I přes tuto změnu, však oba výše
uvedené kraje zůstávají i nadále regiony s nejnižší průměrnou mírou zaměstnanosti.
V Moravskoslezském kraji dosahuje tento ukazatel výše 50,97 % v kraji Ústeckém pak 51,79 %.
Pokud porovnáme tuto změnu s dynamikou růstu nominálních mezd, pak zjistíme, že oba kraje se
pohybují spíše v druhé polovině našeho pomyslného pořadí (MSK na 8. místě a USK dokonce na 11.
místě). Nejvýraznější předstih tempa růstu mezd před meziroční změnou míry zaměstnanosti tak bylo
v daném období dosaženo v krajích s nejvyšší dynamikou růstu hrubé nominální mzdy, tj.
v Pardubickém kraji, kraji Vysočina a kraji Jihomoravské.
Tab. 2: Předstih růstu hrubé měsíční mzdy před meziroční změnou míry zaměstnanosti v NUTS 3
v letech 2002-2011 (v %)
průměrné tempo růstu/meziroční změna předstih mezd před
zaměstnanostíhrubá měsíční mzda míra zaměstnanosti
Česká republika 3,39 -0,05 3,44
Hl. město Praha 3,05 -0,09 3,14
Středočeský kraj 3,56 -0,03 3,59
Jihočeský kraj 3,30 -0,11 3,41
Plzeňský kraj 3,10 -0,01 3,12
Karlovarský kraj 2,61 -0,35 2,96
Ústecký kraj 3,22 0,06 3,16
Liberecký kraj 3,32 -0,36 3,68
Královehradecký kraj 3,26 -0,29 3,54
Pardubický kraj 3,76 -0,08 3,84
Kraj Vysočina 3,94 -0,18 4,12
Jihomoravský kraj 4,11 -0,01 4,12
Olomoucký kraj 3,32 -0,19 3,50
Zlínský kraj 3,26 -0,09 3,35
Moravskoslezský kraj 3,72 0,24 3,49
Zdroj: vlastní zpracování, vlastní výpočet
3. Mzdy v Moravskoslezském kraji
Moravskoslezský kraj je tradičně chápán jako kraj průmyslový a je spojován s hornictvím a
hutnictvím. Ve skutečnosti v současné době je jeho výrobní základna silně diverzifikovaná. (Skokan
K., 2002) I přes tento pozitivní vývoj můžeme ale Moravskoslezský kraj i nadále považovat za jednu
z největších průmyslových oblastí v Česku, a to zejména díky významným ložiskům černého uhlí,
která na sebe ve významné míře vážou nejen hutní, ale také další formy těžkého průmyslu.
Vyjdeme-li z údajů zachycených v tabulce č. 1 a v grafu č. 1, pak můžeme konstatovat, že v mzdové
oblasti patří Moravskoslezský kraj mezi kraje s mírně podprůměrnou průměrnou hrubou měsíční
mzdou (21.389 Kč ve srovnání 21.970 Kč v celé ČR) a výraznou dynamikou růstu, když průměrné
tempo růstu tohoto ukazatele dosahovalo v Moravskoslezském kraji v letech 2002-2011 hodnoty 3,72
%, díky čemuž hodnota mzdy kumulovaně vzrostla o 37,81 p. b., což tento region řadilo mezi první
čtyři kraje s největším tempem růstu hrubých měsíčních mezd. Za významný pak můžeme označit
především růst mezd v letech 2007-2008, kdy hodnota tohoto ukazatele vzrostla v průměru o 7,56 %
za rok. Budeme-li pátrat po příčinách tohoto dvouletého pozitivního obratu, pak je nalezneme zejména
v rozvoji zpracovatelského průmyslu a vstupu nových investorů do jednotlivých průmyslových zón
nacházejících se na území kraje.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
91
Graf 2: Srovnání vývoje mezd v Moravskoslezském kraji dle pohlaví
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat z Českého statistického úřadu
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v případě Moravskoslezského kraje můžeme zaznamenat trvalý a
poměrně výrazný růst nominálních mezd. Otázkou však zůstává, jak se tento ukazatel vyvíjel
z pohledu jednotlivých skupin. Zaměříme-li se nejprve na vývoj mezd z hlediska jednotlivých pohlaví,
pak zjistíme, že v Moravskoslezském kraji zaznamenaly v obou případech nominální mzdy téměř
trvalý růst, kdy v případě mužů došlo k prvním meziročnímu poklesu průměrných mezd v roce 2009
(pokles o 1,61 %) a v případě obou skupin pak také v roce 2011, když mzdy mužů poklesly o 1,84 a
mzdy žen o 0,27 %. Jak je z grafu č. 2 zřejmé, mzdové rozdíly mezi muži a ženami byly v průběhu
celého námi sledovaného období poměrně výrazné a stále více se prohlubovaly. Zatímco na počátku
období byla průměrná hrubá měsíční mzda mužů 18.658 Kč a průměrná mzda žen 14.260 Kč (rozdíl
4.398 Kč), o deset let později byl tento rozdíl o téměř 42 p. b. vyšší (26.902 a 20.665, tj. 6.238),
přičemž rozevírání těchto nůžek bylo výrazně přibrzděno po zejména v posledních třech letech (v roce
2008 činil výše uvedený rozdíl dokonce 7.199 Kč, tj. nárůst o 63,69 % oproti roku 2002).
Podíváme-li se na vývoj hrubých měsíčních mezd dle jednotlivých odvětví definovaných v rámci
klasifikace CZ-NACE, pak dospějeme k závěru, že v letech pro něž máme k dispozici údaje (2005-
2011), dosahovali v Moravskoslezském kraji nejvyšších mezd zaměstnanci v průmyslových
odvětvích, kde se průměrná mzda pohybovala na úrovni 21.961 Kč, díky čemuž se tento sektor stal
sektorem s nadprůměrnými hrubými mzdami (průměrná mzda v kraji 19.945 Kč). Naopak
s dlouhodobě nejnižšími nominálními mzdami se v tomto období potýkala odvětví primárního sektoru
(15.931 Kč) a odvětví velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel (16.350 Kč).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
92
Graf 3: Srovnání vývoje hrubých měsíčních mezd vybraných odvětví v Moravskoslezském kraji
v letech 2005-2011
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat z Českého statistického úřadu
Závěr
Mzdy jsou jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují fungování ekonomiky země a také jsou
motivující složkou člověka k práci. Člověk se rozhoduje, zda pracovat či nepracovat. Práce člověku
přináší mzdu. Ale kdyby člověk nepracoval, získal by větší množství volného času. Záleží tedy na
každém člověku, co je pro něj prioritou.
V rámci tohoto článku jsme se na problematiku mezd podívali podrobněji. Zajímal nás vývoj mezd
v jednotlivých regionech. V průběhu námi analyzovaných deseti let dosahovala v České republice
hrubá měsíční mzda průměrné hodnoty 21.970 Kč. Tuto částku jsme porovnali s průměrnými mzdami
v jednotlivých územních jednotkách a dospěli jsme k závěru, že v letech 2002-2011 se v České
republice vytvořily v podstatě pět skupiny krajů: (1) kraje s extrémně vysokou mzdou (Hl. m. Praha),
(2) kraje s vysokou mzdou (Středočeský kraj), (3) kraje s průměrnou mzdou (Plzeňský a
Jihomoravský kraj), (4) kraje s mírně podprůměrnou mzdou (Liberecký, Ústecký a Moravskoslezský
kraj) a (5) kraje s výrazně podprůměrnou mzdou (Olomoucký, Královehradecký, Pardubický, Zlínský
a Jihočeský kraj, kraj Vysočina a Karlovarský kraj). Pomocí dalších metod (např. výpočtu průměrného
tempa růstu jednotlivých indikátorů) jsme analyzovali problematiku mezd podrobněji. V poslední
části příspěvku jsme se zaměřili na detailnější analýzu průmyslově významného kraje, tedy kraje
Moravskoslezského.
Literatura
[1] Český statistický úřad. Dostupné z: <www.czso.cz>.
[2] FUCHS, K., TULEJA, P. Základy ekonomie. Praha: Ekopres, 2003. ISBN 80-86119-74-2.
[3] HOLMAN, R. Ekonomie. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 709 s. ISBN 80-7179-891-6.
[4] NEVIMA, J., RAMÍK, J. „Application of DEA for evaluation of regional efficiency of EU
regions“. In Proceedings of the 28th international conference Mathematical Methods in
Economics 2010. České Budějovice: Faculty of Economics, 2010. ISBN 978-80-7394-218-2.
[5] SKOKAN, K. Industry Clusters v regionálním rozvoji. Ekonomická revue, 2002, Vol. 5, No. 2,
pp 50-60.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
93
[6] TVRDOŇ, M. Institucionální aspekty fungování trhu práce. Politická ekonomie 2008, LVI (5),
pp 621-642. ISSN 0032-3233.
Příspěvek byl zpracován za podpory Studentské grantové soutěže SU v rámci projektu SGS/7/2012
„Vliv regionálních disparit na podnikatelské prostředí“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
94
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-11
FUNCTIONAL REGIONS: CONCEPT AND TYPES
FUNKČNÍ REGIONY: KONCEPT A TYPY
MGR. PAVEL KLAPKA, PH.D. 1
DOC. RNDR. MARIÁN HALÁS, PH.D. 1
MGR. PETR TONEV 2
1
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
1
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký University in Olomouc
 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: pavel.klapka@upol.cz, marian.halas@upol.cz
2
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
2
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: tonev@econ.muni.cz
Annotation
The contribution is concerned with a concept of a region in spatial and regional science. A number of
terms related to specific instances of a region can cause a misinterpretation of the concept both in
scientific and applied sphere. The objective of the contribution is to provide a concise theoretical
introduction into a concept of a region, particularly of a region based on functional horizontal spatial
relations, and a typology of functional regions. The discussion of different types of regions and their
semantic content is put forward as well. Based on the relevant literature and own research six types of
regions have been identified and their position in the spatial and regional science shortly explained.
Key words
functional region, nodal region, functional urban region, daily urban system, local labour market
area
Anotace
Příspěvek se zabývá konceptem region v regionální a prostorové vědě. Řada termínů spojených se
specifickými případy regionů může způsobit špatné pochopení tohoto konceptu jak v odborné tak
aplikované sféře. Cílem příspěvku je poskytnout stručný teoretický úvod ke konceptu regionu,
především regionu založenému na funkčních horizontálních prostorových vztazích, a k typologii
funkčních regionů. Předkládáme rovněž diskusi různých typů regionů a jejich významového obsahu.
Na základě relevantní literatury a vlastního výzkumu identifikujeme šest typů regionů a krátce
objasňujeme jejich postavení v prostorové a regionální vědě.
Klíčová slova
funkční region, nodální region, funkční městský region, denní urbánní systém, lokální trh práce
JEL classification: J01, J40, R10, R12
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
95
Introduction
The objective of the contribution is to make some notes on the character and structure of functional
regions and to outline a typology of these regions, since the terminology is often used interchangeably
and can lead into misleading conclusions and conception of regions based on spatial relations. In our
argumentation we are going to limit ourselves to the discussion of the term “region” as conceived
within social sciences. Generally, the conception of region reflects the fact that the planet Earth is a
conspicuously heterogeneous object and that it shows distinct differences in its spatial (i.e.
geographical) characteristics.
The region is one of the basic and original concepts in geography and related spatial disciplines such
as regional economics (e.g. Haggett 1965). The existence of regions is considered to be an objective
reality (Bašovský, Lauko 1990), since we are able to identify their boundaries across the geographical
sphere. A region is a limited spatial system and an expression of an organisational unity that differ it
from another region (Abler, Adams, Gould 1972; Morrill 1974; Johnston et al. 2000; Klapka, Tonev
2008; Gregory et al. 2009). As such a region is a product of spatial or areal differentiation of
geographical sphere. Its role in human geographical, regional geographical and spatial research and
application is threefold (Dziewoński 1967). It can act as 1) a tool of geographical research, 2) an
object of geographical research, and 3) a tool of spatial management and planning. In the first case a
region is a statistical unit serving a particular research objective, in the second case it is a goal to be
achieved by the research, and finally in the third case it is conceived as an area or specific territory for
which a certain spatial, development, regulatory etc. plan is made.
1. Concept of the functional region
Geography and spatial science usually recognise two types of regions according to their form: formal
and functional (see e.g. Haggett 1965; Abler, Adams, Gould 1972; Bašovský, Lauko 1990; Claval
1998; Klapka, Tonev 2008), our interest being the latter in this contribution. The term “functional
region” has been introduced into human geography by Philbrick (1957), Nystuen, Dacey (1961),
Haggett (1965) and Dziewoński (1967).
While the formal region is organised (or “tied together”) vertically, the concept of site being of
interest (Ullman 1980), the functional region is generally organised by horizontal relations in space
(fig. 1) in a form of spatial flows or interactions of various kind (persons, goods, material, energy,
information etc.) between parts of a region, the concept of situation being of interest (Ullman 1980).
These flows and interactions have a character of a vector, i.e. they are oriented. This type of a
organisational unity of a functional region infers that it usually has a heterogeneous inner structure in
comparison to formal (or homogeneous) regions and that this inherent heterogeneity has to be defined
in terms of quantitative or qualitative expression in order to hold a region together and to differ it from
other regions.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
96
Fig. 1: Organisation of formal and functional region (site vs. situation)
Source: own design
However, the inner structure of a generally conceived functional region is not easy to be defined as in
specific types of functional regions (see further). At this place we can conclude that the inner structure
reflects different intensities of spatial relations organising a functional region and that a functional
region, unlike a common opinion, does not have to have a core.
As such a general functional region is understood as a region organised by functional relations that are
maximised within the region (maximisation of intra-regional flows or interactions) and minimised
across its borders (minimisation of inter-regional flows or interactions) so that the principles of
internal cohesiveness and external separation regarding the intensities of spatial flows or interactions
are met (fig. 2). It means that a functional region is an autonomous section of space in terms of
horizontal spatial relations. Quantitatively these principles are expressed by the so called “selfcontainment”
of a region, which generally says that the higher is the self-containment the better a
region differs from other regions.
The self-containment of a region can be defined in a simple way (see fig. 2): DCBA  which
means that a region reaches at least 50 % self-containment and fulfils the minimum definition of a
functional region. If the level of self-containment needs to be increased a constant k is defined and the
condition can be written as   1k;DCkBA  .
Fig. 2: Principles of internal cohesiveness and external separation (self-containment of a region)
Source: own design
2. Types of functional regions
We propose an initial classification of functional regions conceived as autonomous units, which is
based on the inner patterns of region-organising interactions or flows (fig. 3 and fig. 4) as a
classification criterion. Thus in a first level functional regions with random and ordered inner pattern
of interactions are identified. The second level of classification differentiates within functional regions
Horizontal relation (situation)
Verticalrelation(site)
A
D
B C
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
97
with ordered structure of interactions types based on the character of ordering of region-organising
interactions or flows.
Four types of regions are identified (fig. 3 and fig. 4), all of them fulfilling the principles of internal
cohesiveness and external separation that make them autonomous units, some of being rather
theoretical:
 functional region with oriented ordered interactions, which is characterised by a prevailing
direction of flows,
 functional region with channelled ordered interactions, which is characterised by a
concentration of flows into communication channels,
 functional region with circular ordered interactions, which is characterised by closed circling
flows, and
 functional region with nodal ordered interactions, which is characterised by a directions of
flows towards a node.
Fig. 3: Initial classification of functional regions
Source: own design
Fig. 4: Examples of functional regions
Source: own design
Functional
region
Random structure
of interactions
Ordered structure
of interactions
Oriented
interactions
Channelled
interactions
Circular
interactions
Nodal
interactions
d) Circular
b) Orienteda) Random c) Channelled
e) Nodal
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
98
In further discussion we aim at a certain refinement of the previous initial classification and we
identify specific instances of functional regions, whose characteristics are not based on the inner
pattern of interactions only. First we differentiate between a general functional region and a nodal
region as they have been discussed for instance by Nystuen, Dacey 1961 or Brown, Holmes 1971 and
as they are usually understood (e.g. Haggett 1965, Dziewoński 1967, Bašovský, Lauko 1990, Claval
1998).
Functional region matches fully the concept of the functional region with random inner pattern of
interactions as defined above (fig. 4a). Thus it is a general type which is only limited by the principles
of internal cohesiveness and external separation, or a principle of autonomy in other words. Any kind
of spatial flow or interaction can organise this region. Its inner structure is random and varied. The
functional region can even be unsuspectedly homogeneous internally.
Nodal region conforms in most cases to the concept of the functional region with nodal ordered
interactions (fig. 4e), which adds the limitation coming out from its internal structure, in other respects
it shows the same traits as the functional region. The novelty lies in the particular orientation of spatial
flows or interactions that are centred to or radiate from the so called node (also nucleus, focus, usually
centre or core). As such the nodal region is organised around its core and its inner structure is
developed better than in the case of the functional region. Nodal region however demonstrates one
important difference from the functional region with nodal ordered interactions and that is the nodal
region does not necessarily have to comply with internal cohesiveness and external separation
principles, since the primary characteristic of its identification is a nodal nature of interactions or
flows, not the level of their containment within a region.
The nodal region has typically a core, a hinterland, and a periphery (fig. 5). Its internal structure and
identification of its parts is based on the intensities of spatial flows or interactions between a core and
its hinterland and periphery. These interaction intensities decrease with a distance from a core, the
hinterland being related to the core by stronger ties than the periphery of the nodal region. This
interaction decrease is not linear and its research is one of the crucial issues in quantitative geography
(in Czech environment see for instance Halás, Klapka 2012).
Fig. 5: Inner structure of nodal region
Source: own design.
Since in practice it is possible that a region fulfils more than one definition of our previous
classification or demonstrates certain peculiar traits, some specific types of functional regions can be
identified further:
 the functional urban region (discussed for instance by Berry 1973; Hall, Hay 1980; Cheshire,
Hay 1989),
 the daily urban system (discussed for instance by Berry 1973, Hall 1974; Coombes et al.
1978; in the Czech Republic Kunc et al. 2009),
 the local labour market area (discussed for instance by Smart 1974; Coombes et al. 1979; in
the Czech Republic Klapka et al. 2013), and
 the travel-to-work area (discussed for instance by Ball 1980; Coombes, Openshaw 1982).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
99
Last two instances are very similar if not almost identical.
Functional urban region adds the limitation regarding the quality of a core and consequently the
character of spatial flows or interactions organising the region. In this case a core should have an
urban character, in other words the flows or interactions should be oriented at a city or a town (fig.
6a). This orientation infers further specifics of functional urban regions. The interactions organising a
region possess the character of urban – (suburban) – rural gradient in either direction. Inner structure
of functional urban region is very well developed. The urban core provides its suburban and rural
hinterland with services, labour opportunities, and the hinterland can serve resident or recreational
purposes.
Daily urban system is sometimes misinterpreted as a synonym to a functional urban region. However,
it adds further specific to the concept of functional urban region. The flows or interactions organising
a daily urban system should be based on daily basis (fig. 6b). It means that they should follow a daily
cycle of movements and contacts, a daily dynamics of the organisation of geographical environment.
As such the daily urban systems are spatially more limited than functional urban regions, since, unlike
the preceding type, only flows and interactions feasible within 24 hours are taken into account. In
other respects a daily urban system is similar to a functional urban region.
Local labour market area and travel-to-work area are near synonyms with only a theoretical
difference that local labour areas need not necessarily be based on travel-to-work flows (indeed they
almost always are). In this sense we consider a labour market area as a very slightly broader term.
Both types of regions differ from the preceding cases in several aspects. They are based on particular
spatial flows or interactions that are related to specific movements of persons (i.e. travel-to-work
flows) – see figure 6c. The interactions mostly face a restriction to daily cycles of these movements,
even if other, weekly, rhythm could be theoretically applied. The interaction need not necessarily be
oriented at any core, though mostly they are. In the former aspect local labour markets and travel-towork
areas are similar to daily urban systems, in the latter aspect they resemble general functional
regions. However, both aspects often intermingle and which one prevails is not a matter of theoretical
definition rather than a matter of influence of a particular spatial situation and arrangement. Local
labour market areas and travel-to-work areas can be seen as most dynamic concepts of functional
regions.
Fig. 6: Specific instance of functional regions
Source: own design
Conclusion
In our argumentation we have tried to proceed from general to specific instances of functional regions
when more those more specific are usually a subset of more general types. In practice the line between
the types can be sometimes vague. It should also be noted, hence, that in practice the number of flows
or interactions used for definition of functional regions is severely limited unless these are modelled.
Usually daily travel-to-work flows are used, since they are relatively easily recognisable in terms of
their origin and destination, they are statistically monitored in the population censuses, and they have
a) FUR b) DUS c) LLMA
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
100
relatively natural character with little planning influence in comparison to other possible flows or
interactions.
Of course, we can use travel-to-school flows, though they are affected by the state policy, we can use
shopping flows, thought they are almost impossible to be acquired for larger areas. The use of almost
unique interaction (daily travel-to-work flows) further blurs the differences between theoretically
defined types of functional regions.
We should be also aware of the fact that all types of functional regions can occur at different
hierarchical levels, can have different size that partly depends on the hierarchical position of the cores
in the settlement system (in case these cores are identified) and on the character of spatial flow or
interaction (cf. for instance commuting to elementary schools and commuting to secondary schools).
Finally the issue of regions with a multiple core can be put forward in short. Objectively such
functional regions do exist (if they fulfil the theoretical presuppositions that region-organising flows
or interactions are oriented at some kind of node) and the question regards particularly the relations
between individual cores within one region.
Literature
[1] ABLER, R., ADAMS, J. S., GOULD, P. Spatial Organization. Prentice-Hall, London, 1972.
[2] BALL, R. M. The use and definition of travel-to-work areas in Great Britain: some problems.
Regional Studies 1980, 14 (2), 125–139. DOI: 10.1080/09595238000185121.
[3] BAŠOVSKÝ, O., LAUKO, V. Úvod do regionálnej geografie. SPN, Bratislava, 1990.
[4] BERRY, B. J. L. Growth Centers in the American Urban System: Community development and
regional growth in the sixties and seventies. Balinger Publishing Company, Cambridge (Mass.),
1973.
[5] BROWN, L. A., HOLMES, J. The delimitation of functional regions, nodal regions, and
hierarchies by functional distance approaches. Journal of Regional Science, 1971, 11 (1), 57–72.
DOI: 10.1111/j.1467-9787.1971.tb00240.x.
[6] CHESHIRE, P. C., HAY, D. G. Urban Problems in Western Europe: An Economic Analysis.
HarperCollins Academic/Routledge, London, 1989.
[7] CLAVAL, P. Introduction to regional geography. Blackwell, Oxford, 1998.
[8] COOMBES, M., G., DIXON, J. S., GODDARD, J. B., OPENSHAW, S., TAYLOR, P. J.
Towards a more rational consideration of census areal units: daily urban systems in Britain.
Environment and Planning A, 1978, 10 (10), 1179–1185.
[9] COOMBES, M. G., DIXON, J. S., GODDARD, J. B., OPENSHAW, S., TAYLOR, P. J. Daily
urban systems in Britain: from theory to practice. Environment and Planning A 1979, 11 (5),
565–574.
[10] COOMBES, M. G., OPENSHAW, S. The use and definition of travel-to-work areas in Great
Britain: some comments. Regional Studies, 1982, 16 (2), 141–149.
[11] DZIEWOŃSKI, K. Concepts and terms in the field of economic regionalization. In Macka, M.
ed.: Economic regionalization. Academia, Praha, 1967. 25–36.
[12] GREGORY, D., JOHNSTON, R., J., PRATT, G., WATTS, M., WHATMORE, S. eds. The
Dictionary of Human Geography. 5th
edition, Wiley-Blackwell, Oxford, 2009.
[13] HAGGETT, P. Locational Network Analysis in Human Geography. Arnold, London, 1965.
[14] HALÁS, M., KLAPKA, P. Distance decay function and its application in the territory of the
Czech Republic. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium,
Geographica, 2012, 43 (1), 57–60.
[15] HALL, P. The containment of urban England. Geographical Journal, 1974, 140 (3), 386-408.
DOI: 10.2307/1796533.
[16] HALL, P. G., HAY, D. G. Growth Centres in the European Urban System. Heinemann
Educational, London, 1980.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
101
[17] JOHNSTON, R., J., GREGORY, D., PRATT, G., WATTS, M. eds. The Dictionary of Human
Geography. 4th
edition, Blackwell, Oxford, 2000.
[18] KLAPKA, P., TONEV, P. Regiony a regionalizace. In Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. (eds.).
Ekonomická a sociální geografie. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň, 2008. 371–
397.
[19] KLAPKA, P., HALÁS, M., TONEV, P., BEDNÁŘ M. Functional regions of the Czech Republic:
comparison of simple and advanced methods of regional taxonomy. Acta Universitatis
Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium, Geographica, 2013, 44 (1), (in print).
[20] KUNC, J., FRANTÁL, B., KLAPKA, P., MARYÁŠ, J. Denní urbánní systémy a jejich
časoprostorová organizace: teoreticko-metodický základ. In Klímová, V. (ed.). XII. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 177–184.
[21] MORRILL, R. L. The Spatial Organization of Society. Duxbury Press, North Scituate, 1974.
[22] Nystuen, J. D., DACEY, M. F. A graph theory interpretation of nodal regions. Regional Science
Association, Papers and Proceedings, 1961, 7, 29–42.
[23] PHILBRICK, A. K. Principles of areal functional organization in regional human geography.
Economic Geography, 1957, 33 (4), 299–336.
[24] SMART, M. W. Labour market areas: uses and definition. Progress in Planning, 1974, 2 (4),
239–353.
[25] ULLMAN, E. L. Geography as spatial interaction. University of Washington Press, Seattle and
London, 1980.
The contribution is a part of the research carried out in the Centre for Analysis of Regional
Systems (cenars.upol.cz).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
102
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-12
NĚKOLIK POZNÁMEK K HIERARCHII SPOLEČENSKÝCH
SYSTÉMŮ
SOME REMARKS TO HIERARCHY OF SOCIAL SYSTEMS
DOC. RNDR. MILAN VITURKA, CSC.
ING. VILÉM PAŘIL
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional economics and Administration
Faculty of Economics and Public Administration
Masaryk University
 Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: viturka@econ.muni.cz, vilem@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá prostorovými aspekty hierarchického uspořádání společenských systémů. V tomto
ohledu je hlavní pozornost zaměřena na mikroregionální úroveň, která byla dále analyzována na
příkladu České republiky. Zejména byla identifikována mikroregionální centra nesplňující své
centrální funkce (zejména pracovní a dále vzdělávací funkce). Pro experimentální modelování
pracovních interakcí pak byl využit teoretický koncept mezní míry mobility výrobních zdrojů.
Příslušná případová studie byla zaměřena na hodnocení mezní míry mobility pracovní síly ve spádové
oblasti krajského města Brna, která byla vymezena obcemi zahrnutými do Integrovaného dopravního
systému Jihomoravského kraje. Tyto obce byly rozděleny do sedmi vzdálenostních pásem, pro které
byla určena mezní míra mobility v souladu s potenciálním navýšením příjmů v případě vyjížďky za
prací do Brna.
Klíčová slova
hierarchie, integrace, mobilita.
Annotation
The paper deals with the spatial aspects of a hierarchical arrangement of social systems. In this
respect, the main attention is focused on the micro-regional level, which has been further analysed on
the example of the Czech Republic. In particular, the identification of micro-regional centres not
fulfilling their central functions (especially the working and further educational functions) was
carried out. For experimental modelling of interactions was used the theoretical concept of marginal
rate of mobility of production resources. Corresponding case study was focused on evaluation of the
marginal rate of the mobility of workforce within the catchment area of regional capital town Brno,
which has been defined by the municipalities included in the integrated transport system of the South
Moravian region. These municipalities were divided to seven distance zones and consequently
marginal mobility rate has been calculated according to expected potential revenue increase with
assumption of job commuting to Brno.
Key words
hierarchy, integration, mobility.
JEL classification: R11
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
103
1. Úvod
Vývojová diferenciace vysoce rozvinutých společenských systémů je logicky úzce propojena s jejich
hierarchickou diferenciací. Tyto všeobecné evoluční procesy determinují prostorové uspořádání
společenských systémů. Konkrétní podoba tohoto prostorového uspořádání je pak utvářena zejména
působením specifických procesů polarizace a integrace. Prezentace dosažených výsledků výzkumu
těchto procesů pak tvoří hlavní cíl tohoto příspěvku.
V souladu s výsledky vlastního dlouhodobého výzkumu (Viturka, 2010) lze konstatovat, že zatímco
vznik a dynamika pólů rozvoje jako hlavních nositelů polarizace je především výsledkem přirozeného
historického vývoje (pokusy o iniciaci vzniku nových pólů rozvoje nebyly obvykle příliš úspěšné),
pak podpora tvorby rozvojových os jako hlavních nositelů integrace představuje významnou
příležitost pro efektivní orientaci regionální politiky1
. Podpora šíření rozvojových efektů,
generovaných v dominantní míře póly rozvoje, totiž umožňuje úspěšně překonávat územní rozvojové
limity odvíjející se od nedostatečné nabídky či naopak přílišného využívání výrobních zdrojů.
Konkrétní zaměření programů podpory je ovšem v souladu s funkční komplexitou společenských
systémů nezbytné přizpůsobit profilujícím typům územních interakcí odpovídajících jednotlivým
hierarchickým úrovním. Celkově lze konstatovat, že integrační procesy přispívají ke snižování
regionálních disparit na všech hierarchických úrovních a v dlouhodobém horizontu tak zvyšují
regionální konkurenceschopnost. Na základě disponibilních poznatků, verifikovaných vlastními
analýzami zahrnujícími kromě České republiky i 10 nových středoevropských a východoevropských
členských zemí EU (Viturka et al., 2011), byl vytvořen dynamický koncept hierarchického uspořádání
společenských systémů, jehož základní komponenty jsou zachyceny v tabulce 1. Podle tohoto
konceptu se na mikroregionální úrovni projevuje jako profilující typ interakcí dojížďka do zaměstnání
a socioekonomická integrace je zde tedy úzce spojená s tvorbou regionálních pracovních trhů –
integrace na bázi pracovních interakcí. Na vyšších hierarchických úrovních je pak integrace spojena s
následujícími profilujícími interakcemi: mezoregionální úroveň – integrace na bázi produkčních
interakcí, makroregionální úroveň – integrace na bázi řídích interakcí a nadnárodní resp. globální
úroveň – integrace na bázi obchodních interakcí.
Tab. 1: Hierarchické uspořádání společenských systémů
hierarchická
úroveň
hlavní nositelé
polarizace
hlavní nositelé
integrace
hlavní typy
interakcí
klíčové struktury
mikroregionální nodální centra
vztahy centra s
okolními obcemi
pracovní
zaměstnavatelé,
zaměstnanci
mezoregionální
póly rozvoje národního
významu
rozvojové osy
regionálního významu
produkční
velké firmy,
územní správa
makroregionální
póly rozvoje
nadnárodního významu
rozvojové osy
národního významu
řídící
ústředí velkých
firem, státní správa
globální
póly rozvoje globálního
významu
rozvojové osy
nadnárodního významu
obchodní
TNC, mezinárodní
společenství
Poznámka: TNC = nadnárodní firmy (transnational corporations).
Zdroj: vlastní výzkum.
Ze širšího teoretického pohledu lze ve výše uvedeném kontextu upozornit na skutečnost, že aplikace
vytvořeného konceptu hierarchického uspořádání společenských systémů výrazně zvyšuje vypovídací
schopnosti věcně korespondující teorie centrálních míst, zejména pokud jde o dynamické aspekty
rozvoje sídelních systémů v intencích teorie tržních zón A. Lösche (rozšiřující původní Christallerovu
teorii o adekvátní vlivy průmyslových aktivit). V tomto směru je zvláště přínosná originální metoda
vymezení rozvojových os na základě komparativních hodnot kvality podnikatelského prostředí což
1
K tomu je účelné poznamenat, že významová pozice zejména hlavních měst a v menší míře i dalších významných sídelních
center se obecně vyznačují silnou inercií (např. v České republice byla současná podoba základní urbanistické struktury
zformována již koncem 19. století).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
104
výrazně kontrastuje s pouze teoretizovanými soustavami prostorových výsečí v teorii tržních zón (jak
rozvojové osy, tak prostorové výseče mají svůj počátek v centrech vyššího řádu). V této souvislosti je
užitečné upozornit na skutečnost, že u průmyslových firem hrají, na rozdíl od firem působících
v terciálních odvětvích, významnější roli lokalizační než urbanistické úspory (jejichž pozitivní vlivy
jsou navíc u velkých měst často negovány urbanistickými ztrátami, např. dopravním přetížením).
Aplikace vypracovaného konceptu pak ve srovnání s výrazně statickou teorií centrálních míst
umožňuje vytvořit mnohem realističtější (a tedy i prakticky přínosnější) modely regionálního rozvoje.
2. Diskuse vybraných otázek včetně generalizace empirických poznatků
V této kapitole je naše pozornost koncentrována především na mikroregionální úroveň prostorového
uspořádání společenských systémů. Tuto úroveň obecně představují tzv. nodální regiony, pro které je
charakteristická polarita typu centrum – zázemí. Nodální regiony představují primární regionální
úroveň prostorového uspořádání (a tedy i aplikace metody regionalizace), v jejímž rámci jsou
prostřednictvím dojížďkových procesů řešeny dlouhodobé územní nerovnováhy vznikající na úrovni
jednotlivých obcí (uvedené procesy jsou všeobecně považovány za hlavní nástroj vnitřní integrace
nodálních regionů). V tomto směru pak jde především o existující nerovnováhy mezi obytnými a
pracovními funkcemi obcí a dále o nerovnováhy mezi obytnými a obslužnými funkcemi obcí, které se
týkají zejména vzdělávacích a dále zdravotnických služeb. Z pohledu aktuálního diskurzu vedeného v
oblasti regionálního rozvoje pak lze poukázat na zajímavý závěr (Mulligan et al., 2012), podle kterého
má geografická blízkost a jí primárně podmíněné procesy (zvláště pokud jde o procesy hospodářské
spolupráce) větší význam pro ekonomický růst jednotlivých obcí než tržní potenciál dané lokality.
V případě České republiky je možné nodální regiony resp. mikroregiony podmíněně ztotožnit
s vymezenými administrativními regiony tzv. pověřených obcí s rozšířenou působností 3. stupně –
ORP (Hampl, 2005). K tomu je ovšem potřebné poznamenat, že některé ORP, které jsou ve výše
uvedeném kontextu obecně považovány za nodální centra, mohou během svého vývoje postupně
ztrácet některé své centrální (střediskové) funkce. Hlavním důvodem je zde obvykle konkurence
silnějších nodálních center nacházejících se v jejich nejbližším sousedství. Dalším důvodem je pak i
skutečnost, že některá ORP byla pro výkon řady centrálních funkcí předem diskvalifikována jejich
nedostatečnou velikostí (jde o regiony ORP, které byly ustanoveny především z praktického důvodu
co nejrovnoměrnějšího pokrytí venkovských oblastí). Celkově lze konstatovat, že odpovídající
střediskové pracovní funkce v podmínkách České republiky nevykonává přibližně jedna třetina ORP
a podobný podíl pak zaujímají i ORP ztrácející své střediskové vzdělávací funkce z důvodu
nedostatečně rozvinuté příp. neefektivně využité infrastruktury středních škol (absolutní a relativní
podíly těchto ORP jsou prezentovány v následující tabulce). K tomu je potřebné poznamenat, že
potenciální vlivy na výkon střediskových funkcí indukované dlouhodobým ekonomickým rozvojem je
možné identifikovat pomocí srovnání výsledků podrobných strukturovaných šetření o dojížďce
(zejména srovnání obou posledních sčítání obyvatelstva z let 2001 a 2011) nebo pomocí hodnocení
změn v regionální kvalitě podnikatelského prostředí (Viturka, 2011).
Z tabulky uvedené níže vyplývá, že z celkem 205 ORP existujících v České republice ztrácejí
centrální pracovní funkce především nodální centra nacházející se v blízkém zázemí největších měst,
tedy Prahy, Brna, Ostravy (pouze v tomto případě se mezi nimi nacházejí i větší satelitní centra) a
Plzně, následovaná skupinou nejmenších center ustanovených v rámci provedené reformy územní
správy od 1. ledna 2003. Z uvedených informací pak na druhé straně vyplývá, že většina ORP (více
než 70 %) plní své pracovní funkce, což potvrzuje jejich zásadní význam pro ekonomický a sociální
rozvoj mikroregionů. V tomto kontextu mají především pozitivní vlivy na úroveň zaměstnanosti a
příjmů obyvatelstva trvale bydlícího v pracovně závislých obcích (z dalších pozitivních vlivů lze uvést
např. potenciální možnosti využití dovedností a znalosti získaných v místě pracoviště pro zvýšení
podnikatelské aktivity v místě trvalého bydliště). Podobné závěry pak lze učinit i v případě
vzdělávacích funkcí zajišťovaných v ORP (určitou odlišností od předchozího případu je zjištěná
extrémně vysoká míra ORP nezajišťujících tuto střediskovou funkci v Plzeňském kraji). Z obecného
pohledu pak nepochybně platí, že postavení jednotlivých městských i venkovských obcí v rámci
územní dělby práce má významné vlivy nejen na jejich ekonomický rozvoj, ale i na jejich sociální
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
105
rozvoj včetně příslušných demografických charakteristik (např. často pozorovaným důsledkem
periferní polohy zejména menších obcí z pohledu dlouhého časového horizontu je emigrace mladšího
a vzdělanějšího obyvatelstva, což pochopitelně podvazuje perspektivní možnosti jejich dalšího
rozvoje).
Tab. 2: ORP nenaplňující své centrální funkce
kraj
regiony
ORP
pracovní funkce vzdělávací funkce
počet % podíl
v %
počet % podíl
v %Středočeský 26 8 31 7 27
Jihočeský 17 5 29 3 18
Plzeňský 15 8 53 10 67
Karlovarský 7 2 29 2 29
Ústecký 16 0 0 2 13
Liberecký 10 1 10 3 30
Královéhradecký 15 1 7 4 27
Pardubický 15 2 13 4 27
Vysočina 15 5 33 5 33
Jihomoravský 21 10 48 8 38
Olomoucký 13 3 23 3 23
Zlínský 13 3 23 2 15
Moravskoslezský 22 12 55 8 36
Česká republika 205 60 29 61 30
Poznámka: Nezahrnut kraj Praha.
Zdroj: vlastní výzkum, Hampl (2005).
Integrační procesy vycházející z pracovních interakcí a jejich dynamika potvrzuje zvyšující se
závislost zejména menších sídel na významnějších městech, počínaje plnohodnotnými centry
nodálních regionů. V tomto kontextu je potřebné upozornit i na další významné ekonomické
souvislosti např. na skutečnost, že v případě odvětví s vyšší přidanou hodnotou má úroveň mezd v
místě produkce na rozdíl od odvětví s nižší přidanou hodnotou pouze malý vliv na celkový odbyt
příslušných výrobků a služeb. Je zřejmé, že výrobky s nižší přidanou hodnotou jsou charakteristické
pro venkovské regiony, které nemohou konkurovat městským regionům disponujícím odpovídající
nabídkou kvalitní pracovní síly (městské regiony mají i diverzifikovanější strukturu ekonomiky a jsou
tedy odolnější vůči negativním vlivům generovaným rostoucí globalizací ekonomiky). V této
souvislosti je účelné poukázat na korespondující rozdíly mezi exportně orientovanými resp. bazickými
odvětvími (viz teorie exportní báze) a zbývajícími místně orientovanými odvětvími, které logicky
vyúsťují v silnou závislost rozvoje mikroregionů na externí poptávce po zboží a službách
v podmínkách otevřené ekonomiky.
Výše uvedené empiricky podložené závěry jsou v další části testovány z pohledu teoretického
konceptu mezní míry mobility výrobních zdrojů, která determinuje prostorový rozsah integračních
procesů. Tuto zřejmou skutečnost lze výstižně ilustrovat na příkladu dojížďky do zaměstnání. Pro
účely tohoto výzkumu byla mezní míra mobility pracovních sil do zaměstnání testována na příkladu
oblasti geograficky vymezené pokrytím integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje
(IDS JMK), kde byla uvažována potenciální dojížďka obyvatel ze všech obcí do jeho hlavního
spádového centra, tedy Brna, vyjma odlehlých částí Jihomoravského kraje, pro které je potenciálním
hlavním spádovým centrem Znojmo nebo Hodonín.
Pro výzkum potenciálu přepravní mobility ve výše vymezené oblasti byly využity tři hlavní zdroje dat
pro veřejnou dopravu (kombinující dopravu autobusem, vlakem a městskou hromadnou dopravou
v Brně) a osobní automobilovou dopravu. Pro oba typy dopravy byl základním východiskem seznam
obcí mimo zóny 100 a 101 IDS JMK (které jsou zahrnuty v MHD Brno a pokrývají území města
Brna). U veřejné dopravy byl pak jako hlavní zdroj dat pro zjištění vzdálenosti využit portál
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
106
http://jizdnirady.idnes.cz, dle kterého byla zjištěna vzdálenost dané obce do centra Brna a také
celkový čas potřebný na přepravu do centra Brna při využití veřejné dopravy. Zde byl za relevantní
považován nejrychlejší dopravní spoj umožňující dopravit se do centra Brna do deseti hodin
dopoledne v pracovní den a za relevantní vzdálenost pak byla považována nejkratší veřejnou dopravou
dostupná trasa. Pro automobilovou dopravu byl pak hlavním informačním zdrojem portál
http://maps.google.cz, ze kterého byla čerpána data pro osobní automobilovou dopravu. Za relevantní
údaje byly v tomto případě považovány nejkratší dosažitelné spoje.
Dalším významným vstupem do analýzy mobility pracovních sil v určité oblasti jsou samozřejmě
informace o nákladech na dopravu. Pro ceny veřejné dopravy byl využit tarifní ceník IDS JMK, který
určuje cenu dle počtu zón, přes které se cestující dopravuje do cílového místa. Základním tarifem je
sazba pro zóny 100 a 101 (tedy pro MHD Brno). Dále je rozlišeno dalších devět tarifů, vždy s každou
další překročenou zónou, přičemž od devíti překročených zón je již cena vždy stejná. Cenový rozsah
pro námi vymezenou oblast se tedy pohybuje dle tarifního pásma a způsobu nákupu (možnost koupit
měsíční, čtvrtletní či roční tarif) od 830 Kč do 31 560 Kč, přičemž kalkulována byla cena roční
jízdenky 2
. Pro náklady na osobní automobilovou dopravu byla kalkulována průměrná cena
pohonných hmot 36,65 Kč/l a průměrná spotřeba 7 l/100km a dále byla zahrnuta i tzv. základní sazba
vycházející ze zákoníku práce z § 157 odst. 3 a odst. 4, která zohledňuje určité opotřebení automobilu
na každý ujetý kilometr a v současnosti jí odpovídá cena 3,80 Kč/km 3
. Pro určení četnosti jízdy do
zaměstnání, a tedy celkového počtu najetých kilometrů za jeden rok (pro možnost srovnání s roční
tarifní jízdenkou v případě veřejné dopravy) byl použit celkový počet pracovních dní v roce 2012 tj.
252 dní násobený dvěma.
Ve výše vymezené spádové oblasti Brna bylo určeno celkem sedm zón podle vzdálenosti obce do
centra, přičemž za určující vzdálenost byla považována nejkratší možná trasa dosažitelná veřejnou
nebo automobilovou dopravou (ve většině případů se jedná o vzdálenost dosaženou automobilem.
Jednotlivé obce pak byly zařazeny do těchto zón bez ohledu na tarifní pásmo IDS JMK. Pro výpočet
průměrných ročních nákladů na dopravu je nutné určit strukturu využití typu dopravy pro vyjížďku do
zaměstnání, kterou zobrazuje následující tabulka.
Tab. 3: Podíl veřejné a individuální dopravy ve vymezených zónách
zóna individuální veřejná
0 až 10,0 0,19 0,81
10,1 až 20,0 0,35 0,65
20,1 až 30,0 0,37 0,63
30,1 až 40,0 0,30 0,70
40,1 až 50,0 0,30 0,70
50,1 až 60,0 0,30 0,70
60,1 a více 0,30 0,70
Zdroj: Carský (2007); vlastní výpočty.
Mezní míra mobility, resp. dojížďková vzdálenost je určována vztahem, který lze zapsat následujícím
způsobem:
Pn
Pp
Mm  ,
kde Mm = mezní míra mobility, Pp = přírůstek příjmů, Pn = přírůstek nákladů, který lze dále
definovat následujícím vztahem:
2
Viz aktuální ceník IDS JMK dostupný na portálu: http://www.idsjmk.cz/tarif.aspx
3
Viz ČSÚ (2011): Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků za rok 2011, a dále vývoj inflace v roce
2012. Pro zjednodušení byla kalkulována průměrná cena nafty a standardního benzínu, přičemž průměr nebyl vážen dle
podílu odpovídajících typů motorů na trhu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
107
ZiZv
ZiNiZvNv
Pn



)()(
,
kde Nv = průměrný přírůstek nákladů na veřejnou dopravu, Zv = podíl veřejné dopravy v příslušné
zóně, Ni = průměrný přírůstek nákladů na individuální automobilovou dopravu. Zi = podíl
individuální automobilové dopravy v příslušné zóně.
Následující tabulka uvádí přehled mezní míry pracovní mobility pro jednotlivé zóny, resp. vzdálenosti
bydliště dojíždějících pracovníků do centra Brna. Pro Mm platí, že pokud Mm > 1, existuje zde
předpoklad pro dosažení ekonomické motivace obyvatel z určité vzdálenosti k dojíždění do spádového
centra. Naopak pokud Mm < 1, pak se pro pracovní sílu z dané vzdálenosti nevyplatí dojíždět do
centra zkoumané spádové oblasti. Při Mm = 1, resp. při dosažení hodnot blízkých jedné (odchylka do
0,1), jde o určité hraniční pásmo, kterého by pro dojíždění do centra bylo nutno zvažovat více faktorů
především individuálního charakteru. V tabulce je kalkulována mezní míra mobility pro pět odlišných
situací podle potenciálního přírůstku příjmu vyjíždějícího pracovníka (jsou uvažovány hodnoty na
v rozmezí od 1250 až 10 tis. Kč 4
. Vyznačena jsou tři pásma: zeleně je vyznačeno pásmo ekonomické
výhodnosti, červeně pásmo ekonomické nevýhodnosti a modře pak pásmo hraniční, kde vyjížďka
může být uvažována, ale je nutné zahrnout i řadu dalších faktorů, které hrají roli při rozhodování
potenciálně obyvatelstva o vyjížďce za prací.
Tab. 4: Poměr přírůstku příjmů a nákladů na dojíždění za prací
Zóna/Pp 1 250 2 500 3 600 5 000 10 000
0 až 10,0 1,30 2,61 3,75 5,21 10,42
10,1 až 20,0 0,62 1,25 1,80 2,49 4,99
20,1 až 30,0 0,39 0,78 1,12 1,55 3,10
30,1 až 40,0 0,34 0,68 0,98 1,36 2,72
40,1 až 50,0 0,27 0,55 0,79 1,10 2,19
50,1 až 60,0 0,23 0,46 0,66 0,92 1,84
60,1 a více 0,20 0,41 0,59 0,81 1,63
Poznámka: Neuvažována hodnota času ztraceného dopravou 5
.
Zdroj: vlastní výzkum
Jestliže jsou náklady na dojíždění nižší než výnosy, je možným řešením situace migrace
nezaměstnaného práceschopného obyvatelstva (podle neoklasické teorie). Migrace pracovních sil
vyrovnává její mezní produktivitu pracovní síly v regionu se zmenšující se poptávkou s mezní mírou
produktivity v regionu se zvětšující se poptávkou a následně dojde k obnovení rovnováhy mezd
(ovšem při vzrůstu počtu obyvatel region s předchozím nárůstem poptávky po pracovní síle).
3. Závěr
V souladu s teoretickým i empirickým ukotvením výše diskutovaného modelu hierarchického
uspořádání společenských systémů je možné přijmout pozitivní závěr o jeho přenositelnosti, zvláště
pokud jde o ekonomicky rozvinuté evropské země s polycentrickou sídelní strukturou. Jeho aplikace
4
Hodnota 3 600 Kč představuje hrubý rozdíl mezi mzdovým průměrem (24 303 Kč) a mediánem (20 707 Kč)
v Jihomoravském kraji v roce 2011. Modelový příklad vychází z předpokladu, že pro spádovou oblast Brna je relevantní
dosažení mzdového mediánu, zatímco pro Brno je relevantní dosažení mzdového průměru (příp. nadprůměru). Pokud
bychom sledovali nejpravděpodobnější nárůst čistého příjmu pro tuto situaci, pak by zaokrouhlená hodnota odpovídala
druhému sloupci tj. 2500 Kč.
5
Hodnota času nebyla v této analýze uvažována z důvodu značné variability dané proměnné, při jejímž výpočtu je
abstrahováno od řady individuálních charakteristik a výchozích předpokladů (např. zda vyjíždějící pracovník v místě svého
bydliště má možnost získat práci či nikoliv, dále zda čas strávený ve veřejné dopravě považuje za smysluplně strávený
apod.). Tuto problematičnost lze sledovat např. i ve studii Melichara, Ježka a Pojkarové [6], kteří navrhují hodnotu času
stanovovat jako koeficient zjištěný pro EU 25ve studii HEATCO, vážený dle HDP na obyvatele podle parity kupní síly.
Tímto způsobem stanovená hodnota času by však pro Jihomoravský kraj v roce 2011 dosahovala cca 1,4 násobku průměrné
mzdy, což se jeví jako zcela nelogické.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
108
umožňuje formulovat koncepčně významné závěry, týkající se např. funkční komplexity
mikroregionálních center nebo ekonomických souvislostí rozvoje sídelních systémů. Tyto teoreticky a
empiricky podložené závěry lze pak účelné využít pro optimalizaci nástrojů regionální/hospodářské
politiky. Model však lze využít řešení specifických otázek, např. pro optimalizaci dopravné obsluhy
území s využitím konceptu mezní míry výrobních zdrojů. Z provedených analýz mobility pracovních
sil vyplývá, že mezní míra této mobility nabývá různých hodnot, odvíjejících se z očekávaného
potenciálního zvýšení odpovídajících skutečných výnosů (z pohledu vyjíždějícího jde v podstatě
o řešení otázky, jaký by měl být přírůstek mzdy, aby byla vyjížďka do práce ekonomicky při daných
nákladech na dopravu determinovaných vzdálenosti od centra dojížďky výhodná).
V případě Jihomoravského kraje je možné formulovat tezi, že mezní míra mobility nabývá převážně
příznivých hodnot ve spádové oblasti 30 až 40 kilometrů od Brna. Tato vzdálenost koresponduje
s příměstskou oblastí Brna vymezenou alespoň 25 % vyjížďkou ekonomicky aktivních obyvatel za
prací do Brna, a do určité míry i s výsledky výzkumů spádových oblastí nákupních center (Kunc,
Synková, 2010, Kunc a kol., 2011).
Literatura
[1] CARSKÝ, J. Podíl jednotlivých druhů dopravy na dělbě přepravní práce a vliv délky vykonané
cesty na použití dopravního prostředku. Centrum dopravního výzkumu, 2007, 5 s.
[2] ČSÚ. Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků, 2011.
[3] HAMPL, M. Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a
jejich obecný kontext. Praha: Karlova univerzita, 2005. 147 s.
[4] IDOS Jízdní řády. Dostupné z: <http://jizdnirady.idnes.cz>.
[5] Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje. Dostupné z: <http://www.idsjmk.cz>.
[6] KUNC, J., SYNKOVÁ, L., Brněnská příměstská oblast: příklad jejího vymezení. In Klímová,
V. (ed.) 13th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference proceedings. Brno:
Masaryk University, 2010. pp. 284–290.
[7] KUNC, P., TONEV, P. FRANTÁL, B.: Nákupní spád a vybrané nákupní zvyklosti návštěvníků
Galerie Vaňkovka. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 14th
International Colloquium on Regional
Sciences. Conference proceedings. Brno: Masaryk University, 2011. pp. 47–55.
[8] Mapy Google. Dostupné z: < http://www.maps.google.cz>.
[9] MELICHAR, V., JEŽEK, J., POJKAROVÁ, K.: Ocenění externích účinků a nákladů
kongesce. Perner´s Contacts, 2008, vol. 3, no. 5, pp. 234-245.
[10] MULLIGAN, G., PARTRIDGE, M., CARRUTHERS. J.: Central place theory and its
reemergence in regional science. Annals of Regional Science, 2012, 48, pp. 405-431.
[11] VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P.: Application of Microeconomic and
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional development. Ekonomický
časopis, 2011, 7, s 71-90.
[12] VITURKA, M.: Changes of business environment quality according to Czech regions and
administrative districts of MEC in period 2001/2002-2006/2008. In Klímová, V., Žítek, V.
(eds.) 14th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference proceedings. Brno:
Masarykova univerzita. pp. 19-24.
[13] VITURKA, M.: New approach to evaluating disparities in the regional development. In
Klímová, V. (ed.) 13th
International colloquium on regional sciences. Conference proceedings.
Brno: Masaryk University, 2010. pp. 16-18.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
109
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-13
SLOVÁCI V ČESKÉ REPUBLICE: S DŮRAZEM NA
DOJÍŽĎKU ZA PRACÍ A DO VYSOKÝCH ŠKOL
SLOVAKS IN THE CZECH REPUBLIC: WITH EMPHASIS ON
COMMUTING TO WORK AND UNIVERSITIES
RNDR. ONDŘEJ ŠERÝ 1
RNDR. TATIANA MINTÁLOVÁ, PH.D. 2
DOC. RNDR. ZDENĚK SZCZYRBA, PH.D. 2
DOC. RNDR. VÁCLAV TOUŠEK, CSC. 2
1
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
1
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
 Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.sery@mail.muni.cz
2
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
2
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký University in Olomouc
 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: tatiana.mintalova@upol.cz, zdenek.szczyrba@upol.cz, vaclav.tousek@upol.cz
Anotace
Příspěvek obsahuje regionálně geografickou analýzu změn v dojížďce za prací a do vysokých škol ze
Slovenska do České republiky a opačným směrem v období po rozdělení Československa na konci
roku 1992. Zatímco po rozdělení společného státu frekvence cest občanů ČR na Slovensko výrazně
poklesla a k nijak vysokému nárůstu nedošlo ani po přistoupení obou nástupnických zemí do EU
v roce 2004, totéž nelze konstatovat v případě cest občanů Slovenska do ČR. Četnost některých
kontaktů ve směru SR - ČR se naopak postupně zvyšuje. Počet občanů Slovenska dojíždějících za prací
do ČR se zvýšil od konce roku 1992 téměř šestinásobně a počet vysokoškoláků studujících v ČR je
zhruba desetinásobný. Příspěvek se mimo jiné zabývá příčinami tohoto vývoje.
Klíčová slova
česko-slovenské kontakty, dojížďka za prací, dojížďka do vysokých škol
Annotation
The paper includes a regional geographical analysis of the changes in commuting to work and
universities from Slovakia to the Czech Republic and in the opposite direction after the split of
Czechoslovakia at the end of 1992. The frequencies of travel by Czech citizens to Slovakia
significantly decreased and there was no considerable increase after both states joined the EU in
2004; the same cannot be said of travel to the Czech Republic by Slovak citizens. On the contrary, the
frequency of some contacts in the direction of the Slovak Republic - Czech Republic is gradually
increasing. Number of commuters to work from Slovakia to the Czech Republic has increased almost
six times since the end of 1992 and the number of university students studying in the Czech Republic is
roughly tenfold. The paper among other things deals with the causes of this development.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
110
Key words
Czech-Slovak contacts, labour commuting, university commuting
JEL classification: I21, J61
1. Úvod
Na přelomu let 1992 a 1993 došlo k rozdělení československé federace na dva nástupnické státy –
Českou republiku a Slovenskou republiku. I přes tuto událost však zůstaly vzájemné vazby na
nadstandardní úrovni. Umožňovaly to některé mezivládní smlouvy, které vstoupily v platnost ihned od
ledna 1993. K zachování vysoké intenzity vztahů stejně jako ke snížení vlivu hraničního efektu pak
výrazně přispěly společný vstup do EU v roce 2004 a začlenění do Schengenského prostoru o tři roky
později.
Vlivem hranice, tj. hraničním efektem, se zabývali Jeřábek, Dokoupil, Havlíček et al. (2004), kteří
uvedli, že síla a charakter tohoto efektu závisí především na typu a funkci hranice. V případě uzavřené
hranice roste význam bariérového hraničního efektu, což znamená jednostrannou orientaci
příhraničního regionu na vnitrozemí a posílení perifernosti. Naopak otevřená hranice přináší kontaktní
hraniční efekt, jenž představuje rozvoj vztahů přes hranice a oslabení perifernosti. Uzavřenost nebo
otevřenost hranice předznamenává filtrační hraniční efekt, který usměrňuje procesy procházející
hraničními přechody. Pokud je hranice méně propustná, nastává koncentrační hraniční efekt
soustředící procesy pouze do vybraných směrů.
Míra a především polarita přeshraničních vztahů jsou podle Dokoupila (2002) odvislé od ekonomické
úrovně sousedních regionů (států). Pokud je vyspělost srovnatelná, jedná se o symetrickou hranici. Za
této situace jsou základem oboustranně orientovaných přeshraničních vztahů rozšíření a doplnění
sortimentu zboží či služeb v sousedních regionech a poznání přírodního či kulturního potenciálu
sousedního regionu s cílem udržovat dobré sousedství na bázi zdravé konkurence. V případě, že je
však ekonomická vyspělost regionů rozdílná, označuje se hranice jako asymetrická. Přeshraniční
vztahy pak mají rozdílný charakter. Jejich základem je profitování z ekonomické nerovnováhy.
Ekonomickým vazbám mezi Českou republikou a Slovenskem se věnovali Halás a Kladivo (2008),
kteří analyzovali vzájemný zahraniční obchod a pracovní a studijní migrace. Podle nich Slováci
v České republice obsazují především méně atraktivní pracovní pozice, o něž nemá domácí
obyvatelstvo zájem (i když toto se postupně mění a stále více se uplatňují také kvalifikovaní
pracovníci). V případě slovenských studentů konstatují, že největší zájem je o mezinárodně
nejuznávanější univerzity a některé moravské univerzity, kde hraje silnou roli vzdálenost. Pracovní a
studijní migrace ze Slovenska do ČR byly předmětem kvalifikační práce Slotíkové (2013) z Katedry
geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Působením občanů Slovenska v ČR a naopak se zabývalo i několik vědecko-výzkumných projektů
řešených Geografickým ústavem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Konkrétně se
jednalo o projekty Grantové agentury ČR „Aktuální změny prostorových interakcí na
moravsko-slovenském pomezí“, „Postavení pohraničí v regionálním rozvoji České republiky se
zřetelem k zapojení ČR do evropských struktur“ a „Pracovně podmíněné migrace jako součást
mezinárodního (přeshraničního) trhu práce Česka v kontextu evropské integrace“. Výsledky výzkumu
publikovali Řehák a Daněk (1997) či Řehák (1998), kteří označují česko-slovenskou hranici jako
pulzující hranici, tj. při relativní stabilitě území se vždy měnila jen míra její otevřenosti. Dále je
možné uvést práce Touška (1999) či Touška a Tomšíčkové (2000) zaměřující se na soudobé tendence
v zaměstnávání občanů Slovenska v ČR a na obousměrnou dojížďku za službami (především za
nákupy). Problematikou česko-slovenských vztahů se Geografický ústav zabýval i v dalších letech.
Posledním publikovaným příspěvkem byla studie Šerého, Hercika a Touška (2012) věnovaná otázce
působení občanů Slovenska v ČR v období téměř dvaceti let po rozdělení ČSFR. Na slovenské straně
realizovali výzkumy týkající se problematiky regionálních aspektů slovensko-českých vztahů
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
111
především geografové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Značná část
výsledků byla prezentována v monografii Haláse (2005).
Následující text rozšiřuje poznatky studované problematiky o aktuální údaje týkající se dojížďky za
prací z jednoho státu do druhého a dojížďky do vysokých škol. Cílem příspěvku tak je poukázat na
působení (vliv) Slováků v České republice v posledních dvaceti letech.
2. Dojížďka do zaměstnání (pracovní migrace)
Zaměstnávání občanů Slovenska má v Čechách a na Moravě dlouholetou tradici. V dobách existence
společného státu, a to především v 50. a 60. letech 20. století, hledal pracovní uplatnění v ČR poměrně
značný počet osob bydlících na Slovensku. S rozvojem slovenského hospodářství podpořeným
značnými investicemi do průmyslové infrastruktury se tento počet trvale snižoval (viz tab. 1).
Vzhledem ke značné vzdálenosti mezi místem bydliště a místem pracoviště se často nejednalo o denní
dojížďku (tzv. pendlerství). Tuto formu prostorové mobility šlo ve zvýšené míře sledovat pouze
v příhraničí. Převážná část tak připadala na nedenní dojížďku do zaměstnání. V této kapitole jsou tedy
za pracující Slováky v ČR označovány osoby vykazující jak denní, tak nedenní dojížďku, ale vždy
s trvalým bydlištěm na území Slovenska.
Tab. 1: Vývoj dojížďky za prací mezi ČR a SR v letech 1961–1991 (v tis. osob)
1961 1970 1980 1991
vyjíždějící ze SR do ČR 88,2 48,5 40,4 30,0
vyjíždějící z ČR do SR 6,2 5,3 6,4 5,2
dojížďkové saldo 82,0 43,2 34,0 24,8
Zdroj: Toušek (1999)
V roce 1991 bylo nejvíce pracujících, kteří dojížděli ze Slovenska, zaměstnáno v hlavním městě
Praze, a to 6,8 tis. osob. Jednalo se především o pracovníky ve stavebnictví a zaměstnance ústředních
orgánů státní a veřejné správy. Nejsilnější koncentrace dojíždějících za prací ze SR však byla
v ostravské aglomeraci, přímo v Ostravě se jednalo o 4,4 tis. osob, v okrese Karviná o 3,3 tis. osob a
v okrese Frýdek-Místek 2,9 tis. osob. Občané SR zde byli zaměstnaní především v podnicích černé
metalurgie a těžby černého uhlí. V šesti okresech moravsko-slovenského pomezí (Břeclav, Hodonín,
Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, Frýdek-Místek) bylo zaměstnáno 5,9 tis. občanů SR, tj. 19,6 % ze
všech dojíždějících ze SR. Naopak vyjížďka z ČR do SR byla mnohem méně četná (5,2 tis. osob).
Z okresů moravsko-slovenského pomezí vyjíždělo za prací na Slovensko 2 018 osob, tj. 38,8 % ze
všech vyjíždějících za prací na Slovensko.
Po rozdělení ČSFR bylo snahou upravit otázky zaměstnávání občanů SR v ČR a naopak takovým
způsobem, aby se vazby mezi nově vzniklými státy narušily co nejméně. Z tohoto důvodu byla mezi
ČR a Slovenskem uzavřena na konci roku 1992 Smlouva o vzájemném zaměstnávání občanů obou
republik. Zaměstnávání na základě Smlouvy nevyžadovalo pro občany SR ani ČR povolení
k zaměstnání, jako tomu bylo u ostatních cizinců. Od vstupu obou zemí do EU v roce 2004 není toto
povolení potřebné ani pro příslušníky ostatních států EU a také občany Islandu, Lichtenštejnska,
Norska a Švýcarska.
Nárůst počtu dojíždějících ze Slovenska do ČR po rozdělení státu reprezentuje obr. 1. V době
rozdělení ČSFR pracovalo na českém území 23,4 tis. občanů SR. Vzhledem k vysoké míře
nezaměstnanosti na Slovensku v první polovině 90. let došlo v ČR k nárůstu počtu zahraničních
pracovníků ze Slovenska. Jejich počet se přiblížil hranici 80 tis. V období recese české ekonomiky na
konci 90. let byla část pracovníků ze Slovenska uvolněna, takže jejich počet na konci roku 1999 činil
necelých 60. tis. Opětovný nárůst dojíždějících za prací ze Slovenska je patrný od roku 2002. Na
konci roku 2006 se počet občanů SR pracujících v ČR přiblížil hranici 100 tis. V období let 2007 až
2010 se jejich počet ustálil na hranici 110 tis. Tento stav významně nezměnila ani globální
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
112
ekonomická krize. Zatím největší počet slovenských občanů byl registrován na konci roku 2011, kdy
na trhu práce v ČR působilo 117,8 tis. občanů SR (2,1 % pracovní síly ČR).
Obr. 1: Občané SR pracující v České republice v letech 1993 až 2011 (vždy k 31. 12.)
Zdroj: Horáková (2012)
Na konci roku 2000 byl největší podíl slovenských občanů na pracovní síle ČR zjištěn v okresech
Hodonín (3,2 %), Mladá Boleslav (3,0 %), Vsetín (2,9 %), Ostrava-město (2,8 %), Ústí nad Orlicí
(2,7 %) a hlavním městě Praze (2,5 %). Vysoký podíl v případě okresu Mladá Boleslav byl způsoben
zaměstnáváním Slováků ve společnosti Škoda Auto, v případě okresu Ústí nad Orlicí pak
v elektrotechnické firmě AVX Czech Republic v Lanškrouně. Pro zaměstnávání občanů SR byla
atraktivní především velká města. Největší počet pracujících Slováků vykazovala Praha (16,2 tis.),
Brno (4,9 tis.) a Ostrava (4,4 tis.). Význam okresů moravsko-slovenského pomezí (zejména jeho
severní části), kde bylo zaměstnáno 9 979 občanů SR (tj. 15,7 % všech Slováků pracujících v ČR), se
snižoval. Tento trend pokračoval i v následujícím desetiletí.
Tab. 2: Deset okresů ČR s nejvyšším a deset okresů ČR s nejnižším počtem občanů SR
registrovaných k 31. 12. 2011 na Úřadu práce ČR
Pořadí Okres
počet
občanů
SR
podíl na
pracovní
síle (%)
Pořadí Okres
počet
občanů
SR
podíl na
pracovní
síle (%)
1. Praha 37 326 4,8 68. Prachatice 201 0,7
2. Brno-město 8 344 3,8 69. Znojmo 199 0,3
3. Plzeň-město 5 030 4,5 70. Rakovník 191 0,6
4. Mladá Boleslav 4 469 6,0 71. Kroměříž 185 0,3
5. Praha-východ 4 400 5,2 72. Sokolov 169 0,3
6. Ostrava-město 3 290 1,9 73. Třebíč 148 0,2
7. Frýdek-Místek 2 179 2,0 74. Jindřichův Hradec 146 0,3
8. Pardubice 2 092 2,3 75. Bruntál 135 0,3
9. Zlín 1 661 1,6 76. Děčín 69 0,1
10. Liberec 1 595 1,7 77. Jeseník 38 0,2
Zdroj: Horáková (2012)
Na konci roku 2011 byl největší podíl občanů SR na pracovní síle zaznamenán v okresech Mladá
Boleslav (6,0 %), Praha-východ (5,2 %), hlavní město Praha (4,8 %) a Plzeň-město (4,5 %) s patrným
vlivem výrobce televizorů Panasonic AVC Networks Czech. V Praze působila téměř třetina všech
občanů SR registrovaných na úřadech práce (37,3 tis.). Co se týká počtu pracujících Slováků,
následovala za Prahou města Brno (8,3 tis.) a Plzeň (5,0 tis.). V moravsko-slovenském pomezí počet
pracujících Slováků během deseti let dále klesal, a to o 1,5 tis. na 8 487 osob (tj. pouze 8,0 % ze všech
občanů SR vedených na Úřadě práce ČR).
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
0
20 000
40 000
60 000
80 000
100 000
120 000
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
[%]
početosob
zaměstnaní Slováci Slováci se živnostenským oprávněním podíl Slováků na pracovní síle
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
113
Obr. 2: Podíl občanů SR na pracovní síle okresů České republiky k 31. 12. 2011
Zdroj: Horáková (2012)
Regionálně-geografické analýzy se zaměřují spíše na problematiku působení občanů SR na českém
trhu práce, avšak málo pozornosti je věnováno práci občanů ČR na Slovensku. Je to dáno skutečností,
že nejen počet občanů ČR, ale také všech cizinců, pracujících v Slovenské republice není nijak
vysoký. V posledních letech se však situace mění, a to v souvislosti s vytvářením nových pracovních
míst v průmyslových společnostech se zahraniční kapitálovou účastí. Na konci roku 2008 pracovalo
na Slovensku necelých 14 tis. cizinců, o 3 roky později jejich počet dosahoval 22,2 tis. (v ČR šlo
v tom okamžiku o 310 tis. cizinců). Více než třetina (7,7 tis.) jich pracovala v Bratislavě a dále
existovaly již pouze 2 okresy, ve kterých bylo zaměstnáno více než 1 tis. cizinců. Jednalo se o Trnavu
(1,9 tis.), kde cizinci pracovali zejména v automobilce PSA Peugeot Citroën Slovakia a o Galantu (1,2
tis.) - práce ve firmě Samsung Electronics Slovakia zaměřené zejména na výrobu LCD a LED
televizorů. Počtem zaměstnaných na slovenském trhu práce je ČR v posledních letech na druhém
místě po Rumunsku. Na konci roku 2011 bylo v SR zaměstnáno 4,5 tis. občanů Rumunska, 3,2 tis.
občanů ČR a po 2,2 tis. občanů Polska a Maďarska.
V letech 1991 a 1992 se počet občanů ČR dojíždějících za prací na Slovensko snížil na necelých 4 tis.,
po rozdělení společného státu šlo o pokles až pod hranici 1 tis. Poté sice došlo k mírnému nárůstu, ale
počet dojíždějicích za prací na Slovensko se dlouhodobě udržoval pod hranicí 2 tis. a tato byla
prolomena během roku 2009. Více než 60 % občanů ČR dojíždělo za prací do Bratislavy. Za jediný
významnější dojížďkový proud v moravsko-slovenském pomezí ve směru ČR - SR šlo považovat
dojížďku občanů obce Sudoměřice do Skalice, kde je dosud jejich největším zaměstnavatelem
průmyslová firma INA SKALICA zaměřující se na výrobu ložisek.
Kde hledat příčiny tzv. asymetrické hranice v případě pracovní migrace mezi ČR a SR. Rozdíly
v ekonomické vyspělosti obou zemí ve prospěch ČR nejsou až tak výrazné. Slovensko patří
v posledních letech mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky zemí EU. Jeho hrubý domácí produkt dosáhl
v paritě kupní síly již 77 % průměru EU (v případě ČR jde o 80 %). Rozdíly v průměrné nominální
měsíční mzdě zaměstnanců činí asi 20 %, neboť tato v roce 2011 dosahovala na Slovensku 786 euro a
v ČR 942 euro. Hlavní příčinou daleko většího počtu pracujících Slováků v České republice jsou
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
114
poměrně velké rozdíly v situaci na trhu v obou zemích. Harmonizovaná míra nezaměstnanosti zjištěna
výběrovým šetřením pracovních sil je na Slovensku dvojnásobná oproti ČR. V roce 2011 dosahovala
v SR hodnoty 13,6 %, zatímco v ČR pouze 6,7 %. I když rozdíly v míře registrované nezaměstnanosti
jsou o něco menší, situace na trhu práce zvláště ve východní polovině Slovenska je špatná.
V krajích Banskobystrickém, Prešovském i Košickém kraji je nezaměstnána každá pátá ekonomicky
aktivní osoba. V některých okresech (např. Rimavská Sobota, Revúca) míra registrované
nezaměstnanosti překračuje hranici 30 %. Nedostatek nových pracovních míst umocňován neexistencí
jazykové bariéry je příčinou hledání pracovního uplatnění v sousední České republice.
3. Dojížďka do vysokých škol
Rozdíly mezi počtem dojíždějících studentů do vysokých škol ze Slovenska do českých zemí a
z území dnešní ČR do SR za existence společného státu, zejména v období po 2. světové válce, nebyly
až tak velké jako v případě pracovní migrace. Napomohly tomu také některé delimitace
vysokoškolských pracovišť z Čech a Moravy na Slovensko. Jednalo se především o přestěhování
Vysoké školy dopravní v Praze do Žiliny v letech 1960 - 1962, dále o přemístění Farmaceutické
fakulty Masarykovy univerzity do Bratislavy (byla sloučena s Farmaceutickou fakultou Univerzity
Komenského) v roce 1960 a Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda z Prahy do Bratislavy
v roce 1969.
V akademickém roce 1992/1993 studovalo na vysokých školách v České republice dle odhadu
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy více než 2,5 tis. studentů ze Slovenska a jejich podíl na
celkovém počtu vysokoškoláků v ČR dosahoval 2,2 %. Nejvíce studentů působilo na školách a
fakultách s obory, které na Slovensku nebyly vyučovány. Na prvním místě je potřeba jmenovat
Vojenskou akademii Antonína Zápotockého, teprve za ní se počtem slovenských studentů řadily
Masarykova univerzita a Univerzita Karlova. Z fakult, ani tak počtem studentů, ale podílem studentů
bydlících na Slovensku ze všech studentů fakulty vynikala Zahradnická fakulta v Lednici, která byla
součástí tehdejší Vysoké školy zemědělské v Brně (dnešní Mendelova univerzita). Samostatná fakulta
v Lednici byla zřízena v roce 1985 a nabízela studium v oborech jako je zahradnictví, vinařství a
krajinářská architektura, tedy oborech, které na Slovensku neexistovaly.
Počet studentů s trvalým bydlištěm na území ČR studujících na slovenských školách dosahoval na
počátku devadesátých let 1 tis. Zhruba polovina z nich dojížděla do Žiliny na Vysokou školu dopravy
a spojů, která byla tvořena dvěma fakultami, a to Fakultou provozu a ekonomiky dopravy a Fakultou
strojírenskou a elektrotechnickou. První fakulta měla celostátní (československou) působnost a
vychovávala odborníky uplatňující se především v železniční, ale také i v silniční a letecké dopravě na
území celé ČSFR. Vyšší koncentrací českých a moravských studentů vynikaly vojenské školy, ať už
se jednalo o zmiňovanou Vojenskou politickou akademii KG nebo Vysokou vojenskou leteckou školu
v Košicích, která byla zřízena v roce 1972. Z nevojenských škol mezi školy či fakulty s významným
zastoupením studentů bydlících v ČR patřily Vysoká škola ekonomická v Bratislavě a Farmaceutická
fakulta UK. Jednalo se především o vysokoškoláky bydlící na jižní Moravě, pro které byla Bratislava
časově dostupnější, než např. Praha, nebo Hradec Králové v případě farmacie. Počet studentů
ekonomických oborů s bydlištěm v ČR na VŠE v Bratislavě však na počátku devadesátých let byl
nižší než např. v letech sedmdesátých. Tato skutečnost byla ovlivněna zahájením výuky
ekonomických oborů na nově vytvořené Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě v roce
1977.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
115
Obr. 3: Občané SR studující na vysokých školách v ČR ve všech formách výuky
Zdroj: Statistické ročenky školství 2002-2011, ÚIV, 2012; MŠMT 2013
Po rozdělení společného státu se snížil na poměrně krátké období počet vysokoškolských studentů
bydlících na Slovensku studujících v ČR, ale již v druhé polovině devadesátých let obliba některých
českých vysokých škol u slovenských maturantů narůstá. To se projevuje i v počtu studentů se
slovenskou státní příslušností na vysokých školách v ČR. V akademickém roce 2000/2001 počet
občanů SR studujících na českých vysokých školách překračuje hranici 4 tis. a o rok později hranici 5
tis. (viz obr. 3). Mezi akademickými roky 2001/2002 a 2011/2012 vzrostl počet Slováků více než
pětinásobně. Jejich nárůst je velmi silně ovlivněn skutečností, že čeština a slovenština jsou podobné
jazyky, takže studují na veřejných vysokých školách v programech s českým vyučovacím jazykem (tj.
zdarma). Kromě veřejných škol na nárůstu počtu slovenských studentů participují také soukromé
vysoké školy, jejichž vznik byl umožněn zákonem z roku 1999. Na veřejných vysokých školách
v akademickém roce 2011/2012 působilo ve všech formách výuky19 956 studentů ze Slovenska a na
soukromých vysokých školách pak dalších 6 827 studentů (celkem 26 783). Jejich podíl se tak na
celkovém počtu studentů vysokých škol v ČR se tak zvýšil během deseti let z 2,5 % na 6,8 %.
Tab. 3: Veřejné vysoké školy s největším počtem studentů se slovenskou státní příslušností
v akademickém roce 2011/2012 (stav k 31. 12.)
Pořadí Název instituce Sídlo
Studenti ze Slovenska
počet podíl na VŠ *
1. Masarykova univerzita Brno 5 812 14,6
2. Univerzita Karlova Praha 3 634 7,3
3. Vysoké učení technické Brno 2 270 10,2
4. Vysoká škola ekonomická Praha 1 878 10,0
5. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava 1 008 4,7
6. České vysoké učení technické Praha 971 4,3
7. Univerzita Palackého Olomouc 964 4,3
8. Univerzita Tomáše Bati Zlín 662 5,4
9. Mendelova univerzita Brno 531 5,0
10. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 418 13,5
11. Slezská univerzita Opava 407 4,8
12. Ostravská univerzita Ostrava 255 2,5
* podíl studentů ze Slovenska na všech studentech dané vysoké školy (%)
Zdroj: Statistická ročenka školství 2011/2012, MŠMT Praha, 2013; Slotíková (2013)
Podíl slovenských studentů ve veřejných vysokých školách v roce 2011/2012 byl o něco nižší a činil
5,9 %. O výrazné koncentraci Slováků na českých vysokých školách vypovídá i skutečnost, že tento
celorepublikový podíl překročilo pouze 7 škol. Kromě pěti uvedených v tabulce č. 3 se jednalo již
0,0
3,0
6,0
9,0
12,0
15,0
18,0
0
5 000
10 000
15 000
20 000
25 000
30 000
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
[%]
početosob
počet Slováků (studentů) na VŠ podíl Slováků na všech studentech VŠ
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
116
pouze o umělecké školy: JAMU v Brně (13,5 % - 95 studentů ze Slovenska) a AMU v Praze (7,6 % -
107 Slováků). Téměř polovina vysokoškolských studentů ze SR studovala na nejprestižnějších
českých univerzitách (Univerzita Karlova a Masarykova univerzita). Výhodnější geografická poloha
Brna než Prahy vzhledem k území Slovenské republiky bude asi hlavní příčinou většího počtu
slovenských studentů na Masarykově univerzitě. Poměrně malý zájem mají Slováci o studium na
univerzitách vzniklých až po roce 1989 a zejména leží-li v západní polovině českého státu. Podíl
slovenských studentů na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, Západočeské univerzitě
v Plzni nebo Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem se pohybuje pouze okolo 0,5 %.
Tab. 4: Fakulty veřejných vysokých škol s největším počtem studentů se slovenskou státní
příslušností v akademickém roce 2011/2012 (stav k 31. 12.)
Pořadí Název fakulty/instituce Sídlo
Studenti ze Slovenska
počet podíl na VŠ *
1. Filozofická fakulta MU Brno 1 198 12,5
2. Fakulta informatiky MU Brno 1 031 41,4
3. Lékařská fakulta MU Brno 1 028 22,3
4. Ekonomicko-správní fakulta MU Brno 793 17,9
5. Fakulta mezinárodních vztahů VŠE Praha 697 14,3
6. 1. Lékařská fakulta UK Praha 676 14,0
7. Matematicko-fyzikální fakulta UK Praha 639 22,1
8. Přírodovědecká fakulta MU Brno 624 14,5
9. Fakulta informačních technologií VUT Brno 541 22,1
10. Fakulta sociálních studií MU Brno 530 13,4
* podíl studentů ze Slovenska na všech studentech dané fakulty (%)
Zdroj: Statistická ročenka školství 2011/2012, MŠMT Praha, 2013; Slotíková (2013)
Dominance fakult Masarykovy univerzity v žebříčku fakult podle počtu studentů se slovenskou státní
příslušností je až neuvěřitelná. Z deseti fakult, ve kterých studuje nejméně 500 Slováků je 6 fakult jež
jsou součástí Masarykovy univerzity. Podílem Slováků vyniká především Fakulta informatiky MU, ve
které se Slováci podílí na studentech fakulty více než 40 procenty. Také podíl studentů se slovenskou
státní příslušností na Fakultě informačních technologií VUT v Brně je velmi vysoký. Analýza
dotazníkového šetření realizovaného mezi slovenskými studenty obou výše uvedených fakult
prokázala, že rozhodujícím impulzem pro studium na těchto fakultách byla skutečnost, že v Brně jsou
lokalizovány střediska zahraničních společnosti s mimořádným zájmem o práci mladých informatiků
ve výzkumu a vývoji (IBM, Motorola atd.). Řada slovenských studentů se vyjadřovala o Brně jako o
„křemíkovém údolí“ střední a východní Evropy. Část z nich by se chtěla prostřednictvím zahraničních
společností dostat později i do vývojových center v západní Evropě nebo USA. Kromě informatiky
mají slovenští studenti zájem o studium lékařských fakult, což dokumentují více než desetiprocentní
podíly Slováků na všech lékařských fakultách v České republice.
Nebereme-li v potaz studenty soukromých vysokých škol, tak největším střediskem slovenských
vysokoškoláků v ČR je Brno (8 974 studentů v akademickém roce 2011/2012). V Brně studuje 45 %
slovenských studentů působících na českých veřejných vysokých školách. V Praze je počet studujících
Slováků na veřejných školách o něco nižší (6 736 studentů, tj. 33,8 %). Z uvedeného plyne, že téměř
čtyři pětiny ze všech slovenských studentů českých veřejných škol studuje v obou největších městech
ČR. Mezi větší koncentrace studentů se slovenskou státní příslušností lze však již zařadit jenom
Ostravu (1008 studujících Slováků), Olomouc (964 Slováků) a Zlín (658 Slováků). Potvrzuje to i níže
uvedený kartogram obr. 4)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
117
Obr. 4: Počet vysokoškolských slovenských studentů ve městech České republiky k 31. 12. 2011
Zdroj: Slotíková (2013) + vlastní výpočty
Oficiální statistické prameny uvádí, že ve školním roce 2011/2012 na soukromých vysokých školách
v ČR, především v Praze, působilo 6,8 studentů se slovenskou státní příslušností. Ve velké většině
však tito studenti do Prahy za studiem nedojížděli. Je to případ jak Bankovního institutu, tak
Univerzity J. A. Komenského nebo i Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů. Tyto 3 školy
vykazovaly spolu 4 769 slovenských studentů, tj. 70 % všech studentů se slovenskou státní
příslušností studujících na soukromých vysokých školách v ČR.
Tab. 5: Soukromé vysoké školy s největším počtem studentů se slovenskou státní příslušností
v akademickém roce 2011/2012 (stav k 31. 12.)
Pořadí Název instituce Sídlo
Studenti ze Slovenska
počet podíl na VŠ *
1. Bankovní institut vysoká škola Praha 2 734 58,4
2. Univerzita J. A. Komenského Praha 1 420 14,5
3. VŠ mezinárodních a veřejných vztahů Praha 615 53,2
4. Evropský polytechnický institut Kunovice 351 33,2
5. Vysoká škola hotelová Praha 274 13,0
* podíl studentů ze Slovenska na všech studentech dané vysoké školy (%)
Zdroj: Statistická ročenka školství 2011/2012, MŠMT Praha, 2013; Slotíková (2013)
Bankovní institut má lokalizovanou na Slovensku pobočku, která působí v Banské Bystrici pod
názvem BIVŠ, zahraniční vysoká škola. Menší část studentů absolvuje studium v samotné Banské
Bystrici a větší část v konzultačních střediscích, které jsou umístěny v Galantě, Liptovském Mikuláši
a Prešově. Podobně i Univerzita J. A. Komenského působila na Slovensku v Trenčíně, ale po zpřísnění
akreditačních podmínek se přesunula na území ČR do nedalekého Starého Hrozenkova, kde univerzita
otevřela své konzultační středisko (druhé konzultační středisko je ve Frýdku-Místku). Slovenští
studenti mají do školného ve výši 20 tis. Kč za semestr započtenou i dopravu z Trenčína a zpět.
Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů si zřídila v roce 2008 v Bratislavě Vzdělávací a
konzultační institut, ve kterém lze navštěvovat nejen bakalářské, ale i navazující magisterské studium.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
118
Konkrétně se jedná o denní studium oboru Mezinárodní a diplomatická studia a externí studium oboru
Evropská studia a veřejná správa.
Podobně jako Slováci v ČR, mohou studium na slovenských soukromých vysokých školách
absolvovat i čeští studenti. Vysoká škola v Sládkovičově působí například v Brně. Fakultu práva
Janka Jesenského na Joštově akademii navštěvovalo v akademickém roce 2011/2012 vice než 600
studentů. Ještě větší počet osob s českým státním občanstvím studoval na Dubnickém technologickém
institutu. Jednalo se o externí studium studentů bydlících zejména na moravské straně moravskoslovenského
pomezí. Na soukromých vysokých školách na Slovensku působilo v roce 2011/2012
celkem 4 242 studentů ze zahraničí, z toho občanů ČR bylo 3 861 (v externí formě studia 3 613).
Počet cizinců na českých soukromých školách ve stejném roce byl vyšší, a to 9 450. Veřejné vysoké
školy na Slovensku navštěvovalo 4 977 cizinců (v ČR to bylo 29 557 cizinců) a na studenty s českou
státní příslušností připadalo pouze 1016 studentů (434 v denní formě a 582 v externí formě studia).
Odhlídneme-li od studia na soukromých vysokých školách a porovnáme počty studentů na veřejných
vysokých školách v roce 1992/1993 a v roce 2011/2012 tak počet studentů ze Slovenska do ČR se
zvýšil osminásobně, zatímco počet studentů z ČR na Slovensko zůstal zhruba zachován.
4. Závěr
Analýza mezistátní dojížďky za prací a do vysokých škol mezi Českou a Slovenskou republikou
prokázala existující asymetrický model dojížďky s výraznou převahou ve směru Slovensko – Česká
republika. V nejbližších letech nelze očekávat nějaké výraznější změny obou těchto pohybů.
Výzkumy, zejména mezi vysokoškoláky, nehovoří ani tak o rozdílech ve výkonosti ekonomiky obou
zemí, ale spíše o rozdílech v kvalitě života. Ta je však podmiňována stavem ekonomiky. K oslabení
intenzity pracovní i studijní migrace ze Slovenska do České republiky dojde až patrně v souvislosti
s další akcelerací slovenské ekonomiky, která by měla přinést i další vyrovnávání životní úrovně
obyvatel obou zemí. Oslabení jednostranných dojížďkových proudů bude souviset i s měnící se
demografickou situací v ČR a SR. Také očekávané zavedení školného na vysokých školách v ČR
může mít vliv na snížení počtu studentů ze Slovenska v ČR apod.
Literatura
[1] DOKOUPIL, J. Diferencující aspekty zkoumání hraničního efektu (na příkladu
česko-bavorského a česko-slovenského pohraničí). In: Balej, M., Jeřábek, M. (eds.) Pohraničí,
příhraniční spolupráce a euroregiony. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2002. s. 69–
77.
[2] HALÁS, M. Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca: na príklade slovensko-českého
pohraničia s dôrazom na jeho slovenskú časť. Bratislava: Univerzita Komenského, 2005. 152 s.
[3] HALÁS, M., KLADIVO, P. Ekonomický vývoj, väzby a spolupráca medzi Slovenskou a
Českou republikou. Regionální studia, 2008, Roč. 2, č. 1, s. 9–15.
[4] HORÁKOVÁ, M. Mezinárodní pracovní migrace v ČR, Bulletin č. 28. VÚPSV, v.v.i., Praha,
2012. 56 s.
[5] JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J.,. HAVLÍČEK, T. et al. České pohraničí – bariéra nebo prostor
zprostředkování? Praha: Academia, 2004. 296 s.
[6] ŘEHÁK, S.. Kontakty se Slovenskem na moravsko-slovenském pomezí: role vzdálenosti
hranic. In Borecký, D., Hofmann, E. (eds.) Geografie X. Brno: Masarykova univerzita, 1998.
s. 122–126.
[7] ŘEHÁK, S., DANĚK, P. Změny prostorových interakcí v názorech obyvatel
moravsko-slovenského pomezí. Zpráva grantového projektu GA ČR č. 205/95/1184. Brno:
Masarykova univerzita, 1997. 35 s.
[8] SLOTÍKOVÁ, Z. Pracovné a študentské aktivity Slovákov v Českej republike. Diplomová
práca. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 117 s.
[9] ŠERÝ, O., HERCIK, J., V. TOUŠEK, V.. Občané Slovenska v České republice téměř dvacet let
po rozdělení ČSFR. Brno: Tribun EU, 2012. s. 160-175.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
119
[10] TOUŠEK, V. Aktuální tendence v zaměstnávání občanů Slovenska v ČR. In Sborník
z mezinárodní konference Regionální spolupráce ’99. Karviná: Slezská univerzita v Opavě,
1999. s. 307–311.
[11] TOUŠEK, V,. TOMŠÍČKOVÁ, B. Občané Slovenska v České republice sedm let po rozdělení
ČSFR (regionálně geografická analýza kontaktů). In Hlaváček, A., Vystoupil, J. (eds.)
III. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník referátů. Brno: Masarykova
univerzita, 2000. s. 153–165.
[12] Statistické ročenky školství 2002-2011. Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha, 2012.
[13] Statistická ročenka školství 2011/2012. MŠMT, Praha, 2013.
[14] Štatistická ročenka 2011/2012 - vysoké školy. Ústav informácií a prognóz školstva. Bratislava,
2013.
[15] Zamestnávanie cudzincov na území Slovenskej republiky za rok 2011. Ústredie práce,
sociálných vecí a rodiny. Bratislava, 2013.
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu „ Urbánní a suburbánní kvalita života: geografický
pohled“, který je financovaný Grantovou agenturou ČR a v rámci projektu „Projevy globální
environmentální změny v krajinné sféře Země“, který je financovaný Masarykovou univerzitou.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
120
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-14
NODÁLNÍ DOPRAVNÍ REGIONY V JIHOČESKÉM KRAJI:
IMPLIKACE PRO REGIONÁLNÍ DOPRAVNÍ POLITIKU
NODAL TRANSPORT REGIONS IN SOUTH-BOHEMIAN REGION:
IMPLICATIONS FOR REGIONAL TRANSPORT POLICY
RNDR. STANISLAV KRAFT, PH.D.
Katedra geografie
Pedagogická fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Department of Geography
Faculty of Education
University of South Bohemia in České Budějovice
 Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: kraft@pf.jcu.cz
Anotace
Cílem příspěvku je vymezení dopravních regionů v Jihočeském kraji na základě nodálních vazeb
automobilové dopravy, a hodnocení jejich relevance při tvorbě regionální dopravní politiky. V
metodické části se příspěvek zaměřuje na diskusi a kritiku metod pro vymezení dopravních regionů a
jejich využitelnost pro data z Celostátního sčítání dopravy na dálničních a silničních komunikacích v
České republice. V analytické části jsou pak na základě těchto dat vymezeny nodální dopravní
regiony. Hodnoceny jsou rovněž souvislosti s administrativním členěním sledovaného území a
ostatními typy nodálních regionů (regiony dojížďky za prací). Závěrečná část pak obsahuje implikace
vymezených dopravních regionů pro regionální dopravní politiku.
Klíčová slova
nodální region, silniční doprava, Jihočeský kraj, dopravní politika
Annotation
The main aim of this paper is the delimitation of transport regions in South Bohemia region, on the
basis of nodal transport flows, and an evaluation of their relevance for the regional transport policy.
The methodological part of the paper is focused on discussion and critique of methods for delimitation
of transport regions and their applicability to data from the national road transport census. In the
analytical part are these data used to delimitation of transport nodal regions. There is also evaluated
the association of delimited transport nodal regions with administrative borders of monitored area
and with other types of nodal regions (commuting regions). The final part contains the implication of
defined transport nodal regions for regional transport policy.
Key words
nodal region, road transport, South Bohemia, transport policy
JEL classification: R40, R58
Úvod
V České republice patří automobilová doprava k nejrozvinutějším a nejdůležitějším dopravním
módům. Zejména po roce 1989 zaznamenal tento druh dopravy mimořádně dynamický rozvoj, což se
odrazilo v jeho výrazné dominanci na přepravním trhu osobní dopravy již během 90. let 20. století.
Růst využívání osobních automobilů na úroveň podobnou vyspělým zemím se proto stal jedním ze
základních atributů transformace české společnosti v posttotalitním období. Z geografického hlediska
je důležité, že růst intenzit osobních automobilů neprobíhal územně rovnoměrně, ale měl výrazně
selektivní charakter. Zajímavým rysem ve změnách v prostorové distribuci intenzit automobilové
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
121
dopravy je výrazná orientace na vytváření zřetelné nodální struktury dopravního systému doplněné
hlavními propojujícími dopravními osami. Kromě růstu intenzit na hlavních silničních tazích se tempo
růstu intenzit osobních automobilů v období po roce 1989 nejvýrazněji projevilo v městských a
příměstských oblastech. Posíleny tak byly dopravní kontakty mezi centry a jejich zázemím.
Typickými představiteli nodálních regionů jsou zejména regiony dojížďky za prací, migrační regiony,
spádové regiony obslužných zařízení apod. Pro jejich vymezení se využívají různé charakteristiky,
zejména s ohledem na dostupnost a vypovídací schopnost vztahových ukazatelů (např. Klapka et al.
2010, Kunc et al. 2012). Obdobné postupy lze vysledovat i u regionů vymezovaných na základě
dopravních údajů, s tím rozdílem, že jim byla doposud věnována spíše menší pozornost než
ukazatelům na bázi dojížďky. Dopravní vazby v sobě zahrnují jak vazby pracovní (dojížďka za prací),
tak vazby obslužné (dojížďka za různými druhy služeb, vč. školské dojížďky; vazby obchodní,
rekreační apod.). Lze je proto považovat za nositele informace o komplexních socioekonomických
vazbách v území (např. Řehák 1988, Seidenglanz 2010). Je proto pozoruhodné, že se metodickým a
koncepčním otázkám vymezování dopravních nodálních regionů věnuje spíše menší počet studií.
Výše uvedený obecný cíl předložené studie - vymezení nodálních regionů založených na intenzitách
osobní dopravy – je modelově proveden v území Jihočeského kraje. Vymezené regiony jsou
hodnoceny vzhledem k administrativnímu členění Jihočeského kraje a dojížďkovým regionům
vymezeným v předešlých studiích. Specifickým cílem je pak příspěvek k metodickým otázkám
dopravně geografické regionalizace a hodnocení jejich relevance v rámci regionální (dopravní)
politiky. Článek se zároveň dotýká významných otázek obecného studia dopravní geografie, a to
studia vazeb mezi dopravou a sídelním systémem, role dopravy v prostorové organizaci společnosti a
rovněž vztahu nodálních dopravních regionů k ostatním typům nodálních regionů.
1. Nodální regiony v geografii dopravy
Koncept nodálního regionu vychází z předpokladu heterogenity geografického prostoru. Tato
heterogenita, typická zejména pro humánně-geografickou sféru, způsobuje vytváření různě velkých
prostorových interakcí. Nodální regiony jsou proto vymezovány na základě intenzity těchto interakcí,
zpravidla mezi jejich různými částmi a jeho jedním či více jádry. Svůj původ mají již v Christallerově
teorii centrálních míst, která nodální regiony chápe především jako výsledné formy vytváření různě
velkých a prostorově diferencovaných interakcí mezi jádrem regionu a jeho zázemím (Christaller
1933). Právě jádro a zázemí tvoří nedílnou součást nodálních regionů. Jádry nodálních regionů jsou
zpravidla města s výraznou koncentrací socioekonomických aktivit, ke kterým je na základě intenzity
interakcí (toků) funkčně integrováno jejich zázemí.
Zásadní metodickou otázkou vymezování nodálních regionů však zůstává dostupnost a kvalita
vztahových ukazatelů a ukazatelů vhodných pro výběr jednotlivých autonomních center (nodů).
Karlsson a Olsson (2006) uvádějí, že nodální regiony bývají zpravidla vymezovány podle údajů o
pracovních trzích, a to vzhledem k dostupnosti a relativně velké periodicitě zjišťování těchto údajů.
Delimitace regionů se proto podle těchto autorů zaměřuje na vymezování lokálních pracovních trhů,
dojížďkových zón, případně regionů dostupnosti založených na potenciálních interakcích mezi
sledovanými lokalitami (Halás, Klapka 2010 nebo Kraft, Blažek 2012). Příkladů vymezení nodálních
regionů založených na dojížďkových vztazích a celkové regionalizaci území lze najít velké množství
(např. Berry 1973; v českém a slovenském prostředí Bezák 2000, Hampl 2005 nebo Sýkora, Mulíček
2009 apod.). V řadě případů jsou nodální dojížďkové regiony považovány za komplexní
sociogeografické regiony, které vznikají na základě interakcí mezi jádrem regionu a jeho zázemím, a
jsou integrovány tímto klíčovým regionotvorným procesem (Hampl et al. 1987).
Vzhledem k unikátní povaze dopravních vazeb je logické, že koncept nodálního regionu býval často
využívaný i v geografii dopravy. Dopravní vazby zde slouží jako klíčové indikátory vymezování
regionální působnosti jednotlivých center. Z dosud uvedených přístupů k problematice dopravní
regionalizace lze vysledovat dva typy studií. V prvním případě se jedná o studie věnující se otázce
vlastního vymezování nodálně orientovaných dopravních regionů s převážně metodickým
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
122
charakterem. Zabývají se především otázkami studia povahy a prostorových vzorců dopravních vazeb
jakožto klíčovému elementu prostorové organizace (Godlund 1956; Green 1958; v českém a
slovenském prostředí Hůrský 1978 nebo Branický 1988 apod.). Zajímavé jsou též studie zabývající se
aplikací teorie grafů při vymezování center a jejich zázemí (např. Nystuen a Dacey 1961; nebo
Grubesic et al. 2009). Autoři k vymezování nodálních regionů využívají zejména origin-destination
matici založenou na frekvenci spojů veřejné dopravy. Druhý okruh lze označit jako studie aplikační.
Ty jsou primárně orientovány na využití dopravní regionalizace jako podkladu pro revizi a tvorbu
územně administrativního členění, případně na komparaci dopravních regionů a jiných typů
regionalizace území (Jordan 1995, Kraft 2007). Zajímavé jsou zde i studie orientované na hodnocení
asociace mezi dojížďkovými regiony a regiony dopravní (časové) dostupnosti (Hudeček 2008). Je
zřejmé, že výše uvedené dva tématické okruhy studia dopravních regionů se nevylučují, spíše se
vzájemně doplňují. Nesporné však je, že zde chybí integrální pojetí studia dopravních regionů, stejně
jako jejich implikace pro regionální a dopravní politiky států.
2. Metodické poznámky
Nejspolehlivějším zdrojem informací jsou v České republice výsledky celostátního sčítání dopravy na
silničních a dálničních komunikacích z roku 2010. Jejich využitelnost je však v geografických
výzkumech omezená, neboť nejsou schopny identifikovat počáteční a koncové body jednotlivých cest
apod. (blíže Viturka 1981). Inspirací pro tvorbu unikátní metody k vymezení nodálních regionů
založených na dopravních intenzitách jsou zejména studie Hůrského (1974, 1978), který se
v podmínkách Československa pokusil jako první o vymezení regionů na základě intenzit
automobilové dopravy. Při jejich vymezování aplikoval „sedlovou metodu“, v níž identifikoval sedla
silniční sítě (úseky s nejnižšími dopravními intenzitami) mezi dvěma předem definovanými centry.
V nich pak na základě extrapolace protisměrných proudů identifikoval upínací body jednotlivých
předělových čar. Předělové čáry vymezovaly zázemí center z hlediska intenzity dopravních proudů.
Došel však k závěru, že data ze sčítání silniční dopravy mají pro regionalizaci určitá omezení, např.
malou hustotu sčítacích stanovišť, a tím i malý počet upínacích bodů, a především značnou časovou
náročnost na zpracování regionalizace. Poslední omezení do značné míry odpadá díky využití
digitalizovaných dat a GIS. Obdobný postup jako Hůrský použil i Jordan (1995) pro vymezení
spádových oblastí makro- a mezoregionálních středisek ve středovýchodní Evropě na základě intenzit
spojů autobusové dopravy.
Vzhledem k nemožnosti zjištění iniciálních a terminálních bodů jednotlivých cest z používané datové
základny (CSD – viz výše), musela být v této studii aplikována regionalizační procedura od postupu
Hůrského, která je blízká induktivním regionalizačním postupům. Samotná regionalizace proto
probíhala ve čtyřech postupných krocích:
 Identifikace sedel silniční sítě. Ta spočívala v hledání úseků silniční sítě s nižšími
intenzitami osobní dopravy nežli v úsecích sousedících
 Identifikace upínacích bodů předělové čáry (hranice mezi dopravními regiony). Upínací
bod byl na úseku s minimální intenzitou dopravy nalezen extrapolací protisměrně
orientovaných spádů intenzity dopravy ze sousedních úseků.
 Propojení upínacích bodů pomocí předělové čáry. Propojovány byly vždy upínací body na
nejbližších komunikacích. Předělové čáry proto uzavírají nejsilnější dopravní vazby na
mikroregionální úrovni. Obce, na jejichž území neležel žádný upínací bod byly přiřazeny na
základě časové dostupnosti.
 Identifikace center dopravních regionů. Centry dopravních regionů se staly dopravní uzly,
v nichž se sbíhaly úseky komunikací s vyššími intenzitami dopravy než u navazujících
(sedlových) úseků, tj. zpravidla města ohraničená předělovou čárou.
Ve sledovaném území se nacházejí populačně menší obce, které ani v současné době nejsou zařazeny
do systémů sčítání dopravy v rámci CSD. Jednalo se o 12 % obcí Jihočeského kraje. V tomto případě
bylo aplikováno doplňkové kritérium časové dostupnosti. Obec, přes jejíž katastrální území nevedla
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
123
žádná sčítaná silniční komunikace, byla následně přiřazena k tomu z potenciálně nejbližších center, ke
kterému vykazovala nejpříznivější hodnotu časové dostupnosti měřenou po silniční síti.
3. Nodální dopravní regiony v Jihočeském kraji
V Jihočeském kraji bylo vymezeno celkem 19 dopravních regionů (obr. 1). Vzhledem ke specifickým
rysům sídelního systému je patrné, že jejich centry se stala zejména mikroregionální střediska, jejichž
význam je dále podpořen současnou pozicí v rámci administrativní struktury. Všechna dopravní
střediska jsou zároveň administrativními středisky obcí s rozšířenou působností. Výjimku tvoří
populačně menší střediska Volary a Vyšší Brod v příhraničním pásmu, jejichž dopravní význam je
posilován relativní odlehlostí od větších center. Velikost dopravních regionů je ve velké asociaci
s populační velikostí jednotlivých center. Z hlediska počtu integrovaných obcí tvoří nejvýznamnější
region dopravní region Českých Budějovic, který k sobě integruje 15,4 % všech obcí kraje a více než
26 % obyvatel kraje. Naopak nejmenší počet dopravně podřízených obcí je typický pro menší
střediska navíc v příhraniční poloze, jejichž dopravní působnost je často limitována nízkou hustotou
silniční sítě. Patrný je přesah „dopravní působnosti“ některých středisek za administrativní hranici
kraje, který opět převážně koresponduje i s přesahem pracovního regionu (př. Blatné aj.).
Obr. 1: Vymezení nodálních dopravních regionů v Jihočeském kraji (2010)
Zdroj: CSD 2010, vlastní zpracování
Zajímavým poznatkem plynoucím z dopravní regionalizace Jihočeského kraje je zároveň poměrně
dobrá souvislost vymezených dopravních regionů s administrativním členěním. Dopravní regiony jsou
ve velké asociaci se správními obvody obcí s rozšířenou působností (dále ORP). Výraznější nesoulady
mezi administrativním a dopravním členěním lze registrovat u Jihočeského kraje v případě plošně
rozsáhlejších a řídce osídlených regionů (ORP Český Krumlov, ORP Prachatice) a v regionech
s nízkou hustotou silniční sítě, kde je dopravní spádovost ovlivněná konfigurací silničních
komunikací. Specifickým projevem je pak výrazný přesah dopravního regionu Českých Budějovic,
který k sobě integruje některé obce z regionů Českého Krumlova, Kaplice a Trhových Svinů (blíže
Vančura 2005). Jedná se o výsledek rostoucí atraktivity krajského města, který se projevuje
v dopravních vztazích i dojížďkových vazbách (viz dále). Zajímavostí je rovněž vznik dvoj-jaderného
regionu Soběslavi a veselí nad Lužnicí, mezi kterými se žádné dopravní sedlo nevytváří.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
124
Zatímco v Jihočeském kraji je v současné době vymezeno 17 administrativních regionů, z výsledků
dopravní regionalizace vyplývá, že se zde nachází celkem 19 dopravních regionů. Halás et al. (2010)
v Jihočeském kraji identifikovali dokonce 22 dojížďkových regionů (obr. 2). Ty jsou v mnohem větší
asociaci s vymezenými dopravními regiony. Je evidentní, že specifika sídelní struktury zde oproti
administrativnímu členění přispívají k vytváření určitých mezicenter, které na nižší hierarchické
úrovni plní funkce dopravních, resp. dojížďkových center. Příkladem je zejména pohraniční středisko
Vyšší Brod, které vytváří nesporný dopravní resp. dojížďkový region. Existence tohoto jevu byla již
potvrzena v dřívějších studiích (např. Godlund 1956). Je evidentní, že v rámci většiny vymezených
dopravních regionů jsou proto uzavřeny jak dopravní, tak dojížďkové vazby. Diference ve vymezení
obou typů regionů je možno považovat za relativně malé. V Jihočeském kraji se týká zejména
příslušnosti obcí ke střediskům na hranicích jednotlivých regionů. Diference zde vznikají primárně
důsledkem aplikace doplňkového kritéria časové dostupnosti určujícího spádovost obcí, jejichž
územím v roce 2010 neprobíhala žádná komunikace zařazená do systému CSD. Nesoulady vznikají
rovněž v územích s nízkou hustotou silniční sítě (ORP Třeboň) a u některých populačně menších obcí
na hranicích dojížďkových regionů.
Obr. 2: Nodální dopravní regiony a regiony dojížďky za prací v Jihočeském kraji (2010 a 2001)
Zdroj: Halás et al. 2010, CSD 2010, vlastní zpracování
4. Implikace pro regionální dopravní politiku
Regiony vymezené na základě intenzit individuální automobilové dopravy mají celou řadu implikací
v regionální i dopravní politice. Obdobně jako v některých státech se mohou stát významným zdrojem
informací o prostorových vazbách a mohou tak sloužit jako podklad pro tvorbu či revizi
administrativního členění. V souvislosti s rozšířením osobních automobilů a jejich současné výrazné
dominanci na přepravním trhu osobní dopravy v České republice je lze považovat za regiony, které
vyjadřují podstatné rysy poptávky po osobní dopravě v regionech. V tomto ohledu lze v kombinaci
s dojížďkovými vazbami uvažovat o změně regionální působnosti některých administrativních
středisek tak, aby více odrážely přirozené socioekonomické vazby v území (např. redukce působnosti
administrativního střediska Prachatice ve prospěch populačně větších obcí s výraznými dojížďkovými
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
125
a dopravními vazbami k Českým Budějovicím, nebo posílení středisek Vyšší Brod či Volary
vykazující silné integrační tendence v dojížďkových i dopravních vazbách).
Obdobně je lze vnímat v kontextu plánování veřejné hromadné dopravy. Ta by měla podle současné
verze návrhu nové dopravní politiky pro období let 2014 – 2020 být v regionech plánována s větším
důrazem na aktuální potřeby a poptávku po dopravě. Výraznou rigiditu koncepce dopravní obslužnosti
území veřejnou dopravou prokazuje ve své práci například Wipplinger (2013). Spádové regiony
veřejné dopravy v Jihočeském kraji totiž již v řadě případů neodrážejí přirozené vazby (dojížďkové či
dopravní na základě výsledků sčítání silniční dopravy). Pakliže má být v budoucnu veřejná doprava
skutečným konkurentem environmentálně méně příznivé individuální automobilové dopravy, je třeba
v dopravním plánování reflektovat i nodální regiony vymezené na základě vazeb individuální
automobilové dopravy (např. Květoň et al. 2012). Tím se obecně dostáváme k další výrazné implikaci
pro dopravní i regionální politiku, a sice k přípravě integrovaného dopravního systému (IDS)
v Jihočeském kraji. Rostoucí význam dojížďkových vazeb v integritě regionů (například přesahy
dopravní i dojížďkové působnosti Českých Budějovic za hranice svého administrativního regionu) by
tak měl být reflektován v nové koncepci IDS v Jihočeském kraji.
Závěr
Hlavním cílem příspěvku bylo vymezení nodálních regionů založených na intenzitách individuální
automobilové dopravy v Jihočeském kraji za účelem posouzení relevance sociogeografické
regionalizace na základě dopravních dat. Dosažené výsledky přinesly celou řadu zajímavých zjištění,
které lze dále využívat při zobecňujících závěrech dopravně geografické regionalizace. Vymezené
dopravní regiony prostorově kompaktní a jsou logicky strukturovány, uzavírají v sobě hlavní dopravní
vztahy mezi středisky a jejich zázemím, čímž se maximalizuje jejich vnitřní integrita proti okolí.
Jejich formování je primárně podmíněno konfigurací sídelního systému, resp. rozložením dopravních
sítí. V hustě zalidněných regionech se vytvářejí velmi často sedla dopravních intenzit, které podmiňují
časté utváření dopravních regionů. Regionální působnost největších středisek osídlení je tak
z dopravního pohledu omezována, tříštěna. Naopak v méně zalidněných (příhraničních) regionech je
patrná tendence k vytváření určitých „mezicenter“, které plní dopravní funkce pro populačně a plošně
menší dopravní regiony. Jako sekundárně významné faktory, které se však projevují spíše selektivně,
lze označit nízkou hustotu silniční sítě, nízkou intenzitu provozu či relativní odlehlost od velkých
center osídlení.
Vzhledem k unikátní povaze dopravních vazeb lze vymezené dopravní regiony považovat za
relevantní sociogeografické celky, které mají řadu implikací pro regionální dopravní politiku. Odrážejí
poptávku po osobní dopravě a lze je proto podle našeho názoru vhodně využívat k revizi
administrativního uspořádání, stejně jako při plánování koncepce dopravní obslužnosti veřejnou
dopravou a rozvoji IDS v Jihočeském kraji.
Literatura
[1] BERRY, B. J. L. Growth centres in the American urban system. Cambridge: Ballinger, 1973.
[2] BEZÁK, A. Funkčné mestské regiony na Slovensku. Geographia Slovaca, 2000, 15, Geografický
ústav SAV, Bratislava, 88 s.
[3] BRANICKÝ, M. Regionálne členenie Slovenskej socialistickej republiky z hladiska dopravy. In
Holeček, M. (ed.) Současný stav a perspektivy dopravní geografie, Geografický Ústav ČSAV,
Brno, 1988. s. 104 – 110.
[4] CHRISTALLER, W. Die zentralen Orte in Süddeutschland. Gustav Fischer, Jena, 1933.
[5] GODLUND, S. The Function and Growth of Bus Traffic within the sphere of Urban Influence,
Lund, Series in Human Geography, 1956, No. 18, 80 p.
[6] GREEN, F. Community of Interest Areas – Notes of the Hierarchy of Central Places and Their
Hinterlands, Economic Geography, Clark University Concord, New Hampshire, 1958. s. 210-226
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
126
[7] GRUBESIC, T. H., MATISZIW, T.C., ZOOK, M.A. Spatio-temporal fluctuations in the global
airport hierarchies. Journal of Transport Geography, 2009, 17, s. 264 – 275.
[8] HALÁS, M., KLADIVO, P., ŠIMÁČEK, P., MINTÁLOVÁ, T. Delimitation of micro-regions in
the Czech Republic by nodal relations. Moravian Geographical Reports 2010, 18, č. 2, s. 16–22.
[9] HALÁS, M., KLAPKA, P. Regionalizace Česka z hlediska modelování prostorových interakcí.
Geografie, 2010, roč. 115, č. 2, s. 144 – 160.
[10] HAMPL, M., GARDAVSKÝ, V., KÜHNL, K. Regionální struktura a vývoj systému osídlení
ČSR. Univerzita Karlova, Praha, 1987. 255 s.
[11] HAMPL, M. Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a
jejich obecný kontext. Univerzita Karlova v Praze, Praha, 2005. 147 s.
[12] HUDEČEK, T. Model časové dostupnosti individuální automobilové dopravy. Geografie, 2008,
roč. 113, Praha, s. 140-153.
[13] HŮRSKÝ, J. K regionalizaci ČSR na základě výsledků sčítání silniční dopravy. Doprava, 1974,
16, Praha, s. 143 – 151.
[14] HŮRSKÝ, J. Regionalizace České socialistické republiky na základě spádu osobní hromadné
dopravy. Studia Geographica, 1978, 59, Geografický Ústav ČSAV, Brno, 182 s.
[15] JORDAN, P. Functional regions in East-central Europe defined on the basis of the frequency of
public bus traffic. Geografický časopis, 1995, 47, 1, s. 9 -15.
[16] KARLSSON, Ch., OLSSON, M. The identification of functional regions: theory, methods, and
applications. The Annals of Regional Science, 2006, 40, s. 1-18.
[17] KLAPKA, P., FRANTÁL, B., HALÁS, M., KUNC, J. Spatial organisation: development,
structure and approximation of geographical systems. Moravian Geographical Reports, 2010, 18,
č. 3, 53 – 65.
[18] KRAFT, S. Dopravně geografická regionalizace a hierarchie dopravních středisek Karlovarského
kraje. In Kraft, S., et al. (eds.) Česká geografie v evropském prostoru. Sborník z XXI. sjezdu ČGS,
2007. s. 130 - 138.
[19] KRAFT, S., BLAŽEK, J. Spatial interactions and regionalisation of the Vysočina Region using
the gravity models. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Rerum Naturalium,
Geographica, 2012, 43, č. 2, s. 65 - 82.
[20] KUNC, J., TONEV, P., FRANTÁL, B., SZCZYRBA, Z. Nákupní spád, nákupní chování a
nákupní centra: příklad brněnské aglomerace (příspěvek ke studiu denních urbánních systémů).
Sociologický časopis, 2012, 48, č. 5, s. 879 – 910.
[21] KVĚTOŇ, V., CHMELÍK, J., VONDRÁČKOVÁ, P., MARADA, M. Developments in the
public transport serviceability of rural settlements with examples from various types of microregions.
Acta Universitatis Carolinae – Geographica, 2012, 47, č. 1, s. 51 – 63.
[22] NYSTUEN, J., DACEY, M. A Graph Theory Interpretation of Nodal Regions. Papers in
Regional Science, 1961, vol. 7, No.1, s. 29-42.
[23] ŘEHÁK, S. Možnosti dalšího rozvoje naší geografie dopravy. In Holeček, M. (ed.) Současný stav
a perspektivy dopravní geografie, Geografický Ústav ČSAV, Brno, 1988. s. 15 – 20.
[24] SEIDENGLANZ, D. Transport relations among settlement centres in the eastern part of the
Czech Republic as a potential for polycentricity. Acta Universitatis Carolinae – Geographica,
No. 1, Praha, 2010. s. 75 – 89.
[25] SÝKORA, L., MULÍČEK, O. The micro-regional nature of functional urban areas (FUAs):
lessons from the analysis of Czech urban and regional system. Urban Research and Practice,
2009, roč. 2, č. 3, s. 287 - 307.
[26] VANČURA, M. Foreign direct investment in the countries of Central Europe with the emphasis
on the Czech Republic. In Michalski, T. (ed.) Geographical Aspects of Transformation Process
in Central and East-Central Europe, Wydawnictwo Bernardinum, Pelplin, 2005.
[27] VITURKA, M. Vztah sídelní struktury a silniční dopravy. In Sborník Československé geografické
společnosti, 1981, 86, č. 1, Academia, Praha, s. 28 – 37.
[28] WIPPLINGER, M. Dopravně geografické atributy Jihočeského kraje. Diplomová práce,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2013. 75 s.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu GAČR P404/12/1035 – Prostorová dynamika dopravních
vztahů v sídelním systému Česka. Autor děkuje za podporu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
127
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-15
VYSOKÉ ŠKOLY JAKO AKTÉR REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
UNIVERSITIES AS AN ACTOR OF REGIONAL DEVELOPMENT
MGR. JAN ZVARA 1
ING. PETR ŠAŠINKA 2
JAKUB RYBÁŘ 3
MGR. PETR HUDEČEK 4
1
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
1
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
 Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: 66297@mail.muni.cz
2
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
2
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno Czech Republic
E-mail: 206708@mail.muni.cz
3
Fakulta sociálních studií
Masarykova univerzita
3
Faculty of Social Studies
Masaryk University
 Joštova 10, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 62946@mail.muni.cz
4
Ústav dovednostní výuky a inovace studia
Právnická fakulta
Masarykova univerzita
4
Institute of Legal Skills and Innovation of Studies
Faculty of Law
Masaryk University
 Veveří 70, 611 80 Brno, Czech Republic
E-mail: 144123@mail.muni.cz
Anotace
Vysoké školy jsou stále významnějším aktérem v regionálním rozvoji. Jejich dynamický rozvoj
v poslední dekádě se projevuje strmým nárůstem počtu studentů a klade nové nároky na městskou
infrastrukturu, mobilitu a funkce. Příspěvek si klade za cíl poukázat na vliv přítomnosti studentů na
rozvoj města Brna a ospravedlnit tak nutnost zahrnutí spolupráce s vysokými školami do strategického
plánování města. Popsány jsou teoretické přístupy k vysokoškolskému prostředí v kontextu jeho
působení na rozvoj měst (včetně modelů zapojení univerzit do místního prostředí); dále jsou
zdůrazněny pro město nejviditelnější dopady a interakce v podobě prosté přítomnosti vysokoškolských
studentů v Brně. Za účelem zmapování těchto dopadů vznikl dotazník pro studenty s cílem popsat
vzájemnou interakci města a studentů a vyvodit z ní relevantní závěry pro městské strategické
plánování. Nejzajímavější výstupy dotazníku budou v článku představeny.
Klíčová slova
vysoké školy, regionální rozvoj, Brno
Annotation
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
128
There is a growing importance of universities as an actor in regional development. Their dynamic
development places new demands on city infrastructure, mobility and functions due to steep growth of
number of students. The submitted article aims to point out impacts of presence of students on
development of Brno and to excuse necessity of inclusion of cooperation among city and universities
into city strategic planning. Theoretical approaches to university environment will be presented in
context of its impacts on urban development (models of involvement into local environment included).
Focus is given on minor but the most visible impacts and interactions of simple presence of university
students in Brno. A questionnaire was created for students aimed to describe mutual interactions
between students and the city for mapping those impacts. The most interesting outputs of this
questionnaire will be presented.
Key words
universities, regional development, Brno
JEL classification: I25, O15
Úvod
Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou unikátní instituce, které se již od svého
vzniku koncentrují do měst. Ta je tradičně podporovala, protože jim zajišťovaly přísun vzdělaných lidí
a zvyšovaly jejich prestiž. Přítomnost vysokých škol má na města řadu dopadů a ovlivňuje jejich
rozvoj. Se změnami ve společnosti po druhé světové válce souvisí i zvýšení důrazu na vysokoškolské
vzdělání. To vedlo ke vzniku mnoha nových vysokých škol a k vytvoření prostorově husté sítě
vzdělávacích center. Vysokoškolské prostředí přitom dál nabylo na významu, především díky rozvoji
znalostní ekonomiky, tedy systému založenému na konkurenční výhodě v podobě vlastnictví
unikátních znalostí, vědomostí a poznatků. Vysokoškolský sektor se postupně stal významným
faktorem přispívajícím k regionálnímu rozvoji jak prostřednictvím tzv. znalostní ekonomiky, tak
prostřednictvím prosté koncentrace studentů, kteří svojí přítomností působí na městské prostředí a
značně jej ovlivňují. To s sebou nese nutnost zahrnout tento fakt do strategických úvah při plánování
dalšího rozvoje těchto měst.
Město Brno je unikátní nejen svojí polohou, ale zejména vysokou koncentrací vzdělávacích a
vědecko-výzkumných kapacit. Vysoké školy a vědecká pracoviště jsou samostatnými subjekty, které
hospodaří s vlastním rozpočtem a plánují svůj rozvoj. Zároveň se vesměs jedná o významné
zaměstnavatele v regionu. Počet vysokoškolských studentů v Brně již přesáhl 8 desítek tisíc. Toto jsou
některé z příčin velmi intenzivních interakcí, ke kterým dochází mezi městem a jednotlivými
vzdělávacími a vědecko-výzkumnými institucemi na poli místního rozvoje. Tyto interakce jsou
nekoordinovány a nepodléhají žádnému sledování, evidenci či zavedenému systému.
Cílem předkládaného příspěvku je poukázat na vliv přítomnosti studentů na rozvoj města Brna a
ospravedlnit tak nutnost zahrnutí spolupráce s vysokými školami do strategického plánování města.
Příspěvek nejprve popisuje teoretické přístupy k vysokoškolskému prostředí v kontextu jeho působení
na rozvoj měst (včetně modelů zapojení univerzit do místního prostředí). V další části je kladen důraz
na dílčí, ale pro město nejviditelnější dopady a interakce v podobě prosté přítomnosti
vysokoškolských studentů v Brně. Za účelem zmapování těchto dopadů vznikl dotazník pro studenty
s cílem popsat vzájemnou interakci města a studentů a vyvodit z ní relevantní závěry pro městské
strategické plánování. Nejzajímavější výstupy dotazníku budou v příspěvku představeny.
Přístupy ke zkoumání vysokoškolského prostředí
Zkoumání vysokých škol a vysokoškolského prostředí není jednoznačnou doménou jedné vědy.
Dochází zde k překryvu různých oblastí, nicméně základní přístupy vycházejí ze tří směrů:
 vysoká škola jako součást systému vzdělávání,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
129
 vysoká škola jako ekonomický subjekt,
 vysoká škola jako společenství lidí, především studentů (v kontextu zaměření příspěvku
jde o klíčový faktor).
Z pohledu univerzity jako vzdělávací instituce se autoři zabývají otázkami vývoje vysokoškolského
systému (Trow, 1974), jeho prostorovou distribucí (Ryba, 1971) a lokalizací (Schofer, 1975).
Jiný pohled bere univerzitu jako jeden z ekonomických subjektů. Obecnou rovinou se zabývají studie
S. Elliotta a kol. (1988) nebo J. J. Sigfrieda a kol. (2005), které ukazují možnosti měření vlivu
univerzit na ekonomiku. Další práce se věnují jednotlivým oblastem jako je zapojení univerzit do
znalostní ekonomiky (Conceição a Heitor, 1999), transferu technologií (Mowery a kol., 2004), nebo
propojení vysokoškolského a privátního prostředí (Perkmann a Walsh, 2007).
Ze sociálních věd vychází zájem o vysokoškolské instituce jako společenství lidí, které se odlišuje od
svého okolí. Předmětem studia je především studentská komunita, která s rozvojem masového
vysokoškolského vzdělávání v druhé polovině 20. století nabyla na významu. Velká část témat úzce
souvisí se sociální geografií a například D. P. Smith (2009) je souborně řadí pod tzv. „student
geographies“. Geografický výzkum se pak zaměřuje především na problematiku mobility v různých
úrovních a na oblasti působení studentů ve městě. Migrační proudy mladých lidí při příchodu na
univerzitu a po jejím absolvování zkoumá např. O. Duke-Williams (2009). Díky rozšíření
vysokoškolského vzdělávání se změnil poměr mezi studenty, kteří při přechodu na univerzitu
opouštějí domov a těmi, kteří studují v místě bydliště. O rozdílech mezi těmito dvěma skupinami
pojednávají práce C. Holdswortha (2008; 2009). Mezinárodní dimenzí studentské mobility se zabývá
např. J. L. Waters (2009), v evropském měřítku pak L. Mechtenberg a R. Strausz (2007). Velkému
zájmu se těší zkoumání studentské komunity v městském prostředí. Vliv studentů na město zkoumá
například J. Allison (2006) nebo M. Munro a kol. (2009). Po nárůstu počtu studentů se začaly
zvýrazňovat určité problémy, především v oblastech bydlení a vlivu studentů na určité lokality.
Problematiku studentifikace, jako zvláštního případu gentrifikace řeší například P. Hubbard (2009)
nebo D. P. Smith (2005, 2008); otázkami bydlení se pak zabývá H. Christine a kol. (2002).
Všechny tři uvedené směry se pak spojují v pohledu na univerzity jako aktéry regionálního rozvoje.
Těmito otázkami se zabývají ve svých pracích například J. Goddard a P. Chetterton (1999), A. P.
Russo (2003) a P. Arbo a P. Benneworth (2007).
Historický vývoj vztahu vysokého školství a regionálního rozvoje
V souvislosti se třemi výše popsanými směry prodělalo celosvětově vysokoškolské prostředí
nejzásadnější změny v období státních intervencí po druhé světové válce. Vysoké školství bylo
zapojeno do politiky regionálního rozvoje, především v oblasti lokalizace nových institucí či jejich
decentralizací a pak také financování. Výsledkem mělo být spíše vyrovnávání meziregionálních
rozdílů než cílená podpora místního rozvoje. S těmito snahami souvisí i výrazná masifikace1
vysokoškolského vzdělávání, která se začala šířit od konce 50. let z USA do dalších zemí. Jejím
nejviditelnějším projevem bylo rychlé zvyšování počtu studentů, tedy základního kamene každé
vysokoškolské instituce. Následovaly další změny vyvolané ať už přímo či nepřímo tímto jevem, jako
byl vznik nových škol či jejich poboček, rozšiřování těch stávajících, změny v nabídce oborů, změna
sociálního složení studentů a jiné. Došlo také k měřítkovému posunu významu vysokých škol vůči
svému okolí. Až do této doby se počet akademických pracovníků a studentů počítal v jednotlivých
městech v řádu tisíců, po průběhu masifikace dosahoval již desítek tisíc. Na konci 60. let došlo také
k významné změně atmosféry univerzitního prostředí projevující se demokratizací, radikalismem,
sociální angažovaností a myšlenkovým otevřením univerzitního prostředí (Delanty, 2002). To vše se
odrazilo na vztazích mezi univerzitami a městy. Díky růstu vysokých škol se některé tradiční
problémy jako studentské bydlení výrazně prohloubily, některé – jako nárůst dopravy – naopak nově
vyvstaly.
1
Masifikací se v tomto případě myslí zpřístupnění vysokoškolského studia širším vrstvám společnosti.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
130
Obrat ve vztahu univerzit a státu přišel ke konci 70. let. Dosavadní regionální politika se ukázala být
neúčinnou jak v případě lokalizace jednotlivých škol, tak i v případě financování. Došlo sice
k prostorovému rozptýlení jednotlivých institucí, nicméně celkově byly posíleny velké univerzity.
Další ránu dosavadnímu systému přinesla deindustrializace. Stará průmyslová města se začala
ekonomicky propadat a s tím souvisel i úpadek místního vysokého školství. Nejhůře byly postiženy
školy orientované na tradiční průmysl, nicméně problémy se nevyhnuly ani dalším institucím. Nová
koncepce přišla s nástupem konzervativní politiky 80. let. Stát přestal plošně dotovat systém vysokého
školství a finanční zdroje začal přidělovat podle kvality jednotlivých škol. Univerzity byly
podporovány v získávání prostředků pomocí spolupráce se soukromými subjekty. Ve městech se
silným zastoupením upadajících průmyslových odvětví byl podporován rozvoj vysokoškolských
oborů zaměřených na progresivní průmysl. Zatímco v předchozím období viděly místní instituce
přínos vysokých škol především v přílivu státních peněz a příchodu mladých lidí, nyní se jejich
pozornost obrátila právě na oblast spolupráce s privátním sektorem. Vysoké školství se tak stává
důležitou součástí ekonomického rozvoje měst (Goddard, 2008).
S nástupem globalizace se v oblasti terciérního vzdělávání zvyšuje konkurence. Vysoké školy jsou
nuceny mezi sebou soutěžit při získávání peněžních prostředků ze státních i nestátních zdrojů.
Využívají k tomu komercionalizaci svého duševního vlastnictví či vytváření různých spin-off firem
a společných projektů s komerční sférou. Vzniká tak koncept univerzity jako podnikatelského
subjektu. Důraz se přesouvá z vědeckého bádání na inovace, tedy ze základního na aplikovaný
výzkum. U výuky je důležitá praktická uplatnitelnost nabytých poznatků, nově se rozvijí systém
celoživotního vzdělávání. Z pohledu místního rozvoje je důležité ukotvení a propojení univerzit,
komerční oblasti a veřejné sféry z pohledu institucionálního i fyzického. Smyslem všech těchto aktivit
je rozvoj znalostní ekonomiky (Benneworth, 2006).
Snaha o zvýšení konkurenceschopnosti absolventů vedla některé státy v 90. letech 20. stol. k integraci
různých typů vysokoškolského studia do jednotné formy.2
Do integrace vysokoškolských systémů
začala zasahovat také Evropská unie ve snaze vytvořit jednotný prostor vysokoškolského vzdělávání.
Smyslem Boloňské deklarace (1999) je vytvoření jednotného systému vysokoškolského vzdělávání,
který má vést k zatraktivnění studia, vyšší mobilitě studentů a větší konkurenceschopnosti absolventů
na trhu práce. Spolu s rozvojem znalostní ekonomiky to je jeden z hlavních prostředků k dosažení cíle
dlouhodobých strategií Evropské unie, především Evropy 2020 (2010).
České vysokoškolské prostředí
Je zřejmé, že výše popsané tendence se průběžně promítaly i do českého vysokoškolského prostředí.
Nejzásadnější změny vysokoškolského prostředí přinesl rok 1989 a s ním spojený konec
komunistického režimu. Nový legislativní rámec vytvořil zákon č. 172/1990 Sb. a následně pak dosud
platný zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách.3
Tato legislativa je již plně v souladu se
schválenou Boloňskou deklarací, která mimo jiné zavádí kreditový systém hodnocení studia a
možnosti vzájemného uznávání diplomů. V rámci systému vysokých škol došlo k výrazné
decentralizaci spojené se vznikem nových institucí především po roce 1999, kdy se začal vytvářet
soukromý vysokoškolský sektor.
Počet vysokoškolských studentů v ČR se za posledních 20 let více než ztrojnásobil (tab. 2). České
vysoké školství tak v systému M. Trowa (1974) postupně přešlo z elitního stupně do masového.
2
Ukázkovým příkladem může být Velká Británie, kde došlo ke změně vysokých škol neuniverzitního typu na univerzitní
(Hall, 1996).
3
V těchto normách byla upravena decentralizace řízení vysokého školství, znovuobnovení akademických svobod, podle
evropského vzoru byl zaveden třístupňový systém studia, rozdělení vysoké školy na univerzitní a neuniverzitní, jasně
stanoven byl systém studia a vytvořena byla pravidla pro soukromé vysoké školy.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
131
Tab. 1: Celkový počet vysokých škol a jejich studentů a na území ČR v období 1930 až 2008
Školní rok Počet škol* Počet studentů**
1930/31 13 27 966
1945/46 8 46 759
1950/51 21 30 685
1960/61 34 64 397
1970/71 24 81 472
1980/81 23 119 850
1990/91 23 118 192
2000/01 31 219 514
2008/09 71 370 274
* veřejné vysoké školy, od 2000/01 včetně soukromých vysokých škol
** včetně studia při zaměstnání
Zdroj: ČSÚ (2010)
Rovněž v samotném Brně došlo k rapidnímu nárůstu počtu studentů, jak ukazuje tabulka 2 (přičemž
nyní ponechme stranou historický vývoj, který uvedené změny doprovázel).
Tab. 2: Počty studentů na veřejných vysokých školách v Brně v období 1959 až 2011
Rok MU VUT MENDELU VFU JAMU Celkem
1959 3 492 4 302 2 819 * 140 10 753
1967 6 430 9 747 4 170 * 211 20 558
1973 6 396 7 974 3 214 611 195 18 390
1978 8 684 12 268 4 783 1 133 218 27 086
1985 7 232 13 175 4 264 863 157 25 691
1993 11 554 10 934 3 670 1 180 430 27 768
1998 17 101 14 920 5 127 1 534 508 39 190
2005 30 147 20 080 7 842 2 357 596 61 022
2011 39 742 22 295 10 563 3 091 704 76 395
* v uvedených letech byla VFU součástí MENDELU
Zdroj: ČSÚ (2010, 2012)
Modely zapojení univerzit do místního prostředí
Jak už bylo naznačeno v části zabývající se historickým vývojem univerzit a vztahů k městům, od 80.
let se klade důraz na spolupráci univerzitního a privátního sektoru. Od 90. let pak roste snaha o
napojení se na lokální instituce. V ideálním případě by tedy měla vzniknout síť vazeb, která propojuje
všechny místní aktéry a pomáhá při rozvoji celého regionu či města. Z konkrétních oblastí podle J.
Goddarda (2008) vysokoškolské instituce: přispívají či hrají důležitou roli v místním rozvoji při
generování příjmů v podobě daní a poplatků; (spolu)vytvářejí nové firmy a spolupracují při rozvoji
těch stávajících; zvyšují atraktivitu města/regionu z globálního pohledu a pomáhají přitahovat nové
investice; prostřednictvím absolventů a celoživotního vzdělávání rozvíjejí a posilují místní lidský
kapitál; podporují místní kulturní život. Od místního prostředí univerzity naopak potřebují: podporu
při rozvoji vědy a výzkumu; pomoc při zvyšování zájmu o studium u místních uchazečů a při lákání
zájemců z větších vzdáleností; dodatečné příjmy za služby poskytované jiným sektorům jako jsou
konzultace a školení; vytvoření atraktivního prostředí pro studenty a akademické pracovníky.
Schéma zapojení univerzity do regionálních struktur vytvořil J. Goddard a P. Chetterton (1999) (obr.
1). V rámci vysokoškolské instituce by mělo dojít k synergickému propojení jejích třech základních
úkolů – výuky, výzkumu a služeb místní komunitě. Výsledkem by pak měly být dobře fungující
regionální struktury produkující schopnosti a dovednosti, inovace, kulturní a komunitní zázemí.
Společným zájmem obou stran je pak spolupráce vedoucí k odstraňování bariér v rozvoji.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
132
Obr. 1: Zapojení vysokoškolské instituce do regionálních struktur
Zdroj: Goddard a Chatterton (1999)
V rámci místního rozvoje ovšem univerzita nepůsobí jako zcela nezávislá jednotka. Sama je silně
ovlivňována děním na vyšších úrovních. V celostátním měřítku to jsou různé státní politiky vytvářené
orgány vlády (školská, hospodářská, pracovní, regionální, sociální politika, politika vědy a výzkumu a
jiné) a právní rámec daný zákony. Z globální úrovně je univerzitní prostředí pod vlivem mezinárodní
akademické komunity, která hodnotí prestiž jednotlivých institucí. Důležitou roli také hrají příchozí
investice spolurozhodující o rozvoji vysokoškolských institucí. Univerzita takto umožňuje další
napojení místní úrovně na celostátní a globální struktury. Tyto vazby posilují další subjekty ať už
přímo či nepřímo závislé na vysokoškolském sektoru, jako jsou vědecké parky, univerzitní nemocnice
nebo kulturní čtvrtě. Konkrétní podobu tohoto víceúrovňového modelu podle P. Arba a P.
Bennewortha (2007) ukazuje obr. 2.
Obr. 2: Víceúrovňový model zapojení vysokoškolské instituce do regionálního rozvoje
Zdroj: Arbo a Benneworth (2007)
Na postavení vysokoškolských institucí v městském rozvoji s ohledem na strategické plánování se
zaměřují L. van den Berg a A. P. Russo (2003). Ti vidí atraktivní město jako magnet, který přitahuje
vysoké školy a výzkum, prostřednictvím čehož dochází k posilování atraktivity města pro obyvatele,
investory, turisty a další uživatele. Dochází tak k vytvoření uzavřeného cyklu vzájemně se posilujících
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
133
vztahů. Předpokladem fungování tohoto cyklu je dlouhodobá rovnováha vzájemných vztahů mezi
všemi aktéry (jak je zobrazeno na obr. 3).
Obr. 3: Postavení vysokoškolských institucí v městském rozvoji s ohledem na možnosti
strategického plánování
Zdroj: Van den Berg a Russo (2003)
Vysokoškolské vzdělávání je zde přímo napojeno na soukromý sektor pomocí transferu znalostí.
Školy poskytují jednotlivým podnikům jak samotné znalosti a zkušenosti prostřednictvím licencí či
školení, tak kvalifikované odborníky. To je zdrojem zpětných příjmů a investic do vzdělávání a
zkušeností z praxe. Pro vztah mezi vysokými školami a místní komunitou je klíčové prostorové
ukotvení. Univerzity jako jakékoliv jiné instituce využívají městskou infrastrukturu a poptávají různé
služby. Na druhou stranu pak samy služby generují a hlavně poskytují práci pro místné obyvatele.
Méně viditelnou složkou těchto vztahů je pak využívání pozitivní image místa, kde univerzita může
dodávat dynamiku, mladost a město naopak tradici, stabilitu a prostorové ukotvení. I poslední strana
tohoto trojúhelníku, tedy vazby místní komunity se soukromým sektorem, je nepřímo ovlivňována
vysokoškolskými institucemi. Jde především o všeobecný rozvoj lidského kapitálu a zvyšování
inovační kapacity. Tento proces vysílá také zpětné impulsy směrem k univerzitám. Uvedený cyklus
nemůže fungovat jen na úrovni institucí. Zásadnější je zainteresování jednotlivých uživatelů – tedy
studentů, akademických pracovníků či místních obyvatel, protože teprve na této úrovni dochází k
vytvoření sítě pevných vzájemných vazeb. Ze strany lokálních institucí je proto nezbytné promyšlené
strategické plánování, které pokryje všechny tyto oblasti.
Dotazníkový průzkum
Pro užší spolupráci mezi aktéry při tvorbě strategických dokumentů je nutné si vyjasnit některé
základní otázky týkající se vzájemné interakce města a studentů. Proč si studenti vybírají Brno jako
univerzitní město?; Kolik času v Brně studenti tráví?; Jak studenti bydlí a za co nejvíce utrácejí? Jak
vidí svoje budoucí působení v Brně?
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
134
Metodika výzkumu a respondenti
Pro zjišťování vzájemných interakcí a dopadů přítomnosti studentů na rozvoj města Brna byl použit
dotazník, jehož cílovou skupinou byli všichni vysokoškolští studenti studující v Brně. Dotazníkového
průzkumu názorů vysokoškolských studentů na studium a život v Brně se od září 2011 do ledna 2012
zúčastnilo 6 020 studentů, což představuje reprezentativní vzorek. Odpovídali studenti z 12 vysokých
škol v Brně.4
Na prvním místě dle odpovědí je VUT (55 % odpovědí), poté MU (22 %) a Mendelova
univerzita (13 %). Kromě studentů veřejných škol se dotazníkového průzkumu zúčastnilo také 205
studentů soukromých vysokých škol. V tabulce 3 je zobrazen počet respondentů z jednotlivých
vysokých škol, z nichž se dotazníkového průzkumu zúčastnilo více než 10 studentů.
Tab. 3: Rozdělení respondentů podle vysokých škol
vysoká škola
počet
respondentů
podíl
respondentů
VUT 3332 55,3 %
MU 1326 22,0 %
Mendelova univerzita 785 13,0 %
VFU 352 5,8 %
BIBS 178 3,0 %
Univerzita obrany 80 1,3 %
JAMU 52 0,9 %
Akademie STING 24 0,4 %
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření
Mezi respondenty jsou celkem rovnoměrně zastoupeni jak muži (56 %) a ženy (44 %), tak studenti
jednotlivých ročníků. Více než polovinu respondentů tvoří studenti ve věku 18 až 22 let, 8 % studentů
je mladších než 20 let a 10 % je starších než 25 let.
Výsledky výzkumu
Výzkum mezi studenty vygeneroval mnoho zajímavostí, přičemž v tomto článku budou popsány
pouze vybrané charakteristiky ze života studentů, u kterých se předpokládá největší vliv na rozvoj
města Brna: jde o trvalé bydliště, formu bydlení, čas, který studenti tráví v Brně, životní náklady
studentů a jejich strukturu, důvod, proč studují zvolený obor právě v Brně a plány studentů po
skončení současného studia s ohledem na město Brno.
88 % respondentů má trvalé bydliště v České republice, ostatní pocházejí ze Slovenska a pouze 21
trvale bydlí v jiném státě. Z místa trvalého bydliště lze usuzovat na velký zájem o studium na vysoké
škole v Brně u mladých lidí z Brna a blízkého okolí, když nejvíce respondentů pochází z okresů Brnoměsto
(15 %), Brno-venkov (6 %) a dalších moravských okresů.5
Z Moravy vymezené územím krajů
JM, OL, ZL, MS a VY pochází přibližně dvě třetiny respondentů. Základní rozdělení studentů podle
trvalého bydliště ukazuje obr. 4.
Obr. 4: Respondenti podle místa trvalého bydliště
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření
4 Nejvíce odpovědí bylo ze škol a fakult, kde všichni studenti obdrželi email z rektorátu / děkanátu se žádostí o účast. Na
školách, kde toto z nejrůznějších důvodů nebylo možné, byli studenti informováni obvykle oznámením na webových
stránkách.
5 Více než 2,5 % respondentů pochází z okresů Hodonín, Žďár nad Sázavou, Blansko, Zlín a Břeclav.
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
1213 2823 1171 641
Brno-město + Brno-venkov Morava (kraj JM, OL, ZL, MS, VY) Čechy Slovensko bez odpovědi jiné
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
135
Co se týče formy bydlení, nejvíce studentů (více než jedna třetina) bydlí v Brně v pronajatém bytě
buď sami, nebo s více studenty a čtvrtina studentů využívá studentské koleje. Dále studenti často bydlí
u rodičů (14 %) a 12 % jich dojíždí do Brna z místa trvalého bydliště. Tato skutečnost velmi výrazně
ovlivňuje celkovou situaci na realitním trhu ve městě Brně. Lze předpokládat, že studenti si hledají
bydlení s prioritou blízkosti školy. V lokalitách s vysokou koncentrací vysokoškolských institucí
existuje velmi vysoká poptávka po pronájmech bytů, která drží ceny těchto bytů na relativně vysoké
úrovni. Tento jev ovlivňuje pak i okolní lokality i celé území města Brna. Na obr. 5 je patrná
souvislost mezi rozmístěním vysokoškolských institucí a cenou nájmu6
v bytech.
Obr. 5: Srovnání polohy vysokoškolských institucí a průměrného nájemného ve městě Brně
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření, vlastní zpracování
Čas, který studenti tráví v Brně v průběhu výuky a zkouškového období, je velmi závislý na tom,
zda studenti v Brně trvale bydlí nebo za studiem dojíždějí. Většina studentů v Brně zůstává v průběhu
výuky celý pracovní týden (65 % studentů), přičemž více než čtvrtina alespoň jeden víkendový den.
Pět a více dní tráví v Brně 96 % z těch, kteří mají v Brně trvalé bydliště, 67 % studentů bydlících na
kolejích a pouze jedna čtvrtina z těch, kteří dojíždějí. Relativně rovnoměrné je rozdělení studentů
podle toho, kolik víkendů v měsíci pobývají v Brně. Skoro třetina studentů jezdí na všechny víkendy
pryč z Brna, pouze o trochu méně naopak zůstává v Brně po tři až čtyři víkendy v měsíci. Je zde opět
zřejmá závislost na místě bydliště, když tři až čtyři víkendy v měsíci v Brně tráví 82 % studentů z
Brna, pouze 23 % studentů bydlících na kolejích a 7 % z těch, kteří dojíždějí. Skoro třetina ze studentů
bydlících na kolejích a dvě třetiny z těch, kteří dojíždějí, netráví v Brně žádný víkend. Během
zkouškového období vzrůstá obecně podíl studentů, kteří v Brně tráví méně než tři dny v týdnu. Přesto
však zůstává vysoká část těch (polovina ze všech studentů, 93 % ze studentů z Brna), kteří v Brně
pobývají celý pracovní týden, někteří včetně víkendů.
Doba strávená v Brně těsně souvisí s životními náklady studentů. Velikost a způsob pokrytí
průměrných měsíčních životních nákladů respondentů ukazuje obr. 6. U více než poloviny studentů se
výše nákladů pohybuje mezi 5 000 Kč a 7 500 Kč měsíčně. Medián je 6 000 Kč, tedy polovina
studentů vynakládá měsíčně méně a polovina více než je tato částka. U více než poloviny studentů
plně pokrývají náklady související se studiem rodiče a další příbuzní, čtvrtina studentů má dokonce
plně financované životní náklady a nepotřebuje při studiu pracovat. Více než desetina studentů si musí
naopak životní náklady hradit zcela sama. Jedná se tedy o nezanedbatelnou sumu, kterou v Brně
studenti utrácí.
6 Průměrná cena bytu byla zjišťována v rámci aktualizace Indikátorové soustavy Strategie pro Brno v srpnu 2012. Jedná se
konkrétně o modelový byt 2+1 a jeho nabídkovou cenu na serveru www.sreality.cz.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
136
Obr. 6: Průměrné měsíční životní náklady respondentů a role při pokrytí těchto nákladů, kterou
mají příjmy od rodičů (a dalších příbuzných)
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření
Z hlediska struktury měsíčních nákladů studenti v průměru nejvíce vydávají na bydlení (40 % všech
měsíčních nákladů), dále na stravování (25 %), dopravu (10 %), ostatní aktivity (10 %) a nejméně na
aktivity spojené přímo se studiem (5 %). Navíc je patrný rozdíl mezi studenty bydlícími v Brně u
rodičů, kteří na bydlení nevynakládají žádné finanční prostředky (celkem 18 % studentů), a těmi, kteří
si bydlení v Brně financují sami a tvoří více než polovinu jejich měsíčních nákladů (třetina studentů).
Jako nejvýznamnější důvod, proč studují zvolený obor právě v Brně, studenti označili skutečnost,
že zvolená škola je atraktivní a má vysokou prestiž. S oběma těmito tvrzeními souhlasilo či spíše
souhlasilo více než 88 % ze všech dotázaných. Na dalším místě je nejlepší vzdělání v Česku, které
fakulta v daném oboru nabízí, a vnímání Brna jako atraktivního města pro život, s čímž souhlasilo či
spíše souhlasilo přibližně 80 % studentů, jak dokládá obr. 7. Podle blízkosti k místu trvalého bydliště
se rozhodla v Brně studovat více než polovina studentů, což koresponduje s rozdělením studentů podle
místa bydliště (viz obr. 4). S ostatními nabízenými tvrzeními studenti převážně nesouhlasili. Rovněž
lze konstatovat výraznou podobnost mezi fakultami a školami u ohodnocení tvrzení, že škola je
atraktivní a má vysokou prestiž. Kvalitu vzdělání a prestiž vysoké školy hodnotili v porovnání
s ostatními hůře studenti soukromých vysokých škol. Na VUT, MU a Mendelově univerzitě není
většinovým důvodem pro volbu studia skutečnost, že by se obor jinde v Česku nevyučoval, na rozdíl
od studentů VFU.
Obr. 7: Důvod zvolení studovaného oboru právě v Brně
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření
0% 20% 40% 60% 80% 100%
jiné
Jinam jsem nebyl(a) přijata
Vzdálenost od trv. bydliště - větší šance získat kolej
Obor se jinde v ČR nevyučuje
V Brně žijí příbuzní
Šel/šla jsem za kamarády/spolužáky ze střední školy
Blízkost k místu mého trvalého bydliště
Brno je atraktivní město pro život
Zvolená fakulta nabízí v oboru nejlepší vzdělání v ČR
Škola je atraktivní, má vysokou prestiž
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím bez odpovědi
1,6
1,8
1,9
2,4
3,4
3,5
3,5
3,5
3,7
3,4
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
137
Při plánování své budoucnosti je velmi pozitivní skutečnost, že skoro polovina studentů chce
po skončení současného studia v Brně zůstat, ať již z důvodu dalšího pokračování ve studiu nebo
hledání práce. Jak ukazuje obr. 8, pouze 2 % studentů chtějí pokračovat ve studiu mimo Brno a 11 %
si chce najít práci mimo Brno. Podobné názory jsou také při odděleném pohledu na studenty VUT,
MU a Mendelovy univerzity. Odlišné jsou představy o budoucnosti u studentů VFU, z nichž chce
pouze malá část pokračovat dále ve studiu a více než 40 % si chce najít práci mimo Brno. Představy o
budoucnosti se také liší podle toho, zda studenti pocházejí z Brna či nikoliv. Zůstat v Brně chce 70 %
studentů s trvalým bydlištěm v Brně (29 % kvůli studiu, 41 % kvůli práci), přitom pouze 8 % z nich
uvedlo, že chtějí působit jinde než v Brně. Z nebrněnských studentů chce v Brně zůstat více než
polovina (30 % kvůli studiu, 22 % kvůli práci) a 17 % chce působit jinde.
Obr. 8: Co chtějí respondenti dělat po skončení současného studia
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření
Závěr
Brno sice nepatří mezi centra se starobylými univerzitami, nicméně to neubírá na důležitosti, kterou
po svém vzniku ve městě začaly hrát. Město je druhým největším centrem vysokého školství v České
republice, jehož předností je pak především komplexnost v nabídce vysokoškolských oborů, které
pokrývají všechny základní směry studia. Každodenní přítomnost studentů se výrazným způsobem
zapisuje do tváře města a to jak po stránce znalostní, tak po sociální a ekonomické.
Z výše popsaných teoretických přístupů, ale i z výsledků dotazníku plyne, jak důležitá je kooperace
mezi městem a jeho vysokými školami. Témat na spolupráci mezi městem a jeho vysokými školami,
která je přínosná pro obě strany, se nabízí hned několik. Jsou to například oblasti na poli marketingu
nebo života ve městě. Velmi přínosné může být také využití energie studentů, kteří jsou aktivní a
chtějí se sami angažovat pro rozvoj města. Zahrnout tato témata do strategického plánování města
Brna je tady přímo nezbytností.
Konkrétním významným aspektem, který vyplynul z dotazníkového šetření, je fakt, že mnoho
studentů má zájem zůstat v Brně i po absolvování vysoké školy. Návazně tak mohou pokračovat ve
své výzkumné činnosti, případně si najít práci a usadit se trvale v Brně. To je pro město velmi
výhodné, protože zde zůstává velmi vzdělaná pracovní síla důležitá pro rozvoj města. Nezanedbatelné
pro zdejší ekonomiku je i to, kolik peněž zde studenti utratí při studiu a trávení volného času.
Dalším nesmírně významným prvkem je fakt, že silná pozice Brna nespočívá jen v oblasti přítomnosti
vysokoškolských studentů. Město má širokou základnu také na poli vědy a výzkumu, což vytváří
potenciál na zapojení místní ekonomiky do celosvětových struktur. Do podpory těchto vazeb se
aktivně zapojují místní veřejné instituce. Město se v poslední době snaží profilovat v moderních a
progresivních oblastech nanotechnologií a life sciences, které, jak věří, přinesou nový rozvoj celé
místní ekonomice. Podpora mimo tyto preferované obory je výrazně slabší, což se však může do
budoucna odrazit i v rozvoji jednotlivých vysokých škol.
Pokračovat dále ve
studiu v Brně
26% Pokračovat ve
studiu mimo Brno
2%Najít si práci v Brně
22%
Najít si práci mimo Brno
11%
V současnosti nedokážu
odpovědět
26%
bezodpovědi
13%
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
138
Literatura
[1] ALLISON, J. Over-educated, over-exuberant and over here? The impact of students on cities.
Planning Practice & Research, 2006, vol. 21, no. 1, p. 79-94. DOI:
10.1080/02697450600901541.
[2] ARBO, P., BENNEWORTH, P. Understanding the regional contribution of higher education
institutions: A literature review. In OECD Education Working Paper No. 9, 2007.
[3] BENNEWORTH, P. A KOL. Tying down the ‘global’ in the competitive knowledge economy:
university-city interactions. Newcsatle: Newcastle university, 2006. 32 p.
[4] Boloňská deklarace [online]. Společné prohlášení ministrů školství evropských států na setkání
v Boloni dne 19. června 1999. Dostupné z: < http://bologna.msmt.cz/bolona-1999/bolonska-
deklarace>.
[5] CONCEIÇÃ, P., HEITOR, M. V. On the role of the university in the knowledge economy.
Science and Public Policy, 1999, vol. 26, no. 1, p. 37-51.
[6] ČSÚ.Historie a vývoj vysokého školství. [online]. ČSÚ, Praha, 2010. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/3314-10>.
[7] ČSÚ. Statistická ročenka Jihomoravského kraje 2012. [online]. ČSÚ, Praha, 2012. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajp/641011-12-xb>.
[8] DELANTY, G. The Governance of Universities: What is the Role of the University in the
Knowledge Society? Canadian Journal of Sociology, 2002, vol. 27, iss.2, p. 185-98. DOI:
10.2307/3341710.
[9] DUKE-WILLIAMS, O. The geographies of student migration in the UK. Environment and
Planning A, 2009, vol. 41, iss. 8, p. 1826-1848.
[10] ELLIOTT, S. Measuring the Economic Impact of Institutions of Higher Education. Research in
Higher Education, 1988, vol. 28, no. 1, p. 17-33.
[11] Evropa 2020 [online]. Dostupné z: <http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2009:0347:FIN:EN:PDF
>.
[12] GODDARD, J. (2008): The Role of the University in the Development of its City and Region.
Přepis přednášky konané na Newcastle University ze dne 11. března 2008. 19 s.
[13] GODDARD, J.,CHATTERTON, P. Regional Development Agencies and the knowledge
economy: Harnessing the potential of Universities. Environment and Planning C. 1999, No. 17,
p. 685-699.
[14] HALL, P. The university and the city. GeoJournal, 1997, vol. 41, iss. 4, p. 301-309.
[15] HOLDSWORTH, C. Between two worlds: local students in higher education and
`scouse'/student identities. Population, Space and Place, 2008, no. 15, p. 225-237. DOI:
10.1002/psp.511.
[16] HOLDSWORTH, C. Going away to uni': mobility, modernity, and independence of English
higher education students. Environment and Planning A, 2009, vol. 41, iss. 8, p. 1849-1864.
[17] HUBBARD, P. Geographies of studentification and purpose-built student accommodation:
leading separate lives? Environment and Planning A, 2009, vol. 41, iss. 8, p. 1903-1923.
[18] CHRISTINE, H. a kol. Accommodating students. Journal of Youth Studies, 2002, no. 5, p. 209-
235. DOI: 10.1080/13676260220134458.
[19] MECHTENBERG, L., STRAUSZ, R. The Bologna process: how student mobility affects multicultural
skills and educational quality. International Tax and Public Finance, 2008, vol. 15, iss.
2, p. 109-130.
[20] MOWERY, D. C. a kol. ‘Ivory Tower’ and Industrial Innovation: University-Industry
Technology Transfer Before and After the Bayh-Dole Act. 1st. issue, Stanford University Press ,
Stanford, 2004. 264 p., ISBN: 9780804749206 87.
[21] MUNRO, M. a kol. Students in cities: a preliminary analysis of their patterns and effects.
Environment and Planning A, 2009, vol. 41, iss. 8, p. 1805-1925.
[22] PERKMANN, M., WALSH, K. University-industry relationships and open innovation:
Towards a research agenda. International Journal of Management Reviews, 2007, vol. 9, iss. 4,
p. 259-280. DOI: 10.1111/j.1468-2370.2007.00225.x.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
139
[23] RYBA, R. H. The Geography of Education and Educational Planning. In XXII. International
Geographical Congress, Quebec, 1971, s. 1 – 7.
[24] RUSSO, A. a kol. The Student City - Strategic Planning for Student Communities in EU Cities.
In 43rd European Congress of the Regional Science Association, Jyväskylä, 2003. 24 p. 88.
[25] SIGFRIED, J. J. a kol. The economic impact of colleges and universities. Economics of
Edication Review, 2005, vol. 26, no. 5, p. 546-558. DOI: 10.1016/j.econedurev.2006.07.010.
[26] SMITH, P. D. Studentification: the gentrification factory? In Atkinson, R., Bridge, G. (eds.) The
New Urban Colonialism: Gentrification in a Global Context. London: Routledge, 2005, pp 72-
89.
[27] SMITH, P. D. The politics of studentification and `(un)balanced' urban populations: lessons for
gentrification and sustainable communities?' Urban Studies, 2008, no. 45, p. 2541- 2564.
[28] SMITH, P. D. `Student geographies', urban restructuring, and the expansion of higher
education. Environment and Planning A, 2009, vol. 41, iss. 8, str. 1795-1804.
[29] SCHOFER, J. P. Determining Optimal College Locations. Higher Education, 1975, vol. 1975,
iss. 4, p. 227–232.
[30] TROW, M. Problems in transition from elite to mass higher education. OECD, Paříž 1974. In
Teorie vzdělávání ve vyspělých zemích: vývoj a současnost. Středisko vzdělávací poltiky, PaedF
UK, Praha, 1997. 138 s.
[31] VAN DEN BERG, L., RUSSO, A. P. The Student City. Strategic Planning for Student
Communities in EU Cities. European Regional Science Association, Viena, 2003.
[32] WATERS, J. L. In pursuit of scarcity: transnational students, 'employability', and the MBA.
Environment and Planning A, 2009, vol. 41, iss. 8, p. 1865-1873.
Článek vznikl částečně na podkladech z projektu Rozvojové dokumenty Strategie pro Brno,
CZ.1.04/4.1.01/53.00084. Úplné výsledky dotazníkového šetření mají autoři k dispozici.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
140
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-16
KONCEPT KOMPAKTNÍHO MĚSTA: PŘÍSPĚVEK
K VÝZKUMU A SPRÁVĚ
CONCEPT OF A COMPACT-CITY: CONTRIBUTION TO RESEARCH
AND ADMINISTRATION
DOC. RNDR. MARIÁN HALÁS, PH.D. 1
MGR. PETR KLADIVO, PH.D. 1
MGR. PAVEL ROUBÍNEK 2
1
Katedra geografie, Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
1
Dep. of Geography, Faculty of Science
Palacký University Olomouc
17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: marian.halas@upol.cz, petr-petr@email.cz
2
Katedra sociální geografie a reg. rozvoje
Přírodovědecká fakulta, Ostravská univ. v Ostravě
2
Dep. of Social Geography and Reg. Development
Faculty of Science, University of Ostrava
Kranichova 8, 710 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: pavel.roubinek@seznam.cz
Anotace
Termín kompaktní město se v odborné literatuře zmiňuje v několika významech. Cílem příspěvku je
analyzovat některé z těchto významů a přístupů. Po zhodnocení kompaktnosti města jako důležitého
konceptu pro územní plánování je kompaktní město hodnoceno jako prostor s urbánním charakterem
zástavby odděleným od zástavby suburbánní a rurální. Součástí příspěvku je i srovnání financování a
správy sídel v těsném zázemí kompaktního města. Pro vymezení kompaktního města na příkladu
„stotisícových měst“ České republiky je použita metoda morfometrické analýzy, konkrétně vymezení
prostřednictvím spojitosti GIS vrstvy budov. Kompaktnost sídel je důležitým předpokladem
souvisejícím s kvalitou života. Suburbánní zástavbou nespojitá sídla v zázemí kompaktního města by
taktéž měly být kompaktní ve svém intravilánu, a zároveň mají výhodu alternativ pro své financování a
správu.
Klíčová slova
kompaktní město, morfometrická analýza, kvalita života
Annotation
The term compact-city exists in literature in several meanings. The aim of this paper is to analyse
some of these meanings and approaches. After considering the compactness of a city as an important
concept for area planning, the compact-city is evaluated as an area of urban character of housing
development separated from suburban and rural development. A part of this paper is also represented
by comparison of funding and administration of settlements in close surrounding of the compact-city.
To define the compact city on the example of ‘hundreds-of-thousands cities’ of the Czech Republic, the
method of morphometric analysis is applied, more specifically delimitation through connection of GIS
layer of buildings. The settlements compactness is an important condition connected with life quality.
Suburban areas in the hinterland of the compact-city with discontinuous building development should
be also compact in their urban areas and their advantage is also an alternative for their funding and
administration.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
141
Key words
compact-city, of morphometric analysis, quality of life
JEL classification: R21, R51
Úvod
Rozrůstání území města a zabírání okolní zemědělské půdy začalo mít po roce 1990 i v České
republice často až nekontrolovatelný charakter. Proto se můžeme stále častěji v literatuře setkat s
termínem kompaktní město, a to hned v několika rozdílných, ale souvisejících významech. Cílem
tohoto příspěvku je analyzovat některé z těchto významů a alternativních přístupů. Po zhodnocení
kompaktnosti města jako důležitého konceptu pro územní plánování, je kompaktní město označováno
jako území s urbánním charakterem zástavby. Takto chápaný prostor byl po staletí jednoznačně
oddělený od zástavby rurální. V posledním období se hlavně v souvislosti se suburbanizačními
procesy zástavba v zázemí velkých měst rozvolňuje, zabírá plošně velká území a v horším případě se
stává chaotickou. Součástí příspěvku je i vymezení kompaktního města na příkladu „stotisícových
měst“ České republiky za použití metody morfometrické analýzy. V závěrečné části jsou stručně
srovnávány možnosti financování a správy sídel v těsném zázemí kompaktního města.
1. Kompaktní město jako cíl územního plánování
Primární význam termínu kompaktní město souvisí s urbanismem a v odborné literatuře je používán
ve spojitosti se zachováním kompaktnosti urbánního prostoru za pomoci nástrojů územního plánování.
Je součástí politiky udržitelnosti při řízení nebo plánování městského prostoru (Halás, 2003). V
souvislosti s kompaktním městem se řeší témata jako omezení sílící automobilové dopravy ve
městech, snížení emisí a znečištění ovzduší, revitalizace a opětovné využívání městských brownfields,
rozvoj veřejné dopravy nebo tzv. inteligentní růst města se zaměřením na energetické úspory zásluhou
kompaktnosti uspořádání urbánního prostoru. V souvislosti s udržitelností měst a ekologickými
přístupy se termín kompaktní město objevuje již v 70. letech 20. století (Dantzig, Saaty, 1973), širší
pozornosti se mu ale dostává až po intenzivnějším nárůstu urban sprawl koncem 80. let a v 90. letech
(např. Brehemy, 1995). Navzdory dlouhotrvajícím diskusím se kompaktní město nakonec stalo
součástí mnohých vládních iniciativ např. ve Velké Británii a Nizozemsku (Buček, et al. 2010).
V Nizozemsku byla od konce 70. let oficiálně zavedena tzv. politika kompaktního města. Díky tomu
zaznamenáváme od 80. let rozkvět, obrodu a růst holandských měst jako Amsterdam, Rotterdam a
Haag (Faludi, Van der Valk, 1994; Turok, Mykhnenko, 2007). Po éře rozvolněné suburbanizace
dochází cíleně k návratu obyvatel do měst a jejich center, tedy k reurbanizaci. Součástí této politiky je
opětovné využívání brownfieldů a výstavba nových domů na předem připravených pozemcích v
zastavěných oblastech měst. Politika kompaktního města může řešit některé, ale ne zcela všechny
problémy ve městech (Healy, Birrell, 2004). Snižuje přepravní vzdálenosti pro přepravu osob a při
vytažení vysokokapacitních komunikací ven z měst může vytvářet lepší podmínky pro ekologické
druhy dopravy (např. městské cyklostezky) i celkový přesun dopravních preferencí směrem k
nemotorovým vozidlům (Maat et al. 2005; Gehl, 2010; z českých autorů Hnilička, 2005).
Rozrůstání území města a zabírání okolní zemědělské půdy má někdy až nekontrolovatelný charakter.
Pro již zmíněný termín urban sprawl se v češtině začalo používat pojmenování sídelní kaše (Hnilička,
2005). Většina odborníků tvrdí, že vyšší hustota zástavby je pro městský prostor nevyhnutná a je
nutnou podmínkou udržitelného rozvoje měst. V souvislosti s tímto tvrzením upozorňují McEldowney
et al. (2005) na nutnost urbanistů a plánovačů prokázat, že oblasti s vysokou hustotou zástavby mohou
být atraktivní a výhodnou lokalitou pro život obyvatel ve všech fázích jejich životního cyklu.
Skutečnost, že rozrůstání území měst, suburbanizace a urban sprawl zvýšily intenzitu používání
motorových vozidel, a to hlavně pro přesuny mezi místem bydlení a zaměstnání, potvrzuje mnoho
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
142
výzkumů (Brueckner, 2000, Glaeser, Kahn, 2004). Kahn (2006) uvádí, že průměrná spotřeba benzínu
na jednu domácnost je v USA nejnižší v relativně kompaktních městech, jako je New York a San
Francisco a nejvyšší v rozlehlých městech, jako je Atlanta a Houston. Zatímco environmentální
náklady rozrůstání měst byly v Severní Americe neustále zkoumány, tato otázka se stává důležitou i v
Evropě. Například mezi lety 1986 a 1996 se v metropolitní oblasti Barcelony úroveň emisí na
obyvatele zdvojnásobila, průměrná denní přepravní vzdálenost zvýšila o 45% a podíl výletů autem
vzrostl o 62% (Muniz, Galindo, 2005). Proto se i z pohledu environmentálních nákladů rozrůstání
měst vědci a urbanisté přiklánějí spíše ke konceptu kompaktního města jako lepší alternativě
k rozvolněné zástavbě.
Tuto výhodu nižších ekonomických a environmentálních dopravních nákladů akceptují i Gaigné, et al.
(2012). Nicméně jejich výzkum případného přemístění činností ne v rámci města, ale mezi městy,
upozorňuje na skutečnost, že výhoda kompaktnosti města nemusí platit. Politika kompaktního města
podle jejich zjištění ovlivňuje ceny, mzdy i výšku polohové renty, což vytváří finanční tlak na firmy a
domácností lokalizované v kompaktních městech a hlavně v jejich centru. I když je kompaktnost z
ekologického hlediska spíše žádoucí, nemusí být vždy šetrná k životnímu prostředí, a to hlavně
v případech, kdy je snaha ekonomickou a ekologickou rovnováhu utvářet pouze prostřednictvím
politických zásahů. De Roo (2000) rovněž upozorňuje, že politika kompaktního města může
paradoxně znamenat z určitých pohledů zvýšení negativních faktorů jako rušnost prostředí, hluk,
špatná kvalita ovzduší, prach, zplodiny a znečišťující látky nebo vyšší riziko katastrof. Tento komplex
účinků se označuje jako „paradox kompaktního města“. Řešení těchto environmentálních konfliktů
potom vyžaduje komplexní politiku a tvorbu nejvhodnějších přístupů.
Převážná řada odborníků, urbanistů a územních plánovačů se ale shoduje na názoru, že zachování
kompaktnosti městského prostoru je hlavním předpokladem pro dosažení udržitelnosti měst a v
případě nedodržování základních principu kompaktní zástavby mají k dalšímu vývoji městského
prostoru spíše skeptický pohled (Neuman, 2005).
2. Vymezení kompaktního města
Vymezení urbánního prostoru se u všech větších českých měst neshoduje s administrativními
hranicemi těchto měst. Ve většině případů jsou administrativně součástí těchto měst i bývalé
venkovské obce, které jsou zástavbou oddělené od samotného města a tyto sídla si i nadále uchovávají
venkovský charakter. S tím počítá i většina autorů ve svých studiích a při hodnocení
(sub)urbanizačních procesů se nedrží striktně administrativních hranic města, většinou však neuvádějí
přesný způsob oddělení urbánního a suburbánního nebo rurálního prostoru (např. Klusáček et al. 2009;
Sýkora, Posová, 2011). V případě zkoumaných stotisícových měst, kde jsou jádrová osídlení
některých integrovaných bývalých samostatných obcí vzdálena i 10-12 km od centra města, vidíme
jednoznačnou potřebu toto území zúžit či zmenšit, tedy použít spíše morfologické vymezení města.
Termín kompaktní město se ve světové ani v české literatuře v souvislosti s vymezením tohoto
prostoru příliš neobjevuje. Mnoho autorů pracuje spíše s intravilánem, což našim potřebám
nevyhovuje. Intravilán obce představuje zastavěnou část území obce bez ohledu na to, jestli je toto
území spojité, nebo nikoliv. Pojem samotný je však mnohdy chápán odlišně a při vymezení měst na
základě tohoto morfologického přístupu je pak také jeho aplikace rozdílná. Sýkora, Posová (2011)
např. hovoří o morfologicky definovaných kompaktních celcích městského intravilánu, což je souvisle
zastavěné funkčně integrované území. Ouředníček et al. (2008) zase uvádí definici kompaktního
města pouze jako „souvisle zastavěné území“. V zahraniční literatuře se vyskytuje vysvětlení nebo
definic více, jedna z nich říká, že kompaktním městem se rozumí území s vysokou hustotou zalidnění,
podílem zastavěných ploch s různým charakterem jejich využití a je obsluhováno efektivním
systémem veřejné dopravy (Burton, 2000). Na problematiku nesouladu mezi administrativním
vymezením a skutečným rozsahem města upozorňoval např. už Korčák (1963), který hovoří o
analyticky správnějším a přesnějším vymezení jádra na základě analýzy morfologie zástavby při
respektování funkční integrity územních vazeb. Za jádro městského regionu je považováno kompaktní
město ve smyslu souvisle urbanizovaného území města, jehož součástí mohou být i rozsáhlé
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
143
nezastavěné plochy, např. parků, jejichž intenzivní využívání městskou populací je funkčně integruje
do jádra metropolitního území. Takový pohled se liší od přístupu aplikovaného například v Územně
analytických podkladech k novému územnímu plánu hlavního města Prahy (z roku 2008), kde se
zdůrazňuje souvisle zastavěné území, jež však nezahrnuje území parků, např. Stromovky. Otázkou je,
zda je vhodné při definování jádra metropolitní oblasti nebo kompaktního města funkční hledisko
opomíjet. Útvar rozvoje hlavního města Prahy při tvorbě urbanistických koncepcí pojem kompaktní
město taktéž využívá, dokonce na území Prahy vymezuje kompaktní město vnitřní a vnější, ale
detailně ho nedefinuje. Není tak jasné, které pozemky do kompaktního města patří a které už ne, kde
zvolit hranici.
Ve vědecké literatuře nacházíme velké množství titulů, které mají ambici kvantifikovat oddělení
urbánního a rurálního prostředí (de facto vymezit prostor města či kompaktního města), příp. zachytit
tzv. urbánně-rurální kontinuum nebo komplementaritu. Tyto práce vycházejí především ze
sofistikovaných kvantitativních metod. Většinou se jedná o měření měr koncentrace, resp.
rozptýlenosti (rovnoměrné i nerovnoměrné) sídelního systému, pro které Burt, Barber (1996)
vyčleňují dvě skupiny metod: metody vycházející z areálových dat a metody vycházející z bodových
dat. Mezi autory využívající obě skupiny metod patří např. Fotheringham et al. (2000) nebo
Schabenberger, Gotway (2005). Na území Slovenska, a to v oblastech s rozptýlenými i
koncentrovanými sídly, aplikoval metody měření kompaktnosti a koncentrovanosti osídlení Hurbánek
(2005a, 2005b, 2008).
Pro vymezení kompaktního města jsme použili morfometrické analýzy, konkrétně vymezení
prostřednictvím GIS vrstvy budov. Vytvořili jsme tak souvisle zastavěné území, kde není proluka
mezi sousedními budovami d větší než 250 metrů. Určení optimální vzdálenosti d nebylo jednoduché,
snažili jsme se pro něj stanovit maximální hodnotu tak, aby vzniklé vymezení bylo spojité a zároveň
relativně kompaktní. Při použití menší hodnoty se vně kompaktního města ocitly i očividně
integrované zóny. Stanovenou hodnotu jsme testovali na Praze a všech krajských městech a ve všech
případech se ukázala jako použitelná. Určité problémy nastaly u řek protékajících městy. Ty mají
spolu s nábřežím někdy větší šířku než 250 metrů a při použití stanovené metody by rozsekly některá
města (např. Prahu, České Budějovice, Pardubice nebo Ústí nad Labem) na dvě části. Z toho důvodu
vstupovala plocha řeky do morfometrické analýzy stejným způsobem jako zastavěné území.
Vymezení kompaktního města pro šest cca „stotisícových měst“ (České Budějovice, Hradec Králové,
Liberec, Olomouc, Pardubice a Ústí nad Labem) je znázorněné na obr. 1. Podíly vymezených
kompaktních měst na obyvatelstvu měst v administrativním vymezení jsou v tab. 1.
Z populačních charakteristik stotisícových měst je patrné, že cca 3-6% obyvatel (nebo cca 3-6 tisíc
obyvatel) města v administrativním vymezení žije v sídlech mimo kompaktní město. Výjimkou je Ústí
nad Labem (cca 15% obyvatel mimo kompaktní město), kde byly původní obce Neštěmice a Mojžíř
zahuštěny panelovou zástavbou, která doposud ještě zcela nesrostla s kompaktním městem. Tato dvě
sídliště mají spolu s původní venkovskou zástavbou až 10,2 tis. obyvatel. V ostatních případech jsou
mimo kompaktní město spíše menší sídla rurálního nebo suburbánního charakteru, které mají většinou
do 1000 obyvatel. Nicméně jejich vzdálenost od centra města je už v těchto případech větší (Lošov je
vzdálen 13 km a Radíkov 12 km od centra Olomouce; Opočínek 12 km a Lány na Důlku 10 km od
centra Pardubic, Kaliště 9 km a Třebotovice 8 km od centra Českých Budějovic apod.). Nejvíce
takovýchto sídel mají ve svém zázemí Hradec Králové a Pardubice. Při sídlech bližších kompaktnímu
městu je ale nutné brát hodnocení s rezervou. Byla totiž použita vrstva z roku 2007 a při současné
intenzitě výstavby v okrajových částech města je předpoklad, že nejbližší sídla časem splynou
s kompaktním městem stejně tak, jak splynula mnohá původně venkovská sídla v období socialismu.
Vývoj zástavby v okrajových částech měst je stále dynamický proces, který není možné v žádném
případě považovat za ukončený.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
144
Obr. 1: Vymezení kompaktního města ve srovnání s administrativním vymezením: a) Č. Budějovice,
b) H. Králové, c) Liberec, d) Olomouc, e) Pardubice, f) Ústí nad Labem
Zdroj: vlastní zpracování
a) d)
b) e)
c) f)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
145
Tab. 1: Populační velikosti vymezených kompaktních měst vzhledem k administrativním městům
město
obyvatelstvo (tis.)
podíl KM na AM
(%)
město v admin.
vvymezení (AM)
kompaktní
město (KM)
největší ZSJ
mimo KM
Olomouc 101,4 95,5 1,0 94,2
Liberec 98,1 94,7 0,9 96,5
České Budějovice 96,8 94,1 0,8 97,2
Hradec Králové 95,9 90,0 1,1 93,8
Ústí nad Labem 93,9 79,3 3,5 84,4
Pardubice 89,3 85,5 0,9 95,7
Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování
Větší sídla, která jsou morfologicky oddělená od kompaktního města a tvoří de facto samostatné,
prostorově oddělené jednotky, by měla mít dle našeho názoru ve statutárních městech i vlastní
samostatně volenou samosprávu, což se ale v některých případech neděje. Ze stotisícových měst mají
vlastní samosprávu na nižší úrovni Liberec (mají specifický způsob řízení pouze s jedním městským
obvodem, zbytek podléhá přímo orgánům města), Pardubice (8 městských obvodů) a Ústí nad Labem
(4 městské obvody). České Budějovice, Hradec Králové a Olomouc samosprávu na nižší úrovni
nemají a sídla morfologicky nespojitá jsou řízena z centrální úrovně magistrátem. Nicméně tato sídla
mají navzdory jistým legislativním omezením alternativu, zda chtějí být součástí těchto měst nebo zda
chtějí být samostatné. Obě varianty se liší způsobem řízení i způsobem financování. Pokud jsou
součástí většího města, dostávají sice vyšší objem financí v přepočtu na obyvatele (v rámci pravidel
rozpočtového určené daní), ale na druhou stranu nemají reálný vliv na přerozdělování těchto
prostředků v rámci města.
Závěr
Použitý koncept kompaktního města aplikovaný na stotisícová města poukázal na jev typický pro
Českou republiku, tedy na širší vymezení měst. Většina z nich zahrnuje kromě vlastního „reálného“ a
morfologicky jasně uchopitelného městského prostoru i jednotky rurálního nebo suburbánního
charakteru, morfologicky oddělené od typické městské zástavby. Jedná se z větší části o obce
integrované v 70. a 80. letech 20. století v souvislosti s realizací střediskové soustavy osídlení.
Některé z těchto sídel už srostly zástavbou s kompaktním městem a některé v blízkosti hranic
kompaktního města v nejbližším období pravděpodobně srostou. Stále je však dost sídel (většinou
menších, do 1000 obyvatel), která mají venkovský charakter, jsou ve větší vzdálenosti od
kompaktního města, ale administrativně jsou jeho součástí (hlavně v Hradci Králové, Olomouci a
Pardubicích). Takto vymezené administrativní hranice stotisícových měst však není nutno podrobovat
pouze kritice. Sídla ležící v urbánně nespojitém území měst mají možnost alternativy, setrvat jako
součást města nebo se odčlenit, pokud to považují za výhodné. Problémem pro ně spíše může být, že
v případě že jsou administrativně součástí města, nemusí mít vždy vlastní samosprávu.
Literatura
[1] BREHEMY, M. The compact city and trasport energy consumption. Transactions of the Institute
of British Geographers, 1995, 20, 81–101. DOI: 10.2307/622726.
[2] BRUECKNER, J. K. Urban sprawl: diagnosis and remedies. International Regional Science
Review, 2000, 23, 160–171. DOI: 10.1177/016001700761012710.
[3] BUČEK, J., BORÁROSOVÁ, Z., SOPKULIAK, A. Miestne financie a miestny ekonomický
rozvoj. Geo-grafika, Bratislava, 2010.
[4] BURTON, E. The compact city: just or just compact? A preliminary analysis. Urban Studies
2000, 37 (11), 1969–2006
[5] BURT, J. E., BARBER, G. M. Elementary statistics for geographers. , The Guilford Press, New
York, 1996.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
146
[6] DANTZIG, G. B., SAATY, T. L. Compact city: A plan for a liveable urban environment. W. H.
Freema, San Francisco, 1973.
[7] DE ROO, G. Environmental conflicts in compact cities: complexity, decision-making, and policy
approaches, Environment and Planning B: Planning and Design 20000, 27, 151–162.
[8] FALUDI, A., VAN DER VALK, A. J. Rule and Order: Dutch Planning Doctrine in the
Twentieth Century. Kluwer Academic, Dordrecht, 1994.
[9] FOTHERINGHAM, A. S., BRUNSDON, C., CHARLTON, M. E.. Quantitative geography:
Perspectives on spatial data analysis. Sage Publications, London, 2000.
[10] GAIGNÉ, C., RIOU, S., THISSE, J. F. Are compact cities environmentally friendly? Journal of
Urban Economics, 2012, 72, 123–136. DOI: 10.1016/J.JUE.2012.04.001.
[11] GEHL, J. Města pro lidi. Partnerství, Brno, 2010.
[12] GLAESER, E. L., KAHN, M. E. Sprawl and urban growth. In: Henderson, J. V., Thisse, J. F.
(Eds.): Handbook of Regional and Urban Economics, 2004, Vol. 4. North Holland, Amsterdam,
2481–2527.
[13] HALÁS, M. Possibilities for the application of geography to land use planning. Acta
Universitatis Carolinae, Geographica, 2003, 38 (1), 67–77.
[14] HEALY, E., BIRRELL, B. Housing and community in the compact city. Ahuri, Melbourne, 2004.
[15] HNILIČKA, P. Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Era, Brno,
2005.
[16] HURBÁNEK, P. (2005a). Vývoj a nové prístupy v interpretáciách vidieka: priestorový aspekt,
periférnosť a koncentrovanost systému osídlenia. In. Spišiak, P. et al.: Agrorurálne štruktúry
Slovenska po roku 1989. Geo-grafka, Bratislava, 2005, 95–114.
[17] HURBÁNEK, P. (2005b). Vybrané priestorové atribúty systému osídlenia, ich charakteristiky a
miery. Geografie XVI, Masarykova univerzita, Brno, 2005. 222–229.
[18] HURBÁNEK, P. Recent developments in definitions of rurality/urbanity. Focus on spa-tial
aspect and land cover composition and configuration. Europa, 2008, XXI, 17, 9–27.
[19] KAHN, M. E. Green Cities: Urban Growth and the Environment. Brookings Institution Press,
Washington, DC, 2006.
[20] KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., MATZNETTER, W., WISBAUER, A. Urban development in
selected Czech and Austrian city regions. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis –
Geographica, 2009, 40 (2), 27–57.
[21] KORČÁK, J. Úvod do všeobecné geografie obyvatelstva. SPN, Praha, 1963.
[22] MAAT, K., VAN WEE, B., STEAD, D. Land use and travel behaviour: expected effects from the
perspective of utility theory and activitybased theories. Environment and Planning B: Planning
and Design, 2005, 32, 33–46.
[23] MCELDOWNEY, M., RYLEY, T., SCOTT, M., SMYTH, A. Integrating land-use planning and
transportation in Belfast: a newpolicy agenda for sustainable development? Journal of
Environmental Planning and management, 2005, 48, 507–526.
[24] MUNIZ, I., GALINDO, A. Urban form and the ecological footprint of commuting. The case of
Barcelona. Ecological Economics, 2005, 55, 499–514.
[25] NEUMAN, M. The compact city fallacy. Journal of Planning Education and Research, 2005, 25,
11–26. DOI: 10.1177/0739456X04270466.
[26] OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., MACEŠKOVÁ, M., NOVÁK, J., PULDOVÁ, P.,
ROMPORTL, D., CHUMAN, T., ZELENDOVÁ, S., KUNCOVÁ, I. Suburbanizace.cz.
Univerzita Karlova, Praha, 2008.
[27] SCHABENBERGER, O., GOTWAY, C. A. Statistical methods for spatial data analysis.
Chapman and Hall/CRC, Boca Raton, 2005.
[28] SÝKORA, L., POSOVÁ, D. Formy urbanizace: kritické zhodnocení modelu stadií vývoje měst a
návrh alternativní metody klasifikace forem urbanizace. Geografie, 2011, 116 (1), 1–22.
[29] TUROK, I., MYKHNENKO, V. The trajectories of European cities, 1960–2005. Cities, 2007, 24
(3), 165–182.
Příspěvek byl zpracován v rámci projekntu č. P404/11/1811 Grantové agentury České republiky
„Urbánní a suburbánní kvalita života: geografický pohled“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
147
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-17
PROSTOROVÁ SEGREGACE EKONOMICKÝCH AKTIVIT
SPATIAL SEGREGATION OF ECONOMIC ACTIVITIES
ING. VLADIMÍR ŽÍTEK, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: zitek@econ.muni.cz
Anotace
Využití půdy ve městě je do značné míry podmíněno základními vlastnostmi půdy, kterými jsou její
jedinečnost a cena. Teorie si všímá především vztahu mezi požadovaným množstvím, cenou půdy a
vzdáleností od centra (CBD). Základním přístupem k využití půdy ve městě je Alonsův neoklasický
model. Ten vychází z předpokladů Thünenova modelu izolovaného hospodářství. Popsané nedostatky
Alonsova modelu řeší sektorový a polycentrický model. Na příkladu konkrétních měst lze ověřit
platnost těchto modelů. Město Vamberk plní řadu předpokladů Alonsova modelu, město Milevsko ve
své struktuře koresponduje s parametry sektorového modelu.
Klíčová slova
využití půdy, prostorová segregace, bydlení, renta, rozvoj měst
Annotation
Land use in the city is considerably determined by basic characteristics of land that are its uniqueness
and its rent. Theory pays attention especially on relation between demanded quantity, rent of land and
distance from the centre (CBD). The Alonso neoclassical model is the basic approach to land use. It
works on the assumption of the Thünen model of isolated economy. The described drawbacks of
Alonso model are solved by the sector and the polycentric models. It is possible to verify validity of
these models on the case of concrete municipalities. The city of Vamberk meets a lot of requirements
of the Alonso model assumptions. The structure of the city of Milevsko corresponds with the sector
model parameters.
Key words
land use, spatial segregation, housing, bid rent, municipal development
JEL classification: R52, R12, R14
Úvod
Půda je výrobním faktorem, který je nepřemístitelný a jehož množství je limitováno, a to jak do
rozsahu (množství), tak v možnosti způsobu využití. Obecně má půda různou podobu, jako jsou
například stavební pozemky, lesní a zemědělská půda, ale také louky, vodní zdroje či plochy
nerostného bohatství. Cenou půdy je pozemková renta, která vyjadřuje příjem vlastníka půdy plynoucí
z jejího vlastnictví. Kucharčíková (2011) rozlišuje rentu na ekonomickou a kapitalizovanou. Zatímco
ekonomická renta je představována nájemným z využívání půdy, kapitalizovaná renta je cenou půdy
při jejím prodeji. Zkoumání půdy jakožto výrobního faktoru sahá k počátkům ekonomického myšlení.
Relevantní teoretické koncepty, kdy je půda chápána jako faktor, který je možné substituovat ve
výrobě, se objevily až v období vrcholícího merkantilismu, tedy v 17. století (Honová, 2009). Základ
současného pojetí teorie půdy však přináší až klasická škola politické ekonomie, a to především v díle
Adama Smithe, Thomase Roberta Malthuse a zejména Davida Ricarda.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
148
Smith považoval pozemkovou rentu za přebytek ceny nad náklady (tedy nikoliv za náklad), což vedlo
k formulaci tvrzení, že zatímco mzdy (faktor práce) a zisky (faktor kapitál) jsou příčinou cen
produkce, renta je jejich důsledkem. (Holman, 2005) Podle něj se renta mění nejen v závislosti na
úrodnosti půdy, ale také s její polohou, kdy v blízkosti velkých měst je vyšší, než stejně úrodná půda v
odlehlých částech území (Smith, 2001).
Malthus se domníval, že renta má dvě příčiny: 1) půda dává větší produkt, než potřebují rolníci pro
svoji obživu; jde o dar přírody vlastníkovi půdy, 2) půdy se liší přirozenou úrodností a vzdáleností od
trhu. Maltusovy závěry odmítal Ricardo, který dospěl k poznání, že je to pouze rozdíl v kvalitě a
množství půdy, které diferencují pozemkovou rentu (Honová, 2009). Renta vzniká z rozdílných
výnosů kapitálů, které jsou vloženy do různě úrodných půd. Obecně pak platí, že každá půda vynáší
rentu, jejíž velikost je dána rozdílem mezi její výnosností a výnosnosti půdy, kterou se ještě vyplatí
obdělávat (přináší alespoň nulový ekonomický zisk). Je třeba ještě zdůraznit, že výnosnost je
ovlivněna nejen vlastní úrodností, ale také polohou, resp. vzdáleností od trhu. Ricardova teorie
diferenční pozemkové renty je z dnešního pohledu pouze speciálním případem teorie mezní
produktivity, kterou později formuloval Johann Heinrich von Thünen. (Holman, 2009)
1. Thünenenův model izolovaného hospodářství
Thünen vycházel z abstraktního modelu izolovaného hospodářství (státu), které je vymezeno
následujícími parametry (Maier, Tӧdtling, 1997; Belajová, Fáziková, 2005):
 existuje ekonomický prostor izolovaný od okolí, který se nachází na homogenní ploše,
 všichni spotřebitelé jsou v jednom místě, kde jsou obchodovány všechny produkty,
 všichni výrobci mají stejné produkční funkci pro stejné produkty,
 dopravní spojení je ze všech stran stejné, neexistují žádné překážky,
 dopravní náklady jsou rozdílné pro různé produkty.
Je tedy zřejmé, že výrobci při jejich obecné snaze maximalizovat zisk a při vědomí dokonalé mobility
kapitálu mohou zaplatit za pronájem maximálně částku rovnající se polohové rentě. Její výše závisí na
dopravních nákladech, na produkovaném statku (naléhavostí spotřeby, resp. nároky na jakost
produktu) a tržní ceně. (Ježek, 2002) Platí tedy, že v blízkosti trhu je půda využívána k produkci
plodin, které jsou ziskovější a jejich doprava nákladnější. S rostoucí vzdáleností od centra se pak půda
využívá postupně pro zemědělské aktivity s nižší ziskovostí, které mají nižší dopravní náklady. Stejné
produkce nemohou být umístěny ve výrazně jiných lokalitách. (Čadil, 2010) Jednotlivé zóny
zemědělské výroby znázornil Thünen v podobě koncentrického modelu (viz obr. 1). Střed tvoří vlastní
centrum sídla s trhem a následují postupně další zóny.
2. Neoklasická Land Use teorie
Nejvýznamnější oblastí aplikace Thünenenova modelu se z dnešního pohledu jeví teorie prostorové
struktury měst, jejímž základem je neoklasická ekonomická analýza. Představitelem, s nímž jsou
spojovány počátky tohoto konceptu je W. Alonso (1964), který při rozdělování jednotlivých aktivit
uskutečňovaných v rámci města využil právě Thünenův koncentrický model. Neoklasický model
využití půdy je vystaven na stejných předpokladech, jako je homogenní prostor, dokonalé informace o
trhu, snaha o maximalizaci zisku či užitku, s drobnou terminologickou odlišností: veškeré tržní
transakce se odehrávají v centru, které označuje jako central business district (CBD), pozemkovou
rentu pak označuje jako bid rent (Maier, Čtyřoký, 2000; Belajová, Fáziková, 2005).
Základním prvkem alokačního mechanismu tohoto modelu je trade off mezi velikostí pozemku (ale
fakticky bid rent) a vzdáleností od centra (tedy dopravními náklady). Neoklasická teorie tedy využívá
mechanismu mikroekonomické analýzy chování spotřebitele (např. Samuelson, Nordhaus, 1991),
v jejíž grafické podobě existují stejné úrovně užitku (indiferenční křivky) při různých kombinacích
vzdálenosti pozemku a výše pozemkové renty. Nastavení hladiny užitku je individuální a odvíjí se od
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
149
výše příjmu domácnosti a výše výdajů na běžnou spotřebu. (Čadil, 2010) Po odečtení výdajů na
běžnou spotřebu má domácnost k dispozici příjmy, které dělí mezi rentu (nájemné) a dopravní náklady
(náklady na překonání vzdálenosti). Je tedy logické, že platí elementární pravidlo: s rostoucí
vzdáleností klesá nájemné na m2
.
Na základě vztahu mezi požadovanou velikostí bydlení a částky, kterou má domácnost k dispozici, lze
konstruovat její bid rent křivku (Sýkora, 1993). Křivka bid rent představuje množinu kombinací výše
renty (nájmu) a vzdálenosti, při kterých daná domácnost maximalizuje svůj užitek. Sklon křivky bid
rent je dán velikostí příjmu domácnosti, přičemž platí, že domácnost s nižšími příjmy je ochotná
v centru (při nulové vzdálenosti) platit vyšší rentu za m2
, než domácnost s vyššími příjmy. To je dáno
spotřebitelským očekáváním obou domácností, kdy domácnost s vyššími příjmy požaduje v rámci
maximalizace svého užitku větší plochu, než domácnost s nižšími příjmy.
Uvedený neoklasický model je možné rozšířit, jak již bylo uvedeno, také na vysvětlení využití půdy
ve městě pro různé aktivity (funkce). Východiska jsou přitom shodná. Jelikož nejsou domácnosti
schopné konkurovat průmyslové výrobě, resp. obecně podnikatelským subjektům, které jsou schopny
z jednotky plochy získat vyšší zisk v porovnání s užitkem domácností, mohou reálně získat méně
výhodně položené pozemky, než obchodní a průmyslové subjekty (Belajová, Fáziková, 2005).
Připomeňme, že je to způsobeno strmostí křivek bid rent, kdy pro některé ekonomické činnosti klesá
ziskovost se vzdáleností od centra (CBD) velmi prudce, naopak jiné se stávají s rostoucí vzdáleností
konkurenceschopnější. To velmi dobře ukazuje následující obrázek, znázorňující prostorové rozložení
obchodní zóny (Ro), průmyslové zóny (Rp), zóny bydlení (Rb) a zóny zemědělské výroby (Rz).
Obr. 2: Alonsův model struktury města
Zdroj: Belajová, Fáziková, 2005 (doplněno a přepracováno)
Alonsův model přes nesporný přínos pro vysvětlení podstaty rozmístění ekonomických aktivit ve
městě má řadu omezení. Na první pohled jsou zřejmé především dvě:
 struktura měst je reálně značně diferencovaná přírodními danostmi, jako jsou nerovný terén,
existence vodních toků, heterogenita půdy a následně vzniklou základní infrastrukturou liniových
komunikací (zejména silnic),
 už města střední velikosti jsou charakteristická tím, že mají více center (zejména v důsledku
historického spojení více menších sídel do jednoho města, případně v důsledku vzniku nových
obchodních center na zelené louce), nikoliv jen jedno, jak předpokládá Alonso.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
150
3. Sektorový a polycentrický model
Řešení uvedených omezení Alonsova modelu nabízí sektorový model, jehož autorem je Homer Hoyt
(1939) a model více (mnoha) jader (polycentrický model).
Obr. 3: Hoytův sektorový model
CBD central business district
P obchodní a průmyslová zóna, kterou prochází
hlavní komunikace
BVV bydlení vyšších společenských vrstev
BVS bydlení středních společenských vrstev
BNV bydlení nižších společenských vrstev
BNV-S bydlení nižších společenských vrstev,
území s probíhající sociální segregací
Zdroj: Ježek, 2002; Maier, Čtyřoký, 2000 (upraveno)
Hoytův model zohledňuje vliv přírodních podmínek a lidské činnosti ovlivňující sociální segregaci,
ale především existenci hlavní komunikace, kterou může být například řeka, později železniční trasa a
v současnosti zejména silniční tah. (Ježek, 2002; Maier, Čtyřoký, 2000)
Naproti Alonsovu modelu polycentrická teorie odráží skutečnost, že současná města mají více center,
která vznikla buď zcela přirozeně splynutím měst, jejichž hranice se v důsledku rozvoje postupně
přibližovaly, či v důsledku působení tržních sil, kdy nová centra vznikla na zelené louce jako
přirozený důsledek přetížení infrastruktury vnitřních částí města. Jiným důvodem vzniku center na
zelené louce je také posun od prostředí diferencovaného infrastrukturními faktory (více o roli faktorů
Viturka 2011) ke struktuře ovlivněné preferencí prvků znalostní ekonomiky, na které je kladem
v současnosti značný důraz (Klímová 2012). Alternativně mohou sekundární centra vznikat jako
důsledek územního plánování, kdy do tržního mechanismu vstupuje faktor společenského užitku,
v důsledku jehož působení usiluje územní samospráva o vznik nových center se všemi souvisejícími
ekonomickými důsledky.
Obr. 4: Polycentrický model
CBD central business district
P obchodní a průmyslová zóna
BVV bydlení vyšších společenských vrstev
BVS bydlení středních společenských vrstev
BNV bydlení nižších společenských vrstev
OC obchodní centrum
TP těžký průmysl
Zdroj: Ježek, 2002 (upraveno)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
151
4. Ověření modelů využití půdy ve městě
Teoretické koncepty působí většinou velmi strnule a jsou postaveny na řadě omezení či předpokladů.
Pokud jde o prostorovou segregaci ekonomických aktivit ve městech, lze ji na konkrétních příkladech
porovnat se závěry popsaných modelů. Za tímto účelem byla vybrána města Vamberk
(Královehradecký kraj, cca 5 tis. obyv.) a Milevsko (Jihočeský kraj, cca 9 tis. obyv.). Přestože města
byla vybrána náhodně, splňují určitá kritéria. Především mají dostupný aktuální územní plán, plní
komplexní spektrum funkcí a jde o města menší velikosti (Město Vamberk, 2013; RERA (2007).
Město Vamberk leží na křižovatce silnic první třídy č. 11 a č. 14 (žluté čáry). Právě tyto komunikace
do značné míry ovlivnily rozvoj města a vytvoření stávajícího systému funkčního využití půdy.
V současnosti je veškerá tranzitní doprava přeložena díky obchvatu (silnice č. 11) z velké části mimo
město. Tím také došlo k přesunutí křižovatky se silnicí č. 14 na hranici města. Železniční trasa (fialová
čára) prochází severní částí města, není příliš vzdálena od jeho centra.
Pokud jde o rozložení funkčních zón, splňuje Vamberk do značné míry parametry Alonsova modelu.
CBD tvoří centrum služeb města, bezprostředně navazují průmyslové zóny, resp. zóny výroby a
skladování. Zóna bydlení však nenavazuje na průmysl bezprostředně, patří ji spíše východní, ale
částečně také severní a jižní část města. Pokud jde o potvrzení koncentrace příjmově odlišných skupin
obyvatelstva, jsou bytové domy (kde očekáváme spíše obyvatelstvo s nižšími příjmy) alokovány
částečně blízko centru, ale také ve vzdálenější poloze. Nové rozvojové plochy, kde lze předpokládat
příjmově nejsilnější obyvatelstvo, jsou v souladu s teorií na východním okraji katastrálního území
Vamberka. Zemědělská výroba se nachází v zóně nejvíce vzdálené od centra.
Obr. 5: Územní plán města Vamberk
Zdroj: Město Rychnov nad Kněžnou (2013)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
152
Město Milevsko leží v bezprostřední blízkosti silnice první třídy č. 19 (přerušovaná čára), které
prochází po severní, severovýchodní a východní hranici města. Železniční trasa (šedý pruh) se dotýká
města na jeho jihovýchodní hranici, nádraží leží v relativně odlehlé částí, daleko od centra města.
Při pohledu na město Milevsko lze vidět výraznou shodu rozložení ekonomických aktivit
s předpoklady Hoytova sektorového modelu. Výjimkou je pouze průmyslová výroba, která je
převážně lokalizována v blízkosti železnice a hlavní silnice (tedy na severním, SV, východním a JV
okraji města). CBD leží přímo na původní páteřní komunikaci, je tvořeno zónou služeb a smíšenou
zónou (služby a bydlení), která je významně poznamenána chybnými architektonickými rozhodnutími
z 2. poloviny 20. století. Celé CBD je pak obklopeno zónami bydlení různých úrovní, které jsou
doplněny službami (především občanská vybavenost) a rekreace (hřiště). Příjmově nejvyšší zóny lez
předpokládat zejména v rozvojových zónách na západním okraji města, ale také v pásech
vycházejících z CBD směrem k těmto rozvojovým zónám, ale také východním směrem, kde jsou
oblasti s výrazně modernizovanými rodinnými domy. Obyvatelstvo s nižšími příjmy v bytových
domech je koncentrováno částečně v SV zóně navazující na CBD a pak významně v JV zóně, které
leží mezi CBD a průmyslovou oblastí v okolí železniční trasy.
Obr. 6: Územní plán města Milevsko
Zdroj: AVIZO (2013)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
153
Závěr
Půda je specifickým faktorem. Její dominantní charakteristika, kterou je jedinečná poloha, do značné
míry předurčuje její využitelnost. Teoretické koncepty od samého počátky, kdy se půda stala objektem
zájmu vědy, si všímají jejího limitní ho množství a její ceny, kterou je renta, nebo také bid rent.
Využití půdy je relevantním způsobem popsáno Thünenovým modelem izolovaného hospodářství.
Nejvýznamnější oblastí aplikace tohoto modelu se z dnešního pohledu jeví teorie prostorové struktury
měst, jejímž základem je neoklasická ekonomická analýza a zakladatelem Alonso. Základním prvkem
alokačního mechanismu tohoto modelu je trade off mezi velikostí pozemku (ale fakticky bid rent) a
vzdáleností od centra (CBD). Alonsův model má však svá omezení, jejichž řešení nabízí sektorový
model a model polycentrický. Uvedené modely je do značné míry možné ověřit na příkladu
konkrétních měst. Město Vamberk naplňuje většinu předpokladů Alonsova modelu s tím, že zóny
nejsou rovnoměrně koncentrické. Město Milevsko naproti tomu významně koresponduje
s předpoklady Hoytova sektorového modelu, snad jen s výjimkou průmyslu odkloněného od CBD.
Literatura
[1] AVIZO. Územní plán města Milevsko. [cit. 25.4.2013] Dostupný z:
<http://www.ecpm.cz/cz/detail-uzemniho-planu/24-milevsko-uzemni-plan>.
[2] BELAJOVÁ, A., FÁZIKOVÁ, M. Regionálna ekonomika. Nitra: Slovenská poľnohospodárska
univerzita, 2005.
[3] ČADIL, J. Regionální ekonomie. Teorie a aplikace. Praha: C. H. Beck, 2010.
[4] HAMALOVÁ, M. a kol. Priestorová ekonomika. Bratislava: Ekonóm, 1996.
[5] HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 2005.
[6] HONOVÁ, I. Půda z pohledu dějin ekonomických teorií. Politická ekonomie, 6, 2009, str. 827-
841.
[7] JEŽEK, J. Prostorová a regionální ekonomika. Plzeň: Západočeská univerzita, 2002.
[8] KLÍMOVÁ, V. Znalosti jako faktor dlouhodobé konkurenceschopnosti. In Udržitelný rozvoj a
funkce moderního evropského státu. České Budějovice: Vysoká škola evropských a
regionálních studií, 2012. s. 56-61.
[9] KUCHARČÍKOVÁ, A. a kol. Efektivní výroba. Praha: CPress, 2011.
[10] MAIER, G., TÖDTLING, F. Regionálna a urbanistická ekonomika. Teória lokalizácie a
priestorová struktura. Bratislava, Elita, 1997.
[11] MAIER, K., ČTYŘOKÝ, J. Ekonomika územního rozvoje. Praha: Grada Publishing, 2000.
[12] Město Rychnov nad Kněžnou . Územní plán města Vamberk, 2013. Dostupný z:
<http://www.rychnov-city.cz/uzem_plan/vamberk_up/urban-cast.pdf>.
[13] Město Vamberk (2013). [cit. 25.4.2013] Dostupný z: <http://www.vamberk-city.cz>.
[14] RERA. Strategie rozvoje města Milevsko, 2007. [cit 25.4.2013] Dostupný z:
<http://www.rera.cz/index.php?documentID=273>.
[15] SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991.
[16] SMITH, A. Pojednání o podstatě a bohatství národů. Praha: Liberální institut, 2001.
[17] SÝKORA, L. Teoretické přístupy ke studiu města. In Sýkora, L. (ed.) Teoretické přístupy a
vybrané problémy v současné geografii. Praha: Univerzita Karlova, 1993, str. 64-99.
[18] VITURKA, M. Změny kvality podnikatelského prostředí podle českých krajů a správních
obvodů ORP v období 2001/2002 - 2006/2008. In Klimová, V., Žítek, V. (eds.) XIV.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2011. s. 19-24, 6 s. ISBN 978-80-210-5513-1.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
154
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-18
KOMPARACE DOPADU SROVNATELNÝCH INVESTIČNÍCH
AKCÍ NA ROZVOJ REGIONŮ
COMPARISON OF SIMILAR INVESTMENTS IMPACT ON
REGIONAL DEVELOPMENT
ING. PAVEL ZDRAŽIL
BC. ANETA HÝBLOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Pavel.Zdrazil@upce.cz, Aneta.Hyblova@student.upce.cz
Anotace
Zaměřením příspěvku je komparace srovnatelných investičních akcí z odvětví automobilového
průmyslu a jejich vliv na vývoj vybraných ukazatelů trhu práce a posouzení vlivu sledovaných přímých
zahraničních investic na možnost vyvolání dalších investic v daném regionu; současně také vliv
objemu investice na sledovaný vývoj. Příspěvek se zabývá regiony České republiky na úrovni okresů;
komparace je provedena na základě aktuálních dostupných dat. Výsledky komparace naznačují notně
diferencovaný vývoj jednotlivých regionů. Na základě provedené komparace je pak zřejmé, že izolace
a snaha o postihnutí specifické investiční akce je značně problematická a významnou roli hraje řada
dalších faktorů, jež na dané úrovni zkoumání není možné dostatečně postihnout. Výzkum se tak
nepřiklání k jednoznačným závěrům, ale může sloužit jako podpůrné vodítko a jako inspirace pro další
a podrobná šetření.
Klíčová slova
PZI, regionální rozvoj, trh práce, kapitál
Annotation
The aim of this paper is confrontation of comparable investment actions in automotive industry and its
impact on development of chosen labour market indicators and to check the impact of foreign direct
investments on possibility of indirect regional investments evocation; currently the impact
of investments size on regional development comparison. The paper deals the county level of Czech
regions; the comparison is based on actual available datasets. The results suggest huge differences
among development of the regions. The comparisons suggest that isolation and effort of concerning
only the specific investment action is very issuable while many further factors matters. The county
level of interest makes such factors quite intangible. So the examination determines no explicit
conclusions, but can be provide as support facility and inspiration for further and deeper research.
Key words
FDI, regional development, labour market, capital
JEL classification: R11, F21
Úvod
Přímé zahraniční investice (dále jen „PZI“) jsou bezesporu významnou součástí mezinárodního
kapitálu. Jejich objem i význam v průběhu 20. století postupně narůstal. V současnosti se vlivem stále
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
155
sílícího procesu globalizace stávají neodmyslitelnou součástí každé ekonomiky, bez ohledu na stupeň
jejího rozvoje. Proces globalizace, který lze nepochybně spojovat s inovacemi a rozvojem moderních
technologií, není spojen výlučně s průběžně probíhajícím procesem internacionalizace světového
hospodářství. Naopak je úzce svázán i s procesem transnacionalizace, jež je důvodem vzniku
vzájemných vazeb mezi účastněnými ekonomikami. „Za jeden z nejvýznamnějších faktorů
transnacionalizace je možné považovat vliv přímých zahraničních investic, jež mohou přinést výhody
oběma stranám, jak hostitelské, tak mateřské ekonomice.“ (Kraft, Kraftová, 2009) Pro hostitelskou
ekonomiku je z hlediska PZI charakteristická situace, ve které získává dodatečný kapitál,
jenž následně umožňuje účinné zapojení dalších ekonomických zdrojů, které se podílejí na zvyšování
produkce. Volba poskytovatele kapitálu z hlediska jeho alokace, vychází z racionálního úsilí
o dosažení co nejvyšší míry zhodnocení.
Společně s významem PZI, roste také pozornost, která je zmíněné problematice věnována. PZI jsou
považovány za významný ukazatel budoucího ekonomického vývoje každého národního hospodářství,
ale také za podstatný stimul pro jeho další rozvoj. PZI ovšem nepůsobí pouze na úrovni národního
hospodářství, jejich vliv lze spatřovat rovněž na úrovni individuálních regionů. Není tedy žádným
překvapením, že většina územních celků se snaží prostřednictvím své aktivní politiky přilákat
zahraniční investory pomocí rozličných subvencí či daňových úlev, jednoduše řečeno - ve formě
investičních pobídek. Vychází přitom z předpokladu, že PZI přinesou hostitelské ekonomice vyšší
produkci, nižší nezaměstnanost, transfer technologií a know-how, ale i další pozitivní efekty.
Nutno podotknout, že PZI nejsou pouze výsledkem politiky, stejně tak „regionální specializaci lze
považovat za jeden ze zásadních faktorů pří rozhodování o lokalizaci PZI.“ (Dimitropoulou, McCann,
Burke, 2013) Nedílnou součástí PZI jsou však i efekty pro hostitelskou zemi vesměs negativní,
zároveň však více či méně pozitivní pro mateřskou ekonomiku investora – lze uvést kupříkladu
snížení konkurenceschopnosti hostitelské ekonomiky nebo repatriaci zisku.
Českou republiku lze na poli zahraničních investic považovat za relativně „čerstvého rekruta“.
Z politických a ekonomických důvodů se zde totiž začaly PZI prosazovat až od počátku 90. let
dvacátého století, tedy se značným zpožděním oproti zbytku vyspělého světa. Prvotní příliv
zahraničního kapitálu byl převážně spojen s procesem budování konkurenceschopné tržní ekonomiky
a privatizací státního majetku. Prvotní struktura PZI v ČR byla formována téměř výhradně z investic
do základního kapitálu. S postupem času se však tato struktura měnila a v současné době zastává
výraznou roli i reinvestovaný zisk. „V roce 2010 byl celkový objem PZI v ČR cca 2,4 bilionů Kč,
z čehož 53 % bylo alokováno v základním kapitálu, 38 % v reinvestovaném zisku a cca 9 % v ostatním
kapitálu.“ (ČNB, 2012) Současně lze hovořit i o kvalitativním posunu PZI do odvětví s vyšší
přidanou hodnotou, jež znamená jednak vyšší požadavky na kvalifikaci pracovní síly, ale i rychlejší
prosazování inovací a s nimi související zvyšování konkurenceschopnosti.
1. Cíl a metodika výzkumu
Cílem tohoto příspěvku je na základě vybraných ekonomických ukazatelů komparovat, zda
 srovnatelné investiční akce, uskutečněné prostřednictvím PZI, mají srovnatelné dopady
na vývoj regionů, do nichž byly investice situovány;
 objem investice má významný vliv na tento vývoj.
Zaměřením výzkumu je studování účinků investic na co možná nejnižší regionální úrovni, kde lze
předpokládat signifikantní působení investice na monitorované ukazatele. Vzhledem k dostupnosti
relevantních údajů byla proto jako oblast zájmu pro tento příspěvek zvolena úroveň českých okresů,
pod pojmem region tedy bude pro potřeby tohoto příspěvku chápán okres. V případě posuzování
dopadů na úrovni krajů, by bylo možné postihnout analyzovanou problematiku prostřednictvím více
relevantních ekonomických ukazatelů, které jsou na této úrovni vykazovány. Na druhou stranu by ale
bylo obtížnější posuzovat efekt dané investiční akce, poněvadž kraje představují rozsáhlejší územní
celky, kde lze předpokládat větší množství souběžných investičních akcí, ale také výraznější působení
dalších faktorů, které znemožňují izolovat efekt konkrétní investiční akce.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
156
Za srovnatelné budou považovány takové investiční akce, jež směřovaly do stejného odvětví a jejichž
plánovaná výše investice se lišila maximálně o 20 %; současně by měl být co možná nejbližší počet
plánovaných pracovních míst a termín jejich realizace. Na základě uvedeného byly pro komparaci
vybrány dvě „vzájemně srovnatelné“ dvojice investičních akcí z oblasti automobilového průmyslu.
V prvním případě se jedná o dvojici společností, které se přímo zabývají výrobou motorových vozidel
(CZ-NACE 29). Konkrétně Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o. (dále jen „Hyundai“) a Toyota
Peugeot Citroën Automobile Czech, s.r.o. (dále jen „TPCA“). Tato dvojice současně představuje
jedny z nejvyšších PZI v novodobé historii České republiky. Druhá dvojice je tvořena společnostmi
o poznání menšími, které nejsou zaměřeny přímo na výrobu automobilů, ale na výrobu komponent
pro automobilový průmysl, nutno podotknout, že v době svého vzniku se, co do objemu, tyto PZI
rovněž řadily k jedněm z nejvyšších v ČR. Konkrétně se jedná o společnosti Nemak Czech Republic
s.r.o. (dále jen „Nemak“) a DENSO MANUFACTURING CZECH s.r.o. (dále jen „Denso“).
Základní informace o všech vybraných investičních akcích zobrazuje Tab. 1.
Tab. 1: Investiční akce
Investor Hyundai TPCA Nemak Denso
Mateřská země Jižní Korea Japonsko/Francie Mexiko Japonsko
Plánovaná výše
(mil. Kč)
30 000 29 787 11 361 9 575
Plánovaná
pracovní místa
3 000 3 000 1 361 936
Zahájení 2006 2002 2000 2001
Zahájení
provozu
11/2008 02/2005 2003 2003
Okres Frýdek-Místek Kolín Most Liberec
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat CzechInvest, 2012
Analyzovány budou účinky investičních akcí na ukazatele charakterizující situaci na trhu práce,
která je dozajista jedním ze stěžejních faktorů ovlivňujících rozvoj regionů. Dále bude zkoumán
dopad na budoucí vývoj PZI v regionu, jež mohou přispět ke zvyšování kapitálové síly regionu.
Dvojice investičních akcí budou komparovány z hlediska jejich dopadů na vybrané ukazatele trhu
práce – míru nezaměstnanosti a počet uchazečů na jedno volné pracovní místo. Pod drobnohled se pak
dostane i posouzení vlivu sledovaných PZI na možnost evokace dalších PZI v daném regionu a tedy
jejich potenciální příspěvek k formování kapitálové síly regionu. Nedostupnost souboru dalších
obvykle analyzovaných ekonomických ukazatelů na sledované regionální úrovni bohužel znemožňuje
provedení podrobnější analýzy dané problematiky. Za výchozí zdroje údajů byly pro tuto komparaci
zvoleny databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ, 2013) a České národní banky (ČNB 2013).
2. Výsledky a diskuze
Zhodnocení komparace dopadu srovnatelných investičních akcí na rozvoj regionů je členěno do dvou
logických celků – dopady PZI na trh práce a posouzení vlivu sledovaných investic na možnost
vyvolání dalších PZI.
2.1. Dopady PZI na regionální trhy práce
Nové pracovní příležitosti nemusí nutně vést ke snižování regionální nezaměstnanosti, mohou být
spojeny s přílivem pracovní síly z regionů okolních, ale i omezováním produkce případných
konkurentů − znamenající naopak zánik některých pozic. Na druhou stranu ale mohou současně
vyvolat vznik dalších pracovních míst spojených se zvýšením spotřeby v daném regionu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
157
Vývoj míry registrované nezaměstnanosti sledovaných regionů je zachycen v Tab. 2. V tabulce jsou
pro představu zachyceny i průměrné hodnoty celé ČR, stínovanými poli jsou navíc zvýrazněny i roky
zahájení jednotlivých investičních akcí (italika) a zahájení jejich provozu (tučně).
Tab. 2: Míra nezaměstnanosti ve sledovaných regionech (v %)
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Ø ČR 8,8 8,9 9,8 10,3 10,3 8,9 7,7 6,0 6,0 9,2 9,6 8,6
Frýdek-Místek 14,3 14,1 14,7 15,2 15,3 12,1 10,5 7,9 5,9 9,8 9,5 8,1
Kolín 9,8 9,7 9,9 10,2 9,3 7,9 6,1 5,5 6,2 9,1 10,4 9,9
Most 21,5 21,3 21,7 23,5 23,8 21,2 19,5 15,5 13,1 16,4 16,5 15,6
Liberec 7,3 8,2 9,1 10,4 9,2 8,2 7,5 6,0 6,7 10,2 10,1 9,0
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ, 2013
Při porovnání efektu obou investičních akcí na trhy práce sledovaných regionů, lze na základě dat
uvažovat o investici Hyundai jako o investici úspěšnější. Míra nezaměstnanosti v okresu FrýdekMístek
byla před realizací PZI zhruba o 5 procentních bodů (dále jen „p. b.“), tj. z celkového pohledu
cca o 50 % vyšší než činil průměr ČR. Od zahájení výroby se míra nezaměstnanosti okresu pohybuje
okolo republikového průměru a ke konci roku 2011 byla míra nezaměstnanosti v okresu FrýdekMístek
o 0,5 p. b. nižší než průměr ČR. Přestože krátkodobě měla investice TPCA pozitivní dopad
na trh práce okresu Kolín a snížila míru nezaměstnanosti okresu na několik let pod průměr ČR,
v delším časovém horizontu efekt této investice na trh práce není jednoznačně prokazatelný. Okres
Kolín pět let před zahájením výroby TPCA vykazoval ve srovnání s průměrem ČR podobnou míru
nezaměstnanosti jako ke konci roku 2011, tj. po šesti letech od zahájení produkce investora (v roce
2000 o 1 p. b. vyšší a v roce 2011 o 1,3 p. b. vyšší než průměr ČR). Jednou z příčin horších výsledků
TPCA bude pravděpodobně nejen vliv ekonomické krize a omezení počtu zaměstnanců ve firmě,
ale svou roli může sehrát i samotný vstup konkurenční investice Hyundai na území ČR, stejně tak
i další významná investice ve stejném odvětví v lokalitě slovenské Žiliny od investora KIA.
Na základě výše popsaných skutečností a při porovnání obou investičních akcí se lze domnívat,
že efekty investice Hyundai jsou i v době ekonomické krize příznivé a působí jako brzdící element,
díky němuž se míra nezaměstnanosti nezvyšuje tak signifikantně, jak by tomu mohlo být bez ní.
Nabízí se však otázka, jak se investice Hyundai v regionu Frýdek-Místek bude vyvíjet v letech
následujících, investice TPCA se totiž v prvních letech také jevila jako poměrně úspěšná,
nicméně s delším časovým odstupem se na první pohled jeví jako spíše irelevantní.
V případě dvojice investic menšího rozsahu není bezprostřední dopad na regionální trh práce znatelný,
přestože obě akce bezesporu vytváří několik stovek pracovních míst. V prvních letech je sice vývoj
hodnot příznivý a je spojen s poklesem míry nezaměstnanosti, není však intenzivnější, nežli tomu je
v případě průměrných hodnot celé ČR. Z dlouhodobého hlediska rovněž není dopad investic znatelný.
Příčinou může být jak nabírání zaměstnanců jiných podniků, tak omezování výroby konkurenčních
firem, ale i migrace pracovních sil mezi regiony. Nutno také podotknout, že počínaje rokem 2005 je
uplatňována nová metodika výpočtu míry nezaměstnanosti, v jejímž důsledku jsou vykazované
hodnoty v letech následujících nepatrně nižší. Vykazované hodnoty celé časové řady tak nelze
považovat za konzistentní.
Při pohledu na Tab. 2 je bezesporu zajímavý i trend poklesu míry nezaměstnanosti v regionu Most,
který se ze začátku milénia jevil díky velmi vysoké míře nezaměstnanosti jako značně problémový.
Přestože na konci sledovaného období se stále jedná o region s vysokou měrou nezaměstnanosti,
je tato o poznání nižší než v letech předcházejících. Nabízí se otázka, co tuto změnu zapříčinilo?
Jedná se skutečně o pokles nezaměstnanosti nebo došlo k přemístění části obyvatelstva do sféry
zaměstnanosti neregistrované?
Dále byl analýze podroben vývoj počtu uchazečů na jedno volné pracovní místo, údaje jsou zachyceny
v Tab. 3, opět s průměrem ČR, označením let zahájení investice (italika) a zahájení provozu (tučně).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
158
Tab. 3: Počet uchazečů na jedno volné pracovních místo ve sledovaných regionech
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Ø ČR 8,8 8,9 12,7 13,5 10,6 9,8 4,8 2,5 3,9 17,4 18,2 14,2
Frýdek-Místek - 32,1 31,3 34,2 55,9 20,9 12,6 6,2 4,8 16,2 26,2 18,8
Kolín 8,0 8,8 13,7 11,9 10,2 7,2 4,5 3,0 5,5 24,3 32,0 20,2
Most - 51,0 57,6 54,1 53,1 51,7 18,7 8,7 10,0 44,6 40,0 31,7
Liberec - 8,4 10,2 9,5 5,7 6,3 4,4 2,4 5,2 17,0 13,8 10,5
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ, 2013
Jak je možné tušit na základě komparace předchozího ukazatele, před realizací investic byla situace
na trzích práce, i z hlediska ukazatele počet uchazečů na 1 volné pracovní místo (dál jen „1 místo“)
regionů značně rozdílná. Zatímco okres Kolín se v počtu uchazečů na 1 místo pohyboval okolo
republikového průměru, okres Frýdek-Místek dosahoval výrazně horších hodnot. V roce 2004 byl
počet uchazečů na 1 místo více než pětkrát vyšší, než činil průměr ČR. Investice TPCA v okrese Kolín
přispěla v roce zahájení provozu (2005) k znatelnému poklesu hodnoty ukazatele, jehož trend byl
i v letech následujících klesající. V letech 2006 a 2007 se však již nejednalo o hodnoty, které by byly
výrazně nižší, nežli činil průměr ČR. Od roku 2009 pak hodnoty ukazatele strmě rostly vysoko
nad republikový průměr. Situace v okrese Frýdek-Místek rovněž signalizuje pozitivní dopad investice
na hodnotu ukazatele, od roku zahájení po rok provozu došlo k poklesu hodnoty o 7,8 bodu – tuto
skutečnost lze však přičítat i ekonomické situaci, ježto pokles byl zaznamenán i u průměrných hodnot
za celou ČR. Pokles počtu uchazečů na 1 volné místo je v případě investice Hyundai výraznější.
V roce zahájení provozu (2008) dokonce připadalo v okrese Frýdek-Místek na 1 volné místo pouze
4,8 uchazečů, což je v porovnání s rokem 2004 o více než 50 uchazečů méně – samozřejmě se nelze
domnívat, že by toto byla pouze zásluha sledované investice. Přestože v roce 2009 ukazatel vlivem
ekonomické krize vzrostl, zůstává okres Frýdek-Místek pod republikovým průměrem – tedy vývoj
stavu regionu, ovlivněný i investicí, lze hodnotit jasně pozitivně. Zjištění u dvojice menších investic
jsou opět značně nejasná. Hodnoty ukazatele okresu Most mají sice klesající tendence, tyto tendence
nejsou však příliš intenzivní a vzhledem k tendencím celé ČR je spíše vhodné o nich uvažovat jako
o důsledku, pro ekonomiku pozitivní fáze hospodářského cyklu. V regionu Liberec je sice v období
bezprostředně po zahájení provozu patrný výrazný pokles ukazatele, cca o 40 %, nicméně v dalších
letech se opět jedná spíše o analogii k vývoji průměrných hodnot ČR. Lze se tedy domnívat, že pokud
investice Denso výraznější vliv na počet uchazečů na 1 místo měla, pak byl pouze krátkodobý.
2.2. Dopady PZI na stav zahraničního kapitálu v regionech
Zda sledované investiční akce motivovaly další investory k alokaci zdrojů do příslušných regionů,
lze dedukovat od vývoje zahraničního kapitálu v daném regionu. Při posuzování stanovené
problematiky se však vyskytl problém s prokazatelností efektu vyvolávaného PZI na evokaci dalších
PZI. Údaje o stavech PZI na sledované úrovni regionů jsou vykazovány jako saldo přílivu a odlivu
zahraničního kapitálu. Nutno též podotknout, že vykazované hodnoty nezahrnují pouze investice
do základního kapitálu, ale součástí jsou také reinvestované zisky a ostatní kapitál. Následující
analýza tedy může působit částečně povrchně a pro vymezení pevného názoru sloužit rozhodně
nemůže. Nicméně může sloužit jako podpůrné orientační vodítko pro posouzení sledované
problematiky. Vývoj stavu zahraničního kapitálu a z něj vyčleněného základního kapitálu ve
sledovaných regionech je vyobrazen v Tab. 4 a Tab. 5. V tabulce jsou opět stínovány roky zahájení
investice (italika) a roky zahájení provozu (tučně). U investice Hyundai byla investice formálně
zahájena v jiném regionu a k přesunu sídla do sledovaného regionu došlo až v roce 2009, jako rok
zahájení je tedy formálně uveden až rok 2009. Podobná situace nastala i u investice Nemak – okres
Most, která byla formálně zahájena v jiném regionu, v tabulce je proto vyznačen až rok přemístění
investice do regionu Most, který je shodný s rokem zahájení provozu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
159
Tab. 4: Stav zahraničního kapitálu ve sledovaných regionech (v milionech Kč)
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Frýdek-
Místek
3056 2839 7070 7434 9810 17661 9526 24208 18434 19432 20921
Kolín 2958 3627 7065 14552 9125 6441 15292 18253 15904 19453 12912
Most 25434 26032 30211 20245 23635 12351 15112 42352 41527 38513 35399
Liberec 5585 7395 8361 11842 10606 11087 10388 12749 18844 15500 16687
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČNB, 2012
Tab. 5: Stav zahraničního základního kapitálu ve sledovaných regionech (v milionech Kč)
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Frýdek-
Místek
2465 2467 4902 4819 5079 9502 4132 5178 5785 6558 6303
Kolín 1058 1470 3777 11062 11018 14269 14461 14403 10051 10511 10577
Most 19152 19027 16363 13319 14468 7377 6034 31686 8716 10494 10407
Liberec 4457 5605 6667 7485 7193 7537 10996 10689 15112 14532 14569
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČNB, 2012
Společnost TPCA byla založena v roce 2002 se základním kapitálem ve výši 2 mld. Kč a v roce 2003
došlo k jeho navýšení na 9,5 mld. Kč. Investice TPCA se projevila v růstu zahraničního kapitálu
v okrese v obou letech, v roce 2003 vzrostl stav zahraničního základní kapitálu více jak 6,5 krát oproti
roku 2001. Další nárůst kapitálu lze zaznamenat v roce 2005, kdy byla v TPCA spuštěna výroba.
Tento 30% nárůst zahraničního kapitálu lze z části jistě přisuzovat vlivu doprovodných investic. Až do
roku 2007 investice TPCA přispěla k udržení zahraničního kapitálu v regionu, v roce 2008 došlo
k výraznějšímu odlivu kapitálu, což lze přičítat vlivu finanční krize, ale i snížení základního kapitálu
TPCA na 5,1 mld. Kč. Při pohledu na vývoj celkové výše PZI v okresu Kolín je patrné, že díky
pohybu reinvestovaného zisku a závazků, dochází k výrazným výkyvům. U investice Hyundai je
nutné vypořádat se s problémem, a to vykazováním investice podle oficiálního sídla firmy, a nikoli
podle faktické lokalizace podniku. Hyundai byla založena v roce 2006 se sídlem v Ostravě a
základním vkladem ve výši 13,9 mld. Kč, tato investice byla započítána do objemu zahraničního
kapitálu v okrese Ostrava-město a objem PZI se v tomto okresu meziročně více než zdvojnásobil.
Investice Hyundai se tak do objemu PZI v okrese Frýdek-Místek přímo nepromítla. Od roku 2006
dochází k nárůstu zahraničního základního kapitálu v okresu, k čemuž mohla přispět investice
Hyundai nalákáním dalších investorů. V roce 2009 došlo k přemístění sídla společnosti z Ostravy do
okresu Frýdek-Místek, nicméně na základě publikovaných statistik není patrné, že by došlo k
započtení investice do okresu Frýdek-Místek, ježto zahraniční základní kapitál činil v roce 2008 5,8
mld. Kč a v roce 2009 6,6 mld. Kč. Stejně tak odečtení investice z okresu Ostrava-město, kde
zahraniční základní kapitál dosahoval v roce 2008 74 mld. a v roce 2009 77 mld. Kč, se nejeví býti
patrným.
Menší vzájemně porovnávané investice Denso a Nemak jsou typickým příkladem dodavatelských
firem automobilového průmyslu, které lokalizovaly svoji výrobu v České republice, neboť dodávají
značnou část své produkce nedalekým automobilkám (Škoda, TPCA, Hyundai, ale také podnikům
v Německu či na Slovensku). Denso byla založena v roce 2001 se základním vkladem 3,4 mld. Kč,
v průběhu následujících let však byla investice průběžně navyšována. Ač tedy investice mohla mít
pozitivní vliv na potenciální příliv dalších PZI do regionu, nelze tuto domněnku prostřednictvím
zvoleného způsobu zkoumání dostatečným způsobem verifikovat. Taková analýza by si vyžadovala
využití sofistikovanějších statistických metod. Druhý případ - okres Most, se dlouhodobě pohybuje
okolo desáté příčky mezi okresy, z hlediska přílivu PZI. Jedná se tedy o region, v němž je stav PZI
relativně vysoký. Území okresu patří k průmyslové oblasti s povrchovou těžbou uhlí a chemickým
průmyslem. Těžební a chemické podniky prošly v 90. letech procesem privatizace a stále u nich
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
160
dochází k častým fúzím, akvizicím i odštěpením, které vedou ke kolísání objemu zahraničního
kapitálu v regionu. Díky tomu lze jen obtížně odhalit vliv jedné, navíc „menší“, investiční akce
na potenciální evokaci dalších investic v daném regionu.
Závěr
Jedním z nejvýznamnějších předpokládaných pozitivních efektů PZI bylo vytvoření nových
pracovních míst a s ním související přispění ke snižování nezaměstnanosti. Efektem PZI navíc může
být přilákání dalších investorů do regionu. Investoři Hyundai i TPCA shodně deklarovali vznik
nejméně 3 tis. pracovních míst ve vlastní režii, spolu s předpokladem vzniku dalších několika stovek
až tisíc pracovních míst u dodavatelských firem a v návazných službách. Signifikanci tohoto účinku
lze v případě uvedených investic předpokládat, zvláště pak s přihlédnutím k úmyslně vybraným
investičním akcím ze sektoru automobilového průmyslu (CZ-NACE 29). Subjekty v dotčeném
odvětví odebírají za účelem vykonávání své činnosti značné množství komponent a řada dodavatelů
je, v logické snaze o minimalizaci přepravních nákladů a s ním souvisejícím zvýšením své
konkurenceschopnosti, při významné investiční akci následuje. Takováto „injekce pozitivního vlivu“
by se na sledované regionální úrovni měla projevit. Vzhledem ke snaze o izolování efektu konkrétní
investiční akce, s tím související co nejužší vymezení regionu, a následné komparaci pouze dvojic
regionů, v nichž je situována sledovaná investiční akce, není možné zcela postihnout skutečnost,
kdy se potenciální evokované investice neprojeví přímo v monitorovaném regionu, ale projeví
se kupříkladu v regionu sousedním.
Komparace dopadů srovnatelných investičních akcí na regionální trh práce nepřinesla jednoznačné
závěry. Zatímco v případě okresu Kolín se investice TPCA jevila zprvu jako jasně přínosná
a krátkodobě skokově vychýlila ukazatele trhu práce pozitivním směrem, s odstupem nelze hovořit
o udržitelné změně, která byla před zahájením šetření předpokládána. U druhé z komparovaných
investičních akcí, tedy Hyundai v regionu Frýdek-Místek se investice jeví jako úspěšnější a v době
nastupující ekonomické krize za brzdící faktor negativního vývoje regionálních ukazatelů trhu práce.
Nutno však podotknout, že investice Hyundai byla zahájena později než TPCA, a proto není
vyloučeno, že v následujících letech bude její aktuálně pozitivní hodnocení nutno zrevidovat.
Při komparaci dvojice menších investičních akcí − Denso a Nemak − v regionech Liberec a Most,
byl zjištěný dopad na vývoj regionálních ukazatelů trhu práce jen krátkodobý či vůbec nebyl patrný.
Přestože tyto investice bezpochyby vytvořily stovky pracovních míst, nebyly ve vývoji regionálních
ukazatelů trhu práce zjištěny výrazné změny. Příčinu těchto prakticky nepostřehnutelných nuancí lze
spatřovat jednak v migraci pracovních sil z jiných regionů, fluktuaci zaměstnanců ostatních podniků,
ale i omezování výroby a s ním související rušení pracovních pozic u konkurenčních podniků.
Možno tedy pouze spekulovat, do jaké míry, či zda vůbec, investice nějaký významný pozitivní vliv
na vývoj regionu, z hlediska trhu práce, měly.
Šetření v oblasti vlivu zahraniční investiční akce na evokaci přílivu dodatečného zahraničního kapitálu
v regionu není tak triviální záležitostí, jak se může na první pohled zdát. Lze podle něj sice dospět
k určitým poznáním, nicméně vzhledem ke způsobu vykazování dané metodiky a specifičnosti
vybraných regionů, ale i řadě dalších faktorů, které výši zahraničního kapitálu v regionu významně
ovlivňují, by nebylo žádoucí zaujímat jednoznačná stanoviska. Přestože investiční akce jistě přilákaly
i další investice, ty nebyly vždy lokalizovány v identickém regionu (okresu) – nejsou tedy
ve vykazovaných statistikách zachyceny a není tedy možné je zohlednit. Nicméně, přes všechny tyto
výhrady byla analýza provedena. Tato analýza vliv PZI na evokaci dodatečného zahraničního kapitálu
v regionu neprokázala, což nelze, vzhledem k řečenému, označit za překvapující zjištění.
Souhrnně lze konstatovat, že posuzování vlivu PZI na vývoj regionů na úrovni okresů je úkolem
svízelným. Šetření této oblasti vyvolalo více otázek než odpovědí, proto by bylo nanejvýš vhodné
podrobit zmíněnou problematiku následnému širšímu a intenzivnějšímu zkoumání.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
161
Literatura
[1] CZECHINVEST. Projekty agentury CzechInvest [online]. 2012 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z:
<http://www.czechinvest.org/data/files/3-udulene-investicni-pobidky-web-1438-cz.xls>.
[2] ČNB. Přímé zahraniční investice 1998 - 2011 [online]. 2012 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z:
<http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/index.html>.
[3] ČSÚ. Regionální časové řady [online]. 2013 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/regionalni_casove_rady>.
[4] DIMITROPOULOU, D., MCCANN, P., BURKE, S. The determinants of the location of foreign
direct investment in UK regions. In Applied Economics, 2013, vol. 45, no. 27, pp. 3863-3862.
ISSN 1466-4283.
[5] KRAFT, J., KRAFTOVÁ, I. The influence of globalization on market structure and competitive
advantage of selected economies. In 3rd Central European Conference in Regional Science. 2nd
ed. Košice: Technical University of Košice, Faculty of Economics, 2009, s. 531-546. ISBN 978-
80-553-0329-1.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGFES01/2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
162
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-19
STAV PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ A ICH
VPLYV NA TRVALO UDRŽATEĽNÝ ROZVOJ REGIÓNOV
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
STOCK OF FOREIGN DIRECT INVESTMENT AND ITS IMPACT ON
THE SUSTAINABLE DEVELOPMENT OF THE REGIONS IN THE
SLOVAK REPUBLIC
DOC. ING. RASTISLAV KOTULIČ, PHD. 1
DOC. ING. PETER ADAMIŠIN, PHD. 2
ING. IVANA VOZÁROVÁ 1
1
Katedra ekonómie a ekonomiky
2
Katedra environmentálneho manažmentu
Fakulta manažmentu
Prešovská univerzita v Prešove
1
Department of Economic Sciences and Economy
2
Department of Environmental Management
Faculty of Management
University of Presov in Presov
17. novembra 1, 080 01 Prešov, Slovakia
E-mail: rastislav.kotulic@unipo.sk, peter.adamisin@unipo.sk, ivana.vozarova@smail.unipo.sk
Anotácia
Priame zahraničné investície nadobúdajú na svojom význame a to najmä v oblasti miestneho
a regionálneho rozvoja. Ich pozitívny vplyv sa prejavuje tak na miestnej ako aj na národnej úrovni.
Hospodárska politika mnohých štátov, vrátane Slovenska, sa prikláňa k aktívnej podpore investorov
prostredníctvom investičných stimulov. Aj keď medzinárodné dohody v princípe nedovoľujú
diskrimináciu zahraničných alebo domácich investorov, rozdielne zaobchádzanie často vyplýva z
nastavených kritérií, ktoré musí investor splniť, aby sa k týmto stimulom dostal. Cieľom príspevku je
zhodnotiť stav priamych zahraničných investícii a regionálneho hrubého domáceho produktu na
obyvateľa a poukázať tak na regionálnu ekonomickú divergenciu v Slovenskej republike.
Predpokladáme, že rozdielny regionálny stav priamych zahraničných investícii bude mať výrazný
vplyv na ekonomickú diferenciáciu regiónov v Slovenskej republike. Analýza tento náš predpoklad
potvrdila.
Kľúčové slová
Priame zahraničné investície (PZI), regionálny HDP na obyvateľa, región NUTS III
Annotation
The foreign direct investment to acquire its significance, especially in the field of local and regional
development. Their positive impact is reflected at the local as well as at the national level. The
economic policy of many states, including Slovakia, is inclined to the active support of the investors
through the investment incentives. Although the international agreements in principle do not allow
discrimination of foreign or domestic investors, the different treatment often clear from the set of
criteria that an investor must meet in order to receive these incentives. The aim of the contribution is
to assess the stock of the foreign direct investment and regional gross domestic product per capita and
to point out the regional economic divergence in the Slovak Republic. We assume that the different
regional stock of the foreign direct investment will have a significant influence on the economic
differences of the regions in the Slovak Republic. This analysis confirmed our assumption.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
163
Key words
Foreign direct investment (FDI), regional GDP per capita, region NUTS III
JEL Classification: R15, R58
Úvod
Priame zahraničné investície nadobúdajú na svojom význame a to najmä v oblasti miestneho
a regionálneho rozvoja. Ich pozitívny vplyv sa prejavuje tak na miestnej ako aj na národnej úrovni. Sú
prostriedkom zabezpečujúcim transfer technológii, zvyšujú zamestnanosť a tiež prispievajú
k zvyšovaniu kvality pracovnej sily. Pre regióny sú priame zahraničné investície veľmi dôležité a v
súčasnosti sa z dôvodu objavujúcich sa obáv straty príslušného investora dáva do popredia pojem
„After Care“, ktorý predstavuje akúsi starostlivosť o investora pôsobiaceho v danom regióne. Medzi
najdôležitejšie nástroje v oblasti starostlivosti o investora patrí podpora kooperácie s miestnymi
prípadne regionálnymi firmami a zvýšenie subdodávok, podpora výskumu a vývoja, pomoc pri riešení
administratívnych problémov, zvyšovanie komfortu investorov v sociálnej oblasti, pomoc v oblasti
rozvoja ľudských zdrojov, podpora pri rozširovaní výrobných kapacít (Ježek – Ježková, 2011).
Priame zahraničné investície možno diferencovať na základe spôsobu vstupu do krajiny. Veľmi
atraktívnym vstupom pre investora je „Green Field“, kedy investor buduje závod na pozemku a spája
sa s ním mnoho výhod poskytovaných hospodárskou politikou domácej krajiny. Ako motivačné
faktory vystupujú napríklad daňové úľavy a mnoho iných ekonomických výhod. V prípade „Brown
Field“ dochádza k odkúpeniu už existujúceho podniku, ktorý spĺňa požiadavky investora, tak
kapacitné ako aj iné. Investor následne využíva technológiu už existujúcu, alebo zavádza vlastnú s
možnosťou zvýšenia kapacít a následného expandovania. Veľmi populárnym spôsobom vstupu je
„Joint Venture“, kde dochádza k využívaniu pozitív oboch zúčastnených strán. Na jednej z nich
vystupuje domáci podnik so svojimi skúsenosťami a na strane druhej zahraničný, ktorý disponuje
kapitálovou silou, vyspelou technológiou a znalosťami. Obe spoločnosti vyťažujú z vytvoreného
zisku, prostredníctvom ktorého tiež môžu pokryť prípadné straty. Medzi ďalšie spôsoby radíme
akvizície, fúzie a rôzne druhy manažérskych a licenčných zmlúv (Hečková – Chapčáková, 2010).
Hospodárska politika mnohých štátov, vrátane Slovenska, sa prikláňa k aktívnej podpore investorov
prostredníctvom investičných stimulov. Aj keď medzinárodné dohody v princípe nedovoľujú
diskrimináciu zahraničných alebo domácich investorov, rozdielne zaobchádzanie často vyplýva z
nastavených kritérií, ktoré musí investor splniť, aby sa k týmto stimulom dostal. V Slovenskej
republike prevažujú malé a stredné podniky, pričom často nemôžu splniť kritérium minimálneho
objemu investície, a tak sú to najčastejšie zahraniční investori, ktorí majú z investičných stimulov
prospech (Kincl, 2003).
Ako mnohí zástancovia priamych zahraničných investícií, aj zástancovia stimulov poukazujú
predovšetkým na pozitíva s nimi súvisiace. Medzi hlavné radia hlavne vytváranie pracovných miest,
alebo spillover efekty, ako aj zlepšovanie podnikateľského prostredia. Nájdu sa však aj takí, ktorí
vyjadrujú svoj negatívny postoj k poskytovaniu stimulov. Argumentujú predovšetkým zvýšením
nárokov kladených na verejné financie a zaťažovanie verejných rozpočtov a negatívne hodnotia aj
postoj vlády, ktorá tieto stimuly poskytuje a tým vlastne diskriminuje domácich podnikateľov, ktorí ak
chcú získať tieto stimuly, musia vynaložiť určitú zákonom stanovenú prvotnú investíciu, ktorú vo
väčšine prípadov nie sú schopní zabezpečiť (Karpat, 2010).
Mnohé doposiaľ hodnotené dimenzie rozvoja či rastu, začali byť v poslednom období dopĺňané aj
o environmentálny aspekt a o sféru trvalo udržateľného rozvoja (Huttmanová – Synčáková, 2009).
Materiál a metóda
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
164
Cieľom príspevku je zhodnotiť stav priamych zahraničných investícii a regionálneho hrubého
domáceho produktu na obyvateľa a poukázať tak na regionálnu ekonomickú divergenciu v Slovenskej
republike. Z obsahového hľadiska článok analyzuje stav priamych zahraničných investícii
a regionálneho hrubého domáceho produktu na obyvateľa na Slovensku pomocou metód zhlukovej
analýzy. Zdokumentovaním stavu priamych zahraničných investícií a regionálneho hrubého
domáceho produktu na obyvateľa v sledovanom období prispejeme k objasneniu diferenciácie
regionálneho rozvoja na Slovensku na úrovni NUTS III. Predpokladáme, že rozdielny regionálny stav
priamych zahraničných investícii bude mať výrazný vplyv na ekonomickú diferenciáciu regiónov
v Slovenskej republike.
Pri hodnotiacom procese boli využité štandardné matematicko-štatistické vzťahy a numerické
výpočty. Spracovanie analýz sme realizovali v prostredí softvéru STATISTICA 10. Údaje pre analýzu
boli získané z oficiálne dostupných zdrojov Národnej banky Slovenska (NBS) a Štatistického úradu
Slovenskej republiky (ŠÚ SR) za sledované obdobie rokov 2004 – 2009.
Výsledky a diskusia
Podľa údajov Národnej banky Slovenska sú najvyššie hodnoty priamych zahraničných investícií
hlavne z krajín Európskej únie a to v poradí z Holandska, Rakúska, Nemecka, Talianska, Českej
republiky, Maďarska, Francúzka, Belgicka a Luxemburska. Medzi najväčších svetových investorov
radíme spoločnosti prichádzajúce hlavne z USA prostredníctvom spoločností sídliacich zväčša
v Holandsku a ide o podniky ako US Steel, Dell, Whirlpool, IBM, HP, Johnson Controls, z Nemecka
ako podniky Siemens, Volkswagen, T-Systems, z Francúzka PSA Peugeot Citroen, Alcatel. Ďalej sú
to spoločnosti pôvodom z Ázie, ako napríklad Yazaki, Tisui Sumitomo, Sony, Panasonic, Samsung,
Kia Motors, Hyundai Mobis a iné (Rottiersová, 2013). Najväčšie hodnoty stavu priamych
zahraničných investícií zaznamenalo odvetvie služieb a priemyselnej výroby. Všetky tieto investičné
projekty majú nezanedbateľný vplyv na regionálny rozvoj a výsledný ekonomický rast krajiny, čo
následne potvrdzuje aj naša analýza .
Tab. 1: Stav priamych zahraničných investícii za kraje SR (v tis. EUR)
Názov / Rok 2004 2005 2006 2 007 2008 2009
SLOVENSKÁ REPUBLIKA 16 068 283 19 968 325 25 517 331 29 057 987 36 226 447 36 469 023
Bratislavský kraj (BA) 10 501 894 11 539 044 16 021 883 17 912 606 23 879 092 24 169 988
Trnavský kraj (TT) 1 445 521 3 538 194 2 804 454 2 960 833 3 251 024 3 439 328
Trenčiansky kraj (TN) 742 456 908 549 1 060 736 1 401 266 1 628 475 1 734 913
Nitriansky kraj (NR) 477 546 537 518 1 025 106 1 165 231 1 399 116 1 467 286
Žilinský kraj (ZA) 729 303 1 028 403 1 433 639 1 991 923 2 195 419 2 078 715
Banskobystrický kraj (BB) 391 070 407 900 519 696 756 268 876 524 891 499
Prešovský kraj (PO) 230 503 237 956 246 042 223 320 363 904 425 039
Košický kraj (KE) 1 549 991 1 770 761 2 405 775 2 646 541 2 632 893 2 262 255
Zdroj: NBS, definitívne údaje, [online]. [cit.18.04.2012], vlastné spracovanie.
Najvyšší stav priamych zahraničných investícií bol dosahovaný v sledovanom období v Bratislavskom
kraji a predstavoval takmer 67 % stavu priamych zahraničných investícií plynúcich na Slovensko, čo
je možné podrobnejšie vidieť v tab.1. Po Bratislavskom kraji sa s veľkým odstupom umiestnil
Trnavský kraj s 9 %, za ktorým nasledoval Košický kraj, ktorého podiel na stave priamych
zahraničných investícií prichádzajúcich na Slovensko predstavoval 6 %. Najnižší stav priamych
zahraničných investícií dosiahol Prešovský kraj, ktorého podiel bol približne len 1 % stavu priamych
zahraničných investícií plynúcich na Slovensko. Treba však poznamenať, že na výrazných rozdieloch
v objeme PZI sa prejavovala aj metodika ich výpočtu, ktorá uvádzala prílev priamych zahraničných
investícii na základe sídla podniku, čím Bratislava „oficiálne“ dosahovala výrazne vyšší objem
priamych zahraničných investícií.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
165
Tab. 2: Hrubý domáci produkt na obyvateľa v bežných cenách za kraje SR (v EUR)
Názov / Rok 2004 2005 2006 2 007 2008 2009
SLOVENSKÁ REPUBLIKA 8 391 9 154 10 203 11 387 12 381 11 609
Bratislavský kraj (BA) 18 958 22 270 23 784 26 918 28 542 28 443
Trnavský kraj (TT) 8 852 9 896 12 427 13 675 14 197 12 928
Trenčiansky kraj (TN) 7 771 8 081 9 537 10 503 11 220 10 265
Nitriansky kraj (NR) 7 416 8 126 8 756 9 509 10 495 9 928
Žilinský kraj (ZA) 6 793 7 537 8 270 9 553 10 790 10 038
Banskobystrický kraj (BB) 6 910 6 565 7 537 8 450 9 330 8 425
Prešovský kraj (PO) 5 022 5 385 5 583 6 259 7 268 6 654
Košický kraj (KE) 7 392 7 721 8 599 9 362 10 194 9 022
Source: Štatistický úrad SR, [online]. [cit.18.04.2012], vlastné spracovanie.
Najvyššie hodnoty hrubého domáceho produktu na obyvateľa v roku 2009 v celkovej výške 28 443
Eur bolo možné sledovať v Bratislavskom kraji, čo tvorilo až 245 % podiel na celkovom hrubom
domácom produkte na obyvateľa v SR (viac v tab. 2). Za ním nasledoval Trnavský kraj, kde hodnota
hrubého domáceho produktu na obyvateľa dosiahla 12 928 Eur, čo predstavovalo 111 % podiel na
celkovom hrubom domácom produkte na obyvateľa v SR. Ako tretí najlepší sa umiestnil Trenčiansky
kraj, ktorý dosiahol hodnotu 88 % z celkového hrubého domáceho produktu na obyvateľa v SR.
Najnižšia hodnota bola zaznamenaná v Prešovskom kraji vo výške 6 654 Eur na obyvateľa, čo
predstavovalo približne 57 % podiel na celkovom hrubom domácom produkte na obyvateľa v SR.
Obr. 1: Zhlukovanie krajov podľa stavu PZI za Slovensko (v mld. EUR)
Zdroj: NBS, vlastné spracovanie.
Tree Diagram for 8 Variables
Single Linkage, Euclidean distances
KE PO BB ZA NR TN TT BA
0
5
10
15
20
25
30
35
40
LinkageDistance
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
166
Obr. 2: Zhlukovanie krajov podľa regionálneho HDP v bežných cenách za Slovensko (v tis. EUR)
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie.
Regionálna ekonomická divergencia je viditeľná na dendrogramoch zhlukovania krajov podľa
jednotlivých sledovaných parametrov a rokov (viac zobrazuje obr.1 a obr.2), kde Bratislavský kraj
vytvára výrazne izolovanú skupinu krajov v obidvoch sledovaných parametroch. Až s veľkým
odstupom nasleduje Trnavský kraj (takisto v obidvoch parametroch). Miera podobnosti ostatných
krajov je rôzna podľa sledovaného parametra. Vyššia miera heterogenity je pri parametri regionálny
HDP na obyvateľa, než PZI. Na základe takto vykonaných parciálnych analýz nie je možné
jednoznačne tvrdiť, že ide o príčinnú súvislosť. Je možné ale, že oba javy majú spoločného iniciátora,
ktorý ich rovnako determinuje. Ďalšou analýzou, ktorá sa v danej veci núka je analýza medziročných
prírastkov, resp. úbytkov. Toto však bude predmetom ďalších výskumov.
Záver
Zhodnotením stavu priamych zahraničných investícií a regionálneho hrubého domáceho produktu na
obyvateľa bolo možné na základe zhlukovej analýzy poukázať na to, že Bratislavský kraj má
v sledovanom období výraznú dominanciu. Toto dominantné postavenie Bratislavského kraja je
v súlade s klasickými teóriami regionálneho rozvoja, hlavne čo sa týka teórie centrálnych miest od W.
Christallera, na ktorú nadviazal J. Friedmann s teóriou polarizačného vývoja, podľa ktorej
ekonomický rast krajiny môže byť posilnený hierarchickým systémom miest a ich funkčnými
regiónmi. Posilnením hierarchického systému miest však zákonite dochádza k selekcii centier rastu,
čo nezaručuje dosiahnutie želanej konvergencie (Sloboda, 2006; Blažek, 1993; Blažek – Uhlíř, 2002;
Maier – Tödtling, 1998).
Rozhodnutie o lokalizácii investície je všeobecne založené predovšetkým na výške jej efektívnosti v
porovnaní s inými konkurenčnými lokalitami. Tendencia koncentrácie priamych zahraničných
investícií do najvyspelejších regiónov nie je len problémom Slovenskej republiky ale aj iných krajín
Európskej únie (Kotulič, 2006; Kotulič – Adamišin, 2012). Ani trendy do budúcnosti sa nevyvíjajú
priaznivo. Aj napriek deklarovanej snahe posúvať investície viac do zaostalejších regiónov Slovenska,
realizované kroky sú nedostatočné a takmer nezmierňujú narastajúce regionálne rozdiely. Významná
Tree Diagram for 8 Variables
Single Linkage, Euclidean distances
PO BB KE ZA NR TN TT BA
0
5
10
15
20
25
30
35
LinkageDistance
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
167
časť investícií pritom prichádza bez pomoci štátu a práve tieto investície smerujú najmä do Bratislavy
a na západné Slovensko, čo potvrdzujú aj oficiálne čísla Národnej banky Slovenska o príleve PZI.
Literatúra
[1] BLAŽEK, J. Regionální vývoj a regionální politika: hlavní prístupy v zemích západní Evropy. In
Sýkora, L. (ed.) Teoretické prístupy v současné geografii, Praha: Univerzita Karlova, 2013, pp.
120-146.
[2] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: Nástin, kritika, klasifikace. Praha:
Karolinum, 2002.
[3] BELANOVÁ, K. Investície, riziko a nezameniteľnosť investícií: príklad automobilového
priemyslu v Slovenskej republike. Ekonomický časopis, 2012, vol.60, no.2, pp.169-186.
[4] HEČKOVÁ, J., CHAPČÁKOVÁ, A. Svetová ekonomika a medzinárodné ekonomické vzťahy. 1.
vyd. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, 2010.
[5] HUTTMANOVÁ, E., SYNČÁKOVÁ, L. Dimensions for evaluation of sustainable development
and human development. In Jedlicka, P (ed.) Hradecké ekonomické dny 2009. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2009. pp. 204-211.
[6] JEŽKOVÁ, R., JEŽEK, J. Podnikanie a jeho komunálna a regionálna podpora. 1. vyd.
Bratislava: EUROKÓDEX, 2011.
[7] KARPAT, A. Podstata a význam investičných stimulov. In Zborník z medzinárodnej vedeckej
konferencie Ekonomický a sociálny rozvoj Slovenska. Bratislava: Vysoká škola ekonómie a
manažmentu verejnej správy, 2011. [online]. [cit.18.04.2012]. Dostupné z:
<http://crr.sk/data/files/zbornik2011.pdf>.
[8] KINCL, M. Investiční pobídky jako forma veřejné podpory. Praha: Linde nakladatelství, 2003.
[9] KOTULIC, R. Foreign direct investment and their influence on economic growth and regional
development. Národohospodářsky obzor. 2006, vol. 4, iss. 2, pp. 15-25.
[10] KOTULIC, R. – ADAMISIN, P. Economic Effects of the Foreign Direct Investments
Management on the Development of Slovak Regions. In: Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XV.
Medzinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, pp. 288-295.
[11] MAIER, G., TÖDTLING, F. Regionálna a urbanistická ekonomika II. Bratislava: ELITA, 1998.
[12] ROTTIERSOVÁ, I. Zahraničné investície a ich vplyv na rozvoj regiónov. Diplomová práca.
Prešov: Fakulta manažmentu PU v Prešove, 2013.
[13] SLOBODA, D. Slovensko a regionálne rozdiely: Teórie, regióny, indikátory, metódy, 2006
[online]. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z:
<http://www3.ekf.tuke.sk/re/Disparity%20a%20perifernost/Regionalne%20disparity/Slovensko_
a_regionalne_rozdiely.pdf>
[14] NBS. Priame zahraničné investície, 2012 [online]. [cit.18.04.2012]. Dostupné z:
<http://www.nbs.sk/sk/statisticke-udaje/statistika-platobnej-bilancie/priame-zahranicne-
investicie>
[15] ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR. Regionálne HDP, 2012. [online]. [cit.18.10.2012]. Dostupné z:
<http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=1804>
Príspevok vznikol za podpory projektu VEGA 1/0541/11 a KEGA 032PU-4/2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
168
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-20
REVITALIZACE EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI
AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU V ČR V PRŮBĚHU
HOSPODÁŘSKÉ KRIZE SE ZAMĚŘENÍM NA ÚSTECKÝ
KRAJ
ECONOMIC PERFORMANCE RESURGENCE OF THE
AUTOMOTIVE INDUSTRY IN THE CZECH REPUBLIC DURING THE
ECONOMIC CRISIS, FOCUSING ON THE USTI REGION
RNDR. VÁCLAV NOVÁK, PH.D.
ING. EVA DRDOVÁ
Katedra regionálního a lokálního rozvoje
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n. Labem
Department Regional and Local Development
Faculty of Social and Economic Studies
Jan Evangelista Purkyně University in Ústí n. Labem
 Pasteurova 1, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: vaclav.novak@ujep.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá možnostmi využití údajů podnikového účetnictví v regionální analýze. Zkoumána
byla ekonomická výkonnost automobilového průmyslu v České republice a v Ústeckém kraji v období
hospodářské krize. Využity byly nejdůležitější indikátory, které podnikové účetnictví nabízí, včetně
poměrových ukazatelů. Cílem článku je představení doposud ne příliš používané metody k hodnocení
postavení průmyslových odvětví v regionální ekonomice. Výsledky vlastního šetření byly porovnány
s veřejně dostupnými statistickými zdroji.
Klíčová slova
ekonomická výkonnost, automobilový průmysl, hospodářská krize, Ústecký kraj
Annotation
The paper deals with the possibilities of using corporate accounting data in regional analysis. The
aim of the study is to analyze economic performance of automotive industry in the Czech Republic and
the Usti Region during the economic crisis. There was used the most important indicators from
corporate accounting, including financial ratios. This article aims to show not much used methods so
far to assess the importance of industries in the regional economy. Own research results were
compared with the sources of official statistics.
Key words
economic performance, automotive industry, economic crisis, the Usti Region
JEL classification: R11
Úvod
Problematikou regionálních disparit se v ČR zabývají nejen regionální ekonomové, ale také odborníci
z jiných oborů, např. sociální geografie, sociologie, demografie apod. Jak uvádí Viturka (2010),
disparity patří nyní k nejvíce frekventovaným pojmům ve spojení s problematikou regionální politiky
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
169
a regionálního rozvoje. Popsané postupy mohou být dle názoru autora příspěvku aplikovány prakticky
na poli strategického plánování na centrální či regionální úrovni.
Studium ekonomické výkonnosti firem patřilo doposud téměř výhradně do sféry zájmu podnikových
ekonomů. Ekonomická literatura (např. Kislingerová 2001 nebo Blaha s Jindřichovskou 2006) se však
výhradně zabývá měřením ekonomické výkonnosti jednoho podnikatelského subjektu. Uživateli
těchto výstupů jsou především majitelé firem, manažeři či auditoři, kteří potřebují znát, jakou hodnotu
má konkrétní společnost.
Již od druhé poloviny devadesátých let se tématem finančních analýz odvětví průmyslu začaly zabývat
soukromé společnosti v oblasti ekonomického poradenství. Na trhu je dnes dokonce dostupná placená
databáze firem obsahující údaje z účetních závěrek společností. Z univerzitních pracoviště se
regionálními analýzami založenými na údajích podnikového účetnictví začalo po roce 2000 zabývat
Centrum pro regionální rozvoj Masarykovy univerzity v Brně (Kunc, Novák a Řeřicha 2003). O
analýzy hodnotící detailně výkonnost průmyslových odvětví na regionální úrovni začaly projevovat
zájem také orgány regionální samosprávy. A tak vznikla časově souvislá řada analýz pro Kraj
Vysočina (např. Konečný, Osman 2008).
Také Český statistický úřad a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR rovněž vydávají publikace
zaměřené na hodnocení průmyslových odvětví prostřednictvím účetních dat (ČSÚ 2012, MPO ČR
2012). Tyto výstupy ovšem obsahují údaje pouze za celou ČR.
V současnosti se zpracováním regionálních finančních analýz průmyslových odvětví v ČR
v souvislosti s regionálním trhem práce zabývá Výzkumné centrum konkurenceschopného a
udržitelného rozvoje regionů při Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (VYCERRO). Tento
článek vychází ze systematicky tvořené databáze průmyslových firem ČR a navazuje na již
publikované výstupy zaměřené na průmysl (Koutský 2011) a kvalitu zahraničních investic
v Ústeckém kraji (Hlaváček 2009).
Cílem příspěvku je pomocí poměrových finančních ukazatelů zjistit, do jaké míry se shodují výstupy
z ČSÚ s výsledky vlastního šetření založeného na údajích přímo z účetních závěrek. Metoda byla
aplikována na jedno průmyslové odvětví, přičemž údaje za jednotlivé subjekty byly agregovány.
Vzhledem k tomu, že ČSÚ vychází částečně ze statistických výkazů, které rozesílá jednotlivým
zpravodajským jednotkám a částečně ze statistických dopočtů, lze předpokládat, že se oba výstupy
budou lišit.
Článek dále představuje regionální pohled na jedno ze stěžejních průmyslových odvětví v období
hospodářské krize. Cílem je zhodnotit postavení Ústeckého kraje v rámci automobilového průmyslu
ČR.
1. Účetní závěrky jako zdroj dat
Účetní závěrky jsou sestavovány v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami a standardy.
Dodržováním těchto principů je zaručena vzájemná porovnatelnost a kontrolovatelnost finančního
účetnictví různých subjektů. V České republice jsou obecné účetní zásady právně kodifikovány
(Sedláček, 2005).
Účetní závěrky jsou dle české legislativy povinny sestavovat právnické osoby se sídlem na území ČR
a fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku. Podle Obchodního
zákoníku z roku 1991 i Velké novely Obchodního zákoníku z roku 2000 jsou účetní závěrky firem
přístupné veřejnosti na krajských soudech a v internetové verzi Sbírky listin, která je součástí
obchodního rejstříku.
Účetní závěrku dle zákona tvoří následující výkazy:
 rozvaha (bilance),
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
170
 výkaz zisku a ztráty,
 příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty.
Účetní závěrky nabízí celou řadu údajů o dané firmě. Podávají informace o jejím majetku, závazcích,
vlastním kapitálu a dále také o nákladech a výnosech firmy v průběhu účetního období, které
zpravidla tvoří 12 měsíců a nemusí být shodné s kalendářním rokem. K základním sledovaným
ukazatelům z výkazu zisku a ztráty patří výkony, výkonová spotřeba, účetní přidaná hodnota, osobní a
mzdové náklady, výsledek hospodaření. Rozvaha nabízí finanční vyjádření aktiv (pasiv) podniků. Pro
zjištění míry zadlužení firmy nabízí rozvaha informaci o cizích zdrojích v bilanci firmy. Příloha účetní
závěrky obsahuje údaj o průměrném přepočteném počtu zaměstnanců firmy za účetní období.
Jednotlivé absolutní hodnoty proměnných, jež poskytuje účetnictví, jsou dávány do vzájemných
relací, přičemž tak jsou vytvářeny tzv. poměrové ukazatele (Neumaierová, Neumaier 2002).
Poměrový ukazatel charakterizuje vzájemný vztah mezi dvěma položkami účetních výkazů pomocí
jejich poměrů. Používání poměrových ukazatelů stejně jako vztahování údajů z výkazů zisku a ztráty
na počet zaměstnanců je pro identifikaci regionálních rozdílů na základě agregovaných dat
podnikového účetnictví stěžejní.
Vlastní šetření je založeno na sestavení databáze firem, u nichž byly zjišťovány údaje z účetních
závěrek. Vzhledem k časové náročnosti pořizování dat bylo rozhodnuto, že údaje budou
kompletovány za subjekty s počtem zaměstnanců 100 a vyšším. Vzhledem k tomu, že řada firem
neplní svoji zákonnou povinnost a do Sbírky listin nezasílá své účetní závěrky, nebylo sice možné
sestavit kompletní databázi průmyslových podniků, nicméně reprezentativnost šetřeného souboru činí
85 %. Do analýzy vstupovalo 207 firem, údaje byly zjištěny za 176 subjektů.
2. Hodnocení výkonnosti automobilového průmyslu v období hospodářské krize
na základě analýzy dat ČSÚ a vlastního šetření
Prvním poměrovým ukazatelem, který byl pro komparaci vybrán, jsou agregované údaje o tržbách
v přepočtu na celkový počet zaměstnanců v automobilovém průmyslu ČR (sekce 29 dle klasifikace
CZ-NACE). Z obrázku č. 1 je zřejmé, že hodnoty za automobilový průmysl převyšují průměr celého
zpracovatelského průmyslu, což však nic neříká o produktivitě či ziskovosti daného odvětví.
Důležitější je rozdílná dynamika přechodu od propadu ukazatele, který charakterizuje objem výroby,
k růstu. Ta byla v případě automobilového průmyslu zcela zřetelnější a obrat na rozdíl od
zpracovatelského průmyslu jako celku nastal již v roce 2009. To lze zčásti přisuzovat akcím typu
„šrotovné“, které aplikovala řada vlád států EU.
Hodnoty ukazatele za automobilový průmysl jsou o něco vyšší v případě vlastního šetření. To je do
značné míry způsobeno tím, že šetřením byly zjišťovány výkony celkem. V rámci výkonů
průmyslových společností tvoří sice tržby za prodej vlastních výrobků a služeb rozhodující podíl,
nicméně řada z nich si účetní bilanci vylepšuje marží, která plyne z nákupu a následného prodeje
zboží. Nicméně přes metodicky mírně odlišný přístup bylo možné učinit obdobné závěry jak
prostřednictvím údajů ČSÚ, tak díky datům z vlastního šetření.
Ukazatel, který je výsledkem poměru přidané hodnoty a počtu zaměstnanců, je jedním
z nejdůležitějších poměrových indikátorů, neboť jeho prostřednictví získáme velmi cennou informaci
o produktivitě společnosti, resp. odvětví. Tento poměrový ukazatel udává v Kč, kolik dané firmě
(odvětví) průměrně přináší jeden zaměstnanec ještě před tím, než je zaplacen a než se do účetnictví
zakomponují další výnosy a náklady. Neboli kolik Kč z tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb a
z obchodní činnosti připadá na jednoho pracovníka firmy po odečtení výrobních nákladů (materiál,
energie, služby).
Dle obr. č. 2 je zřejmé, že produktivita automobilového průmyslu je daleko vyšší než v celém
zpracovatelském průmyslu. Stejně jako v případě tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb byla
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
171
účetní přidaná hodnota na zaměstnance zjištěna u vlastního průzkumu vyšší. To lze odůvodnit faktem,
že do vlastního šetření vstupovaly pouze velké a středně velké firmy, kdežto do statistického
výkaznictví ČSÚ byly zahrnuty i menší jednotky, které generují nižší hodnoty sledovaného ukazatele.
Poněkud překvapivé a hůře odůvodnitelné je zjištění, že produktivita práce v případě vlastního šetření
klesala dva roky po sobě (2008 a 2009). Avšak z dat ČSÚ plyne, že obrat nastal již v roce 2009.
Zjištěný nesoulad může být dán za vinu míře statistických dopočtů, které ČSÚ provádí za
zpravodajské jednotky, od nichž nezískal statistický výkaz.
Obr. 1: Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb ve zpracovatelském průmyslu ČR a
automobilovém průmyslu ČR v letech 2007 - 2010
Zdroj: Panorama zpracovatelského průmyslu ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 2011, Praha, 2012;
vlastní šetření
Poznámka: V rámci vlastního šetření byly sledovány výkony. U průmyslových firem tvoří tržby za prodej vlastních výrobků
a služeb zpravidla rozhodující podíl na výkonech.
Obr. 2: Účetní přidaná hodnota ve zpracovatelském průmyslu ČR a automobilovém průmyslu ČR
v letech 2007 - 2010.
Zdroj: Panorama zpracovatelského průmyslu ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 2011, Praha, 2012;
vlastní šetření
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
172
3. Ekonomická výkonnost automobilového průmyslu v Ústeckém kraji
Z tabulky č. 1 vyplývá, že hodnota účetní přidané hodnoty na zaměstnance v automobilovém
průmyslu Ústeckého kraje byla po celé sledované období pod úrovní celorepublikového průměru.
Nejvíce se údaj za kraj blížil republikové hodnotě v roce 2007, tedy ještě v předkrizovém období. Na
druhou stranu po propadu účetní přidané hodnoty na zaměstnance v roce 2008 vykázal automobilový
průmysl v Ústeckém kraji růst produktivity práce již v roce 2009. Automobilový průmysl celé ČR
zaznamenal nejnižší hodnoty v roce 2009, ovšem nárůst v roce 2010 byl tak razantní, že účetní
přidaná hodnota na zaměstnance v posledním sledovaném roce byla ještě vyšší než v roce 2007. Lze
tedy konstatovat, že se dodavatelé komponent pro automobilový průmysl v Ústeckém kraji celkově
prezentují nižší přidanou hodnotou své produkce a že zatímco celé odvětví vyšlo v ČR z krizového
období (roky 2008 a 2009) významně posíleno, produktivita práce v automobilovém průmyslu
v Ústeckém kraji vzrostla jen velmi málo.
Tab. 1: Účetní přidaná hodnota na zaměstnance v automobilovém průmyslu v Ústeckém kraji a v
ČR v letech 2007 – 2010 (v tis. Kč)
Rok
Účetní přidaná hodnota na zaměstnance
Index kraj / ČR * 100
Ústecký kraj ČR
2007 749 954 78,5
2008 555 816 68,0
2009 572 799 71,6
2010 610 974 62,6
Zdroj: Vlastní šetření
Tabulka č. 2 dokumentuje, že o něco dynamičtější a hlavně pro Ústecký kraj méně příznivý vývoj než
v případě produktivity práce byl zaznamenán u ziskovosti automobilového průmyslu. Pokles
hospodářského výsledku na zaměstnance celého automobilového průmyslu ČR mezi lety 2007 a 2009
činil 70 %. Růst ziskovosti v následujícím roce činil jen 46 %, což znamená, že hospodářská krize,
přestože výrazně přispěla k růstu produktivity práce, zapříčinila i to, že pro firmy automobilového
průmyslu je v současnosti podstatně složitější vytvářet zisk ve srovnání s obdobím konjunktury. Ještě
komplikovanější může být situace na regionální úrovni, kdy konkrétně v případě Ústeckého kraje se
sledovanému odvětví ani v roce 2010 nepodařilo vymanit se ze ztráty. Lze tedy konstatovat, že se
automobilový průmysl Ústeckého kraje, který se vyznačuje na pracovní sílu méně náročnou výrobou,
ještě v roce 2010 zdaleka nevypořádal s následky hospodářského poklesu, jehož počátek je kladen do
roku 2008.
Tab. 2: Hospodářský výsledek na zaměstnance v automobilovém průmyslu v Ústeckém kraji a v ČR
v letech 2007 – 2010 (v tis. Kč)
Rok
Hospodářský výsledek na zaměstnance
Ústecký kraj ČR
2007 171 254
2008 -156 102
2009 -49 77
2010 -35 194
Zdroj: Vlastní šetření
Závěr
Komparace dat ČSÚ s údaji z vlastního šetření, založeném na sběru dat z účetních závěrek firem,
potvrdila rozdíly hodnot poměrových ukazatelů za automobilový průmysl v období krize. Nicméně lze
konstatovat, že v článku prezentovaná metoda hodnocení výkonnosti průmyslových odvětví může být
oprávněná. S její pomocí lze hodnotit ekonomickou výkonnost průmyslových odvětví na nižší než
republikové úrovni, což dnes neumožňuje žádný veřejně dostupný statistický zdroj.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
173
Analýza prokázala, že automobilový průmysl v ČR má dle sledovaných poměrových ukazatelů vyšší
ekonomickou výkonnost než zpracovatelský průmysl celkem. Také oživení bylo po hospodářském
propadu v roce 2008 u tohoto odvětví dynamičtější a částečně k němu došlo už v roce 2009.
Dodavatelé komponent pro automobily působící v Ústeckém kraji se v celkovém hodnocení ještě
nedokázali vypořádat s důsledky hospodářské krize, přičemž vykazují podstatně nižší úroveň
produktivity práce ve srovnání s průměrnými údaji automobilového průmyslu ČR. Nároky na
kvalifikovanou pracovní sílu jsou zde tedy pravděpodobně podstatně nižší, což může být například
důsledkem nevhodně nastaveného systému regionálního školství.
Literatura
[1] BLAHA, Z. S., JINDŘICHOVSKÁ, I. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 3. vyd., Management
Press, s. r. o., Praha, 2006. 194 s. ISBN 80-7261-145-3
[2] Český statistický úřad. Ekonomické výsledky průmyslu ČR 2010. Praha, 2012.
[3] HLAVÁČEK, P. The Foreign Direct investments in the Ústí Region: Theory, Actors and Space
Differentiation. E+M Ekonomie a Management, 2009, vol.12, iss. 4, pp. 27-39, ISSN 1212-3609.
[4] KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku. 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2001. 367 s.
ISBN 80-7179-529-1
[5] KONEČNÝ, O., OSMAN, R. Hospodaření průmyslových podniků se sídlem v kraji Vysočina
v roce 2006. Vysočina, Jihlava, 2008, 71 s.
[6] KOUTSKÝ, J. Staré průmyslové regiony – vývojové tendence, možnosti rozvoje. Ústí nad Labem:
Univerzita J. E Purkyně, 2011. 125 s.
[7] KUNC, J., NOVÁK, V., ŘEŘICHA, R. Hospodaření průmyslových podniků se sídlem v Brně v
roce 2001. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, 2003. s. 186 - 190. ISBN 80-210-3208-1
[8] Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Panorama zpracovatelského průmyslu ČR 2011. Praha,
2012.
[9] NEUMAIEROVÁ, I., NEUMAIER, I. Výkonnost a tržní hodnota firmy. GRADA Publishing,
Praha, 2002, 216 s.
[10] SEDLÁČEK, J. a kol. Základy finančního účetnictví. 1. vyd., Praha: Ekopress, s.r.o., 2005. 331 s.
ISBN 80-86119-95-5
[11] VITURKA, M. Regionální disparity a jejich hodnocení v kontextu regionální politiky. Geografie,
2010. Vol. 115, No. 2, pp. 131–143.
Příspěvek byl zpracován na základě podpory studentského grantového projektu v rámci
specifického vysokoškolského výzkumu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
174
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-21
HODNOCENÍ INOVAČNÍHO PROSTŘEDÍ POHLEDEM
HIGH-TECH FIREM: PŘÍPADOVÁ STUDIE
JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
EVALUATION OF INNOVATION ENVIRONMENT BY VIEW OF
HIGH-TECH ENTREPRISES: A CASE STUDY OF SOUTH MORAVIAN
REGION
RNDR. HANA SVOBODOVÁ PH.D.
DAVID ČOUPEK
Katedra geografie
Pedagogická fakulta
Masarykova univerzita
Department of Geography
Faculty of Education
Masaryk University
 Poříčí 7, 603 00 Brno, Czech Republic
E-mail:hsvobodova@ped.muni.cz, david.coupek@gmail.com
Anotace
Jihomoravský kraj je jedním z nejrychleji rostoucích regionů České republiky a střední Evropy
v oboru informačních technologií a vědecko-technických inovací. Tento růst je však částečně dán
podmínkami, které Jihomoravský kraj dlouhodobě vytváří. Prvním impulzem pro rozvoj bylo
zpracování první Regionální inovační strategie v rámci České republiky, která napomohla
odstartování další podpůrných činností. Jelikož však podniky naráží při své činnosti i na řadu
problémů, je cílem příspěvku analýza vnímaní inovačního prostředí v kraji, včetně potenciálu pro
rozvoj i bariér, z pohledu high-tech firem, zjištěná pomocí kvalitativního dotazníkového šetření.
Klíčová slova
high-tech odvětví, inovace, Jihomoravský kraj
Annotation
South Moravian Region is one of the fastest growing regions in the Czech Republic and also in
Central Europe in the field of information technology and scientific and technological innovation.
This growth is partly due to the conditions that the South Moravian Region has created. The first
impulse for the development was the processing of the first Regional Innovation Strategy of the Czech
Republic, which helped to launch other supporting activities. However, as enterprises encounter in
their activities to a number of problems, the aim of the paper is analysis of perception of the
innovation environment in the region, including the potential for development and barriers in terms of
high-tech companies, as determined by the qualitative survey.
Key words
high-tech industry, innovation, South Moravian Region
JEL classification: L52, O32
Úvod
„Z hlediska postavení ekonomiky v globálním produkčním řetězci je důležité, jak významné jsou
technologicky náročné aktivity (high-tech odvětví) v dané zemi. Tato odvětví zpravidla přinášejí dané
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
175
ekonomice celou řadu příznivých efektů, jako jsou vysoké mzdy a zisky, rychlý růst obchodu
a produktivity a vysoká míra inovací, s čímž souvisí i šíření pozitivních externalit“ (Rojíček 2006).
S inovacemi a high-tech odvětvími je nerozdělitelně pojený i pojem klastr (případně další typy sítí),
který se v posledních letech stal v rámci regionálního rozvoje velmi oblíbeným pojmem (Skokan
2002, Ryan, Giblin 2012).
Jihomoravský kraj, zejména díky městu Brnu, patří v rámci České republiky (ČR), ale i Střední
Evropy k dynamicky se rozvíjejícím regionům, což dokládá i studie Wokouna et al. (2012), Blažka a
Uhlíře (2006) nebo Viturky (2009), kteří hodnotili konkurenceschopnost a inovační potenciálu
regionů v ČR.
Kvalitní inovační prostředí v Jihomoravském kraji však nevzniklo samo sebou. Představitelé
Jihomoravského kraje si již před vstupem ČR do Evropské unie uvědomovali, že obstát v konkurenci
„západních“ regionů bude obtížné a po problémech s poklesem hospodářského růstu
a s nezaměstnaností v roce 2002 (v kraji zapříčiněné mimo jiné i vlivem propouštění ve firmě
Flextronics a dlouhodobé špatné situaci ve firmě Zetor) začali jednat o strategii, která měla kraj lépe
připravit na čerpání dotací z evropských fondů, motivovat investory a směřovat činnost výzkumných
a vzdělávacích institucí k technologicky náročným oborům. Tato strategie byla poměrně velký risk,
protože souvisela a stále souvisí s rizikovým kapitálem a nezaručovala, že se vše podaří tak, jak by
bylo vhodné. Nicméně od vzniku první Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje v roce
2002 a Jihomoravského inovačního centra v roce 2003 se tato činnost jeví jako dobrý a úspěšný krok.
V roce 2012 začala příprava již čtvrté verze Regionální inovační strategie (on-line), která by měla být
originální zapojením i širší laické veřejnosti.
Jelikož však podniky naráží při své činnosti i na řadu problémů, je cílem příspěvku analýza vnímaní
inovačního prostředí v kraji, včetně potenciálu pro rozvoj i bariér, z pohledu high-tech firem, zjištěná
pomocí kvalitativního dotazníkového šetření.
Metody zpracování
Pro pochopení významu pojmu high-tech odvětví je využita definice Českého statistického úřadu
(dále pouze ČSÚ): „High-tech sektor je definován jako soubor ekonomických činností, které ke své
produkci ve velké míře používají vyspělé technologie. Zároveň vývoj výstupů z těchto činností
doprovází vysoké náklady buď na inovace a/nebo na výzkum a vývoj. Takovéto ekonomické činnosti
zároveň vytvářejí vyšší přidanou hodnotu.“ (High-tech sektor. ČSÚ, on-line). Do této oblasti patří
takové subjekty, jejichž převažující činnost patří do následujících skupin a částí CZ-NACE (High-tech
sektor: Seznam ekonomických činností High-tech sektoru dle CZ-NACE a OKEČ. ČSÚ, on-line):
 high-tech zpracovatelský průmysl (Výroba farmaceutických výrobků a přípravků – oddíl
21, Výroba počítačů a elektronických součástek – skupiny 26.1, 26.2, Výroba spotřební
elektroniky a optických přístrojů – skupiny 26.3, 26.4, 26.7, 26.8, Výroba měřících,
zkušebních, navigačních a léčebných přístrojů – skupiny 26.5, 26.6, Výroba letedel a jejich
motorů, kosmických lodí a jejich zařízení – skupina 30.3);
 high-tech služby (Audiovizuální a informační činnosti – oddíly 59, 60, 63, Činnosti v oblasti
ICT – oddíly 61, 62, Výzkum a vývoj – oddíl 72).
Pro zjištění současného vztahu firem k inovačnímu prostředí v Jihomoravském kraji bylo využito online
dotazníkového šetření se sadou deseti uzavřených i otevřených otázek. Toto šetření probíhalo od
19. 2. do 8. 3. 2013. Oslovované subjekty byly selektovány z dat, poskytnutých brněnskou pobočkou
Českého statistického úřadu. Z celkového počtu 4 349 subjektů ekonomicky činných v high-tech
odvětví (3 080 fyzických osob a 1 269 osob právnických) byly odstraněny všechny fyzické osoby a
subjekty, které neudávaly počet zaměstnanců anebo měly počet zaměstnanců roven nule. Takto bylo
získáno celkem 693 ekonomických subjektů z celého Jihomoravského kraje (viz tab. 1), které byly
osloveny (z toho 526 (75 %) podniků působí na území okresu Brna-město). Návratnost dotazníku
nebyla podle předpokladu příliš vysoká, nicméně se podařilo získat 110 vyplněných dotazníků, což
představuje návratnost 15,8 % (v okresu Brno-město činila návratnost 14,6 %). Struktura firem, které
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
176
dotazník vyplnily, odpovídá velikostní i odvětvové struktuře celkového souboru, a proto i tento vzorek
lze považovat za reprezentativní.
High-tech odvětví v Jihomoravském kraji
Poloha Jihomoravského kraje ve střední Evropě při hranici s Rakouskem, Slovenskem a také blízkým
Maďarskem společně s přirozeným centrem – městem Brnem – předurčuje zdejší hospodářské
aktivity. Nejen strategická poloha, ale také koncentrace průmyslu, obchodu, vědy a výzkumu, kvalitní
pracovní síly (analýzu lidského kapitálu pro potřeby high-tech provedl např. Marvel 2013) a
informačních technologií spojených s rozvíjejícím se podnikatelských a inovačním prostředím je
hlavním faktorem lákajícím do Jihomoravského kraje nové firmy (tzv. pull faktory; determinanty
inovací se zabývala i Knockaert et al. 2013). Mezi další přednosti Jihomoravského kraje lze zařadit i
existenci strategických dokumentů, v oblasti inovací a high-tech, zejména již zmiňovanou Regionální
inovační strategii.
Koncentrace podniků v okrese Brno-město podnikajícími v některém z odvětví high-tech je patrná
z tab. 1. Druhé místo zaujímá okres Brno-venkov, jelikož řada podniků je lokalizována
v průmyslových/podnikatelských zónách, které jsou těsně za hranicí města Brna (např. průmyslová
zóna v Modřicích).
Tab. 1: Velikostní struktura právnických osob podnikajících v high-tech odvětvích v okresech
Jihomoravského kraje k 31. 12. 2012
Počet zam.
Okres
1–49 50–249 250 a více 0 nebo N/A Celkem
Blansko 24 3 0 12 39
Brno-město 466 50 10 443 969
Brno-venkov 55 1 3 48 107
Břeclav 26 0 0 17 43
Hodonín 21 1 1 22 45
Vyškov 11 0 2 11 24
Znojmo 19 0 0 23 42
Jihomoravský kraj 622 55 16 576 1 269
Zdroj: Český statistický úřad
Z hlediska struktury jednotlivých činností dominují firmy zabývající se činnostmi v oblasti
informačních a komunikačních technologií (ICT). Druhé místo pak zaujímají činnosti audiovizuální
a informační, pomyslné třetí místo obsadil výzkum a vývoj.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
177
Obr. 1: Počet právnických osob podnikajících v high-tech odvětvích dle činností v okresech
Jihomoravského kraje k 31. 12. 2012
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Stav inovačního prostřední z pohledu high-tech podniků
Z hlediska velikostní struktury se šetření zúčastnila převážná většina – 89,1 % – malých firem (tzn.
do 49 zaměstnanců, z toho převážná většina mikropodniků). Sedm respondentů uvedlo, že jejich
podnik náleží mezi středně velké podniky a pět uvedlo, že patří mezi velké podniky. Toto rozdělení
zhruba odpovídá velikostní struktuře všech high-tech podniků v kraji, stejně jako odvětvová struktura
respondentů.
V otázce, která zjišťovala, zda mají firmy vlastní vývojové centrum, odpovědělo 56,4 % respondentů
kladně, 40,0 % negativně. Pouze čtyři firmy nemají vlastní vývojové centrum, ale mají v plánu ho
vybudovat. Z pěti velkých firem všechny odpověděly, že mají své vlastní výzkumné a vývojové
centrum. Ze středně velkých firem, tři firmy uvedly, že mají svůj vlastní výzkum a vývoj a čtyři firmy
uvedly, že vlastní výzkum a vývoj vůbec nemají a ani s ním nepočítají do budoucna. Z malých firem
uvedlo 54 subjektů, že mají vlastní výzkum a vývoj, čtyři firmy uvedly, že nemají, ale plánují ho
vytvořit a 40 firem uvedlo, že nemají svoje vlastní výzkumné a vývojové centrum.
Jedním ze základních faktorů rozvoje je spolupráce (Binek, Koráb et al. 2011: 28–40). To platí i
v podnicích zabývajících se high-tech aktivitami. Proto další z otázek zjišťovala, zda firmy
spolupracují nebo využívají služeb výzkumných ústavů či jiných institucí. 65,5 % firem
dotazovaných odpovědělo, že s nikým nespolupracuje. 34,5 % spolupracuje s různými subjekty.
Respondenti, kteří odpověděli kladně, následně upřesnili svoji odpověď v doplňující otázce, z níž
vyplývá, že nejčastější spolupráce je mezi firmou a vysokou školou (všechny firmy, které odpověděly
kladně), dále jinou soukromou firmou (15 z 38 firem), s výzkumným ústavem nebo s institucí veřejné
správy (oboje 8 firem z 38).
Jiný typ spolupráce, která firmy mohou využívat je spolupráce či využívání služeb organizací, či
zájmových sdružení a jiných subjektů, které podporují inovující firmy (např. JIC). Ze 110 firem
odpovědělo 94 (85,5 %), že nevyužívají žádných služeb a pouze 15 (13,6 %) uvedlo, že využívají
těchto služeb pro podporu inovujících firem. Z těchto 15 firem, které nějakým způsobem spolupracují,
uvedlo pět subjektů spolupráci přímo s Jihomoravským inovačním centrem. Dvě firmy uvedly
spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně a Masarykovou univerzitou, jedna firma
spolupracuje s Vojenským výzkumným ústavem. Zajímavé jsou odpovědi, kdy firmy uvedly
spolupráci se subjekty a institucemi, jako je AISEC (Studentská organizace, která sdružuje studenty
z více než 110 zemí celého světa a umožňuje jim různé stáže. Spolupracujícím firmám umožňuje
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
178
vyhledat a zaměstnat studenta s takovou oborovou profilací, která zajistí jeho přínos pro firmu. /Podle:
AIESEC, on-line/. Tato spolupráce se jeví jako výhodná, zejména protože v současné době se firmy
potýkají s nízkými praktickými zkušenostmi absolventů, kteří nejsou schopni se ihned začlenit do
struktury firmy bez dalších doškolování.), Regionální hospodářská komora Brno (zajišťuje podporu
podnikatelských aktivit a prosazování a ochranu zájmů členských firem, poskytuje služby v oblasti
vzdělávání, finančního poradenství atd. /podle: Regionální hospodářská komora Brno, on-line/) a
Czech Invest.
Také spolupráce v rámci klastru nebo podnikatelských inkubátorů není zatím v Jihomoravském
kraji příliš rozvinutá. Pouze devět firem uvedlo, že jsou součástí takovéhoto typu spolupráce, ostatní
firmy nejsou inkubovány ani nejsou členy některého klastru. Z devíti firem, které odpověděly kladně,
jsou tři, které uvedly, že spolupracují s Jihomoravským inovačním centrem, jedna firma je začleněna
do Biotechnologického inkubátoru a dvě firmy uvedly, že nejsou inkubovány, ale fungují jako
spolupracující subjekt. Jedna firma náleží do Podnikatelského inkubátoru Brno – Jih. Dvě firmy
uvedly, že jsou členy Network Security Monitoring Clusteru (kooperační odvětvové uskupení
zaměřené na oblast bezpečnosti počítačových sítí a bezpečnosti v ICT; podle:
http://www.nsmcluster.com/). Ostatní respondenti neuvedli v druhé části dotazníku, jakého sdružení
jsou členem.
Výhody členství v různých sítích jsou mnohé. Z pěti respondentů, kteří přínosy vyjmenovali je
patrné, že mezi hlavní výhody patří: „Spolupráce s firmami podobného zaměření. Příspěvky na
prezentace firem na veletrzích, pořádání různých akcí a setkání pro podnikatele.“ Dále také firmy
uváděly jako výhodu: „levnější nájem a některé služby a vzájemnou pomoc v oblastech, které některé
firmy nepokrývají.“ V odpovědích se však objevily i nevýhody jako: „Umí pomoci jen velmi malým
firmám, nezaměřují se na podstatné věci.“ Jeden z respondentů měl poměrně negativní zkušenost: „
Inkubátor žije na vašem výzkumu, alespoň ten co jsme s ním kdysi jednali. Dnes nemá ani cenu
sdělovat nejnovější věci z důvodů konkurence a jeho kopírování bez souhlasu … Technologie typu
vzorců, postupů a podobné nelze chránit... Operační program nemá smysl – stejně jej je nutné
úvěrovat a potom teprve dostaneme peníze (na rozdíl od Němců apod.). … Čerpání nestojí za nic,
protože nápady nelze synchronizovat s nějakými pochybnými programy!!! (upraveno do
publikovatelné verze).
Z odpovědí je jasné, že členství v těchto subjektech má své výhody i nevýhody a určitě je ještě stále
na čem pracovat k jeho zdokonalení. Bohužel nízký počet odpovědí znemožňuje vytvoření
objektivnějšího názoru.
Další téma, které bylo v dotazníku řešeno, bylo využívání financí z operačních programů
a náročnost administrativy při podávání žádosti. Ze 110 respondentů využilo financí z některého
operačního programu pouze 29 firem (26,4 %), a to i přesto, že Jihomoravský kraj je regionem, ve
kterém je v rámci ČR realizováno nejvíce projektů z Operačního programu (dále pouze OP) Podnikání
a inovace (viz obr. 2; hl. město Praha nemůže z OP čerpat) , což dokazuje silnou pozici a snahu
o rozvoj u podniků v kraji. Právě OP Podnikání a Inovace byl respondenty uveden v pěti případech,
dále byl uveden OP Výzkum a vývoj pro inovace, OP Lidské zdroje a zaměstnanost a OP Vzdělávání
pro konkurenceschopnost. Program Czech Investu – ICT a strategické služby byl uveden
v odpovědích dvakrát. Také dvě firmy uvedly, že se zúčastnily programů Technologické agentury
České republiky – Centra kompetence a programu Alfa. Jedna firma využila program TANDEM a
čtyři firmy využily program TIP od Ministerstva průmyslu a obchodu. Jeden respondent uvedl
zapojení do programu Ministerstva práce a sociálních věcí – Školení je šance. Dva respondenti uvedli
opakované zapojení do rámcových programů Evropské unie FP5, FP6 a FP7.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
179
Obr. 2: Počet úspěšných projektů ze strukturálních fondů OPPI v krajích ČR (k 15. 4. 2013)
Zdroj: Statistika čerpání dotací z programů OPPI. Czechinvest. URL
<http://eaccount.czechinvest.org/Statistiky/StatistikaCerpaniDotaci.aspx>
Administrativa procesu podávání žádosti a čerpání zdrojů z operačních programů se jeví 71
firmám (64,5 %) jako složitá. Odpověď „nevím“ zvolilo celkem 31 respondentů (logicky těch, kteří
o dotace zatím nežádali) a odpověď ne zvolilo osm firem. Odpovědi tedy jasně ukazují, že většina
firem je toho názoru, že administrativa spojená se získáváním dotací, je skutečně složitá. Je dokonce
velmi pravděpodobné, že náročná administrativa stojí za odrazením některých firem od čerpání těchto
zdrojů.
Problémy s dotačními zdroji se objevovaly i u předposlední otázky: „Narazila vaše firma při svém
podnikání na nějaké překážky?“. Na tuto otázku odpovědělo kladně 75 respondentů (68,2 %)
a záporně 35. Nejčastěji firmy uváděly jako překážku nedostatek kvalifikované pracovní síly, a to v 59
případech. Ve 26 případech uvedly problémy se získáváním financí pro svoji činnost a 16 respondentů
odpovědělo, že jejich firma trpí nedostatkem subjektů pro spolupráci. Ve 26 případech uvedly jiné
překážky, jako státní byrokracii, legislativu a s ní spojené neustálé změny zákonů a předpisů Evropské
unie a dále také nejasná výběrová řízení. Jeden respondent dokonce uvedl, že po něm byl požadován
úplatek při žádosti o čerpání dotací z fondů. Další uváděl současnou neochotu zákazníků investovat,
vlivem probíhající ekonomické krize. Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, že i když Jihomoravský
kraj, a zejména město Brno, je městem s koncentrací vysokých škol, přesto firmy trpí nedostatkem
kvalifikované pracovní síly.
Obr. 2: Překážky podnikání high-tech firem
Zdroj: vlastní dotazníkové šetření
0 200 400 600 800 1000 1200 1400
Jihočeský
Jihomoravský
Karlovarský
Vysočina
Královéhradecký
Liberecký
Moravskoslezský
Olomoucký
Pardubický
Plzeňský
Středočeský
Ústecký
Zlínský
Počet projektů
Kraj
Úspěšné projekty ze strukturálních fondů OPPI v krajích ČR (stav k 15. 4. 2013)
Eko-energie ICT v podnicích ICT a strategické služby
Inovace - inovační projekty Inovace - ochrana prům. vlastnictví Klastry
Marketing Nemovitosti Poradenství
Potenciál Prosperita - veřejná Prosperita - neveřejná
Rozvoj Školící střediska Technologické platformy
59
26
16
26
nedostatek kvalifikované pracovní síly
problémy se získáváním financí pro svoji činnost
nedostatek subjektů pro spolupráci
jiné:
Na jaké překážky narazila vaše firma při svém podnikání??
Počet odpovědí
Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
180
Poslední otázka hodnotila inovační prostředí v Jihomoravském kraji. V této otázce nejvíce
respondentů uvedlo, že shledávají podmínky pro inovace v Jihomoravském kraji za průměrné (86
subjektů, tj. 78,2 %). Podle 15 firem jsou v Jihomoravském kraji nepříznivé podmínky pro inovace a
devět firem označilo podmínky pro inovace za výborné.
Závěr
Odpovědi high-tech firem z Jihomoravského kraje ukázaly, že inovační prostředí kraje není optimální.
Kromě vnějších nedostatků, mezi něž lze zařadit zejména byrokracii a náročnou administrativu při
čerpání podpůrných zdrojů, však existují bariéry i uvnitř firem, co je patrné zejména z nízké intenzity
spolupráce (ať už v rámci klastrů, spolupráce s výzkumnými ústavy nebo členství v profesních
organizacích). Toto může být výraznou bariérou při difúzi inovací (blíže Blažek, Uhlíř 2011).
Poněkud překvapivé je, že řada firem postrádá kvalifikovanou pracovní sílu.
Pozitivní je, že více než polovina dotazovaných firem má vlastní výzkumné a vývojové centrum, což
částečně vyvrací to, že Česká republiky je pouze „montovna“ bez tvorby přidané hodnoty. Vlastnictví
vlastního výzkumného nebo vývojového centra umožňuje vyvíjet nové procesy a postupy, které
zvyšují přidanou hodnotu finálních výrobků a které se stávají zajímavé nejen pro náš, ale i pro
zahraniční trh, a tím pádem se zviditelňuje i Jihomoravský kraj jako inovativní region.
Jihomoravský kraj tak má podle výsledků šetření stále co zlepšovat. Na druhou stranu je v rámci krajů
České republiky v oblasti high-tech a inovací na špici, což je podpořeno kvalitní činností JIC a ale
samozřejmě i samotných firem.
Literatura
[1] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje. Praha: Karolinum, 2011. 344 s. ISBN
9788024619743.
[2] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Regional Innovation Policies in the Czech Republic and the Case of
Prague: An Emerging Role of a Regional Level? European Planning Studies. Vol. 15, Issue 7,
2007. pp. 871–888. DOI: 10.1080/09654310701356175.
[3] BINEK, J., KORÁB, V. et al. Obce a regiony pro podnikatele & Podnikatelé pro obce a regiony.
1. vyd. Brno: GaREP, spol. s r.o., 2011. 120 s. ISBN 978-80-905139-0-7.
[4] HIGH-tech sektor. Praha: Český statistický úřad. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/high_tech_sektor> [cit. 24. 1. 2013].
[5] HIGH-tech sektor: Seznam ekonomických činností High-tech sektoru dle CZ-NACE a
OKEČ. Praha: Český statistický úřad. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/seznam_ekonomickych_cinnosti_high_tech_sektoru_dle_c
z_nace_a_okec/$File/01_seznam_ekonomickych_cinnosti_ht_sektoru.pdf> [cit. 24. 1. 2013].
[6] KNOCKAERT, M., VANDENBROUCKE, E., HUYGHE, A. Unraveling the need for innovation
support services in new technology-based firms: The impact of commercialization strategy.
Science and public policy, Vol. 40, Issue 1. 2013. pp. 85–96. DOI: 10.1093/scipol/scs060.
[7] MARVEL, M. R. Human Capital and Search-Based Discovery: A Study of High-Tech
Entrepreneurship. Entrepreneurship theory and practice. Vol. 37, Issue 2. 2013. pp. 403–419.
DOI: 10.1111/j.1540-6520.2011.00465.x.
[8] Network Security Monitoring Cluster. URL <http://www.nsmcluster.com/> [cit. 10. 4. 2013]
[9] Regionální hospodářská komora Brno. O nás. Dostupné z: <http://www.rhkbrno.cz/o-nas/okomore>
[cit. 25. 3. 2013].
[10] Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje. Co je to RIS? Dostupné z:
<http://www.risjmk.cz/cz/co-je-to-ris/> [cit. 16. 4. 2013].
[11] ROJÍČEK, M. Strukturální analýza české ekonomiky. Working Paper CES VŠEM No. 3/2007.
Praha: VŠE, 2007. Dostupné z: <http://sis.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konferenceseminare/gf_RojicekHK.pdf>
[cit. 7. 4. 2013]
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
181
[12] RYAN, P., GIBLIN, M. High-tech Clusters, Innovation Capabilities and Technological
Entrepreneurship: Evidence from Ireland. World Economy, Vol. 35, Issue 10. pp. 1322–1339,
2013. DOI: 10.1111/j.1467-9701.2012.01486.x.
[13] SKOKAN, K. Industry Clusters in Regional Development. Ostrava: VSB-Technical University of
Ostrava, The Faculty of Economics, 2002. Dostupné z: <http://mpra.ub.unimuenchen.de/12372/1/MPRA_paper_12372.pdf>
[cit. 14. 4. 2013]
[14] Statistika čerpání dotací z programů OPPI. Praha: CzechInvest. Dostupné z:
<http://eaccount.czechinvest.org/Statistiky/StatistikaCerpaniDotaci.aspx>
[15] VITURKA, M. Competitiveness of regions in the light of global economy. Case study of the
Czech regions. In Wilk, W. (ed.) Global Changes: Their Regional and Local Aspects. Warsaw:
University of Warsaw, 2009. s. 301–312, 12 s. ISBN 978-83-89502-73-5.
[16] WOKOUN, R., DAMBORSKÝ, M., KOUŘILOVÁ, J., KREJČOVÁ, N. The Competitiveness of
Regions in the EU. The Competitiveness of Regions in the EU. In ERSA – Regions in Motion:
Breaking the Path. Bratislava: European Regional Science Association, 2012. Dostupné z:
<http://www-sre.wu.ac.at/ersa/ersaconfs/ersa12/e120821aFinal00790.pdf> [cit. 21. 4. 2013]
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
182
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-22
ŠTRUKTURÁLNA KONVERGENCIA REGIÓNOV SR VO
VÄZBE NA INOVAČNÚ STRATÉGIU A POLITIKU SR
STRUCTURAL CONVERGENCE OF REGIONS OF THE SR IN
RELATION TO INNOVATION STRATEGY AND POLICY OF THE SR
ING. PAULA BOLCÁROVÁ
ING. STANISLAV KOLOŠTA, PHD.
DOC. ING. RADOSLAV KOŽIAK, PHD.
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Dep. of Public Economy and Regional Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: paula.bolcarova@umb.sk, stanislav.kolosta@umb.sk, radoslav.koziak@umb.sk
Anotácia
Cieľom článku je prešetrenie, či regióny Slovenska konvergujú v zmysle odvetvovej podobnosti. Vývoj
štruktúry ekonomických činností s použitím údajov o zamestnanosti analyzujeme pomocou indexu
špecializácie, ktorý sledujeme separátne pre jednotlivé odvetvia a jednotlivé kraje. Dátová vzorka
zahŕňa obdobie rokov 2009-2011. Pri podrobnejšom pohľade na vývoj regiónov SR aj jednotlivých
odvetví sme zistili sklon ku diverzifikácii v odvetvovej štruktúre. Index špecializácie agregovaný pre
celú SR potvrdil proces konvergencie medzi regiónmi SR.
Kľúčové slová
plánovanie a príprava strategických dokumentov, štrukturálna konvergencia, index štrukturálnej
heterogenity, štruktúra ekonomických činností.
Annotation
The aim of the article is investigating whether the Slovak regions converge in terms of sectoral
similarity. Using employment data, all regions` economy structures are analysed by the index of
specialization, which is computed specifically for each sector and each region. The data sample
covers the period from 2009 to 2011. Considering the development of Slovak regions in detail, our
results indicate the significant shift from the concentration to the diversification. Index of
specialization on the aggregate level confirms the convergence process among the regions of the SR.
Key words
planning and preparation of strategic documents, structural convergence, index of structural
heterogeneity, economic structure.
JEL classification: H00, R10, R11, R15
Úvod
Hospodárska kríza ako aj vstup do Eurozóny výrazným spôsobom zmenili pôsobenie mnohých firiem
v posledných rokoch. Príležitosti a ohrozenia konkurenčného postavenia na trhu výrobných faktorov
aj na trhu produkcie sa podstatne zvýraznili. Kým niektoré podniky prišli o svoj podiel na trhu, iné
získali možnosť relokovať produkciu do priaznivejších regiónov s vyšším potenciálom trhu, resp.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
183
nižšími nákladmi, a to nie len v tuzemsku. Tieto zmeny podmieňujú aj vývoj štruktúry ekonomických
činnosti v jednotlivých regiónoch SR.
Sledovanie odvetvovej štruktúry je podstatné z niekoľkých dôvodov. V prvom rade, ak
makroekonomické šoky sú špecifické pre istý sektor či odvetvie, odvetvová štruktúra má dôsledky
v medzinárodnom prenose hospodárskeho cyklu. Toto je krátkodobý až strednodobý pohľad na
implikácie štrukturálnej konvergencie. Z dlhodobého hľadiska možno pozorovať, že krajiny
prechádzajú podobnými stupňami vývoja, ktoré sú pri ekonomickom raste charakterizované rastom
a útlmom podobných odvetví. (Wacziarg, 2001) Vzhľadom na odvetvie však variuje aj produktivita
práce, potreba výrobných faktorov, pridaná hodnota, ako aj cena, resp. mzda za pridanú hodnotu.
Možno teda tvrdiť, že koncentrácia odvetví, resp. špecializácia regiónov bude determinovať aj
ekonomický rast či vývoj regionálnych disparít, a to ako ekonomickej výkonnosti alebo sociálneho
blahobytu, tak aj disparity participácie na pracovnom trhu.
V SR sa implementácia štátnej a regionálnej inovačnej politiky plánuje realizovať formou
vybudovania regionálnych inovačných centier, RIC. Pri spracovaní Inovačnej stratégie SR sa okrem
iného analyzoval inovačný potenciál regiónov, aby sa mohli predbežne zadefinovať póly rastu
v regiónoch. V prílohe k návrhu Inovačnej politiky SR na roky 2008 až 2010 sa píše, že pri hodnotení
projektov sa budú podporovať len tie projekty, ktoré sú v súlade s pólami rastu. A ďalej, aby sa
zabránilo duplicite projektov, po dohovore o realizácii sa vytvorí vždy len jedno centrum v rámci SR,
ktoré môžu RIC založiť spoločne. Predpokladáme teda, že táto podporná politika by sa mala odraziť
vo zvyšovaní miery špecializácie regiónov a koncentrácie odvetví. V tomto príspevku ukážeme, aký je
prirodzený vývoj odvetvovej štruktúry v regiónoch SR a či plánovanie štátnej a regionálnej politiky
v kontexte podpory istých odvetví bolo v jeho súlade.
1. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je prostredníctvom analýzy rozdelenia odvetvových aktivít v regiónoch odhaliť,
ktorý z procesných faktorov, špecializácia alebo diverzifikácia ekonomických činnosti, na území SR
možno pozorovať, resp. ktorý z nich dominuje.
V prípade štrukturálnej konvergencie narábame s heterogenitou, pričom jej rastúca tendencia je
prirodzene prejavom divergencie a naopak, jej klesanie v čase interpretujeme ako konvergenciu.
Krugman (1991) navrhol na meranie heterogenity index špecializácie. Štrukturálnu konvergenciu však
ovplyvňujú dva typy štrukturálnych zmien, a to medzisektorové a medziodvetvové zmeny štruktúry
(Palan, Schmiedeberg, 2010). Index špecializácie preto upravíme tak, aby zachytával vývoj nie len
odvetvia, ale aj sektoru ako celku. Kvantifikovať teda budeme hodnoty indexu SHENI
podľa vzťahu:
∑ ∑| ̅ |
kde predstavuje zamestnanosť v regióne n v odvetví i vyjadrenej ako podiel na celkovom počte
zamestnancov v regióne n, ̅ predstavuje priemerný podiel zamestnanosti v odvetví i na celkovej
zamestnanosti v SR, N je počet regiónov a I počet odvetví.
Hodnoty indexu možno interpretovať ako podiel zamestnanosti v skupine analyzovaných regiónov,
ktorého preskupením medzi regiónmi sa dosiahne perfektná homogenita, a teda jeho klesanie bude
naznačovať tendenciu ku konvergencii sektorových štruktúr. Index špecializácie má spodnú hranicu
rovnú 0, čo by indikovalo perfektnú homogenitu, respektíve, že všetky regióny majú rovnakú
odvetvovú štruktúru. Naopak, vysoké hodnoty môžu naznačovať perfektnú špecializáciu regiónu,
ktorá je pozorovateľná len v prípade, že počet regiónov je väčší ako počet odvetví, teda každý región
sa špecializuje len na jedno odvetvie. Ak je však počet regiónov nižší, tak ako v našom prípade, potom
ide o prípad perfektnej koncentrácie (keď sa jedno odvetvie nachádza iba v jednom regióne, ale
v tomto regióne nemusí byť odvetvím jediným).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
184
Agregovanie údajov do indexu možno previesť aj separátne pre jednotlivé regióny, respektíve pre
jednotlivé odvetvia. Parciálny index špecializácie pre región n, nSHEI
, ktorý bude vyjadrovať
priemernú disparitu medzi odvetvovou štruktúrou regiónu a národného hospodárstva ako celku,
vyjadríme v tvare:
∑| ̅ |
Obdobne možno odvodiť aj index koncentrácie odvetvia, avšak v prípade komparácie indexov medzi
konkrétnymi odvetviami však narážame na generálny problém súvisiaci s mierami variability a síce,
že ich hodnota rastie s rastom priemeru analyzovanej premennej, a teda prirodzene, odvetvie
všeobecne preferované v krajine z hľadiska zamestnanosti bude vykazovať vyššie hodnoty variability,
resp. koncentrácie meranej pomocou indexu iSHEN
. Preto tento index upravíme tak, aby zohľadňoval
významnosť odvetvia pre národne hospodárstvo, resp. úmernosť zastúpenia odvetvia z hľadiska počtu
zamestnancov. Kvantifikujeme teda index koncentrácie odvetvia i, iSHEN
v tvare:
̅
∑| ̅ |
Osobitne zaujímavé by bolo identifikovanie takých odvetví, ktoré napriek nemennosti priemerného
podielu zamestnanosti v sledovaných obdobiach zaznamenali zmenu ukazovateľa SHEN
, čo by
indikovalo relokáciu odvetvia medzi regiónmi.
V príspevku budeme operovať s údajmi o zamestnanosti v odvetviach podľa revidovanej klasifikácie
SK NACE (tab. 1) platnej od roku 2008. Dátovú základňu sledujeme za obdobie rokov 2009 až 2011,
čo nám umožní prešetriť, či implementácia regionálnej politiky bola reflektovaná vo vývoji
odvetvovej štruktúry.
Tab. 1: Zoznam analyzovaných odvetví podľa klasifikácie SK NACE Rev (legenda k obr. 1)
1 Poľnohospodárstvo, lesníctvo a rybolov 10 Informácie a komunikácia
2 Ťažba a dobývanie 11 Finančné a poisťovacie činnosti
3 Priemyselná výroba 12 Činnosti v oblasti nehnuteľností
4 Dodávka elektriny, plynu, pary a studeného vzduchu 13 Odborné, vedecké a technické činnosti
5 Dodávka vody; čistenie a odvod odpadových vôd, 14 Administratívne a podporné služby
odpady a služby odstraňovania odpadov 15 Verejná správa a obrana; povinné
6 Stavebníctvo sociálne zabezpečenie
7 Veľkoobchod a maloobchod; oprava motorových 16 Vzdelávanie
vozidiel a motocyklov 17 Zdravotníctvo a sociálna pomoc
8 Doprava a skladovanie 18 Umenie, zábava a rekreácia
9 Ubytovacie a stravovacie služby 19 Ostatné činnosti
Zdroj: vlastné spracovanie
2. Výsledky
Prezentáciu výsledkov analýzy začneme hodnotami súhrnného indexu SHENI
(tab. 2), ktoré naznačujú,
že v analyzovanom období dochádzalo ku konvergencii odvetvových štruktúr regiónov SR.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
185
Tab. 2: Hodnoty indexu SHENI
za obdobie rokov 2009 až 2011
2009 2010 2011
index iSHEN
1,35 1,27 1,18
Zdroj: vlastné spracovanie
Pri agregovaní disparít odvetvovej štruktúry sme vypočítali hodnoty samostatne pre jednotlivé
odvetvia (obr. 1) ako aj pre jednotlivé kraje (obr. 2). Pri agregovaní hodnôt za jednotlivé odvetvia
možno odhaliť výraznú koncentráciu odvetví „Ťažba a dobývanie“ a troch odvetví zo sektoru služieb,
„Informácie a komunikácia“, „Finančné a poisťovacie činnosti“ a „Odborné, vedecké a technické
činnosti“, ktoré zároveň zaznamenali v analyzovanom období posun ku diverzifikácii medzi regiónmi
SR, podobne ako väčšina odvetví. Signifikantný rast koncentrácie nebol zaznamenaný v žiadnom
z odvetví, hoci v niektorých sa objavili výrazne zmeny indexu v roku 2010. Tento nekoherentný vývoj
však mohol súvisieť s dopadmi prebiehajúcej hospodárskej krízy na oblasť zamestnanosti, ktorá
reagovala oneskorene na zmeny v produkcii. Miery koncentrácie odvetví a ich vývoj v analyzovanom
období možno pozorovať na obr. 1.
Obr. 1: Index iSHEN
pre jednotlivé odvetvia podľa klasifikácie SK NACE Rev.
Zdroj: vlastné spracovanie
Obr. 2 jasne prezentuje, že výrazným procesom diverzifikácie odvetvovej štruktúry prešli hlavne
Trnavský a Banskobystrický kraj, kde sa index znížil takmer o jednu tretinu. Vysokú mieru
špecializácie možno pozorovať v Bratislavskom kraji a v Trenčianskom kraji, kde vývoj nepreukázal
tendenciu ani k ďalšej špecializácii ani ku diverzifikácii. K miernemu rastu špecializácie došlo iba
v Prešovskom kraji.
0,00
0,10
0,20
0,30
0,40
0,50
0,60
0,70
0,80
0,90
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19
2009
2010
2011
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
186
Obr. 2: Index nSHEI
pre jednotlivé kraje
Zdroj: vlastné spracovanie
Záver
V úvode príspevku sme si uviedli dôvody prečo je odvetvovú štruktúru potrebné sledovať. Na
základe analýzy vývoja súhrnného indexu špecializácie ako aj parciálnych indexov pre jednotlivé
odvetvia a kraje v sledovanom období môžeme povedať, že na území SR dominuje proces
diverzifikácie odvetvovej štruktúry. Výrazná koncentrácia je pozorovaná len v odvetví „Ťažba a
dobývanie“ a v troch odvetviach zo sektoru služieb, „Informácie a komunikácia“, „Finančné a
poisťovacie činnosti“ a „Odborné, vedecké a technické činnosti“. Z hľadiska krajov možno pozorovať
vysokú a perzistentnú špecializáciu len v Trenčianskom kraji. Vysokú špecializáciu vykázal v roku
2009 aj Bratislavský kraj, v nasledujúcich rokoch sa však odvetvová štruktúra viac priblížila
k priemernej štruktúre SR.
Nepotvrdilo sa nám teda, že by vývoj odvetvovej štruktúry reflektoval implementovanú regionálnu
inovačnú politiku. Vo všeobecnosti sa usudzuje, že prirodzený vývoj smerujúcemu k diverzifikácii
odvetvovej štruktúry v regiónoch je pozitívny z hľadiska zmierňovania prenosu makroekonomických
šokov. Národná inovačná politika vo vzťahu k špecializácii regiónov a koncentrácii odvetví tak
naďalej ostáva vhodným námetom na odbornú diskusiu.
Literatúra
[1] KRUGMAN, P. Geography and Trade. England : The MIT Press, 1991. ISBN 0-262-06204-6
[2] MINISTERSTVO HOSPODÁRSTVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY, 2008. Návrh Inovačnej
politiky SR na roky 2008 až 2010, číslo: 2272/2007-1000 [cit. 20. 4. 2013] Dostupné z:
<http://www.siea.sk/oldweb/inovacie/subory/inovacna_politika.pdf>.
[3] PALAN, N., SCHMIEDEBERG, C. Structural convergence of European countries. In Structural
Change and Economic Dynamics, 21, 2010, s. 85-100.
[4] WACZIARG, R. 2001. Structural convergence. Stanford University. International seminar on
macroeconomics, Dublin, 8 – 9 jún 2001, s. 32, [cit. 20. 4. 2013] Dostupné z:
<http://www.anderson.ucla.edu/faculty_pages/ romain.wacziarg/downloads/structconv.pdf>.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu VEGA 1/1010/11 „Teoreticko - metodologické východiská
plánovania v podmienkach územných samospráv a možnosti ich aplikácie v SR“.
0,00
0,01
0,01
0,02
0,02
0,03
0,03
2009
2010
2011
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
187
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-23
REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE A JEJICH
FINANCOVÁNÍ
REGIONAL INNOVATION STRATEGIES AND ITS FINANCING
ING. BARBORA BABJAKOVÁ, PHD. 1
ING. PETR JIŘÍČEK 2
1
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
1
Department of Regional and Rural Studies
Faculty of European Studies and Regional Develop.
Slovak University of Agriculture in Nitra
Tr. A. Hlinku 2, 949 01 Nitra, Slovak Republic
E-mail: barbora.babjakova@uniag.sk
2
Katedra ekonomických studií
Vysoká škola polytechnická Jihlava
2
Department of Economic Studies
College of Polytechnics Jihlava
 Tolstého 16, 586 01 Jihlava, Czech Republic
E-mail: petr.jiricek@vspj.cz
Anotace
Znalostní ekonomika je postavena na inovacích a znalostech, které vytvářejí vysokou přidanou
hodnotu a umožňují ekonomický růst. V regionální dimenzi je proto velice důležité zaměřit se na
regionální podporu vytváření, zavádění a diseminace inovací v regionu, čím se zvyšuje jeho
konkurenceschopnost. Plánování takové podpory je deklarováno v regionálních inovačních
strategiích, které představují koordinování rozvoje v oblasti znalostní ekonomiky. Článek se zaměřuje
právě na komparaci regionálních inovačních strategií v České a Slovenské republice ve vybraných
regionech, které vytvářejí různé podmínky pro rozvoj znalostní ekonomiky. I když je možné pozorovat
určitou podobnost mezi strategiemi, strategie jsou rozdílné v závislosti od zpracovatelů strategie, od
předešlých zkušeností, v menší míře od hospodářského zaměření regionu.
Klíčová slova
inovace, znalostní ekonomika, inovační strategie, EIS, financování
Annotation
Knowledge based economy is based on innovations and knowledge creating high added value and
enabling high economic growth. Therefore, it is important in regional dimension to focus on regional
support of creation, introduction and dissemination of innovations in region to increase his
competitiveness. Planning of such interventions is declared in regional innovation strategies
presenting the coordinating of the development in the field of knowledge based economy. The paper is
oriented on the comparison of regional innovation strategies in Czech and Slovak Republic in chosen
regions which create different conditions for knowledge economy development. Even though it is
possible to observe the similarity to some extent, strategies are different dependently on the
participating stakeholders, previous experiences, to the lesser extent on the economic specialization of
the region.
Key words
innovation, knowledge economy, innovation strategy, EIS, financing
JEL classification: R58
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
188
Úvod
Příspěvek se zabývá koncepčními dokumenty, vytvářenými na regionální úrovni s cílem zvýšit
inovační potenciál regionu, tj. dosažení vyšší úrovně inovací oproti současnému stavu a zlepšení
předpoklady pro další ekonomický rozvoj regionu a finančními nástroji, jež mají umožnit podporu
inovací v daném regionu. Projevem sebeuvědomění existence regionů v oblasti ekonomické, sociální,
environmentální a kulturně-historické od vzniku regionální správy v České republice i na Slovensku
byl vznik nejrůznějších strategických analýz a koncepcí, odrážejících prostorovou i časovou stránku
regionálního rozvoje a utvářel se proces uvědomování si regionálních disparit. Bylo prováděno jejich
měření v obou zemích, tak jako tomu bylo v Evropské unii již po delší období za doby trvání její
regionální politiky. Jedním z prvních ekonomů, jenž se zabýval inovacemi a jejich podstatnému vlivu
na ekonomický cyklus, byl rodák z Vysočiny a ekonom světového významu J. A. Schumpeter. Použil
italského pojmu innovare (obnovovat) pro definici faktoru, který odráží proces využívání nových
příležitostí ve všech činnostech lidského konání a je podstatným činitelem pro ekonomický růst.
V regionalistické literatuře (např. Blažek, 2009, Buček, Rehák, Tvrdoň, 2010) jsou uváděny některé
definice toho významného ekonomického faktoru, z nichž lze rozpoznat různý přístup k dané
problematice (Etzkowitz, Leydesdorff, 1997):
 nejobecnější definici inovací popisuje např. Osborn jako schopnost zavést nové do stávajícího
systému porovnání ideově-teoretických východisek dokumentů
 Evropská komise definuje inovace jako obnovu a rozšíření škály výrobků, služeb a metod
výroby a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek, a
kvalifikace pracovní síly
 inovace představuje pro Asociaci inovačního podnikání ČR sérii vědeckých, technických,
finančních, organizačních i jiných možností, jejichž cílem je vznik nového či podstatně
zdokonaleného produktu (výrobku, technologie, služby), efektivně umístěné na trh
 pro vědecky specializovaného autora na danou problematiku Valentu je inovace jakákoli
změna ve výrobním organismu firmy
Jak vidno, není k dispozici jednoznačná definice inovace, ale dá se říci, že jednotlivé regionální
inovační strategie budou odrážet výše uvedené spektrum přístupů k tomuto pro rozvoj regionu
podstatnému jevu. Pro oblast regionální ekonomiky jako celku lze konstatovat, že inovativní jednání
platí nejen pro ryze komerční sféru, ale že pojem inovace se vztahuje i na kvalitativní změny v
produktech ve smyslu služeb a procesů veřejného sektoru a tvůrčí zapojení univerzit a výzkumných
institucí.
Posilňovaní regionálního rozvoje související s podporou inovací úzce souvisí se znalostní
ekonomikou, které růst je založen na schopnosti vytvářet, šířit a užívat nové znalosti (OECD, 1996).
Znalostní ekonomika souvisí zejména se změnami v globálním systému, spojeném se zvyšující se
rychlosti technologických změn, měnícími se preferencemi zákazníků a zvyšující se konkurencí. Tyto
podmínky nutí firmy neustále inovovat a tak si zachovávat a rozšiřovat své pozice na trhu. Tím je
ovlivněn i celý regionální rozvoj, kterého konkurenceschopnost souvisí právě se schopností přilákat a
udržet firmy a zabezpečit stabilní dlouhodobý růst příjmů obyvatelstva. Koncepty, které poukazují na
důležitost systémového přístupu k inovacím, se orientují na podporu triple helix modelu 1
(Etzkowitz,
Leydesdorff, 1997), na podporu ulehčení tvorby, rozšiřování a diseminace inovací. Tyhle koncepty se
uplatňují v regionální ekonomice i prostřednictvím regionálních inovačních strategií, které právě
vytvářejí koordinovaný přístup k rozvoji inovací a znalostní ekonomiky na regionální úrovni.
Regionální inovační strategie jsou, jako každý strategický dokument, založeny na analýze inovačního
systému a podmínek v regionu. Analytická část je podstatnou pro další rozvoj území, které je
plánováno prostřednictvím strategické části, kde jsou popsány prioritní oblasti a specifikovány cíle,
prostřednictvím kterých se dosáhne změn v prioritních oblastech. Pro úspěšnou implementaci je
1
jedná se o model ve smyslu interagující trojité spirály znázorňující ve svých ramenech soukromý podnikatelský sektor,
veřejnou správu a vzdělávací a výzkumný sektor, kde se spirálovitě prolínají jejich zájmy a existují styčné body
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
189
klíčové popsat způsob, jakým chceme dosáhnout změn. Způsob je popsán v implementační části, kde
se specifikuje akční plán, finanční krytí, způsob monitorování a hodnocení naplnění strategie. V další
části článku se věnujeme hodnocení regionálních inovačních strategií i z pohledu sestavování strategií,
protože nastavení strategie taky předurčuje úspěšnost její implementace.
Evropská unie vytvořila na hodnocení regiónů v oblasti podpory inovací a dosahování růstu v oblasti
znalostní ekonomiky Union Innovation Scoreboard (UIS)2
(PRO INNO Europe, 2011). UIS je
zaměřen na hodnocení dosahování cílů Evropy 2020 prostřednictvím porovnávacích studií inovačního
výkonu EU27 a dalších krajin a analýzou silných a slabých stránek jejich inovačních a vědeckých
systémů. UIS je poskládán z kompozitních indikátorů postavených na třech klíčových dimenzích:
aktivátory, aktivity firem a výstupy; a souboru indikátorů. Na základě průměrného inovačního výkonu
jsou pak jednotlivé země shlukovány do 4 shluků: inovační lídři, inovační následovatelé, průměrní
inovátoři a mírní inovátoři (PRO INNO Europe, 2011). Podle studie PRO INNO Europe (2011) Česká
republika a Slovensko spadají do druhého shluku inovačních následovatelů. Krajiny, které jsou
považovány za inovační lídry, možno společně charakterizovat silnými stránkami, které se vyznačují
zejména silnými národními výzkumnými a inovačními systémy, klíčovou roli podnikatelské aktivity a
spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem. Za klíčové oblasti podpory inovací jsou dle tohoto
hodnocení považovány tematicky tzv. Aktivátory: Lidské zdroje, Výzkumné systémy, Finance a
podpora; dále tzv. Firemní aktivity, k nimž se řadí: Investice do firem, Vazby a podnikání,
Intelektuální aktiva; a tzv. Výstupy: Inovátoři a Ekonomické efekty. Hodnocení České a Slovenské
republiky podle pozice z hlediska tématu je možné porovnat v následující tabulce:
Tab. 1 Pozice ČR a SR v rámci EU 27 v jednotlivých tématech
Téma EU27 průměr ČR SR
Lidské zdroje 18. 19. 11.
Výzkumné systémy 13. 20. 24.
Finance a podpora 9. 20. 24.
Investice do firem 12. 10. 26.
Vazby a podnikání 15. 18. 23.
Intelektuální aktiva 8. 22. 24.
Inovátoři 14. 8. 22.
Ekonomické efekty 11. 10. 18.
Zdroj: zpracováno z PRO INNO Europe, 2011
1. Cíl a metodologie
Cílem předkládaného příspěvku bude analýza vybraných inovačních strategií, které jsou vytvářené
koncepčně na regionální úrovni jako zásadní víceletý strategický dokument. Tento strategický
dokument má za úkol orientovat regionální aktéry ve směru ekonomického rozvoje regionu,
založeného na znalostní ekonomice. Měl by podněcovat k inovativnímu přístupu k produktům i
procesům, napomáhat k vytváření inovačního milieu v regionu a zahrnuje opatření jak pro
podnikatelskou, tak veřejnosprávní i institucionální znalostní sféru regionu. V další části příspěvku
bude provedena jejich komparace z hlediska zpracování, hlavních témat a forem financování inovací
v regionu a dalších forem podpory inovací.
Pro dosažení cíle bude z hlediska metodologie práce provedena analýza vybraných regionálních
inovačních strategií v aktuálním období. Z hlediska prostorového pojetí byl vybrán vzorek blízkých
moravských a slovenských regionů, jež mají zpracovány tyto strategické dokumenty. Výběr
analyzovaných dokumentů byl cíleně zúžen na čtyři regionální inovační strategie z moravských krajů
a ze samosprávných krajů západního Slovenska – strategie Moravskoslezského a Jihomoravského
kraje, Nitranského samosprávného kraje a Žilinského samosprávného kraje. Z hlediska časového se
jedná většinou o období shodné s periodou rozpočtové politiky Evropské unie a periodou kohezní
2
Založené na předcházejícím European Innovation Scoreboard (EIS)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
190
politiky EU, tedy o období 2007-2013. Výjimkou je regionální inovační strategie Moravskoslezského
kraje, jež je dlouhodobější s perspektivou roku 2020. Strategie zkoumaných slovenských regionů
počínají před tímto termínem, avšak sledované období vždy zahrnují. Analýza vybraných regionálních
inovačních strategií by měla sloužit k odhalení předností resp. nedostatků jednotlivých dokumentů,
posouzení jejich teoretické i praktické úrovně a kvality zpracování.
Analýza regionálních inovačních strategie bude zahrnovat:
 komparaci z pohledu kvality zpracování strategií, která se zaměřuje na komparaci zpracování
jednotlivých částí strategie a propojenosti,
 komparaci z pohledu postavení strategií, kde nás zajímá výběr priorit a opatření jednotlivých
krajů,
 komparaci z pohledu využívaní finančních nástrojů a ostatních forem podpory, která bude
zahrnovat jejich definici a vztah ke konkrétní regionální inovační strategii; srovnání bude
provedeno v přehledné tabulce, shrnující závěry z provedené analýzy.
2. Výsledky
V úvodu krátce charakterizujeme pozadí vytváření inovačních strategií v jednotlivých krajích, které
vznikaly v různém období, za odlišných podmínek. Dále se zaměřujeme na porovnání jednotlivých
částí strategických dokumentů, kde vycházíme z výše uvedené struktury. Hodnotíme tedy naplnění
principu participace všech dotknutých stran, zpracování analytické části, strategické a implementační
části. V další části se zaměřujeme na komparaci finančních nástrojů využívaných pro rozvoj inovací
v krajích.
Moravskoslezský kraj zpracoval svou inovační strategii (dále RIS MSK) vzhledem k neutěšené situaci
tohoto regionu z hlediska sociálně-ekonomického vývoje již v roce 2003. Nová verze regionální
inovační strategie Moravskoslezského kraje pro roky 2010-2020 obsahuje již detailnější a
propracovanější pohled na problematiku inovací v regionu. V úvodu je součástí metodika práce,
odkazující se i na zásadní dokumenty Evropské unie, zejména Strategii Evropa 2020, Národní
rozvojové priority ČR po roce 2014, Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti MPO pro období
2012-2020 a Národní inovační strategii ČR. Nová verze Regionální inovační strategie MSK obsahuje
moderní přístupy k tvorbě a aplikaci dokumentu takového významu pro region.
Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje (dále RIS JMK) je ve své třetí aktualizované verzi
zaměřena na zvyšování inovačního potenciálu kraje pro roky 2009-2013. Navazuje na předchozí verze
z roku 2001, která byla první svého typu v ČR a druhou verzi, jež byla schválena v roce 2005. Jejich
výsledkem bylo vybudování Technologického inkubátoru v Brně a Biotechnologického inkubátoru
INBIT, dále zřízení patentového a licenčního fondu, fondu mikropůjček, vznik dvou klastrů –
Středoevropského technologického institutu (CEITEC Cluster Bionformatics) a Water Technology
Alliance. Na Masarykově univerzitě bylo založeno Centrum pro transfer technologií pro podporu
smluvního výzkumu a zakládání spin-off firem a pro podporu mobility v oblasti studentů pro záměry
vědy a výzkumu pak Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu. Pro nové období existují 2
klíčové projekty: rozšíření CEITEC a podpora vznikajícího Mezinárodního centra klinického výzkumu
(ICRC).
V případe Nitranského kraje, se dle úvodní části jedná o první regionální inovační strategii (dále RIS
NSK), zpracovanou ve Slovenské republice již v roce 2004. Stylem zpracování a strukturou se velmi
podobá původní regionální inovační strategii Moravskoslezského kraje. Strategii zpracoval soukromý
subjekt, VUNAR a.s. Nové Zámky a její zpracování bylo financováno z 5. Rámcového programu EU.
Regionální inovační strategie kraje byla zahrnuta jako doplněk do Programu rozvoje Nitranského
samosprávného kraje do roku 2013. V současnosti se vypracovává nová regionální inovační strategie,
která by měla být zaměřena na nadcházející období.
Regionální inovační strategie Žilinského samosprávného kraje (dále RIS ŽSK) je prezentovaná pod
názvem Rámcová stratégia Žilinského regionu pre oblasť inovačného rozvoja a byla vytvořená na
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
191
Žilinské univerzitě v roce 2006. Strategie byla vytvořena na mezinárodní úrovni za podpory partnerů
regionu Dolní Rakousko (evropský region excelence), švédského regionu Sodermanland a s účastí
Centra pre prenos inovácií v Bratislavě. Ve strategii, která je koncipována na vědeckém základě
s využitím zkušeností evropských partnerů, je zdůrazněn princip triple helix, tj. zvýšení inovačního
potenciálu regionu na základě spolupráce soukromého sektoru, veřejnosprávního sektoru a univerzit.
Ve strategii je rovněž podrobně popsána vazba na základní rozvojové dokumenty – Strategii rozvoje
konkurenceschopnosti Slovenska do roku 2010, Národní strategický referenční rámec SR 2007-13.
Zajímavou a ve srovnání s ostatními RIS ojedinělou partií dokumentu jsou konstrukce scénářů
budoucího vývoje v oblasti inovací v ŽSK, jež byly propracovány ve dvou základních variantách
v podobě A. setrvačného scénáře budoucího vývoje inovací a B. žádoucího scénáře budoucího vývoje
inovací.
2.1 Úroveň participace
Co se týče participace různých zainteresovaných subjektů, v případě RIS MSK se na jejím zpracování
podílelo spolu 17 subjektů převážně z veřejného sektoru, poradenství a vědy a výzkumu, v malé míře
představitelé významných podnikatelů. Podobně byla zpracována i RIS NSK, i když tady se podílel na
jejím zpracování větší počet subjektů (117). Do participace se však jen v malé míře zapojili lokální
podnikatelé nebo významní zaměstnavatelé. Žilinský kraj nespecifikoval své pracovní skupiny a
Řídicí výbor ve své strategii, ale seznam autorů lze v tomhle případě považovat za směrodatný, kde se
na zpracování podílelo 21 členů především z oblasti vědy a výzkumu Žilinské univerzity, která je i
autorem strategie. Výbor zahrnoval rovněž zahraniční partnery a podnikatele, avšak mezi skupinou
absentuje úplně veřejný sektor (samospráva), který má klíčové postavení. Z hlediska participace
subjektů, kterých se oblast dotýká, možno hodnotit Jihomoravský kraj jako nejlepší. Participace
různých subjektů představovala 105 členů orgánů vytvořených pro přípravu strategie a další množství
partnerů, kteří participovali na průzkumech (cca 160). Je nutno dodat, že velká část zúčastněných
zastupovala soukromý sektor, který představuje klíčového hráče v inovačních procesech ekonomiky.
Celkově však možno zhodnotit, že princip participace jako jeden z klíčových při vytváření strategie
byl dodržen, avšak jeho struktura je různá, a ne vždy se podařilo vytvořit triple-helix model
spolupráce. Participace subjektů má vliv následně i na nastavení strategie, co se ukáže i z dalšího
porovnání.
2.2 Zhodnocení analytické části
RIS MSK (2010) obsahuje situační analýzu, která postihuje stav inovačního podnikání v kraji, analýzu
institucionální infrastruktury v regionu a rovněž popisuje existující nástroje podpory zvyšování
inovačního potenciálu regionu. Následuje poměrně obsáhlá SWOT analýza potenciálu příležitostí a
hrozeb pro rozvoj inovačních aktivit v Moravskoslezském kraji, avšak bez detailnějšího rozboru
obecných i specifických vlastností regionu charakterizujících ekonomický, sociální a demografický
vývoj a přírodní podmínky s ohledem na podporu inovací.
Na rozdíl od ostatních strategií, RIS JMK neobsahuje teoretické zdůvodnění předkládané strategie,
pouze stručné zhodnocení koncepční návaznosti na předešlé verze, v úvodu rovněž předkládá schéma
řídící struktury pro její realizaci. V další části je provedena srovnávací analýza regionální výkonnosti
(regionální benchmarking) ohledně určení pozice Jihomoravského kraje v rámci ostatních regionů
Evropské unie. Součástí strategie je i velmi podrobná situační analýza firemní sféry Jihomoravského
kraje včetně kvantitativního průzkumu dle odvětví a následně kvalitativního průzkumu na základě
řízeného rozhovoru pro 160 vybraných firem. V průzkumu byly vedle obecných problému i zmíněny
specifické problémy firem, zejména týkající se poradenství a spolupráce s oblastí vědy a výzkumu.
Následuje přehledná SWOT analýza, jež obsahuje shrnutí poznatků z provedených analýz a zahrnuje
prostředí všech komponentů regionálního inovačního prostoru – tj. vědecko-výzkumnou sféru,
veřejnou správu a firemní prostředí na základě tzv. triple-helix modelu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
192
RIS NSK v úvodní části obsahuje prostorovou analýzu regionu s uvedením základních ekonomických,
sociálních, demografických a geograficko-přírodních parametrů, jež se u předešle analyzovaných RIS
nevyskytují, resp. vyskytují ve velmi zúžené podobě. Následuje analýza inovačního potenciálu kraje,
provedená na základě kvalitativního dotazníkového šetření zpracovatele – ve struktuře analýza
inovačních potřeb malých a středních podniků, analýza technologické nabídky v regionu a analýza
financovaní inovací v regionu (Regionální inovační strategie MSK, 2012). V následující části týkající
se tvorby vlastní inovační strategie jsou popsány trendy, které by měly respektovat cíle inovační
strategie – budování informační společnosti, podpora začínajících podnikatelů, vyžívání
alternativních zdrojů energie, ochrana životního prostředí, podpora inovací, budování partnerství a sítí,
rozvoj lidských zdrojů; odkazuje se zde na obecné směry politik EU a jsou definovány na rozdíl od
předešle analyzovaných RIS příliš obecně. Tato část obsahuje i stručnou SWOT analýzu kraje, která
se neliší od předešle podaných SWOT u moravských RIS.
RIS ŽSK byla vytvořena na základě provedených analýz, jež vedly k určení inovační charakteristiky
regionu a které předznamenaly charakter RIS. Tyto vědecké analýzy zahrnují analýzu inovačních
potřeb podnikatelských subjektů v ŽSK, analýzu inovační nabídky institucí v ŽSK, SWOT analýzu
s navrženými způsoby na zvýraznění silných stránek, odstranění slabých stránek, využití příležitostí a
eliminaci hrozeb, predikci inovačního vývoje metodou Regional Technology Foresight a regionální
benchmarking zaměřený na nalezení nejlepších zkušeností v oblasti zavádění inovací u vybraných
evropských regionů.
Když porovnáváme zpracování analytické části, je možné zhodnotit, že všechny strategie se více méně
zaměřily při analýze na hodnocení inovačního potenciálu, a tedy hodnotily inovační výkonnost, stav
vědy a výzkumu, strukturu firem z pohledu tvorby inovačního prostředí a kvalitu lidských zdrojů. Je
potřebné ocenit (v případě Nitranského a Jihomoravského kraje), že při přípravě strategií byly použity
nejen sekundární údaje, ale taky primární údaje. Zajímavým je opět přístup Jihomoravského kraje,
který se v analýze soustředil v první řadě na identifikaci klíčových odvětví kraje, a pak v rámci
každého odvětví analyzoval jednotlivé aspekty jako lidské zdroje, strukturu firem a specifika firem,
věda a výzkum, využití technologií apod. Žilinský kraj zas využil metodu Regional Technology
Foresight na předpovídání scénářů pro budoucí inovační vývoj. Nitranský kraj se ve větší míře zaměřil
na všeobecnou charakteristiku kraje a pak na výsledky dotazníkového šetření určeného firmám (50
firem) a výzkumným institucím. Absentuje však hlubší analýza zaměřena na inovační potenciál a
lidské zdroje a výsledky dotazníkového šetření není možné zevšeobecnit při dané vzorce.
2.3 Zaměření strategií krajů
Tab. 2 Porovnání prioritních témat strategií
MSK JMK NSK ŽSK
1 transfer technologií 1. transfer technologií 1. vytváření inovačního
prostředí a celoplošná
inovační osvěta
1. inovační politika a
kultura
2 lidské zdroje 2. poradenství a
služby pro firmy
2. šíření poznatků a
vzdělávání v oblasti inovací a
tvořivosti
2. spolupráce při
inovacích
3 internacionalizace 3. lidské zdroje 3. podpora inovačního
procesu
3. infrastruk. podpora
inovací
4 koordinace a
implementace RIS
4. internacionalizace 4. zabezpečení podpůrného
mechanizmu pro financování
inovací
4. finanční podpora
inovací
5. znalostní základna
inovací
Zdroj: vlastní zpracování
Když porovnáváme jednotlivé strategie krajů, u tří regionů můžeme sledovat podobnou strukturu, kde
je definována vize, strategický cíl, prioritní oblasti (nebo osy), a pak specifické cíle (nebo opatření).
Nitranský region má definovány prioritní oblasti a pak návrhy projektů, takže je vynechána úroveň
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
193
operačních cílů, které by blíže popsaly, směr intervencí u každé priority. Prioritní oblasti
Moravskoslezského a Jihomoravského kraje jsou téměř stejné: Transfer technologií, Lidské zdroje a
Internacionalizace (Jihomoravský kraj má navíc prioritu Poradenství a služby pro firmy a
Moravskoslezský kraj zase prioritu Koordinace a implementace RIS).
Ve strategii RIS JMK je zmíněn základní cíl – stát se v roce 2013 nejvíce inovativním regionem
v rámci České republiky a to na základě zjištění pomocí zkonstruovaného inovačního indexu, jenž je
vypočítáván na základě metodiky European Regional Innovation Scoreboard (PRO INNO Europe,
2011). V případě JMK je zajímavá specializace strategie na odvětví strojírenství, elektrotechniky,
informační a komunikační technologie a „life sciences“ (heterogenní odvětví průmyslu provázaná
s aplikovaným výzkumem).
U Moravskoslezského jakož i u Žilinského kraje je možné vidět výraznou orientaci na podporu
spolupráce VaV, co může mít souvis i s výraznou participací krajských univerzit na zpracovávání
strategie. Moravskoslezský kraj ve strategii klade důraz na realizaci smluvního výzkumu v obou
univerzitách v regionu, tj. Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava a Slezské univerzity
Opava, které by měly pro privátní podnikatelský sektor sloužit jako významný faktor vytváření
znalostní ekonomiky v regionu. V případě RIS NSK, i když má definovány základní strategické cíle:
mobilizace a rozvoj inovačního potenciálu NSK, rozvoj lidského potenciálu a podpora kreativity,
vybudování infrastruktury regionální inovační a vzdělávací sítě a vybudování regionální inovační
základny pro konkurenceschopnost podnikatelského sektoru regionu, definované prioritní oblasti a
jednotlivé projekty neumožňují naplnění těchto cílů, protože priority jsou definovány velmi podobně a
jednotlivé aktivity a činnosti jsou definovány spíše deklarativně.
Při hodnocení zaměření prioritních témat jednotlivých strategií vycházíme z UIS, kde jsou definovány
klíčové oblasti podpory do oblastí aktivátorů, firemních aktivit a výsledků. V tabulce 3 je krátké
zhodnocení, které specifické cíle (v případě Nitranského kraje priority) se týkají které oblasti. Jak je
možné vidět, všechny kraje se zaměřují především na podporu vědy a výzkumu, spolupráce mezi
vědou a výzkumem a firmami, podporou firemních aktivit.
Tab. 3 Zaměření specifických cílů strategií podle UIS
MSK JMK NSK ŽSK
Aktivátory 7 10 3 5
Firemní aktivity 2 5 1 6
Výsledky 1
Zdroj: vlastní zpracování
2.4 Implementační rámec
Implementační rámec u všech strategií zahrnuje akční plán, v rámci kterého jsou blíže popsány
projekty k dosáhnutí naplnění strategie, dále monitorovací a hodnotící rámec jako i institucionální
zodpovědnost. V implementačním rámci je možné vidět konkretizaci kroků, které daný kraj zamýšlí a
způsob jejich realizace. Jak možno vidět z jednotlivých strategií, tak ve velké míře závisí od složení
pracovní skupiny, která se podílí na zpracování strategie.
Moravskoslezský kraj definuje při každém specifickém cíli projekty, které by se měly realizovat spolu
s indikátory monitorování a hodnocení3
. Jednotlivé projekty jsou vždy v popisu charakterizovány
3
V oblasti Transfer technologií jde o tyto projekty: Podpora spolupráce klastrů ve VaV, Podpora firem v MSK
na tvorbu pracovních míst ve VaV, Rozvoj a stabilizace transferu technologií univerzit, Podpora VaV v kraji
(inovační vouchery), Aktivní marketing výzkumných center, Podpora v poradenství při zakládání spin-offs a
inovativních starts-up firem, Fond mikropůjček, Inovativní hub pro studenty univerzit v MSK, Patentový fond,
Workshopy s investory rizikového kapitálu k financování podnikatelských inovativních záměrů, Odborné
workshopy na témata VaV; v oblasti Podpory lidských zdrojů jde o projekty: Podpora vědy a výzkumu v MSK,
Příležitost pro mladé výzkumníky, Program podpory mobility ve znalostních institucích (síť EURAXESS);
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
194
záměrem, garantem, finančními náklady, zdroji financování a rámcovým harmonogramem realizace.
Dále je v rámci téhle části popsán institucionální rámec, kde je stanovena zodpovědnost za úkoly na
řídící a výkonné úrovni. Podobně je koncipován i implementační rámec RIS JMK, kde jsou při
každém cíli navrženy projekty, které jsou rozpracovány4
. Implementační rámec zahrnuje rovněž návrh
implementačních a monitorovacích opatření a vazbu na nadřazené strategické dokumenty
Jihomoravského kraje a města Brna.
V případě RIS NSK jsou návrhy projektů5
stanoveny přímo pro priority, zaměřují se na zvyšování
kapacity získaní finančních zdrojů mimo regionu a na propagaci a budování spolupráce, tedy na roli
veřejného sektoru v triple helix modelu. Zdroj financování je jednotně uváděn jako sektorový operační
program či státní rozpočet, výjimečně privátní kapitál, zcela chybí rizikový kapitál z oblasti jointventures
nebo business angels. Aktivity jsou směrovány více do veřejné institucionální sféry; mezi
konkretizované aktivity směřované na podnikatelskou sféru lze zařadit jedině zřízení regionálních
podnikatelských klubů a vytvoření regionálního inovačního fondu.
Žilinský kraj se zaměřil na oblasti inovační politiky a kultury, spolupráce při inovacích, infrastrukturní
podpory inovací, finanční podpory inovací a vybudování znalostní základny inovací. Obdobně jako ve
vyspělých inovačních strategiích moravských krajů jsou zde již navrženy jednotlivé projekty, jejichž
realizace by měla přiblížit cíle inovační strategie6
. Strategie Žilinského kraje očekává 3 výsledky:
transfer nejnovějších technologií do průmyslu, vytváření sofistikovaných pracovních příležitostí
s vysokou kvalifikací a rozvoj malého a středního podnikání včetně tréninkových procesů a přístupu
k financování. V rámci zabezpečení udržitelnosti navrhovaných projektů byly vytvořeny pilotní
programy, realizované již v roce 2007 a zaměřené na vytvoření systému veřejné finanční podpory
inovací, tvorbu inovační kultury v regionu a vytvoření interaktivního inovačního portálu regionu a
organizaci inovačních workshopů pro podnikatele.
v oblasti Internacionalizace jde o projekty: Brockerage Events (prezentační akce), One-stop-shop centrum
(kontaktní centrum podpory mezinárodní spolupráce), Technology foresight – identifikace variant vývoje klíčových odvětví
MSK
4
V oblasti Transfer technologií: TT point (vytvoření sítě podporující transfer technologií), Inovační vouchery (spolupráce
univerzit a firem na menších inovačních projektech), Technology Accelerator Fund (fond pro ověření technologií), Zřízení
podnikatelských inkubátorů a vědecko-technických parků, Rozvoj specializovaných služeb pro inovativní firmy,, Seed Fund
(fond na podporu inovativního podnikání, pořádání finančních fór), Fond mikropůjček, Patentní a licenční fond, Vznik
inovačních center (prvním v roce 2008 Microsoft Inovační centrum-MSIC); v oblasti Lidské zdroje: Vědecko-technologické
muzeum v Brně, Vzdělávání a rozvoj talentované mládež v JMK, Stipendia pro talentované doktorandy, SoMoPro –
jihomoravský program pro špičkové vědce, Centrum mobility EURAXESS (v rámci sítě financované z FRP 6), Byty pro
zahraniční vědce, Podnikatelská rada Jihomoravského inovačního centra (Board CEO); v oblasti Internacionalizace:
Odvětvové konference (Gate2Biotec, ICT most-INVEX), Brokerage Events (mise do technology hot spots, prezentace
inovační činnosti), Mezinárodní dům (služby pro segment kreativní cizinci), Mezinárodní střední škola
5
Zvyšovať povedomie o nevyhnutnosti a potrebe inovácií, Vytvoriť pravidlá, systém, program a iniciovať nové legislatívne
normy pre podporu inovácií na regionálnej úrovni, Získať MSP k účasti v inovačnom procese prostredníctvom informačnej
kampane, Vytvárať informačné body a centrá prvého kontaktu, Zabezpečiť rovnomerné a priestorovo vyvážené využívanie
možností ponúkaných štrukturálnymi fondy a inými EU programami, vybudovať regionálnu inštitúciu zameranú na tvorivosť
a inovácie, organizovať vzdelávacie aktivity, semináre, tréningy šité na mieru MSP, Zabezpečiť výmenu skúseností a
informácií medzi MSP, výskumnými inštitúciami, univerzitami a podpornými inštitúciami, Organizovať regionálne a
medzinárodné prezentačné dni pokrokových technológií a výsledkov výskumu a vývoja (VaV), Vytvoriť Regionálne
centrum pre rozvoj tvorivosti a inovácií, Organizovať pomoc pre MSP a regionálne inštitúcie pri vypracovaní projektov na
získanie prostriedkov z domácich a európskych fondov, Zabezpečiť aplikácie európskych a svetových priorít rozvoja v
regionálnej inovačnej činnosti a podnikaní, Iniciovať vznik regionálnych podnikateľských klubov, Rozvinúť regionálnu
spoluprácu medzi MSP a inovačnými i podpornými inštitúciami, Plne využiť regionálne i mimoregionálne výskumnovývojové
kapacity univerzít a VaV inštitúcií, Vytvoriť mechanizmus systematického čerpania ŠF, Šíriť informácie o
možnostiach financovania inovácií a manažment financovania inovácií, Podporovať aktivity vedúce k zviditeľňovaniu
regiónu, Prilákanie investorov, Prilákanie inštitúcií podporujúcich financovanie inovácií, Zriadiť regionálny inovačný fond
6
Projekty jak: Klastry a partnerství (spolupráce a růst mezinárodní konkurenceschopnosti firem), Univerzitní brokerské
centrum (klientský systém práce na univerzitách pro firmy), Regionální inovační portál (transfer znalostí a informací pro
regionální subjekty), Kompetenční a výzkumná centra (zapojení firem do mezinárodního VaV), Tvorba inovační
infrastruktury (transfer technologií) Vzdělávací, poradenská a tréninková centra (vzdělávání pro praxi, služby pro MSP),
Regionální inovační fond pro segment MSP
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
195
2.5 Komparace aktivit a finančních nástrojů regionálních inovačních strategií.
Na základě analýzy regionálních inovačních strategií a jejich komparaci a na základě komparace
odborných zdrojů v oblasti teorie inovací ve vztahu k regionu lze definovat tyto základní aktivity a
nástroje podpory:
Klastry – seskupení spolupracujících firem a institucí veřejného sektoru v daném oboru
Centra excelence – špičková výzkumná a vývojová pracoviště se silným inovačním potenciálem
Profesorská židle – financování stálého či rotujícího zahraničního experta v dané instituci
Klub ex-patriotů – využití znalostního a sociálního kapitálu úspěšných rodáků
Start-up granty – pro úspěšné doktorandy a podpora zakládání absolventských firem – podpora
rozvoje inovativního podnikání absolventů vysokých škol
Inovační vouchery – poukázky na finanční prostředky pro firmy na oblast výzkumu a inovací od
vybraných výzkumných institucí (např. JMK 150 tis. Kč, kofinancování firem 25% hodnoty voucheru;
existuje opačná možnost poskytování inovačním voucher výzkumným institucím a vysokým školám.
Internetový inovační portál – komplexní webové stránky (one-shop-stop) sdružující nabídku a
poptávku znalostně náročných služeb, interaktivně reagující na dotazy a podněty firem a institucí a
univerzit (TT point)
Technology foresight – usnadnění orientace MSP v technologickém vývoji a podpora využívání
nových technologií
Technology accelerator fund – finanční nástroj pro ověřování technologických inovací pomocí tzv.
proof-of-concept což je dotace na ověření technologie či produktu, kde příjemcem je vývojová
instituce či ověřovatel technologie nebo držitel licence pro komerční využití (ve světě 2-4 mil. Kč)
Market inteligence – usnadnění orientace MSP v orientaci na zahraničních i domácích trzích a
nalezení konkurenční výhody
Brockerage events – obchodní a informační mise do blue-chip firem a technologických center
v zahraničí
Seed fondy - státem podporované investice rizikového kapitálu jsou určeny především začínajícím
podnikatelům, kteří hledají zárodečný nebo startovní kapitál k rozjezdu své firmy založené na nových
nápadech a inovacích namísto obvyklých dotací resp. bankovních produktů či investic venture
kapitálových fondů
Patentní a licenční fondy – finanční zdroje na podporu ochrany duševního vlastnictví
Business angels – investoři do MSP z řad velkých korporací
Workshopy s joint-venture capital – semináře s investory z řad rizikového kapitálu
Brokerské centrum – univerztní centrum pro klientelu z řad MSP z hlediska šíření poznatků z vědy
Tab. 4 Komparace RIS z hlediska finančních nástrojů a podpor inovací
Region MSK JMK NSK ŽSK
Seed fund ne ano ne ne
Patentní a
licenční fond
ano ano ne ne
Fond
mikropůjček
ano ano ano ano
Ostatní
podpora
Klastry
Inovativní hub
Inovační vouchery
Brockerage events
Technology
foresight
Inovační portál
Workshopy JVC
Klastry
Inovativní hub
Inovační vouchery
Brockerage events
Technology
foresight
Kreativní cizinci
Inovační portál
Workshopy JVC
Inovační portál
Technology
foresight
Klastry
Regionální
inovační
Benchmarking
Brokerské centrum
Inovační portál
Technology
foresight
Zdroj: vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
196
Závěr
Současné regionální inovační strategie odrážejí vliv neoinstitucionalistické teorie v oblasti
endogenního rozvoje regionů, úlohy jednotlivých aktérů a lídrů v rozvoji regionu a v důrazu na
znalostní ekonomiku a úlohu znalostního kapitálu jako důležitého výrobního faktoru je oblast inovací
a jejich vlivu na rozvoj regionální ekonomiky. Analýza regionálních inovačních strategií přináší
zajímavý a širokospektrální pohled na problematiku existence inovačního prostoru, budování jeho
struktury a institucí ve smyslu hmotném i ideovém. K analýze byly vybrány nepříliš vzdálené regiony
Moravy a Slovenska, které jsou vcelku rozdílného charakteru – nesourodý a odlehlý Moravskoslezský
kraj s velkými strukturálními, sociálními, environmentálními a infrastrukturními problémy,
zemědělsko-průmyslově orientovaný Jihomoravský kraj s výbornou geografickou polohou v
trojúhelníku Brno, Vídeň, Bratislava s výrazným univerzitním a průmyslovým centrem v Brně a cílem
stát se nejvíce inovativním regionem v ČR. Slovenské regiony reprezentuje charakterem výrazně
zemědělský Nitranský samosprávný kraj s významným univerzitním centrem Nitrou a převážně
horský Žilinský kraj, který sousedí s Moravskoslezským krajem a má jako on podobné strukturální
problémy, je obdobně nesourodý se několika průmyslovými centry, ale je při své geografické poloze v
Pováží významným infrastrukturním uzlem v rámci Slovenska se silně vytvářeným prostředím pro
rozvoj inovací (díky existenci silné univerzity a hospodářského rozvoje v Žilinském okrese v oblasti
automobilového průmyslu). Vybrané regiony spojuje záměr zvyšování inovačního potenciálu a
zvýšení konkurenceschopnosti v rámci globální soutěže. Z hlediska časového jsou regionální inovační
strategie zpracovány rovněž velmi nesourodě, avšak vždy je reprezentováno aktuální období 2007-
2013, které se kryje s programovacím obdobím kohezní politiky i s finanční perspektivou EU. Ve
všech zpracovaných ať starších či aktualizovaných verzích RIS je totiž patrná vazba na financování ze
strukturálních i komunitárních programů EU. Vyčnívá zde výrazně RIS Moravskoslezského kraje, jež
je zpracována od roku 2010 s výhledem do roku 2020, ač je otázkou, na kolik lze v současné
turbulentní době reálně koncipovat své záměry na tak poměrně vzdálenou dobu. Nejstarší
zpracovanou RIS má Jihomoravský kraj z roku 2001, jeho verze je však aktualizovaná.
Pokud bychom měli porovnat jednotlivé regionální inovační strategie (bez hodnocení jejich dopadu,
což není předmětem jejich analýzy), pak RIS Nitranského samosprávného kraje, vytvořená v roce
2004, nebyla aktualizována a poskytuje často pouze obecné formulace a deklarativní cíle. Neobsahuje
z tohoto důvodu aktuální koncepce a moderní přístupy k zvyšování inovačního potenciálu regionu
(důraz na spin-offs a start-ups firmy a podnikatelské inovace vůbec, financování rizikovým kapitálem
a business angels, zapojování kreativních cizinců, provádění regionálního inovačního benchmarkingu,
brokerage events apod.). Deklarované cíle a záměry, i když jsou velmi detailně zpracovány, nejsou
dovedeny do úrovně návrhu jednotlivých projektů. Naopak toto vše obsahuje RIS Žilinského
samosprávného kraje, kde výrazný vliv při jejím zpracování mělo skloubení odborného vedení
Žilinské univerzity a mezinárodní podpory a praktické zkušenosti mezinárodních partnerů – regionu
evropské excelence Dolní Rakousko a švédského regionu Sodermanland. Obdobnou úroveň má
aktualizovaná verze RIS Moravskoslezského kraje (stará verze měla podobnou úroveň jako RIS
Nitranského samosprávného kraje), jenž využívá silného potenciálů 3 univerzit – UTB a VŠB Ostrava
a Slezské univerzity Opava. Rovněž její priority a cíle jsou dovedeny do konkrétních projektů a
obsahují moderní přístupy zejména ve vztahu k inovativnímu podnikání a budování inovačních sítí.
Nejvyšší úroveň má dle našeho názoru, vytvořeného na základě provedených analýz, RIS
Jihomoravského kraje, která ve své již třetí verzi může rovněž doložit výrazné mezinárodní úspěchy z
realizace velkých projektů Středoevropského technologického institutu CEITEC a mezinárodního
centra klinických výzkumů ICRC. Je zde patrný vliv velmi úspěšné spolupráce v rámci triplex helixvysoká
úroveň podpory ze strany veřejné správy, reprezentované zejména krajskou správou a
statutárním městem Brnem a jejich institucemi a agenturami, aktivní zapojení podnikatelské sféry z
řad velkých korporací i malých a středních firem a vliv úspěšné teoretické i výzkumné činnosti 3
významných brněnských univerzit – Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického a
Mendlovy univerzity.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
197
Na závěr provedené analýzy regionálních inovačních strategií lze konstatovat, že její úroveň a kvalita
zpracování má souvislost s postojem regionu k zvyšování inovačního potenciálu regionu a inovacím
všeobecně ve vztahu k jeho ekonomickému rozvoji a rovněž odráží kvalitu vztahů mezi jednotlivými
aktéry triple-helix (tj. veřejné správy, podnikatelského segmentu a univerzit a výzkumné sféry) ve
sledovaném regionu.
Literatura
[1] BUČEK, M. - REHÁK,Š. - TVRDOŇ, J. Regionálna ekonómia a politika. Bratislava: Iura
Edition, 2010. 269 s. ISBN 978-80-8078-362-4
[2] ETZKOWITZ, H., LEYDESDORFF, L. Universities and the Global Knowledge Economy: A
Triple Helix of University-Industry-Government Relations. London: Cassel Academic, 1997.
[3] Nitriansky samosprávny kraj [online]. 2004 Regionálna inovačná stratégia. [cit. 2013-4-08].
Dostupné z: <http://www.unsk.sk/files/regionalny/rissk_broz_sk.pdf>.
[4] OECD. The Knowledge Based Economy. Paris: OECD, 1996.
[5] PRO INNO EUROPE. [online]. 2011. Regional Innovation Scorebboard. [cit. 2013-3-28]
Dostupné z: <http://www.proinno-europe.eu/page/regional-innovation-scoreboard>.
[6] Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje [online]. 2003 [cit. 2013-3-28].
Dostupné z: <http://www.kr-moravskoslezsky.cz/zip/rr_ristra.pdf>.
[7] Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje. Návrhová část. [online]. 2012 [cit.
2013-3-28]. Dostupné z: <http://verejna-sprava.kr-
moravskoslezsky.cz/zip/ris_msk_2010_2020.pdf>.
[8] Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje. Seznam rozvojových projektů RIS
Moravskoslezského kraje na léta 2012-2020. [online]. 2012 [cit. 2013-3-28]. Dostupné z
<http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/zip/RIS_MSK-akt_Priloha_1.pdf>.
[9] Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje. SWOT analýza. [online]. 2012 [cit.
2013-4-08]. Dostupné z: <http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/zip/RIS_MSK-
akt_SWOT.pdf>.
[10] Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje [online]. 2009 [cit. 2013-4-08]. Dostupné
z: <http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=123753&TypeID=7>.
[11] STEJSKAL, J., Kovárník, J. Regionální politika a její nástroje. 1. vydání. Praha, nakladatelství
Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-588-2
[12] Žilinská inovačná politika [online]. 2004. Regionálna inovačná stratégia. [cit. 2013-4-08]
Dostupné z: <http://www.zip.utc.sk/index.php?id=1>.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu Interní grantové soutěže VŠPJ č. VSPJ/01266/2013-KR
„Finanční programy na podporu inovací v regionu“
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
198
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-24
INOVAČNÍ INFRASTRUKTURA V MORAVSKÝCH
REGIONECH
INNOVATION INFRASTRUCTURE IN MORAVIAN REGIONS
ING. VIKTORIE KLÍMOVÁ, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Reg. Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: klimova@econ.muni.cz
Anotace
Inovační infrastruktura přispívá k tvorbě a šíření nových znalostí, napomáhá spolupráci výzkumné a
komerční sféry a transferu technologií a podporuje inovační podnikání. Za inovační infrastrukturu
jsou v tomto článku považovány podnikatelské inkubátory, vědeckotechnické parky a výzkumná centra.
Cílem článku je zhodnotit dostupnost inovační infrastruktury ve sledovaných regionech a tyto regiony
mezi sebou navzájem porovnat. Článek obsahuje přehled existující infrastruktury a srovává výši
veřejných investic do této oblasti. Mezi sledované regiony patří Jihomoravský, Moravskoslezský,
Olomoucký a Zlínský kraj. Nejlépe vybavený je v tomto ohledu Jihomoravský kraj, avšak investice jsou
koncentrovány pouze do Brna. Moravskoslezský kraj je infrastrukturou vybavený v menší míře, ale
dominance hlavního města není tak silná. Za těmito kraji výrazně zaostávají Zlínský a především
Olomoucký kraj.
Klíčová slova
inovační infrastruktura, podnikatelský inkubátor, vědeckotechnický park, výzkumné centrum
Annotation
Innovation infrastructure contributes to creation and diffusion of new knowledge, help to cooperation
of science and business sphere and technology trasnfer and support innovation enterprise. In this
article the innovation instrastructure means business incubators, science and technology parks and
research centres. The aim of the article is to assess availability of innovation infrastructure in the
selected regions and to compare them. The paper contains survey of existing innovation infrastructure
and it compares the amount of public investments into it. The selected regions are the South
Moravian, the Moravian-Silesian, the Olomouc and the Zlin Region. In this respect the best equipped
is the South-Moravian Region, but the investments are concentrated only in Brno. The MoravianSilesian
Region is equipped with it in slightly lower extent, but the capital dominance is not so strong.
The Zlin and especially the Olomouc region fall behind the previous two regions.
Key words
innovation infrastrusture, business inkubátor, science and technology park, research centre
JEL classification: O38, R12
1. Úvod
Konkurenceschopnost vyspělých regionů i zemí je v současné době výrazně ovlivněna vznikem a
šířením inovací. Inovace jsou považovány za hlavní zdroj socioekonomického rozvoje. Proto
současná hospodářská, průmyslová i regionální politika klade důraz právě na podporu inovací. Na
podporu inovací v regionech zaměřují svoji pozornost představitelé institucionálních teorií
regionálního rozvoje (např. Cooke, 2006; Nelson, 2005). Ti doporučují např. zaměřit pozornost na
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
199
vzdělávání, tvorbu znalostí, spolupráci jednotlivých aktérů inovačních procesů nebo budování
inovační infrastruktury. Tato doporučení jsou rozpracována v konceptech národních a regionálních
inovačních systémů (např. B. A. Lundvall, 2010; C. Edquist, 1999). Inovační systém lze definovat
jako skupinu aktérů ve veřejném a soukromém sektoru, jejichž aktivity a vzájemné interakce ovlivňují
rozvoj a šíření inovací na daném území (státu nebo regionu). Mezi hlavní aktéry se řadí inovační
firmy, vláda, znalostní instituce, prostředníci a poskytovatelé kapitálu. Institucionalisté kladou důraz
zejména na nelineární, interaktivní model inovací (model DUI – Doing, Using and Interacting mode),
který vychází z myšlenky, že inovace jsou výsledkem interaktivního procesu mezi aktéry inovačního
systému a že jednotlivé fáze inovačního procesu nemusí probíhat v uvedeném pořadí a některé fáze
mohou probíhat i současně (např. Jensen a kol 2007, Skokan, 2004). Při návrhu inovační politiky je
nutné vzít do úvahy, že každý region je jedinečný a jednotlivé regiony se mezi sebou odlišují – mají
rozdílné přírodní podmínky, historický vývoj, strukturu ekonomiky, demografické charakteristiky
apod. Proto také v oblasti inovační politiky nelze přistoupit na koncept one-size-fits-all (např. Tödtling
a Trippl, 2005), ale chceme-li účinnou a efektivní inovační politiku, je nutné, aby byla přizpůsobena
specifickým rysům jednotlivých regionů.
Tento článek se zaměřuje na problematiku inovační infrastruktury, která příspívá k realizaci opatření
doporučovaných výše uvedenými autory. Inovační infrastruktura je také jednou ze základních
prioritních, na kterou se zaměřují téměř všechny regionální inovační strategie v ČR (Žítek, 2008).
Podle toho, o jakou infrastrukturu se jedná, může tato infrastruktura sloužit pro podporu inovačního
podnikání, zprostředkování spolupráce mezi výzkumem a inovačními podniky nebo tvorbě nových
znalostí (např. vědeckých poznatků). Spolupráce mezi vědeckou a komerční sférou je základem
transferu technologií a právě tomu má inovační infrastruktura také napomáhat (Winklerová, 2011).
Inovační infrastrukturou je v tomto článku myšlena infrastruktura pro výzkumné účely (výzkumná
centra) a infrastruktura na podporu inovačního podnikání (podnikatelské inkubátory a
vědeckotechnické parky). Do této kategorie můžeme zařadit i tzv. kompetenční centra, kterých však
v České republice zatím příliš mnoho není.
Podnikatelský inkubátor je zařízení určené začínajícím firmám, které jim má pomoci v počáteční fázi
podnikání. Jsou to prostory, kde jsou vytvořeny výhodné podmínky pro začínající podnikatele. Těmi
jsou například zvýhodněný nájem, sdílení infrastruktury a vybavení, zvýhodněné provozní služby a
především pak služby zaměřené na rozvoj podnikatelských dovedností, tj. poskytování poradenství a
šíření podnikatelského know-how (Klímová, 2008). Podnikatelské inkubátory lze klasifikovat na
klasické (zaměřují se na podporu běžných, ne nutně inovačních firem), technologické (zaměřují se na
inovační firmy), univerzitní/vědecké (jsou těsně spjaty s univerzitou, obvykle jsou přímo ní založeny,
specializované (zaměřují se na firmy z určitého odvětví) a kombinované (mají rysy více zde
uvedených kategorií). Vědeckotechnický park bývá rozsáhlejším komplexem budov (často v blízkosti
univerzit), ale na rozdíl od podnikatelského inkubátoru nabízí prostory již rozvinutějším inovačně
orientovaným firmám, a to po neomezenou dobu. Finanční podmínky zde nejsou tak výhodné, avšak
podpora firem spočívá zejména v poradenství a zprostředkování spolupráce (typicky s univerzitou).
Inkubátor je nezřídka součástí VTP a také firmy opouštějící po úspěšné inkubaci inkubátor si často
hledají novéprostory právě ve VTP. Prostory pro PI a VTP nemusí být zcela striktně odlišeny. Podle
toho, jaká firma se v těchto prostorách právě nachází, se hovoří o „režimu PI“ nebo „režimu VTP“.
Výzkumné centrum je subjekt aktivní ve výzkumné činnosti, který vytváří partnerské vazby s firmami
a dalšími partnery z aplikační sféry, dosahuje úspěchů v produkci aplikovatelných výsledků a podílí se
na vzdělávání a výchově lidských zdrojů pro VaV (MŠMT, 2009). Kompetenční centrum lze
považovat za určitý typ výzkumného centra, jednácse o centra se silnou orientaci na aplikaci
výzkumných výsledků v praxi, bývají mezioborová a zaměřují se na řešení konkrétních úkolů dle
zadání firemní sféry (Jihomoravské inovační centrum, 2009).
Zejména mezi jednotlivými podnikatelskými inkubátory (PI) a vědeckotechnickými parky (VTP) se
v ČR vyskytují velké rozdíly v jejich kvalitě. Tato kvalita může být ovlivněna nejen managementem
příslušného PI nebo VTP, ale může jí ovlivňovat např. i (ne)dostatek kvalitních podnikatelských
záměrů v daném regionu. Hodnocením kvality inkubátorů, vědeckotechnických parků a výzkumných
center se zabývá řada publikací. V tomto ohledu je možné jmenovat např. Feller a kol. (2002), Bergek
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
200
a Norrman (2008), Grimaldi a Grandi (2005), Philips (2002) nebo Ratinho a Henriques (2010).
V tomto článku je od kvality inovační infrastruktury abstrahováno a není předmětem výzkumu, avšak
rozdíl v kvalitě je předpokládán.
Cílem článku je zhodnotit dostupnost inovační infrastruktury v moravských regionech a tyto regiony
mezi sebou navzájem porovnat. Článek obsahuje přehled existující infrastruktury a srovává výši
podpory, kterou jednotlivé regiony na tyto aktivity získaly. Moravskými regiony jsou myšleny kraje,
jejichž celé území je součástí Moravy. Jedná se tedy o Jihomoravský, Moravskoslezský, Olomoucký a
Zlínský kraj. Není zde zařazen Kraj Vysočina, který se částečně nachází na území Čech. Pokud by ale
do analýzy zařazen byl, jeho vybavení inovační infrastrukturou by bylo nejnižší ze všech sledovaných
krajů. Jednotlivé kraje se mezi sebou odlišují v mnoha ohledech, a to má samozřejmě dopad na
inovační infrastrukturu. Jihomoravský a Moravskoslezský kraj mají srovnatelný počet obyvatel a ve
svém čele velké město. Naproti tomu Olomoucký a Zlínský kraj mají zhruba poloviční počet obyvatel
a jejich hlavní město není tak velké. Odlišná je také ekonomická struktura všech krajů.
2. Inovační infrastruktura
Inovační inovační infrastruktura je v ČR ve větší míře budována po roce 2004, kdy ČR vstoupila do
EU a mohli tak využívat programy spolufinancované ze strukturálních fondů. V této době byly
zakládány především podnikatelské inkubátory a vědeckotechnické parky, na které poskytovat
podporu Operační program Průmysl a podnikání. Po roce 2007 (tj. po začátku nového programovacího
období) se ve větší míře začala budovat i výzkumná infrastruktura (především na vysokých školách a
ve veřejných výzkumných institucích), neboť byl přijat zcela nový Operační program Výzkum a vývoj
pro inovace.
Jihomoravský kraj
V JMK je nejvýznamnějším provozovatelem podnikatelských inkubátorů a vědeckotechnických parků
Jihomoravské inovační centrum (JIC), jehož zřizovatelem je Jihomoravský kraj, Statutární město Brno
a 4 brněnské univerzity. Úkolem této organizace je podporovat inovační podnikání prostřednictvím
široké škály nástrojů. JIC provozuje tzv. Innovation park, který zahrnuje technologický inkubátor
a VTP (INTECH) a biotechnologický inkubátor INBIT. Obě budovy jsou ve vlastnictví kraje. V roce
2014 je plánované otevření třetího areálu INMEC, které bude podporovat inovační firmy z oblasti
nano a mirkotechnologií, nových materiálů a komunikačních a řídících technologií. Další čtyři
inkubátory jsou umístěny ve Vědecko-technickém parku Brno-jih, který je provozován Výzkumným
ústavem stavebních hmot, a.s. V plánu je otevření podnikatelského inkubátoru a VTP Technology
Innovation Transfer Chamber, jehož provozovatelem bude firma VTP Brno, a.s., která byla založena
Krajskou hospodářskou komorou. Infrastruktura v JMK je budována v blízkosti dvou největších
univerzit – zařízení pro firmy z oblasti věd o živé přírodě jsou situována poblíž kampusu Masarykovy
univerzity a zařízení pro firmy z oblasti techniky se nachází obvykle v blízkosti areálu Vysokého
učení technického. Zde se také nachází od 90. let budovaný Český technologický park (částečně ve
vlastnictví města Brna), kde sídlí řada světově významných firem. Několik dalších podnikatelských
inkubátorů a VTP je ve fázi přípravy a jejich otevření se dá očekávat v nejbližších letech: CERIT
Science Park (MU), VTP prof. Lista (VUT), inkubátor a VTP pro kreativní průmysl a Podnikatelský
inkubátor Novira (soukromý inkubátor pro oblast webových a mobilních služeb na internetu). Většina
nově připravovaných PI a VTP byla navržena v rámci Regionální inovační strategie 3.
Výzkumná centra jsou v JMK dlouhodobě zastoupena především díky existenci čtyř univerzit (MU,
VUT, Mendelova univerzita a VFU) a deset veřejných výzkumných institucí. Současná doba je
charakteristická budováním výzkumných center podpořených z OP Výzkum a vývoj pro inovace (OP
VaVpI). Mezi nejvýznamnější budovaná centra patří Mezinárodní centrum klinického výzkumu
(ICRC), Středoevropský polytechnický institut CEITEC, NETME Centre (nové technologie pro
strojírenství), CETOCOEN (výzkum toxických látek v prostředí), Dopravní VaV centrum nebo
AdMaS (Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie). Blízko Brna bude otevřeno
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
201
Kompetenční centrum Kuřim, první české kompetenční centrum pro obráběcí stroje, strojírenské
technologie a související obory (podpořeno z programu Prosperita).
Moravskoslezský kraj
MSK má v budování inovační infrastruktury také dlouhou tradici a na rozdíl od JMK zde není tak
silná koncentrace pouze do krajského hlavního města. Významným partnerem participujícím na
několika zařízeních je Vysoká škola báňská. Nejstarší inkubátor a VTP je provozován společností BIC
Ostrava (nyní vlastněno soukromými osobami). Významným je také Vědeckotechnologický park
Ostrava, na němž participuje Město Ostrava a několik vysokých škol. Vlastní univerzitní inkubátor má
Vysoká škola báňská a inkubátor je také součástí soukromé Vysoké školy podnikání. Mezi významné
projekty budované v současné době patří 4MEDi a Technologické centrum Ostrava. První z nich se
bude nacházet v blízkosti Fakultní nemocnice Ostrava bude se zaměřovat na firmy z oblasti
biotechnologií, nanotechnologií a moderní medicíny. Druhý projekt se buduje v Ostravě – Vítkovicích
a bude se zaměřovat na firmy z oblasti elektroniky, mechatroniky a využívání alternativních zdrojů
energie. Dále je plánována výstavba podnikatelského inkubátoru TEMPO v Ostravě – Zábřehu
(soukromý investor). Mimo Ostravu se nachází podnikatelský inkubátor v Třinci (STEEl IT) a ve
Fulneku (RVP Invest), jejich význam je ale menší. Připravuje se výstavba podnikatelského
inkubátoru ve Vítkově, jehož investorem bude soukromá firma personálně propojená s inkubátorem ve
Fulneku. V minulosti fungoval inkubátor rovněž v Karivné. Akční plán Regionální inovační strategie
neobsahuje žádné opatření na budování další nové inovační infrastruktury.
Výzkumná centra jsou v MSK zastoupena zejména díky Vysoké škole báňské a Ostravské univerzitě.
V kraji také sídlí jedna veřejná výzkumná instituce. Mezi nejvýznamnější výzkumnou infrastrukturu
podpořenou z OP VaVpI patří Centrum excelence IT4Innovations, Regionální materiálově
technologické výzkumné centrum, ENET - Energetické jednotky pro vyuţití netradičních zdrojů
energie (vše VŠB-TUO)
Olomoucký kraj
V OLK se nachází pouze jediný inkubátor a VTP, a to Vědeckotechnický park Univerzity Palackého
v Olomouci. Tento areál je postupně budován již od roku 2000, přičemž původně zde bylo pouze
centrum pro transfer technologií. VTP v minulosti získal podporu z programu Phare a nyní je
plánováno jeho rozšíření za pomocí prostředků z programu Prosperita. V Olomouckém kraji byl také
plánovaný podnikatelský inkubátor v Přerově, avšak od záměru bylo ustoupeno. S budováním další
infrastruktury Regionální inovační strategie OLK nepočítá.
Výzkumná centra jsou součástí Univerzity Palackého v Olomouci, která je v kraji jediným příjemcem
podpory na budování výzkumných center z OP VaVpI. V kraji se tak realizují projekty BIOMEDREG
(biomedicína pro regionální rozvoj a lidské zdroje), Centrum regionu Haná pro biotechnologický
a zemědělský výzkum a Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů. Univerzita díky
programu Prosperita buduje také projekt BALUO, kinantropologické centrum zaměřené na přenos
výsledků výzkumu o pohybu člověka. Nesídlí zde žádná veřejná výzkumná instituce.
Zlínský kraj
Ve Zlíně působí Technologické inovační centrum (TIC), jehož vlastníky jsou Univerzita Tomáše Bati
a Zlínský kraj. TIC provozuje od roku 2005 v budově nazývané „Podnikatelské inovační centrum“
podnikatelský inkubátor a vědeckotechnický park. Budova v centru Zlína je specifická tím, že v ní
působí i další instituce zaměřující se na podporu podnikání (např. CzechInvest). Od roku 2012
provozuje TIC i podnikatelský inkubátor a vědeckotechnický park ve Strategické průmyslové zóně
v Holešově (Technopark Progress). Ve Zlíně se dále nachází Vědeckotechnický park při UTB. Další
podnikatelské inkubátory se v kraji nachází v Kunovicích a ve Valašských Kloboukách. V minulosti
fungoval podnikatelský inkubátor i v Kroměříži, Slavičíně a ve Vsetíně. Ve Slavičíně nyní funguje
Centrum informačních technologií a aplikované informatiky, které v sobě zahrnuje i VTP. Regionální
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
202
inovační strategie Zlínského kraje je již částečně zastaralá, je navržena pouze do roku 2013 a aktuálně
nezahrnuje žádné projekty na budování další infrastruktury.
Výzkumnou sféru zastupuje zejména Univerzita Tomáše Bati, ale kraj je rovněž známý výzkumem a
vývojem v oblasti leteckého průmyslu (Kunovice). V rámci OP VaVpI bylo v kraji podpořeno
Centrum polymerních systémů a Centrum bezpečnostních, informačních a pokročilých technologií
(UTB). Kraj je také zapojen do projektu CzechGlobe, avšak ve velmi nízké míře. Nesídlí zde žádná
veřejná výzkumná instituce.
3. Financování inovační infrastruktury
Inovační infrastruktura je podporována zejména z operačních programů, na jejichž financování se
výrazně podílí Evropský fond pro regionální rozvoj. V současném programovacím jsou to OP
Výzkum a vývoj pro inovace a OP Podnikání a inovace. První z nich financuje inovační infrastrukturu
v podobě výzkumných center a následující analýza se zaměřuje na jeho první (Evropská centra
excellence) a druhou (Regionální VaV centra) prioritní osu. Druhý z nich se zaměřuje na podporu
podnikání a podnikatelského prostředí a analyzován je zde pouze jeho podprogram Prosperita, který
podporuje budování a provoz podnikatelských inkubátorů a vědeckotechnických parků, v menší mire
take podporuje centra pro transfer technologií a sítě business angels. Analyzován je také starší
program Prosperita, který byl součástí OP Průmysl a podnikání 2004–2006. Všechny tyto programy
jsou implementovány v rámci cíle Konvergence (dříve Cíl1) a nemohou tedy podporovat projekty
realizované v Praze. V analýze jsou projekty ke krajům přiřazovány podle místa jejich realizace.
Počet podpořených projektů je patrný z tabulky 1. U projektů OP VaVpI je třeba mít na mysli, že
některé z nich se realizují ve vice krajích současně, a proto se jejich celkový počet nerovná součtu za
jednotlivé kraje. Zhruba na čtvrtině všech projektů realizovaných v ČR se podílí Jihomoravský kraj, u
osy 1 OP VaVpI je to dokonce polovina projektů. Následován je krajem Moravskoslezským. Zlínský
kraj aktivně budoval inovační infrastrukturu v rámci programu Prosperita v minulém programovacím
období. Nejslabší je zapojení Olomouckého kraje, což je ale očekávatelné vzhledem k jeho velikosti a
zejména ekonomické a vědeckovýzkumné charakteristice.
Tab. 1: Počet projeků na podporu inovační infrastruktury
Prosperita
2004-06
Prosperita
2007-13
OP VaVpI
osa 1
OP VaVpI
osa 2
JMK 7 16 4 11
MSK 5 9 2 5
OLK 2 5 0 3
ZLK 6 7 1 2
Moravské regiony 20 37 4 21
ČR (bez Prahy) 31 69 8 40
Zdroj: vlastní zpracování na základě CzechInvest, 2007, CzechInvest, 2013 a MŠMT, 2013
Tab. 2: Výše podpory na inovační infrastrukturu (Kč)
Prosperita
2004-06
Prosperita
2007-13
OP VaVpI
osa 1
OP VaVpI
osa 2
JMK 284 703 000 1 323 315 000 8 130 013 296 4 690 994 853
MSK 219 330 000 1 142 296 000 1 689 233 676 1 732 641 291
OLK 54 819 000 271 373 000 0 2 261 630 718
ZLK 237 590 000 644 161 000 32 396 394 928 516 820
Moravské regiony 796 442 000 3 381 145 000 9 851 643 366 9 613 783 682
ČR (bez Prahy) 1 669 392 000 7 183 748 000 20 244 401 395 20 728 978 028
Zdroj: vlastní zpracování na základě CzechInvest, 2007, CzechInvest, 2013 a MŠMT, 2013
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
203
O výši finanční alokace na jednotlivé projekty vypovídá tabulka 2. Finanční alokace na projekty OP
VaVpI realizovaných ve vice krajích současně byla započítána jednotlivým krajům dle jejich
skutečného podílu na realizaci daného projektu. Tyto informace byly poskytnuty Ministerstvem
školství, mládeže a tělovýchovy. U všech sledovaných dotačních schémat získaly moravské regiony
asi 48 % celkové přidělené podpory. Nejvýraznější je dominance JMK v případě podpory na Evropská
centra excellence, kdy tento kraj získal asi 40 % všech alokovaných prostředků. Zajímavá je také
alokace pro Zlínský kraj v Prosperitě 2004-2006, kdy tento kraj získal částku srovnatelnou s JMK a
MSK, přičemž ale počet jeho obyvatel je méně než poloviční.
Při hodnocení aktivity krajů je pro lepší srovnatelnost vhodnější přepočítávat získanou podporu na
počet obyvatel. O tom referuje tabulka 3. Z ní je opět patrné, že Zlínský kraj je velmi úspěšný
v získávání prostředků z obou verzí programu Prosperita. U OP VaVpI je částka získaná
Jihomoravským krajem výrazně nad celonárodním průměrem. Jako podprůměrný při získávání dotací
se jeví Olomoucký kraj, avšak v případě druhé osy OP VaVpI je jeho pozice silně nadprůměrná.
Tab. 3: Výše podpory na inovační infrastrukturu v přepočtu na 1 obyvatele (Kč)
Prosperita
2004-06
Prosperita
2007-13
OP VaVpI
osa 1
OP VaVpI
osa 2
JMK 251,4 1 134,6 6 970,7 4 022,1
MSK 175,6 928,2 1 372,7 1 407,9
OLK 85,7 424,9 0,0 3 541,3
ZLK 402,8 1 093,6 55,0 1 576,3
Moravské regiony 220,5 932,8 2 718,0 2 652,4
ČR (bez Prahy) 183,5 775,5 2 185,3 2 237,6
Zdroj: vlastní zpracování na základě CzechInvest, 2007, CzechInvest, 2013 a MŠMT, 2013
Silné postavení Olomouckého kraje je dáno již zmíněnými projekty Univerzity Palackého. I na
realizaci programu Prosperita 2007-2013 se významně podílí tato univerzita, např. její projekt
BALUO nebo projekty zaměřené na rozvoj univerzitního podnikatelského inkubátoru a
vědeckotechnického parku. Ve Zlínském kraji je nejvýznamnějším projektem v OP VaVpI Centrum
polymerních systémů. Program Prosperita zde podporuje inkubátory a vědeckotechnické parky
nejenom v samotném Zlíně, ale také např. v Holešově nebo Kunovicích. Z mnoha projektů
v Jihomoravském kraji jsou svým rozsahem nejvýznamnější Mezinárodní centrum klinického
výzkumu (ICRC) a Středoevropský polytechnický institut CEITEC (oba OP VaVpI, osa 1).
V minulém programovacím období Prosperita podporovala zejména inkubátory a vědeckotechnický
park spravovaný Jihomoravským inovačním centrem, v současném období jsou to navíc i projekty
univerzit Krajské hospodářské komory. V MSK je v případě OP VaVpI nejvýznamnější projekt
IT4Innovations a v případě programu Prosperita 2007-2013 projekty 4MEDi a Multifunkční budova
Vědecko-technologického parku Ostrava.
4. Závěr
Inovační infrastruktura je důležitou prerekvizitou pro vznik a šíření nových inovací. Umožňuje
získávání nových znalostí, transfer technologií a podporu inovačních firem. Ze sledovaných regionů
se nejvíce infrastruktury buduje v Jihomoravském kraji. To je dáno především velikostí jeho hlavního
města Brna a přítomností největšího počtu univerzit. Nicméně všechny aktivity jsou koncentrovány
právě do Brna. Tento kraj jako jediný ze zkoumaných má zřízenou speciální instituci na podporu
inovací, která je významným provozovatelem PI a VTP a spolupodílí se i na projektech výzkumných
center. Investice do inovační infrastruktury v Moravskoslezkém kraji jsou nižší, avšak částečně jsou
alokovány i mimo hlavní město. MSK nemá speciální organizaci na podporu inovací, ale tato
problematika je součástí úkolů Agentury pro regionální rozvoj. Oba kraje mají společné i to, že
regionální inovační strategie mají silnou politickou podporu. Vybavenost Zlínského a zejména
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
204
Olomouckého kraje infrastrukturou je nižší, což je dáno i menší velikostí těchto krajů. Ve ZLK je
infrastruktura situována i mimo hlavní město a regionální samospráva se podílela na zřízení
Technologického inovačního centra, které podporuje inovační podnikání. Naproti tomu, v OLK jsou
aktivity koncentrovány pouze do Olomouce a jsou realizovány fakticky jen Univerzitou Palackého. Ve
srovnání s JMK a MSK hraje ve zbývajících dvou krajích regionální inovační strategie menší roli.
Závěrem lze také říci, že budování PI a VTP má delší historii než budování výzkumných center, což
se projevilo i tím, že některé PI a VTP již ukončily svou činnost, a to po uplynutí minimální doby
udržitelnosti projektu. Vyvstává tak otázka přínosu těchto zařízení a nutnosti hodnocení jejich kvality.
U výzkumných center je na hodnocení jejich činnosti příliš brzy.
Literatura
[1] BERGEK, A., NORRMAN, C. Incubator best practice: A Framework. Technovation. 2008, vol.
28, no.1–2, pp. 20-28, ISSN 0166-4972.
[2] COOKE, P., PICCALUGA, A. Regional development in the knowledge economy. London and
New York: Routledge Taylor & Francis Group, 2006. ISBN 0415578639.
[3] CZECHINVEST. Seznam podpořených projektů OPPI [online]. Praha, 2013. [cit. 13. 2. 2013].
Dostupné z: <http://www.czechinvest.org/seznam-podporenych-projektu-oppi>.
[4] CZECHINVEST. Závěrečná zpráva. Zhodnocení programu Prosperita. 2007.
[5] EDQUIST, C., HOMMEN, L. Systems of innovation: theory and policy for the demand side.
Technology in Society. 1999, vol. 21, no. 1, p. 63-79. ISSN 0160-791X.
[6] FELLER, I., AILES, C. P., ROESSNER, J. D. Impacts of research universities on technological
innovation in industry: evidence from engineering research centers. Research Policy. 2002, vol.
31, iss. 3, pp. 457-474. ISSN 0048-7333.
[7] GRIMALDI, R. GRANDI, A. Business incubators and new venture creation: an assessment of
incubating models. Technovation. 2005, vol. 25, iss. 2, 2005, pp. 111-121, ISSN 0166-4972.
[8] JENSEN, M. B., JOHNSON, B., LORENZ, E., LUNDVALL, B. A. Forms of knowledge and
modes of innovation. Research Policy. 2007, vol. 36, no. 5, pp. 680–693.
[9] JIHOMORAVSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM. Kompetenční centrum Kuřim. © 2009. Dostupné
z: <http://www.jic.cz/kompetencni-centrum-kurim>.
[10] KLÍMOVÁ, V. Úloha malých a středních firem v rozvoji regionů a její reflexe ve výstavbě
podnikatelských inkubátorů. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, 2008.
[11] LUNDVALL, B. A. National systems of innovation: towards a theory of innovation and
interactive learning. London: Anthem Press, 2010. ISBN 9781843318668.
[12] MŠMT. Příručka pro žadatele Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007 – 2013
prioritní osy 1 a 2. Verze 2.2. Praha, 2009.
[13] MŠMT. Seznam příjemců OP VaVpI k 15. 1. 2013 [online]. Praha, 2013. [cit. 13. 2. 2013].
Dostupné z: <http://www.msmt.cz/file/15621>.
[14] NELSON, R. Technology, institutions and economic growth. Cambridge, Mass.: Harvard
University Press, 2005, 306 s. ISBN 0674019164.
[15] PHILLIPS, R. G., Technology business incubators: how effective as technology transfer
mechanisms? Technology in Society. 2002, vol. 24, iss. 3, pp. 299-316. ISSN 0160-791X.
[16] RATINHO, T., HENRIQUES, E. The role of science parks and business incubators in
converging countries: Evidence from Portugal. Technovation. 2010, vol. 30, iss. 4, pp. 278-290.
ISSN 0166-4972.
[17] SKOKAN, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis,
2004. 159 s. ISBN 8073290596.
[18] TÖDTLING, F. TRIPPL, M.. One size fits all? Towards a differentiated regional innovation
policy approach. Research Policy. 2005, vol. 34, no. 8, pp. 1203-1219. ISSN 0048-7333.
[19] WINKLEROVÁ, L. Transfer technologií v Jihomoravském kraji. In Žítek, V., Klímová, V. (eds.)
XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2011. s. 56-63. ISBN 978-80-210-5513-1.
[20] ŽÍTEK, V.. Analýza struktury regionálních inovačních strategií. In XI. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 53-60. ISBN 978-80-210-4625-2.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
205
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-25
INOVATÍVNY PROFILA ORIENTÁCIA NA INOVÁCIE.
PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA SLOVENSKO
INNOVATIVE PROFILE AND FOCUS ON INNOVATIONS. CASE
STUDY SLOVAKIA
DOC. MGR. ING. RENÁTA JEŽKOVÁ, PHD.
Katedra ekonomiky a řízení
Akademie STING, o. p. s.
Department of economy and management
STING Academy
 Stromovka 1, 637 00 Brno, Czech Republic
E-mail: renata.jezkova@post.sting.cz
Anotácia
Príspevok analyzuje inovačný profil a orientácie Slovenska na inovácie. Cieľom je odpovedať na
otázku, na akej úrovni je inovačný profil SR z pohľadu rôznych hodnotení v porovnaní s krajinami EU
27, V4 a s krajinami v skupine (tzv. dobiehajúcich krajín) a aké by mali byť opatrenia pre zlepšenie
tohto stavu v budúcnosti? Opreli sme sa o výsledky sekundárnych empirických výskumov
publikovaných vo výskume GEM – Globálneho monitoru podnikania, publikovaného v roku 2012
a v čiastkovej štúdii Inovácie a technologický transfer v SR, osobitne v SAV, ktorú publikovala SAV
v rámci riešenia programu Centra excelentnosti SAV-CESTA. Slovensko je v oblasti inovačnej
výkonnosti hodnotené ako mierny inovátor, tzv. dobiehajúca krajina, a celkovo v oblasti inovácií
dosahuje neuspokojivé výsledky či už v porovnaní s ostatnými krajinami EU 27, V4, s krajinami
v skupine, alebo vodcom v inováciách - Švajčiarskom. Tak počiatoční ako i etablovaní podnikatelia na
Slovensku vo všeobecnosti skôr inovácie pasívne prijímajú, než by mali snahu ich sami na trh aktívne
prinášať. Najhorším stavom a výrazným zaostávaním sa vyznačuje transfer vedy a výskumu na
Slovensku. Je nevyhnutné, aby efektívnejšie fungoval systém vedy, čo predpokladá lepšie dotácie pre
vedu a výskum, je potrebné ozdraviť grantový systém, zabraňovať korupcii pri prideľovaní veľkých
projektov najmä zo štrukturálnych fondov, fungovanie inovačného systému, etablovanie systému
vzdelávania pre inovátorov a vychovávanie mladých ľudí na vysokých školách ku kreativite,
inovatívnosti a väčšej podnikavosti.
Kľúčové slová
inovácie, Slovensko, GEM (Globálny monitor podnikania), hodnotenie inovatívnosti
Annotation
The paper analyses the innovative profile and focus of Slovakia on innovations. The goal is to answer
a question: On what level is an innovative profile of the Slovak Republic from a point of view of
different evaluations in comparison with the EU 27 countries, Visegrad countries and with the
countries in the group and what should be measures to improve this state in a future? We came out
from the results of secondary empirical researches published in GEM (Global Entrepreneurship
Monitor) research published in 2012, and in the partial study Innovations and technology transfer in
the Slovak Republic, especially in Slovak Academy of Science, published by the Slovak Academy of
Science within solving the programme of The Excellence Centre of the Slovak Academy of Science. In
a field of innovative performance Slovakia has been evaluated as a moderate innovator and generally
in the field of innovations it has reached not satisfied results in comparison with other EU27
countries, Visegrad countries, the countries in the group or with the innovation leader Switzerland. In
general, the entrepreneurs-beginners as well as starting up in Slovakia rather passively accept
innovations than they themselves actively bring it to the market. There is the worst situation and
significant lag in technology transfer in Slovakia. A system of the science should work more
effectively, what supposes: better grants for research and development, it is necessary to restore a
health of the grant system, inhibit a corruption by allocation of big projects mainly from the
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
206
Structural funds, working of the innovation system, starting the system of education for innovators and
education of young people at universities to be creative, innovative and enterprising.
Key words
innovations, Slovakia, GEM (Global Entrepreneurship Monitor), evaluation of innovativeness
JEL classification: O31
Úvod
Inovácie môžeme v súčasnosti považovať za jeden z najvýznamnejších faktorov rozvoja spoločnosti.
Sú jedným z hlavných faktorov, na ktorých je založená medzinárodná konkurencieschopnosť štátov a
ich výkonnosť, výstupy a zamestnanosť(Asheim, B.T., Isaksen, A. 1997; Michie, J. 1998).
Existuje široké spektrum názorov, čo možno rozumieť pod pojmom inovácia. Ako uvádzajú Luby
a Chodák (2012, s. 4) vo svojej čiastkovej štúdii, „v súčasnosti existuje okolo 200 rozličných definícií
inovácií“.
Zakladateľ teórie inovácií, Joseph Schumpeter, v roku 1912 formuloval tzv. „kombinácie vývojových
zmien“ a v publikácii „Theorie der wirtschaftlichen Entwicklung“ zároveň postuloval päť typických
zmien (Keklik, M. 2003, Dvořák 2006): (1) používanie novej techniky, nových, t.j. v danom
priemyselnom odvetví doposiaľ prakticky neznámych výrobných metód, výrobných procesov
a marketingového zabezpečenia výroby; (2) zavádzanie nových, pre spotrebiteľa doposiaľ neznámych
výrobkov, resp. pôvodných výrobkov vyznačujúcich sa novými vlastnosťami resp. novou kvalitou; (3)
získavanie a používanie nových zdrojov surovín, materiálov alebo polotovarov bez ohľadu na to, či
tieto už predtým existovali; (4) zmeny v organizácii výroby, distribúcie a predaja, vedenie novej
organizácie (napr. získanie monopolného postavenia alebo naopak, zrušenie monopolu); (5)
prenikanie na nové trhy, zmena štruktúry trhu. Dnes už Schumpeterov názor zaznamenal posun, a síce
že za inovácie sa považujú nielen absolútne novinky, ale i relatívne novinky, ktoré sú nové vzhľadom
na daný trh alebo výrobnú jednotku.
Pôvodná Schumpeterova teória bola neskôr rozpracovaná veľkým množstvom autorov a dnes sa tieto
práce zameriavajú predovšetkým na úspešné riadenie inovácií v podniku (pozri napr. Valenta, F. 1969
a 2001, Baumol, W.J. 2002, Rothwell, R., Gardiner 1985), pričom prevládajú definície chápajúce
inováciu ako výsledok určitej aktivity s priamym ekonomickým efektom, a to napr. definícia inovácie
podľa OECD (2005), alebo zákona č. 172/2005 Z. z.
Avšak, za inovácie možno považovať aj činnosti, ktoré nemajú, alebo majú len nepriamy ekonomický
účinok. Ide o inovácie z najširšieho uhla pohľadu (vrátane tých v sociálnej sfére definované napr.
Green Paper on Innovation vydaný EK v roku 2005). Ponúkajú nové riešenia problémov a tým
umožňuje uspokojiť potreby jednotlivca a spoločnosti.
Pojem inovácia je jednoznačne spojený s existenciou konkrétneho výrobku, technologického postupu,
nového organizačného usporiadania, ktoré boli úspešne aplikované v praxi, t.j. za inovácie je možné
považovať len výsledky vedeckých, výskumných a vývojových činností, ktoré sa dočkajú svojej
realizácie.
Všeobecne platné faktory, ktoré brzdia inovačné snahy v regióne (Luby, Š., Chodák, I., s. 7):
(1) nejednotný a nejasný postup riadiacich orgánov najmä na najvyšších stupňoch, (2) nedostatočná
a nevhodná legislatíva, (3) malá motivácia výskumníkov, (4) nedostatok kvalifikovaného personálu
pre výkon transferu technológií, (5) slabá prepojenosť na regionálne, národné a medzinárodné zdroje,
priemyselných partnerov a rizikový kapitál.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
207
Na zlepšenie tohto stavu odporúčajú uvedení autori vytvoriť následnú podporu kooperácie medzi
priemyselnými podnikmi a univerzitami, zvýšenie kvality ľudských zdrojov v akademickom sektore
a vo firmách, zvýšenie podnikateľského ducha a vytváranie MSP a zlepšenie manažmentu v oblasti
transferu technológií s dôrazom na ochranu duševného vlastníctva.
Európska komisia predstavila v marci 2010 dokument Európa 2020, predstavujúci stratégiu rastu do
roku 2020. Medzi jej priority patrí aj inteligentný rast na báze znalostí a inovácií, podporou ktorého
má byť 3 % HDP vynaloženého na vedu a výskum ako cieľ pre všetky krajiny EU27. Zároveň bolo
vytýčených 7 iniciatív typu vlajkovej lode, medzi ktorými nechýbala inovačná únia, inovácie pre rast
a zamestnanosť, zlepšenie rámca a prístupu ku kapitálu a priemyselná politika pre globalizačnú éru –
zlepšenie podnikateľského prostredia, najmä pre MSP.
V návrhu materiálu Inovačná politika na roky 2011 – 2013 v pôsobnosti Ministerstva hospodárstva
SR, ktorý bol prerokovaný vo vláde SR 11.5.2011 (Ministerstvo hospodárstva 2011) sa konštatuje, že
v dnešnej dobe sa verejné investície do vzdelávania, vedomostnej infraštruktúry, vedy a výskumu
znižujú, čo bude mať zásadný vplyv na rast inovácií v budúcnosti. Z krátkodobého hľadiska má
zníženie výdavkov v týchto oblastiach pozitívny vplyv na fiškálne výsledky, z dlhodobého hľadiska to
má negatívny vplyv na rast a konkurencieschopnosť ekonomiky ako takej. Hoci inovácie patria medzi
vlajkové iniciatívy EU a ukazuje sa, že podpora inovačných aktivít v podnikoch, hlavne malých
a stredných, je jedným zo základných nástrojov zabezpečenia rozvoja Slovenska, z Európskeho
inovačného hodnotenia vyplýva, že Slovensko je až na 23. mieste spomedzi 27 krajín EU z hľadiska
inovačnej výkonnosti a patrí do skupiny tzv. dobiehajúcich krajín. Hospodársky rozvoj nemá byť
založený len na lacnej pracovnej sile, je nedostatok veľkých podnikov, ktoré do výskumu investujú,
ako neefektívna sa javí podpora zo strany verejného sektora a prevláda nízka motivácia výskumných
pracovníkov.
Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je odpovedať na otázku, na akej úrovni je inovačný profil SR z pohľadu rôznych
hodnotení v porovnaní s krajinami EU 27, V4 a s krajinami v skupine (tzv. dobiehajúcich krajín) a aké
by mali byť opatrenia pre zlepšenie tohto stavu v budúcnosti?
Pri skúmaní inovatívnej orientácie Slovenska vychádzame z výsledkov sekundárnych empirických
výskumov - Global Entrepreneurship Research Association (GERA) – medzinárodného
akademického výskumného združenia zastrešujúceho celosvetový Globálny monitor podnikania Global
Entrepreneurship Monitor (ďalej len GEM), ktorého výstupom je najväčšia svetová
akademická štúdia v oblasti podnikania. Tá skúma úlohu podnikania v národnom ekonomickom raste
prostredníctvom odhaľovania čŕt a charakteristík podnikateľskej aktivity jednotlivcov, ako aj ich
postojov a ašpirácií. Okrem toho tiež skúma aké je podnikateľské prostredie, ktoré jeho podmienky na
národnej úrovni podporujú podnikanie, a ktoré by naopak, v záujme dosiahnutia ekonomického rastu
krajiny, bolo potrebné posilniť. Slovensko sa po prvýkrát zapojilo do GEM v roku 2011 a štúdia vyšla
v roku 2012 (Pilková, A. a kol. 2012). Národným koordinátorom tohto projektu za Slovensko je
Fakulta managementu Univerzity Komenského v Bratislave. Hlavným partnerom je Národná agentúra
pre rozvoj malého a stredného podnikania. Ďalším kľúčovým zdrojom bola čiastková štúdia Inovácie
a technologický transfer v SR, osobitne v SAV, ktorú publikovala SAV v rámci riešenia programu
Centra excelentnosti SAV-CESTA. Použili sme metódy analýzy a syntézy.
Výsledky
Implementácia programu Európa 2020 sa hodnotila prostredníctvom Innovation Union Scoreboard
2010 (nástroj na komparatívne hodnotenie inovačnej výkonnosti členských krajín EÚ a ďalších
vybraných krajín vrátane Švajčiarska), ktorá bola zverejnená v roku 2011. Analyzovala sa tu situácia
v 27 členských štátoch EÚ a Chorvátska, Islandu, Macedónska, Nórska, Srbska, Švajčiarska
a Turecka. Hodnotenie inovačnej výkonnosti pozostáva z 25 ukazovateľov, ktoré sú zoradené do 8
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
208
inovačných dimenzií a troch hlavných skupín. Ide o ukazovatele, ktoré komplexne zachytávajú
výkonnosť národných výskumných a inovačných systémov. V každom indikátore sa hodnotilo
v rozmedzí od 0 ako najhorší po 1 ako najlepší. Slovensko sa v tomto hodnotení nachádzalo veľmi
nízko. Krajiny boli rozdelené podľa priemeru hodnotenia do 4 skupín, a to inovační lídri (0,7 – 0,75:
Švédsko, Dánsko, Fínsko a Nemecko); inovační nasledovatelia (0,47 – 0,62: Veľká Británia,
Belgicko, Rakúsko, Holandsko, Írsko, Luxembursko, Francúzsko, Cyprus, Slovinsko, Estónsko – tieto
krajiny sú okolo priemeru EU27, t.j. 0,53); mierni inovátori (0,27 – 0,45: Portugalsko, Taliansko, ČR,
Španielsko, Grécko, Malta, Maďarsko, Poľsko, Slovensko) a slabí inovátori (0,2 – 0,23: Rumunsko,
Lotyšsko, Bulharsko, Litva.
Pri analyzovaní inovatívnej orientácie Slovenska ďalej vychádzame z Globálneho monitoru
podnikania (ďalej len GEM) a z inovačného profilu podnikania tak, ako ho chápe Schumpeter. V jeho
poňatí ide o kombinácie nových produktov a trhu, ktoré rušia zastarané produkty a služby a posúvajú
tým produkčné hranice dopredu (Schumpeter, J. A. 1942). Výskum GEM skúma túto otázku cez
dopytovanie sa o rozsahu, v akom produkt alebo služba, ktorú ponúka podnikateľ je nová pre
niektorých alebo všetkých zákazníkov, a tiež či ešte niekto alebo naopak nikto neponúka tento istý
produkt. Inovatívnymi podnikateľmi sú teda takí, ktorých produkt alebo služba sú nové pre všetkých
alebo aspoň pre niektorých zákazníkov, a ktorí majú len málo alebo žiadnych konkurentov v ponuke
tohto produktu alebo služby. Druhým analyzovaným aspektom je inovatívnosť podnikateľov
z hľadiska využívania technológie.
Z výskumu GEM vyplýva, že celkovo je na Slovensku len 21,2 % počiatočných podnikateľov,
ktorých možno označiť za inovatívnych, teda majú produkt, ktorý ich zákazníci vnímajú ako nový,
a súčasne nemajú veľa konkurentov. Ak porovnáme inovatívnosť podnikateľov zahrnutých do
počiatočnej podnikateľskej aktivity s etablovanými podnikateľmi, etablovaní podnikatelia sú
inovatívni výrazne menej (8,4 %).
Ak porovnáme priemerné hodnoty podielu inovatívnych podnikateľov za rok 2011 a poradie
Slovenska v jednotlivých skupinách podľa podielu inovatívnych podnikateľov v roku 2011, je zrejmá
veľmi zlá pozícia Slovenska, a to tak vo svete (37. resp. 44 miesto z 54 krajín), ako i v Európe (23.
resp. 22. miesto z 26 krajín), v skupine krajín, ktorých rozvoj je založený na efektívnosti (16. resp. 18.
miesto z 24 krajín), či v rámci krajín V4 (posledné miesto).
Čo sa týka druhého prístupu hodnotenia inovatívnosti, jeho predmetom bola analýza miery do akej
používajú podnikatelia nové technológie.
Z analýzy vyplýva, že 57,4 % počiatočných podnikateľov na Slovensku nepoužíva žiadne nové
technológie, a zase 22,9 % používa najnovšie technológie, ktoré nie sú staršie ako 1 rok. V prípade
etablovaných podnikateľov je tento podiel 73,5 % resp. 11,9 %, z čoho jasne vyplýva, že etablovaných
podnikateľov možno z hľadiska využívanie najnovších technológií považovať v tomto prípade za
menej inovatívnych. Ak porovnáme inovatívnosť počiatočných a etablovaných podnikateľov
z hľadiska využívania najnovších technológií, zistíme, že Slovensko dosahuje veľmi dobré
umiestnenie vo svete (4. resp. 5. miesto z 54 krajín), v Európe (1. resp. 3. miesto z 26 krajín), medzi
krajinami, ktorých rozvoj je založený na efektívnosti (2. resp. 1. miesto z 24 krajín), ako i medzi
krajinami V4 (1. resp. 2. miesto).
Ak sa pozrieme na ďalšie podmienky podnikania a porovnáme Slovensko s ďalšími 22 krajinami vo
svojej skupine, najhoršie hodnotenie zaznamenávame v „záujme spotrebiteľov o inovácie“ (19.
miesto). Ak Slovensko porovnáme v hodnotení podmienok s najvyššie hodnotenou krajinou vo
všetkých aspektoch podnikania – Švajčiarskom, najviac zaostáva v podmienke „záujem podnikov
o inovácie“ (rozdiel až -0,89 zo škály 1 najhoršie, 5 najlepšie).
Zo zhrnutia medzinárodného porovnania podmienok na podnikanie na Slovensku v porovnaní
s krajinami EU, V4, Švajčiarska i svojej skupiny vyplýva, že najhorší stav vykazuje Slovensko i v
„Transfere vedy a výskumu“ s hodnotením 1,87, pričom priemer v Európe je 2,38 a priemer
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
209
v skupine je 2,18. V porovnaní s Európou je na poslednom, 23. mieste a v porovnaní s krajinami,
ktorých rozvoj je založený na efektívnosti sa umiestnilo na predposlednom mieste. V porovnaní
s krajinami V4 je na poslednom, 4. mieste. „Transfer vedy a výskumu“ je tak celkovo najhoršie
hodnotenou podmienkou. Spomedzi krajín Európy je v hodnotení tejto podmienky najlepšie
Švajčiarsko.
Na tomto mieste treba poznamenať, že legislatívne prostredie ohľadne transferu vedy a výskumu sa
postupne dotvára. Hoci Slovensko v roku 2002 pristúpilo k Európskemu patentovému dohovoru, počet
prihlášok patentov je zatiaľ, podľa Lubyho a Chodáka (2012), malý (asi 200 ročne). Podľa ich názoru
by tomuto neutešenému stavu mala pomôcť aj niekoľkonásobná novelizácia a zmeny v Zákone
o vysokých školách, ktorý umožňuje verejným vysokým školám hospodárenie s majetkom tak, že za
istých podmienok ho možno využiť na podnikateľskú činnosť resp. na uzatvorenie zmluvy o združení,
resp. prenajať majetok za nižšie nájomné ako je obvyklé, čo má viesť k tesnejšej spolupráci vysokých
škôl s priemyslom.
V rámci legislatívy o štátnej podpore výskumu a vývoja sú zadefinované centrá excelentnosti,
vedecko-technologické parky, výskumno-vývojové centrá a technologické inkubátory a existujú
i stimuly pre výskum a vývoj. Výsledkom sú prvé pozitívne, zatiaľ však len ojedinelé príklady
podnikania vo vede a výskume, a to zo Slovenskej technickej univerzity v Bratislave, Žilinskej
univerzity v Žiline a Košice so snahou vybudovať vedecko-technologický park.
Slovenská veda a výskum však stále trpia finančnou poddimenzovanosťou zo strany štátu, čo
dovoľuje zatiaľ len medzinárodnú súťaž v poznávacej rovine vedy a výskumu, ale neumožňuje
dosiahnutie kritických hodnôt potrebných na presadenie inovácií. Avšak treba sa pozrieť, na druhej
strane i na to, aký je záujem zo strany MSP zavádzať autentické inovácie kategórie vysokých
technológií. Štátna pomoc na vedu a výskum čerpaná zo strany MSP je slabá (MF SR, 2009),
v programe CIP EÚ s rozpočtom 3,6 mld Eur na roky 2007 – 2013 Slovensko zohráva pasívnu úlohu
a tak isto možno hodnotiť i situáciu po prvých výzvach MH SR v ŠF. Odpoveďou na otázku, kde
vlastne inovujúce podniky sú, by mohla byť i skutočnosť, ako sa zmenil adresár vedeckovýskumných
jednotiek na Slovensku z roku 1994 v porovnaní s vládnym materiálom č. 128 z februára 2008. Ako
v o svojej čiastkovej výskumnej správe uvádzajú Luby a Chodák, „v roku 1994 sa k týmto inštitúciám
hlásilo takmer 190 štátnych podnikov, a.s. a s.r.o. okrem SAV, vysokých škôl, múzeí, kultúrnych
ustanovizní a Matice Slovenskej; naproti tomu v Inovačnej politike vlády sa v tejto kategórií nachádza
už len 40 jednotiek“. Tieto inštitúcie hlásiace sa k vede a výskumu, navyše, pôsobia v málo
stimulujúcom prostredí, vzhľadom na výraznú závislosť medzi nákladmi práce a ochotou
a schopnosťou podnikov investovať do vedy a výskumu. Ako títo autori dodávajú, krajiny s nízkymi
mzdami konkurujú lacnou pracovnou silou, zatiaľ čo do inovácií investujú krajiny s vysokými
mzdami.
Ak sa ešte vrátime k výsledkom „Transferu vedy a výskumu“ na Slovensku, najvyššie hodnotenie
spomedzi jednotlivých dimenzií dosahuje dimenzia „Dostupnosť najnovších technológií pre nové
firmy.“ Hoci má hodnotenie (2,14) ďaleko od pozitívneho vnímania (hovoríme o ňom nad hodnotou
3), ide o pozitívne prekročenie priemerných hodnôt. Medzi krajinami Európy je Slovensko na 10.
mieste a v skupine krajín na 2. mieste. Naopak, najhoršie hodnotenie spomedzi všetkých dimenzií
zastáva dimenzia „Dotácie na získanie nových technológií“. V porovnaní s krajinami Európy
a skupiny sa Slovensko nachádza na 21. mieste a ide celkovo o najnižšie hodnotenú dimenziu na
Slovensku. Druhá najhoršia je dimenzia „Podpora nových technológií na svetovej úrovni“ (22. miesto
v porovnaní s Európou a krajinami zo skupiny), čo vypovedá o veľmi slabej efektivite podpory
vedecko-technickej základne na vytváranie venture parkov založených na novej technológii na
svetovej úrovni. Najvyššie hodnotenie „Transferu vedy a výskumu“ podľa Innovation Union
Scoreboard 2011 dosahuje Švajčiarsko, ktoré je považované vďaka svojmu najvyššiemu hodnoteniu
za inovačného lídra. V inovačnej výkonnosti ale aj v raste prekonáva všetky krajiny EÚ už 4. rok za
sebou (Innovation Union Scoreboard 2011, s. 17). Toto postavenie zodpovedá aj ďalším zisteniam,
a síce GCR (WEF), kde Švajčiarsko vedie rebríček konkurencieschopnosti vrátane inovácie
a technologickej pripravenosti (Schwab 2012, s. 11).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
210
Záver
Slovensko sa nachádza na 23. mieste ako posledné zo skupiny moderate innovators v rámci EU27.
Ako vyplynulo z výskumu GEM, z ktorého sme pri analyzovaní inovatívnej orientácie Slovenska
prvotne vychádzali, inovatívnosť slovenských podnikateľov sa skúmala z pohľadu 2 chápaní: (1)
inovatívnosť podnikateľov z hľadiska ponúkaných výrobkov alebo služieb a (2) inovatívnosť
podnikateľov z hľadiska využívanej technológie. Kým v inovatívnosti v podobe absorbovania
najnovších technológií počiatoční aj etablovaní podnikatelia na Slovensku vykazujú veľmi pozitívne
hodnoty, čo sa týka uvádzania produktov na trh, ktoré ich zákazníci vnímajú ako nové, a pri ktorých
zároveň neexistuje veľa konkurentov, už v medzinárodnom porovnaní výrazne zaostávajú. Z toho
vyplýva záver, že tak počiatoční ako i etablovaní podnikatelia na Slovensku vo všeobecnosti skôr
inovácie pasívne prijímajú, než by mali snahu ich sami na trh aktívne prinášať.
Transfer vedy a výskumu sa na Slovensku vyznačuje najhorším stavom ako i výrazným zaostávaním.
Najhoršia situácia je v dimenziách dotácií na získanie nových technológií pre nové a rastúce firmy
a efektivity podpory vedecko-technickej základne na vytváranie venture podnikov založených na
novej technológii na svetovej úrovni v aspoň jednej technologickej oblasti.
Slovensko svoj hospodársky rast postavilo na priamych zahraničných investíciách. Lákadlom pre
investorov má byť kvalifikovaná a stále lacná pracovná sila, cena práce je v porovnaní s priemerom
OECD (100) na úrovni 46, pričom v Nemecku je to 148. Už na začiatku tohto procesu sa hovorilo
o tom, že nastane čas, keď sa budú investori presúvať do iných krajín s ešte lacnejšou pracovnou silou
a s väčšou ochotou vlád poskytovať dotácie a daňové úľavy. Hospodársky rozvoj nemá byť totiž
postavený na lacnej pracovnej sile, čo si uvedomuje i súčasná vláda vo svojom programe. Je čas
zapojiť domáce vedecko-výskumné základne a domáce malé a stredné podniky a dať tak konečne
„zelenú“ inovačnému duchu. Nie je totiž možné viac tolerovať praktiky, akými sme boli v tomto roku
vystavení od Samsungu a US Steel Košice. Situácia je o to viac kritická, že vlastníctvo majetku typu
oceliarne nemá len hospodársky, ale aj politický kontext, navyše, ide o silný vplyv a dopad v určitých
regiónoch, ale aj prípadné obmedzenia konkurenčných výrob (Luby, Š., Chodák, I. 2012, s. 49).
Odpoveďou na otázku, prečo dosahuje Slovensko v oblasti inovácií tak slabé výsledky, môžu byť
i závery z okrúhleho stola zo dňa 17.3.2011 v rámci projektu „Podpora inovácií v slovenských MSP“,
ktorý organizovala Národná agentúra pre rozvoj malého a stredného podnikania za účasti
predstaviteľov Autoklastra, Eximbanky, SAV a viacerých realizovaných projektov: (1) Prílev
priamych zahraničných investícií sa dostatočne neprejavuje na zvýšení investícií do inovácií vedy
a výskumu, ale aj v oblasti získavania vedeckovýskumných poznatkov a ich následnej aplikácie
v praxi, ako i v oblasti organizačných inovácií. (2) Slovenské MSP sa vyznačujú slabou inovačnou
schopnosťou a to nielen v oblasti investovania do vedy a výskumu, ale aj v oblasti získavania
vedeckovýskumných poznatkov a ich následnej aplikácie v praxi, ako aj v oblasti organizačných
inovácií. Tu sa argumentuje aj tým, že podniky si zatiaľ zabezpečujú svoje zisky využívaním lacnej
pracovnej sily tak, ako sme to už uvádzali vyššie. (3) Ponuka rizikových fondov je obmedzená.
Väčšina MSP nemá ochotu pripustiť do vlastníckej štruktúry cudzí subjekt a ich očakávania ohľadne
výšky pomoci sú prehnané. Rizikový kapitál sa v prevažnej miere prezentuje formou pôžičiek, takže
ako pasívny investor. (4) Inkubátory sú na Slovensku jednou z najstarších podôb podpory inovácií.
Veľká väčšina firiem v inkubátoroch sú inovačne neaktívne podniky, ktoré do inkubátorov zlákal
hlavne nízky nájom.
MSP slabo využívajú fondy ako CIP, 7. RP, ŠF idú do sféry nízkych technológií. Môžeme
konštatovať, že v SR máme nedostatok inovačnej motivácie výskumníkov, nedostatok personálu
v oblasti technologických inovácií, nedostatok zdrojov rizikového kapitálu. Pritom investori
očakávajú podnikateľské plány s krátkym horizontom, 10 násobný zisk, chcú mať zhodnotenú veľkosť
trhu a osobitne neveria univerzitám. Akademická sféra ponúka veľmi málo patentov, nemá znalosti
o inovačnom procese a nie je pripravená na inovačný neúspech, ktorý je štatisticky dosť veľký.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
211
V prvom rade je potrebné, aby efektívnejšie fungoval systém vedy, čo predpokladá lepšie dotácie pre
vedu a výskum; cieľ 3 % HDP do vedy a výskumu platí totiž pre všetky krajiny EU 27. Zároveň je
potrebné ozdraviť grantový systém (odstrániť byrokraciu hlavne pri získavaní prostriedkov zo
štrukturálnych fondov), zabraňovať korupcii pri prideľovaní veľkých projektov najmä zo
štrukturálnych fondov (zodpovednou kontrolou veľkých finančných tokov vedeckou obcou),
prehodnotiť zámer transformácie APVV, lepšie zapojenie SAV do doktorandského štúdia. Ďalšou
požiadavkou je fungovanie inovačného systému, čo je možné zvýšením záujmu o patentovanie,
zvýšením kvality publikačných výstupov (v časopisoch s veľkým impaktom), v ére vysokej
špecializácie treba na technologický transfer vytvoriť premyslený systém (inovácie sa nevyriešia
iniciatívou vedeckých pracovníkov alebo len samotných výrobcov), zdroje rizikového kapitálu spolu
so subvencovaním a etablovať systém vzdelávania pre inovátorov. Je kľúčové, aby mladí ľudia boli na
vysokých školách vychovávaní ku kreativite, inovatívnosti a väčšej podnikavosti.
Literatúra
[1] ASHEIM, B. T., ISAKSEN, A. Location, Agglomeration and Innovation: Towards Regional
Innovation Systems in Norway. European Planning Studies, Volume 5, 1997, No 3, pp 299 –
330. DOI: 10.1080/09654319708720402.
[2] BAUMOL, W. J. The Free-Market Innovation Machine. Princeton University Press, 2002.
[3] BURRONE, E., Jaiya, G. S. Intellectual Property Rights and Innovation in Small and Medium –
sized Enterprises. Geneva: WIPO (World Intellectual Property Organisation).
[4] DVOŘÁK, J. a kol. Management inovací. 1. vyd. Praha: Vysoká škola manažerské informatiky
a ekonomiky, 2006, 246 s. ISBN 80-86847-18-7.
[5] European Commission. Innovation Union Scoreboard 2011. Belgium: EC. ISBN 978-92-79-
23174-2. Dostupné z: <http://ec.europa.eu/enterprise/policies/innovation/files/ius-2011_en.pdf>.
[6] European Commission. Green Paper on Innovation. Belgium: EC, December 2005. Dostupné z:
<http://europa.eu/documents/comm/green_papers/pdf/com95_688_en.pdf>.
[7] KEKLIK, M. Schumpeter, Innovation an Growth. Burlington, USA: Ashgate Publ. Comp., 2003.
ISBN 754618892.
[8] LUBY, Š., Chodák, I. Inovácie a technologický transfer v SR, osobitne v SAV. Čiastková štúdia
vypracovaná v rámci riešenia programu Centra excelentnosti SAV – CESTA. Bratislava:
Prognostický ústav SAV, november 2012.
[9] MICHIE, J. Introduction: The Internalization of the Innovation Process. International Journal of
the Economics of Business, Vol. 5, No 3, pp 261 – 277. DOI: 10.1080/13571519884387.
[10]Ministerstvo financií SR. Správa o poskytnutej štátnej pomoci SR za rok 2008, máj 2009.
[11]Ministerstvo hospodárstva SR. Návrh inovačnej politiky na roky 2011 – 2013 v pôsobnosti
Ministerstva hospodárstva SR. Bratislava: MH SR, 2011. Dostupné z:
<http://www.rokovania.sk/Rokovanie.aspx/BodRokovaniaDetail?idMaterial=19611>.
[12]OECD. Innovation in science, technology and industry. Oslo manual: Guidelines for Collecting
and Interpreting Innovation Data, 3rd Edition, 2005.
[13]PILKOVÁ, A. a kol. Podnikanie na Slovensku: vysoká aktivita, nízke zdroje ašpirácie. GEM
2011. Bratislava: FM UK v Bratislave, 2012. ISBN 978-80-223-2823-4.
[14]ROTHWELL, R., GARDINER, P. Invention, Innovation, Re-innovation and the Role of the
User. Technovation, 3, 1985, 176 – 186. DOI: 10.1016/0166-4972(85)90012-4.
[15]SCHUMPETER, J. A. Capitalism, Socialism and Democracy. New York: Harper and Row, 1942.
[16]SCHWAB, K. The Global Competitiveness Report 2012-2013. Geneva: WEF, 2012. ISBN 13:
978-92-95044-35-7. Dostupné z: <http://weforum.org/gcr>.
[17]VALENTA, F. Tvůrčí aktivita – inovace – efekty. Praha: Svoboda, 1969. ISBN 25-093-69.
[18]VALENTA, F. Inovace v manažerské praxi. Praha: Velryba, 2001. ISBN 80-85860-11-2.
[19]Zákon č. 172/2005 Z. z. o organizácii štátnej podpory výskumu a vývoja v znení neskorších
predpisov
Príspevok bol spracovaný v rámci projektu VEGA 1/0381/13 Hodnotenie inovačného potenciálu
podnikateľskej siete v ranných etapách jej formovania a projektu AKADÉMIE STING Podpora
inovácií v „spin off“ a „start up“ firmách.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
212
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-26
SLUŽBY VE VENKOVSKÝCH REGIONECH ČESKA –
KVANTITATIVNÍ HODNOCENÍ ZMĚN V UPLYNULÉM
TRANSFORMAČNÍM OBDOBÍ (PŘÍSPĚVEK KE STUDIU
VENKOVA)
SERVICES IN THE RURAL REGIONS OF CZECHIA –
QUANTITATIVE ASSESSMENT OF CHANGES IN THE ELAPSED
TRANSFORMATION PERIOD (CONTRIBUTION TO THE STUDY OF
RURAL SPACE)
DOC. RNDR. ZDENĚK SZCZYRBA, PH.D. 1
MGR. DAVID FIEDOR 2
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D. 3
1
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého
1
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký university in Olomouc
 tř. 17. Listopadu 12, 771 46, Olomouc, Czech Republic
E-mail: zdenek.szczyrba@upol.cz
2
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
2
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk university
 Kotlářská 267/2, 611 37, Brno, Czech Republic
E-mail: 269830@mail.muni.cz
3
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
3
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk university
 Lipová 41a, 602 00, Brno, Czech Republic
E-mail: kunc@econ.muni.cz
Anotace
V příspěvku se autoři věnují problematice služeb obyvatelstvu v modelových venkovských regionech
česko-moravského pohraničí. Hodnoceny byly vybrané služby (školství, zdravotnictví a maloobchod),
a to z pohledu dynamiky změn v průběhu transformačního období po roce 1989. Až na nepatrné
výjimky byl vývoj v uplynulých více než dvaceti letech ve znamení mírného zvyšování dostupnosti
služeb venkovskému obyvatelstvu. Nepotvrdila se tak hypotéza o snižování dostupnosti služeb
na venkově, ačkoliv je třeba vzít v úvahu, že jde o hodnocení na úrovni absolutních čísel ne zcela
postihujících kvalitu nabízených služeb. Základem pro hodnocení byl terénní výzkum, během něhož
byly zjišťovány rovněž údaje o vybavenosti venkovských obci na konci 80. let minulého století. Článek
je příspěvkem k diskusi o současném postavení českého venkova v kontrastu sílící globalizace
a prohlubujících se sociálních a ekonomických rozdílů v prostoru.
Klíčová slova
služby, venkov, hodnocení změn
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
213
Annotation
In this paper the authors deal with the issues of services for the population in model rural regions
of Bohemian-Moravian borderland. Selected services (education, health care and retail) were
assessed from the aspect of the dynamics of changes during the transformation period after the year
1989. Aside from minor exceptions, the development in the elapsed period of more than twenty years
has followed a pattern of moderate increase in availability of services for the rural population.
Therefore, a hypothesis on the decrease in availability of services in rural areas was not confirmed,
even though it must be taken into consideration that the assessment was carried out based on absolute
numbers, not taking into account the quality of the services offered. A field survey formed the basis
of the assessment, collecting also data on facilities available in rural municipalities at the end of
1980s. The paper is a contribution to the discussion about the current position of the Czech
countryside in contrast with the strengthening globalisation and deepening social and economic
differences in space.
Key words
services, countryside, analysis of changes
JEL classification: R11, R12, R23, H4
1. Úvod
Vývoj české společnosti po roce 1989 byl ve znamení sílících tendencí změny územně obslužných
parametrů (vybavenost území službami a jejich dostupnost) dříve v praxi uplatňovaného modelu
střediskové soustavy osídlení a zvyšující se kontrastnosti urbanizovaných a periferních území (Musil,
Müller 2008). V tomto modelu šlo o centrálně řízenou distribuci služeb ve prospěch venkova a
zároveň citelné narušení obslužných funkcí městských středisek, dnešní vývoj ale naznačuje, že
dochází k trhem řízeným zpětným úpravám obslužných relací v modelu středisko-zázemí. To může
ovšem vnímáno jako principiální omezení obslužnosti (kvality života) ve venkovských obcích
(střediskových i nestřediskových), potažmo v některých typech venkova. Tyto změny mohou
vyvolávat obavy z nepřiměřených sociálně prostorových nerovností, tak jak je popisují některé práce
ze zahraničí (Moseley a kol. 2004, Nørgaard 2011).
Sílící koncentrace v sektoru služeb, která patří mezi klíčové znaky globalizace ekonomických činností
(Murray 2007), znamená, že firmy poskytující komerční služby (maloobchod, finančnictví ad.)
precizně volí lokace pro své podnikání. V tomto směru venkovský prostor není pro ně příliš zajímavý.
Dobře viditelné je to na příkladu maloobchodu, který prodělal za poslední roky dynamický rozvoj a
výrazně se jak provozně, tak i prostorově koncentroval (Kaczmarek 2010, Križan et al. 2009a).
V českých reáliích obchodní firmy postupně odchází z venkovských lokalit, ruší tam své provozovny,
a to i tradiční spotřební družstva (Jednota) operující dlouhodobě na venkově. Část venkovského
prostoru tak ztrácí často poslední službu, která je nejen v literatuře považována za klíčový prvek
udržující sociální strukturu venkovských obcí (Halseth, Ryser 2006, Karlsson 2012). Logicky ostatní
služby buďto už dříve opustily venkovský prostor nebo posléze toto území opustí, a to i včetně
zařízení veřejných služeb (pošta, škola). Nabízí se otázka, zda se v tomto typu prostoru nedochází
k nežádoucí transformaci sociální sítě a vzniku „obslužných pouští“ po vzoru „potravinových pouští“
(Shaw 2006, Križan et al. 2009b).
Služby a obchod jsou nedílnou součástí každodenního života obyvatel venkovského prostoru. Některé
zahraniční výzkumy zabývající se konceptem everyday life infrastructure (Epson Atlas 2006,
Directorate General 2008) poukazují na skutečnost, že rozdíly mezi městy a venkovem se prohlubují a
zatímco v případě měst se hovoří o smršťování (shrinking cities) – tedy ztrátě obyvatel a následně
i omezení některých obslužných funkcí, v případě venkova často mizí spolu s obyvatelstvem
infrastruktura jako taková. Hovoříme zde zejména o zařízeních maloobchodu, zdravotní a sociální
péče, škol a také o kulturně-společenských aktivitách. Dochází tak stále více k omezování sociálních
kontaktů a sociální kohezi v kontrastu město vs. venkov.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
214
2. Cíle a metody
Hlavním cílem článku je analyzovat kvantitativní změny v sektoru služeb obyvatelstvu
ve venkovském prostoru během uplynulých dvou dekád. K tomu byly vybrány dva venkovské regiony
v česko-moravském pohraničí – Bystřice nad Pernštejnem a Polička (spádové obvody obcí
s rozšířenou působností, SO ORP). Nebyl šetřen celý soubor zařízení služeb, ale jen vybrané služby:
školství, zdravotnictví, sociální služby (zástupci veřejných služeb) a maloobchod (zástupce
komerčních služeb). Kvantitativní hodnocení úrovně vybavenosti obcí službami (vybranými)
v modelových venkovských regionech navazuje na předchozí obdobné výzkumy, které představují
komparativní úroveň (Szczyrba et al. 2006).
Jelikož se prostorové informace o zařízeních služeb v ČR statisticky komplexně nezjišťují (s výjimkou
některých kategorií služeb ve veřejné databázi ČSÚ), byl pro potřebu zachycení změn, které se po
roce 1989 uskutečnily v modelových regionech, proveden v roce 2011 terénní výzkum (Mazánková
2011, Schaffer 2011) s aktualizací údajů k 31. 3. 2013. Metodicky výzkum navazoval na šetření, které
ještě na konci 80. let 20. století provedl na území tehdejšího Československa Federální statistický
úřad, tzv. Šetření občanské vybavenosti sídel (1987). Další metodickou inspirací nalezli autoři článku
v práci V. Lauka (2003), který pro hodnocení úrovně transformace služeb v obcích zázemí Bratislavy
po roce 1989 vycházel mimo jiné z retrospektivního výzkumu výskytu zařízení služeb v území.
Výzkum nahrazoval údaje o službách, které na konci socialistického období byly zjišťovány v rámci
Šetření občanské vybavenosti služeb, bohužel do dnešní doby se nedochovaly.
Jak již bylo v úvodu naznačeno, představují služby pro venkovské obce jeden ze sociálních a
ekonomických pilířů jejich fungování, nepřítomnost služeb může pitom výrazně ovlivnit venkovské
osídlení. Otázkou je, zda již k něčemu podobnému nedochází na českém venkově a jak se na tomto
vývoji podílejí služby? Nebyla sice zkoumána sociální reflexe kvality služeb nebo mobilita
obyvatelstva za službami, nicméně kvantitativní hodnocení zastoupení služeb v území může mít také
svou vypovídací hodnotu. S ohledem na předchozí skutečnosti byla přijata jediná pracovní hypotéza:
český venkov prochází již delší dobu významnými změnami a postupně se začínají projevovat první
náznaky omezování služeb bydlícímu obyvatelstvu.
3. Vstupní determinanty obslužnosti sledovaného území
Oba venkovské regiony patří svou geografickou polohou k území, které v sobě misí český a moravský
sídelní systém a zároveň částečně zasahuje do prostoru tzv. vnitřní periférie (Musil, Muller 2008). To
samo o sobě je jedním z významných determinantů rozvoje území, v tom rovněž jeho obslužnosti.
Sledované venkovské území vykazuje řadu dlouhodobě podprůměrných sociálně ekonomických
ukazatelů ve srovnání se zbytkem území České republiky. Podíváme se na dva z nich: populační vývoj
a dopravní dostupnost. Ty dostatečně ilustrují poměry v území a zároveň ukazují na možnosti rozvoje
služeb v daném venkovském území.
Sledované území je tvořeno 59 obcemi, z toho na Bystřicku (SO ORP Bystřice nad Pernštejnem) 39,
na Poličsku (SO ORP Polička) 20. Charakterem jde o území, ve kterém převažují malé obce do 500
obyvatel (29 na Bystřicku a 12 na Poličsku). Viditelně nižší hustotou zalidnění se vyznačuje Bystřicko
(59 obyv. / km2
) oproti území Poličska (71 obyv. / km2
). Polohu sledovaného území a jeho sídelní
strukturu zobrazuje obrázek č. 1.
V dlouhodobém (po roce 1989) populačním vývoji větším úbytkem počtu obyvatel se vyznačuje
Bystřicko, kde dochází k úbytku obyvatel jak v centru, tak i v zázemí tohoto regionu. Proces
vylidňování obcí je pro Bystřicko typický již od devadesátých let minulého století (Daniel 2006).
Poněkud odlišný populační vývoj pozorujeme na Poličsku, kde v sledovaném období naopak dochází
k mírnému nárůstu počtu obyvatel (viz tab. 1).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
215
Srovnáváme-li obě složky celkového přírůstku obyvatel obou regionů, ukazuje se, že větší měrou se
na něm podílí migrace. Zatímco v centrech regionů dochází v druhé dekádě transformačního období
ke zvýšení záporného migračního salda, v jejich zázemích sledujeme opačný trend. Venkovské obce
se stávají přitažlivými pro migranty, a to zejména na Poličsku. V celkovém přírůstku ve sledovaném
období za pozornost stojí především prohlubující se depopulace na Bystřicku (jak v centru, tak
v zázemí), v regionu Poličska naopak došlo za uplynulých dvacet let k mírnému nárůstu obyvatel
(vlivem venkova).
Obr. 1: Sídelní struktura obcí sledovaného zemí (k 31. 12. 2011)
Zdroj: Předběžné výsledky SLDB 2011, ČSÚ
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
216
Tab. 1: Populační vývoj v centru a zázemí sledovaných venkovských regionů
SO ORP Bystřice
nad Pernštejnem
SO ORP Polička
centrum zázemí centrum zázemí
Stav obyvatelstva k 1.1.
1992 9196 12635 8989 10501
2002 9026 12028 9188 10389
2012 8571 11788 8971 10718
Index změny počtu obyv. (%) 2012/1992 93,9 93,3 99,8 102,1
Narození
1992-2001 910 1261 1003 1186
2002-2011 820 1129 919 1084
Zemřelí
1992-2001 684 1726 668 1208
2002-2011 741 1444 895 1073
Přistěhovalí
1992-2001 1318 2338 1585 2002
2002-2011 1174 2262 1430 2310
Vystěhovalí
1992-2001 1607 2452 1500 2145
2002-2011 1723 2228 1770 2003
Přirozený přírůstek
1992-2001 226 -465 234 -22
2002-2011 79 -315 24 11
Migrační saldo
1992-2001 -289 -114 85 -143
2002-2011 -549 34 -340 307
Celkový přírůstek
1992-2001 -63 -579 319 -165
2002-2011 -470 -281 -316 318
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2012
Dalším z determinantů je dopravní obslužnost území veřejnou dopravou. Byť stále větší měrou je
společnost odkázána na osobní dopravu a neustále se zvyšuje podíl dopravních toků za službami
mimo veřejnou dopravu, pro venkovské obyvatelstvo a jeho mobilitu za službami bývá veřejná
doprava hodnocena jako důležitý faktor kvality života. V atlase sociálně prostorové diferenciace
(Ouředníček et al. 2011) je tato charakteristika hodnocena podle počtu spojů veřejné dopravy v obci
ve všední den. Dle tohoto kritéria bylo vytvořeno pět kategorií od situace velmi špatné až po velmi
dobrou. V tabulce č. 2 je pak uvedeno hodnocení dopravní obslužnosti pro sledované území.
Především v důsledku geografické polohy je dopravní obslužnost Poličska lepší nežli v sousedním
Bystřicku. Pro většinu obcí na Bystřicku (27 z 39) byla dopravní obslužnost oceněna jako špatná až
velmi špatná, mírnější hodnocení si vysloužily obce na Poličsku. Pouze centra obou venkovských
regionů dosáhla hodnocení velmi dobré dopravní obslužnosti. Pro srovnání dodejme, že 70 % obcí
České republiky ve velikostní kategorii do 500 obyvatel je začleněno do skupin špatné a velmi špatné
dopravní obslužnosti veřejnou dopravou (Ouředníček et al. 2011).
Tab. 2: Hodnocení dopravní obslužnosti ve venkovských regionech u v roce 2007
SO ORP Bystřice nad Pernštejnem SO ORP Polička
absolutní počet relativní počet (%) absolutní počet relativní počet (%)
velmi dobrá 1 2,6 1 5,0
dobrá 2 5,1 3 15,0
střední 9 23,1 7 35,0
špatná 17 43,6 7 35,0
velmi špatná 10 25,6 2 10,0
Zdroj: vlastní zpracování podle Ouředníček a kol., 2011
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
217
4. Kvantitativní analýza obslužnosti venkovských regionů sledovaného území
Stěžejní část našeho příspěvku je zaměřená na hodnocení dynamiky změn v obslužnosti obcí
venkovského prostoru na příkladu vybrané sítě služeb obyvatelstvu. Jak již bylo uvedeno, hlavním
zdrojem dat byl terénní průzkum v daném území (Mazánková 2011) a (Schaffer 2011), doplněno
o aktualizaci stavu služeb k 31. 3. 2013. Následující hodnocení je provedeno ve dvou krocích: vývoj
služeb v centrech regionů (1) a jejich zázemích (2). Tímto metodickým postupem docílíme exaktnější
interpretace výsledků.
Logicky centra regionů prošla za poslední dvě dekády daleko významnější změnami než jejich
venkovské zázemí. Kvantitativně a kvalitativně se změnila úroveň poskytovaných služeb prakticky
ve všech sledovaných kategoriích. Mimo maloobchodní služby, které po roce 1989 zažily boom svého
rozvoje, signifikantní rozvoj byl i v dalších službách včetně těch veřejných. Naproti tomu kategorie
školských služeb zůstala téměř beze změny. Celkově se situace ve službách v obou městech výrazně
změnila k lepšímu. Přehled změn v poskytovaných službách v Bystřici n. P. a Poličce ukazuje tabulka
č. 3.
Z průzkumu vyplynulo, že existují jisté rozdíly v úrovni poskytovaných zdravotnických služeb u obou
sledovaných měst. Jde především o viditelný pokles ordinací některých lékařů v Bystřici n. P.
(praktický lékař pro dospělé, stomatolog, zatímco v Poličce došlo k nárůstu těchto zdravotnických
služeb. I když neznáme detailní důvody pro tento dichotomický jev, logickým vysvětlením by bylo, že
Bystřici n. P prošla na rozdíl od Poličky větší deindustrializací a depopulací. (s ohledem na ztrátu
pracovních míst v uranovém průmyslu). Nicméně již před rokem 1989 existovaly rozdíly
ve zdravotnické vybavenosti obou měst: v Poličce byla nemocnice, v Bystřici n. p. „jen“ zdravotnické
zařízení. Dodejme, že v tomto období byla Polička klasifikována jako středisko služeb 2. řádu,
zatímco Bystřice n. byla střediskem 1. řádu (Maryáš, Hampl 1987).
Tab. 3: Změny v počtu zařízení služeb v letech 1989 a 2013
Bystřice
nad Pernštejnem
Polička
1989 2013 1989 2013
ŠKOLSTVÍ
MŠ 6 4 5 5
ZŠ 2 2 3 3
Gymnázia a ostatní střední školy 2 4 2 4
ZDRAVOTNICTVÍ
Praktický lékař pro děti 5 4 3 3
Praktický lékař pro dospělé 10 5 4 6
Stomatolog 8 4 4 10
Gynekolog 1 1 2 2
Zdravotnické středisko 1 1 1 3
Lékárna 1 3 1 4
Speciální zdravotnické zařízení 10 11 5 4
SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Domovy pro děti a mládež 0 1 0 0
Domovy pro seniory 0 0 0 1
Domovy se speciálním režimem 0 1 0 6
MALOOBCHOD
Potraviny a smíšené zboží 13 8 20 16
Nákupní středisko 3 0 0 3
Průmyslové zboží 17 47 45 128
Zdroj: Mazánková (2011), Schaffer (2011); aktualizováno 2013.
Situace na venkově ve spádových územích center dokumentuje následující tabulka č. 4. Dynamika
změn je zde patrná pouze okrajově. Jen malé výkyvy v poskytovaných službách pozorujeme ve všech
sledovaných kategoriích služeb, a to i u maloobchodu, který si udržel svou pozici (na Poličsku
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
218
dokonce se počet prodejen potravin oproti roku 1989 viditelně zvýšil). Toto zjištění je rozhodně
pozitivní a platí jen pro maloobchod ale i jiné služby.
Zajímavostí je, že ačkoliv počet obyvatel zázemí ORP Bystřice n. P. dlouhodobě klesá, tak se to nijak
významně nepodílí na rozsahu služeb. Lze pozorovat navýšení počtu mateřských škol i některých
zdravotnických služeb (praktický lékař pro dospělé, stomatolog, gynekolog), a to dokonce větší než
v zázemí ORP Polička. Dalším posunem proti roku 1989 je současná lokalizace zařízení služeb v obou
venkovských regionech, v předchozím socialistickém období nebyly tyto služby koncentrovány ani
v centrech (viz tab. 3 a 4).
Tab. 4: Změny v počtu zařízení vybraných služeb ve venkovských regionech Bystřicka a Poličska
v letech 1989 a 2013
ORP Bystřice
nad Pernštejnem
zázemí
ORP Polička
zázemí
1989 2013 1989 2013
ŠKOLSTVÍ
MŠ 11 14 14 15
ZŠ 13 13 13 11
ZDRAVOTNICTVÍ
Praktický lékař pro děti 3 3 7 8
Praktický lékař pro dospělé 5 8 5 6
Stomatolog 4 6 5 2
Gynekolog 2 4 0 1
Zdravotnické středisko 4 5 5 5
Lékárna 1 2 2 1
Speciální zdravotnické zařízení 0 0 0 1
SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Domovy pro děti a mládež 0 0 0 1
Domovy pro seniory 0 1 0 0
Domovy se speciálním režimem 0 2 0 2
MALOOBCHOD
Potraviny a smíšené zboží 33 34 29 33
Nákupní středisko 3 0 1 2
Průmyslové zboží 3 4 5 6
Zdroj: Mazánková (2011), Schaffer (2011); aktualizováno 2013.
Prostorové změny dokreslují obrázky č. 2a-2d. Jak již bylo uvedeno, školská zařízení neprodělala
větší změny a prostorově (obr. 2a) rovněž nedošlo k významnějším úpravám jejich lokalizace.
Lokalizace zařízení zdravotnických služeb je prostorově stabilní, tzn. že přetrvává zejména absence
těchto služeb na západním, severozápadním a jihovýchodním okraji Bystřicka, naproti tomu
venkovské území Poličska je dobře pokryto zdravotnickými službami (největší koncentrace obec
Bystré). Poskytování sociálních služeb na venkově je poměrně řídké (tyto služby se koncentrují
hlavně ve městech), Nové sociální služby ve sledovaném území zobrazuje obrázek č. 2c. Prostorově
nejvariabilnější je skupina maloobchodních prodejen, ty jsou zastoupeny ve všech venkovských
obcích Poličska a téměř ve všech obcích na Bystřicka (vyjma dvou nejmenších obcí do 200 obyvatel).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
219
Obr. 2a: Obslužnost obcí ve venkovských regionech Bystřicka a Poličska v letech 1989 a 2013 –
školská zařízení
Zdroj: Mazánková (2011), Schaffer (2011); aktualizováno 2013.
Obr. 2b: Obslužnost obcí ve venkovských regionech Bystřicka a Poličska v letech 1989 a 2013 –
zdravotnická zařízení
Zdroj: Mazánková (2011), Schaffer (2011); aktualizováno 2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
220
Obr. 2c: Obslužnost obcí ve venkovských regionech Bystřicka a Poličska v letech 1989 a 2013 –
zařízení sociálních služeb
Zdroj: Mazánková (2011), Schaffer (2011); aktualizováno 2013.
Obr. 2d: Obslužnost obcí ve venkovských regionech Bystřicka a Poličska v letech 1989 a 2013 –
maloobchodní prodejny
Zdroj: Mazánková (2011), Schaffer (2011); aktualizováno 2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
221
5. Závěr
Obslužnost venkova hraje stejně důležitou úlohou pro kvalitu života venkovského obyvatelstva, jeho
stabilitu a sociální soudržnost jako zemědělství a další ekonomické funkce. Jak uvádí Kubeš et al.
(2000), může ztráta základních obslužných funkcí na venkově způsobit nespokojenost jeho obyvatel a
v důsledku i jejich vynucený odchod do lépe vybavených měst.
Jak ukázal náš vstupní výzkum do problematiky obslužnosti venkova, není současná situace
ve sledovaném území nijak dramatická. Během uplynulého transformačního období došlo k řadě změn
v odvětví služeb obyvatelstvu, ty lze většinově hodnotit jako pozitivní. De facto všechny sledované
kategorie služeb zaznamenaly nárůsty počtu jejich zařízení, jen okrajově se vyskytly změny
signalizující menší ztrátu obslužnosti.
Literatura
[1] DANIEL, J. Komplexní socioekonomická charakteristika obce s rozšířenou působností Bystřice
nad Pernštejnem. [Bakalářská práce]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006.
[2] Directorate-General for Internal Policies of the Union. Shrinking Regions: a Paradigm Shift in
Demography and Territorial Development, 2008. Dostupné z:
<http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/dv/pe408928_ex_/pe408928_e
x_en.pdf>.
[3] Epson Atlas. Maliny the structure of the European territory, European Spatial Planing
Observation Network (Epson). Bonn: Bundesamt für Bauwesen, 2006.
[4] HALSETH, G., RYSER, L. Trends in Service Delivery: Examples from Rural and Small Town
Canada. Journal of Rural and Community Development, 2006, 1 (2), pp. 69-90.
[5] KARLSSON, E.B. Retail in Rural Regions. Exploring ways to support rural shops., Bifrost:
Center for Retail Studies, Bifrost University, 2012.
[6] KACZMAREK, T. Struktura przestrzenna handlu detalicznego. Od skali globalnej do lokalnej.
Poznań: Bogucki, 2010.
[7] KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., LAUKO, V. (2009a). Potravinárský maloobchod v rurálnom
prostředí: kvalita nakupovania. Acta Geographica Universitatis Comeniane, 2009, 53, pp. 35-45.
[8] KRIŽAN, F, TOLMÁČI, L., LAUKO, V. (2009b). „Identifikácia ‚„potravinových púští‘“ na
území mesta Bratislava aplikáciou mier dostupnosti.“ Ekonomický časopis, 2009, 53 (10), pp.
959-972.
[9] KUBEŠ, J. a kol. Problémy stabilizace venkovského obyvatelstva. České Budějovice: Jihočeská
univerzita, 2000.
[10]LAUKO, V. Transformation of service network in the Bratislava´s hinterland region. Acta
Universitatis Carolinae, 2003, XXXVIII, 1, pp. 219-229.
[11]MARYÁŠ, J., HAMPL, M. Dojížďka do škol a za službami Mapa 1: 750 000. In Atlas
obyvatelstva Československé socialistické republiky. Praha, FSÚ, 1987.
[12]MAZÁNKOVÁ, K. Geografická analýza obslužné sféry mikroregionu Bystřice nad Pernštejnem.
[Diplomová práce]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011.
[13]MUSIL, J., MÜLLER, J. Vnitřní periferie v České republice jako mechanismus sociální exkluze.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2008, 44 (2), pp. 321-348.
[14]NØRGAARD, H. Futures of rural and peripheral areas – Challenges, strategies and policies.
Danish Journal of Geoinformatics and Land Management, 2011, 46 (1), pp. 81-95.
[15]MOSELEY, M.J., PARKER, G., WRAGG, A. Multi-Service Outlets in Rural England: The Colocation
of Disparate Serices. Planning, Practise & Research, 2004, 19 (4), pp. 375-391. DOI:
10.1080/0269745052000343226.
[16]MURRAY, W.E. Geographies of Globalization. London: Routledge, 2007.
[17]OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, L. (eds.) Atlas sociálně prostorové
diferenciace České republiky. Praha: Karolinum, 2011.
[18]SZCZYRBA, Z., SMOLOVÁ, i., FŇUKAL, M. Significant features of transformation
of the services sector in an area – a case study for the micro-region of Olomoucko (contribution
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
222
to research on the issue). Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Geographica, 2006, 39,
pp. 83-93.
[19]SHAW, H.J. Food Deserts: Towards the Development of a Classification. Geografiska Annaler,
Series B, Human Geography, 2006, 88 (2), pp. 231–247.
[20]SCHAFFER,D. Geografická analýza služeb města Poličky a jeho zázemí (příspěvek ke studiu
problematiky). [Bakalářská práce]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu č. IAA301670901 „Časoprostorová organizace denních
urbánních systémů: analýza a hodnocení vybraných procesů“ za přispění Grantové agentury AV
ČR.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
223
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-27
VÝVOJOVÉ TENDENCE VE SPÁDOVOSTI ZA SLUŽBAMI
NA PŘÍKLADĚ ZÁZEMÍ BRNA
DEVELOPMENTS IN THE TRAVELLING TO SERVICES ON THE
EXAMPLE OF THE BRNO HINTERLAND
RNDR. JAROSLAV MARYÁŠ, CSC.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Reg. Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: maryas@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek je věnován problematice vývoje spádovosti za službami v zázemí Brna. Na základě
dotazníkových šetření z osmdesátých let a ze současnosti je provedena komparace změn v relativní
uzavřenosti jednotlivých obslužných procesů a jejich hierarchie. Nejvýznamnější změny přinesly
koncentrační tendence v maloobchodě a nový fenomén hypermarkety. Výsledkem byl nárůst
dojížďkové vzdálenosti do hlavních cílů v některých obslužných procesech, především v dojížďce za
nákupy průmyslového zboží a za nákupy textilu a obuvi. Došlo rovněž k nárůstu vzdálenosti, na které
jsou relativně uzavřeny obslužné procesy, a to prakticky u všech zkoumaných obslužných procesů.
Klíčová slova
spádovost za službami, relativní uzavřenost obslužných procesů, vývojové tendence, zázemí Brna
Annotation
Paper deals with the geographical pattern of higher-than-local retail and services centers and their
spheres of influence in part of South Moravian region – hinterland of Brno city. Consumer´s
migration for retail and services were done, when respondents (the officials of Local Offices) were
asked for main and secondary targets of local inhabitants in chosen services. Results were compared
with analogical survey from the 80ies. The comparison of changes in the relative closeness of
individual service processes and their hierarchy were made. The most significant changes have
caused a concentration trend in retail net and a new phenomenon in our retail net – hypermarkets.
The result was an increase in commuting distance to the main targets in some service processes,
especially in commuting for purchases of industrial goods and purchases of clothing and footwear.
There was also an increase in the distance that are relatively closed service processes.
Key words
travel to services, relative closeness of individual service processes, main trends, Brno hinterland
JEL classification: Y80
Obecné pozadí
Vztahy mezi místem bydliště a místem místem maloobchodu a služeb patří mezi základní
socioekonomické vztahy a dojížďku za maloobchodem a službami můžeme považovat za jeden ze
základních regionotvorných procesů (viz např. Hampl et al., 1978). Vedle dojížďky do škol, která je
pravidelným pohybem, se jedná v našich podmínkách o nepravidelné pohyby obyvatelstva (např.
Anděl – Bičík, 1980) a pro jejich analýzu je omezujícím faktorem otázka datové základny. Nedostatek
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
224
vhodných údajů o dojížďce za nákupy a službami (neexistuje jejich centrální zjišťování) však
nedovoluje detailní poznání těchto procesů mobility obyvatelstva.
Při vymezování zázemí středisek maloobchodu a služeb resp. při obslužných regionalizacích jsou
používány metodické přístupy založené jednak na využití interakčních modelů, jednak na využití
údajů z anketárních šetření. Při použití interakčních modelů (vývoj koncepcí např. Isard et al., 1998)
patří mezi nejčastěji frekventované gravitační modely a modely mezilehlých příležitostí (intervening
opportunities models). Počátky použití gravitačních modelů pro vymezení spádových území
nákupních resp. obslužných středisek můžeme datovat do 20. let minulého století, kdy na základě
anketárního šetření prováděného v Texasu formuloval Reilly (1929) tzv. zákon maloobchodní
gravitace (později nazývaný Reillyho zákonem).
Pozdější vývoj vedl k zavedení pravděpodobnostního konceptu a rozšíření počtu středisek (původní
Reillyho model dovoloval rozdělit území jen mezi dvě střediska). Rovněž dochází ke zevšeobecnění
proměnných, např. Wilson (1974) zavádí místo počtu obyvatel sídla tzv. produkční proměnnou, což je
v podstatě úroveň poptávky v sídle a tzv. proměnnou atraktivity, což je úroveň nabídky ve středisku a
rovněž vzdálenost je nahrazována tzv. generalizovanou dopravní funkcí. Ve středoevropských
sídelních poměrech se nejčastěji používá tzv. Huffův model resp. jeho zjednodušená varianta typově
patřící do skupiny gravitačních modelů s omezením, kdy nahrazujeme proměnnou atraktivity
zástupnou proměnnou, např. počtem druhů obslužných zařízení, počtem zaměstnaných v maloobchodě
resp. ve službách, prodejní plochou nebo maloobchodním obratem (viz např. Maryáš, 1983).
Při vymezování sfér vlivu středisek na základě anketárních šetření se používají v zásadě dva způsoby:
 anketou ve vybraných zařízeních obslužné sféry vybraného střediska (např. Wokoun, 1983),
 anketou ve všech sídlech zkoumané oblasti (např. Maryáš, 1988).
Většina výzkumů založených na anketárních šetřeních uvádí, že v podstatě v každé hierarchické
úrovni existuje zóna intenzivních dojížďky, zóna slabší dojížďky a oscilační zóna (např. Berry, 1967).
Při anketárních šetřeních ve vybraných zařízeních střediska je však problematické stanovení kritérií,
kterými určujeme rozsah spádového území i intenzitu vazeb.
Zjišťování spádovosti u vzorku populace nejsou bohužel běžná a pokud se v minulosti uskutečnila
(např. Výzkumný ústav obchodu Praha, UK Praha, Geografický ústav ČSAV Brno), tak vždy jen na
omezených modelových územích. Zatím nejúplnější šetření o spádovosti obyvatelstva za občanskou
vybaveností provedl Geografický ústav ČSAV na území ČSR v roce 1979 a na území SSR ve
spolupráci s Geografickým ústavem SAV v roce 1978. Toto šetření bylo provedeno přes soustavu
místních národních výborů a městských národních výborů, kdy tajemníci národních výborů byli
dotazováni na hlavní i vedlejší cíle obyvatel sídla při nákupech potravin, běžného textilu a obuvi,
průmyslového zboží (elektrospotřebičů), léků, knih, nábytku, speciálního výběrového zboží a při
návštěvách běžných a speciálních služeb. Z hlediska územního členění byly údaje o spádovosti
zjišťovány za každou místní část obce (kromě krajských a hlavních měst). Na základě údajů z již
zmíněného anketárního šetření Geografického ústavu a na základě údajů ze sčítání občanské
vybavenosti 1981 zpracoval Maryáš (1988) studii o střediscích maloobchodu a služeb. Vymezuje
střediska základní obsluhy (v ČSSR 419) a základní obslužné regiony (ZOR). Tyto regiony
představují rámec, ve které jsou relativně uzavřeny nadlokální obslužné procesy jako jsou nákupy
běžného textilu a obuvi, běžného průmyslového zboží, léků, knih, nábytku a návštěvy běžných a
speciálních služeb.
V letech 2004 – 2006 bylo provedeno anketární šetření na území moravských krajů, které
organizovala Palackého univerzita v Olomouci ve spolupráci s Masarykovou univerzitou (viz
Szczyrba et al., 2005). Metodicky navazovalo na dotazníkové šetření Geografického ústavu ČSAV z
minulého století a bylo provedeno i parciální srovnání výsledků obou šetření na území NUTS 2
Jihovýchod (Mašíček, 2006), i když sféry vlivu obslužných středisek nebyly vymezovány zcela
identicky.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
225
Metody hodnocení
Příspěvek vychází z výsledků anketárního šetřeří provedeného v rámci VaV č. IAA301670901, za
přispění Grantové agentury České akademie věd. Metodicky anketární šetření navazovalo na obdobná
dříve uskutečněná šetření mobility obyvatelstva za službami, provedená jednak na přelomu 70. a 80.
let minulého století Geografickým ústavem ČSAV na území celého Československa (viz Maryáš,
1987 a 1988), jednak rozsahem omezenější šetření prováděné v letech 2004 - 2006 na území Moravy
Palackého univerzitou v Olomouci a Masarykovou univerzitou. Obdobně jako ve zmíněných šetřeních
byly potřebné údaje zjišťovány korespondenční metodou – rozesíláním dotazníků na obecní úřady,
formou cílených dotazů pro zástupce veřejné správy. Otázky byly sestaveny tak, aby mohly být
provedeny komparativní analýzy se zmíněnými šetřeními. Byla zjišťována dojížďka za denními
nákupy potravin, nákupy běžného textilu a obuvi, běžnými službami (holičství, kadeřnictví, čistírna
aj.), speciálními službami (např. fotograf, oprava hodin, šití šatů aj.), nákupy léků, nákupy
průmyslového zboží (elektrospotřebiče), nákupy knih a CD, nákupy nábytku a nákupy speciálního
výběrového zboží (klenoty, auto - moto aj.).
Šetření bylo provedeno přes soustavu obecních úřadů, kdy starostové úřadů, resp. tajemníci byli
dotazováni na hlavní, vedlejší a výjimečné cíle obyvatel obce v uvedených procesech. Územní rozsah
byl zvolen tak, aby pokrýval Jihomoravský kraj a okresy Kraje Vysočina přiléhající k okresu Brnovenkov.
Šetření bylo provedeno v rámci zadaných diplomových prací na území okresů Brno-venkov
(Vacek, 2010, Vepřek, 2012), Blansko (Bračok, 2011), Břeclav (Laštůvková, 2012), Hodonín
(Laštůvková, 2012), Třebíč (Žák, 2012), Vyškov (Bartáková, 2010), Znojmo (Vacek, 2010,
Potůčková, 2012) a Žďár nad Sázavou (Jirásková, 2012). Vedle těchto šetření probíhalo dotazníkové
šetření na vzorku populace ve městě Brně a jeho bezprostředním zázemí – výsledky publikoval např.
Kunc, J. et al. 2011.
Po analýzách obslužných procesů byly pro vymezení sfér obslužné spádovosti vybrány ty, které
frekvencí využití reprezentují daný hierarchický stupeň, zde jsme se snažili v co nejvyšší míře navázat
na předchozí šetření a hodnotili jsme jen nákupy textilu a obuvi, průmyslového zboží
(elektrospotřebičů), léků, knih, nábytku, a návštěvy běžných a speciálních služeb (nákupy potravin
a speciálního výběrového zboží nebyly hodnoceny).
Výběr obslužných středisek vycházel do značné míry z původní metodiky výběru středisek obslužné
spádovosti Československa (Maryáš, 1988), která po analýzách vzdáleností, do které se uskutečňuji
cesty za nákupy a službami a podílu obcí uváděných jako hlavní cíle dojížďky v obslužných procesech
stanovila kritéria pro určení obslužných středisek na základě regionální působnosti. Za postačující
byla zvolena podmínka, aby obec byla uvedena jako jednoznačný (hlavní) cíl dojížďky alespoň pro
jednu obec ve výše analyzovaných obslužných procesech. Rovněž při vymezování sfér vlivu
obslužných středisek jsme vycházeli z původní metodiky.
Při vymezování sfér vlivu obslužných středisek bylo hlavním problémem ohodnocení jednotlivých
obslužných procesů z hlediska frekvence využívání a tím i určité vyjádření důležitosti procesu pro
uspokojování potřeb obyvatelstva. Vycházeli jsme především z počtu uváděných cílů, při
předpokladu, že nejvíce cílových obcí je vykazováno u nejčastěji využívaných zařízení občanské
vybavenosti, a tedy u nejvýznamnějších resp. současně nejfrekventovanějších obslužných procesů (viz
Maryáš, 1988).
Obslužné procesy byly kategorizovány podle intenzity spádu, a to na základě analýzy hlavních cílů, to
je cílů uváděných jako cíle převážných nákupů, resp. služeb. Každému obslužnému procesu byl
stanoven koeficient podle poměrů počtů hlavních cílů uvedených v daných obslužných procesech na
území vybraných okresů jižní Moravy a počtu cílů v dojížďce za nákupy knih, kde byl spolu s nákupy
nábytku nejmenší počet hlavních cílů ze zjišťovaných základních obslužných procesů. Byly rozlišeny
čtyři podskupiny základních obslužných procesů a pro další hodnocení byl těmto podskupinám
přiřazen rozdílný koeficient.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
226
Poměry byly následující:
nákupy knih : nákupy nábytku : nákupy běžného průmyslového zboží : speciální služby : nákupy
textilu a obuvi : nákupy léků : běžné služby = 1 : 1 : 1,5 : 1,6 : 1,6 : 2,1 : 3,2.
Koeficienty byly potom stanoveny takto:
 koeficient 1 - nákupy knih, nábytku,
 koeficient 1,5 - nákupy textilu a obuvi, běžného průmyslového zboží, speciální služby,
 koeficient 2 - nákupy léků,
 koeficient 3 - běžné služby.
K vybraným střediskům byly ostatní obce přiřazeny na základě převažujícího spádu - kdy celkový
relativní význam nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového
relativního významu prvého nejsilnějšího střediska. Ostatní obce, které nevykazovaly dostatečně
významnou spádovitost k určitému středisku byly považovány za oscilační.
Komparace
Pokud srovnáme územní rozsah zázemí Brna na úrovni základního obslužného regionu se situací v
roce 1979, lze konstatovat, že vzrostl vliv Brna na úkor některých okolních středisek v okrese Brnovenkov
i okresních měst (Blansko). Tento nárůst vlivu se projevuje především nárůstem oscilačních
obcí, které uvádí jako rovnocenný cíl spádu za službami vedle svého střediska rovněž Brno. Klasická
střediska v zázemí Brna (Ivančice, Pohořelice, Rosice, Tišnov a Židlochovice) si většinou udržela svá
obslužná zázemí, i když v oblastech dobře dopravně napojených na Brno část svého zázemí ztrácí –
především se to týká Rosic a Velké Bíteše. Nicméně posílením obslužné vybavenosti měst (viz např.
Szczyrba, Z. et al., 2005) došlo i k nárůstu obslužných regionů některých z těchto středisek, zvláště
Pohořelic a Ivančic. Tento fenomén bude vyžadovat ještě podrobné výzkumy provedené na vzorku
obyvatelstva v zázemí jmenovaných středisek.
Na druhé straně však došlo k rozvoji obslužných funkcí měst v suburbánní zóně, často podpořených
lokalizací velkoformátových prodejen, což se projevilo rozvojem nových dosud neetablovaných
obslužných středisek. Odpovídá to obecným teoriím o nárůstu oboustraných kontaktů mezi střediskem
a zázemím v post-industriální etapě rozvoje (viz např. Hampl, 2005). V nejbližší suburbánní zóne
Brna patří mezi tato vznikající střediska Kuřim a Modřice a výhledově i Šlapanice.
Porovnávali jsme dále počet hlavních cílů (viz tab. č. 1) a dojížďkovou vzdálenost v jednotlivých
obslužných procesech (viz tab č. 2). Počet hlavních cílů byl zjišťován na celém zkoumaném území –
tedy Jihomoravském kraji a okresech Třebíč a Žďár nad Sázavou, dojížďková vzdálenost (vzdušná
vzdálenost) jen na vybraných modelových územích. Převzali jsme ji ze zadaných diplomových prací
za okresy Břeclav (Laštůvková, 2012), Hodonín (Laštůvková, 2012), Třebíč (Žák, 2012), Vyškov
(Bartáková, 2010) a východní část okresu Znojmo (Vacek, 2010), celkem se jednalo o 452 obcí.
Výsledná hodnota znázorněná v tabulce č. 2 je váženým průměrem devadesátých percentilů ve
jmenovaných územích.
Tab. 1: Poměry počtu hlavních cílů v jednotlivých obslužných procesech k počtu hlavních cílů v
nákupech speciálního výběrového zboží
ČSR 1979 jižní Morava 2010-12
běžné služby 5,8 3,0
nákupy léků 2,6 1,9
nákupy běžného textilu a obuvi 5,2 1,5
nákupy běžného prům. zboží 4,5 1,4
speciální služby 1,5 1,4
nákupy knih a CD 1,9 0,9
nákupy nábytku 1,6 0,9
nákupy spec. výběrového zboží 1,0 1,0
Zdroj: Maryáš 1988; Bartáková, 2010; Bračok, 2011; Jirásková, 2012; Laštůvková, 2012; Potůčková, 2012;
Vacek, 2010; Vepřek, 2012; Žák, 2012; vlastní výpočty.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
227
Přes masivní nárůst masivní nárůst služeb po roce 1989 – nedošlo k poklesu dojížďkové vzdálenosti v
jednotlivých oblužných procesech. Změnila se ale hierarchie jednotlivých obslužných procesů za
službami - zatímco výskyt speciálních služeb byl na konci 70. let etalonem pro typické městské
obslužné středisko, a tedy pro mikroregionální úroveň (viz Maryáš, 1988), v současnosti se tyto služby
přiblížily zákazníkovi a patří do skupiny procesů mezi nadlokální a mikroregionální hierarchickou
úrovní (viz tab. č. 1). Obdobně se změnila i pozice nákupů léků. Nárůst motorismu v posledním
dvacetiletí vedl ke změně hierarchické úrovně nákupních procesů vázaných na automobily (v našem
dotazníku byly obsaženy v nákupech speciálního výběrového zboží), které byly ještě v minulém
století považovány za oblužný proces vyšší než mikroregionální úrovně (tamtéž).
Nejvýznamnější změny ovšem přinesly koncentrační tendence v maloobchodě a nový fenomén
hypermarkety. Výsledkem byl nárůst dojížďkové vzdálenosti do hlavních cílů v některých obslužných
procesech, především v dojížďce za nákupy průmyslového zboží a za nákupy textilu a obuvi.
Došlo rovněž k nárůstu vzdálenosti na které jsou relativně uzavřeny obslužné procesy - měřeno 90%
vzdáleností, do které se uskuteční veškeré cesty za nákupy a službami – a to prakticky u všech
obslužných procesů, kromě již zmíněné dojížďky za speciálními službami a nákupy léků. Relativní
uzavřenost se zvýšila i u denních nákupů potravin.
Tab. 2: Vzdálenost v km, do které se uskutečnilo 90 % cest za nákupy a službami
ČSR 1979
modelová území
2010-12
hlavní
cíle
všechny
cíle
hlavní
cíle
všechny
cíle
denní nákupy potravin 0 11 3 15
nákupy běžného textilu a obuvi 10 18 16 31
běžné služby 10 14 12 18
nákupy léků 11 16 11 17
nákupy běžného prům. zboží 11 20 18 35
speciální služby 15 20 15 21
nákupy knih a CD 15 21 16 36
nákupy nábytku 15 23 22 36
nákupy spec. výběrového zboží 20 34 20 36
Zdroj: Maryáš, 1988; Bartáková, 2010; Jirásková, 2012; Laštůvková, 2012; Potůčková, 2012; Vacek, 2010;
Žák, 2012; vlastní výpočty.
Závěry
Srovnání současných výsledků s výsledky získanými na konci 70. let dovoluje formulovat následující
závěry. Oproti stavu před 30 lety můžeme pozorovat následující vývojové tendence:
 růst důležitosti regionálních metropolí – výsledkem je nárůst regionálního dosahu obslužného
zázemí Brna;
 zvyšování obousměrných kontaktů mezi metropolí a zázemím, kdy výsledkem je rozvoj nových
dosud neetablovaných obslužných středisek v nejbližší suburbánní zóně Brna;
 masivní nárůst služeb, kdy výsledkem je změna hierarchie některých obslužných procesů –
dojížďky za speciálními službami a dojížďky za nákupy léků;
 nárůst motorismu jehož výsledkem je pokles hierarchické úrovně nákupních procesů vázaných
na automobily (nákupy speciálního výběrového zboží);
 koncentrační tendence v maloobchodě a nový fenomén hypermarkety – výsledkem je nárůst
dojížďkové vzdálenosti v některých obslužných procesech, především za nákupy průmyslového
zboží a za nákupy textilu a obuvi a nárůst vzdálenosti, na které jsou relativně uzavřeny
hodnocené obslužné procesy.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
228
Literatura
[1] ANDĚL, J., BIČÍK, I. K některým problémům geografické mobility obyvatelstva. Acta
Universitatis Carolinae, Geographica, Supplementum 15 (1980). Praha: Přírodovědecká fakulta
UK, pp. 149–159.
[2] BARTÁKOVÁ, I. Spádovost za službami na Vyškovsku. [Diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2010. 68 s.
[3] BERRY, B. J. L. Geography of market centres and retail distribution. Englewood Cliffs, N.J.,
Prentice-Hall 1967.
[4] BRAČOK, F.Spádovost za službami ve vybraném regionu. [Diplomová práce]. Brno:
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2011. 87 s.
[5] HAMPL, M., KÜHNL, K., JEŽEK, J. Sociálně geografická regionalizace ČSR. Acta
Demographica. 2. Praha, 1978.
[6] HAMPL, M. Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a
jejich obecný kontext. Praha: Přírodovědecká fakulta UK, 2005. 147 s.
[7] ISARD, W. et al. Methods of Interregional and Regional Analysis. Ashgate 1998.
[8] JIRÁSKOVÁ, V. Spádovost za službami ve vybraném regionu. [Diplomová práce]. Brno:
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2012. 73 s.
[9] KUNC, J., FRANTÁL, B., TONEV, P. Nákupní spád a vybrané nákupní zvyklosti návštěvníků
Galerie Vaňkovka. In Klímová, V., Žítek, V. XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 47-55.
[10] LAŠTŮVKOVÁ, H. Spádovost za službami ve vybraném regionu. [Diplomová práce]. Brno:
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2012. 93 s.
[11] MARYÁŠ, J. K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. Zprávy
Geografického ústavu ČSAV, roč. 20, č.3, 1983. s. 61- 80.
[12] MARYÁŠ, J. Dojížďka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva ČSSR. Federální statistický
úřad – Geografický ústav ČSAV 1987.
[13] MARYÁŠ, J. Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu.
[Kandidátská disertační práce] Brno: Geografický ústav ČSAV, 1988.
[14] MAŠÍČEK, P. Střediska regionu Jihovýchod a jejich vybavenost v obchodu a ve službách.
[Diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2007. 64 s.
[15] POTŮČKOVÁ, E. Spádovost za službami ve vybraných regionech v česko-rakouském pohraničí.
[Diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2012. 76 s.
[16] REILLY W. J. Methods for the study of retail relationships. University of Texas Bulletin. 4.
Austin 1929, s. 1-38.
[17] SZCZYRBA, Z. et al. Procesy transformacyjne w handlu detalicznym w ukladzie regionalnym
Republiky Czeskiej (modelowa sytuacja w regione Morawy Środkowej). In Kosiedowski, W.
(ed.) Regiony Europy Środkowej i Wschodniej wobec globalizacji i integracji miedzynarodowej.
Wloclawek, Uniwersytet Mikolaja Kopernika w Toruniu - Wloclawskie Towarzystwo Naukowe,
2005. s. 409-412.
[18] VACEK, P. Spádovost za službami ve vybraném regionu. [Diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2010. 75 s.
[19] VEPŘEK, J. Regionotvorné procesy a jejich hierarchie na příkladě města Brna. [Diplomová
práce]. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2012. 92 s.
[20] WILSON, A. G. Urban and regional models in geography and planning. Chichester, John Wiley
1974.
[21] WOKOUN, R. Regionálně geografická analýza spádu do obchodního centra města Brna (na
příkladu obchodního domu PRIOR). [Kandidátská disertační práce]. Brno: Přírodovědecká
fakulta UJEP, 1983.
[22] ŽÁK, I. Spádovost za službami ve vybraném regionu. [Diplomová práce]. Brno: Masarykova
univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2012. 93 s.
Příspěvek vznikl při řešení projektu VaV IAA301670901, za přispění Grantové agentury České
akademie věd.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
229
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-28
ATTRACTIVENESS OF AREA AS THE SIGNIFICANT
DETERMINANT OF LOCALIZATION OF RETAIL
ATRAKTIVITA ÚZEMIA AKO VÝZNAMNÝ FAKTOR LOKALIZÁCIE
MALOOBCHODU
ING. ERIKA DUDÁŠ PAJERSKÁ
Katedra marketingu a obchodu
Podnikovohospodárska fakulta so sídlom v Košiciach
Ekonomická univerzita v Bratislave
Department of Marketing and Business
Faculty of Business Economy with seat in Košice
University of Economics in Bratislava
 Tajovského 13, 041 30 Košice, Slovak Republic
E-mail: erika.pajerska@euba.sk
Annotation
Retail is currently defined as an important part of the economy with a significant impact on the level
of gross domestic product. Due to this fact, many areas are trying to attract the interest of managers
retailers to localize their business units directly in their ground. This new phenomenon –
attractiveness of economy is emerging, which also affects the retail location. This article aims to
introduce the phenomenon of area attractions, factors and values as well as it focuses more detail on
those that affect the localization of retail units. Paper orients its views on the subject divided
according to whether we perceive attractiveness in terms of "old" industrial economy or in terms of a
"new" creative economy. To achieve the target, article uses empirical methods of inquiry which are
based on actual data and created experimental "ideal" region. The main contribution of the work lies
also in the comparative analysis of views of "old" and "new" economy to the attractiveness of the
territory following the localization of retail units and paper examines the relationship between these
two variables. By the summary, report is trying to conclude by its findings, for this sphere of research.
Key words
attractiveness, area, retail, localization, industrial economy, creative economy
Anotácia
Maloobchod je v súčasnej dobe definovaný ako dôležitá súčasť ekonomiky s výrazným dopadom na
úroveň hrubého domáceho produktu. Vzhľadom k tejto skutočnosti, mnohé územia sa snažia prilákať
záujem manažérov maloobchodov, aby umiestnili svoje obchodné jednotky priamo v danom území.
Tým sa vynára nový fenomén atraktivity územia, ktorý ovplyvňuje aj lokalizáciu maloobchodu. Tento
príspevok si kladie za cieľ predstaviť fenomén atraktivity územia, faktory či hodnoty, ktoré ho
stanovujú, pričom sa detailnejšie orientuje na tie, ktoré majú vplyv na lokalizáciu maloobchodných
jednotiek. Článok pritom svoj pohľad na túto problematiku rozdeľuje podľa toho, či atraktivitu
vnímame v podmienkach „starej“ industriálnej ekonomiky alebo v intenciách „novej“ kreatívnej
ekonomiky. Pre dosiahnutie cieľa článok využíva metódy empirického skúmania, ktoré sa opierajú o
skutočné údaje a vytvorený experimentálny “ideálny” región. Hlavný prínos práce spočíva ďalej vo
využití porovnávacej analýzy pohľadov „starej“ a „novej“ ekonomiky na atraktivitu územia
v nadväznosti na lokalizáciu maloobchodu a skúma vzťah medzi týmito dvoma veličinami. V zhrnutí sa
článok prostredníctvom jeho zistení snaží vysloviť závery pre túto sféru výskumu.
Kľúčové slová
atraktivita, územie, maloobchod, lokalizácia, industriálna ekonomika, kreatívna ekonomika
JEL classification: R12, D21, L22
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
230
Introduction
Retail area with its wide range of activities, which are included under the term "retail", it recently
gains more and more interest in views of economists as well as other professionals. Nowadays time
force us to focus more emphasis on the impact of the external environment on the internal
environment of the firm and that the retail managers' decisions about where to place their unit become
significant for the overall operation of retail on the market.
This fact is also aware of the other party - the territory that is trying to create the best conditions for
the functioning of retail. So a certain "competition" between the territories is specified by exploiting
the phenomenon of attraction area which acts as a key factor influencing the thinking of managers of
retail businesses in deciding about the location of its units.
Objective and methods
The paper focuses on the above-mentioned phenomena of our time as well as the perception of these
"symptoms" which are divided according to whether we are talking about the "old" industrial or "new"
creative economy. For achieving this targets, article uses empirical methods of inquiry based on actual
data and created experimental "ideal" region with subsequent use of comparative analysis.
Attractiveness of the area
In examining the phenomenon of attractiveness of the area is necessary to aware these two facts:
 First, each area operates in a specific region of defined country and so it is necessary to realize
the essence of attractiveness of the territory. Possible example is through an understanding of
existing benefits, value orientation and traditions by which are is characterized.
 Second, in analyses of the attractiveness of the territory we take into account the fact that what
may be seen as something attractive by one, can be taken as a factor which is just dissuasive
for others.
These two paragraphs describe the immense power of the phenomenon of attractiveness of the
territory but on the other hand, describe also potential threats. The attractiveness of cities has become
an important topic for policy makers and city planners in order to enhance their competitiveness
through a flexible, adaptable and diverse local economic structure by which the city is better
positioned in global competition. At the same time, the attractiveness of cities does not have a clear
definition in academic researches. (Ezmale and Litavniece 2011, 21). This represents a very broad
scope and the focus of this paper is to reflect consideration of these points in the overall analysis of the
issues in this article.
Understanding the attractiveness of the area is useful by other criteria. The current global time offers
us new and new trends that should be taken by the economies if they want to keep pace with
developed countries and do not abhorred. However, not all economies can do that and therefore there
is unequal development of economies and different perceptions of these countries. One of the reasons
is for example that the economies are equipped with the factors of growth in one particular moment
and also particular growth factors are used in different amount and with different intensity (Tvrdoň,
Hamalová, Žárska 1997, 33-34) . It could be said that analyzing of diversity between areas could be
seen from wide range of positions1
.
1
For more details, see following papers:
- Bracalente, B. – Perugini, C. (2010). The components of regional disparities in Europe,
- Bosker, M. (2008). The spatial evolution of regional GDP disparities in the „old“ and the „new“ Europe.
- Drejerska, N. (2012). Looking for fruther determinants of Regional Development.
- Geppert, K. – Stephan, A. (2007). Regional disparities in the European Union.
- Goshin, Z. – Danciu, A. – Gruiescu, M. (2007). Regional disparities of Economic Growth in the Enlarged EU.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
231
One of such trends - which was also selected for the purposes of this paper - is a sign of creative
economy. Economies that are registering this trend but still did not come on this wave – they are
operating under conditions of industrial economy. It results in new view on global economy – this was
also realized by Krugman who initiated - by the seminar contribution - new theory that explains the
emergence of heterogeneous economic space - new economic geography (Niebuhr 2006, 313). Due to
these facts, it has also influence on the perception of attractiveness of area.
Environment of “old” economy
The term "old" economy for the purposes of this paper characterize the economy that structure of the
sector still shows a first place for industrial activities. Such economy can indeed beginning of
realizing of the potential of the creative sector, but does not yet make suitable environment for
adequate application of potential of this sector. In other words, regional development might be due to
variability in the industry mix across the sample regions, which depends, in theory, on some kind of
comparative advantage or historical circumstances (Ezcurra and Pascual 2007, 5).
Values and traditions of these economies directly determine the perception of the attractiveness of the
territory where as the main element is defined comparative benefits that territory can bring for a
company that chooses to act in it. Between factors for increasing the attractiveness of the territory can
be classified such items as advanced transportation equipment, optimal demographic2
and educational
structure of population, income situation of population, position and distance of the territory or other
barriers of the market which is limited to the territory. From the above mentioned facts follows that
these factors are related to the area. They are (in some cases more, in others less) conditional to
historical, social and political development of the area. They are often referred as so-called hard
factors because they are limited exactly in the same boundaries which are reigning by government
lines operating on the territory or in the higher regional groupings. For this analysis, paper brings
“ideal” area which has the best values in each factor of attractiveness. These values were calculated
according to examples and experiences of developed countries converted into the Slovak condition.
Tab. 1: “Ideal” area in “old” economy
Factors Values
Transport equipment3
3,25 km / 1000 person
Demographic structure4
 0 – 14 years old = 30% of total
 15 – 49 years old = 50% of total
 50 + years old = 20% of total
Educational structure5
 primary education = 15 % of total
 secondary education = 50% of total
 higher education = 35% of total
Income situation6
Higher than level of average wage
Position of big city7
Theory of central places (Christaller)
Source: own processing
Created “ideal” area is usefull for comparision of region in Slovakia to make ranking of the region in
terms of attractiveness. Table 2 is presenting these factors in relation to areas (NUTS 3) of Slovak
republic to illustrate attractiveness of them in these terms and comparing to “ideal” one (percentage of
level of “ideal” area is in the brackets next to the real value of each factor).
- Hynninen, S. – Kangasharju, A. – Pehkonen, J. (2009). Matching Inefficiencies, Regional Disparities and Unemployment.
2
phenomenon of „silver spender“ for more informatik see paper Preda, O – Negricea, C. (2007). The retail market arend the
world.
3
according to analysis of National Highway Company – www.ndsas.sk and Slovak Road Administration – www.cdb.sk
4
according to statistics of Statistical Office of Slovak republic – www.statistics.sk, section of regional data
5
according to statistics of Statistical Office of Slovak republic – www.statistics.sk and priorities of Europe 2020
6
according to statistics of Statistical Office of Slovak republic – www.statistics.sk, section of regional data
7
according to statistics of Statistical Office of Slovak republic – www.statistics.sk, section of municipal statistics
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
232
Tab. 2: Attractiveness of Slovak NUTS 3 in terms of “old” economy comparing to “ideal” area
NUTS 3 Transport* Demography
**
Education *** Income
****
Big cities
*****
Rank
Bratislava 1,287
(39,6%)
 13 (43%)
 52 (104%)
 35 (-75%)
 4 (27%)
 53 (106%)
 43 (123%)
132
(132%)
9,6 8.
Trnava 3,469
(106,7%)
 14 (46%)
 52 (104%)
 34 (-70%)
 8 (53%)
 71 (142%)
 21 (60%)
96
(96%)
6,4 4.
Trenčín 3,155
(97,1%)
 13 (43%)
 52 (104%)
 35 (-75%)
 5 (33%)
 68 (136%)
 27 (77%)
91
(91%)
6,5 7.
Nitra 3,692
(113,6%)
 14 (46%)
 51 (102%)
 35 (-75%)
 9 (60%)
 67 (134%)
 24 (69%)
88
(88%)
4,2 5.
Žilina 2,921
(89,9%)
 16 (53%)
 53 (106%)
 31 (-55%)
 6 (40%)
 68 (136%)
 26 (74%)
93
(93%)
5,7 6.
Banská
Bystrica
4,916
(150,6%)
 15 (50%)
 51 (102%)
 34 (-70%)
 12 (80%)
 64 (128%)
 34 (97%)
88
(88%)
4,7 1.
Prešov 3,906
(120,2%)
 19 (63%)
 53 (106%)
 28 (-40%)
 14 (93%)
 62 (124%)
 24 (69%)
82
(82%)
3,5 2.
Košice 3,050
(93,9%)
 18 (60%)
 52 (104%)
 30 (-50%)
 11 (73%)
 63 (126%)
 26 (74%)
96
(96%)
3,9 3.
* in km per 1000 persons (year 2012)
** according to age groups, in % of total population (year 2012)
*** three level of education, in % of total population (year 2012)
**** in % of average nominal wage level in Slovakia (year 2012)
***** in % of total cities in selected region (year 2012)
Source: own processing according to data from www.statistics.sk, www.ndsas.sk, www.cdb.sk and documents of
National Council of Slovak republic and information from sites of chosen region
Regional competitive advantage in the case of the old economy revolved around the competitive
advantage for firms. Our findings8
are confirmer also by the American economist and urban planner
Richard Florida who noted the location decisions of firms drove regional economies, and the location
decisions of people followed from the location of firms, who in turn based their decisions on natural
resource endowments, transportation systems, labour costs. (Silineviča 2010, 74). According to many
economists, one factor could be promoted above others - it could be said that attractiveness of area is
reflected by or accounts for a large component of regional wage differentials (Beenstosck and
Felsenstein 2008, 486). The rise and persistence of income disparities across regions is a major topic,
however, no generalized consensus exists and the sources of these disparities is still lacking
(Altomonte and Colantone 2008, 780).
Environment of “new” economy
It could be said that every economy went through certain developmental stages that highlight different
sectors of the economy. We are currently witnessing a newly established trend that pushes the
economy from the above mentioned levels to a new qualitatively higher level of development. The
“old” industrial economy is recently overcome by creative economy.
8
Results from his sub-analysis with the impact on the overall conclusions will be the content of chapter 2. Localization of
retail units
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
233
Creativity is now recognized as a major factor of development. Creativity could be defined as the
ability to create new knowledge and to deploy existing knowledge successfully.This idea has become
popular mainly because of the American regionalists as Charles Landry and Richard Florida.
Creativity has become the principal driving force in the growth and development of cities, regions and
nations (Florida 2005, 11). Each place must be continually involved in a process considering the
benefits and attractions to be provided to its inhabitants and the ways in which it can help them find
and create new value (Angelis and Dimaki 2009, 8).
In analyzing the attractiveness of the area in terms of "new" creative economy, article provides the
perception of this issue in analogy of sub-analysis of the industrial economy. Factors9
that are acting
as properties increasing attractiveness of areas are for example the existence of cultural amenities,
locating of universities (especially with orientation on art), openness of the area for new people but
also such indicator as the expenditures on innovation. Blech also confirms this view - he argued that
for a dynamic urban environment and the successful positioning as a centre of the knowledge
economy the following location factors like innovation capability, knowledge and openness are of
striking important (Blech 2009, 19).
Tab. 3: “Ideal” area in “new” economy
Factors Values
Cultural amenities10
The highest possible number of theatres, cinemas or museums in area
Universities11
The highest possible number with art orientation
Openness of the area12
The highest possible net inflow of people to the area
Expenditures on innovation13
The highest possible number of new patents
Source: own processing
For this analysis, paper creates “ideal” area similarly as in terms of previous one. This is usefull for
comparision of region to make ranking in terms of attractiveness for creative economy.
Tab. 4: Attractiveness of Slovak NUTS 3 in terms of “new” economy comparing to “ideal” area
NUTS 3 Cultural amenities
*
Universities
**
Openness of the area
****
Innovations
****
Rank
Bratislava 227 8/5 4 374 242 739 021 1.
Trnava 127 2/0 1 238 33 565 176 4.
Trenčín 89 2/1 -401 26 742 202 7.
Nitra 168 1/1 519 21 298 161 6.
Žilina 362 1/0 -219 42 190 618 3.
B. Bystrica 181 1/2 -652 26 320 296 5.
Prešov 199 2/0 -1062 13 344 954 8.
Košice 162 3/2 -381 62 238 926 2.
* number of galleries, museums, theatres, botanic gardens, zoos, ensembles, observatories (year 2012)
** number of universities / number of universities with art orientation (year 2012)
**** net migration in persons (year 2012)
**** expenditures in EURO on R&D and the creation of new innovations (year 2012)
Source: own processing according to data from www.statistics.sk, www.culture.gov.sk, www.uips.sk,
On the basis of these studies performed on developing a ranking of regions in the view of “old”
industrial economy as well as from the perspective of the "new" creative economy in terms of
9
there are not so many papers about values of creative economy in relation to detail units. For more information see Iqbal, S.
and Sharma, R. (2012). A Study of organization strategies, structures, culture dimensions and management kontrol systems
of variol detail formats.
10
according to statistics of Ministry of Culture of Slovak republic – www.culture.gov.sk
11
according to statistics of Institute of information and Prognoses of Education – www.uips.sk
12
according to statistics of Statistical Office of Slovak republic – www.statistics.sk
13
according to statistics of Statistical Office of Slovak republic – www.statistics.sk
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
234
Slovakia, we can now move to detection of possible correlation between the level of attractiveness of
the area and the number of retail units which are localized in is selected area.
2. Localization of retail units
Location of retail units is one of the most important (if not the most significant) decision of managers
which affects the overall functioning of the retail unit. The top lines of such units are trying to
incorporate the widest possible spectrum of effects from external environment to seek their concepts.
In this article, it has been defined as such influence the phenomenon of attractiveness of area.
In terms of the values of the” old” industrial economy, this paper ranks the regions of Slovakia
according to their attractiveness in Table 5. Compared with the number of retail units in the region is
possible to make some conclusions.
Tab. 5: Impact of attractiveness of region to number of retail units in terms of “old” economy
NUTS 3 Ranking of attractiveness Number of retail units*
Banská Bystrica 1. 1 074
Prešov 2. 1 768
Košice 3. 354
Trnava 4. 658
Nitra 5. 777
Žilina 6. 1 042
Trenčín 7. 703
Bratislava 8. 4 818
* number of retail units (year 2012)
Source: Source: own processing according to data from www.statistics.sk
In examining the nature of the alleged correlation in this article, there is a mismatch in position of
Bratislava regions and Košice regions. Extremism position of Bratislava NUTS 3 is due to
localization of the capital city of Slovak republic which is the center of a strong purchasing. Regarding
to Eastern Slovakia – Košice region – it has placed in top positions in terms of values of industrial
economy which do not indicate also the number of retail units. The reason is the existence of the
important city in the region - the metropolis of Košice - with a large number of consumers and thus
retailers. On the other hand, the rest of the territory is strongly determined by the weakness of the
purchasing power resulting in poor placement of referring units.
If we look at the relationship of attraction between the environment and localization of retail units in
terms of "new" creative economy, Table 6 helps us to to create an image. We can see that the ranking
of regions is vastly changed and the understanding of the correlation has changed too.
Tab. 6: Impact of attractiveness of region to number of retail units in terms of “new” economy
NUTS 3 Ranking of attractiveness Number of retail units*
Bratislava 1. 4 818
Košice 2. 354
Žilina 3. 1 042
Trnava 4. 658
Banská Bystrica 5. 1 074
Nitra 6. 777
Trenčín 7. 703
Prešov 8. 1 768
* number of retail units (year 2012)
Source: Source: own processing according to data from www.statistics.sk
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
235
It is interesting that the order of attractiveness from the point of values of creative economy reflects
the reality of today's situation in the Slovak economy. It follows that this country is beginning to
transform the factors of regions into so called “soft” which are based on the "new" economy and start
to build the attractiveness of the areas on these values.
On the other hand, following the number of retail unit in these regions, it does not correspond with
localization of retail. It is still connected to average monthly wage in the selected area (i.e. the
purchasing power of the population) and other so-called “hard” factors derived from thinking of
"old" industrial economy (such as population in a given area).
Conclusion
Article offers a glimpse of two types of economies - which determine the course of today's global
economy - on the attractiveness of the environment and its use to attract retail units. The exploitation
of factors of attractiveness are designated by values of the economy can be supported by regional
policy and its effective implementation in practice as a key instrument in the hands of state, state
authorities and organizations as well as regional and local self-government. There is also help and
support offered to the Slovak republic by the European Union as the one of the opportunities that has
not been offered to many countries that deal with similar problems with balancing of the regional
disparities. (Uramová and Kožiak 2008, 6)
All in all we can conclude that according to analysis provided in this article, Slovakia is transforming
its values to the picture of “new” creative economy but with still strong impact of “hard” factors
which result from thinking of “old” industrial economy. Taking everything into consideration,
regional attributes are the most significant determinants of selecting between range of areas. On the
other hand it´s important to say that – drawing on managerial implications – each individual firm
would be better off locating where its particular interests and distinctive competences are. (Kottaridi
and Lioukas 2011, 15)
Literature
[1] ALTOMONTE, C., COLANTONE, I. Firm heterogeneity and endogenous regional disparities.
Journal of Economic Geography. 2008, 21. June 2008, 779 – 810 pp. ISSN 1468-2702.
[2] ANGELIS, V., DIMAKI, K. A Region´s Basic Image as a Measure of its Attractiveness.
International Journal of Economic Sciences and Applied Research. 2009, Vol. 4, No.2, 7 – 33 pp.
ISSN 1791-3373.
[3] BEENSTOCK, M., FELSENSTEIN, D. Regional Heterogeneity, Conditional Convergence and
Regional Inequality. Regional Studies. 2008, Vol. 42.4, May 2008, 475 – 488 pp. ISSN 1360-
0591.
[4] BLECH, L. Growth Potentialities for Baltic Cities [online]. Frankfurt: Pricewaterhouse Coopers
AG, 2009. [2013-20-04]. Available on:<http://www.pwc.com/et_EE/ee/publications/assets/pwcgrowth-potentialities-for-baltic-cities.pdf
>.
[5] EZCURRA, R., PASCUAL, P. Spatial Disparities in Productivity in Central and Eastern Europe.
Eastern European Economics. 2007, Vol. 45, No.3, 5 – 32 pp. ISSN 0012-8775/2007.
[6] EZMALE, S., LITAVNIECE, L. Spatial planning as a tool for improving attractiveness of the
places: Case of Latgale region. European Integration Studies. 2011, No. 05. 1-15 pp. ISSN 1822-
8402.
[7] FLORIDA, R. Cities and the creative class. New York: Routledge, 2008. ISBN 0-415-94887-8.
[8] NIEBUHR, A. Market Access and regional disparities – New economic geography in Europe.
Springer-Verlag. 2006, Vol. 4, April 2006, 313 – 335 pp. ISSN 1865-0929.
[9] KOTTARIDI, C., LIOUKAS, S. Firm location: firm competencies, financial structure and
regional determinants. Review of urban and regional development studies. 2011, Vol. 23, No. 1, 1
– 21 pp. ISSN 1467-940X.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
236
[10] TVRDOŇ, J., HAMALOVÁ, M., ŽÁRSKA, E. Regionálny rozvoj. Bratislava: Ekonóm, 1997,
ISBN 80-225-0671-0.
[11] URAMOVÁ, M., KOŽIAK, R. Regional disparities in Slovakia from the aspect of Average
nominal wage. E+M Ekonomie a management. 2008. Vol. 2, 6- 19 pp. ISSN 1212-3609
This article is supported by program VEGA 1/0906/11 Corporate social responsibility in the context
of strategic marketing tool in closed cycle of the food chain.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
237
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-29
VYUŽITÍ FRANCOUZSKÉHO PŘÍSTUPU PRO
REGENERACE BROWNFIELDS V ČR
USE OF THE FRENCH APPROACH TO THE REGENERATION OF
BROWNFIELD SITES IN THE CZECH REPUBLIC
ING. MONIKA VYŠKOVSKÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk university
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: monavyskovska@seznam.cz
Anotace
Brownfields představují zcela nebo částečně opuštěná, zanedbaná území, se kterými může být spojena
kontaminace. Pozemky negativně ovlivňují ekonomickou, sociální a environmentální situaci regionu.
Ignorování lokalit není v souladu s principy udržitelnosti. Proto je nezbytná jejich regenerace.
Regenerace je složitý a nákladný proces, který se často neobejde bez zapojení ze strany veřejného
sektoru. Zemí, která má s regeneracemi řadu zkušeností je Francie. Otázky řešení problému se zde
dostávaly do popředí již v 70. letech 20. století. Na území ČR se od konce 90. let 20. století v důsledku
změny politického režimu a následné transformace hospodářství rovněž začaly objevovat lokality typu
brownfields. Přes určité snahy o regenerace se v ČR stále nachází velké množství těchto ploch a ČR
stále hledá cestu, jak k lokalitám přistupovat. Článek má za cíl poukázat na jedny z významných
nástrojů využívaných ve Francii, které by mohly sloužit jako inspirace pro ČR. Za tyto nástroje lze
považovat Etablissement public foncier a nástroj umožňující spolupráci veřejného a soukromého
sektoru Société d’économie mixte. Nástroje umožňují rozložit nejen rizika spojená s regeneracemi
brownfields, ale především vysoké finanční náklady mezi více subjektů a tím urychlit a usnadnit
proces regenerací. Pro naplnění cíle jsou využity metody analýzy a syntézy. Pro popis dosavadních
poznatků a zkušeností je využita metoda deskriptivní.
Klíčová slova
brownfields, regenerace brownfields, Etablissement public foncier, Société économie mixte,
udržitelný rozvoj
Annotation
Brownfields are totally or partially abandoned, neglected area, that can be linked to contamination.
The land negatively affect economic, social and environmental situation of the region. Ignoring this
site is not in accordance with the principles of sustainability. Therefore, their regeneration is
necessary. Regeneration is a complex and costly process that often depends on the involvement of the
public sector. A country that has a lot of experience with regeneration is France. Questions to solve
the problem here getting into the foreground as early as the 70th 20th century. In the Czech Republic
since the end of the 90th 20th century due to the change of the political regime and the subsequent
transformation of the economy also began to appear brownfield sites. Despite some efforts to
regeneration in the Czech Republic is still a large number of these areas and the Czech Republic are
still looking for a way to access the sites. Article aims to highlight some of the important tools used in
France, which could serve as an inspiration for the country. These tools can be Etablissement public
foncier and the means of cooperation between the public and private sectors Société économie mixte.
Tools allow you not only to spread the risks associated with brownfield regeneration, but also high
financial costs among multiple entities and thus accelerate and facilitate the process of regeneration.
To fulfill the objectives are utilized methods of analysis and synthesis. For a description of current
knowledge and experience is used descriptive method.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
238
Key words
brownfields, brownfield regeneration, Etablissement Public Foncier, Société économie mixte,
sustainable development
JEL classification: X12
Úvod
Brownfields jsou lokality zcela nebo částečně opuštěné, původně sloužící průmyslovým,
zemědělským, vojenským či jiným aktivitám, se kterými se může vázat ekologická zátěž. Představují
negativní dopad na sociální, ekonomickou, ekologickou a udržitelnou situaci regionu. Chátrající
budovy kazí celkovou image území, působí jako negativní externalita na okolní nemovitosti, snižují
jejich hodnotu a zároveň odrazují potenciální investory. Mohou se stát ohniskem sociálně
patologických jevů. Velice často je s nimi spojená kontaminace, která se může také šířit do okolí a
ohrožovat životní prostředí a obyvatelstvo. Budovy jsou často v havarijním stavu, mohou se zbortit a
někoho zranit. Neřešením problému a ignorováním brownfields dochází k ohrožení udržitelného
rozvoje regionu, protože brownfields představují zablokovaná a nevyužívaná území. V případě, že
nebude vyvíjena snaha o jejich regeneraci, investoři budou realizovat novou výstavbu na greenfields,
zabírat zemědělskou půdu a bude docházet k rozrůstání měst.
Proto je nezbytná jejich regenerace, která představuje složitý a nákladný proces vyžadující také zásahy
veřejného sektoru. Regenerace či rekonverze brownfields spočívá v rekonstrukci území za účelem
jeho opětovného využívání. V určitých případech rekonstrukce není možná a regeneraci je třeba
provést ve dvou krocích. První krok spočívá v rekultivaci, během které dojde k vyčištění území a
k jeho navrácení do stavu srovnatelného s greenfields. Druhým krokem je obnova, tedy navrácení
lokality zpět k využívání (CzechInvest, 2008).
Regenerace závisí na mnoha faktorech. Mezi tyto faktory bychom mohli zařadit polohu, ekologickou
zátěž, majetkové vztahy, existenci infrastruktury, vztah obce a občanů a jedním z nejdůležitějších
faktorů jsou finance (Kadeřábková, Pecha, 2009). Finanční prostředky nezbytné pro regeneraci často
převyšují hodnotu lokality na trhu nemovitostí poté, co dojde k jejich obnově. Velice často je proto
nezbytné do procesu zapojit veřejný sektor a veřejné finance.
ČR patří mezi země, které lze zařadit mezi pokročilé začátečníky při řešení brownfields, se kterými se
začala potýkat na konci 90. let 20. století. I přes patrné snahy o řešení problému se zde stále nachází
velké množství těchto nevyřešených a chátrajících území. Mezi nejčastěji uváděné bariéry bránící
regeneraci patří nedostatek financí, nejasný záměr, co s lokalitami dál a nedostatek zkušeností
s řízením brownfields.
Článek má za cíl poukázat na jedny z nejvýznamnějších nástrojů využívaných ve Francii, které by
mohly napomoci v procesech regenerací v ČR a poukázat tak na možné přínosy v případě zavedení
podobných nástrojů. Článek zároveň poukazuje na konkrétní případy využití těchto nástrojů v jednom,
brownfields nejvíc postiženém francouzském regionu. Pro naplnění cíle jsou využity metody analýzy
a syntézy. Pro potřeby popsání dosavadních poznatků je využita metoda deskriptivní.
Od konce 70. let 20. století se Francie začala potýkat se změnou ve struktuře hospodářství. Útlum
průmyslu měl za následek vznik řady opuštěných průmyslových areálů neboli friches industrielles
(francouzské označení pro průmyslové brownfields) představujících nebezpečí pro obyvatelstvo i
životní prostředí. Mezi nejpostiženější regiony lze zařadit Nord-Pas-de-Calais, Rhône Alpes,
Champagne-Ardenne, Lorraine a Ile-de-France. První programy regenerací byly řízeny centrálně a
zaměřeny na uvedení ploch do stavu „0“. Ze strany státu se projevovaly snahy směřovat do výše
zmíněných regionů novou výrobu. Na začátku 80. let docházelo k decentralizaci, regenerace friches
industrielles začala být řešena na úrovni jednotlivých regionů a měst, které získaly kompetence
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
239
v územním a ekonomickém rozvoji. Silně poznamenané regiony si vydobyly začlenění regenerací
friches industrielles do Contrat de Plan Etat Régional, později Contrat de Projet Etat Régional
(smlouvy mezi státem a regiony). V 90. letech se Francie ocitla již ve druhé fázi regenerací zaměřující
se na městské prostředí a kromě sociálního a ekonomického rozvoje bylo do rekonverzí zahrnuto také
hledisko environmentální a udržitelný rozvoj. Friches představovaly menší pozemky umístěné
ve městech. Problematika regenerací se tak začlenila do oblasti obnovy měst. Jen nejpostiženější
regiony typu Nord-Pas-de-Calais mají dodnes začleněny problematiku friches do rozsáhlejších
regionálních strategií (Doležalová, 2004). Francie patří tedy mezi země, která má většinu bývalých
průmyslových areálu dnes již vyřešenou. Výrazně k tomu napomohla organizace Etablissement public
foncier (Veřejná pozemková organizace) a spolupráce veřejného a soukromého sektoru
prostřednictvím Société d’économie mixte.
1. Region Nord-Pas-de-Calais
V regionu Nord-Pas-de-Calais se nacházelo nejvíce lokalit typu brownfields, které zde vznikly
v důsledku útlumu sekundárního sektoru. Region byl zaměřený na průmysl báňský, metalurgický a
textilní. Textilní průmysl se soustředil do aglomerací Roubaix, Tourcoing, Lille, Calaisis a jih
departmentu Nord. Těžební a metalurgický průmysl se soustředil do oblasti Bassin Minier.
Metalurgický průmysl byl koncentrován také v oblasti vallée de la Chambre a Dunkerquois. Mezi lety
1970–1990 se region potýkal s vysokou mírou nezaměstnanosti způsobenou úpadkem zmíněných
průmyslových aktivit. Zanikla zde více než polovina pracovních míst, což mělo za následek emigraci
obyvatel do jiných regionů Francie, případně do zahraničí. Dalším negativním důsledkem krize byl
vznik až 10 000 ha friches majících negativní dopad na životní prostředí. V roce 1990 bylo
zaznamenáno, že 50 % friches ve Francii se nachází právě na území regionu. Nejvíce postiženou
oblastí byla uhelná pánev Bassin Minier, kde se koncentrovalo 75 % daného postiženého území.
Průmysl těžební a metalurgický po sobě zanechal degradované území, se kterým se často vázalo také
znečištění. Textilní průmysl po sobě zanechal budovy umístěné zejména v centrech aglomerací a stal
se tak problémem, který trápil nejen tamní obyvatele, ale také návštěvníky a dojíždějící za prací.
Povědomí o problémech spojených s těmito lokalitami dalo vzniknout specifické politice friches
industrielles. Nejvýznamnější institucí, která přispěla k regeneraci těchto oblastí, byla organizace
Etablissement public foncier, která v regionu působí dodnes (Etablissement public foncier, 2006).
1.1. Regionální úroveň
Etablissement Public Foncier
Jedna z nejdůležitějších organizací s významným přínosem v procesech rekonverzí friches,
Etablissement public foncier (EPF, Veřejná pozemková organizace), vznikla na konci 80. let minulého
století. Zásahy instituce, která přispěla ke změně celkového rázu území a zlepšení kvality života
zdejších obyvatel lze vidět zejména v oblasti Bassin Minier. V jejich pravomocech je nakupování,
upravování, spravování a následný prodej regenerovaných pozemků. Pod úpravou rozumíme jen
demolice, zazelenění a terénní úpravy. Nemohou vybavovat území infrastrukturou, pořizovat územně
plánovací dokumentaci a rozparcelovat pozemek. Instituce spolupracují s obcemi, departmenty a
regiony na základě tzv. convetion-cadre (rámcové dohody). Organizace předpřipraví pozemky a
místní samosprávy je následně od nich odkoupí, aby zde mohli realizovat již připravený projekt
(Doležalová, 2004). Orientace a směry akcí jsou zakotveny v sedmiletých plánech Programme
Pluriannuel d’Intervention Foncière (víceletý program intervencí).
Zdrojem jejich příjmu je také taxe spéciale d’équipement (TSE, speciální rozvojová daň). Daň se
přidává k výnosům z místních daní, kterými jsou taxe foncière sur les propriétés bâties et non bâties
(daň ze zastavěného a nezastavěného území), taxe d'habitation (daň z bydlení), taxe professionnelle
(daň obchodní). Výše daně je variabilní v závislosti na plánovaných operacích projektech pro daný
rok. Nepřesáhne však nikdy 20 € na obyvatele s trvalým bydlištěm v daném území. Mezi další zdroje
příjmů patří kromě dotace od státu. Nord-Pas-de-Calais má rekonverze zahrnuty v Contrat de projets
état-région (CPER, Smlouvy mezi státem a regionem) a regenerace jsou tak financovány ze státních
prostředků. Dále je organizace může obdržet dotace od místních samospráv, EU a dalších veřejných a
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
240
soukromých organizací. Případně se pro ni nabízí možnost úvěru a zároveň má zisk z prodeje
regenerovaných pozemků (Etablissement public foncier Nord-Pas-de-Calais, 2013).
EPF realizovala v letech od počátku své existence až do konce roku 2004 celkem 293 operací.
Celkové finanční náklady na provedení těchto operací činily 149 687 804 € a průměrná částka na
každou z nich se pohybovala ve výši 510 880 €. Celková regenerovaná plocha v departmentu Nord
činila 2 343 ha a v departmentu Pas-de-Calais 2 409 ha. Většina operací uskutečněných EPF se
soustředila do oblasti uhelné pánve Bassin Minier (Etablissement public foncier Nord-Pas-de-Calais,
2006). Finanční zdroje uskutečněných operací uvádí následující tabulka. Jednalo se převážně
o prostředky strukturálních fondů EU, státu, regionů a místních samospráv.
Tabulka č. 1: Finanční zdroje uskutečněných operací (€)
Období
CPER
EU Stát Region Města Ostatní Celkem
1989–1993 9 626 926
–
30 %
16 044 877
–
50 %
6 417 951
–
20 %
32 089 754
–
100 %
1994–1999 40 649 722
–
54,8 %
23 822 754
–
32,1 %
9 642 626
–
13 %
23 937
–
0,1 %
74 139 009
–
100 %
2000–2003 13 547 383
–
47,3 %
6 170 201
–
21,5 %
1 975 936
–
6,9 %
5 280 249
–
18,4 %
1 680 671
–
5,9 %
28 654 440
–
100 %
2004 5 635 372
–
49,7 %
4 580 675
–
40,4 %
957 081
–
8,4 %
174 112
–
1,5 %
11 347 241
–
100 %
Zdroj: EPF NORD-PAS-DE-CALAIS, 2006, vlastní zpracování
1.2. Místní úroveň
Société d’économie mixte
Pro brownfields, které nepředstavují závažný problém v území a v krátké době pro ně bude možné
nalézt nové využití je regenerace přenechávána městům. Jeden z hlavních nástrojů využívaných
při regeneracích městského prostředí jsou SEM, jedná se o formu partnerství mezi veřejným a
soukromým sektorem. Francie patří mezi jedny z prvních evropských zemí, které tuto formu
spolupráce začaly využívat.
SEM lze označit za institucionální typ public private partnership. Dává vzniknout jednomu subjektu,
ovládanému a řízenému jak soukromým, tak veřejným sektorem, který bude dodávat služby
veřejnosti. Jedná se tedy o tzv. joint venture. Veřejnému sektoru je umožněno kontrolovat projekt,
dohlížet na jeho kvalitu a využít zkušenosti soukromého sektoru. Jsou tak rozloženy vysoká rizika a
náklady. Veřejný sektor se může podílet na společnosti vkladem kapitálu nebo pozemku. Joint venture
může být finančního charakteru nebo se může jednat o rozvojový typ. Rozvojový typ je zaměřen na
tvorbu strategie a snaží se přilákat do zvoleného řešení co největší množství prostředků a zkušeností
z veřejného i soukromého sektoru (CzechInvest, 2007).
Société d’économie mixte (SEM) – smíšené společnosti, se mohou podílet na realizaci jednoho
konkrétního projektu nebo mohou být založeny pro více projektů najednou. Tyto projekty mohou být
zaměřeny také na regenerace brownfields. Jedná se o akciovou společnost, jejíž kapitál drží v rukou
převážně místní samosprávy a to buď přímo, nebo prostřednictvím veřejné organizace. Částečně jsou
držitelé akcií také soukromé subjekty. Veřejný sektor má tedy v SEM nadpoloviční zastoupení (51 %–
–85 %), čímž si zajistí možnost rozhodovat, kontrolovat a dohlížet na kvalitu projektů. Dalšími
účastníky mohou být banky, nejčastěji to bývá Caisse de dépôts et consignations. Francouzská státní
banka velice často spolupracuje s regiony, departmenty a městy a podílí se na financování projektů,
které jsou zaměřeny na výstavbu infrastruktury, sociálního bydlení a projektů přispívajících
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
241
k udržitelnému rozvoji. Dalšími partnery v SEM bývají vlastníci pozemků, stát, region a departmenty.
SEM realizují rozvojové projekty, zajišťují výstavbu a provoz veřejných zařízení průmyslového nebo
komerčního charakteru případně jakékoliv jiné aktivity, které mají prospěch pro veřejnost (TechnoScience.net,
2013). Město uděluje SEM půjčku, podílí se na nákladech týkajících se veřejného
vybavení, které přesahují rozpočet a zároveň jsou využívány finance z městského rozpočtu v případě
problémů při realizaci projektu (CzechInvest, 2007).
2. Případové studie regenerací
EPF pozemky předpřipravuje pro budoucí využití, navrací je do stavu srovnatelného s greenfields.
Takovým projektem je například regenerace území bývalé továrny sloužící chemickému průmyslu,
Knox-Vroone. Projekt realizovaný prostřednictvím SEM je EuraTechnologie.
2.1. Knox-Vroone1
Areál se nachází v departmentu Nord, v arrondissementu Valenciennes, v obci Escaudain. Areál o
velikosti 2,5 ha dříve sloužil výrobě mýdel, čistících prostředků a minerálních olejů. Od roku 1909
zde sídlila společnost Lampereur vyrábějící mýdla. Později zde měla sídlo společnost Vroone
vyrábějící produkty ze dřeva, která se časem spojila se společností Knox. Společnost Knox-Vroone
zde již fakticky nikdy nepůsobila a budova zůstala opuštěna.
Složité majetkoprávní vztahy byly vyřešeny převedením areálu na EPF, která se stala rovněž
realizátorem projektu zaměřeném na regeneraci území. Rekonverze se uskutečňovala v letech 2004-
2006. Lokalita se nacházela v blízkosti městské zástavby a samotnou realizaci předcházely rozsáhlé
studie o rozsahu znečištění. Z důvodu nenalezení vhodného využití areálu došlo k jeho demolici.
Území bylo zbaveno ekologických zátěží, navráceno mezi greenfields a připraveno na opětovné
využití. Uskutečněné operace umožnily odstranit rizika, které lokalita představovala pro zdejší
obyvatele a životní prostředí. Zdroje financí EPF uvádí následující tabulka.
Tabulka č. 2: Zdroje financování projektu (€)
Stát Region Město EU – ERDF Celkem
59 595
–
8 %
150 961
–
20 %
112 232
–
16 %
402 220
–
56 %
725 008
–
100 %
Zdroj: Ministère de l'Écologie, de l'Énergie et du Développement durable
2.2. EuraTechnologie
Projekt byl realizován v metropoli Lille2
, kde v minulosti dominoval těžební a textilní průmysl.
Během 90. let začal být průmysl nahrazován službami, vědou a výzkumem. Mezinárodní význam
metropole postupně narůstal, zejména díky vhodné regionální rozvojové strategii, za jakou lze
považovat právě Schéma directeur de développement d’urbanisme de Lille Metropole (2002–2015).
V dokumentu byly vymezené póly rozvoje, v rámci kterých se realizovalo 5 rozvojových projektů
uvedených v následující tabulce. Řadíme mezi ně i projekt EuraTechnologie (Veselý, 2005).
2
Metropole Lille - tímto názvem je označována aglomerace kolem města Lille, kterou tvoří 126 obcí. Hlavními centry této
aglomerace jsou města Lille, Roubaix, Tourcoing a Villeneuve d’Ascq.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
242
Tabulka č. 3: Rozvojové projekty Lille Métropole
Název Lokalita Zaměření
Euralille Lille Nádraží TGV, služby
(kanceláře), obchod, bydlení
L‘Union Mezi městy Roubaix,
Tourcoing a Wattrelos
Věda a výzkum, moderní
aktivity spojené s textilním
průmyslem
Eurasanté Mezi městy Lille a Loos Univerzita podnikatelský park
v oborech spojených s lidským
zdravím
Parc scientifique de la Haute
Borne
Villeneuve d‘Ascq Služby (kanceláře), bydlení
Euratechnologie: Rives de la
Haute Deûle
Mezi městy Lille a Lomme Technologický park, bydlení
Zdroj: Lille Métropole, vlastní zpracování
Součástí dokumentu byl také generel dopravy, jehož cílem bylo napojení metropole Lille na evropské
metropole a propojení jednotlivých měst v regionu prostřednictvím veřejné dopravy. Část dokumentu
se věnovala ochraně životního prostředí a dostatečné nabídce zelených a odpočinkových ploch. Cílem
těchto 5 rozvojových projektů je zajistit ekonomický rozvoj metropole a upevnit její mezinárodní
význam. Důraz je kladen na maximální využití brownfields a na zakomponování nového bydlení,
včetně sociálního do vnitřní struktury sídel. Strůjcem a iniciátorem této proměny byl dlouholetý
starosta metropole pan Pierre Mauroy (Veselý, 2005).
Původní využití
Technologický park je umístěn v bývalé textilní továrně Blan Lafont, která sloužila na zpracování
bavlny a lnu. Po více než stoleté existenci došlo v roce 1983 k jejímu uzavření (Lille Métropole,
2009).
Charakteristika projektu a současné využití
Komunikační a informační technologie řadíme mezi nezbytné služby pro rozvoj podnikání. Usnadňují
nejen správu podniku, ale zároveň komunikaci a předávání informací. O ICT technologie se dnes
opírá hospodářský růst. V regionu Nord-Pas-de-Calais se soustředí přibližně 4000 podniků
zaměřených na ICT technologie, z čehož více než polovina je situována na periférii Lille. Stěžejní
význam technologií pro ekonomiku regionu je tedy zřejmý. Metropole Lille v roce 1999 představila
projekt na vybudování centra informačních a komunikačních technologií. Realizací a rozvojem
projektu byla v roce 2003 pověřena SEM Soreli. Práce na regeneraci trvaly v letech 2006-2009 (Lille
Métropole, 2009).
Technologický park se stal součástí projektu Rives de la Haute Deűle, který se realizuje ve čtvrti Bois
Blanc rozkládající se na 100 ha. Operace EuraTechnologie je první fází dvacetiletého projektu. Další
práce se týkají výstavby kanceláří, bydlení a veřejné vybavenosti. Projekt ztělesňuje prvky vysoké
kvality životního prostředí, udržitelného rozvoje, architektonických inovací a moderních technologií.
Celková rozloha samotného areálu jediného svého druhu na sever od Paříže činí 22 000 m². Dnes zde
sídlí 85 podniků zaměstnávajících 1 400 osob. Předpokládá se ovšem nárůst na 6000–8000 osob.
Technologický park nabízí High-tech služby, modulární kanceláře, video-konferenční místnosti,
inkubátor pro podniky podnikající v oblasti ICT technologií, auditorium pro 300 osob, digitální studio,
recepce, konferenční a seminární místnosti, restaurace, kavárna, atrium atd. Cílem projektu bylo
podpořit nejen ekonomický rozvoj metropole a regionu, ale zároveň rozvoj komunikačních a
informačních technologií v metropoli, která je součástí jednoho z pěti nejatraktivnějších regionů pro
rozvoj daných technologií ve Francii. Cílem bylo také nabídnout High-Tech služby a udělat
z metropole Lille centrum evropského významu v oblasti ICT technologií (Lille Métropole, 2009).
Následující tabulka shrnuje zdroje financí, jejich výši a procentuální podíl na celkových nákladech.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
243
Tabulka č. 4: Zdroje financování projektu (€)
Zdroje financí Celková výše %
Region 9 000 000 17,5
Stát 8 975 000 17,5
Evropa 3 000 000 5,8
Conseil Général 2 000 000 3,9
Město Lille 550 431 1,1
Celková výše dotací 23 525 431 45,8
Lille métropole 27 788 200 54,2
Celková výše financí 51 313 631 100
Zdroj: Lille Métropole, vlastní zpracování
Projekt EuraTechnologie ukazuje, že regenerace přispívá k rozvoji informačních a komunikačních
technologií. Projekt vytvořil nová pracovní místa a z metropole se postupně stává centrum ICT
technologií mezinárodního významu. Zároveň díky zachování historické budovy a jejího
industriálního charakteru se jedná o spojnici mezi minulostí a současností. Z projektů je také patrný
význam a síla veřejného sektoru, který dokáže realizovat rozsáhlé projekty a konkurovat soukromému
sektoru.
Závěr
Ačkoliv Francie a Česká republika jsou naprosto odlišné země, které nelze srovnávat a zavádění
většiny francouzských nástrojů je velice obtížné a těžko myslitelné, existují nástroje, jejichž zavedení
v ČR by bylo reálné a zásadní pro procesy regenerací. Jedná se o organizaci EPF a nástroj SEM.
EPF odstraňuje bariéry, které znevýhodňují výstavbu na brownfields, oproti výstavbě na greenfields.
Organizace navrací již jednou využívané pozemky zpátky na trh, zabraňuje tak zbytečnému zabírání
nových greenfields, čímž nedochází k neustálému plýtvání neomezených zdrojů, které představují
„zelené plochy“. Její činnost je v souladu s principy udržitelnosti a pozitivně přispívá k rozvoji
regionu.
Nástroj SEM využívaný na místní úrovni a forma spolupráce daného typu by byla rovněž přínosná.
Tento nástroj by mohl zejména v období hospodářské krize přilákat investory a oživit ekonomiku
zejména v hospodářsky slabých oblastech. Napomáhá také v řešení finančních problémů při procesech
regenerací. Tento nástroj umožňuje rozložit vysoké náklady, které by nebyl schopen veřejný nebo
soukromý sektor sám unést. Právě vysoké finanční náklady jsou jedním z hlavních důvodů, proč
investoři nesměřují své investice do brownfields. Zároveň prostřednictvím tohoto nástroje dojde
k rozložení vysokých rizik spojených s lokalitami brownfields. Další výhody plynou z možnosti
municipality kontrolovat projekt a dohlížet na jeho kvalitu. Při realizaci projektu formou SEM mohou
být využity zkušenosti odborníků ze soukromého sektoru, kterému veřejný sektor zejména
v podmínkách ČR nedokáže stále konkurovat.
Literatura
[1] CZECHINVEST. Národní strategie regenerace brownfieldů. 2008, 12 s. Dostupné z:
<http://www.czechinvest.org/data/files/strategie-regenerace-vlada-1079.pdf>.
[2] CZECHINVEST. Národní strategie regenerace brownfieldů. Praha, 2007. 117 s.
[3] DOLEŽELOVÁ, L. Regenerace brownfields - Zahraniční zkušenosti (Studie příkladů Anglie,
Francie, Belgie - Flandry a Nizozemí), IURS, prosinec 2004. 12-13 s.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
244
[4] EPF NORD-PAS-DE-CALAIS. Histoire d'une contribution: 14 ans de requalification de friches
industrielles dans la région Nord-Pas-de-Calais. 2006. 3 s.
[5] ÉTABLISSEMENT PUBLIC FONCIER. Site de lÉtablissement public foncier [online]. 2013
[cit. 2013-05-01]. Dostupné z: <http://www.epf-npdc.fr/>.
[6] LILLE MÉTROPOLE. Euratechnologies. 2009. Dostupné z:
<http://www.lillemetropole.fr/gallery_files/site/123919/156997.pdf>.
[7] MINISTERE DE L'ÉCOLOGIE, DE L’ÉNERGIE ET DU DÉVELOPPEMENT
DURABLE. Friches industrielles et pollutions historiques [online]. 2010 [cit. 6.12.2012].
Dostupné z: <http://www.developpement-durable.gouv.fr/amenagement-et-sites-
pollues/pdf/Friches-industrielles-et-pollutions-historiques-LMCU-19-04.pdf>.
[8] MINISTERE DE L'ÉCOLOGIE, DE L’ÉNERGIE ET DU DÉVELOPPEMENT
DURABLE. Site KNOX-VROONE [online]. 2007 [cit. 22.3.2013]. Dostupné z:
<http://www.developpement-durable.gouv.fr/amenagement-et-sites-
pollues/pdf/DDENordKnoxVroone.pdf>.
[9] Société d'économie mixte. Techno-Science.net [online]. 2013 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z:
<http://www.techno-science.net/?onglet=glossaire&definition=798>.
[10] VESELÝ, Robert. Francouzské přístupy k plánování měst. Urbanismus a územní rozvoj. 2005,
roč. 8, č. 6. 29 s. Dostupné z: <http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2005/2005-
06/08_francouzske.pdf>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
245
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-30
DEVELOPERSKÉ PROJEKTY NA BROWNFIELDS:
PŘÍPADOVÉ STUDIE Z BRNA
BROWNFIELD DEVELOPMENT PROJECTS: BRNO CITY CASE
STUDIES
ING. ALENA MALACHOVÁ
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk university
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 321861@mail.muni.cz; kunc@econ.muni.cz
Anotace
Především více než dvousetleté průmyslové tradice a útlum výroby v posledních desetiletích jsou
příčinou postupného vzniku a koncentrace lokalit brownfields v městě Brně. Opuštěné a zanedbané
objekty a prostory se stávají terčem kritiky ze strany místních obyvatel, palčivost problému si stále
více uvědomuje brněnská radnice, roste i zájem developerů o vybrané lokality. Veřejný i soukromý
sektor začínají nacházet společnou řeč ve snaze o regeneraci brownfields, řada projektů byla úspěšná
a mohla by být příkladem pro jiná města v České republice, další projekty jsou ve fázi příprav.
Předložený příspěvek představuje aktuální situaci v problematice developerských projektů na
brownfields v Brně, jež jsou financovány z veřejných i privátních zdrojů. Vybrané zásadní projekty
jsou podrobněji prezentovány v podobě případových studií (pasportů).
Klíčová slova
developerské projekty, brownfields, případové studie, Brno, Česká republika
Annotation
Gradual origination and concentration of brownfield locations in Brno has been caused by the
industrial tradition spanning over 200 years and the manufacturing decline in the past decades. The
derelict and neglected buildings and spaces have been criticized by the local population, the
seriousness of the problem has been acknowledged by the Brno City Hall and we have witnessed
increased developer interest in selected locations. Both public and private sectors have found common
interest in the brownfields regeneration; many projects have been successful and these projects could
be used as examples for other Czech cities; additional projects are in preparation stages. The article
presented below describes the current situation in the field of brownfield development projects in
Brno - projects financed both from public and private sources. Selected fundamental projects are
described in detail in the form of case studies (passports).
Key words
development projects, brownfields, case studies, Brno city, the Czech Republic
JEL classification: R33, R38, R58
Úvod
Průmyslová historie Brna s tradicí v textilním a potravinářském průmyslu a později v chemii,
elektrotechnice a strojírenství je dostatečně známá (např. Mareš, 1988; Toušek, Mulíček, 2003;
Mulíček, Toušek, 2004; Kunc, Tonev 2008 a další). Podobně jako v dalších průmyslových městech
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
246
Evropy, které prošly vývojovými stádii utváření měst, se nejsilnějším odkazem, který skutečně
formoval městské struktury, stal právě odkaz průmyslové výroby. Ta se přirozeně koncentrovala v
prstenci kolem historických jader a postupně s sebou nesla vznik opuštěných a nevyužívaných lokalit,
často s ekologickým rizikem, které obyvatelé měst i místní samospráva poměrně citlivě vnímají (Litt
et al., 2002; De Sousa, 2006; Kunc et al., 2011a).
V České republice je z funkčně prostorového pohledu problematika brownfields v intraurbánním
prostředí poměrně frekventovanou a diskutovanou, i když pozornost je primárně upřena na města větší
velikosti. V příspěvku prezentované Brno zastupují např. studie Steinführer (2006), Kunce a Toneva
(2008), Kunce a kol. (2011a), Hlavní město Prahu reprezentují Sýkorová (2007) či Ilík, Ouředníček
(2007), na Ostravu se specializuje Vojvodíková (2005, s kolektivem autorů 2011) či Hruška-Tvrdý,
Kukuliač a kol. (2011). Pokus o komparace dvou městských prostředí lze nalézt v případě Brna a
Lipska u Steinführer (2006), Brna a Ostravy u Kunce a kol. (2011a) či Krejčího a kol. (2011), přičemž
autoři neopomíjejí sledovat i hlubší sociodemografické souvislosti přeměn urbánních struktur, jež
měly a stále mají vliv na utváření lokalit brownfields a jejich vnímání rezidenty i místní samosprávou
(viz také Klusáček a kol. 2009, 2011).
Nejen zastupitelé místní samosprávy, ale stále častěji i investoři a developeři mají zájem na
revitalizaci opuštěných a zanedbaných lokalit (Collier a kol. 2008; Kunc a kol., 2011b; Foral,
Andráško, 2012). Přestože má často veřejný a privátní sektor k regeneraci brownfields odlišný důvod
a zájem, výsledek pro město samotné a jeho obyvatele je v případě kvalitního projektu pozitivní.
Odkud pocházejí finanční prostředky není v tomto případě rozhodující a vliv na hospodářský rozvoj
nejen města, ale i širšího regionu je hmatatelný (Viturka, 2011; Winklerová, 2011). Cílem příspěvku
je představit aktuální situaci v realizaci developerských projektů na brownfields financovaných jak
veřejným, tak soukromým sektorem. Vybrané důležité projekty jsou představeny podrobněji jako
případové studie.
Nejvýznamnější developerské projekty v Brně
Jedním z typů rozvojových zón, o které mají developeři stále větší zájem, jsou brownfields. Podpora
regenerace brownfields se stává jednou z priorit pro městské instituce, neboť znovuoživené lokality,
zejména ve vnitřním městě, podporují dynamiku pulzujícího městského organismu. Jejich nevýhodou
je poměrně častá kontaminace a finanční náročnost na revitalizaci, dobudování technické a dopravní
infrastruktury apod. Tyto skutečnosti mohou být důvodem, proč se investoři raději rozhodnou pro
stavby na zelené louce. Přes komplikace s revitalizací představují brownfields příležitost, mají velký
potenciál. V současné době má město Brno značně omezený rozsah disponibilních ploch pro výstavby
a projekty na zelené louce (a nebude tomu lépe), a proto je v jeho zájmu prezentovat a nabízet
investorům či developerům k nové výstavbě právě lokality brownfields.
Tab. 1: Významné developerské projekty s rozhodujícím majetkovým podílem města Brna
Název Městská čtvrť
Rozloha
(ha)
Většinový
vlastník
Původní/současné využití
BPZ–Černovická
terasa
Černovice,
Slatina
179,1 město Brno Brownfield (vojenské letiště) i
greenfield, intenzivně využíváno
Europoint Brno Brno-střed,
Brno-jih
133,1 České dráhy
a.s.
převažující brownfields – průmysl,
doprava, sklady
Český technologický
park
Královo Pole 59,1 město Brno greenfield, intenzivně využíváno,
část. ve výstavbě
Areál Ponava Královo Pole 26,2 město Brno brownfields (sport, volný čas),
částečně využíváno
Areál Agro v Tuřanech Tuřany 14,5 město Brno brownfields (zemědělství), částečně
využíváno
Areál Hněvkovského Brno-jih 12,4 město Brno brownfields (zemědělství), částečně
využíváno, část. ve výstavbě
Zdroj: Statutární město Brno, Kancelář primátora města Brna – Kancelář strategie města, Rozvojové lokality –
ortofoto mapa, 2012; vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
247
Průmyslová zóna Černovická terasa je strategickou zónou republikového významu a vůbec největší
rozvojovou plochou v Brně. Většina zóny je obsazena, větší část je v majetku města, menší část (36
ha) byla v roce 2008 odprodána renomované developerské společnosti CTP Invest. Sídlí zde
významní výrobci z oblasti zejména elektrotechniky a strojírenství (Bomar, Daikin, Daido Metal,
Honeywell a další). Rozvojový projekt Europoint Brno je součástí nejkontroverznějšího a největšího
projektu – výstavby nové městské čtvrti Jižního centra (více viz případová studie).
Český technologický park je prestižní středoevropskou rozvojovou zónou pro lehký hi-tech průmysl,
strategické služby, výzkum a vývoj, vysokoškolské instituce i administrativu, je tedy ideálním spojení
privátní a veřejné sféry. Statutární město Brno vlastní 50 % akcií, 49 % britská společnost Istithmar
P&O Estates, jednu prioritní akcii má Vysoké učení technické v Brně. V současné době byla
dokončena I. fáze výstavby parku poskytující celkem 56,5 tis. m2
kancelářských prostor, v počátku
budování je II. fáze, jejíž součástí je také prestižní projekt Středoevropského technologického institutu
(CEITEC). V parku sídlí např. společnosti IBM, FEI, Vodafone, Motorola, Silicon Graphics a další.
Areál Ponava je nevyužívanou, resp. podvyužívanou plochou určenou zejména pro sportovní účely
(fotbal, hokej - opuštěné, plavání) a zábavu a volný čas (zábavní centrum, hotel Boby), která
disponuje výbornou polohou ve vnitřním městě. Projekt PPP Centra (výstavba sportovního a
volnočasového areálu) byl pozastaven v roce 2010 a v současné době jsou problémem nevyřešené
restituční nároky, které blokují další možnosti rozvoje areálu. Areál Agro v Tuřanech je částečně
využívaný stejnojmennou společností jako operační základna pro zemědělskou výrobu, větší část leží
ladem. Lokalita je zařazena do pilotního projektu města Brna který nabízí vybraná brownfields
potenciálním investorům k revitalizaci. Areál Hněvkovského v Komárově (dříve s převažujícím
zemědělským využitím lokality) je využíván především pro sportovní volnočasové aktivity. Plány
zahrnují výstavbu multifunkčního sportovního hřiště a dosud nerozvinutá východní část areálu (podél
ulice Hněvkovského), je vymezena jako víceúčelová zóna pro obchod a služby.
Tab. 2: Významné developerské projekty bez majetkového podílu města Brna
Název Městská čtvrť
Rozloha
(ha)
Většinový
vlastník
Původní/současné využití
Univerzitní Kampus
Bohunice
Starý Lískovec,
Nový Lískovec,
Bohunice
37,9 Masarykova
univerzita
greenfield, intenzivně
využíváno
Areál Zetoru – západní
část
Líšeň, Židenice 28,6 Zetor, a.s. brownfield (průmysl), vedlejší
areál využívaný
Bývalá Zbrojovka –
Zábrdovice
Židenice 22,5 BIANKO, s.r.o. brownfield (průmysl), zatím
pozastaveno
Areál Slatina Slatina 19,5 Areál Slatina,
a.s.
brownfields (průmysl), částečně
využíváno, část. ve výstavbě
CTZone Brno Brno-střed 12,4 CTZone Brno,
a.s.
brownfield (průmysl),
intenzivně využíváno
Kasárna Slatina Slatina 9,6 Jižní centrum
Brno, a.s.
brownfield (kasárna), ve
výstavbě
Zdroj: Statutární město Brno, Kancelář primátora města Brna – Kancelář strategie města, Rozvojové lokality –
ortofoto mapa, 2012; vlastní zpracování
Univerzitní kampus Bohunice je rozsáhlým komplexem budov určených pro účely vzdělávání, vědu a
výzkum v lékařských a přírodovědeckých oborech (nachází se zde fakulta Lékařská, Přírodovědecká a
Fakulta sportovních studií MU). Součástí komplexu jsou dílčí projekty CETOCOEN, CESEB a
CEITEC, které mají mezinárodní ambice se zaměřením na vědu a výzkum. Výstavba je investována
Masarykovou univerzitou (2,2 mld. Kč), dále prostředky ze státního rozpočtu formou dotace a
finanční návratné výpomoci (2,6 mld. Kč) a prostředky města Brna (300 mil. Kč). Projekt výstavby
nové „městské čtvrtě“ s rezidenční, administrativní a obchodní funkcí v areálu bývalé Zbrojovky
zatím nebyl realizován, je pouze v projektové přípravě (více viz případová studie).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
248
Západní část areálu firmy Zetor je vyhrazená pro výrobní činnosti – průmysl a smíšené využití výroby
a služeb. V této opuštěné části bývalé továrny na výrobu traktorů byla provedena rozsáhlá
dekontaminace. Areál Slatina je odkazem po bývalé slévárně Roučka Slatina a nabízí stabilizované
plochy pro průmysl, lehkou výrobu a distribuci. V současné době se v areálu nachází 12 nájemních
budov a od ledna 2013 zde probíhá výstavba administrativně-technologického parku Slatina, kterým
bude rozšířena sousedící Černovická terasa. Areál bývalých Škrobáren Brno se postupně po
patnáctiletém chátrání revitalizuje díky společnosti CTP Invest. Velkým problémem revitalizace byl
stav technické a dopravní infrastruktury a v neposlední řadě míra ekologické zátěže. V současné době
je areál, označován nyní jako CTZone Brno, využíván pro logistiku, lehkou výrobu, skladování,
výzkum a vývoj a administrativu. Lokalitou protéká řeka Ponávka, jejíž koryto bylo vyčištěno a
upraveno. Lokalita bývalých Kasáren Slatina je navržena pro smíšené využití v oblasti obytných
prostor, obchodu a služeb, administrativy, veřejné zeleně apod. Areál je výborně dopravně obsloužen
a plně vybaven inženýrskými sítěmi. Pět set nových bytů bude k dispozici zájemcům již v roce 2014,
celý komplex bude dostavěn o pět let později.
V druhé části příspěvku budou představeny tři významné developerské projekty, které mají souvislost
s lokalitami brownfields. Jedná se o Europoint Brno (železniční uzel), areál bývalé Zbrojovky a
deprivovanou obytnou zónu v brněnském „Bronxu“.
Závěr
Situace na stavebním trhu se za posledních několik let výrazně změnila. Absence výstavby zejména
velkých infrastrukturních projektů se v posledních letech projevuje ve strategii stavebních společností,
množství podaných nabídek a skladbě uchazečů o plánované projekty. Současná ekonomická krize má
na svědomí zrušení nebo pozastavení mnoha plánovaných projektů, na druhou stranu je řada projektů
ve výstavbě nebo se znovu rozběhla. Aktuálně převažuje výstavba luxusních nerezidenčních
komplexů (administrativa, kanceláře) a novostavby v podobě bytových i rodinných domů (tzv.
viladomy), a to jak na okrajích měst, tak i přímo v jejich centru, staví se vědecké a výzkumné
instituce, technologické parky, rekonstruují se architektonicky zajímavé stavby.
Pro město jsou velmi žádoucí projekty realizované na brownfields, tedy na místech nefunkčních a
zchátralých průmyslových, dopravních, vojenských a dalších objektů a areálů. Ty se často „rozrůstají“
směrem k centru města a stávají se závažným problémem. Vhodným příkladem revitalizace
brownfields v Brně je celý komplex bývalé strojírny a slévárny Vaňkovka s dominantním nákupním
centrem. Z probíhajících či plánovaných projektů nelze opomenout výstavbu Jižního centra a
Europointu Brno, což je lokalita s desítkami menších brownfields, přestavbu bývalé Vlněny,
Zbrojovky či slatinských kasáren na residenční a komerční prostory.
Město Brno má velký růstový potenciál vztahující se k rozvojovým lokalitám typu greenfields i
brownfields. Pokud se zachová či ještě zvýší současná dynamika výstavby, do několika let se Brno
stane městem překypujícím logistickými a průmyslovými areály, obchodními a nákupními komplexy,
excelentními centry s řadou vědců, výzkumníků a podnikatelů. Nabízí se otázka, zda bude tato situace
pro město velikosti Brna reálně udržitelná, zda se skutečně zvýší kvalita života s realizovanými
projekty - v některých aspektech (obchod, kanceláře) se již trh jeví jako poměrně silně nasycený a
vysoce konkurenční.
Literatura
[1] COLLIER, N.S., COLLIER, C.A., HALPERIN, D.A. Construction Funding: The Process of
Real Estate Development, Appraisal, and Finance. New Jersey: John Wiley and Sons, 2008,
532 s.
[2] Český ústav zeměměřičský a katastrální [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z:
<http://www.cuzk.cz/>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
249
[3] DE SOUSA, C.A. Urban brownfields redevelopment in Canada: the role of local government.
The Canadian Geographer, 2006, 50 (3), s. 392-407.
[4] Europoint Brno [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z:
<http://www.europointbrno.cz/index.php?nav01=6299>.
[5] FORAL, M., ANDRÁŠKO, I. Developerské kancelářské projekty v Brně. In Andráško, I.,
Dvořák, P., Ira, V. (eds) Časoprostorové změny regionálních struktur ČR a SR. Brno: Ústav
geoniky AV ČR, v.v.i., 2012, s. 12-19.
[6] HRUŠKA-TVRDÝ, L., KUKULIAČ, P. Socioekonomický atlas Ostravy. Ostrava: ACCENDO
– Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., 2011, 106 s.
[7] ILÍK, J., OUŘEDNÍČEK, M. Karlín a jeho proměny v souvislostech postsocialistické
transformace Prahy. Geografie, 2007, 112 (3), s. 292-314.
[8] Integrovaný plán rozvoje města Brna [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z:
<http://www.iprm.brno.cz/index.php?nav01=11885>.
[9] J&T Real Estate [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: <http://www.jtre.sk/cs/27409.html>.
[10] Jižní centrum Brno, a.s. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: <http://www.jcbrno.cz/>.
[11] KLUSÁČEK P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S. Post-Industrial Landscape in the
Relation to Local Self-Governmnet in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports,
2011, 19 (4), s. 12-28.
[12] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KOLEJKA, J., KUNC, J. Možnosti samosprávy a soukromých
subjektů při revitalizaci brownfields. In: Nové trendy, nové nápady. Znojmo: Soukromá vysoká
škola ekonomická Znojmo, 2009, s. 500-506.
[13] KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KLUSÁČEK, P. Spatial differentiation of the processes
connected to the second demographic transition in post-socialistic cities (exampled on case of
Brno and Ostrava - Czech Republic). Moravian Geographical Reports, 2011, 19 (2), s. 10-21.
[14] KUNC, J., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P. (2011b): Brownfields jako lokality pro umístění
obnovitelných zdrojů energie? In: Klímová, V., Žítek, V. (eds.): XIV. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 132-140.
[15] KUNC, J., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S. (2011a): Percepce a lokalizace urbánních
brownfields: podobnosti a rozdíly na příkladu Brna a Ostravy. Urbanismus a územní rozvoj
2011, XIV (1), s. 13-17.
[16] KUNC, J., TONEV, P. Funkční a prostorová diferenciace brownfields – příklad města Brna.
Regionální studia, 2008, 2 (1), s. 30-37.
[17] LITT, J.S., TRAN, N.L., BURKE, T.A. Examining urban brownfields through the public health
"macroscope". Environmental Health Perspect, 2001, 110 (suppl. 2), s. 183-193.
[18] Mapy.cz [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: <http://www.mapy.cz/>.
[19] MAREŠ, J. Industrializace Československa - její klady a zápory. In Sborník Československé
geografické společnosti, 93 (3), s. 183-198.
[20] MULÍČEK, O., TOUŠEK, V. Changes of Brno Industry and their Urban Consequenses.
Bulletin of Geography (socio-economic series), 2004, 3, s. 61-70.
[21] Skyscraper City [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: <http://www.skyscrapercity.com/>.
[22] Statutární město Brno [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: <https://www.brno.cz/sprava-
mesta/magistrat-mesta-brna/usek-rozvoje-mesta/kancelar-strategie-mesta/>.
[23] Stavební fórum [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: <http://www.stavebni-forum.cz/cs/>.
[24] STEINFÜHRER, A. The Urban Transition of Inner-City Areas Reconsidered (a German-Czech
Comparison). Moravian Geographical Reports, 2006, 14 (1), s. 3–16.
[25] SÝKOROVÁ, I. Pražské brownfields: příležitost i hrozba pro rozvoj metropole. Geografie,
2007, 112 (3), s. 250–265.
[26] TOUŠEK, V., MULÍČEK, O. (2003): Brno - important industrial centre? Acta Universitatis
Carolinae Geographica, 1, s. 437-444.
[27] VITURKA, M. Změny kvality podnikatelského prostředí podle českých krajů a správních
obvodů ORP v období 2001/2002 - 2006/2008. In Žítek, V., Klímová, V. (eds.) XIV.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2011, s. 19-24.
[28] VOJVODÍKOVÁ, B. Colliery brownfields and the master plan of Ostrava. Moravian
Geographical Reports, 2005, 13 (2), s. 49-56.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
250
[29] VOJVODÍKOVÁ, B., POTUŽNÍK, M., BÜRGERMEISTEROVÁ, R. The Database on
Brownfields in Ostrava (Czech Republic): Some Approaches to Categorization. Moravian
Geographical Reports, 2011, 19, 4, s. 50-60.
[30] WINKLEROVÁ, L. Transfer technologií v Jihomoravském kraji. In Klímová, V., Žítek, V.
(eds.) XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, 2011, s. 56-63.
[31] Zbrojovka Brno [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: <http://www.zbrojovka-
brno.cz/cz/Default.aspx>.
Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu 7RP “An Integrated Framework of Methods,
Technologies, Tools and Policies for Improvement of Brownfield Regeneration in Europe” (FP7-
ENV-2010.3.1.5-2)
Příloha
Europoint Brno / Jižní centrum
Městská část Brno-střed, Brno-jih
Katastr Horní Heršpice, Trnitá, Staré Brno, Město Brno, Štýřice, Komárov
Rozloha 133 ha
Předchozí využití Plochy pro dopravu, převážně brownfields částečně greenfields
Současné/plánované využití
s ohledem na ÚP
Smíšené využití plochy, plochy pro dopravu a rekreaci, plochy zeleně
Investor Státní fond dopravní infrastruktury, Jižní centrum Brno, a.s., Jihomoravský
kraj, České dráhy, a.s. , SŽDC, s.o.
Vlastnictví Jižní centrum Brno, a.s., České dráhy, a.s.
Rok zahájení/ dokončení 2006/ ???
Náklady 24,5 mld. Kč
Čerpání dotací z fondů Ano
Rozvojový projekt Europoint Brno zahrnuje přestavbu železničního uzlu a revitalizaci a rozvoj území Jižního
centra o rozloze 133 ha (pro developerskou činnost vymezeno 58,4 ha). Napojením na evropské multimodální
železniční koridory by se Brno mělo stát významným mezinárodním dopravním uzlem. Uvolněné rozvojové
plochy jižní části města budou využity k podnikatelským, volnočasovým i rezidenčním účelům s nabídkou
nových pracovních příležitostí. Projekt Jižního centra, který je jedním z klíčových rozvojových projektů města
Brna, je rozdělen na jednotlivá rozvojová území – Nové Sady, Trnitá, rozvojové území nádraží v odsunuté
poloze a Pražákova. Do tohoto nejvýznamnějšího rozvojového území města Brna spadají lukrativní a významné
dílčí developerské projekty, díky nimž stoupá atraktivita řešeného území: AZ Tower, Spielberk Office Centre,
Tower B, komplex Triniti, Justiční palác, Titanium a nárožní budovy Spálená – Přízova a Nové Sady –
Hybešova.
Za účelem revitalizace Jižního centra vznikla v roce 1994 městská developerská společnost JIŽNÍ CENTRUM
BRNO, a.s., jejímž zřizovatelem a jediným akcionářem je statutární město Brno.
Historie lokality
1839 přivedena první železniční trať z Vídně a Břeclavi do Brna, významný objekt - 673 m dlouhý viadukt
přes řeku Svratku
1845 - 1890 budovány tratě Česká Třebová – Brno, trať od Střelic, Přerova, Veselí nad Moravou (tzv.
Vlárská trať), Tišnova, Židenic
1904 dokončena přestavba hlavního nádraží s novými zastřešenými nástupišti, podchodem a ukončena
přestavba výpravní budovy
1905 - 1976 dokončení místní dráhy Brno – Líšeň; uvedení tzv. komárovské spojky do provozu; elektrizace
II. hlavního tahu Brna; stavba železniční nákladové stanice Brno-jih
1992 stanovena východiska pro přestavbu uzlu: devět variant řešení polohy nádraží
1994 zastupitelstvo Brna schválilo ÚP města s nádražím v odsunuté poloze
1997 – 1998 podrobná dopravně-urbanistická studie potvrzuje odsunutou polohu nádraží
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
251
2002 vláda schvaluje přestavbu uzlu s nádražím v odsunuté poloze
2003 – 2005 zpracování odborných studií k přestavbě uzlu včetně studie EIA
2004 referendum o poloze nádraží 9. října 2004 nebylo pro nízkou účast voličů (27,9 %) závazné
2006 stavební úřad vydal územní rozhodnutí o přestavbě uzlu
2007 – 2010 vybudování 1. části odstavného nádraží, úvodu pro přestavbu brněnského uzlu
2008 projekční práce na dokumentacích pro stavební povolení, soud zrušil územní rozhodnutí o přestavbě
uzlu a vrátil jej k novému projednání
2010 stavební úřad vydává nové územní rozhodnutí o přestavbě uzlu – není pravomocné; v září 2010 vláda
schválila rozpočet SFDI pro rok 2011, v němž nebyla přestavba uzlu zahrnuta (projekční práce
pokračují)
Současné využití
Modernizace železničního uzlu je součástí intenzivního úsilí města Brna o dynamický rozvoj ve prospěch svých
obyvatel, ale problémem stále zůstává neexistence územního rozhodnutí pro rozhodující část přestavby a s ním
spojeného stavebního povolení. Na rozvojové území Nové Sady (bývalé uhelné sklady a skladové areály) je
plánována výstavba rezidenčních i nerezidenčních objektů (podnikání, veřejná správa, služby) podporující
zkvalitnění občanské vybavenosti. Rozvojové území Trnitá sousedí s Galerií Vaňkovka, která se stala vstupní
„branou“ Jižního centra. Lokalita, nabízející uskutečnění variant podnikatelských záměrů, je také určena pro
kvalitní a atraktivní bydlení, kulturu a hospodářský rozvoj města. Stěžejní záležitostí je rozvojové území
„nového nádraží“ (vybudování vlakového nádraží v těsném sousedství autobusového nádraží), které pak bude
nabízet sociálně-kulturní příležitosti a podnikatelsko-ekonomické výhody. Rozvojové území Pražákova je
plánováno pro rozvoj služeb, sportu a volnočasových aktivit, stravování, maloobchodu a drobné výroby. Nově
se zde staví komplex s označením H-Park (projekt komerčních ploch o celkové podlažní ploše 8 000 m2
,
developer Raiffeisen – Leasing, s.r.o.).
Obdobné projekty přestavby železničních uzlů probíhají i v partnerských městech Brna, např. ve Vídni funguje
od prosince 2012 částečný provoz nového nádraží Vídeň-střed, jehož dokončení je plánováno na rok 2015
(přestavba doposud trvala 24 let).1
Obr. 1: Europoint Brno / Jižní Centru
Zdroj: Mapy.cz ( http://mapy.cz/#x=16.660076&y=49.188849&z=11&l=15&c=2-3-8-15-25-H), „© GEODIS
BRNO, s.r.o“, vlastní zpracování
1
Zdroj: Europoint Brno (http://www.europointbrno.cz) a Jižní centrum Brno (http://www.jcbrno.cz)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
252
Obr. 2: Pozemky a vlastnictví pozemků v rozvojové lokalitě Jižního centra města Brna
Zdroj: Mapy.cz (http://mapy.cz/#x=16.660076&y=49.188849&z=11&l=15&c=2-3-8-15-25-H), „© GEODIS
BRNO, s.r.o“, vyznačené pozemky jsou zakresleny na základě katastru nemovitostí:
(http://nahlizenidokn.cuzk.cz), vlastní zpracování
BNSB Brno New Station Development, a.s.; Karlín Development, s.r.o.; Randora, a.s.; Vodička, a.s.;
AXA penzijní fond, a.s.; Dominikánská, s.r.o.
JCB Jižní centrum Brno, a.s.
AUPARK AUPARK Brno, s.r.o.
ČSAD ČSAD Brno Holding, a.s.
Jiný Magdalena Janottová – restituentka; Domácí potřeby Brno – v likvidaci
Deprivovaná obytná zóna Bratislavská, Cejl, Francouzská, Přádlácká, Hvězdová,
Spolková, Soudní
Městská část Brno-střed, Brno-sever
Katastr Zábrdovice
Rozloha 19,5 ha
Předchozí využití Bydlení, služby, brownfield
Současné/plánované využití s ohledem na ÚP Residenční oblast, bydlení, výroba, služby
Investor Město Brno, soukromí investoři
Vlastnictví Město Brno 32 %
Rok zahájení/ dokončení 2008/ 2015
Náklady 450 mil. Kč
Čerpání dotací z fondů Ano
Problémová lokalita Zábrdovic, nazývána také brněnský „Bronx“, je charakteristická neudržovanými objekty
bez zeleně a veřejných prostranství a delší dobu se potýká s problémy dlouhodobé nezaměstnanosti, nízké
úrovně vzdělanosti a nízké ekonomické aktivity. V roce 2008 město Brno zahájilo přípravu projektu
„Integrovaného plánu rozvoje města Brna v problémové obytné zóně města“, na který získalo dotace
z Evropského fondu regionálního rozvoje ve výši 134 mil. Kč. Na projektu revitalizace lokality spolupracují
příslušné odbory MMB s městskými částmi Brno-sever a Brno-střed a také soukromí vlastníci bytových domů.
V rámci IPRM jsou podporovány aktivity - revitalizace veřejných prostranství (dotace 85 %), regenerace
bytového fondu (dotace 40-60 %) a pilotní projekt regenerace bytového fondu (dotace 40-60 %).
Historie lokality
18. století dělnické předměstí s prvními textilními manufakturami, výstavba klasicistních domů pro
ubytování dělníků, na přelomu 18. a 19. století začala výstavba pavlačových činžovních
domů
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
253
19. století zahušťování zástavby dvorními křídly, postupné nahrazování novými činžovními domy
20. století celkové chátrání lokality zejména po 2. světové válce, chátrání bytového fondu
2008 schválení Rámcového finančního plánu a indikativního seznamu projektů zařazených do
IPRM, předložení žádosti Ministerstvu pro místní rozvoj ČR (MMR ČR)
2009 27. března 2009 - schválení IPRM Řídícím orgánem IOP, kterým je MMR ČR
3. června 2009 – uzavření dohody o zabezpečení realizace IPRM mezi statutárním městem
Brnem a MMR
2010 – 2015 realizace jednotlivých projektů
Současné využití
Regenerace bytového fondu je finančně i časově náročná aktivita. Realizace připravených projektů by měla
výrazně zlepšit stav bytového fondu a veřejného prostranství v dané lokalitě. Dlouhodobým cílem a záměrem
města Brna je vymizení sociálně vyloučené lokality, navrácení její ztracené úrovně a zatraktivnění pro bydlení a
volný čas. V revitalizované oblasti bude patrně „vlajkovou lodí“ samostatný projekt Kreativní centrum Brno,
které podporuje začínající podnikatele v kreativních průmyslech (inkubátory), poskytuje prostory pro volné
umění (nájemní ateliéry) a kulturně-vzdělávací aktivity pro širokou veřejnost. Aktivity projektu, které jsou
iniciativou Kanceláře strategie města Brna a jsou podporované Evropskými fondy, budou mít své centrum na
Bratislavské 68 (objekt bývalé káznice).2
Od července 2013 by zde měly být otevřeny první zkušební prostory
pro začínající i etablované umělce.
Obr. 3. Deprivovaná obytná zóna
Zdroj: Mapy.cz (http://mapy.cz/#x=16.616535&y=49.187388&z=15&l=15&c=2-3-8-15-25-H), „© GEODIS
BRNO, s.r.o“, vlastní zpracování
2
Zdroj: Integrovaný plán rozvoje města Brna( http://www.iprm.brno.cz/index.php?nav01=11885), Brownfields 2013, vydalo
Statutární město Brno, 2013, s.56-57, s.60, Integrovaný plán rozvoje města v problémové obytné zóně 2008-2015,vydalo
Statutární město Brno, 2012, s. 66
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
254
Obr. 4: Ulice Bratislavská a Cejl
Zdroj: Mapy.cz (http://mapy.cz/#x=16.616535&y=49.187388&z=15&l=15&c=2-3-8-15-25-H), „© GEODIS
BRNO, s.r.o“, vlastní foto a zpracování
Bývalá Zbrojovka - Zábrdovice
Městská část Brno-Židenice
Katastr Zábrdovice
Rozloha 22,5 ha
Předchozí využití Brownfield
Současné/plánované využití
s ohledem na ÚP
Nová městská čtvrť, residenční i nerezidenční prostory, obchod,
služby
Investor Společnost J&T Real Estate, Czech Property Investments
Vlastnictví BIANKO, s.r.o., společnost J&T Real Estate, Brno Rifles, s.r.o.,
Czech Property Investments
Rok zahájení/ dokončení 2011/ ???
Náklady 11 mld. Kč
Čerpání dotací z fondů Ne
Československá státní zbrojovka byla v Brně založena roku 1918 se záměrem opravovat automobily, pušky,
telefonní a železniční zařízení a nářadí. V době své největší slávy (ve 30. letech) vyráběla licenční psací stroje
Remington a traktory Škoda a měla po celém světě přes 70 továren. V 80. letech se pak společnost začíná
přeorientovávat na komunikační a výpočetní technologie a techniku. V roce 2008 vydražila areál Zbrojovny
Brno společnost J&T, která patří k největším finančním skupinám působících v ČR. Společnost J&T má
s areálem stejný záměr jako v pražském Karlíně (srovnala se zemí historický areál Prvních pražských strojíren –
Rustonky). Výstavbu „nové čtvrtě“ plánuje společnost na několik desítek let, přičemž odstranění staré
ekologické zátěže, podzemní vody, vytvoření projektové dokumentace, změna územního plánu a v neposlední
řadě nastupující krize v roce 2008 - to vše zatím zabrzdilo zahájení realizace projektu na neurčito.
Historie lokality
1870 výstavby nejstarší budovy v areálu
1918 založení společnosti Zbrojovka Brno
1924 postavena nová továrna, kde se stavěly pušky, kulomety, vyráběly automobily, motory, opravovaly
vagony, železniční nářadí atd., Zbrojovka se stala v 2. Polovině 20. let jedním z největších výrobců
pušek na světě
1934-1938 Zbrojovka se stává koncernem světového významu
1944 továrna silně poškozena bombardováním
1945 vyroben prototyp traktoru Zetor Z-25
1950-1990 vyráběna kancelářská a sdělovací technika, dieslové motory, nářadí, lovecké a sportovní zbraně
2003 společnost začíná krachovat, vyhlášení konkurzu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
255
2006 ukončena výroba zbraní (srpen), vydražení obráběcího centra a část dalšího strojového zařízení
Zbrojovky Brno společností Brno Rifles
2007 vyexpedování první kozlice společností Brno Rifles, dražba výrobního areálu Zbrojovky Brno
2008 areál Zbrojovky Brno vydražen za rekordní částku 707 mil. Kč (společnost J&T)
2009 přesídlení společnosti Brno Rifles z areálu bývalé brněnské zbrojovky do nedalekého učňovského
střediska
2010 majitel České zbrojovky Uherský Brod získal ochranné známky a znak zaniklé Zbrojovky Brno, vzápětí
ale došlo k přejmenování Brno Rifles na na Zbrojovku Brno, s.r.o.
Současné využití
V současné době je areál využíván několika společnostmi. Areál je využíván k fotografickým pracím, prostory
jsou využívány jako hudební zkušebny a konají se zde např. i festivaly (Burning Factory Beats Party v roce
2010) a party (Bassinfestion v roce 2011). V původním průmyslovém areálu Zbrojovky by měla vzniknout nová
Zbrojovka, obytná městská čtvrť s byty, obchody a kancelářemi.3
Obr. 5: Bývalá Zbrojovka
Zdroj: Mapy.cz (http://mapy.cz/#x=16.616535&y=49.187388&z=15&l=15&c=2-3-8-15-25-H), „© GEODIS
BRNO, s.r.o“, vlastní zpracování
Obr. 6: Areál bývalé Zbrojovky
Zdroj: Mapy.cz (http://mapy.cz/#x=16.616535&y=49.187388&z=15&l=15&c=2-3-8-15-25-H), „© GEODIS
BRNO, s.r.o“, vlastní foto a zpracování
3 Zdroj: Zbrojovka Brno (http://www.zbrojovka-brno.cz/cz/Default.aspx), J&T Real Estate
(http://www.jtre.sk/cs/27409.html), Stavební fórum (http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/21920/brno-projekt-zbrojovkase-odklada),
Skyscraper City (http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=1114605)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
256
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-31
STRUKTURÁLNÍ PROBLÉMY V SEVEROVÝCHODNÍCH
ČECHÁCH: ZAMĚŘENO NA BROWNFIELDS
STRUCTURAL PROBLEMS IN NORTHEAST BOHEMIA: FOCUSED
ON BROWNFIELDS
ING. JAKUB ČERNÍK
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 206844@mail.muni.cz
Anotace
Textilní průmysl patří k výrobním odvětvím, jež prodělala na evropském kontinentu závratný vzestup i
následný úpadek. V uplynulých 20 letech prošla produktová skladba hospodářství změn, s nimiž
souvisí jev nevyužívaných a zchátralých nejen průmyslových objektů, tzv. brownfieldů. Tyto plochy
jsou obecně považovány za přítěž pro své okolí po stránce urbanistické, ekonomické, společenské a
ekologické. Nejvíce se existence brownfieldů dotýká místních obyvatel a místní samosprávy, která má
výraznou motivaci k vyvíjení činnosti v dané problematice. Předkládaný příspěvek mapuje
brownfieldy v severovýchodních Čechách, hodnotí příčiny vzniku, geografické rozmístění a hledá
souvislosti mezi deprimovanými plochami a hospodářským a socio-demografickým vývojem regionu.
Klíčová slova
brownfields, textilní průmysl, veřejná správa, regenerace, severovýchodní Čechy, Česká republika
Annotation
One of manufacturing sectors, which lost on risk and subsequent decline in European continent, is
textile industry. In the past 20 years the product composition has undergone ganges, which also
caused a phenomenon of unused and abandoned not only industrial structures, so called brownfields.
Such areas are generally considered to be a burden to thein surroundings in term sof urban,
economic, social and ecologial. Most of these infulences are felt by residents and local government,
thus have a strong incentive to active participace on developing activities in these areas. This paper is
maping brownfield sites in Northeast Bohemia, evaluates the purposes of existence, geographical
location and processes brownfields within the frame of economic and socio-demograhpical
development of region.
Keywords
brownfields, textile industry, public policy, Northeast Bohemia, the Czech Republic
JEL classification: N94, R14, R33, R58
Úvod
Vývoj využívání území v řadě vyspělých zemí zatím dospěl do poslední výrazné etapy v 70. letech 20.
století, kdy řada z nich začala vlivem situace na světových trzích upouštět od dosud nosných
průmyslových odvětví ekonomiky (obzvláště těžkého průmyslu a těžby surovin) a orientovat se na hitech
obory, služby, výzkum, vývoj a inovace. Mnoho rozsáhlých průmyslových areálů tak přestalo být
využíváno a začalo chátrat. Objevil se nový fenomén již zastavěného, ale zcela či z větší části
nevyužívaného území. Brownfieldy, jak se tato území označují, bývají definovány jako „…nemovitost
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
257
(pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a může být i kontaminovaná.
Vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity. Brownfield nelze
vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces jeho regenerace.“ (MPO, 2007).
Hospodářský vývoj severovýchodních Čech
Řešenou oblast lze stručně vymezit jako pás počínající na západě územím obcí s rozšířenou
působností (dále OPR) Rumburk a Varnsdorf, pokračující přes celé území dnešního Libereckého
kraje, okres Trutnov, část okresu Jičín (Hořice a Nová Paka) a na východě končící okresem Náchod.
Za hospodářské centrum vymezeného území s největším objemem výroby lze považovat město
Liberec, a to i přesto, že jej lze těžko považovat za přirozené spádové středisko pro celý modelový
region.
Sledovaný region, jenž má rozlohu 5,8 tis. km2
, se vyznačuje na české poměry neobvykle členitým
povrchem. Na jeho území se nachází tři horské masivy (Krkonoše, Jizerské hory a Lužické hory) a
dva soubory skalních měst (Český ráj a Adršpašsko-Teplické skály). Horská krajina představovala na
počátku období industrializace nepopiratelně výhodu, neboť zdejší podmínky poskytovaly pro
množství vodních srážek dostatečně silné vodní toky, jež byly využívány pro pohon strojů v
továrnách. V místních lesích byl též dostatek paliva pro pohon parních strojů. Podhorská kamenitá
půda a chladnější podnebí byly ideální pro pěstování lnu, základní suroviny pro textilní výrobu.
Geografická členitost ovšem v pozdějších fázích industrializace začala představovat překážku
především v dopravě nejen surovin a paliv do regionu, ale i vyrobeného zboží z regionu.
První zmínky o textilní výrobě se datují až do 14. století, ale většího rozmachu dosahuje textilnictví
v regionu až v 17. a 18. století, kdy již k roku 1717 existují první zmínky o manufakturní textilní
výrobě v oblasti (Joza, 1958). Významným milníkem v rozvoji textilnictví se stala série habsburskopruských
střetů, jež vyvrcholila roku 1763 odtržením hospodářsky nejrozvinutější části monarchie Slezska.
Právě se Slezskem měl řešený region úzké obchodní vztahy, jelikož zde sukna dostávala
finální úpravu a procházela tudy řada obchodních stezek českých pláteníků. Čeští výrobci tak byli
nuceni zřídit dílny a podniknout další kroky, aby jejich látky mohly obstát v nové zahraniční
konkurenci. Ke zvyšování kvality přispělo i zrušení nevolnictví a především vydání tolerančního
patentu v roce 1781, díky kterému mohli do českých manufaktur přicházet mistři ze západní Evropy,
kde bylo textilnictví na pokročilejší úrovni.
Období tzv. kontinentální blokády1
vyhlášené roku 1806 bývá často interpretováno jako další období
rozmachu českého textilnictví, jelikož byla de facto odstraněna anglická konkurence. Do značné míry
je to tvrzení pravdivé, je nicméně třeba zmínit, že blokáda negativně ovlivnila kapitálovou vybavenost
českých manufaktur, jelikož se většina používaných strojů vyráběla právě v Anglii. Od 30. let 19.
století zažívají severní Čechy dynamický rozvoj díky zavádění strojů do výroby, kdy vznikají první
továrny v okolí Liberce a Trutnova. Vzhledem k energetické náročnosti provozů jsou zakládány nové
výrobny podél horských toků ve špatně přístupných údolích. Jako palivo pro parní stroje slouží dřevo
a v okolí Žacléře také místní ložiska uhlí. S rostoucí výrobou doznal region značného populačního
vývoje. Jen v Liberci se počet obyvatel mezi lety 1817 a 1850 zvýšil o 65 % (Joza, 1958).
Vzhledem k špatné dopravní dostupnosti a nedostatečné surovinové základně nenašly parní stroje v
regionu širšího uplatnění, což způsobilo zaostávání výroby. Liberec tak ve druhé polovině 19. století
ztrácí své prvenství v textilní výrobě na úkor Brna (Mareš, 1988). Je však třeba poznamenat, že
vymezený region nadále zůstává nejvýznamnější oblastí textilní výroby v zemi. Pro ilustraci, v roce
1902 pracovala více jak polovina všech pracovníků v textilním průmyslu v severovýchodních
Čechách a po vzniku Československa byla na jeho území lokalizována prakticky veškerá kapacita
v textilní výrobě (Steiner, 1987). Samotné odvětví se stalo vlivem nového uspořádání Evropy výrazně
1
Kontinentální blokáda byl protekcionistický hospodářský systém uplatňovaný Napoleonovou Francií na vlastním území i v
dalších zemích Evropy, jehož cílem byl hospodářský kolaps Anglie. Šlo o zákaz obchodovat se zbožím pocházejícím z
Anglie nebo jejích kolonií.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
258
exportní a situaci komplikovalo i množství nesplacených pohledávek textilních průmyslníků vůči
rakouské vojenské správě. Ve dvacátých letech textilní výroba dosáhla vrcholu v roce 1927, aby
v době hospodářské krize klesla na poválečnou úroveň a k výraznějšímu růstu již nedošlo.
Roku 1938 se oblast Sudet, v nichž se nachází i řešený region, stala součástí Velkoněmecké říše.
Následoval útlum výroby, jenž byl provázen poklesem počtu obyvatel, kteří odešli za prací do „staré
říše“. Další úbytek obyvatelstva nastal v poválečných letech, kdy došlo k nucenému odsunu Němců.
Celkově se počet obyvatel mezi lety 1930 a 1950 snížil o třetinu (v současnosti žije v regionu o 25 %
méně obyvatel než roku 1930), což představuje nejen úbytek pracovní síly, ale i faktické zastavení
provozu v podnicích, jež vlastnili němečtí obyvatelé.
Textilní výroba v době komunismu víceméně stagnovala, neprobíhaly větší investice do nového
zařízení a v důsledku centrálně plánovaného hospodářství rozmístění nových textilních podniků
neodpovídalo dosavadní struktuře. I přesto byl severočeský pás stále považován za centrum českého
textilnictví (Häufler a kol., 1960). Ve vymezeném regionu pracovala roku 1987 třetina všech
zaměstnanců v textilním průmyslu v ČR a stejný podíl měly zdejší podniky na celkovém obratu v
odvětví. Po pádu komunismu se naplno projevila nízká kvalita a vysoké výrobní náklady zdejšího
zboží, které jen stěží mohlo obstát v mezinárodní konkurenci. Celé evropské textilnictví se potýkalo
s levnou asijskou konkurencí, vlivem čehož byla řada továren nucena ukončit provoz nebo přeměnit
výrobní program. V současnosti již ve sledovaném regionu prakticky vymizela výroba oděvů a
přeživší textilní podniky produkují převážně technické textilie nebo high-tech tkaniny.
Cíle a metody
Jak bylo zmíněno výše, jev brownfields byl poprvé identifikován v 70. letech minulého století, kdy se
v rozvinutých zemích ekonomika přeorientovala z průmyslu na sektor služeb. Původně se jako
brownfieldy označovaly hutní a těžební areály, jejichž provoz nebyl nadále efektivní. Výroba zde
ustala a vzhledem ke skutečnosti, že tyto areály měly specifické dispozice, byla by konverze na jiné
využití příliš nákladná. Prostředí v areálech bylo zpravidla i kontaminované a dlouhodobý pobyt
v tomto prostoru mohl být zdraví nebezpečný. Postupně se začalo pojmu používat obecně na plochy,
jež byly v minulosti využívané, ale v současnosti jsou deprimované, nevyužívané či opuštěné
(Jankových – Kirschner, 2005, Kunc a kol., 2011)
Tab. 1: Četnost brownfieldů v řešeném regionu a v ČR, stav k 30. 3. 2012 (resp. 1. 12. 2007)
Předchozí využití Region Česká Republika
Počet podíl počet podíl
Bydlení 39 7 % 95 4 %
Cestovní ruch 20 4 % 22 1 %
Doprava 6 1 % --- ---
Občanská vybavenost 109 20 % 304 13 %
Průmysl 211 39 % 785 33 %
Těžba surovin 4 1 % --- ---
Vojenské areály 12 2 % 151 6 %
Zemědělství 145 27 % 821 35 %
Jiné --- --- 177 8 %
CELKEM 546 100 % 2355 100 %
Zdroj: Národní strategie regenerace brownfieldů
Lze rozlišovat několik příčin vzniku brownfieldů, jež úzce souvisí s původním využíváním území.
Z dat je patrné, že průmyslová minulost oblasti se odráží ve struktuře zdejších brownfieldů, kde oproti
celorepublikovým ukazatelům tvoří zdevastované průmyslové areály největší podíl (na rozdíl od např.
západních Čech, kde je vysoký počet vojenských brownfieldů a bývalých lázeňských hotelů). Tento
fakt je navíc umocněn výrazným odstupem před zemědělskými brownfieldy, které jsou druhé
nejčetnější. Z celkových 201 průmyslových brownfieldů je u jedné třetiny jasně doložitelné předchozí
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
259
využití pro textilní výrobu, což je podíl v celorepublikovém měřítku ojedinělý. Početnou skupinou
jsou též plochy po strojírenství, jejichž dopravní napojení na páteřní komunikační sítě je obecně
kvalitnější než u textilních areálů, jelikož se často nachází v blízkosti železniční tratě nebo hlavních
dopravních tahů.
Zemědělské brownfieldy mají příčinu v kolektivizaci hospodářství. Během komunismu byla na
venkově vystavěna četná zemědělská družstva a statky, jež se staly opuštěnými následkem
porevolučního úpadku českého zemědělství. Zemědělské brownfieldy leží v drtivé většině případů na
venkově mimo zastavěné území obce. Právě u tohoto druhu lokalit je největší rozptyl v počtu
vlastníků způsobený vyvlastněním pozemků a jejich porevolučním opětovným rozparcelováním.
Situaci navíc komplikuje fakt, že v areálech často vlastní část veřejnoprávní instituce (zpravidla Státní
pozemkový úřad). Opuštěné objekty a plochy, v minulosti užívané pro občanskou vybavenost, mají
obecně původ ve vylidňování venkova způsobeným migrací obyvatel z vesnic do větších měst. Tento
jev byl navíc umocněn poválečným odsunem německého obyvatelstva. Nejčastěji se lze setkat
s opuštěnými školami, zámky a v menší míře také sakrálními stavbami, kulturními středisky a
pohostinskými zařízeními. Ze jmenovaných jsou především bývalé školy relativně novodobým
trendem, jelikož v posledních letech poznamenaných stárnutím populace a záporným saldem
přirozeného přírůstku (zhruba do roku 2005) ubylo v menších obcích dětí školního věku, v důsledku
čehož bylo mnoho škol sloučeno a některé budovy přestaly být využívány. Církevní stavby chátrají
především kvůli dosud nevyřešeným restitučním nárokům církví na navrácení majetku zabaveného v
roce 1948. Nepřekvapí proto, že vlastníky většiny církevních objektů jsou kraje nebo obce.
Výsledky
Brownfieldy představují výraznou překážku v dalším rozvoji obcí a měst, na druhou stranu se však
jedná o území se značným potenciálem budoucího růstu, jelikož se deprimované plochy často nachází
v samých centrech sídel, což zvyšuje jejich vliv na celou lokalitu. Místní dopad zdevastovaných území
způsobuje, že jsou to právě jednotlivé obce a občané, kdo pociťuje jejich existenci nejvíce a měli by
mít největší motivaci k jejich řešení (Siikamäki, 2008). Též odstranění kontaminované půdy v okolí
těchto ploch má pro životní prostředí a rezidenty zásadní význam (Alberini, 2004).
Pro místní samosprávy jsou přínosné i efekty způsobené menším záborem nezastavěného území a
ekonomickým zhodnocením okolí regenerované plochy. Při rozvoji deprimovaných území odpadá
nutnost výstavby nových inženýrských sítí a je pravděpodobné, že díky menšímu rozrůstání se obcí do
okolního prostoru též nenaroste doprava v míře, v jaké by se zvýšila při zastavování nových území
(Amekudzi et al., 2003). Dalším přínosem pro místní obyvatele je zhodnocení pozemků v okolí
regenerovaného brownfieldu (Carroll & Eger, 2006). V případě, že je regenerovaná plocha využívána
pro výrobu, lze úspěšně hodnotit přínos odstranění brownfieldu počtem vytvořených pracovních míst
nebo příspěvkem do obecního rozpočtu ve formě daňového výnosu (US Conference of Mayors, 2003).
Tab. 2: Vztah rozlohy území a výměry brownfieldů v severovýchodních Čecháh, stav k 30.3.2011
Rozloha obce
(v ha)
Počet BF v
obcích
Podíl plochy BF na rozloze
(v ‰)
Poměr plochy BF k
zastavěné ploše (v %)
< 500 17 4,5 15,8
500 - 999 58 3,8 22,6
1000 - 1499 98 3,0 16,5
1500 - 1999 75 2,4 14,5
2000 - 2499 70 2,1 6,8
2500 - 2999 53 2,2 11,6
3000 - 4999 112 2,5 12,2
> 5000 60 1,6 9,4
CELKEM 546 --- ---
Zdroj: Národní databáze brownfieldů; ČSÚ - územně analytické podklady
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
260
Sídelní struktura severovýchodních Čech je výrazně venkovská. Polovina obcí má méně jak 500
obyvatel a pouze 3 % mají více jak 10 000 obyvatel. Tomuto rozložení odpovídá i geografické
rozmístění zdevastovaných ploch, kdy se polovina všech brownfieldů nachází v 30 % nejmenších
obcí. Při porovnání zdevastované plochy a zastavěného území je v těchto obcích dokonce 70 %
deprimovaného území. Toto zjištění odpovídá skutečnostem naznačeným v předchozím textu, kdy se
prakticky všechny zemědělské a výrazná část průmyslových brownfieldů nachází ve venkovském
prostředí. Následující graf zachycuje počet a rozlohu brownfieldů distribuovanou v obcích řazených
dle velikosti. Z obrázku je patrná nejvyšší koncentrace brownfieldů pětině nejmenších obcí.
Graf 1: Distribuce brownfieldů v obcích dle velikosti, stav k 30.3.2012
Zdroj: Národní databáze brownfieldů; ČSÚ - územně analytické podklady
Lepší představu o rozmístění brownfieldů lze získat při zobrazení deprimovaných ploch v závislosti na
rozloze jednotlivých samosprávných celků. Za územní jednotku byly zvoleny obce s rozšířenou
působností, jelikož se jedná o dostatečně malé území pro zachycení situace v mikroregionu, a zároveň
je to dostatečné veliká jednotka, pro něž existuje řada datových podkladů.
Obr. 1: Poměr rozlohy brownfieldů na zastavěné ploše ORP (v ‰, k 30.3.2012)
Zdroj: Národní databáze brownfieldů; ČSÚ - územně analytické podklady
Z obrázku vyplývá, že největší podíl brownfieldů na zastavěné ploše je na Broumovsku, Českolipsku
a Frýdlantsku. Na Českolipsku je tento stav způsoben řadou rozsáhlých zdevastovaných prostor
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
0% 20% 40% 60% 80% 100%
úhrnrozlohyBF
úhrn zastavěné plochy / úhrn počtu obyvatel v obcích
plocha BF/zástavba
počet BF/zástavba
plocha BF/obyvatelstvo
počet BF/obyvatelstvo
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
261
Obr. 2: Zobrazení brownfieldů na Frýdlantsku (v horní
části)
Zdroj: Národní databáze brownfieldů
v bývalém vojenském újezdu Ralsko - především se jedná o areál vojenského letiště Hradčany o
rozloze 30 ha. Situaci komplikuje i nedávný úpadek sklářského průmyslu, který se promítnul ve
struktuře brownfieldů i na sousedním Novoborsku.
Broumovsko a Frýdlantsko jsou
svou polohou podobné oblasti,
jelikož leží na samé periferii
republiky a od zbytku regionu je
oddělují výrazné přírodní překážky
(Jizerské hory na Frýdlantsku a
Adršpašsko-Teplické skály na
Broumovsku), což se odráží v obecně
menší investorské a podnikatelské
aktivitě. I přes nepříznivou polohu
zde byla v minulosti masivně
rozvíjena buď textilní nebo
zemědělská výroba.
Z předchozího obrázku je patrná
kritická situace na Frýdlantsku, kde je
koncentrace brownfieldů největší,
jejich počet je nejvyšší vzhledem
k rozloze i počtu obyvatel. Tato
situace je způsobena vysokým
výskytem zemědělských brownfieldů,
kterých je zde nejvíce ze všech ORP.
Vzhledem ke specifikům oblasti je
vhodné upozornit i na hornatou oblast
Krkonoš (Jilemnicko, Semilsko,
Tanvaldsko, Trutnovsko a
Železnobrodsko). Prostředí je zde do
značné míry neprostupné a osídlení se
koncentruje v údolních oblastech, což
zapříčiňuje vyšší koncentraci
brownfieldů na zastavěném území. Ta
zde koreluje s úbytkem obyvatel,
který je v oblasti patrný v posledním
desetiletí (jako v jediné části
zkoumaného regionu).
Závěr
Výskyt zdevastovaných území ve zkoumaném regionu je do značné míry ovlivněn hospodářskou
minulostí regionu. Ve struktuře brownfieldů se odráží textilní minulost, poválečný odsun obyvatel,
kolektivizace v zemědělství i porevoluční úpadek ve většině výrobních odvětví. Dopravní dostupnost
má vliv na celkovou ekonomickou aktivitu, tedy i na výskyt brownfieldů v regionu (tomu odpovídá
menší počet brownfieldů na Turnovsku a Liberecku, kudy prochází jediná rychlostní komunikace
v regionu). Bez dostatečné analýzy, která by do jevu brownfields zakomponovala čas, po který je daný
areál nevyužívaný, není možné jednoznačně určit jevy, které výskyt zdevastovaných ploch provázejí.
Obecně lze předpokládat, že brownfieldy jakožto opuštěné objekty jsou jedním z důsledků socioekonomické
situace, která se projevuje i na celkové socio-demografické situaci v regionu (míře
nezaměstnanosti, migraci z regionu, přirozeném přírůstku).
Brownfieldy jsou zpravidla umístěny ve venkovském prostředí, ale nelze jednoznačně tvrdit, zda jsou
palčivějším problémem ve městech nebo menších obcích. Městské oblasti mají spádové území
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
262
v okolní venkovské krajině. Obzvláště v městských centrech se nachází řada služeb a institucí, za
kterými přijíždí občané regionu i turisté. Znamená to, že městské brownfieldy jsou obecně více
exponované než ty venkovské, a jsou tedy vnímány širším okruhem lidí než jen občany dané obce.
Řada se jich navíc nachází v samotných historických jádrech, což umocňuje negativní externality,
které přenášejí na své jinak atraktivní okolí. Naopak v malých obcích tvoří brownfieldy větší podíl na
zastavěné ploše, což může zapříčinit, že jsou sice vnímány menším počtem lidí, ale intenzívněji než
obdobná území ve velkých městech.
Drobní podnikatelé a řemeslníci, kteří se rozhodnou podnikat v části rozsáhlých průmyslových areálů,
mohou naznačovat směr, jakým způsobem je možné nacházet využití pro rozsáhlé průmyslové areály.
Území pak má při uvedeném využití charakter průmyslové zóny, kdy v objektech (které jsou mnohdy
vnitřně rozčleněny dle potřeb jednotlivých nájemců) sídlí řada menších firem. Takové řešení však
zpravidla vyžaduje vstup silného developera, který území v prvé řadě upraví do stavu, který bude pro
nájemce atraktivní.2
Silný potenciál regionu lze hledat také v cestovním ruchu, jelikož zdejší zachovalé přírodní prostředí
poskytuje unikátní podmínky pro rekreaci. Osobitý charakter kraji navíc vtiskují technické památky
(řada brownfieldů je považována za industriální dědictví). Dosavadní turistická infrastruktura však
těží především z přírodních hodnot území a místní kulturní a technické dědictví stojí prozatím mimo
zájem jak turistů, tak i místních občanů, kteří ve starých továrních objektech vidí spíše překážku než
příležitost k rozvoji.
Literatura
[1] ALBERINI, A., LONGO, A., TONIN, S., TROMBETTA, F., TURVANI, M. The role of
Liability, regulation and economic incentives in brownfield remediation and redevelopment:
evidence from surveys of developers, in Regional Science and Urban Economics, 2005, 35 (4), s.
327– 351
[2] BERGATT JACKSON, J. Brownfields snadno a rychle, 2004 [online]. Dostupné z:
<http://www.brownfields.cz/wp-content/uploads/2007/11/brownfieldssnadnoalehce.pdf>
[3] BÜRGERMEISTEROVÁ, R. ÚAP Obcí – jev 4, poznámky k zavádění, správě a aktualizaci ÚAP
obcí. IURS, 2008 [online]. Dostupné z: < http://www.brownfields.cz/wpcontent/uploads/2008/10/presentation2.ppt
>
[4] CARROL, D. A., EGER, R. J. III. Brownfields, Crime and Tas Increment Financing. In The
American Review od Public Administration, 2006, 43 (3), s. 455 - 477
[5] DOLEŽALOVÁ, L. Národní strategie regenerace brownfieldů 2008 – kritická analýza
a srovnání, 2009. Dostupné z:
<http://www.ireas.cz/download/projekty/www_nin/analyza_prinosu.pdf>.
[6] HÄUFLER, V., KORČKÁK, J., KRÁL, V. Zeměpis Československa. Praha: Nakladatelství
Československé akademie věd, 1960, 667 s.
[7] JANKOVÝCH-KIRSCHNER, V. Klasifikace Brownfields – studie k dizertační práci regenerace
brownfield, 2005. Dostupné na: <http://www.brownfields.cz/wp-content/uploads/2007/11/studie-
vjk-vladka-2005.pdf>
[8] JOZA, J. Z minulosti textilního průmyslu v Libereckém kraji (Počátky tovární výroby ve
vlnařském průmyslu v Liberci). 1958, 147 s.
[9] KUNC, J., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P. Brownfields jako lokality pro umístění
obnovitelných zdrojů energie? In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XIV. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 132-140,
ISBN 978-80-210-5513-1.
[10] MAREŠ, J. Industrializace Československa – její klady a zápory. In Sborník Československé
geografické společnosti, 1988, 93 (3), s. 183-198.
2
Takto se tomu například děje v bývalé textilce ve Vratislavicích nad Nisou, kde developer zakoupil celý areál o rozloze 7
ha a po menších celcích jej rozprodává podnikatelům. V současnosti v lokalitě sídlí přibližně 10 společností. Takto
rozvíjených lokalit se největší počet nachází v ORP Liberec a Turnov.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
263
[11] MEKUDZI, A., McNEIL, S., KOUTSOPOULOS, H. N. Assesing Extrajurisdictional and
Areawide Impacts od Clustered Brownfield development. Urban Planing & Development, 2003,
129 (1), s. 27 – 44
[12] MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Národní strategie regenerace brownfieldů.
2008. Dostupné z: <http://www.czechinvest.org/data/files/strategie-regenerace-vlada-1079.pdf>
[13] SIIKAMÄKI, J., WERNSTEDT, K. Turning Brownfields into Greenspaces: Examining
Incentives and Barriers to Revitalization. Journal of Health Politics, Policy and Law, 2008, 33
(3), s. 559 – 594. DOI: 10.1215/03616878-2008-008.
[14] STEINER, J. Základní rysy textilní výroby v Českých zemích v letech 1918-1938. In Sborník
příspěvků k dějinám textilní a oděvní výroby ČSSR, Ústí nad Orlicí: Výzkumný ústav bavlnářský,
1988, 12 (1), s. 54 - 109
[15] US Conference of Mayors. Recycling America’s Land: A National Report on Brownfields
Development, vol. 4. US Conference of Mayors, Washington, DC., 2003.
[16] VITURKA, M. Nový přístup k hodnocení disparit v regionálním rozvoji. In Klímová, V. (ed.)
XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2010. s. 25-32, 394 s. ISBN 978-80-210-5210-9.
[17] VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., REPÍK, O. Regionální operační program jako nástroj podpory
rozvoje cestovního ruchu regionu Jihovýchod (etapa 2007-2010). In Klímová, V. (ed.) XIII.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
2010 s. 373-391.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
264
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-32
VYUŽITÍ BROWNFIELDS PRO ROZVOJ SOLÁRNÍ
ENERGETIKY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY (AKTUÁLNÍ
STAV Z POHLEDU INVESTORŮ)
RE-USE OF BROWNFIELDS FOR DEVELOPMENT OF SOLAR
ENERGY IN THE CZECH REPUBLIC (CURRENT STATE FROM
INVESTORS PERSPECTIVE)
MGR. PETR KLUSÁČEK, PH.D. 1
MGR. STANISLAV MARTINÁT 2
MGR. PETR DVOŘÁK, PH.D. 2
1
Ústav geoniky AV ČR
Oddělní environmentální geografie
1
Institute of Geonics, Academy of Sciences of the CR
Department of Environmental Geography
 Drobného 28, 628 00 Brno, Czech Republic
E-mail: klusacek@geonika.cz
2
Ústav geoniky AV ČR
Oddělení environmentální geografie
2
Institute of Geonics, Academy of Sciences of the CR
Department of Environmental Geography
 Studentská 1768, 708 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: martinat@geonika.cz, dvorak@geonika.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá hlavními problémy a překážkami, které byli nuceni v rámci České republiky řešit
investoři, kteří v našich podmínkách v minulosti realizovali projekty výstavby solárních elektráren na
brownfields. Výzkumné aktivity byly realizovány v roce 2012 prostřednictvím polostrukturovaných
rozhovorů se zástupci společností, které v minulosti úspěšně realizovaly tento typ projektů na území
České republiky. Šetření ukázalo, že aktivita investorů v této oblasti nebyla prakticky žádným
způsobem ze strany státu podporována a byly jí kladeny často administrativní překážky ze strany
úřadů, které nerozlišovaly mezi výstavbou solárních elektráren na brownfields a greenfields.
Reprezentanti firem tak byli motivováni individuální vhodností jednotlivých pozemků pro daný typ
výstavby a v některých případech i snahou firmy o budování image šetrného k ochraně životního
prostředí. V závěru příspěvku jsou formulována doporučení, jak zlepšit situaci ve zkoumané oblasti.
Klíčová slova
Brownfields, solární elektrárny, Česká republika
Annotation
The contribution deals with the main problems and obstacles, which investors have to manage in the
Czech Republic, if they plan to create new solar power plants on brownfields. The research activities
were conducted in 2012 by means of semi-structured interviews with representatives of companies,
which successfully implemented this kind of energetic project on the territory of the Czech Republic.
The survey identified that the investors did not received any special state help, subsidies or incentives
and that they had to manage the different administrative obstacles created by representatives of the
public administration institution, which did not differentiate between solar power plant on
brownfields and greenfields. The investors were especially motivated by individual characters of
selected brownfields for this kind of projects and in some cases by policies of their companies on
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
265
creation of the environmentally-friendly image. The contribution concludes with some
recommendation how to improve the situation of the studied issue.
Key words
Brownfields, solar energy, Czech Republic
JEL classification: Q2
1. Úvod
Po opětovném zavedení tržní ekonomiky v období po roce 1989 prošla České Republika velmi
komplikovaným transformačním obdobím, které bylo provázeno velkými změnami politických,
ekonomických, sociálních a dalších typů struktur. Na transformační změny z 90. let 20. století
navázaly v období po roce 2000 další změny, které byly ovlivněné zejména prohlubujícími se
globalizačními trendy a vstupem České Republiky do EU v roce 2004. Zásadní modifikace celkového
prostředí v ČR přinesla nejen pozitivní dopady (např. v podobě růstu HDP, výkonnější ekonomiky,
zvyšování naděje na dožití apod.), ale na druhé straně i dopady negativní jako například bankroty
některých podniků, zvýšenou nezaměstnanost či vznik velkého množství brownfields, které Národní
strategie regenerace brownfieldů (2008: 3) definuje jako nedostatečně využívané, zanedbané
nemovitosti (pozemky, objekty, areály) s možným výskytem kontaminace, které vznikly jako
pozůstatek předchozí průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské a jiné aktivity. Problematikou
brownfields z různých perspektiv se zabývali například Klusáček et al 2011, Klusáček et al 2013 či
Navrátil, Pícha, Hřebcová 2010. V letech 2005 – 2007 realizovala agentura CzechInvest šetření, které
identifikovalo na území ČR 2 355 brownfields o celkové rozloze 10 362 ha (Vyhledávací studie 2007:
1). Dosavadní přehledy regenerovaných brownfields z ČR (např. Brownfields regeneration in the
South Moravian Region 2011) ukazují v souladu s ABC modelem (Ferber 2006), že brownfields jsou
nejčastěji regenerovány v atraktivních lokalitách (např. centra měst, jádrová rozvojová území
s dobrým napojením na hlavní dopravní tahy apod.) a nejméně často pak dochází k regeneraci u
brownfields, která se nachází v neatraktivních lokalitách (např. mimo sídla, v periferní poloze apod.).
Tyto komerčně obtížně využitelné brownfields, u kterých není obvykle žádný zájem ze strany
soukromých investorů, tak často dále chátrají a jejich regenerace je velmi závislá na rozhodnutích
veřejného sektoru.
U obtížně využitelných typů brownfieldů se nabízí jako jedna z alternativ i možné využití pro potřeby
rozvoje alternativních zdrojů energie. V tomto kontextu je důležité zmínit i skutečnost, že Česká
Republika se v rámci EU zavázala do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na konečné
spotřebě energie na 13 % (Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů
2010). U brownfieldů je v tomto kontextu důležité, že značná část z nich může mít problémy se
stabilitou podloží, a proto jsou brownfields z hlediska obnovitelných zdrojů logicky nejčastěji
využívány pro rozvoj solární energetiky, neboť ta na rozdíl od některých jiných druhů obnovitelných
zdrojů (jako např. výstavba větrných parků – viz Cetkovský, Frantál, Štekl et al. 2010) nemá tak
vysoké nároky na stabilitu podloží. Z tohoto důvodu je možné pro instalaci solárních elektráren
využívat například i některé bývalé skládky. Z pohledu umístění solární elektrárny není rovněž
rozhodující, zda je daný brownfield či skládka kontaminována či ne. Uvedený způsob využití
brownfields pro potřeby rozvoje solární energetiky je momentálně již poměrně intenzívním způsobem
využíván v případech některých jiných světových zemí, přičemž zde je možné zmínit například USA
(Ribeiro 2007 nebo Adelaja et.al. 2010) či Německo (Solarparks auf Brachflächen in Thüringen
2010). Solární energetika na brownfieldech je z hlediska prosazování veřejného zájmu výhodná hned
několika způsoby: (a) vede k novému využití obtížně regenerovatelných brownfields, (b) podporuje
rozvoj obnovitelných zdrojů energie a (c) zlepšuje image obnovitelných zdrojů energie mezi
veřejností, neboť rozvoj alternativní energetiky na brownfields obvykle nevyvolává ostré lokální
protesty typu NIMBY efektů jako energetické projekty obdobného rozsahu, které rozvíjejí obnovitelné
zdroje na greenfields a vedou často k záboru volné krajiny (Frantál, Kučera 2009; Frantál, Kunc 2010
a 2011).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
266
I v České republice vznikly v uplynulém období některé solární elektrárny na brownfieldech
(například v rámci Jihomoravského kraje – viz Obr. 1 a Obr. 2), a to navzdory skutečnosti, že investoři
zde nebyli k realizaci projektů tohoto typu motivováni státem žádným systematickým způsobem,
podobně jako tomu bylo například v sousedním Německu, kde výkupní ceny energie z alternativních
zdrojů jsou odstupňovány podle toho, zda je elektrárna umístněná na střeše domu, na zemědělské půdě
či na těžce využitelných pozemcích typu brownfields či kontaminovaných ploch. Bohužel
v podmínkách České republiky byly solární elektrárny na brownfields podporovány úplně identickým
způsobem jako projekty na greenfields, a proto většina dosavadních projektů solárních elektráren byla
realizována na greenfields, kde nebylo nutné realizovat nákladná a komplikovaná sanační opatření či
opatření vedoucí ke zpevnění podloží, tak jako je to časté v případě projektů na brownfields.
Pravděpodobně zejména z tohoto důvodu počet brownfields, která jsou využívány pro potřeby solární
energetiky, zůstal v České republice ve srovnání s Německem na relativně velmi nízké úrovni a
zkoumaná problematika dosud nevyvolala ani žádný větší zájem mezi odbornou či laickou veřejností.
Předkládaný příspěvek by rád inicioval intenzivnější diskuzi na dané téma i v našich podmínkách, ve
kterých nepříliš optimální nastavení dotačních politik v nedávné době umožnilo neregulovatelný
nárůst solárních elektráren, jejichž prostorová distribuce není v souladu s přírodními předpoklady (viz
Obr. 3 a Obr. 4).
Obr. 1 a 2: Solární elektrárna v lokalitě bývalého cukrovaru ve Slavkově (vlevo) a solární
elektrárna na místě částečně odtěžené haldy v Oslavanech (vpravo)
Zdroj: Kunc J.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
267
Obr. 3: Kapacita a lokalizace solárních elektráren s výkonem nad 1 MWp na území České republiky
k 31. 12. 2011
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ), ČHMÚ; vlastní zpracování
Obr. 4: Kapacita a lokalizace solárních elektráren na území České republiky k 31. 12. 2011
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ), ČHMÚ; vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
268
2. Cíl a metody
Cílem příspěvku je identifikovat hlavní problémy a překážky, které byli nuceni v rámci České
republiky řešit investoři, kteří v našich podmínkách v minulosti realizovali projekty výstavby
solárních elektráren na brownfields. Kvalitativní výzkum byl realizován ve třetím čtvrtletí roku 2012
prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se sedmi zástupci společností, které v minulosti
úspěšně realizovali projekty solárních elektráren v lokalitách tzv. brownfields na území České
republiky. V rámci zkoumaného vzorku 7 realizovaných projektů se jednalo o dva brownfields, které
byly využity v minulosti pro těžbu surovin, dva brownfields, které sloužily původně průmyslovým
účelům, dva brownfields s původním zemědělským využitím a jednu skládku. Následující výsledky
jsou samozřejmě diskutovány s ohledem na přání respondentů anonymním způsobem – to znamená
bez uvedení konkrétních osob a lokalit.
3. Hlavní výsledky výzkumu
Úvodní část rozhovoru se snažila identifikovat důvody, proč se investoři rozhodli investovat finanční
prostředky do výstavby solární elektrárny právě na brownfields a nikoli na greenfields. Tři investoři
zdůraznili vhodnost pozemku z hlediska jeho technických parametrů (např. sklonitost, stav podloží
apod.), další dva zdůraznili jasné vlastnické vztahy v tom smyslu, že pozemek bylo možné snadno a
rychle koupit, neboť zde byl pouze velmi omezený počet vlastníků, se kterými se bylo možné snadno
domluvit. Jeden z investorů, který vlastnil pozemek již před boomem solárních elektráren v období let
2007 – 2009, se rozhodl využít příležitost a výstavba solární elektrárny se mu jevila jako optimální
řešení na ekonomické zhodnocení pozemku. Zajímavé je, že jeden z investorů se rozhodl upřednostnit
realizaci na brownfields oproti greenfields z důvodu ekologického smýšlení firmy, i když by byla
finančně méně náročná výstavba na greenfields. V další části rozhovoru se pozornost zaměřila na
odhad, jakým způsobem by byl brownfield využíván, pokud by zde nedošlo k realizaci projektu na
výstavbu solární elektrárny. Většina dotazovaných osob se shodla na tom, že brownfields byly obtížně
komerčně využitelné jiným způsobem, neboť se nacházely na okrajích sídel nebo úplně mimo sídelní
strukturu. Pokud by tedy nebyly využity pro potřeby solární energetiky, pak by pravděpodobně buď
úplně chátraly, nebo by byly využity z malé části provizorně bez větších regeneračních zásahů
(aktivity typu vrakoviště apod.).
Respondenti se dále vyjadřovali k překážkám, které bylo nutné překonat v souvislosti s realizací
projektů. Respondenti zdůraznili nejen očekávatelné technické překážky (např. vyrovnání a fixace
podloží, demolice zchátralých budov, likvidace nebezpečného odpadu, likvidace náletů, neboť
pozemek byl dlouhou dobu nevyužíván apod.), ale i administrativní překážky typu, že například
pozemky zemědělských brownfields (např. bývalých areálů živočišné výroby v rámci někdejších JZD)
jsou stále evidovány v rámci zemědělského půdního fondu a jejich ceny jsou neadekvátní s ohledem
na skutečnost, že se jedná o problematické deprimované areály s možným výskytem různých zátěží.
Čtyři zástupci firem, které realizovali kromě projektu na brownfields, i další projekty solárních
elektráren na greenfields, konstatovali, že výstavba solárních elektráren na greenfields je
v podmínkách České republiky oproti realizaci projektů na brownfields podstatným způsobem
jednoduší a finančně méně náročná, a to zejména z toho důvodu, že není nutné investovat do složitých
sanačních prací. Část respondentů za překážky rozvoje solární energetiky na brownfieldech označila i
předem negativní postoj části úředníků, kteří v mnoha případech odmítají udělit potřebná povolení k
realizaci projektů s tím, že nerozlišují, zda solární elektrárna má stát na zemědělském půdním fondu či
v lokalitě tzv. brownfields.
Další z tematických okruhů se věnoval dopadům realizovaných projektů na lokální rozvoj a vztahu
místních obyvatel k projektům. V šesti případech byl pozemek přímo ve vlastnictví investora a pouze
v jednom případě se jednalo o pozemek pronajatý od obce, ze kterého obci plynou finanční prostředky
za pronájem. Počet pracovních příležitostí vytvořených v souvislosti s provozem solárních elektráren
v 7 studovaných lokalitách byl minimální, neboť tento způsob získávání energie není v současnosti
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
269
příliš náročný z hlediska nároků na počet obsluhujících pracovníků (aktivity typu pravidelných kontrol
či občasného sečení travních porostů). Vztah místních obyvatel k projektům solárních elektráren na
brownfields je velmi různorodý – na jedné straně v případech, kdy byly solární panely instalovány
mimo vlastní sídelní strukturu, tak byly projekty přijaty místní veřejnosti bez problémů, zatímco
v případech, kdy solární elektrárny vznikly v těsné blízkosti sídelních struktur, tyto projekty vzbudily
nevoli části veřejnosti, přičemž argument, že se jedná o využití pozemků, u kterých není momentálně
reálné žádné jiné přiměřené uplatnění, kritiky z řad místní veřejnosti nepřesvědčil. Kritické lokální
hodnocení může souviset i se spíše převažujícím negativním hodnocením solární energetiky v rámci
České republiky obecně, které je podporováno některými medii i politiky (viz například Přibil 2013).
Poslední část rozhovoru se týkala možných opatření, která by v budoucnu mohla napomoci
k intenzivnějšímu využití brownfields v oblasti rozvoje solární energetiky v ČR. Většina respondentů
vyjádřila názor, že problematika úzce souvisí se státní podporou, která v České republice je dosti
nepředvídatelná. Zatímco v období do konce roku 2009 chyby v legislativě a v nastavení podmínek
systému umožnily boom solárních elektráren, které byly v drtivé většině případů vystavěny na
greenfields, tak následně od roku 2010 došlo k faktickému stop stavu, kdy jsou fakticky povolovány
pouze střešní instalace malých solárních elektráren s výkonem do 30 kW. Většina respondentů
projevila detailní znalost situace v Německu a podle jejich názoru by situaci v České republice mohlo
napomoci přijetí podobných nástrojů, jaké už v sousední zemi fungují. V tomto kontextu někteří
respondenti byli poměrně kritičtí, a za hlavní problém označili skutečnost, že Česká republika nemá
žádnou energetickou strategii na další období a velkým problémem je dále mimo jiné i monopolní
postavení společnosti ČEZ. Podle názoru většiny z dotazovaných zástupců firem je rozvoj solární
energetiky na brownfieldech na území ČR při současném nastavení podmínek prakticky nemožný.
4. Závěr
V nedávné době proběhl v České republice dynamický rozvoj výstavby solárních elektráren, který se
odehrál v převážné míře na tzv. greenfields – podle Dvořák et al (2012) celkem 90 % nově vzniklých
solárních elektráren bylo vytvořeno na zemědělské půdě o rozloze přibližně 2000 hektarů. Některé
z uskutečněných projektů byly kritizovány v médiích, a to z nejrůznějších důvodů – například kvůli
výši vynaložených nákladů a velikosti projektu (např. solární elektrárna Amun.Re v lokalitě RalskoMimoň
– viz Býma 2011) či kvůli kontroverzní lokalizaci vlastního projektu (například solární
elektrárna Mostkovice byly vystavěna v těsné blízkosti hřbitova – viz Havlík 2010). Mediální obraz
sluneční energetiky byl dále zhoršován články, které zdůrazňovaly, že rozvoj sluneční energetiky je
příčinou zvyšujících se cen elektřiny pro koncové odběratele z řad domácností i firem (např. Klímová
a Farghali 2010). V této souvislosti se kritice přidali i někteří představitelé exekutivy – například
premiér vlády České republiky označil skupiny podnikatelů z oblasti solárního byznysu za tzv.
„solární barony“ a tvrdě tuto skupinu podnikatelů zkritizoval (Wirnitzer, Hron 2013).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
270
Obr. 5: Příklad solární elektrárny umístněné na střechách budov z městské části Brno-sever (v
pozadí Divišova čtvrť a sídliště Lesná)
Zdroj: Klusáček P.
Bohužel výše uvedená kritika vyvolala mezi veřejností na území České republiky v současnosti
převažující negativní obraz solární energetiky. Je jasné, že tento obraz mohl být mnohem pozitivnější,
pokud by kompetentní orgány postupovaly podobně jako v Německu, kde byly více podporovány
projekty solární energetiky na střešních konstrukcích či projekty na brownfields a nejméně byly
výhodné projekty na greenfields. Navzdory skutečnosti, že Česká republika fakticky nepodporovala
rozvoj solární energetiky na brownfields, tak i na našem území vznikly některé projekty, které využily
brownfields pro instalaci solárních panelů. Provedený průzkum s představiteli několika firem, které
realizovaly takové typy projekty, ukázal, že jejich aktivita byla motivována individuální vhodností
jednotlivých pozemků pro daný typ výstavby a v některých případech i snahou firmy o budování
image šetrného k ochraně životního prostředí. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že je velká škoda,
že tento způsob využití brownfields nebyl systematicky podpořen i ze strany kompetentních státních
orgánů, což mohlo napomoci k opětovnému využití brownfields v lokalitách, které mají nízký
komerční potenciál rozvoje. Pokud se někdy v budoucnu kompetentní orgány České republiky opět
rozhodnou intenzivněji podpořit další rozvoj solární energetiky, tak by bylo žádoucí, aby výkupní
ceny elektřiny z těchto zdrojů a případně další dotace (např. typu zelených bonusů) byly důsledně
odstupňovány podle toho, zda se jedná o projekty instalované na střechách či stěnách budov (Obr. 5),
či o projekty na brownfields či na greenfields, zda v rámci projektů na zemědělské půdě je snaha o
druhotné využití pro zemědělské účely (např. chov ovcí) apod.
Literatura
[1] Brownfields regeneration in the South Moravian Region. [online] 2011. Dostupné z:
<http://data.rrajm.quonia.cz/brownfieldy/publikace/2.brownfields_regeneration_in_the_south_m
oravian_region-case_studies.pdf>.
[2] BÝMA, P. ČEZ mohl na solárních elektrárnách v Ralsku ušetřit miliardu. Neudělal to. 2011.
[online] 2011. Dostupné z: <http://byznys.ihned.cz/2-52410830-J07000_d-f9>.
[3] CETKOVSKÝ, S, FRANTÁL, B., ŠTEKL, J., et al. Větrná energie v České republice:
hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí.
Studia Geographica, 2010, 101. Ústav geoniky AV ČR, Brno, 209.
[4] DVOŘÁK, P., FRANTÁL, B., MARTINÁT, S., HORST D. V. KLUSÁČEK, P. Impact of solar
plant on landscape: case of the Czech Republic. New York, AAG Meeting, 2012, Dostupné z:
<http://meridian.aag.org/callforpapers/program/SessionDetail.cfm?SessionID=14280>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
271
[5] FERBER, U. (ed.). Sustainable Brownfields Regeneration CABERNET network report.
Nottingham University of Nottingham, 2006.
[6] FRANTÁL, B., KUČERA, P. Impacts of the operation of wind turbines as perceived by residents
in concerned areas. Moravian Geographical Reports, 2009, 17, 2: 35-45.
[7] FRANTÁL, B., KUNC, J. Wind turbines in tourist landscape: Czech experience. Annals of
Tourism Research, 2011, 38, 2: 499-519.
[8] FRANTÁL, B., KUNC, J. Factors of the uneven regional development of wind energy projects
(a case of the Czech Republic). Geografický Časopis / Geographical Journal, 2010, 62, 3: 183-
201.
[9] HAVLÍK, R. Elektrárna u hřbitova je zrůdnost, tvrdí mostkovičtí [online]. 2010. Dostupné z:
<http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/mostkovicti-elektrarna-uhrbitova-je-zrudnost.html>.
[10]KLÍMOVÁ, J., FARGHALI, H. Česko prožívá solární šílenství. Elektřina zdraží o 22 procent
[online]. 2010. Dostupné z: <http://ekonomika.idnes.cz/cesko-proziva-solarni-silenstvi-elektrina-
zdrazi-o-22-procent-pun-/ekonomika.aspx?c=A100827_213556_ekonomika_iky>.
[11]KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E. The post-industrial
landscape in relation to local self-government in the Czech Republic. Moravian Geographical
Reports, 2011, 19, 4: 12-28.
[12]KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KUNC, J., OSMAN, R., FRANTÁL, B.
Regeneration of agricultural brownfields in the Czech Republic - Case study of the South
Moravian Region. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae
Brunensis, 2013, 61, 2: 549—561.
[13]Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. Ministerstvo průmyslu a
obchodu ČR, Praha, 2010, 97.
[14]Národní strategie regenerace brownfieldů [online]. 2008. Dostupné z:
<http://www.czechinvest.org/data/files/strategie-regenerace-vlada-1079.pdf>.
[15]NAVRÁTIL, J., PÍCHA, K., HŘEBCOVÁ, J. The importance of historical monuments for
domestics tourists: The case of South- Western Bohemia (Czech Republic). Moravian
Geographical Reports, 2010, 18, 1: 45-61.
[16]PŘIBIL. Solární baroni [online]. 2013. Dostupné z:
<http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/solarni-baroni_261956.html>.
[17]RIBEIRO, L. Waste to watts: A “brightfield” installation has the potential to bring renewed life
to a brownfield site. Refocus, Volume 8, Issue 2, March–April 2007, pp. 46-49. DOI:
10.1016/S1471-0846(07)70050-1.
[18]ADELAJA, S., SHAW, J., BEYEA, W., MCKEOWN, J. D. CH. Renewable energy potential on
brownfields sites: A case study of Michigan. Energy Policy, 2010, 38, 7021-7030
[19]Solarparks auf Brachflächen in Thüringen [online]. 2010. Dostupné z: <http://www.leg-
thueringen.de/fileadmin/www/downloads/Studien/solarparks_auf_brachflaechen.pdf>.
[20]Vyhledávací studie [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2007. Dostupné z:
<http://www.czechinvest.org/data/files/nsb-595.pdf >.
[21]WIRNITZER, J., HRON, M. Nečas vyhlásil boj „solárníkům“. Jsou agresivní a na nic nehledí,
řekl. [online]. 2013. Dostupné z: <http://ekonomika.idnes.cz/kritika-petra-necase-k-fotovoltaice-
dbm-/ekonomika.aspx?c=A130217_134201_ekonomika_hro>.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu OPVK pod názvem „Energetika v krajině: inovace,
dynamizace a internacionalizace výzkumu“ (CZ.1.07/2.3.00/20.0025).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
272
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-33
GLOBÁLNÍ TRENDY A NOVÉ REGIONÁLNÍ VÝZVY V
ROZVOJI VĚTRNÉ ENERGETIKY NA PŘÍKLADU MEXIKA
GLOBAL TRENDS AND NEW REGIONAL CHALLENGES FOR WIND
ENERGY DEVELOPMENT ON EXAMPLE OF MEXICO
MGR. STANISLAV CETKOVSKÝ
Oddělení Environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR, v.v.i.
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics, Academy of Sciences of the CR
 Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: cetkovsky@geonika.cz
Anotace
Příspěvek se zamýšlí na trendy v investicích do větrné energetiky a analyzuje regionální rozdíly ve
světě. Zatímco v tradičních zemích jako je Evropa, Severní Amerika, Čína dochází k poklesu růstu
nových instalací, tak naopak rostou investice v rozvojových zemích. To je důvod, proč se řada
investorů a energetických utilit ohlíží po nových trzích. Jednou z nejrychleji rostoucích zemí z pohledu
větrné energetiky je Mexiko. Její rozvoj může být velkou příležitostí pro periferní aridní oblasti
severních států Mexika, kde už neplatí, že by byl závislý na výkupních cenách.
Klíčová slova
větrná energie, regionální rozvoj, trend, Mexiko
Annotation
Presented contribution gives an overview about recent trends in the wind energy development. For
traditional countries with a big install capacity in wind energy, e.g. Europe, USA, China is typical
nowadays limited opportunity for next wind energy investment, which is the reason why many
investors and energy utilities are looking for new markets. Mexico seems to be a region with a great
potential. Wind energy development could bring an opportunity for peripheral regions. It is no more
valid that investment to wind energy is dependent on feed-in tariffs.
Key words
wind energy, regional development, trend, Mexico
JEL classification: O2
Úvod
Celosvětový instalovaný výkon ve větrné energii rekordně vzrostl v roce 2012 o rekordních téměř 45
(gigawattů) GW nových zařízení, což je 10% nárůst oproti přírůstku v roce 2011 a globální
instalovaný výkon se tak zvýšil o zhruba 19% na 282,6 GW (GWEC 2013). Ukončení daňové úlevy v
USA ke konci roku 2012 vnímala řada investorů jako poslední možnost, takže díky tomu bylo
připojeno přes 13,1 GW nové kapacity větrné energie v roce 2012 (GWEC 2013). Čína postavila v
roce 2012 téměř 13 GW nových větrných kapacit což je výrazný pokles za poslední tři roky;
zpomalení zaznamenala i Indie - další velký hráč ve větrné energetice - kde je nárůst o 2,3 GW na
18,4 GW (GWEC 2013). V roce 2013 se však předpokládá výrazné zpomalení tempa růstu výstavby
nových větrných elektráren, GWEC (2013) předpokládá o 11%, tj. těsně před 40 GW. Zajímavé je
však analyzovat, které regiony zpomalují a které naopak zrychlují.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
273
Obr. 1: Desítka států s největším přírůstkem větrných elektráren v roce 2012 dle instalovaného
výkonu (GW)
Zdroj: GWEC 2013.
1. globální trendy a regionální rozdíly
Výstavba nových zdrojů energie je dána atraktivitou pro potenciální investory, čili kombinací rizika a
výnosu z investice (nejčastější indikátory výnosu se prezentují v podobě tzv. vnitřního výnosového
procenta – IRR - internal rate of return, nebo tzv. čisté současné hodnoty – NPV - net present value).
Z ekonomických faktorů tuto atraktivitu ovlivňuje zejména cena elektrické energie na trhu a výrobní
náklady jednotlivých zdrojů na produkci jednotky elektrické energie. V Evropě je dnes typický
dramatický pokles ceny silové elektrické energie (v roce 2012 klesla cena o 12,8% oproti roku 2011 zdroj
ERÚ) a rovněž pokles podpory pro zelené zdroje. Pro koncové zákazníky však cena neklesá,
protože ruku v ruce s poklesem silové elektrické energie jde nárůst podpůrných služeb, v důsledku
podpory obnovitelných zdrojů a s tím související nutnosti sofistikovanějších podpůrných služeb a
rozsáhlých investic do infrastruktury. Pokles silové elektrické energie je dnes dán zejména těmito
faktory:
 Vývojem na uhelném a trhu s emisními povolenkami. Ceny obou komodit klesají - u uhlí
je pokles způsoben kvůli rostoucí nabídce a spíše stagnující poptávce; cena povolenky
zůstává nízko kvůli jejímu přebytku na trhu, resp. regulatorní nejistotě a poklesem
průmyslové výroby;
 Dostatkem elektrické energie na trhu v důsledku probíhající výstavbě nových zdrojů,
zejména obnovitelných, a stagnující poptávce.
Tyto makroekonomické podmínky prakticky znemožňují výstavbu těch nových zdrojů, které nemají
zajištěn odběr (v podobě např. dlouhodobých kontraktů – tzv. off-take) nebo zvýhodnění v podobě
povinné výkupní ceny (feed-in tariff) či zelených bonusů (green certificate). Jako pokus o ekonomické
harakiri tak může působit snaha v těchto podmínkách postavit nový jaderný zdroj v Temelíně. Tento
trend však ovlivňuje v Evropě investice nejen do konvenčních zdrojů, ale i do nových obnovitelných
zdrojů.
Evropa a Spojené Státy Americké mají za sebou bezprecedentní růst větrné energetiky. V poslední
době je však tento růst přibrzděn faktory popsanými výše, zejména snižováním podpory v důsledku
rozpočtových škrtů a nejistotou na energetickém trhu. Na druhé straně, však řada rozvojových zemí
přijímá podpůrná opatření pro nastartování růstu obnovitelných zdrojů. To je jeden z faktorů, proč v
roce 2010 poprvé investice do obnovitelných zdrojů v rozvojových zemích (72 mld. USD) převýšily
29,30%
28,90%
5,40%
5,20%
4,20%
2,80%
2,50%
2,40%
2,10%
2,10%
15,00%
USA (+13,12 GW)
Čína (+12,96 GW)
Německo (+2,41 GW)
Indie (+2,33 GW)
Velká Británie (+1,89 GW)
Itálie (+1,27 GW)
Španělsko (+1,12 GW)
Brazílie (+1,07 GW)
Kanada (+0,93 GW)
Rumunsko (+0,92 GW)
Ostatní (+6,73 GW)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
274
investice rozvinutých zemí (70 mld. USD) (Markey et al. 2012). Boom růstu větrných elektráren se
tak přesouvá z tradičních trhů jako EU, USA a Číny do Střední a Jižní Ameriky, Jižní Afriky, a
dalších států druhého a třetího světa.
V řadě tradičních evropských zemí s masivním rozvojem větrné energetiky v minulých letech došlo k
výraznému omezení nových instalací. Typickým příkladem poklesu je Španělsko. Další tradiční stát –
Německo – má již většinu příhodných suchozemských (on-shore) lokalit obsazených a soustřeďuje se
na mořské (off-shore) větrné farmy, případně umisťuje nové suchozemské elektrárny do lesů. Cestou
off-shore se vydává i Velká Británie. Avšak, mořské větrné projekty jsou výrazně dražší a
technologicky náročnější než suchozemské. V regionu středo-východní Evropy patří mezi
nejzajímavější trhy z hlediska IRR a NPV Rumunsko a Polsko. I tyto státy, však uvažují o omezení
podpory pro nové instalace. Nelze samozřejmě tvrdit, že by se růst nových instalací větrných
elektráren v Evropě a USA zastavil, minimálně se však od minulých let zpomalil.
Podobná situace jako v Evropě je v USA. Štědrá politika americké vlády v minulých letech, jako např.
grantové programy, daňové úlevy, garantované půjčky atp., pro nové zdroje větrných elektráren, vedla
k masivnímu růstu. Většina těchto prorůstových opatření však byla omezena koncem roku 2012.
Přestože cena energie z větrných elektráren klesá a za určitých podmínek může být teoreticky
konkurenceschopná bez dodatečné podpory, tak přesto dochází k výraznému zpomalení výstavby
těchto nových zdrojů. Je proto logické, že se řada velkých investorů poohlíží po nových trzích.
Příkladem je jedna z největších světových energetických utilit, španělská Iberdrola, která postupně
vyprodává svoje evropské portfolio větrných parků (v provozu i ve fázi developmentu), aby získala
prostředky na expanzi do Latinské Ameriky. Tento trend následují i další velcí hráči. Je rozvoj větrné
energie v těchto zemích perspektivní? Může být příležitostí pro periferní a ekonomicky zaostalé
regiony? Zkusíme si odpovědět na příkladu státu s obrovským potenciálem růstu větrné energie –
Mexika.
2. větrná energie jako příležitost pro periferní regiony Mexika
Hnací silou růstu obnovitelných zdrojů v rozvojových zemích je jednak snaha omezit závislost na
dovozu ropy, a dále snaha snížit emise a naplnit závazek daný Kjótským protokolem. Mezi současné
lídry v růstu větrné energie patří např. Indie, Turecko, Maroko, Jižní Afrika, Brazílie. Dalším
příkladem země, která má řadu lokalit s excelentními větrnými podmínkami, solidní infrastrukturu a
vhodně nastavené tržní podmínky, je Mexiko.
Hernández-Escobedo et al. (2010) analyzovali data desetiminutových průměrů rychlostí a směrů větru
mezi lety 2000 a 2008 na 133 automatických meteorologických stanic po celé zemi. Jejich výsledky
ukazují, že 25 z 31 států Mexika má solidní potenciál pro využití energie větru. Spolu se státem
Oaxaca patří mezi největrnější regiony zejména aridní oblasti v severní části Mexika (od státu Baja
California až po Tamaulipas). Vysoká větrnost je dána rozdílnou teplotou mezi Tichým a Atlantským
oceánem, proto zde dochází k efektu tzv. větrných tunelů – silné větrné proudy vanou skrz sedla v
horských masívech Sierry Madre (Asmussen 2012).
Mexická vláda si je větrného potenciálu vědoma a učinila závazek zahrnout větrnou energii do své
energetické koncepce, jejímž cílem je snížit závislost na fosilních palivech pro výrobu elektřiny, a tím
snížit emise ekologicky škodlivých plynů (Cancino-Solórzano et al. 2011). Plán je pokrýt spotřebu z
15% větrnými elektrárnami do roku 2020 (Garcia 2012). Forma podpory větrné energie se však liší od
evropských modelů založených na výkupních cenách. Je postavená na daňových úlevách. Typický
podnikatelský model funguje tak, že developer nasmlouvá ve fázi přípravy tzv. PPA - power purchase
agreement - se subjektem, který se zaváže vyrobenou elektrickou energii dlouhodobě odebírat v
určitém množství za předem stanovenou cenu – tzv. off-take. Tento daňový subjekt neboli sponzor, má
nárok na 100% odpočet investované částky ze základu daně z příjmu (KPMG 2012). Dle Barclays
Capital (Garcia 2012) se pohybuje výnosové procento investic do větrné energie (IRR) v Mexiku
kolem 10%, což je více než např. v západní Evropě. Příkladem významného off-takera v Mexiku je
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
275
nadnárodní retailový kolos Walmart, který v zde pokrývá spotřebu pro svých 348 obchodních domů ze
17% z větrných elektráren (Del Franco 2013).
Mexiko investovalo v posledních letech masivní částky do rozvoje infrastruktury, zejména do posílení
přenosové a distribuční soustavy. Spolu s nízkou hustotou zalidnění a minimálními environmentálními
a land-use konflikty tak skýtá řada lokalit slibný potenciál. Projekty se zajištěným přístupem do sítě,
stavebním povolením, měřením větru s výpočtem předpokládané produkce dle standardů IEC1
a s
nasmlouvaným off-takerem jsou financovatelné i bez garantované výkupní ceny. Obr. 2 ukazuje, že
Mexiko v roce 2012 více než zdvojnásobilo instalovaný výkon větrných a kapacita tak překračuje 1.3
GW.
Obr. 2: Vývoj instalované kapacity větrných elektráren v Mexiku do 31.12. 2012 (MW)
Zdroj: GWEC 2013.
Pro chudé periferní regiony severního Mexika představuje rozvoj větrné energie značný ekonomický
potenciál. Zajímavý finanční přínos může přinést rozvoj větrných elektráren vlastníkům půdy. Kromě
jednotlivců zde vlastní půdu i družstva – tzv. ejidos2
- jakási obdoba Izraelských kibuců. V aridních
oblastech Sierra Madre se zaměřují na chov skotu a pěstování agáve. Vzhledem k nepříznivým
přírodním podmínkám je třeba na 1 kus hovězího dobytka minimálně 10 hektarů plochy půdy.
Družstva tak hospodaří na relativně velkých plochách a případná výstavba větrných elektráren jejich
činnost nijak neovlivní. Finanční příjem z pronájmu půdy by tak přinesl vlastníkům půdy významné
finanční prostředky. Kromě nesporného pozitivního vlivu – např. zaplacení dětem studium,
modernizace infrastruktury v obci – je však obava, že by příliv peněz z větrných elektráren mohl vést
k likvidaci zdejšího tradičního způsobu života. Jedním z velkých rizik může být pro tyto investice
fakt, že se v posledních letech vyhrocuje bezpečnostní situace v souvislosti s narůstajícím vlivem
drogových kartelů, které se zaměřují na dodávku kokainu pro nenasytný trh v USA. Kartely nebojují
jen s armádou a policií, ale rovněž mezi sebou a některé styčné oblasti tak připomínají válečnou zónu.
Tento fenomén značně škodí nejen místní ekonomice, ale rovněž investičním záměrům, včetně
výstavby větrných elektráren.
Závěr
Rok 2012 byl rekordním co do nově postavených větrných elektráren. Velmi výrazně dominovaly
USA (+13.2 GW) a Čína (+12,9 GW). Rok 2013 bude z tohoto pohledu určitě horším, zejména proto,
1
IEC - International Electrotechnical Commission (Mezinárodní elektrotechnická komise) je světová organizace, která
vypracovává a publikuje mezinárodní normy pro elektrotechniku, elektroniku, sdělovací techniku a příbuzné obory.
2
Ejido, nebo družstevní farmový pozemek, vznikl přerozdělováním velkých parcel v rámci pozemkové reformy. Principem
je, že skupina vesničanů požádala vládu o využití pozemku s právem jej obdělávat, a to buď kolektivním způsobem, nebo
prostřednictvím vyčlenění dílčích parcel. Ejidatarios neboli rovnocenní členové družstva nemají právo pozemek prodávat
nebo zastavovat, avšak větrné elektrárny zde mohou byt s jejich souhlasem postaveny, pokud je schválena změna územního
plánu.
0
200
400
600
800
1000
1200
1400
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
276
že tempo růstu nových zdrojů poklesne jednoznačně v USA, kde byla zrušena většina podpůrných
nástrojů, ale i v Číně a Evropě. Relativní růst si však zachová či zvýší řada zemí druhého a třetího
světa, zejména Latinská Amerika. Mezi lídry sem patří trojka Brazílie, Chile a Mexiko. Mexiko má
výborný potenciál daný rozvojem infrastruktury i v periferních oblastech, dostatečných větrným
potenciálem a podpůrnými nástroji v podobě daňových úlev pro odběratele zelené elektřiny. Díky
rozvoji větrné energie se předpokládá příliv investic i do chudých periferních oblastí, např. států
severního Mexika. Část půdy je zde ve vlastnictví družstev - ejidos, pro něž tyto investice představují
naději na modernizaci infrastruktury a zlepšení kvality života.
Literatura
[1] ASMUSSEN, H. Markets of the future. Sun & Wind Energy, 2012, No. 12, p. 80-81.
[2] CANCINO-SOLÓRZANO, Y., GUTIÉRREZ-TRASHORRAS, A., J., XIBERTA-BERNAT, J.
Current state of wind energy in Mexico, achievements and perspectives. Renewable and
Sustainable Energy Reviews, 2011, Vol. 15, no. 8, p. 3552-3557.
[3] DEL FRANCO, M. Welcome To Walmart: Wind Energy Is Key Part Of Retailer´s Plans. North
America Wind Power. [online]. 2013. [cit. 30.4.2013]. Dostupné z:
<http://www.nawindpower.com/e107_plugins/content/content.php?content.11278>.
[4] GARCIA, D., A. Mexican wind energy boom plays out on gusty shores [online]. Reuters, 2012.
[cit. 30.4.2013]. Dostupné z: <http://www.reuters.com/article/2012/05/14/us-mexico-wind-
idUSBRE84D05P20120514>.
[5] GWEC. Global Wind Report - Annual Market Update 2012 [online]. 2013. [cit. 30.4.2013]
Dostupné z: <http://www.gwec.net/wp-
content/uploads/2012/06/Annual_report_2012_LowRes.pdf>.
[6] HERNÁNDEZ-ESCOBEDO, Q., MANZANO-AGUGLIARO, F., ZAPATA-SIERRA, A. The
wind power of Mexico. Renewable and Sustainable Energy Reviews, 2010, Vol. 14, no. 9, p.
2830-2840.
[7] KPMG. Tax Incentives for Renewable Energy 2012 [online]. 2012. [cit. 30.4.2013]. Dostupné z:
<http://www.kpmg.com/Global/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/taxes-
incentives-renewable-energy-2012v3.pdf>.
[8] MARKEY, D., BYRNE, T. P. New market opportunities, outlook, risk, financing and policy in
emerging markets. Renewable Energy World, 2012, vol. 15, no. 6, p. 22-27.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu ESF OP CZ.1.07/2.3.00/20.0025 - ENGELA - Energy
landscapes: innovation, development and internationalization of research.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
277
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-34
DIVERGENTNÍ TRENDY V ZEMĚDĚLSTVÍ A V SEKTORU
BIOPLYNOVÝCH STANIC V ČESKÉ REPUBLICE:
PŘÍLEŽITOST NEBO HROZBA?
DIVERGENT TRENDS IN AGRICULTURE AND IN SECTOR OF
ANAEROBIC DIGESTION PLANTS IN THE CZECH REPUBLIC:
OPPORTUNITY OR THREAT?
MGR. PETR DVOŘÁK, PH.D. 1
MGR. STANISLAV MARTINÁT 1
MGR. PETR KLUSÁČEK, PH.D. 1
DRS. DAN VAN DER HORST, PH.D. 1
RNDR. JOSEF NAVRÁTIL, PH.D. 2
MGR. MARIÁN KULLA, PH.D. 3
1
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR
1
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics, Academy of Sciences of the CR
 Studentská 1768, 708 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: dvorak@geonika.cz, martinat@geonika.cz, klusacek@geonika.cz, d.vanderhorst@bham.ac.uk
2
Zemědělská fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
2
Faculty of Agriculture
University of South Bohemia in České Budějovice
 Studentská 13, 370 05 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: josefnav@gmail.com
3
Ústav geografie
Prírodovedecká fakulta
Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach
3
Department of Geography
Faculty of Science
University of Pavol Jozef Safarik in Kosice
 Jesenná 5, 040 01 Košice, Slovak Republic
E-mail marian.kulla@upjs.sk
Anotace
Obnovitelné zdroje energie a jejich podpora je v České republice široce diskutovaným tématem, které
budí emoce na škále od souhlasu až po naprosté odmítání. Nicméně právě podpora z národních i
evropských zdrojů je faktorem, který nejvýznamněji ovlivnil dynamický rozvoj tohoto sektoru
v poslední dekádě. Bioplynové stanice jsou jednou z variant zařízení na výrobu obnovitelných zdrojů
energie, která vedle solárních elektráren zaznamenala v posledních letech nejvýznamnější růst svých
kapacit. Předkládaný příspěvek si klade za cíl nejprve analyzovat samotný fenomén bioplynových
stanic, jeho legislativní, strategickou podporu, podpůrné finanční nástroje, jednotlivé typy stanic a
dále analyzovat na základě dostupných statistických dat prostorové rozmístění jednoho z jejich typů, a
to zemědělských bioplynových stanic. Na základě srovnání dat o bioplynu a dat o zemědělské výrobě
jsou vyvozovány základní konsekvence mezi propady zemědělské výroby v regionech České republiky
a nárůsty počtů a instalovaných výkonů zemědělských bioplynových stanic. Krátce je rovněž
analyzována struktura osevních ploch a intenzita chovů hospodářských zvířat a jejich souvislosti
s rozmístěním zemědělských bioplynových stanic. Lze konstatovat, že zemědělské bioplynové stanice
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
278
mají stále rostoucí vliv na strukturu osevních ploch zemědělství České republiky a jsou veřejností i
samotnými zemědělci více považovány za alternativní zdroj příjmů než příspěvek k ochraně životního
prostředí, omezení produkce skleníkových plynů a změně klimatu.
Klíčová slova
bioplyn, zemědělství, Česká republika, prostorové rozmístění
Annotation
Renewable sources of energies and its support have been recently experiencing wide public debate in
the Czech Republic that varies from agreement to complete denial. Nevertheless support from national
and EU sources is factor that heavily influenced dynamic development of this sector in last decade.
Anaerobic digestion plants are one of options for production of renewable energies that have
experienced next to solar plants the most important increase of its installed capacities. This
contribution aim to firstly analyse phenomenon of anaerobic digestion plants, its legal, strategic
support, supporting financial incentives, individual types of such plants and secondly based on
available statistical data analyse spatial distribution of agricultural anaerobic digestion plants. On
basis of comparison of data for increasing biogas production and declining agriculture in regions of
the Czech Republic basic consequence are deduced. In context of spatial distribution of agricultural
anaerobic digestion plants structures of sowing areas and intensities of animal husbandry are shortly
discussed. We can conclude that agricultural anaerobic digestion plants have been increasingly
influencing structure of sowing areas of agriculture of the Czech Republic and such facilities are in
both agricultural sector and wide society perceived more as alternative source of income than
contribution to environment protection, limitations for greenhouse gases production and climate
change.
Key words
biogas, agriculture, Czech Republic, spatial differentiation
JEL classification: Q2
Úvod
Bioplynové stanice jsou v České republice fenoménem, který se v poslední dekádě stále více objevuje
jak v urbánním, tak především v rurálním prostoru. Zatímco v roce 2002 bylo evidováno pouze 11
instalací bioplynových stanic s celkovým výkonem 4,19 MW, aktuálně (2013) je takovýchto instalací
v České republice 481 o výkonu 363 MW. Nicméně v souvislosti se závazkem České republiky vůči
Evropské unii, který do roku 2020 předpokládá minimálně 13 % energie vyrobené z obnovitelných
zdrojů (Národní plán na podporu obnovitelných zdrojů energie, 2010), lze očekávat další významný
rozvoj tohoto sektoru energetiky. Aktuálně se bioplyn podílí na obnovitelných zdrojích energie 15,9 %
(2013), do konce této dekády je předpokládán nárůst na 24 % (cca 417 MW). Očekává se tedy, že
počet bioplynových stanic bude v tomto časovém horizontu (do roku 2020) pravděpodobně zvýšen o
přibližně 60-80 stanic a instalovaný výkon o dalších cca 15 % oproti dnešnímu stavu. Je však otázkou,
jakým způsobem a jakými prostředky či nástroji, prostřednictvím jakých kroků je možné, či lépe
řečeno vhodné, rozmístění i vlastní fungování bioplynových stanic či jejich parametry regulovat.
Tento příspěvek si klade za cíl nejprve analyzovat samotný fenomén bioplynových stanic, jeho
legislativní, strategickou podporu, podpůrné finanční nástroje, jednotlivé typy stanic a dále analyzovat
na základě dostupných statistických dat prostorové rozmístění jednoho z jejich typů, a to
zemědělských bioplynových stanic. Na základě srovnání dat o bioplynu a dat o zemědělské výrobě
jsou vyvozovány základní konsekvence mezi propady zemědělské výroby v regionech České
republiky a nárůsty počtů a instalovaných výkonů zemědělských bioplynových stanic. Krátce je
rovněž analyzována struktura osevních ploch a intenzita chovů hospodářských zvířat a jejich
souvislosti s rozmístěním zemědělských bioplynových stanic.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
279
1. Legislativní a strategické předpoklady pro rozvoj bioplynového sektoru
Legislativní a strategická opatření jsou základními předpoklady, jimiž je formován rozvoj
obnovitelných zdrojů v České republice. Právní úprava v oblasti energetiky je v České republice
tvořena třemi hlavními zákonnými předpisy - Zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a
výkonu státní správy v energetických odvětvích (též energetický zákon), který upravuje základní
podmínky pro podnikání a státní regulaci v elektroenergetice, plynárenství a teplárenství. Kromě
jiného se zabývá také licencemi pro výrobu elektřiny a zakotvuje právo přednostního připojení
výrobců elektrické energie a tepla z obnovitelných zdrojů k distribuční síti. Dále jde o Zákon č.
406/2000 Sb., o hospodaření energií, jež určuje pravidla pro efektivní a šetrné využívání energií
a energetických zdrojů.
Důležitým mezníkem pro historii podpory obnovitelných zdrojů v České republice bylo vydání
Zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (zákon o podpoře
využívání obnovitelných zdrojů), který upravuje v souladu se Směrnicí EU č. 2001/77/ES způsob
podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, neboť mezi jeho základní cíle patřilo zvýšit podíl
obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektrické energie v ČR na 8 % k roku 2010, což se díky
boomu solární energetiky podařilo, a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce
2010 (viz výše). Zákon stanovil povinnost provozovatelů přenosových, soustav přednostně připojit
výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, kteří splňují podmínky stanovené energetickým zákonem.
Zákon se také věnoval problematice podpory obnovitelných zdrojů prostřednictvím výkupních cen
elektřiny a zelených bonusů, které pak každoročně na základě svého cenového rozhodnutí vyhlašuje
Energetický regulační úřad (ERÚ).
Tento zákon byl k 1. lednu 2013 nahrazen Zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích
energie, který ho komplexně novelizuje. V tomto případě šlo o reakci na Směrnici EU č. 2009/28/ES a
z ní vzešlý Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie v České republice z roku 2010. Mezi
základní cíle tohoto zákona patří zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě energie v ČR na
13,5 % k roku 2020, nicméně současně má „zohlednit zájmy zákazníků na minimalizaci dopadů
podpory obnovitelných zdrojů na ceny energií pro zákazníky v ČR“ (§1 odstavec 2 písmeno d zákona
č. 165/2012 Sb.). Má tak v podstatě zamezit dalšímu nekontrolovatelnému růstu obnovitelných zdrojů
a tím i objemu jeho finanční podpory, neboť ten je součástí ceny elektrické energie pro koncového
zákazníka a neúměrně roste. Tento cíl je naplněn navázáním podpory výkupních cen pro obnovitelné
zdroje energie na cíle Národního akčního plánu pro obnovitelné zdroje energie (2010), který vyčísluje
instalovaný výkon jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů pro každý rok na období let 2010–2020.
Při dosažení tohoto ročního cíle nebude již zákonná povinnost nové zdroje podporovat formou
výkupních cen, či zeleného bonusu.
2. Podpora bioplynových stanic
Podpora výroby bioplynu jako obnovitelného zdroje energie je v podmínkách České republiky
realizována dvojím způsobem. Jednak podporou samotné výstavby bioplynových stanic, jednak
zajištěním výkupu elektrické energie, případně podporou kombinované výroby elektřiny a tepla
prostřednictvím garantovaných výkupních cen a zelených bonusů (tzv. feed-in tariff). Podpora
produkce bioplynu prostřednictvím feed-in tariffů je v České republice nastavena od roku 2002.
Každoročně je revidována, platí v daném roce pouze pro nové instalace, dřívějším zdrojům je pak
jejich původní výkupní cena valorizována. Od roku 2006, kdy vstoupil v platnost zákon č. 180/2005
Sb. je pak garantována i patnáctiletá návratnost investic do výstavby bioplynové stanice. Podporované
výkupní ceny elektrické energie a zelené bonusy pro zemědělské bioplynové stanice, které uvádí graf
1, nezaznamenaly tak významnou dynamiku jako u solární energetiky, jsou od roku 2009 v celku
stabilní a činí 4 120 Kč za 1MWh elektrické energie. Pouze v roce 2012 došlo ke snížení podpory pro
bioplynové stanice, které nesplňovaly dodatečné kritérium, a to využívání alespoň 10 % tepla
produkovaného v bioplynových stanicích jako vedlejší produkt při výrobě bioplynu. Tyto bioplynové
stanice se tak svou podporou dostaly na úroveň bioplynových stanic zpracovávajících odpady
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
280
(výkupní ceny elektrické energie 3 550 Kč/MWh a zelený bonus 2 500 Kč/MWh), která je obecně
v českých podmínkách nižší.
Graf 1: Vývoj výkupních cen elektrické energie a zelených bonusů pro zemědělské bioplynové
stanice v České republice v období 2005-2012 (v Kč/MWh).
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ), vlastní zpracování
Průměrné investiční náklady bioplynové stanice, které ve své studii uvádí Dvořáček (2009), se
pohybují pro zemědělské bioplynové stanice v hodnotě přibližně 100 tisíc Kč/kW instalovaného
výkonu. V případě bioplynové stanice zaměřené na zpracování odpadů jde o částku v rozmezí 200-
250 tisíc Kč/kW. Jejich rozdílná výše je dána odlišným charakterem použité technologie a
zpracovávaných surovin a obecně i zde platí ekonomický koncept úspor z rozsahu (economies of scale
– viz např. Krugman, 1980), kde platí, že čím má bioplynová stanice nižší instalovaný výkon, tím
vyšší jsou investiční náklady na jednotku kW.
Výstavba většiny provozovaných bioplynových stanic byla v České republice spolufinancována
z veřejných zdrojů. Hlavními zdroji byly prostředky z Programu rozvoje venkova České republiky
pod gescí Ministerstva zemědělství, dále pak Operační program Životní prostředí - prioritní osy 3:
Udržitelné využívání zdrojů energie (Ministerstvo životního prostředí) a Operační program Podnikání
a inovace - prioritní osa 3: Efektivní energie (Ministerstvo průmyslu a obchodu). Význam subvencí
pro bioplynový sektor je dobře patrný i z grafu 2, kde první výraznější nárůst počtu stanic spadá do
roku 2008, tedy do období realizace schválených projektů na výstavbu bioplynových stanic z první
výzvy Programu rozvoje venkova. Celkem bylo do roku 2012 z tohoto programu podpořeno 178
projektů částkou 3,147 miliard Kč (Diverzifikace činností nezemědělské povahy III.1.1.b, Podpora
zakládání podniků a jejich rozvoje III.1.2.b), přičemž maximální výše podpory byla stanovena na 40
až 60 % podle velikosti podniku žadatele (Program rozvoje venkova České republiky na období 2007
– 2013, 2010). Průměrná výše dotace na jednu bioplynovou stanici zemědělského typu činila 17,7
milionu Kč. Z Operačního programu Životní prostředí bylo podpořeno 6 projektů za 142 milionů Kč.,
z Operačního programu Podnikání a inovace 35 projektů částkou 520 mil Kč (podpořeny byly
projekty jak zemědělských, tak i odpadových bioplynových stanic), celkem šlo tedy o více než 3,8
miliardy Kč za všechny uvedené bioplynové zdroje celkem. Je možné konstatovat, že většina
zmíněných podpor byla investována v zemědělských bioplynových stanicích, v případě ostatních typů
bioplynových stanic (viz níže) nejsou takové podpory příliš obvyklé.
2420
2980 3040
3900
4120 4120 4120 4120
2010 1920
2620 2580
3150 3150
3070
3550
2500
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
3500
4000
4500
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Kč/MWh
rok
výkupní cena zelený bonus
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
281
Graf 2: Vývoj instalovaného výkonu a počtu bioplynových stanic v České republice v období 2002-
2013
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ), vlastní zpracování
Zemědělské bioplynové stanice, kterým se v dalším textu budeme převážně věnovat, zpracovávají
cíleně pěstovanou rostlinnou biomasu (kukuřici na zeleno, trávu, víceleté pícniny atd.) a vedlejší
produkty živočišné výroby (kejda, hnůj, atp.). Stabilizovaný fermentační zbytek, tzv. digestát, je pak
možno využít jako hnojivo (Marada et al., 2008). Prostorové rozmístění bioplynových stanic v České
republice ilustruje obrázek 1. Vedle již uvedeného typu zemědělských bioplynových stanic jsou zde
uvedeny i bioplynové stanice zpracovávající průmyslové a komunální odpady (červeně), stanice
umístěné na čističkách odpadních vod (zejména v urbánním prostoru – modře) a stanice, které fungují
na skládkách a využívají tzv. skládkový plyn (žlutě).
Obr. 1: Prostorové rozmístění základních typů bioplynových stanic v České republice (2012)
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ), vlastní zpracování
3. Propad zemědělství
V další kapitole se zabýváme především zemědělskými bioplynovými stanicemi. Cílem je stručně
analyzovat konsekvence mezi propady zemědělské výroby v regionech České republiky a nárůsty
počtů zemědělských bioplynových stanic.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
282
Zemědělství České republiky prošlo v posledních dvou dekádách dramatickými strukturálními
proměnami. Centrálně plánovaná zemědělská politika, která majoritně ovlivňovala produkční a
organizační strukturu zemědělství tehdejšího Československa, byla od počátků 90. let 20. století
opouštěna ve prospěch liberalizace, uvolňování celních bariér a umožnění vyšší míry zemědělských a
potravinářských importů do České republiky. Procesy jako privatizace (převod majetku do
soukromých rukou) a restituce (navracení majetků původním majitelům) zemědělských pozemků či
objektů hluboce ovlivnily rozsah i strukturu zemědělské výroby v České republice. Od počátků
nového tisíciletí začíná být nejvlivnější faktorem ovlivňujícím české zemědělství Společná
zemědělská politika Evropské unie, nejdříve ve formě předstupních programů, po vstupu země do
Evropské unie (2004) její standardní aplikací (Věžník a Konečný, 2011). Propady zemědělství České
republiky i proměny jeho organizační struktury jsou regionálně diferencovány v závislosti na
přírodních podmínkách a historických předpokladech zemědělského využívání daného území
(Martinát et al., 2009).
Bereme-li v úvahu zemědělský sektor České republiky jako celek, pak za dvě dekády od roku 1990
poklesla jeho hrubá zemědělská produkce o 31 % na 17,4 tisíc Kč (na 1 hektar zemědělské půdy ve
stálých cenách roku 1989), došlo k omezení počtu skotu o 61 %, počtu prasat o 67 %, poklesly také
osevní plochy klasických plodin, jako jsou například brambory a narostly osevní plochy plodin
využívaných pro energetiku. Ve stejném období se spotřeba potravin v České republice nijak výrazně
nepropadla, tudíž velká část domácí spotřeby je kryta importy potravin ze států EU i mimo ni.
V souvislosti s poklesem českého zemědělství se ve venkovském prostoru objevuje řada
nevyužívaných objektů a areálů, často kontaminovaných, které označujeme jako plochy brownfields
(Svobodová a Věžník, 2009, Navrátil et al. 2010, Klusáček et al., 2011, 2013). Stále intenzivněji jsou
zemědělci nuceni provozovat alternativní zemědělské či nezemědělské aktivity, které tvoří stále se
zvyšující podíl jejich příjmů. Tedy od pěstování alternativních plodin, provozování ekologického
zemědělství (např. Ilbery a Maye, 2011), zpracování a prodej produktů přímo na farmě, přes aktivity
v cestovním ruchu (např. Navrátil et al., 2009) jako příkladu nezemědělských aktivit až po
nepotravinářské využívání zemědělské půdy. Příkladem posledního typu je využívání půdy pro
pěstování zemědělských plodin pro energetické účely (např. řepka olejná) či plodin přímo pro
bioplynové stanice (kukuřice na zeleno, pícniny atd.).
Informaci o dynamice, s jakou se od roku 2006 šířily zemědělské stanice ve venkovském prostoru
České republiky, podává obrázek 2. Je samozřejmě nezbytné konstatovat, že stěžejním předpokladem
pro tak výrazný nárůst počtu bioplynových stanic, je subvenční politika státu a Evropské unie. Stanice,
které by vznikaly bez podpory, jsou spíše výjimkou (jde například o bioplynovou stanici v Palkovicích
v Moravskoslezském kraji či obci Lípa v kraji Vysočina - Trnavský, 2012). V případě ostatních typů
bioplynových stanic jsou tyto případy v naprosté většině. Nicméně zmíněné příklady naznačují, že
bioplynovou stanici je možné vybudovat i bez dotačních zdrojů. Z historického úhlu pohledu jsou
počátky bioplynových stanic na území České republiky kladeny do poloviny 70. let 20. století, kdy
byla vybudována bioplynová stanice v Třeboni, a to na místní čistírně odpadních vod, kam byla
dodávána i kejda prasat z blízkých velkokapacitních vepřínů (o kapacitě cca 30 tisíc kusů prasat).
V tomto období však byla takováto forma zpracovávání zemědělských odpadů považována spíše za
experiment.
Navázat se podařilo o 30 let později, nicméně ještě v roce 2006 bylo v České republice provozu pouze
6 zemědělských bioplynových stanic, z nichž pouze dvě měly instalovaný výkon vyšší než 1 MW
(bioplynová stanice ve Velkém Karlově v Jihomoravském kraji a v Klokočově v okrese Opava).
Regiony, kde je bioplynových stanic aktuálně nejméně, jsou kraje Karlovský (instalovaný výkon 1,1
MWh), Liberecký (1,6 MWh), Ústecký (3,7 MWh) a naopak kraji s nejvyšším počtem zemědělských
bioplynových stanic je Vysočina (30,8 MWh) spolu s Jihočeským (20,2 MWh) a Pardubickým krajem
(19,1 MWh). Největší instalovaný výkon evidujeme v případě bioplynové stanice
v Královehradeckém kraji, konkrétně v obci Králíky, a to 2,5 MWh.
Jak napovídá obrázek 2, stěžejním faktorem ovlivňujícím rozmístění zemědělských bioplynových
stanic v České republice, jsou přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření. Dále lze diskutovat o
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
283
významu míry akceptace jednotlivých projektů stanic na regionální (odvolací orgány v případě
stížností) i lokální úrovni (místní obyvatelstvo), ale i o míře podnikatelské aktivity zemědělců
v jednotlivých regionech. Svůj význam mají rovněž i příklady dobré praxe bioplynových stanic
(Stonava v Moravskoslezském kraji, Třeboň v Jihočeském kraji, Letohrad v Pardubickém kraji). Zde
je šíření tohoto typu obnovitelných zdrojů intenzivnější (kraj Vysočina, Jihočeský kraj). Pohlédnemeli
na problematiku z opačného úhlu pohledu, tedy příkladů špatné praxe, pak je tento jev patrný
zejména v oblastech, kde mají bioplynové stanice problémy se svým provozem (technologické potíže
a související zápach atd.) a jeho vlivy na kvalitu života v dané obci. Jako jistý typ příkladu špatné
praxe například na území Jihomoravského kraje slouží bioplynová stanice ve Velkém Karlově, o čemž
svědčí i zprávy publikované lokálními médii (viz např. tisková zpráva České inspekce životního
prostředí – Bioplynová stanice Velký Karlov zaplatí pokutu 5 milionů z roku 2009; či zprávy
z lokálních médií – Kdo zastaví bioplynku ve Velkém Karlově z roku 2010; Bioplynová stanice u
Znojma nebude, pomohla petice z roku 2012). Relativně vyšší shluky zemědělských bioplynových
stanic nalézáme spíše v periferních rurálních polohách s podprůměrnými přírodními podmínkami pro
klasické zemědělství (například pás táhnoucí se od jihozápadu Českomoravskou vrchovinou na
severovýchodu do podhůří Orlických hor či oblast podhůří Českého lesa v západních Čechách).
Rovněž je na zvýšený výskyt bioplynových stanic patrný vliv mezikrajských periferních poloh na
hranicích mezi Středočeským a okolními kraji (s vyšší intenzitou na severu, západě, méně na jihu).
V případě Středočeského kraje lze dát daný fakt do souvislosti se širokým suburbánním prstencem
obcí okolo hlavního města, kde je možnou bariérou nově přistěhovalé obyvatelstvo.
Obr. 2: Dynamika růstu počtu a instalovaného výkonu zemědělských bioplynových stanic v České
republice (2006, 2008, 2010, 2012)
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ), vlastní zpracování
Zemědělské bioplynové stanice byly hodnoceny i v souvislosti se zaměřením jednotlivých okresů,
v nichž jsou lokalizovány, na produkci konkrétních zemědělských plodin a chov hospodářských
zvířat. Základním východiskem zde byl předpoklad, že větší počet bioplynových stanic s vyšším
instalovaným výkonem v okrese, se musí odrážet i ve struktuře osevních ploch a intenzitě chovu
hospodářských zvířat. Byly hodnoceny osevní plochy řady zemědělských plodin, nicméně s ohledem
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
284
na nejčastěji využívané vstupy do bioplynových stanic, byly podrobněji analyzovány zejména osevní
plochy kukuřice na zeleno, jednotlivých typů pícnin, dále intenzita chovu skotu (viz obrázek 3) či
prasat a drůbeže.
Obr. 3: Intenzita zemědělské výroby (chov skotu, kukuřice na zeleno) a prostorové rozmístění
zemědělských bioplynových stanic
Zdroj: Energetický regulační úřad (ERÚ), vlastní zpracování
Lze konstatovat, že zvýšené podíly osevních ploch kukuřice na zeleno, ale také zvýšené intenzity
chovu skotu, korelovaly s územími, kde je koncentrován vyšší počet zemědělských bioplynových
stanic. V případě kukuřice na zeleno šlo o pás území od Šumavy přes Jihočeské pánve k
Českomoravské vrchovině a dále na sever k podhůří Orlických a Jizerských hor. V případě souvislostí
s intenzitami chovu skotu šlo o obdobná území.
S ohledem na energetický potenciál zmíněných vstupů je zarážející relativně nízká korelace výskytu
bioplynových stanic s intenzitou chovu drůbeže, neboť drůbeží kejda má mnohem (až 4x) vyšší
energetickou výtěžnost, než skot. Vysokým energetickým potenciálem rovněž disponují obilniny, či
řepka olejná (až 3x více než kukuřice na zeleno). Naopak nejnižší energetický potenciál je udáván pro
odpady z chovů prasat, a to až o polovinu méně než v případě skotu (Banks et al., 2006).
Závěr
Do roku 2020 je ve venkovském prostoru České republiky očekáváno další rozšiřování sektoru
zemědělských bioplynových stanic. Lze předpokládat, že instalovaný výkon stanic naroste o cca 15 %
(na 417 MW) a jejich počet se na konci této dekády ustálí na přibližně 550. Je nepochybné, že
bioplynové stanice mají své ekonomické, sociální i environmentální konsekvence, které se projevují
zejména v místě (obci), kde jsou takovéto provozy lokalizovány (k tématu se v obecné rovině
vyjadřují např. také Van der Horst, 2009, Frantál a Kučera, 2009 či Frantál a Kunc 2010, 2011). Tyto
konsekvence mohou být jak pozitivní (zvýšení či udržení počtu pracovních příležitostí v obci, zvýšení
a stabilizace příjmů pro zemědělce, využití odpadů ze zemědělské výroby, vhodná likvidace
nepotřebné senáže, likvidace posečené trávy z obecních pozemků, možné zpracování bioodpadů
z domácností, snížení závislosti na fosilních palivech, možné využití potenciálu tepla, využití
digestátu jako hnojiva, snížení emisí CO2 atd.), tak i negativní (využívání zemědělských plodin pro
energetiku, závislost na dotacích, administrativní zátěž, ovlivnění kvality života v obci – možný
zápach a zvýšená doprava v obci, etický problém při využívání půdy pro nepotravinářské účely,
možné snížení atraktivity obce atd.).
Rozhodujícím faktorem, který ovlivňuje rozvoj sektoru bioplynových stanic, je dotační politika státu a
Evropské unie. Podporu je možné získat jak na samotnou investici, tak i na provoz stanice ve formě
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
285
garantovaného výkupu vyrobené elektrické energie. A právě prostřednictvím dotací lze dosáhnout
takové regulace odvětví bioplynových stanic, která by vyhovovala nejen nezbytnosti zvýšení příjmů
zemědělcům (což je v současné době hlavním cílem podpůrných programů), ale také aby koncepčněji
působila ve prospěch životního prostředí. Lze diskutovat o provázání dotací s povinností využívat ve
větší míře odpadní teplo, více regulovat možné vstupy do bioplynových stanic s cílem omezení
využívání kukuřice, zvýšit míru využívání zemědělských odpadů, ale i bioodpadů z domácností,
provázat dotace s provozováním vlastních chovů hospodářských zvířat atd. – viz např. Hlaváček, et
al., 2012).
Z výše uvedených analýz vyplývá, že se zemědělské bioplynové stanice staly ve venkovském prostoru
České republiky výrazným fenoménem, který významně ovlivňuje i strukturu osevních ploch (nárůsty
ploch plodin, kterou jsou využívány jako vstupy do bioplynových stanic). Na druhou stranu
dramatické propady počtů a intenzit chovů hospodářských zvířat v posledních letech (počet prasat
například poklesl oproti roku 2004 o téměř 50 %) lze chápat také jako jistý typ ohrožení vstupů do
bioplynových stanic. Soužití bioplynových stanic a zemědělství se na první pohled zdá jako
oboustranně výhodný vztah. Zemědělství, které obtížně hledá odbyt pro své produkty na českém trhu
přesyceném levnými importy, je nalézá v bioplynových stanicích. Naopak bioplynové stanice slouží
zemědělcům jako alternativní zdroj příjmů, jímž financují i ostatní aktivity, které v současných
podmínkách nejsou příliš tržně rentabilní (chov prasat, skotu atd.). Nicméně výše zmíněná výhodnost
vztahu zemědělství a sektoru bioplynových stanic má své slabiny. Jednak využívání zemědělské půdy
pro nepotravinářské účely budí časté kontroverze mezi veřejností, ale i mezi samotnými zemědělci,
jednak z pohledu životního prostředí by bylo mnohem užitečnější, kdyby byly bioplynové stanice
intenzivněji specializovány na energetické zpracování bioodpadů ať už z vlastního zemědělského
hospodaření, z domácností v lokalitě či blízkém okolí, případně zpracování trávy, což jsou produkty,
jejichž nepochybný potenciál zůstává z velké části stále mimo pozornost.
Literatura
[1] BANKS, C. J., SALTER, A. M., CHESSHIRE, M. Potential of anaerobic digestion for mitigation
of greenhouse gas emissions and production of renewable energy from agriculture: barriers and
incentives to widespread adoption in Europe. Problems in Agro-Industries, 7th Symposium on
Waste Management, Amsterodam, September 27-29, 2006.
[2] DVOŘÁČEK, T. Ekonomika bioplynových stanic pro zpracování BRO. Biom.cz [online]. 2010.
[cit. 2013-04-25]. Dostupné z: <http://biom.cz/cz/odborne-clanky/ekonomika-bioplynovych-
stanic-pro-zpracovani-bro>.
[3] FRANTÁL, B., KUČERA, P. Impacts of the operation of wind turbines as perceived by residents
in concerned areas. Moravian Geographical Reports, 2009, 17, 2: 35-45.
[4] FRANTÁL, B., KUNC, J. Factors of the uneven regional development of wind energy projects
(a case of the Czech Republic). Geografický Časopis / Geographical Journal, 2010, 62, 3: 183-
201.
[5] FRANTÁL, B., KUNC, B. Wind turbines in tourist landscape: Czech experience. Annals of
Tourism Research, 2011, 38, 2: 499-519.
[6] HLAVÁČEK, M., DOUCHA, T., FIALKA, J., BEČVÁŘOVÁ, V., ČECHURA, L., ECK, V.,
SEKÁČ, P., BENEŠ ŠPALKOVÁ, J., JÍLEK, P., KREUTZER, T. Strategie pro růst. České
zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky EU po roce 2013. Praha>
Ministerstvo zemědělství ČR, 2012, 64.
[7] ILBERY, B., MAYE, D. Clustering and the spatial distribution of organic farming in England
and Wales. Area, 2011, 43, 1: 31-41.
[8] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E. The post-industrial
landscape in relation to local self-government in the Czech Republic. Moravian Geographical
Reports, 2011, 19, 4: 12-28.
[9] KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KUNC, J., OSMAN, R., FRANTÁL, B.
Regeneration of agricultural brownfields in the Czech Republic - Case study of the South
Moravian Region. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae
Brunensis, 2013, 61, 2: 549—561.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
286
[10]KRUGMAN, P. Scale Economies, Product Differentiation, and the Pattern of Trade. The
American Economic Review, 1980, 70, 5, 950-959.
[11]MARADA, P., VEČEŘOVÁ, V., KAMARÁD, L., DUNDÁLKOVÁ, P., MAREČEK, J.
Příručka pro nakládání s digestátem a fugátem. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2008, 30.
[12]MARTINÁT, S., KLAPKA, P., NOVÁKOVÁ, E. Changes of spatial differentiation in livestock
breeding in the Czech Republic after 1990. Rural Studies (PAN Warszawa), 2008, 15: 97-120.
[13]Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. Praha: Ministerstvo
průmyslu a obchodu ČR, 2010, 97.
[14]NAVRÁTIL, J., MARTINÁT, S., KALLABOVÁ, E. Perception of angling as tourist attractivity
in South Bohemian Basin. Agricultural Economics - Czech, 2009, 55, 10: 508-518.
[15]NAVRÁTIL, J., PÍCHA, K., HŘEBCOVÁ, J. The importance of historical monuments for
domestics tourists: The case of South- Western Bohemia (Czech Republic). Moravian
Geographical Reports, 2010, 18, 1: 45-61.
[16]Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013. Praha: Ministerstvo
zemědělství ČR, 2010, 221.
[17]SVOBODOVÁ, H., VĚŽNÍK, A. To the problems of agricultural brownfields in the Czech
Republic, case study of the Vysocina Region. Agricultural Economics – Czech, 2009, 55, 11:
550-556.
[18]Van DER HORST D. Spatial planning of wind turbines and the limits of ‘objective’ science.
Moravian Geographical Reports, 2009, 17, 2: 46-51.
[19]TRNAVSKÝ, J. Bioplynové stanice jsou efektivní i bez dotace. Energie, 2011, 21, 6.
[20]VĚŽNÍK, A., KONEČNÝ, O. Agriculture of the Czech Republic after Accession to the EU:
Regional Differentiation. Moravian Geographical Reports, 2011, 19, 1: 50–60.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu OPVK pod názvem „Energetika v krajině: inovace,
dynamizace a internacionalizace výzkumu“ (CZ.1.07/2.3.00/20.0025).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
287
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-35
BIOPLYNOVÉ STANICE VE VENKOVSKÉM PROSTORU:
POZNÁMKY K JEJICH AKCEPTACI MÍSTNÍM
OBYVATELSTVEM
ANAEROBIC DIGESTION PLANTS IN RURAL SPACE: SOME
COMMENTS ON THEIR ACCEPTANCE AT COMMUNITY LEVEL
MGR. STANISLAV MARTINÁT1
BC. VERONIKA MELNÍKOVÁ 1
MGR. PETR DVOŘÁK, PH.D.2
MGR. PETR KLUSÁČEK, PH.D.3
RNDR. JOSEF NAVRÁTIL, PH.D.4
DRS. DAN VAN DER HORST, PH.D.5
1
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
1
Silesian University in Opava
School of Business Administration in Karvina
 Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: martinat@opf.slu.cz
2
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR
2
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics, Academy of Sciences of the CR
 Studentská 1768 708 00, Ostrava, Czech Republic
E-mail: dvorak@geonika.cz
3
Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
3
Dep. of Reg. Development and Public
Administration, Faculty of Reg.Development and
International Studies
Mendel University in Brno
 Třída Generála Píky 2005/7, 628 00 Brno, Czech Republic
E-mail: petr.klusacek@mendelu.cz
4
Katedra biologických disciplín
Zemědělská fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
4
Department of biological disciplines
Faculty of Agriculture,
University of South Bohemia
 Studentská 13, 370 05 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: josefnav@gmail.com
5
School of Geography
Earth and Environmental Sciences
University of Birmingham
 Edgbaston, Birmingham B15 2TT, United Kingdom
E-mail: d.vanderhorst@bham.ac.uk
Anotace
Význam energie generované z obnovitelných zdrojů v České republice neustále stoupá. Jedním
ze sektorů obnovitelných zdrojů energií, který se v posledních letech dynamicky rozvíjí, je produkce
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
288
bioplynu. Počet bioplynových stanic a jejich instalovaný výkon zaznamenal v poslední dekádě
dramatický růst (z 11 instalací o výkonu 4,19 MW v roce 2002 na 481 instalací s výkonem 363 MW
v roce 2013). Je nepochybné, že fungování bioplynových stanic, stejně jako ostatních typů zařízení
využívajících obnovitelné zdroje (větrné elektrárny, solární elektrárny atd.), přináší jako alternativa
vůči vyčerpatelným fosilním zdrojům řadu pozitiv. Nicméně s jejich lokalizací, realizací, i samotným
provozem je spojena řada problémů, které mají významný vliv jak na kvalitu života dané obce, tak i na
prostorové vztahy v rámci obce či vzhled krajiny. Tento příspěvek se zabývá sociálně-prostorovými
aspekty obnovitelných zdrojů energie se zaměřením na bioplynové stanice a jejich akceptaci
obyvatelstvem na lokální úrovni. Problematika je diskutována na příkladu České republiky se
zaměřením na faktory, které ovlivňují míru akceptace tohoto typu obnovitelných zdrojů energií. Jako
případová studie bylo provedeno dotazníkové šetření zaměřené akceptací místní bioplynové stanice
místním obyvatelstvem v obci Stonava (Moravskoslezský kraj), kde bylo provedeno dotazníkové
šetření. Rovněž byla analyzována samotná bioplynová stanice, její vstupy, výstupy, jejich využití a
samotný proces plánování, realizace i provozu tohoto projektu. Pozornost je věnována zejména
souvislostem soužití venkovského obyvatelstva a bioplynové stanice.
Klíčová slova
obnovitelné zdroje energie, bioplyn, akceptace, venkov
Annotation
Importance of energy generated from renewable sources has been recently constantly increasing. One
of sectors where huge development has been experienced is anaerobic digestion plants sector (biogas
stations). Its number and installed capacities have dramatically risen in last decade in the Czech
Republic (11 installations with 4,19 MW in 2002, 481 installations with 481 MW in 2013). There is no
doubt that operation of anaerobic digestion plants, alike other types of renewable sources of energy
(wind power plants, solar power plants etc.), yields as alternative to non-renewable fossil sources
plenty of positives. However problems are linked to renewable energy projects too. Such problems are
connected to its location, realisation and operation of such facilities that might have important impact
on both quality of life, landscape character and spatial relations within municipality. This
contribution deals with socio-spatial aspects of renewable sources of energy with focus on anaerobic
digestion plants and their acceptance by population on local level. This problem is discussed on
example of the Czech Republic and is focused on factors that influence level of acceptance of this type
of renewable sources of energy. As case study anaerobic digestion plant in Stonava municipality
(Moravian-Silesian Region) was chosen where questionnaire survey with local population was
carried out. Also parameters of Stonava anaerobic digestion plant are being analysed from the point
view of its inputs, outputs, its use, planning process, incentives and operation of this facility. Attention
has been primarily paid to consequences of coexistence of rural population and anaerobic digestion
plant.
Key words
renewable sources of energy, biogas, acceptance, rural regions
JEL classification: Q2
Úvod
Předkládaný příspěvek se ve své první části věnuje teoretickým aspektům a předpokladům akceptace
obnovitelných zdrojů energie se zaměřením na venkovský prostor. Na příkladu případové studie
bioplynové stanice ve Stonavě jsou diskutovány pozitivní přínosy, bariéry či negativní dopady
fungování takového typu zdroje obnovitelné energie ve venkovském prostoru.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
289
1. Teoretická východiska
Rozvoj venkova je značně neurčitým souslovím, jehož obsah je silně ovlivněn subjektivními názory
jednotlivých skupin či individuálních obyvatel rurálního prostoru (Navrátil et al., 2010). Stejně jako
existuje rozsáhlý počet nejrůznější typů či variant venkova (viz například Perlín et al., 2010), existuje i
široká škála individualizovaných preferencí vůči jednotlivým fenoménům, procesům či rozvojovým
projektům, které jsou na venkově realizovány. Pokud náš pohled zúžíme na rozvojové projekty, měla
by panovat obecná elementární shoda nad skupinou projektů, které mají ambici být považovány za
veřejně prospěšné. Navzdory velmi vágnímu a nutno podotknout i velmi subjektivnímu vymezení
tohoto pojmu (viz například Sieber, 2005) lze předpokládat, že mezi takovýto typ projektů by měly
být řazeny i projekty, které podporují využívání obnovitelných zdrojů energií jako je energie slunce,
větru, vody, geotermální energie či energie vyrobená z biomasy. Faktem však zůstává, že i tyto
projekty (a často i jejich plánování) vyvolávají kontroverze, které jsou způsobeny jak exogenními, tak
i endogenními faktory. Zatímco exogenní faktory, jako jsou nevhodně koncipovaná dotační politika
státu (či regionu), nejasná legislativa na podporu obnovitelných zdrojů či volba nevhodné technologie,
lze z pohledu místního obyvatelstva považovat za stěží ovlivnitelné, s faktory endogenními
(akceptace/odmítnutí projektu, jeho umístění, podceňování údržby či nedodržování technologických
postupů) lze pracovat prostřednictvím konkrétních opatření na místní úrovni. A právě akceptaci
daného projektu místním obyvatelstvem je možné považovat za klíčový endogenní faktor, který
zásadně ovlivňuje, zda bude takovýto projekt realizován či nikoli.
Je všeobecně známým faktem, že fosilní zdroje energetických surovin (ropa, uhlí, zemní plyn) jsou
zdroji vyčerpatelnými, jejichž využívání je zpravidla doprovázeno negativními externalitami jako je
znečištěné životní prostředí (viz blíže například Otáhal, 2009), snížená kvalita života místního
obyvatelstva (Pasten a Santamarina, 2012) či snížený potenciál pro cestovní ruch (Frantál a Kunc,
2011). Dalším trendem, který nehovoří ve prospěch spalování fosilních zdrojů surovin, je klimatická
změna a globální oteplování (Turton a Barreto, 2006). Z výše uvedeného by měla vyplývat významná
podpora veřejnosti vůči využívání obnovitelných zdrojů energie. Nicméně realita je poněkud
složitější. Energie vyrobená z obnovitelných zdrojů je v podmínkách Evropské unie oproti klasickým
energetickým zdrojům finančně náročnější a je proto nutná její podpora z veřejných rozpočtů, což
budí časté kontroverze (Jacobsson et al., 2009). Rovněž lokalizace projektů některých typů
obnovitelných zdrojů má svá nečekaná úskalí, jakkoli by se mohlo zdát, že s ohledem na jejich
omezený plošný rozsah (například spalovny biomasy či bioplynové stanice) v porovnání s klasickými
zdroji (doly, tepelné elektrárny, ropná pole, jaderné elektrárny) nemají konkurenci. Rovněž jejich
relativně jednoduchá demontáž (solární elektrárny) ve srovnání s masivními mnohahektarovými
areály, kde jsou zpracovávány klasické suroviny, se zdá být na první pohled výhodou. Do hry však
vstupují jiné faktory, které realizaci projektů zásadně ovlivňují (Van der Horst, 2006, 2007, 2009).
S postupující deindustrializací společnosti, která se primárně projevuje jako přesun pracovní síly
z průmyslu do služeb (Corden a Neary, 1982), se razantně proměňuje vnímání místa obyvatelstvem, a
to ať už obyvatelstvem místním či turisty. Projekty, které ještě před několika dekádami budily nadšení
široké veřejnosti nad svou technickou dokonalostí (stavby přehrad, továren, bloků jaderných
elektráren atd.), jsou dnes posuzovány zcela jinou optikou. Narušení krajinného rázu (např. větrnými
elektrárnami), zastavování zemědělské půdy (např. solárními elektrárnami), pěstování zemědělských
plodin pro energetické účely (spalování biomasy) či lokace provozů do zástavby obce (např.
bioplynové stanice) – to jsou fenomény, se kterými obnovitelné zdroje navzdory své prospěšnosti úzce
souvisí a které budí kontroverze mezi veřejností. Je proto nezbytně nutné, aby akceptaci
obnovitelných zdrojů místním obyvatelstvem a lokaci těchto projektů byla věnována zvýšená
pozornost, a aby byly tyto jevy podrobně zkoumány.
K tématu akceptace obnovitelných zdrojů energie již v současné době existuje relativně obsáhlá
odborná literatura. Faktorům, které ovlivňují prostorové rozmístěných větrných elektráren v ČR, se
věnuje například Cetkovský a Nováková (2009), Frantál a Kučera (2009) nebo Frantál a Kunc (2010),
širší rámec prostorových vztahů, environmentálních a socio-ekonomických souvislostí větrné
energetiky zkoumá například Cetkovský et al. (2010). Faktory akceptace větrných (v Dánsku a Indii) a
solárních elektráren (v Německu a USA) zkoumali a vzájemně hodnotili Sovacool a Ratan (2012),
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
290
příklady akceptace dvou typově odlišných projektů na výroby obnovitelné energie v Německu se
zabývali Musall a Kuik (2011). Nejzajímavějším z pohledu konceptuálního zakotvení problematiky je
článek zacílený na využívání obnovitelných zdrojů z pohledu prospěšnosti pro obyvatelstvo na
komunitní/obecní úrovni (Walker a Devine-Wright, 2008). Autoři diskutují jednotlivé varianty,
přínosy i dopady jednotlivých typů vlastnictví projektů zdrojů obnovitelných energií (na ose X soukromé
vs. kolektivně vlastněné projekty – viz obrázek 1), hodnotí i proces přípravy projektů (na
ose Y – otevřený vs. uzavřený proces přípravy projektů, participace veřejnosti atd.), aby došli
k závěru, že obecně nejprospěšnější (a nejsnáze akceptované veřejností) projekty realizace
obnovitelných zdrojů jsou takové, jež jsou kolektivně vlastněny lokálními aktéry a na jejichž procesu
přípravy projektu participovala veřejnost, která měla možnost tvorbu projektu ovlivnit (sektory A, B,
C ve schématu – obrázek 1).
Obr. 1: Varianty přípravy a realizace projektů obnovitelných zdrojů energii z pohledu participace
v plánovacím procesu a výsledného přínosu pro lokální komunitu
Zdroj: Walker a Devine-Wright (2008)
Z pohledu využívání bioplynu lze k výše uvedenému schématu diskutovat nad možností připojení třetí
osy (osy Z), která by znázorňovala ve své částí nad osou X majoritní využívání odpadů ze
zemědělských činností, odpadů z potravinářství či čističek odpadních vod jako vstupů do
bioplynových stanic, v části pod osou X pak využívání vstupů jako jsou zemědělské plodiny
(kukuřice, obilí) s ohledem kontroverze, které bývají vyvolávány při jejich využívání takovýmto
způsobem. Vymezené sektory pro ideální projekt by v tomto případě byly poněkud zúženy. Tyto
kontroverzní otázky ve svých studiích široce rozebírá například Jørgensen et al. (2012) či Roberts et
al. (2013).
Široce diskutovaným konceptem dotýkajícím se akceptace obnovitelných zdrojů je rovněž tzv.
NIMBY syndrom (Wolsink, 2000), jehož podstatu lze vysvětlit jako postoj obyvatelstva, které na
globální, národní či regionální úrovni veřejně prospěšné projekty podporují, nicméně na úrovni
lokální, v blízkosti svých obydlí, je však odmítají (NIMBY – Not-In-My-Backyard). Mnohem
intenzivnější, až absurdní variantou výše uvedeného, je syndrom známý pod akronymem BANANA
(Buit-Absolutely-Nothing-Anywhere-Near-Anyone), který v principu odmítá výstavbu čekoholi
(Cossu, 2006). Koncept v podmínkách České republiky na příkladu větrných elektráren zkoumal
například Frantál (2008) nebo Frantál a Kunc (2010, 2011).
2. Případová studie: bioplynová stanice Stonava
Bioplynová stanice ve Stonavě, jejíž provoz, vliv na své okolí a její akceptace lokální veřejností byla
předmětem předkládaného výzkumu, se rozkládá v jižní části katastru dané obce mimo její zastavěné
partie v místní části Smolkovec. Samotná obec Stonava s 1 828 obyvateli (k 1. lednu 2012) se nachází
na ploše 13,86 km² v Moravskoslezském kraji ve východním cípu ostravské aglomerace cca 8 km
jihozápadně od Karviné. Území obce je značně postiženo projevy intenzivních důlních činností
(existence terénních poklesů, hald, odkališť), které zde probíhají již více než 150 let (důlní pole OKD,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
291
a.s., resp. dolů Darkov a ČSM zasahují na katastr obce). Vliv hornictví se výrazně projevuje i
v sociální struktuře obyvatel. Velká část obyvatel obce vyjíždí za prací mimo obec a je zaměstnána
v provozech výše uvedeného dolu.
Zkoumaná bioplynová stanice je v provozu od roku 2009 (s kapacitou 537 KW), kdy byla její
výstavba dokončena, o rok později byla její kapacita více než zdvojnásobena na současnou instalaci ve
výši 1 380 KW. Stavba byla v obou zmíněných etapách spolufinancována z dotačních programů
Ministerstva zemědělství ČR (Program rozvoje venkova) celkovou částkou 47,9 mil. Kč, vypracování
dokumentace bylo podpořeno dotací krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Je ve vlastnictví
fyzické osoby a je provozována spolu se zemědělskou farmou s názvem Farma Stonava, která vznikla
privatizací části Státního statku Karviná v 90. letech a zaměstnává přibližně 60 zaměstnanců
(podrobnější informace k průběhu realizace stanice obsahuje tabulka 1).
Tab. 1: Časové milníky při plánování a realizaci bioplynové stanice Stonava
2006 - první úvahy o výstavbě bioplynové stanice
- zvažování typu zařízení i výše kapacity
2007 - dotace krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dotační program přípravy
projektů v oblasti životního prostředí a zemědělství
- rozhodnutí o vybudování zemědělské bioplynové stanice o elektrickém
výkonu 500 KW, tepelném výkonu 522 KW
- dotace z Programu rozvoje venkova (SZIF)
- územní a stavební řízení
2008 - zahájení výstavby bioplynové stanice
2009 - uvedení bioplynové stanice (500 KW) do provozu
2010 - dotace z Programu rozvoje venkova (SZIF)
- elektrický výkon bioplynové stanice navýšen na 1 381 KW, tepelný výkon
na 1 313 KW a uvedeno do provozu
Zdroj: Farma Stonava (www.farmastonava.cz)
Co se týče typu, jde o bioplynovou stanici zemědělskou, která je pomocí materiálových vstupů a
výstupů úzce propojena se zemědělskými aktivitami Farmy Stonava. Ta hospodaří na pozemcích o
rozloze cca 650 hektarů, kde dominantní položkou osevních ploch je právě kukuřice (na téměř 30 %
rozlohy) pro potřeby bioplynové stanice (v roce 2011 bylo sklizeno cca 19 000 tun kukuřice s tím, že
osevní plochy kukuřice jsou v posledních letech neustále rozšiřovány). Jako vstupní materiál je rovněž
používána prasečí kejda z vlastního velkokapacitního vepřína s kapacitou 2 000 prasat, která by jinak
zůstávala nevyužita. Časové proměny struktury vstupních materiálů do bioplynové stanice v období
před a po navýšení instalace na současnou úroveň popisuje tabulka 2. Z ní je patrné, že zatímco
v původní variantě tvořily majoritu vstupy z chovu prasat, tedy prasečí kejda (více než dvě pětiny
vstupů), po rozšíření bioplynové stanice je naopak dominantním zdrojem energie kukuřičná siláž (v
současnosti tvoří téměř 50 % vstupů). Pouze zhruba tříprocentní podíl na vstupech tvoří tráva jednak
z vlastních zdrojů, nicméně v bioplynové stanici je zpracovávána i tráva posečená na pozemcích obce.
Pro zajištění plynulého a bezproblémového provozu je nezbytné do bioplynové stanice denně dodávat
průměrně 35-40 tun vstupů v dané struktuře. Uvedenou strukturu vstupů do bioplynové stanice lze
považovat za více méně neměnnou, neboť případné změny struktury vstupů mohou vyvolat
technologické problémy provázené úniky zapáchajících látek.
Výstupy sledované bioplynové stanice jsou naznačeny v tabulce 3. Vedle energetických výstupů ve
formě elektrické energie (8,2 MW/rok) a tepla (8,5 MW/rok) je produkován také digestát (cca 22 tisíc
m3
ročně), což je pozůstatek po fermentačním procesu, vznikající anaerobní fermentací při výrobě
bioplynu v bioplynových stanicích (Marada et al., 2008), který je dále používán jako dusíkaté hnojivo
na pozemcích, kde Farma Stonava hospodaří. Sama bioplynová stanice na svůj provoz spotřebovává
okolo 70 KWh, zbylá energie je dodávána do rozvodné sítě ČEZ. Co se týče energie tepelné, v rámci
farmy je využíváno cca 40 % vyrobené energie (vytápění provozů, kanceláří atd.), malá část tepelné
energie je dodávána několika blízkým rodinným domům (jako jistá forma kompenzace), ostatní
energie je v současné době bez využití. Nicméně záměrem farmy do budoucna je jednak zvýšit
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
292
instalaci bioplynové stanice, ale také více využívat vyprodukované teplo (rozšíření vytápění rodinných
domů v obci).
Tab. 2: Rámcové proměny vstupů bioplynové stanice ve Stonavě (2009-2012)
vstupy varianta 500 KW varianta 1 000 KW1
tun/rok % tun/rok %
prasečí kejda 7 030 42,1 7 030 25,8
kukuřičná siláž 6 160 36,9 13 240 48,6
travní senáž 500 3,0 1 000 3,7
cukrovarnické řízky 3 000 18,0 6 000 22,0
celkem 16 690 100 27 270 100
Zdroj: Thiemel (2007)
Tab. 3: Rámcové proměny výstupů bioplynové stanice ve Stonavě (2009-2012)
výstupy varianta 500 KW varianta 1 000 KW
KWh/rok m3
/rok KWh/rok m3
/rok
elektrická energie 4 100 000 - 8 200 000 tepelná
energie 4 280 400 - 8 560 800 digestát
- 14 000 - 22 000
Zdroj: Thiemel (2007)
3. Hodnocení dotazníkového šetření
Dotazníkový výzkum orientovaný na akceptaci obnovitelných zdrojů energií se zaměřením na místní
bioplynovou stanici a její vliv na okolí se ve Stonavě uskutečnil v první polovině března 2013.
Celkem bylo v ulicích obce osloveno 120 respondentů (obyvatel obce starších 15 let), dotazník se
podařilo vyplnit se 108 obyvateli (8 obyvatel dotazník nevyplnilo s tvrzením, že o existenci
bioplynové stanice v obci neví). Samotný dotazník byl strukturován do 12 uzavřených otázek s tím, že
vyplnění jednoho formuláře trvalo přibližně 10 minut. V tomto příspěvku je hodnocen pouze výběr
otázek z výzkumu, omezíme se na výsledky pouze 7 z nich. Respondenti byli vybíráni na základě
semi-kvótního výběru s vědomím nezbytnosti přiblížení se vyvážené věkové, genderové struktuře
obyvatel obce. Relativně méně dotazníků se podařilo shromáždit v případě věkové kategorie 26-35 let
(pouze 5 %), naopak relativně sdílnější byli obyvatelé ve věkové skupině 46-55 let (41 % souboru).
Úvodní otázka šetření se týkala postoje obyvatelstva k projektu bioplynové stanice v době jeho
plánování. Čtyři pětiny respondentů se stavbou stanice v tomto období souhlasily, s vybudováním
stanice tehdy naopak nesouhlasila pouze desetina respondentů, stejný podíl oslovených osob tvrdil, že
o stavbě ve fázi přípravy nebyli vůbec informováni. Srovnáme-li tyto výsledky s následující otázkou,
která se dotazovala názory na změny v obci v souvislosti s provozem stanice, zjišťujeme, že negativní
hodnocení provozu bioplynové stanice je pociťováno pouze 5 % respondentů, naopak třetina
respondentů vnímá spíše změnu obce k lepšímu (viz obrázek 2). Tito respondenti nejčastěji svou
odpověď v nejrůznějších variantách komentovali tvrzením, že zápach z vepřína před výstavbou
bioplynové stanice byl mnohem horší před zahájením provozu stanice či tvrzením, že díky stanici už
není na první pohled znát, že zde funguje velkokapacitní vepřín. Uvedené lze dát také do souvislosti s
faktem, že provozovatel stanice, Farma Stonava, je nejvýznamnějším zaměstnavatelem v obci, kde se
míra nezaměstnanosti pohybuje okolo 11 % (poslední dostupný údaj Ministerstva práce a sociálních
věcí z prosince 2011), což je sice méně než v okrese Karviná (13 %), nicméně pořád výše, než byla
průměrná míra nezaměstnanosti v České republice (8,6 %) v tomto období. Dalším faktorem, který
mohl pozitivně ovlivnit respondenty, je neustálé rozšiřování obhospodařovaných pozemků v obci,
které farma využívá zejména pro pěstování kukuřice na zeleno jako základního vstupu do své
1
Plán na rozšíření bioplynové stanice je patrný již z dokumentace vlivu výstavby na životní prostředí z roku 2007, kdy však
bylo plánováno navýšení instalovaného výkonu na 1 000 KW (později však došlo k významnějšímu posunu na 1 380 KW).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
293
bioplynové stanice. Lze předpokládat, že místní obyvatelstvo emočně lépe vnímá pozemky, kde jsou
aktivně obhospodařovány, než pozemky ponechané ladem. Dalším z atributů pozitivního vnímání bylo
tvrzení, že bioplynová stanice znamená zvýšení příjmů zemědělců. Výše zmíněných 5 % respondentů,
kteří bioplynovou stanici vnímají negativně, se rekrutovalo především z obyvatel žijících
v bezprostřední blízkosti provozu. Na tomto místě je nezbytné uvést, že rodinné domy lokalizované
v blízkosti bioplynové stanice jsou jako jistá forma kompenzačního opatření napojeny na bioplynovou
stanici, která jim teplo dodává zdarma. Rovněž můžeme konstatovat, že negativní postoj vůči
bioplynové stanici se před a po její výstavbě propadl o přibližně polovinu, což lze komentovat
počáteční skepsi části obyvatel obce, která se však následně v průběhu provozu stanice nepotvrdila.
Obr. 2: Názor obyvatel Stonavy na změny v obci v průběhu fungování bioplynové stanice
Zdroj: dotazníkové šetření autorů, vlastní zpracování (n=108)
Hodnotící dotazy zajímající se o provoz stanice a její vliv na obec následovaly i v dalších otázkách.
Při dotazu na ovlivnění životního prostředí v obci bioplynovou stanicí se ve větší míře projevily
negativní aspekty tohoto provozu. Více než třetina respondentů si myslí, že životní prostředí
provozem bioplynové stanice ovlivněno je. Na tomto místě můžeme spekulovat, zda se jedná o
důsledek občasných technologických závad bioplynové stanice, zvýšení provozu nákladních vozidel
v obci v souvislosti s každodenním navážením vstupních materiálů nebo jde o důsledek změn
struktury osevních ploch v obci. Proti této hypotéze hovoří lokalizace stanice mimo intravilán obce,
nicméně fakt, že provoz obcí byl zvýšen, je nepochybný. Rovněž zintenzivnění zemědělských aktivit
v obci v souvislosti s rozšiřováním pěstování kukuřice pro bioplynovou stanici lze vnímat negativně
(zvýšení prašnosti z polí, už zmíněná vyšší intenzita dopravy, souvislosti hnojení polí digestátem,
vyšší riziko eroze atd.).
Další otázky výzkumu směřovaly na přínosy a dopady provozu stanice. Zadání obou těchto otázek
nabízelo na výběr množství konkrétních tvrzení, které se týkaly jak pozitivních přínosů, tak i
negativních dopadů. Jednotlivé varianty odpovědí byly respondenty hodnoceny na standardní škále
názorů od varianty „určitě nesouhlasím“ po variantu „určitě souhlasím“. Každá z 5 možných odpovědí
byla hodnocena pomocí bodů od varianty nejmenší přínos pro obec (1 bod), neutrální přínos (3 body)
až po největší přínos pro obec (5 bodů), body pro jednotlivé odpovědi byly poté načítány do
celkového skóre s možností dosažení skóre v rozmezí 100 až 500. Jak vyplývá z obrázku 3, za nejvíce
pozitivní přínos bylo označeno tvrzení, že bioplynová stanice vyrábí čistou a obnovitelnou energii a
přispívá k ochraně životního prostředí (druhé tvrzení v pořadí). S odstupem deseti bodů získaly
relativně vysoká skóre také tvrzení o využití surovin, které by jinak zůstaly bez užitku (prasečí kejda,
tráva) či tvrzení, že bioplynová stanice představuje nové pracovní příležitosti. Na opačné škále
pozitivních přínosů se umístilo tvrzení o zajímavosti bioplynové stanice pro případné turisty.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
294
Obr. 3: Pozitivní přínosy a negativní dopady provozu bioplynové stanice ve Stonavě
Zdroj: dotazníkové šetření autorů, vlastní zpracování (n=108)
Na negativní dopady provozu bioplynové stanice v obci se dotazovala další otázka (viz obrázek 3).
Zde respondenti opět bodovali jednotlivá tvrzení o potenciálních dopadech, tentokrát negativními
body. Každá z 5 možných odpovědí byla hodnocena pomocí negativních bodů od varianty nejméně
negativní dopad pro obec (1 bod), neutrální dopad (3 body) až po nejvýznamnější negativní dopad na
obec (5 bodů), body pro jednotlivé odpovědi byly poté načítány do celkového skóre, opět s možností
dosažení skóre v rozmezí 100 až 500. Bodové hodnocení je tedy srovnatelné s bodováním přínosů (viz
výše). Jako nejvýznamnější negativní dopad bylo s předstihem hodnoceno zhoršení životního
prostředí v obci (hluk, špína), následováno negativním dopadem ve formě ekonomické nerentability
provozu, omezeného ekonomického významu pro obec a snižováním ceny nemovitostí v lokalitě.
Naopak za nejméně významně negativní dopady bylo označeno vizuální narušení obrazu krajiny
stavbou bioplynové stanice, s odstupem pak negativní vliv na cestovní ruch.
Lze konstatovat, že hodnocení přínosů i dopadů sledované bioplynové stanice nepřineslo nijak
překvapující výsledky, nicméně za pozornost stojí například relativně nízká výše bodování pro
negativní dopady. Tato nijak významná kritičnost obyvatelstva vůči stanici by mohla svědčit o vysoké
míře sžití obyvatelstva s tímto provozem. Zdá se, že akceptace bioplynové stanice je mezi obyvateli
Stonavy relativně vysoká, což však lze spíše označit jako formu lokální podpory místní zemědělské
farmě, než podporu produkce obnovitelných zdrojů v obci. Diskutovat je rovněž možné nad faktem, že
farma jako celek je významným zaměstnavatelem v obci (nicméně v samotné bioplynové stanice
pracují pouze 2 zaměstnanci), což výrazně zvyšuje její obraz v obci. Může se zde také projevovat
fenomén typický pro území postižená dlouhodobou industriální či těžební činností, a to koexistence
zaměstnání obyvatelstva v průmyslu s provozováním vlastních zemědělských aktivit (tzv.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
295
kovozemědělci), což by mohlo svědčit o vyšší míře pochopení pro zemědělské aktivity a jejich
souvislosti (hluk, zápach atd.). Rovněž vysoce pozitivně působí aktivní hospodaření farmy na
pozemcích v rámci obce, které dříve ležely ladem, případně i fakt, že farma i stanice je vlastněna
místním občanem. Rozhodujícím faktorem je však pravděpodobně skutečnost, že výstavbou
bioplynové stanice byl významně omezen zápach šířící se z velkokapacitního vepřína, jímž byla obec
dříve typická. Kontroverze spojené s fungováním zemědělské bioplynové stanice nebyly ve
zkoumaném území ve větší míře zaznamenány, žádný z respondentů nezmínil etický problém
související s využíváním zemědělských plodin pro nepotravinářské, tedy energetické účely.
Závěr
Akceptaci projektů realizujících zdroje obnovitelných energií veřejností lze označit za typ
samoregulačního mechanismu, jímž jsou eliminovány projekty, které vzbuzují zvýšené ekonomické,
sociální či environmentální kontroverze. Samozřejmě za předpokladu, že přípravné fáze projektů jsou
dostatečným způsobem otevřené a transparentní tak, aby zainteresované obyvatelstvo mohlo své
připomínky v rozhodovacím procesu uplatnit. A pochopitelně je rovněž otázkou, nakolik je aktivní
participace lokálního obyvatelstva standardní výbavou sociálního kapitálu obcí České republiky či jen
předpokladem, který je očekáván, nicméně častokrát ne ideálně naplněn. Svou roli sehrává i špatná
reputace obnovitelných zdrojů energií v České republice, která je způsobena především nekoncepční
subvenční politikou státu.
V souvislosti se závazkem České republiky vůči Evropské unii, který hovoří o 13,5 % energie
vyrobené z obnovitelných zdrojů v roce 2020 (Národní akční plán České republiky pro energii
z obnovitelných zdrojů, 2010), lze předpokládat další dynamický rozvoj sektoru bioplynových stanic.
Otázkou zůstává, jak tento bioplynový boom řídit a regulovat, aby byl dosažen konsenzus mezi
nespornými přínosy pro globální životní prostředí a případnými negativními dopady na místní
obyvatelstvo. Akceptace takovýchto projektů lokální veřejností je nezbytným předpokladem pro
budování i následný provoz projektů na realizaci obnovitelných zdrojů energií. Lze konstatovat, že
v souvislosti s nepříliš dobrým obrazem obnovitelných zdrojů energie mezi veřejností České republiky
jsou bioplynové stanice vnímány více jako přivýdělek zemědělců, než příspěvek k ochraně globálního
životního prostředí a klimatu. Co se týče případové studie, bylo ověřeno, že bioplynová stanice ve
Stonavě je relativně vysoce akceptována místní veřejností a nebudí tak výrazné kontroverze.
Literatura
[1] CETKOVSKÝ, S., NOVÁKOVÁ, E. Assesment of the impact of wind turbines on landscape
character: implications for landscape planning. Moravian Geographical Reports, 2009, 17, 2: 28-
34.
[2] CETKOVSKÝ, S, FRANTÁL, B., ŠTEKL, J., et al. Větrná energie v České republice:
hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí.
Studia Geographica, 2010, 101. Ústav geoniky AV ČR, Brno, 209.
[3] CORDEN, W. M., NEARY, J. P. Booming sector and de-industrialisation in a small economy.
Seminar Paper No. 195, University of Stockholm, 1982, 39.
[4] COSSU, R. Driving forces in national management strategies. Waste Management, 2006, 29:
2797-2798.
[5] FRANTÁL, B. Větrné elektrárny a NIMBY syndrom: analýza faktorů ovlivňujících vnímání a
postoje obyvatel k rozvoji využití větrné energie. In Udržitelná energie a krajina. Veronica,
Hostětín, 2008, s. 21-26.
[6] FRANTÁL, B., KUČERA, P. Impacts of the operation of wind turbines as perceived by residents
in concerned areas. Moravian Geographical Reports, 2009, 17, 2: 35-45.
[7] FRANTÁL, B., KUNC, J. Factors of the uneven regional development of wind energy projects
(a case of the Czech Republic). Geografický Časopis / Geographical Journal, 2010, 62, 3: 183-
201.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
296
[8] FRANTÁL, B., KUNC, B. Wind turbines in tourist landscape: Czech experience. Annals of
Tourism Research, 2011, 38, 2: 499-519.
[9] JACOBSSON, S., BERGEK, A., FINON, D., LAUMER, V., MITCHELL, C., TOKE, D.,
VERBRUGGEN, A. EU renewable energy support policy: Faith or facts? Energy Policy, 2006,
37, 6: 2143-2146.
[10]JØRGENSEN, M. S., ANDERSEN, B. H., CASCAVAL, D. The controversies over bioenergy in
Denmark:'bio'is not the same as' sustainable'. Environmental Engineering and Management
Journal, 2012, 11, 11: 2101-2119.
[11]MARADA, P., VEČEŘOVÁ, V., KAMARÁD, L., DUNDÁLKOVÁ, P., MAREČEK, J.
Příručka pro nakládání s digestátem a fugátem. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2008, 30.
[12]MUSALL, F. D., KUIK, O. Local acceptance of renewable energy – A case study from southeast
Germany. Energy Policy, 2011, 39, 6: 3252-3260.
[13]Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. Praha: Ministerstvo
průmyslu a obchodu ČR, 2010, 97.
[14]NAVRÁTIL, J., PÍCHA, K., HŘEBCOVÁ, J. The importance of historical monuments for
domestics tourists: The case of South- Western Bohemia (Czech Republic). Moravian
Geographical Reports, 2010, 18, 1: 45-61.
[15]OTÁHAL, T. Problém zastoupení v institucionální ekonomii. Politická ekonomie, 2009, 57, 5:
677-695.
[16]PASTEN, C., SANTAMARINA, J. C. Energy and quality of life. Energy Policy, 2012, 49: 468-
476.
[17]PERLÍN, R., KUČEROVÁ, S., KUČERA, Z. Typologie venkovského prostoru Česka.
Geografie, 2010, 115, 2: 161-187.
[18]ROBERTS, T., UPHAM, P., BOUCHER, P., MCLACHLAN, C., MANDER, S., GOUGH, C.,
ABI GHANEM, D. (2013): Conclusions and a research agenda for the social science of energy
supply controversy. In Roberts, T. et al. (eds). Low-carbon energy controversies. Abingdon:
Routledge, 2013, s. 259-270.
[19]SIEBER, P. Investiční rozhodování a veřejně prospěšné projekty. Acta Oeconomica Pragensia,
2005, 13, 4: 62-79.
[20]SOVACOOL, B. K., RATAN, P. L. Conceptualizing the acceptance of wind and solar
elektricity. Renewable and Sustainable Energy Reviews, 2012, 16, 7: 5268-5279.
[21]THIEMEL, J. Bioplynová stanice Stonava. Oznámení podle zákona č. 100/2001 Sb., o
posuzování vlivů na životní prostředí. Stonava: Informační systém Cenia, 2007, 48.
[22]TURTON, H., BARRETO, L. Long-term security of energy suply and climate change. Energy
Policy, 2006, 34, 15: 2232-2250.
[23]VAN DER HORST, D. Spatial cost-benefit thinking in multi-functional forestry; towards a
framework for spatial targeting of policy interventions. Environmental Economics, 2006, 59:
171-180.
[24]VAN DER HORST, D. NIMBY or not? Exploring the relevance of location and the politics of
avoided opinions in renewable energy siting controversies. 2007.
[25]VAN DER HORST D. Spatial planning of wind turbines and the limits of ‘objective’ science.
Moravian Geographical Reports, 2009, 17, 2: 46-51.
[26]WALKER, G., Devine-Wright, P. Community renewable energy: What shoud it mean? Energy
Policy, 2008, 36: 497-500.
[27]WOLSINK, M. Wind power and the NIMBY-myth: institutional capacity and the limited
significance of public support. Renewable energy, 2000, 21: 49-64.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu OPVK pod názvem „Energetika v krajině: inovace,
dynamizace a internacionalizace výzkumu“ (CZ.1.07/2.3.00/20.0025).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
297
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-36
POSTOJE ZEMÍ K JADERNÉ ENERGII: ZMĚNY PO
FUKUŠIMĚ
ATTITUDES OF COUNTRIES TO NUCLEAR ENERGY:
MODIFICATIONS AFTER FUKUSHIMA
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D.
BC. VERONIKA HOLEČKOVÁ
BC. JAROSLAV SEDLÁŘ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: kunc@econ.muni.cz, 349042@mail.muni.cz, 254063@mail.muni.cz
Anotace
Jaderná energie patří k nejvíce efektivním, ale i nejvíce kontroverzním energetickým zdrojům.
Následky přírodní katastrofy a havárie v japonské Fukušimě v roce 2011 však obrátily postoje řady
zemí k jaderným programům. Stalo se tak v době, která se od počátku nového milénia nesla v duchu
jaderné renesance. Pro Českou republiku, která je dlouhodobým zastáncem jaderné energetik a nic na
tom nezměnil ani zmíněný incident, je důležitý zejména odklon od jádra v podání německého souseda
a největšího obchodního partnera. Na druhou stranu mnoho vyspělých zemí v jaderných programech
pokračuje a obavy Japonska, Německa a dalších států nesdílí. Cílem příspěvku je představit a
diskutovat změny v postojích vybraných zemí světa k jádru a jeho využívání, a to zejména v souvislosti
s poslední tragickou událostí ve Fukušimě.
Klíčová slova
jaderná energie, postoje států, změny, Fukušima
Annotation
Nuclear energy belongs among the most efficient yet most controversial energy sources. The impacts
of the natural disaster and accident in Japanese Fukushima in 2011 have reversed the attitudes of
many countries towards nuclear programs. This happened in the period after 2000, which could be
characterized as Nuclear Renaissance. The Czech Republic, which has been a long-term advocate of
nuclear energy industry and the above-mentioned accident has changed nothing in this attitude, has
been mostly affected by the shift of its German neighbor and largest trading partner away from
nuclear energy. On the other hand, many developed countries continue their nuclear programs and
they do not share the Japanese, German and other countries' fears. It is the aim of this article to
introduce and discuss changes in attitudes of selected countries from all over the word towards
nuclear energy, especially in connection with the recent tragic events in Fukushima.
Keywords
Nuclear Energy, Attitudes of Countries, Modifications, Fukushima
JEL classification: Q28, Q32, Q38, Q48, Q54
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
298
Úvod
Začátek nového tisíciletí se měl nést v duchu jaderné renesance. Mnoho evropských i
mimoevropských zemí iniciovalo a ohlásilo projekty na výstavbu nových reaktorů. Na konferenci v
Pekingu, která se konala v roce 2009 pod vedením IAEA1
a OECD, bylo prezentováno, že přes 60
států po celém světě má v plánu realizovat nové jaderné projekty. Velkou výzvu představovaly nové
technologie výroby jaderné energie a především mezinárodní projekt International Thermonuclear
Experimental Reactor. Současná jaderná zařízení fungují na základě štěpení jádra, zatímco tento
projekt se zabývá opačným procesem, a to jadernou fúzí. Myšlenka vznikla již roku 1985, kdy byla
pod gescí IAEA zahájena spolupráce Euroatomu, Sovětského svazu, Spojených států a Japonska. V
současnosti na projektu spolupracuje také Čína a Jižní Korea (Handrlica, 2012).
Druhým přelomovým projektem byla realizace plovoucího jaderného zařízení, které by mohlo
zásobovat energií proces těžby zemního plynu a ropy v arktických oblastech. Projekt aktuálně iniciuje
a řídí ruská státní korporace Rosatom. O zařízení navíc projevily zájem země třetího světa, které by
tak mohly částečně vyřešit svoji energetickou nesoběstačnost. Hrozí zde však nedostatečná právní a
faktická ochrana proti případným teroristickým útokům (Handrlica, 2012).
Jisté komplikace s akceptací nových jaderných programů přinesl již teroristický útok v USA 11. září
2001. Bylo třeba zamezit potenciálnímu riziku jaderného terorismu, který je patrně největší hrozbou
současného světa. O devět a půl roku později (11. března 2011) se slibně se vyvíjející prostředí
s pozitivní akceptací jádra ze dne na den zhroutilo v souvislosti s konfrontací přírodní katastrofy a
následné havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima-Daiichi. Následky byly fatální jak z hlediska
společenského (oběti na životech, ohrožení zdraví obyvatel apod.), tak politického a ekonomického.
Tehdy aktivních 55 jaderných reaktorů mělo instalovaný výkon 50 GW a poskytovalo téměř 30 %
energetické potřeby země (Fesharaki, Hosoe, 2011).
Reakce nejen odborné veřejnosti na sebe nechala dlouho čekat. Japonsko je zemí s minimálními
zásobami energetických surovin a tuto nedostatečnost řešilo právě jaderným programem, který měl
v dalších letech nadále akcelerovat. Opak se však zdá se být v aktuální situaci pravdou. Nad složitou
situací v otázce energetické bezpečnosti a politických konsekvencích se zamýšlí Vivoda (2012).
Japonskou pronukleární politiku ze strany vlády komplikuje aktuálně nejen negativní postoj obyvatel,
ale i skutečnost, že výroba jaderné energie je pro již tak oslabenou japonskou ekonomiku stále
výhodná a žádoucí – vyhlášený odklon od jaderného programu ovšem lze jen těžko zpochybnit.
Velmi příhodné a aktuální srovnání transformace výroby elektrické energie v posledním desetiletí
v Německu, s výhledem v Japonsku do roku 2020 přináší studie Huentelera a kol. (2012) či Wittneben
(2012). Po odstavení velké části jaderných reaktorů bude k uvedenému horizontu Japonsku chybět
pokrýt 20 % objemu výroby elektrické energie. Bude skutečně možné využít „nových“ zdrojů a výzev
zejména ze strany obnovitelných zdrojů energie (Martinát a kol., 2012), třeba i s větší podporou
japonské vlády (Ayoub, Yuji, 2012)? Německo takový plán v současné době má (Huenteler a kol.,
2012).
Postoje řady zemí k preferenci jaderné energetiky doznaly v posledních dvou letech vážných trhlin.
Cílem příspěvku je představit a diskutovat změny ve vnímání jaderných programů ve vybraných
zemích světa zejména v souvislosti s posledním tragickým incidentem ve Fukušimě.
Aktuální stav výroby jaderné energie a postoje vybraných zemí k jaderné
energetice
Ke konci března 2013 mělo 30 zemí funkční jadernou elektrárnu a celkový počet reaktorů činil dle
údajů IAEA 437. Celková instalovaná kapacita světa je 373 GW. Nejvyšší počet jaderných reaktorů
1
International Atomic Energy Agency (Mezinárodní agentura pro atomovou energii).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
299
provozují USA (103), Francie (58), Japonsko (50), Rusko (33), Jižní Korea (23), Indie (20), Kanada
(19), Čína (18), Velká Británie (16), Ukrajina (15) a Švédsko (10). Jeden reaktor je dlouhodobě
v odstávce, 68 reaktorů je ve výstavbě, nejvíce ve V a JV Asii2
. Česká republika disponuje šesti
reaktory s instalovanou kapacitou 3 760 MW (více viz následující obrázek).
Většina států, které zastávají jadernou energetiku, samy provozují jaderný reaktor nebo ho mají
momentálně ve výstavbě, či plánovaný ve své energetické koncepci. Jedná se zejména o ekonomicky
vyspělé země, které jsou na vyšší technologické úrovni a mají také způsobilou přenosovou síť. Na
druhou stranu ne všechny státy s jadernými reaktory v provozu jsou zastánci jádra, naopak řada z nich
se od jaderného programu odklonila či zde dobíhá.
Obr. 1: Státy s největším počtem jaderných reaktorů na světě
Zdroj: International Atomic Energy Agency
(http://www-pub.iaea.org/MTCD/Publications/PDF/RDS2-32_web.pdf); vlastní zpracování
Evropská unie je, co se týče mírového využití jaderné energie, světovou velmocí. Přibližně jedna
třetina vyrobené elektřiny pochází z jaderných elektráren. Nejvíce jaderných reaktorů v Evropské unii
provozuje Francie, která je také jedním z největších příznivců jádra. Spolu s Francií jsou silnými
zastánci jaderného programu Velká Británie, Rusko, Finsko, Litva, Česká republika a další země,
mimo Evropu USA, Čína, Indie apod. (více viz tabulka č. 1). V Evropě aktuálně staví jaderné reaktory
4 státy (Finsko, Francie a Slovensko), mimo Evropu dalších sedm zemí.
2
International Atomic Energy Agency (http://www.iaea.org/pris)
1
1
1
1
2
2
2
2
2
2
3
4
4
4
5
6
6
7
8
9
10
15
16
18
19
20
23
33
50
58
103
0 20 40 60 80 100 120
Arménie
Irán
Nizozemsko
Slovinsko
Argentina
Brazílie
Bulharsko
JAR
Mexiko
Rumunsko
Pákistán
Finsko
Maďarsko
Slovensko
Švýcarsko
Česká republika
Taiwan
Belgie
Španělsko
Německo
Švédsko
Ukrajina
Velká Británie
Čína
Kanada
Indie
Jižní Korea
Rusko
Japonsko
Francie
USA
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
300
Tab. 1: Vybrané Země s aktuálním postojem k jadernému programu
Zastánci jaderného programu
Francie, Velká Británie, Švédsko, Finsko, Nizozemí, Česká republika, Slovensko, Slovinsko,
Chorvatsko, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Ukrajina, Bulharsko, Rumunsko..., USA,
Kanada, Čína, Indie, Pákistán, Írán, SAE, Turecko, Arménie, Jižní Korea, Mexiko, Brazílie,
Argentina, JAR
Neutrální země
Nizozemí, Dánsko, Norsko
Odpůrci jaderného programu
Rakousko, Německo, Belgie, Itálie, Španělsko, Švýcarsko..., Japonsko
Zdroj: World Nuclear Association (http://world-nuclear.org); vlastní zpracování
Ke státům, jež v současnosti zaujímají k jaderné energetice neutrální postoj, můžeme zařadit Dánsko,
Norsko a Nizozemí. Dánsko mělo stavbu jaderné elektrárny v plánu, roku 1985 však dánský
parlament rozhodl, že se elektrárna stavět nebude. S jádrem však Dánsko problém nemá, elektřinu
z tohoto zdroje dováží ze Švédska. Na západě země a při pobřeží jsou lokalizovány větrné prky, jež
kryjí až 21 % z celkové spotřeby elektřiny.3
Norsko také nemá jaderný program, zhruba 99 %
elektřiny se vyrobí ve vodních elektrárnách.4
V Nizozemí nehraje jaderná energetika velkou roli, země
vlastní pouze jeden reaktor, který produkuje zhruba 4 % z celkové spotřeby elektřiny. Podpora jaderné
energie jak u politiků, tak u veřejnosti však postupně narůstá a možná výstavba dalšího reaktoru by
nemusela být nereálná.
Obr. 2: Vybrané státy světa a jejich postoj k jaderné energetice v mezi roky 1964-2013
Zdroj: World Nuclear Association (http://world-nuclear.org); vlastní úpravy
Odmítavý postoj k jaderné energii formálně dlouhodobě udržuje Řecko a Rakousko, o „čistotě“ do
zemí dovážené elektřiny z Francie, Německa, České republiky, Švédska atd. by se ovšem dalo značně
pochybovat. Itálie jako průkopník mírového jaderného programu na evropském kontinentu prošla
3
World Nuclear Association (http://world-nuclear.org/info/default.aspx?id=324&terms=denmark)
4
Nazeleno.cz (http://www.nazeleno.cz/energie/vodni-energie/norsko-vyrabi-99-elektriny-ve-vodnich-elektrarnach.aspx )
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
301
několika rozdílnými obdobími, aby v roce 2011 referendum zhatilo plány Berlusconiho vlády na
jadernou renesanci. Na jak dlouho je ovšem otázkou. Vlivem fukušimské události nastal odklon od
jádra i u dalších zemí s dříve pozitivním či neutrálním postojem k jádru, jedná se o Belgii, Švýcarsko
a Německo a samozřejmě v prvním sledu postižené Japonsko. Za největší „názorové fluktuanty“ je
možno označit Belgii, Itálii a Německo.
V evropském kontextu je v současnosti nejvíce pozornosti věnováno německému postoji k jádru. Jeho
dlouhodobá propagace se po havárii Černobylu změnila v „tápání“ a spíše neutrální postoj a v roce
2011 rozhodla o odstavení všech jaderných elektráren do roku 2022. Prvních 7 bloků bylo odstaveno
ještě v létě 2011, dnes je jich mimo provoz celkem 8. Podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě
elektřiny by měl v roce 2023 dosáhnout až 46 %, zbývající část tedy bude nutné pokrýt fosilními
zdroji. Jaderné bloky ovšem v dominantní míře nahradily uhelné a plynové zdroje, zintenzivnila se
těžba uhlí, staví se další tepelné elektrárny. Více fosilních zdrojů znamená větší produkci oxidu
uhličitého, což je ovšem v rozporu se stávajícím vládním programem, který předpokládá postupný
pokles emisí CO2.5
Změnila se energetické bilance Německa - z exportéra stal importér. Odhaduje se,
že odstoupení od jaderného programu bude zemi stát až 335 miliard EUR.
Tab. 2: Instalovaný výkon OZE v Německu [MW] v případě odstavení JE do roku 2022
Odstavení do roku
2022
2010 2015 2020 2023
Voda 4 052 4 165 4 309 4 309
Vítr 27 676 36 647 45 750 52 750
Fotovoltaika 17 300 34 279 51 753 56 000
Biomasa 6 312 7 721 8 825 9 400
Geotermální 10 79 298 480
Součet 53 834 82 891 110 934 122 939
Zdroj: Nazeleno.cz (http://www.nazeleno.cz/energie/jaderna-energie/konec-jadernych-elektraren-v-nemecku-
335-miliard-eur.aspx); vlastní úpravy
Podle údajů z předchozí tabulky by měl v Německu nastat velký rozvoj především v oblasti větrných a
solárních zdrojů. Obnovitelné zdroje by měly do roku 2023 zabezpečit 123 tisíc MW vyrobené
elektrické energie, což odpovídá výkonu 123 bloků JE Temelín. Tyto projekty si vyžádají tak rozsáhlé
investice, že většina evropských zemí by o nich mohla pouze nereálně uvažovat - ekonomická
vyspělost hovoří jasnou řečí (Viturka, 2010; Žítek, Klímová, 2010). Jelikož se však jedná o Německo,
největší ekonomiku Evropy, může si tyto ambiciózní projekty dovolit plánovat. Realita příštích let
ukáže, zda Německo nerozumně podlehlo pofukušimské hysterii a ke stabilnímu zdroji energie z jádra
se vrátí nebo bude bezproblémově fungovat i bez jádra.
Závěr
Jaderná energetika je dlouhodobě jedním z nejefektivnějších zdrojů získávání energie, zároveň však
jeden z nejkontroverznějších a nejdiskutovanějších (Hodgson, 1999). Svět se aktuálně nachází v době,
kdy je akceptace i mírového využití jaderné energie poměrně složitá. Přibylo států odmítajících
jadernou energii, nedůvěra obyvatel v jádro je v mnoha zemích velmi silná, přitom od fukušimské
havárie uplynuly pouze dva roky. Rozhodně se ovšem jaderná energetika nestaví do pozice
okrajového hráče na energetickém trhu. Největší a nejmocnější země světa jako USA, Rusko a Čína
na jadernou energii zdaleka nezanevřely a staví či plánují výstavbu nových reaktorů.
Havárie ve Fukušimě a její následky ovšem vyvolaly neoddiskutovatelné reakce, nejvíce v evropských
vyspělých ekonomikách (Huenteler a kol., 2012; Wittneben, 2012). Země jako Německo, Švýcarsko,
Itálie a již dříve Rakousko mají silné tradice v ekologických principech i hnutích a také zakořeněné
možnosti národních referend. Zejména německé odmítnutí jaderného programu je třeba brát ve všech
souvislostech a možných důsledcích pro celou Evropskou unii. Německo je hnacím motorem evropské
5
Nazeleno.cz (http://www.nazeleno.cz/energie/jaderna-energie)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
302
ekonomiky a odklon od jádra ho bude stát nemalé finanční náklady. Na druhou stranu řada vyspělých
zemí v čele s Francií či Finskem staví nové reaktory, mimo Evropu budují nové kapacity také např.
USA a Čína.
Česká republika má tradice výroby energie z jádra již z dob společného státu se Slováky, která byla
podpořena domácí produkcí kvalitních reaktorů typu VVER v plzeňské Škodovce a tedy
zabezpečením všech budovaných jaderných elektráren (Vaněk, 2008). Obě země jsou dlouhodobým a
stabilním zastáncem jaderného programu a událost ve Japonsku neměla na pozitivní postoj vlád i
obyvatel obou zemí větší vliv. Slovensko v brzké době dostaví dva bloky v Mochovcích, Česká
republika uvažuje o dostavbě dvou bloků v Temelíně. Bez ohledu na často neopodstatněnou kritiku ze
strany protijaderných aktivistů z Rakouska a dosti pravděpodobně brzy i z Německa. Česká republika
nemá kapacity na rozšíření vodních elektráren, účinnost ostatních obnovitelných zdrojů zatím není
dostatečně efektivní, tepelné elektrárny mají limity v zásobách a těžbě uhlí a produkci škodlivých
látek. Budoucnost naší země a mnoha dalších se zatím bude i nadále ubírat cestou jaderné energetiky.
Literatura
[1] AYOUB, N., YUJI, N. Governmental intervention approaches to promote renewable energies –
Special emphasis on Japanese feed-in tariff. Energy Policy, 2012, 43, s. 191–201.
[2] FESHARAKI, F., HOSOE, T. The Fukushima Crisis and the Future of Japan´s Power Industry.
Asia Pacifik Bulletin, 2011, 106. Dostupné z:
<http://scholarspace.manoa.hawaii.edu/bitstream/handle/10125/19908/APB%20no.%20106.pdf?
sequence=1>.
[3] HANDRLICA, J. Jaderné právo: právní rámec pro mírové využívání jaderné energie a
ionizujícího záření. Praha: Auditorium, 2012, 294 s.
[4] HODGSON, P.E. Nuclear power, energy and the environment. London: Imperial College Press,
1999, 205 s.
[5] HUENTELER, J., SCHMIDT, T.S., KANIE, N. Japan's post-Fukushima challenge –
implications from the German experience on renewable energy policy. Energy Policy, 2012, 45,
s. 6-11.
[6] International Atomic Energy Agency [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z:
<http://www.iaea.org/>.
[7] MARTINÁT, S., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P., KLAPKA, P. New Rural Spaces: Conflicts,
Opportunities and Challenges. Moravian Geographical Reports, 2009, 17 (4), s. 44-45.
[8] Nazeleno.cz [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: <http://www.nazeleno.cz/energie/>.
[9] VANĚK, V. Bez jádra to nepůjde. Praha: Skupina ČEZ, a.s., 2008.
[10]VITURKA, M. Nový přístup k hodnocení disparit v regionálním rozvoji. In: Klímová, V. (ed.)
XIII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2010, s. 25-32.
[11]VIVODA, V. Japan’s energy security predicament post-Fukushima. Energy Policy, 2012, 46, s.
135-143.
[12]WITTNEBEN, B.B.F. The impact of the Fukushima nuclear accident on European energy
policy. Environmental Science & Policy, 2012, 15 (1), s. 1-3. DOI:
10.1016/j.envsci.2011.09.002.
[13]World Nuclear Association [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: <http://world-nuclear.org>.
[14]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V. Rozdíly v ekonomické vyspělosti regionů NUTS 2 v Evropské unii.
In: Klímová, V. (ed.): XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 42-49.
Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu OPVK „Energetika a krajina: inovace, dynamizace a
internacionalizace výzkumu“ (č. ESF OP CZ.1.07/2.3.00/20.0025).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
303
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-37
TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN V ČR JAKO JEDEN
Z FAKTORŮ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
MINING IN THE CZECH REPUBLIC AS ONE OF THE FACTORS OF
REGIONAL DEVELOPMENT
DOC. RNDR. IRENA SMOLOVÁ, PH.D.1
MGR. MARTIN SVOBODA 2
1
Katedra geografie
2
Katedra rozvojových studií
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
1
Department of Geography
2
Department of Development Studies
Faculty of Science
Palacký University in Olomouc
 tř. 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: irena.smolova@upol.cz, martin.svoboda@upol.cz
Anotace
Jedním z faktorů ovlivňujících regionální rozvoj je přírodní potenciál území a jeho využívání.
Příspěvek se věnuje problematice příjmů obcí souvisejících s těžbou nerostných surovin, kdy jedním z
hlavním kompenzačních nástrojů státu v oblasti těžby nerostných surovin jsou environmentální
poplatky (poplatky za využívání přírodních zdrojů). Ekonomický efekt pro obce tvoří zejména příjmová
položka obecního rozpočtu, která je stanovena horním zákonem (úhrady za vydobytý nerost a úhrady
z dobývacího prostoru), dále příjmy plynoucí do rozpočtu obce jako daňové výnosy v místě sídla
těžební společnosti a důležitým zdrojem jsou i mimorozpočtové příjmy obcí, pomoc při údržbě
komunikací či finanční spoluúčast na projektech podporujících rozvoj regionu. Legislativa i přistup
obcí k těžbě surovin se od roku 1989 výrazně proměnil, což je dokumentováno na vybraných
příkladech.
Klíčová slova
těžba surovin, úhrady z těžby surovin, těžba uranu v ČR
Annotation
One of the factors influencing regional development is the natural potential and its use of the area.
The paper deals with the issue of municipal revenues associated with the mining and quarrying where
one of the main instruments of the state compensation in the mining sector are environmental fees
(fees for the use of natural resources). The economic effect of the municipalities is mainly revenue into
municipal budget, which is set by the Mining Act (payments for extracted mineral and taxes from the
mining spaces), as well as revenue flowing into the municipal budget as tax yields at the domicile of
the mining company and important sources are also non-budgetary income of municipalities, help
with road maintenance or financial participation in projects supporting the development of the region.
Legislation and communities approach to raw materials extraction since 1989 has changed, which is
documented on selected examples.
Key words
mining, payments from mining, uranium mining in the Czech Republic
JEL classification: R11, R14, R51
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
304
1. Úvod
Evropa a zejména západní a střední Evropa je zatěžována hornickou činností již několik tisíciletí.
Těžba surovin znamenala prosperitu i problémy pro regiony, které mají surovinový potenciál.
V průběhu doby se přístupy k těžbě surovin měnily a stejně tak i ekonomický efekt pro region. Vliv
hornictví na rozvoj území v českých zemích začal mít větší význam od období středověku. V této
době začaly být vydávány první kodexy, které upravovaly práva a povinnosti těžařů. Horní právo se
výrazně kodifikovalo v období po roce 1750, v polovině 19. století bylo horní právo zpracováno tak,
že základní zákony byly platné až do roku 1957, kdy po nabytí účinnosti nového horního zákona (roku
1957) převzal kontrolu nad těžbou stát, v období socialismu úplnou, od roku 1990 postupně
ekonomicko – ekologickou.
2. Cíle a metody
Cílem příspěvku je dokumentovat ekonomický efekt těžby nerostných surovin pro dotčená území
v ČR v období po roce 1990 v souvislosti se změnou legislativy a přístupu k environmentálním
otázkám. Pozornost je věnována nástrojům, které stát využívá při kompenzaci dopadů těžby
nerostných surovin, a na konkrétních příkladech je srovnán dopad těchto nástrojů na kvalitu života.
Pro účel srovnání je zvolena jediná lokalita současné těžby uranové rudy na území ČR Dolní Rožínka.
Hlavními metodami využitými při zpracování příspěvku jsou analýza legislativních nástrojů a vlastní
šetření, výzkum vybavenosti v zájmovém regionu a analýzy rozpočtových příjmů obcí.
3. Kompenzační nástroje státu – úhrady za dobývání nerostných surovin
Hlavním kompenzačním nástrojem státu v oblasti těžby nerostných surovin jsou environmentální
poplatky. Jak uvádí Samuelson (2007), poplatky jsou nástrojem regulace znečišťování, jejichž sazba
by se měla rovnat externím nákladům vznikajícím v důsledku znečištění. Došlo by tak k úplné
internacionalizaci externalit, znečišťovatel by nesl ve svých (interních) nákladech výši externích
nákladů. Environmentální poplatky lze definovat jako platby, které jsou upraveny zákony k ochraně
životního prostředí a jsou tedy vždy specifické pro konkrétní příklad. Nelze používat výraz „poplatky“
samostatně, ale vždy plným názvem dle konkrétního zákona (např. poplatek za odebrané množství
podzemní vody). V České republice je obecně přijímána klasifikace ekonomických nástrojů OECD,
která vymezuje celkem 15 environmentálních poplatků. Tyto poplatky jsou logicky tříděny do tří
kategorií: poplatky za znečištění či jiné poškozování (zatěžování) životního prostředí (1), poplatky za
využívání přírodních zdrojů (2) a uživatelské poplatky (3). Do první kategorie jsou zařazeny např.
poplatky za ukládání odpadů na skládky a poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.
Do kategorie uživatelských poplatků patří poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu.
Oblast těžby surovin náleží do kategorie poplatků za využívání přírodních zdrojů, kde jsou zahrnuty
úhrady, které musí platit subjekty zabývající se těžbou nerostných surovin. Jedná se o úhrady za
dobývací prostor a úhrady za vydobytý nerost.
V rovině oficiální a zákonné příjmy obcí plynoucí ze stanovených odvodů reprezentují současnou
podobu historického institutu, známého v českých zemích jako „urbura“, v anglosaských zemích jako
„royality“. Jedná se o poplatky, které jsou placeny vlastníkovi nerostného bohatství za to, že své
vlastnictví (ložiska nerostů) poskytuje (propůjčuje) báňskému podnikateli a umožňuje mu přivlastnit si
z ložiska vydobyté, popřípadě upravené, nerosty prodat a z tohoto podnikání mít zisk. Platby tohoto
typu jsou známy ze všech zemí, kde probíhá těžba nerostů. V závislosti na historickém vývoji,
právním systému a úloze a postavení báňského podnikání v hospodářství dané země, je definována
konkrétní podoba těchto úhrad ve formě poplatků, daní či odvodů. Povinnost úhrady těchto poplatků
je stanovena buď horními zákony, nebo zvláštními zákony, které upravují pouze tuto problematiku.
Metodika výpočtu se v jednotlivých zemích liší. V podstatě převažují dva základní systémy, tj. fixně
stanovená suma za jednotku těžby nebo procento z ceny suroviny nebo dosažené tržby. Příjemcem
těchto úhrad byl v minulosti panovník, který je používal obvykle k upevnění své moci a moci státu,
v moderní době je příjemcem obvykle stát.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
305
Do českého horního práva byly poplatky z těžby zavedeny novelou horního zákona zákonem
č. 541/1991 Sb. (Úhrada je přesně vymezena § 32a Horního zákona.), s platností od 20. 12. 1991.
K zavedení plateb došlo v období zvýšené kritiky vlivu dobývání na krajinu, občany a životní
prostředí, bez zvážení nezastupitelné úlohy těžebního průmyslu pro rozvoj státu a bez analýzy příčin a
důsledků kritizovaných negativních vlivů těžby. To se projevilo tím, že na rozdíl od celosvětových
zvyklostí nebyly úhrady směřovány na stát, ale úhrady z plochy dobývacího prostoru (neboli z plochy
těžaři státem udělené těžební licence) byly směrovány na obec a úhrady z vytěžených nerostů (neboli
z podnikatelského využití vlastnictví státu) byly rozděleny mezi obce a stát rovným dílem.
Příjmy z těžby nerostných surovin, které byly pro obce i státní rozpočet do roku 1992 nulové, se
počínaje rokem 1993 vybírají jako úhrady za dobývací prostor a úhrady za vydobyté nerosty (podle
přechodného ustanovení byla zpětně stanovena povinnost zaplatit za rok 1991 a 1992 do 31. 3. 1993.).
U nových dobývacích prostorů platby úhrad zahajuje organizace v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byl dobývací prostor stanoven a platby úhrad končí zrušením dobývacího prostoru.
Počínaje rokem 1993 (resp. 1991) byla těžební činnost zpoplatněna a příjemcem úhrad z dobývacích
prostorů se staly příslušné obce, příjmy z vydobytých nerostů se dělí mezi obce a stát.
Zákonem stanovené úhrady z dobývacího prostoru jsou placeny těžební společností příslušnému
báňskému úřadu, který následně převede příslušnou část do rozpočtu obce, na jejímž území se
dobývací prostor nachází. Je-li dobývací prostor umístěn na území více obcí, rozdělí obvodní báňský
úřad příjem podle poměru částí dobývacího prostoru na území jednotlivých obcí. V letech 1992 až
2005 byla roční úhrada z dobývacího prostoru většího než 2 ha stanovena ve výši 10 tisíc Kč a
násobila se s každým započatým km2
, u dobývacích prostorů menších jak 2 ha činila roční úhrada
paušálně 2 tisíce Kč. Nový možný odlišný pohled na úlohu úhrad z dobývacích prostorů přinesla
Vláda ČR svým usnesením v prosinci 1999 k surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich
zdrojů, ve kterém uložila MŽP ČR úkol „Navrhnout nový systém plateb úhrad z dobývacích prostorů,
tyto úhrady koncipovat jako ekonomický nástroj politiky ochrany životního prostředí a krajiny, tj.
diferencovat je podle hodnoty dotčeného území, míry dopadu a charakteru prováděných prací“. MŽP
ČR zpracovalo materiál, který byl schválen v jeho vedení, který předpokládal kategorizaci území na
základě „koeficientu hodnoty území“ a „kategorie zásahu či omezení funkčnosti území“ do čtyř
základních kategorií ekologické újmy území. K jednotlivým základním kategoriím byly přiřazeny
konkrétní výše úhrad za 1 ha plochy dobývacího prostoru ve výši 100 Kč pro nízkou, 300 Kč pro
střední, 700 Kč pro vysokou a 1000 Kč pro velmi vysokou ekologickou újmu území. Jako podmínka
pro efektivní uplatnění tohoto systému bylo předpokládáno umožnění změn ve vymezení dobývacích
prostorů bez vlivu na změny těžebních práv (což současný horní zákon neumožňuje). K zásadní
změně ve výpočtu úhrady z dobývacího prostoru však došlo až novelou horního zákona č. 386/2005
Sb., kdy bylo stanoveno, že úhrada se počínaje rokem 2006 platí v rozsahu 100 až 1000 Kč na každý
(i započatý) hektar plochy dobývacího prostoru. Přitom konkrétní výše platby má vycházet ze stupně
ochrany životního prostředí dotčeného území, charakteru činnosti prováděné v dobývacím prostoru a
jejím dopadu na životní prostředí. Výši úhrady mělo stanovit nařízení vlády, které však do současné
doby vydáno nebylo, což s sebou přineslo řadu komplikací. Vývoj výše úhrad od roku 1993 ukazuje,
že se výše úhrad z plochy dobývacích prostorů logicky snižuje, což zcela koresponduje s poklesem
počtu dobývacích prostorů v jednotlivých letech. Pokles výše úhrad v roce 2006 je způsoben změnou
metodiky výpočtu. S ohledem na skutečnost, že Vláda ČR nevydala nařízení, ve kterém by se
stanovily konkrétní výše úhrad v jednotlivých ochranných zónách a typech krajiny, zejména ve zvláště
chráněných územích, podobně jako nebyly stanoveny výše úhrad podle charakteru hornické činnosti a
jejím dopadu na životní prostředí, řídila se výše plateb z dobývacího prostoru stavem legislativní
nouze a většina těžebních společností vypočítala úhradu z dobývacího prostoru podle spodní (nejnižší)
hranice státem stanoveného rozpětí úhrady. Zatímco v roce 1993 bylo na území ČR stanovených 1088
DP a výše úhrady dosáhla téměř 26 mil. Kč, v roce 2010 dosáhla výše úhrady za dobývací prostory
obcím již jen 14 mil. Kč, tj. v průměru 13 tis. Kč na jednu obec. Na straně druhé se však pro obce
výrazně zvýšily platby za vydobyté nerosty. Je však nutné poznamenat, že zavedení plateb úhrad
z plochy dobývacího prostoru přimělo většinu těžebních společností k redukci dobývacích prostorů.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
306
Jednalo se zejména o dobývací prostory energetických surovin (lignitu a černého a hnědého uhlí), kdy
k rušení dobývacích prostorů docházelo v souladu se schválenými útlumovými programy.
Ekonomicky zajímavější je roční úhrada z vydobytých nerostů, která se vypočítává jako
procentuální podíl z celkové tržby za vydobyté nerostné suroviny oceněné tržní cenou v období, za
které se výpočet provádí (nejvýše však 10 %). Úhrada za vydobytý nerost je poplatek, který obcím
kompenzuje újmy vyplývající z probíhající těžby nerostných surovin na jejich katastru. Do výpočtu
úhrady vstupuje několik proměnných, což má za následek rozdílné výše úhrad pro jednotlivé těžené
nerosty. Výše úhrady může být maximálně 10 % z tržní ceny nerostu. Rozhodná je průměrná tržní
cena v roce, ve kterém byl vyhrazený nerost vydobyt. Procentuální výše tržní ceny je stanovena
vyhláškou č. 617/1992 Sb. Maximální výše, tedy 10 % z tržní ceny, je pouze u 3 nerostů (rudy,
technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny, vysokoprocentní vápenec). Pro ropu a hořlavý
zemní plyn je sazba 0,5 % a pro radioaktivní suroviny, kam řadíme uranovou rudu, je sazba pouze 0,3
%, což je nejméně ze všech vyhrazených nerostů. Dalšími proměnnými, které výrazně ovlivňují výše
úhrad, jsou náklady na dobývání nerostu a celkové náklady organizace na zhotovení výrobku
(vyhláška č. 617/1992 Sb.). Celková výše úhrady je rozdělena mezi obec a stát. V období let 1992 –
2000 byly příjmy z úhrad děleny mezi obec a stát rovným dílem. Počínaje prosincem 20001
jsou
v souladu s novelou horního zákona zákonem č. 366/2000 Sb., příjmy z úhrad z vydobytých nerostů
na výhradních ložiscích přerozdělovány mezi obce a stát ve prospěch obcí v poměru 75 ku 25 %. Pro
obce, na jejichž území probíhá těžba, se tak výrazně zvýšily příjmy z vydobytých nerostů. V ročním
objemu dosáhl meziroční nárůst téměř 75 mil. Kč (z 228 mil Kč pro obce v roce 1999 na 302 mil Kč
v roce 2001. Účty firmami placených úhrad vedou příslušné báňské úřady, které finanční prostředky
poukazují ve prospěch oprávněných příjemců (obce a státní rozpočet). Ve výši úhrad se zatím
v omezené míře promítá i faktor vlivu dobývání na sociálně ekonomickou situaci v regionech, byť se
prozatím uplatnil pouze v jediném případě, a to při stanovení výše úhrady pro radioaktivní suroviny
(0,3% - nejnižší stanovená výše), které jsou dobývány na jediném dole v Rožné a představují pro část
území Českomoravské vrchoviny zatím obtížně nahraditelný zdroj pracovních příležitostí. Může se
uplatnit také při rozhodování o žádostech o snížení nebo odpuštění úhrady.
Obr.1: Vývoj výše úhrad za dobývací prostor a vydobyté nerosty v období let 1993 – 2010 (v tis. Kč)
Zdroj: Hornické ročenky, Ministerstvo životního prostředí, vlastní výpočty
Vývoj výše úhrad z vydobytých nerostů v letech 1993 – 2010 dokumentuje obr. č. 1, ze které
vyplývá, že se výše úhrad z vydobytých nerostů celkově zvyšuje a výrazný je zejména nárůst
0
100000
200000
300000
400000
500000
600000
700000
800000
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
obcímza DP obcímza vydobytý nerost státnímu rozpočtu za vydobytý nerost
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
307
v kategorii příjmů obcí, což zcela koresponduje s vývojem legislativy a zásadní změnou v systému
přerozdělování v roce 2000. Rostoucí trend je přitom, i přes celkový útlum těžby nerostných surovin
ve srovnání se stavem v roce 1993, způsoben zejména růstem cen těžených nerostných surovin.
Výrazný je nárůst po roce 2002, který v sobě odráží i ekonomicky zajímavou rostoucí těžbu
stavebních surovin. Legislativní změna z roku 2005 by se při stabilním objemu těžby i stabilních
cenách projevila poklesem výše úhrad za vydobyté nerosty. Celkový meziroční nárůst (2005/2006) je
však zásadně ovlivněn vysokým nárůstem úhrady za těžbu ropy a zemního plynu způsobenou jak
nárůstem těžby, tak zejména nárůstem cen a tím i tržeb.
Tab. 1: Vývoj úhrad z dobývacího prostoru a z vydobytého nerostu v období let 2004 - 2010
Úhrady z dobývacího prostoru
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
celkem v tis. Kč 21 511 21 977 16 178 15 496 15 127 14 925 14 032
Úhrady z vydobytého nerostu
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
celkem v tis. Kč 532 750 602 509 608 614 657 813 674 399 633 570 579 481
Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2009, Hornická ročenka, vlastní výpočty
V roce 2010 byla obcím poskytnuta úhrada z plochy dobývacího prostoru v celkové výši 14 mil. Kč a
úhrada z vydobytých vyhrazených nerostů dosáhla částky 435 mil. Kč pro obce a 145 mil. Kč do
státního rozpočtu. Na celkové výši úhrady za vydobyté nerosty se podílí 44,8 % hnědé uhlí, 17,7 %
černé uhlí, 19,9 % ropa a zemní plyn, 6,0 % vápence, 4,4 % stavební kámen, 2,0% štěrkopísky a 1,7%
jíly. Ostatní suroviny se podílí méně než jedním procentem. Díky nerovnoměrnému přírodnímu
potenciálu jsou příjmy výrazně diferencovány podle regionů. Z krajů má nejvyšší příjmy plynoucí z
horního zákona Moravskoslezský a Ústecký kraj. Významné mohou být příjmy pro rozvoj obce a
širšího území, zvláště pak v marginálních územích (Smolová, Szczyrba, 1998).
Využití příjmů z těžby nerostných surovin je diferencované na úrovni obcí a státu (státního rozpočtu).
Zatímco obcím není zákonem stanoven účel, jak prostředky využívat, a je pouze na rozhodnutí dané
obce, jak příjmy z úhrad za vydobyté nerosty využije. Prostředky, které z těžební činnosti plynou do
státního rozpočtu, jsou ze zákona určeny pouze na nápravu škod na životním prostředí, které vznikly
v souvislosti s dobýváním výhradních i nevyhrazených ložisek. K přesnější specifikaci byla přijata
Usnesení Vlády ČR. Poslední platné přiděluje počínaje rokem 2002 polovinu úhrad MPO ČR na
účelové nápravy škod na životním prostředí (rozdělovány jsou vybraným těžebním organizacím ve
formě účelových dotací). Takto se část úhrad vrací k jejich plátcům, kteří je vynakládají na území
dosud nezrušených DP, tj. na území obcí, které pobírají úhrady z DP a v některých případech i úhrady
z vydobytých nerostů. Druhá polovina je přidělena MŽP ČR na zajišťování nebo likvidaci starých
důlních děl, realizované cestou veřejných zakázek.
V kategorií obcí s nejvyššími příjmy z vydobytých nerostů jsou obce v oblasti těžby uranové rudy,
černého a hnědého uhlí. Roční příjmy vyšší než 10 mil. korun mají například obce Most, Horní Jiřetín
nebo Malé Březno v oblasti Podkrušnohoří. V sumárním vyjádření za období posledních sedmi let tak
například město Most získalo do rozpočtu více než 150 mil. korun. Ještě výraznější je to pak u
menších obcí s celkově menším rozpočtem, kde úhrady plynoucí z těžební činnosti mohou tvořit i více
než 80 % rozpočtu obce (např. obce Horní Jiřetín, Strupčice nebo Malé Březno).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
308
4. Těžba uranové rudy v regionu Rožná a ekonomický efekt pro region
Odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka (déle jen závod) už 55 let provádí těžbu uranové rudy v oblasti
Dolní Rožínky (8 km jižně od Bystřice nad Pernštejnem). Přínos závodu pro blízké okolí není pouze
v zaměstnanosti, ale ovlivňuje i řadu dalších aktivit. V 60. letech 20. století, v době prudkého
rozmachu uranového hornictví, začaly vznikat nové budovy a zařízení. Podnik v těchto letech
evidoval přes 4 000 zaměstnanců, což s sebou neslo velké požadavky na investice do bydlení a služeb.
Masivní bytová výstavba probíhala zpravidla v lokalitách umožňující dojíždění do zaměstnání. Zprvu
se stavěla dřevěná sídliště a ubytovny a to pokud možno v místech uranového ložiska. V Dolní
Rožínce vyrostlo nové hornické sídliště, kulturní dům, zdravotní středisko, prodejny zboží, závodní
jídelna a část autobusového nádraží, to vše za 20 miliónů korun. V Bystřici nad Pernštejnem bylo
v letech 1958 – 1966 budováno sídliště I a po roce 1964 se začalo s výstavbou sídliště II. Celkem bylo
postaveno 1546 bytových jednotek. Bývalý podnik Uranových dolů se rovněž podílel na stavbě
obchodní sítě pro nová sídliště. Šlo o obvyklou situaci, kdy extenzivní rozvoj průmyslu doprovázela
výstavba potřebných zařízení občanské vybavenosti sídel (Szczyrba, 2005). V Bystřici nad
Pernštejnem s přispěním bývalého podniku Uranové doly vznikly další stavby občanské vybavenosti:
mateřská škola, základní škola, závodní jídelna, kulturní dům, zdravotní středisko. Celkem podnik
v těchto letech proinvestoval téměř 200 miliónů korun. Nová sídliště a další zařízení občanské
vybavenosti byla budována i v Tišnově a v Novém Městě na Moravě. Všechny tyto investiční akce
byly z části nebo celé financovány bývalým podnikem Uranové doly, dnes známém jako Odštěpný
závod GEAM Dolní Rožínka. Tímto způsobem se podnik podílel na zlepšování kvality života
obyvatel v okolí uranových dolů, jelikož až do roku 1988 neexistovala právní úprava, která by
nařizovala podniku platit obcím jakékoliv poplatky. S přijetím horního zákona v roce 1988 nastala
povinnost podniku odvádět obcím a státu úhrady za dobývací prostor a úhrady za vydobytého nerostu.
Před redukcí měl dobývací prostor Rožná rozlohu téměř 12 km2
a rozkládal se katastrálním území
obcí Bukov, Milasín, Rožná, Dolní Rožínka, Rodkov, Zvole, Blažkov, Horní Rozsíčka, Vojetín,
Blažejovice a Horní Rožínka. Rozhodnutím Obvodního báňského úřadu Liberec byl v roce 1996
dobývací prostor Rožná zmenšen na současnou rozlohu 876,4054 ha. Nachází se na katastrálním
území obcí Horní Rozsíčka, Bukov, Milasín, Rodkov, Horní Rožínka, Blažkov, Dolní Rožínka a
Rožná (Hájek a kol. 2007). Tyto obce se dělí ročně o 87 700 Kč, které podnik odvádí na účet
příslušného báňského úřadu jako úhradu za dobývací prostor. Největší podíl získávají obce Dolní
Rožínka (30 %), Bukov (24 %) a Rožná (22 %), dohromady přibližně 76 % z celkové částky.
Tab. 2: Úhrada za dobývací prostor Rožná v letech 2005 - 2011
Dobývací prostor Rožná
období Plocha Úhrada
do roku 2005 8,764054 km2
90 000 Kč
2006 - 2011 8,764054 km2
87 700 Kč
Zdroj: Odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka
Úhrada za vydobytý nerost představuje o řád vyšší platby pro obce a i stát, ale týká se pouze obcí, na
jejichž katastru se aktuálně dobývá uranová ruda. Těžba uranové rudy neprobíhá v celém území
vymezeného dobývacího prostoru, ale pouze v určitých sektorech. Při hlubinné těžbě je zapotřebí
promítnout hranice dobývaných sektorů v podzemí na zemský povrch, abychom zjistili, na kterých
katastrech probíhá těžba. Momentálně se uranová ruda těží na katastrech obcí Bukov a Dolní Rožínka.
Objem získaných prostředků se každý rok mění a to hlavně z důvodu přesunu těžby uranové rudy
v rámci dobývacího prostoru a nestálé ceny uranové rudy na světových trzích.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
309
Tab. 3 Struktura rozpočtů obcí z pohledu poplatků spojených s těžbou uranové rudy
Obec Příjmy rozpočtu obce 2009 2010 2011
Dolní Rožínka příjmy celkem 18 455 130 11 572 480 12 983 240
úhrady celkem 505 840 419 760 211 530
úhrady podíl 2,82% 2,24% 1,26%
Bukov příjmy celkem 11 489 430 14 042 370 16 272 490
úhrady celkem 435 430 580 680 835 660
úhrady podíl 6,84% 5,60% 4,83%
Zdroj: http://www.rozpocetobce.cz; vlastní výpočty
Obec Dolní Rožínka se musí ve svém rozpočtu vypořádat s každoročním úbytkem objemu získaných
prostředků z úhrad. Naopak obec Bukov eviduje zvýšení objemu získaných prostředků a to dokonce
mezi lety 2009 a 2011 o více než 40 %. Podíl úhrad na celkových příjmech obce ale mají klesající
tendenci. Jak je patrné z Tab. 3 samotná výše získaných prostředků z úhrad nepokryje financování
velkého projektu, ale lze realizovat menší projekty, nebo částečně financovat projekty větších rozměrů
a tím zlepšit život lidí v obci. Obec Bukov postavila víceúčelové hřiště, vyasfaltovala místní
komunikace a zrekonstruovala kanalizaci. Obec Dolní Rožínka zrekonstruovala budovu obecního
úřadu a rekonstrukcí rovněž prošlo zázemí fotbalového hřiště.
Mimo úhrady z dobývacího prostoru a vydobytého nerostu je nutné v souvislosti s těžbou uranové
rudy zmínit daň z nemovitosti, kterou odvádí podnik obcím, na jejichž katastru se rozkládají
povrchové areály. Nejvíce finančních prostředků z této daně získává obec Rožná. Částky se mohou
pohybovat v řádech miliónů a jsou několikanásobně vyšší než celkový součet úhrad z dobývacího
prostoru a vydobytého nerostu. Získané prostředky obec investuje převážně do infrastruktury (byl
vybudován nový sportovní areál s tenisovými kurty, koupalištěm a dětským hřištěm, který slouží
občanům obce i široké veřejnosti). Část peněž byla použita na výstavbu kanalizace a čistírny
odpadních vod. Z konkrétních příkladů je patrné, že získané finanční prostředky jsou smysluplně
využity na projekty, které přispívají k rozvoji dané obce a k zatraktivnění okolního prostředí.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
310
Obr.2a: Počty dojíždějících pracovníků do závodu GEAM Dolní Rožínka (stav k 31. 12. 2012)
Ob. 2b. Dobývací prostor Rožná a lokalizace hlavních objektů závodu GEAM Dolní Rožínka ve
vazbě na katastrálních území
Zdroj: GEAM Dolní Rožínka, vlastní výpočty
Přínos podniku pro obyvatele obce Dolní Rožínka lze dokumentovat i na frekvenci autobusových
spojů, které směřují do obce. Podle jízdních řádů platných od 9. 12. 2012 je obec obsluhována celkem
10 autobusovými linkami. V pracovních dnech můžou obyvatelé obce a pracovníci podniku využít
celkem 53 spojů, které obec spojují s okolními obcemi a městy. Tato frekvence spojů vychází z
historické potřeby dopravit velké množství pracovníků do podniku. Počet pracovníků se ustálil na
hodnotě 1000, čímž klesl počet pracovníků za posledních 10 let o 75 %. V obecné rovině klesla
intenzita dojížďky veřejnou dopravou v celé ČR (Szczyrba, Toušek, 2004). Lidé preferují
automobilovou dopravu, jelikož je rychlejší a flexibilnější. Autobusové spoje už nejsou tolik
využívané a jejich obsazenost neodpovídá množství vypravených spojů. Srovnáním stejně velkých
obcí zjistíme, že počet linek, které obsluhují Dolní Rožínku, je opravdu nadprůměrný. Například do
obce Zvole, která je vzdálená pouze 4 km od Dolní Rožínky, zajíždí v pracovní dny 4 linky, do obce
Dalečín na Bystřicku také 4 linky a do obce Štěpánov nad Svratkou 6 linek. Nicméně pro obyvatele
obce Dolní Rožínky je to určitý komfort, který jim byl ponechán jako relikt dřívější doby.
Závěr
Ekonomický efekt pro obce tvoří zejména příjmová položka obecního rozpočtu, která je stanovena
horním zákonem (úhrady za vydobytý nerost a úhrady z dobývacího prostoru), dále příjmy plynoucí
do rozpočtu obce jako daňové výnosy v místě sídla těžební společnosti a důležitým zdrojem jsou i
mimorozpočtové příjmy obcí, pomoc při údržbě komunikací či finanční spoluúčast na projektech
podporujících rozvoj regionu. Legislativa i přistup obcí k těžbě surovin se od roku 1989 výrazně
proměnil stejně jako využití příjmů z těžby surovin, které je diferencované na úrovni obcí a státu
(státního rozpočtu). Zatímco obcím není zákonem stanoven účel, jak prostředky využívat, a je pouze
na rozhodnutí dané obce, jak příjmy z úhrad za vydobyté nerosty využije. Prostředky, které z těžební
činnosti plynou do státního rozpočtu, jsou ze zákona určeny pouze na nápravu škod na životním
prostředí, které vznikly v souvislosti s dobýváním výhradních i nevyhrazených ložisek. V současné
době se význam těžby nerostných surovin přesouvá z oblasti veřejného zájmu do polohy zájmu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
311
soukromých těžebních společností, které se snaží ekonomicky zhodnotit surovinový potenciál území.
Tím ale také dochází k řadě průvodních střetů zájmů – obce, občanská sdružení, versus těžařské
společnosti. Nicméně „těžařská lobby“ sehrává významnou úlohu v regionálním rozvoji. Obzvlášť
v územích se slabě rozvinutou hospodářskou základnou je přítomnost těžařských firem vnímána
vesměs pozitivně, a to mnohdy navzdory krajinným rizikům a zátěžím, které z dobývací činnosti
plynou. Ekonomický efekt pro obce tvoří zejména příjmová položka obecního rozpočtu, která je
stanovena horním zákonem, dále příjmy plynoucí do rozpočtu obce jako daňové výnosy v místě sídla
těžební společnosti a důležitým zdrojem jsou i na mimorozpočtové příjmy obcí, pomoc při údržbě
komunikací či finanční spoluúčast na projektech podporujících rozvoj regionu. Obce jsou ekonomicky
motivovány již při samotném procesu schvalování povolení k hornické činnosti. Příkladem z nedávné
doby je nabídka obcím na Vysočině, kde má zájem těžit uran australská společnost Uran Limited. Dle
sdělení generální ředitelky společnosti byla obcím nabídnuta za každé povolení průzkumu částka 800
tis. korun ročně. Další neoficiální zdroje pak plynou zastupitelům, kteří o povolení hornické činnosti
rozhodují.
Literatura
[1] HÁJEK, A. Geologická charakteristika rudního pole Rožná – Olší. Minerál, 2001, roč. IX., č.2,
s. 118–124.
[2] HÁJEK, A. a kol. 50. výročí zahájení těžby uranu na ložisku Rožná. Dolní Rožínka: GEAM,
2007, 60 s.
[3] HÁJEK, A., PECH, E. Od zahájení těžby uranu na ložisku Rožná uplynulo 50. let. Uhlí-rudygeologický
průzkum, 2007, 49, č. 10, Praha: Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového
průmyslu, s. 4- 11.
[4] LEPKA, F. Český uran 1945- 2002: neznámé hospodářské a politické souvislosti. Liberec: Knihy
555, 2003, 101 s.
[5] MAJER, J. Rudné hornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004, 255 s.
[6] SAMUELSON, P. Ekonomie. 18. vydání. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s.
[7] SMOLOVÁ, I. Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, 195 s.
[8] SMOLOVÁ, I., SZCZYRBA, Z. Rozhodující socioekonomické faktory regionálního rozvoje
marginálního území. In Miscellanea geographica, Universitatis Bohemiae Occidentalis 6. Plzeň :
Západočeská univerzita, 1998. s.113-125.
[9] SVOBODA, M. Geografické aspekty těžby uranu v ČR se zaměřením na lokalitu Dolní Rožínka.
[bakalářská práce]. Olomouc: PřF UP v Olomouci, 2009, 65 s.
[10]SZCZYRBA, Z. Maloobchod v České republice po roce 1989 – vývoj a trendy se zaměřením na
geografickou organizaci. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005. 126 s.
[11]SZCZYRBA, Z., TOUŠEK, V. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání v České republice; změny
v období transformace. In Jakubowicz, E., Raczyk, A.: (eds.) Przekształcenia regionalnych
struktur funkcjonalno-przestrzennych VIII/2. Wrocław : Uniwersytet Wroclawski, 2004. s. 21-31.
[12]Usnesení Vlády ČR ze dne 15. 11. 1995 č. 645 k uvolnění finančních prostředků z výnosů úhrady
za vydobyté vyhrazené nerosty převáděné podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití
nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, do státního rozpočtu.
[13]Usnesení Vlády ČR ze dne 12. 9. 2001 č. 906 k návrhu na zajišťování a likvidaci starých důlních
děl a jejich finanční zajištění od roku 2002.
[14]Vyhláška Ministerstva hospodářství ČR č. 617/1992 Sb., o podrobnostech placení úhrad
z dobývacích prostorů a z vydobytých vyhrazených nerostů, která byla novelizována vyhláškou č.
426/2001 Sb.
[15]Vyhláška Ministerstva hospodářství ČR č. 63/2005 Sb., o podrobnostech placení úhrad z
dobývacích prostorů a z vydobytých vyhrazených nerostů.
[16]Usnesení Vlády ČR ze dne 13. 12. 1999 č. 1311 k Surovinové politice v oblasti nerostných
surovin a jejich zdrojů.
[17]Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č.
541/1991 Sb., zákona ČNR č.10/1993 Sb., 132/2000 Sb., 286/2000 Sb., 366/2000 Sb., 315/2001
Sb., 61/2002 Sb., 320/2002 Sb., 150/2003 Sb. a 3/2005 Sb.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
312
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-38
TEORETICKÁ VÝCHODISKA OVLIVŇOVÁNÍ BARIÉR
REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
THEORETICAL BASES OF INFLUENCING THE BARRIERS OF
REGIONAL DEVELOPMENT
ING. LUCIE KOVÁCSOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: kovacsova@rect.muni.cz
Anotace
Cílem příspěvku je shrnout základní teoretická východiska, která určitým způsobem ovlivňují existenci
bariér regionálního rozvoje. První kapitola se zabývá samotným pojmem region, tedy jeho
charakteristikou a klasifikací různých typů regionů. V druhé kapitole je řešena problematika
regionální konkurenceschopnosti, kde jsou zdůrazněny především dva odlišné přístupy v pohledu na
tuto záležitost. Třetí část stručně pojednává o faktorech regionálního rozvoje, na což navazuje
problematika regionálních disparit. Všechny tyto kapitoly vycházejí především z dosavadní rešerše
publikačních zdrojů, zabývajících se uvedenými tématy.
Klíčová slova
regionální rozvoj, bariéry rozvoje, regionální konkurenceschopnost, disparity
Annotation
The aim of this paper is to sum up the basic theoretical approaches, which somehow influence the
existence of the barriers of regional development. First part deals with the term region, its
characteristics and classifying the different types of regions. In the second part, there is solved the
issue of regional competitiveness and there are emphasized especially two different approaches in the
view of this matter. Third part deals briefly with factors of regional development and it is followed by
the issue of regional disparities. All these chapters are particularly based on existing summary of
publication sources dealing with mentioned topics.
Key words
regional development, barriers of the development, regional competitiveness, disparities
JEL classification: R12, R58
Úvod
Regionální rozvoj se zejména po vstupu do EU stal i v ČR poměrně značně frekventovaným pojmem,
jehož praktický význam je výrazně posilován i provedenou decentralizací veřejné správy (Viturka,
2005). Pod pojmem regionální rozvoj si lze představit ekonomický, sociální, environmentální nebo
i územní rozvoj určitého území. Regionální rozvoj je řešen především prostřednictvím regionální
politiky. Mezi základní cíle regionální politiky patří snižování regionálních disparit a rozvoj regionů
zaměřený na jejich soudržnost a zvyšování konkurenceschopnosti. V ideálním případě by každý
region měl mít příležitosti ke svému vyváženému rozvoji odpovídajícímu jeho potenciálu
a specifickým stránkám. Dle OECD může být regionální rozvoj chápan také jako obecné úsilí
o snížení regionálních disparit podporou ekonomické činnosti v regionech (zaměstnanost, vytváření
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
313
bohatství). Politika regionálního rozvoje se v minulosti snažila dosáhnout těchto cílů prostřednictvím
rozsáhlého rozvoje infrastruktury a přitahování investic (OECD).
Současná regionální politika je významně determinována myšlenkami představitelů institucionálních
teorií regionálního rozvoje. Institucionální teorie regionálního rozvoje spatřují inovace jako klíčový
faktor ekonomického a sociálního rozvoje. Z hlediska praktických doporučení pro koncepci
regionální politiky se zaměřují zejména na způsoby, jakými je možné napomoci vzniku a šíření
inovací. Tyto způsoby představují například budování inovační infrastruktury, tvorbu a šíření nových
znalostí, vzájemnou interakci a učení jednotlivých aktéru a networking. Toho může být dosaženo
prostřednictvím intervence veřejného sektoru (státu, regionu) nebo společného úsilí veřejného a
soukromého sektoru. Konkrétně mohou tyto intervence znamenat zvýšení investic do vzdělávání,
podporu inovačního podnikání, podporu vzniku institucí na podporu učení, vědy a výzkumu nebo
vzniku organizací, které podporují a usnadňují vzájemnou komunikaci mezi jednotlivými inovačními
aktéry (tzv. intermediární organizace). Samozřejmě žádoucí je také vznik místních podnikatelských
sdružení a vzájemná komunikace a spolupráce mezi jeho členy. V tomto směru však pochopitelně
může veřejný sektor působit pouze jako určitý katalyzátor nebo facilitátor, a vlastní iniciativa musí
vzejít od soukromých firem. V zásadě se ukazuje, že nejúčelnější jsou investice do lidských zdrojů, do
vzdělávání a výchovy kvalifikovaných lidí (Blažek, Uhlíř, 2011). V rámci institucionálních teorií byly
rozpracovány analytické koncepty popisující výše uvedené jevy. Jedná se především o koncept
národních a regionálních inovačních systémů a koncept triple helix.
Stále více důležitým faktorem pro rozvoj regionu je výzkum a vývoj, které jsou považovány za jeden
z hlavních zdrojů pro tvorbu inovací. V mnoha odvětvích průmyslu je důležitou součástí inovačního
systému veřejně podporovaný univerzitní výzkum a laboratoře financované z veřejných prostředků.
Univerzity a další vzdělávací instituce hrají v inovačním systému dvě různé role: jsou místem, kde
vědci a inženýři získávají své prvotní vzdělání a ve většině zemí (ne však ve všech) jsou těžištěm pro
značné množství výzkumných aktivit v oborech spojených s konkrétní technologií. Spolupráce mezi
univerzitami a firmami je základem pro inovační potenciál regionu (Nelson, 1996).
Z výše uvedeného vyplývá, že regionální rozvoj není rovnoměrný, že se vyskytují rozdíly v úrovni
rozvoje jednotlivých regionů a že regiony plně nevyužívají svůj rozvojový potenciál. Plnému využití
potenciálu regionů brání existence a přítomnost bariér regionálního rozvoje. Pokud by tyto bariéry
byly odstraněny (anebo alespoň zmírněny, což je v praxi reálnější), pro region by to znamenalo
dosažení vyšší úrovně socio-ekonomického rozvoje. To by se mohlo projevit například ve vyšší
ekonomické výkonnosti, snížení nezaměstnanosti, zvýšení disponibilních příjmů obyvatelstva,
zlepšení kvality života nebo zlepšení kvality životního prostředí. K tomu, abychom byli schopni
odstranit (eliminovat) bariéry regionálního rozvoje, musíme je nejdříve poznat a identifikovat. Teprve
potom je možné navrhovat efektivní řešení ke zmírňování překážek.
1. Region
Pojem region je chápán odlišným způsobem v závislosti na tom, pro jaký účel se vymezuje. Z pohledu
regionálních věd jde o oblast, která je určována geografickými, geologickými, historickými, sociálněekonomickými
podmínkami a v neposlední řadě i administrativním vymezením (Kadeřábková, 2008).
Žítek a Klímová (2008) odvozují tři základní charakteristiky, které lze s pojmem region spojit, a to:
 jedná se o určenou (ohraničenou) část území,
 jeho vymezení je vždy účelové,
 jedná se o územní jednotku mezi národním státem a obcí.
Při širší interpretaci pojetí stejnorodosti regionu se stalo východiskem rozlišení dvou typů regionů
(Hamalová, 1996):
 Homogenní – mají stejný charakter v celém území, jsou vymezené na základě prioritní
koncentrace jednoho nebo určité kombinace odvětví (regiony zemědělské, průmyslové,
turistické apod.).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
314
 Nodální – určitý komplex jednotek v prostoru, které jsou vzájemně propojené především
prostřednictvím sídelního centra. Vazby mezi sídly vznikají na bázi poskytování určitých
služeb, pracovních příležitostí, administrativních funkcí soustředěných v centrálním městě.
Tyto regiony jsou vnitřně heterogenní.
Další přístup ke klasifikaci regionů, velmi blízký členění regionů dle Eurostatu, uvádí Matoušková
(2000), která člení regiony na:
 Administrativní – vymezovány pro potřeby výkonu státní správy a územní samosprávy. Beze
zbytku pokrývají celé území daného státu. Zpravidla existuje několik hierarchických úrovní
administrativních regionů, přičemž platí, že jednotky stejné hierarchické úrovně by měly být
do určité míry srovnatelné z hlediska rozlohy a počtu obyvatel.
 Účelové – vymezovány pro řešení určitých problémů (např. problémy se životním prostředím,
ekonomická zaostalost) a bývají reprezentovány zvláštním orgánem. Mají omezenou časovou
platnost, jejíž délka souvisí s povahou daného problému a tím i s časem, který je potřeba na
jeho vyřešení. Při jejich vymezení nemusí být respektovány hranice administrativních regionů.
Regiony lze považovat za stavební kameny národní ekonomiky. Každá země potřebuje
konkurenceschopné a dynamické regiony, aby mohla dosáhnout svých ekonomických a sociálních cílů
na národní úrovni.
Pro účely regionálních statistik na úrovní Evropské unie je používáno členění regionů podle společné
klasifikace územních statistických jednotek – NUTS. Z důvodu harmonizace sledovaných údajů je
toto členění na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 povinné a je
založeno na definici „počtu obyvatel“. Do klasifikace každého státu je na základě tohoto nařízení na
všech úrovních NUTS zařazena i položka Extra-Regio, která umožňuje lokalizovat aktivity členského
státu provozované na ekonomickém území státu, které nemůže být připojeno k určitému regionu. Od
1. ledna 2008 je systém statistické klasifikace územních struktur v České republice v souladu se
systémem Eurostatu rozdělen na dvě části: klasifikace CZ-NUTS a systém LAU. Systém LAU je
určen zejména pro potřeby statistiky regionů. Na rozdíl od systému NUTS, který je postaven na
právním základě, LAU legislativní oporu nemá (Český statistický úřad, 2012). Jak je v rámci
uvedeného členění rozdělena Česká republika, včetně počtu každé z jednotek, vystihuje následující
tabulka.
Tab. 1: Členění ČR na základě klasifikace NUTS (LAU)
Klasifikace
NUTS
(LAU)
Územní jednotka
Počet
jednotek
NUTS 0 Stát 1
NUTS 1 Území 1
NUTS 2 Oblasti (Regiony soudržnosti) 8
NUTS 3 Kraje 14
LAU 1 Okresy 77
LAU 2 Obce 6 251
Zdroj: Český statistický úřad, 2011, upraveno
2. Regionální konkurenceschopnost
O regionální konkurenceschopnosti se vedou četné odborné diskuze. Základním problémem je, zda
území (města, regiony, státy) mezi sebou soutěží, nebo zda konkurenceschopnost je nepřiměřené
označení pro hodnocení zdraví a úspěšnosti ekonomiky. Na druhé straně se pojem
konkurenceschopnosti států, regionů či měst stále více objevuje při hodnocení jejich ekonomiky,
prosperity, blahobytu či dosažené životní úrovně. Zde je zajisté potřeba zmínit, že existuje rozdílná
chápání konkurenceschopnosti, a to makroekonomické na jedné straně a mikroekonomické na straně
druhé. Oba tyto přístupy jsou v této subkapitole naznačeny.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
315
Regionální konkurenceschopnost vyjadřuje schopnost regionů generovat příjmy a udržet úroveň
zaměstnanosti v rámci národní a mezinárodní konkurence. Původní přístup ke konkurenceschopnosti
byl založen na nízkých nákladech a na efektivnosti, avšak pro dosažení a udržení úspěchu je nutné
zcela změnit přístup k ní. Nový přístup je založen na inovacích a dynamice. Bohatství je ve
skutečnosti vytvářeno firmami, zaměstnanci, trhy a dalšími návaznými institucemi, u kterých dochází
k soutěžení. Konkurenceschopnost v konečném důsledku závisí na zdokonalování
mikroekonomických základů konkurence, a tedy i produktivita je odvozena z kvality
mikroekonomického podnikatelského prostředí firem, která je funkcí vzájemně provázaných faktorů
(Skokan, 2004). Tyto faktory propojuje tzv. „model diamantu“ Michaela Portera, který lze graficky
znázornit takto:
Obr. 2: Model diamantu M. Portera
Zdroj: Porter, 1998 (vlastní zpracování)
Michael E. Porter je jedním z předních světových autorů zabývajících se konkurenční strategií
a mezinárodní konkurenceschopností. Jeho „diamant“ je zcela novým modelovým přístupem, jak
pochopit konkurenční postavení národa (nebo lokality) v celosvětové hospodářské soutěži.
Porter (1994) se také dále hodně zabýval konkurenceschopností firem, kdy zkoumal možnosti, které
firmě pomohou efektivněji konkurovat a tím upevnit její postavení na trhu. Definoval tři
potencionálně úspěšné strategické přístupy:
 prvenství v celkových nákladech;
 diferenciace;
 soustředění pozornosti.
Tyto přístupy je teoreticky možné s určitými omezeními a obměnami aplikovat také na
konkurenceschopnost regionu. I když například Krugman (1996) se proti takovému chápání vymezuje
a tvrdí, že pojem konkurenceschopnosti má smysl pouze při použití pro firmy, avšak v případě
aplikace na koncept národních ekonomik je používání tohoto pojmu zcela nepatřičné.
Druhým přístupem, který lze využít při zkoumání konkurenceschopnosti regionů, je pomoci Paretovy
efektivnosti. Výchozí myšlenkou tohoto přístupu je, že rozvoj, zejména urbanistický, v praxi
v naprosté většině případů někoho poškodí. Proto se uplatňuje tzv. potenciální Paretovo kritérium, kde
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
316
je újma, kterou by změnou utrpěl některý subjekt, efektivně kompenzována (Maier, Čtyroký, 2000).
Pojem potenciální Paretovo zlepšení je používán i v zahraničních zdrojích, kdy např. Boadway a
Bruce (1984) uvádí, že je tím myšlen stav, kdy ti, kteří si změnou polepšili, mohou hypoteticky
kompenzovat ztrátu těch druhých. Tato kompenzace nutně nevyžaduje, aby ti, kdo si polepší, skutečně
odškodnili ty, kdo si pohorší. Maximalizace efektivnosti požaduje jen možnost kompenzace.
Ekonomické odůvodnění existence veřejného sektoru může být chápáno pouze co se týče míry, jakou
vládní zásah vylepšuje alokační efektivitu a takové zlepšení je možné jen tehdy, když trhy nedosahují
Paretova optima (Bailey, 2004). V některých zdrojích lze také narazit na to, že je tento jev nazýván
jako „Kaldor-Hicks efficiency“1
.
V souvislosti s výše uvedeným lze zmínit, že mohou existovat i případy, kdy určitá překážka pro
rozvoj jednoho regionu, může být přínosem pro jiný region, a proto se může stát, že odstraněním této
bariéry můžeme negativně ovlivnit rozvoj toho druhého regionu, a to především z důvodu, že většina
zdrojů se vyskytuje v omezené míře a v ekonomice lze tedy v mnoha případech uspět pouze na úkor
někoho jiného.
Nedostatečné informace, které máme k dispozici, však představují podstatné omezení různých
teoretických schémat odškodnění a paretovských zlepšení. Možná i proto se paretovský přístup
k efektivnosti setkává také s kritikou, a to především z řad liberálních ekonomů, kdy například Kinkor
(2000) zdůrazňuje fakt, že se tímto neměří užitek jednotlivce, ale užitek společnosti, což je ale vlastně
souhrn mnoha jednotlivců, a proto se jedná o velmi prázdné a nesmyslné kritérium. Od tohoto pohledu
je však v tomto případě nutné se oprostit.
3. Faktory regionálního rozvoje
Pro hodnocení regionálního rozvoje je využívána široká škála indikátorů a deskriptorů, které by měly
pomoci k vyhodnocování stanovených cílů. Pod pojmem indikátor se rozumí pouze kvantitativní
informace a lze jej rozdělit na následující typy (Viturka, 2005):
 Zdrojové indikátory – poskytují informace o úrovni finančních, lidských, materiálních
nebo institucionálních prostředků použitých pro implementaci daného programu (např.
celkový objem rozpočtu, procento veřejného financování).
 Výstupové indikátory – představují objem produktu z jednotlivých aktivit, tedy všechno,
čeho je díky veřejným výdajům dosaženo (např. počet km nové silnice).
 Výsledkové indikátory – zachycují bezprostřední výnosy plynoucí z realizace
rozvojového projektu nebo implementace programu a poskytují informace o změnách,
které plynou přímým adresátům nebo beneficientům programu.
 Indikátory dopadů – zachycují důsledky způsobené implementaci programu, dopady jsou
měřeny až po odeznění přímých výsledků nebo interakcí způsobených programem (např.
počet nově vzniklých pracovních míst, které jsou obsazeny nejméně i po roce po
dokončení realizace projektu).
Naproti tomu deskriptory se vztahují i ke kvalitě sledovaného jevu a jsou zpravidla tvořeny soubory
indikátorů. Tyto deskriptory je možné použít zejména pro analýzu základních ukazatelů vybraného
regionu, na základě kterých je pak možné daný region porovnávat s jinými regiony a díky tomu
případně určovat nedostatky, jejichž bližším zkoumáním je následně možné najít bariéry pro rozvoj
regionu ve vytyčené oblasti. Uvedené deskriptory lze také rozčlenit, a to například do následujících
oblastí (Viturka, 2005):
 Souhrnná charakteristika regionu – struktura regionu, lokalizace regionu, obyvatelstvo,
hospodářská charakteristika, vnější vztahy, ekonomické agregáty
 Ekonomický potenciál – úroveň zaměstnanosti, ekonomické aktivity, investiční aktivity,
výzkum a vývoj, zemědělství, cestovní ruch
 Lidský potenciál – demografický vývoj, životní úroveň, vzdělanostní úroveň, zdravotní
stav, úroveň nezaměstnanosti, sociální úroveň
1
Definice tohoto pojmu např. v Economic Glossary (2007-2008).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
317
 Technická vybavenost a obsluha území – dopravní infrastruktura, dopravní obsluha,
technická infrastruktura, úroveň bydlení
 Životní prostředí – ovzduší, voda, odpady a fyzikální pole, charakter přírody
V kontextu analýzy ekonomického profilu území identifikují Blakely a Leigh (2010) hlavní statistické
kategorie, které by do tohoto typu analýz měly. Pro účely dalšího výzkumu, zejména z pohledu
rozčlenění bariér, by mohly být brány v potaz především tyto:
 Demografie – populace dle věkových skupin/dle národnosti, domácnosti, migrační saldo
za posledních 5 let, dosažené vzdělání
 Kvalita života – klimatické podmínky (průměrná teplota, dešťové úhrny, slunné dny),
nabídka a cena bydlení, nabídka bydlení pro pracovní sílu, vzdělání (výdaje na studenta,
míra středního/vysokého vzdělání apod.)
 Charakteristiky pracovní síly – míra nezaměstnanosti, míra participace (muži, ženy,
národnosti), podle odvětví
 Výzkumná báze – firemní, nezisková, univerzitní, vládní
 atd.
Tento výčet samozřejmě není vyčerpávající a je možné najít mnoho dalších kategorií, a to jak přímo u
tohoto autora, tak i u několika dalších. Zásadní kategorie, kterou je jistě potřeba doplnit, se skládá
z ekonomických ukazatelů (HDP, inflace, nezaměstnanost, průměrná mzda apod.). Doplněny by
mohly být např. i výsledky v oblasti transferu technologií, kterým jsem se podrobněji zabývala
v rámci své publikační činnosti. V rámci dalšího výzkumu bude rozsah sledovaných ukazatelů
upřesněn a doplněn.
Měřením regionálního rozvoje prostřednictvím indikátorů se zabývá například Hrabánková (2011),
která více rozebírá jejich kvantifikaci, členění, ale především pak další typy. Základem pro efektivní
regionální politiku je analýza relevantních faktorů regionálního rozvoje. Podrobnější specifikaci těchto
faktorů, které jsou předmětem podpory z hlediska vyváženého regionálního rozvoje, uvádí § 3 zákona
č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Je zřejmé, že faktory regionálního rozvoje jsou
v čase variabilní, což souvisí na jedné straně se stupněm poznání socioekonomických procesů, na
druhé straně podléhají změnám z důvodu vývoje struktur a jejich vzájemného působení. Tyto faktory
tvoří (Hrabánková, 2011):
 přírodní zdroje a přírodní prostředí jako dlouhodobé determinanty regionálního rozvoje,
 hmotné faktory v podobě jejich produkčního potenciálu a infrastruktury,
 nehmotné faktory, zejména inovace a schopnost jejich vytváření a šíření, dostupnost a účinné
využití informačních a komunikačních technologií (ICT), institucionální prostředí
 lidské zdroje s příslušnou úrovní dovedností a odborného vzdělání.
4. Regionální disparity
Na základě výše uvedených charakteristik regionu se ve výzkumné sféře řeší především otázky
regionálních disparit. V souladu s rozdělením teorií regionálního rozvoje lze i na disparity nahlížet
dvěma přístupy. Do prvního z nich se řadí návaznost na konvergenční teorie, jejichž autoři se
přiklánějí k názoru, že přirozenou základní tendencí regionálního rozvoje je vyrovnávání rozdílů mezi
regiony. V druhém případě jde o souvislost s divergenčními teoriemi, jejichž zastánci jsou
přesvědčeni, že v průběhu vývoje dochází spíše k dalšímu zvětšování meziregionálních rozdílů
(Blažek, Uhlíř, 2011).
V České republice se výzkumem disparit významně zabývá například Kutscherauer (2011). Disparity
nejsou zkoumány proto, aby bylo dosaženo toho, že budou všechny regiony na stejné úrovni, ale
proto, aby se potvrdila jedinečnost regionu a aby bylo možné region účelně a efektivně odlišit a mohl
díky tomu využít své komparativní výhody (Kutscherauer a kol., 2007-2013). Mezi možná vysvětlení
vzniku regionálních disparit je možné zařadit také nedostatek podnikatelských subjektů v některých
regionech a naopak jejich koncentrace v jiných (Higgins, Savoie, 1997). Jako další možnosti jejich
členění dle způsobu jejich vzniku je možné zmínit dva typy, a to disparity samovolně vznikající
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
318
(vyvolané geografickými šoky) nebo vznikající činností člověka (vyvolané např. politickými vlivy,
vnější ekonomikou) (Chabičovská, 2009). Regionální problémy mohou být způsobeny řadou faktorů
ekonomické a neekonomické povahy (např. i psychologické faktory). Navíc mohou být zapříčiněny
i sekundárními faktory, kterými může být vnější ekonomika nebo demografická situace (Macháček
a kol., 2011).
Příčiny zaostávání tzv. problémových regionů jsou tedy různorodé a projevují se v mnoha oblastech.
Podle příčin zaostalosti, můžeme rozlišit tři hlavní typy problémových regionů (Wokoun, Mates,
Kadeřábková, 2011):
 regiony nedostatečně vybavené (přírodními) zdroji,
 regiony s nedostatečným využitím vlastních zdrojů a
 regiony se stagnujícími či upadajícími základními odvětvími.
Neznamená to však, že je-li nějaký region problémový, tak jej můžeme jednoznačně zařadit do
některé z těchto kategorií, ale je možné, že region bude zaostalostí odpovídat kombinaci jednotlivých
typů nebo dokonce může trpět všemi uvedenými problémy. V konečném důsledku by mohlo být
i možné definovat zcela novou kategorii, např. na základě výsledků dalšího vlastního výzkumu.
Pro analýzu regionálních disparit jsou využívány různé metody, kdy např. Faltová Leitmanová (2012)
za tímto účelem používá metodu datových obalů (tzv. DEA), a to především ve smyslu
vícekriteriálního hodnocení regionů, k vytipování jejich silných a slabých stránek a získání doporučení
pro zlepšení kvality života v daném regionu. K hodnocení disparit pak používá CCR model, který
zohledňuje ovlivnitelnost vstupů a jako základní jednotky zvolila okresy (NUTS 4, resp. LAU 1). Jako
ukazatele byly za tímto účelem vybrány: míra nezaměstnanosti, kriminalita, průměrné procento
pracovní neschopnosti, index stáří a podíl obyvatelstva v produktivním věku. Tuto metodu vyžívá ve
svém výzkumu i Staníčková a Melecký (2012).
Otázkou může být, zda a jak je vhodné zjištěné negativní disparity eliminovat. Záleží především na
tom, jakou skupinu disparit budeme chtít řešit. Návrhy řešení bývají mimo jiné i součástí různých
strategických dokumentů regionálního rozvoje, kdy přímo na řešení identifikovaných problémů se
zaměřují ustanovené rozvojové programy (příkladem mohou být operační programy).
Závěr
Tento příspěvek se zaměřuje na čtyři výchozí tematické oblasti. První z nich je zaměřena na samotný
pojem region. Jsou zde uvedeny různé jeho charakteristiky a klasifikace jeho typů, jako je rozdělení na
homogenní a nodální či administrativní a účelové. Samozřejmě je zde uvedeno i členění regionů pro
potřeby Evropské unie na statistické jednotky NUTS a LAU.
Druhá kapitola pojednává o regionální konkurenceschopnosti. V souvislosti s touto problematikou je
zde zmíněn i Porterův model diamantu a jeho implikace z firemní sféry na regiony. Zde se mimo jiné
nabízí otázka, zda je vůbec možné o regionech tvrdit, že jsou konkurenceschopné a jak mohou mezi
sebou regiony soutěžit. Také jsou zde zdůrazněny dva odlišné přístupy v pohledu na regionální
konkurenceschopnost, kdy jeden se přiklání k myšlence, že jeden region si může polepšit pouze na
úkor druhého a pak je vhodné zhoršení situace na druhé straně nějak kompenzovat, a druhý tvrdí, že
region může zlepšovat své charakteristiky bez negativního vlivu na ostatní regiony.
Třetí kapitola se zabývá faktory regionálního rozvoje. Je zde uvedeno vysvětlení pojmů indikátory a
deskriptory včetně jejich členění. Dále jsou zde nastíněny hlavní statistické kategorie ekonomického
profilu území, na což navazuje zmínka o analýze relevantních faktorů regionálního rozvoje společně
s informací, co tyto faktory může tvořit.
Čtvrtá kapitola je pak věnována regionálním disparitám, což je v současnosti aktuálně zkoumaná
oblast. Jsou zde uvedeny dva přístupy k možnému nahlížení na disparity a samozřejmě také jejich
možné členění a možné metody pro jejich analýzu. Je zde zmínka i o třech hlavních typech
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
319
problémových regionů dle příčin zaostalosti a v závěru je zmíněna otázka, jak vhodně zjištěné
negativní disparity eliminovat.
Uvedená témata budou dále sloužit jako východisko pro další výzkum zaměřený na ovlivňování bariér
regionálního rozvoje. Otázka zkoumání bariér pro rozvoj regionu není totiž zatím dostatečně
rozpracována, a proto představuje významný prostor pro další výzkum.
Literatura
[1] BAILEY, S. Veřejný sektor: teorie, politika a praxe. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 455
s. ISBN 8086432610.
[2] BLAKELY, E. J., LEIGH, N.G. Planning local economic development: theory and practice. 4th
ed. Los Angeles: Sage, 2010, xvi, 446 p. ISBN 9781412960939.
[3] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Vyd. 2.,
přeprac. a rozš. Praha: Karolinum, 2011, 342 s. ISBN 9788024619743.
[4] BOADWAY, R. W., BRUCE, N. Welfare economics. 1st ed. Oxford: Basil Blackwell, 1984. 344
s. ISBN 0631133275.
[5] Český statistický úřad. Číselník okresů [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/ciselnik_okresu_lau1_nuts_2008> .
[6] Český statistický úřad. Klasifikace CZ-NUTS [online]. Praha, 2011 [cit. 2013-04-14]. Dostupné
z: <http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/3_klasifikace_cz_nuts_nuts_2004> .
[7] Economic Glossary [online]. ©2007-2008 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z:
<http://glossary.econguru.com/> .
[8] FALTOVÁ LEITMANOVÁ, I. Regionální rozvoj - přístupy a nástroje. 1. vyd. Praha: Alfa
nakladatelství, 2012, 198 s. ISBN 9788087197585.
[9] HAMALOVÁ, M. Priestorová ekonomika. Vyd. 1. Bratislava: Ekonóm, 1996. 144 s. ISBN
8022507504.
[10]HIGGINS, B. H., SAVOIE, D. J. Regional development theories & their application. New
Brunswick: Transaction Publisher, 1997. 422 s. ISBN 0765804204.
[11]HRABÁNKOVÁ, M. Faktory regionálního rozvoje a jejich vliv na sociálně-ekonomický
potenciál regionu: vědecká monografie. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2011,
111 s. ISBN 9788072047529.
[12]CHABIČOVSKÁ, K. Rozvojový interaktivní audit - přístupy k řešení disparit. Vyd. 1. Brno:
GaREP, 2009, 71 s. ISBN 9788090430815.
[13]KADEŘÁBKOVÁ, J., KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Z. Region a regionální vědy: (vybrané
sociální, kulturní a environmentální aspekty). Vyd. 1. Praha: Vysoká škola finanční a správní,
2008, 77 s. ISBN 9788074080098.
[14]KINKOR, J. Teorie veřejné volby: selhává trh nebo filozofie? [online] 2000 [cit. 2013-02-10].
Dostupné z: <http://www.aynrand.cz/view.php?cisloclanku=2000021802> .
[15]KRUGMAN, P. Making sense of the competitiveness debate. Oxford Review of Economic
Policy. 2006, Vol. 12, No. 3. p. 17-35. ISSN 1460-2121. DOI: 10.1093/oxrep/12.3.17.
[16]KUTSCHERAUER, A. Disparity v dlouhodobém vývoji regionů České republiky. In Klímová,
V., Žítek, V. (eds.) XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, 2011. s. 9-18, 320 s. ISBN 978-80-210-5513-1.
[17]KUTSCHERAUER, A. a kol. Regionální disparity v územním rozvoji ČR - jejich vznik,
identifikace a eliminace [online]. ©2007-2013 [cit. 2010-06-09]. Dostupné z:
<http://disparity.vsb.cz/> .
[18]MACHÁČEK, J., TOTH, P. a WOKOUN, R. Regionální a municipální ekonomie. Vyd. 1. Praha:
Oeconomica, 2011, 199 s. ISBN 9788024518367.
[19]MAIER, K. ČTYROKÝ, J. Ekonomika územního rozvoje. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. 142 s.
ISBN 8071696447.
[20]MATOUŠKOVÁ, Z. Regionální a municipální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola
ekonomická v Praze, 2000. 156 s. ISBN 8024500612.
[21]Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení
společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) [online]. Dostupné z:
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
320
<http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/narizeni_evropskeho_parlamentu_a_rady_(es)_c_1059_20
03/$File/narizeni_ep_a_rady_1059_2003.pdf>.
[22]OECD. Regional Development [online]. [cit. 2012-07-23] Dostupné z:
<http://www.oecd.org/regional/regional-policy/>.
[23]PORTER, M. E. Konkurenční strategie: metody pro analýzu odvětví a konkurentů. Praha:
Victoria Publishing, 1994, 403 s. ISBN 8085605112.
[24]PORTER, M. E. The competitive advantage of nations: with a new introduction. New York: Free
Press, 1998, xxxii, 855 s. ISBN 0684841479.
[25]SKOKAN, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Vyd. 1. Ostrava:
Repronis, 2004, 159 s. ISBN 8073290596.
[26]STANÍČKOVÁ, M., MELECKÝ, L. Assessment of efficiency in Visegrad countries and
regions using DEA models. Ekonomická revue – Central European Review of Economic Issues.
2012, Vol. 15, num. 3, p. 145-156. ISSN 1212-3951. DOI: 10.7327/cerei.2012.09.02.
[27]VITURKA, M. a kol. Teoreticko-metodologická východiska hodnocení programů podpory
regionálního rozvoje. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 132 s. ISBN 8021036397.
[28]WOKOUN, R., MATES, P., KADEŘÁBKOVÁ, J. Základy regionálních věd a veřejné správy.
Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. 474 s. ISBN 9788073803049.
[29]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V. Regionální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 106
s. ISBN 9788021047617.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
321
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-39
NAPLŇOVÁNÍ STŘEDNĚDOBÝCH CÍLŮ
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE V NÁVAZNOSTI NA
REALIZACI REGIONÁLNÍHO OPERAČNÍHO PROGRAMU
NUTS II MORAVSKOSLEZSKO 2007-2013
FULFILLMENT OF MIDDLE TERM AIMS OF MORAVIAN-SILESIAN
REGION AMONGST THE CONTINUITY OF REALIZATION OF
REGIONAL OPERATIONAL PROGRAM NUTS II
MORAVSKOSLEZSKO 2007-2013
ING. IVANA JANEČKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: janeckova@econ.muni.cz
Anotace
Stať se zabývá současným aktuálním tématem regionální politiky a tím je čerpání prostředků z fondů
EU. Cílem příspěvku bylo zhodnotit naplňování střednědobých cílů Moravskoslezského kraje
v návaznosti na realizaci Regionálního operačního programu NUTS II Moravskoslezsko 2007-2013.
Moravskoslezský kraj prostřednictvím fondů EU má možnost čerpat nemalé prostředky pro svůj rozvoj
a tím naplňovat principy a cíle regionální politiky na svém území. Finanční zdroje z EU mají
podporovat ekonomický růst, rozvoj podnikání a životní úroveň obyvatel Moravskoslezského kraje.
Výstupy zkoumání prokázaly opodstatněnost a pozitivní přínos strukturálních fondů při naplňování
střednědobých cílů Moravskoslezského kraje. V článku je také poukázáno na problémy spojené
s naplňováním jednotlivých cílů kraje.
Klíčová slova:
regionální politika, regionální rozvoj, NUTS, strukturální politika, strukturální fondy
Annotation
This essay discusses contemporary topics of a regional policy and elaborates on funds drawing from
the EU. The aim of this article was to evaluate fulfilment of middle term aims of Moravian-Silesian
region amongst the continuity of realization of Regional operational program NUTS II
Moravskoslezsko 2007-2013. Moravian Silesian region has posibility to draw funds for its
develpoment and thereby fulfill principles and aims of regional politics in its territory. Financial
funds from the EU are to support economical growth, development of trading and living standards of
citizens in Moravian Silesian region. The outcomes of examination has shown legitimacy and positive
benefit of structural funds in the process of fulfilment of middle term aims of Moravian-Silesian
region. In the article, there are also highlited problems connected with fulfilment of targets in
particular regions.
Key words:
regional politics, regional development, NUTS, structural policy, structural funds
JEL classification: R58
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
322
Úvod
Jedním z aktuálních témat současné doby je regionální politika, protože problematika regionálního
rozvoje a zájem o regionální politiku z velké míry ovlivnil vstup České republiky (ČR) do Evropské
unie (EU). Regionální politiku Evropské unie lze považovat za specifický fenomén, jenž nemá mimo
EU obdoby. Je to jediná politika, jejíž hlavní poslání je snižování meziregionálních rozdílů
v hospodářské úrovni regionů. Hlavním nástrojem strukturální a regionální politiky se staly
strukturální fondy EU.
Základním účelem vytvořených strukturálních fondů je prostřednictvím rozvojových programů a
projektů snižovat zaostalost znevýhodněných regionů včetně venkovských a zajistit v těchto oblastech
vyrovnaný a udržitelný rozvoj. (Wokoun, Malinovský a kol., 2008).
Při porovnání vývoje hlavních faktorů regionálního rozvoje je patrná tendence prohlubování
meziregionálních disparit. Výrazné prohloubení rozdílů v míře nezaměstnanosti na všech regionálních
úrovních s kumulací ekonomických, ekologických i sociálních problémů se projevuje zejména
v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Tyto kraje zasáhla nezbytná restrukturalizace průmyslu
spojená s vysokou nezaměstnaností, a je potřeba zde dostatečně rychle a efektivně realizovat nezbytné
strukturální přeměny (Malinovský a kol., 2006, s. 238).
Celý Moravskoslezský kraj v byl rámci ČR zařazen mezi hospodářsky slabé a strukturálně postižené
regiony. Také uvnitř samotného kraje existují oblasti, kde je dlouhodobě sledován horší
socioekonomický vývoj než v ostatních částech kraje. Čerpání finančních prostředků z fondů EU
v současném programovém období patří mezi priority kraje, z čehož vyplývá, že strukturální fondy
hrají v regionální politice kraje významnou roli.
Moravskoslezský kraj patří k regionům, které se potýkají s nejzávažnějšími strukturálními problémy
ovlivňující sociální a ekonomický život kraje. Moravskoslezský kraj je stále vnímán jako průmyslový
region, protože jeho ekonomika byla založena na oborech hornictví, hutnictví a těžkého strojírenství. I
když zde průmysl hraje stále klíčovou roli dochází ke změně odvětvové struktury, což s sebou také
přináší sociální problémy a problémy související s restrukturalizací tohoto regionu.
Tematické zaměření regionální politiky Moravskoslezského kraje souvisí se sektorovým přístupem
k této problematice. Rozvojová témata definovaná v základním strategickém dokumentu Strategii
rozvoje Moravskoslezského kraje 2009-2020 definují rozvojovou vizi kraje a pět globálních
strategických cílů, které jsou dále rozpracovány do specifických strategických cílů.
Tab. 1: Vize a cíle Moravskoslezského kraje
Rozvojová vize „Moravskoslezský kraj - konkurenceschopný region úspěšných a spokojených
lidí“
Globální cíl 1 Konkurenceschopná, inovačně založená ekonomika
Globální cíl 2 Dobré vzdělání a vysoká zaměstnanost – příležitost pro všechny
Globální cíl 3 Soudržná společnost – kvalitní zdravotnictví, cílené sociální služby a úspěšný
boj proti chudobě
Globální cíl 4 Kvalitní a kulturní prostředí, služby a infrastruktura pro život, práci a návštěvu
Globální cíl 5 Efektivní správa věcí veřejných
Zdroj: Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje 2009-2020.
V současné době strukturální fondy hrají výraznou roli v regionální politice Moravskoslezského kraje,
v období let 2007-2013 může kraj čerpat finanční prostředky na regionální rozvoj.
Operačním programem reflektujícím nejvýrazněji na potřeby regionální politiky kraje je Regionální
operační program NUTS II Moravskoslezsko 2007-2013 (ROP MS), který je vytvořen pro období let
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
323
2007–2013, ve kterém tento region patří do Cíle Konvergence. Byl zpracován v souladu s Obecnými
strategickými zásadami Společenství a Národním strategickým referenčním rámcem. ROP MS byl
schválen Evropskou komisí dne 3. 12. 2007 a poslední, 3. verze ROP MS byla schválena dne 20. 12.
2011 Evropskou komisí na základě rozhodnutí č.C(2011)9870. Tato verze zahrnuje navýšení
prostředků na projekty regionální dopravní infrastruktury a na projekty investující do zvýšení kvality
vzdělávání.
1. Metodika
Předmětem zkoumání bylo, zda jsou naplňovány střednědobé strategické cíle kraje pomocí projektů
přijatých k financování v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Moravskoslezsko 2007-
2013. Zkoumaným obdobím bylo druhé programové období, tj. období 2007-2013. Podklady pro
analýzu strategických projektů byly čerpány z databáze projektů Řídícího orgánu ROP MS k datu 31.
12. 2012. Hodnoceným programem byl střednědobý strategický dokument Program rozvoje
Moravskoslezského kraje na období 2010-2012 (PRK), který podrobně rozpracovává úkoly
vyplývající ze Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje na léta 2009-2020 (Strategie MSK).
Hodnotit míru naplnění cílů bylo značně problematické už z toho důvodu, že složitost problému
spočívá ve způsobu formulování cílů. Jejich přílišná obecnost tak neumožňovala jednoznačné závěry.
Hodnocení bylo z tohoto důvodu zaměřeno na to, zda jsou naplňovány krajské strategické projekty,
které mají přinést nejvyšší možný užitek za podmínky účelně a hospodárně vynaložených finančních
prostředků.
2. Naplňování střednědobých strategických cílů Moravskoslezského kraje
Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje na léta 2009-2020 definuje rozvojovou vizi kraje a pět
globálních strategických cílů (tabulka č.1), dále rozpracovaných do 31 specifických cílů. Program
rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012 v hlavní strategické úrovni respektuje
strukturu Strategie MSK, přičemž z původních 31 specifických cílů jich je v PRK rozpracováno 19, ve
kterých byly definovány konkrétní projekty, jimiž bude PRK ve svém návrhovém období realizován.
Prostřednictvím realizace Regionálního operačního programu NUTS II Moravskoslezsko 2007-2013
jsou naplňovány následující globální a specifické cíle:
Globální cíl 3 – Vzdělaná společnost aktivních a sebevědomých obyvatel
Specifický strategický cíl 3.4 Zvýšit počet a zlepšit připravenost osob zapojených do studia profesí
strategických odvětví kraje dobře uplatnitelných na trhu práce
Výchozí situace:
Moravskoslezský kraj se vyznačuje specifickými požadavky trhu práce vycházejícími z rozvoje
tradiční ekonomiky kraje (odvětví uhelné, ocelářské, strojírenské, chemické, dřevozpracující a
stavebních hmot) s novými strategickými ekonomickými prioritami (informační technologie,
bezpečnost, mechatronika, nové materiály, obnovitelné zdroje, environmentální technologie). Cílem je
vytvářet optimální podmínky pro výuku a dostatečný počet studentů odpovídající poptávce
zaměstnavatelů, podpořit motivaci žáků k setrvání v oboru prostřednictvím kontaktu s novými
technologiemi a firemním prostředím již během studia.
Naplňování pomocí ROP MS:
Tento specifický strategický cíl je naplňován prostřednictvím prioritní osy 2 Podpora prosperity
regionu, oblasti podpory 2.1 Infrastruktura veřejných služeb, dílčí oblasti 2.1.1 Rozvoj infrastruktury
pro vzdělávání. Oblasti podpory se zaměřuje na hmotné investice v oblasti infrastruktury vzdělávání,
kde jsou podporovány také projekty přípravy pracovníků pro strategická odvětví ekonomiky kraje.
Podpora je poskytována na vybavení a provozování oborových center praktické přípravy pro klíčové
obory kraje. Tento cíl je poměrně dobře a bezproblémově pomocí ROP MS naplňován.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
324
Tab. 2: Strategické projekty kraje – specifický strategický cíl 3.4
Název projektu Stav projektu
Celkové výdaje
projektu
(mil. Kč)
Příspěvek
Společenství
(mil. Kč)
Elektrotechnická centra Projekt v realizaci 41,36 35,07
Modernizace škol ve stavebnictví Projekt v realizaci 49,83 42,29
Vybavení oborových center –
dřevoobráběcí CNC stroje
Projekt ukončen 30,13 25,61
Multifunkční posluchárny Projekt ukončen 16,54 11,57
Centra technického vzdělávání na
Bruntálsku
Projekt ukončen 58,27 46,89
Mechatronika Projekt v realizaci 37,79 45,15
Modernizace výuky informačních
technologií
Projekt schválen 19,37 16,13
Multifunkční a velkoprostorové odborné
učebny - gastrocentra
Projekt v realizaci 11,10 9,18
Projekty celkem 264,39 231,89
Zdroj: Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012, Databáze Řídícího orgánu ROP MS dni
31. 12. 2012, vlastní zpracování.
Globální cíl 4 – Kvalitní a kulturní prostředí, služby a infrastruktura pro život, práci a návštěvu
Specifický strategický cíl 4.1 Stát se krajem „služeb pro 5 milionů“ – rozšířit nabídku volnočasové
infrastruktury a služeb pro obyvatele kraje a návštěvníky
Výchozí situace:
Nezbytnou podmínkou pro zvýšení atraktivity kraje jak pro místní obyvatele, tak pro obyvatele
sousedních zemí a regionů je modernizace a výstavba volnočasové infrastruktury a infrastruktury
služeb v kraji.
Naplňování pomocí ROP MS:
Specifický strategický cíl 4.1 je naplňován prioritními osami 2 Podpora prosperity regionu, oblast
podpory 2.1 Infrastruktura veřejných služeb, dílčí oblastí 2.2.1 Výstavba, revitalizace a modernizace
turistické infrastruktury, doprovodných služeb a atraktivit cestovního ruchu. Dále je to
prostřednictvím prioritní osy 3 Rozvoj měst a prioritní osy 4 Rozvoj venkova. V rámci všech
uvedených prioritních os je podporována infrastruktura pro volnočasové aktivity a rozvoj služeb.
Tab. 3: Strategické projekty kraje – specifický strategický cíl 4.1
Název projektu Stav projektu
Celkové výdaje
projektu
(mil. Kč)
Příspěvek
Společenství
(mil. Kč)
Novostavba Moravskoslezské vědecké
knihovny
Realizace projektu nebyla
schválena zastupitelstvem
kraje
x x
Přístavba Domu umění – Galerie 21.
století
V přípravě x x
Modernizace, rekonstrukce a výstavba
sportovišť vzdělávacích zařízení I., II.,
III., IV., VI., VII.
Projekt v realizaci 178,15 216,14
Revitalizace zámku ve Frýdku včetně
obnovy expozice
V přípravě x x
Revitalizace hradu Hukvaldy Ve fázi záměru x x
Projekty celkem 178,15 216,14
Zdroj: Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012, Databáze Řídícího orgánu ROP MS dni
31. 12. 2012, vlastní zpracování.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
325
Naplňování strategického cíle 4.1 prostřednictvím projektů kraje je bezproblémové pouze v oblasti
modernizace a výstavby sportovišť u vzdělávacích zařízení. Zde je realizováno 5 projektů v celkovém
objemu výdajů cca 178,15 mil. Kč. Všechny projekty jsou v současné době v realizaci. Novostavba
Moravskoslezské vědecké knihovny nebude prostřednictvím ROP MS realizována. Pro projekty
přístavby Domu umění a revitalizace zámku ve Frýdku je v současné fázi vyhlášeno výběrové řízení
na zpracovatele projektové dokumentace, jejich předložení do ROP MS se předpokládá. Projekt
Revitalizace hradu Hukvaldy zatím není ani ve fázi přípravy.
Specifický strategický cíl 4.4 Zajistit obyvatelům kraje kvalitní zdravotní a sociální služby
Výchozí situace:
Technický stav zařízení poskytujících sociální služby je v mnohých případech velmi špatný.
V Moravskoslezském kraji nejsou sociální služby poskytovány rovnoměrně. S ohledem na vyšší
efektivitu a kvalitu poskytování sociálních služeb je nutno zavádět ve větší míře terénní služby, služby
sociální prevence a transformovat pobytová zařízení dle zákonných standardů.
V oblasti zdravotnictví je nutno zkvalitnit poskytovanou zdravotní péči. Je nezbytné realizovat taková
opatření, která zajistí zkvalitnění péče a provozu zdravotnických zařízení prostřednictvím moderních
technologií.
Naplňování pomocí ROP MS:
Specifický strategický cíl 4.4 je naplňován prioritní osou 2 Podpora prosperity regionu, oblastí
podpory 2.1 Infrastruktura veřejných služeb, dílčí oblastí 2.1.2 Rozvoj infrastruktury sociálních služeb
a dílčí oblastí 2.1.3 Podpora zajištění efektivnosti a dostupnosti poskytování zdravotnických služeb.
Tab. 4: Strategické projekty kraje – specifický strategický cíl 4.4
Název projektu Stav projektu
Celkové výdaje
projektu (mil. Kč)
Příspěvek Společenství
(mil. Kč)
Rekonstrukce objektu v Kopřivnici na
chráněné bydlení
Projekt v realizaci 12,17 9,96
Rekonstrukce objektu na chráněné bydlení
Sedlnice
Projekt v realizaci 14,85 12,18
Rekonstrukce objektu na domov pro osoby se
zdravotním postižením, Sírius Opava
Projekt v realizaci 35,13 28,06
Rekonstrukce objektu v Karviné na chráněné
bydlení, Polská ul.č.p.71
Projekt ukončen 10,07 8,06
Rekonstrukce objektu v Novém Jičíně na
chráněné bydlení, Slovanská ul.č.p.1555
Projekt ukončen 8,27 6,79
Chráněné bydlení a sociálně terapeutické dílny
ve Městě Albrechticích
Projekt v realizaci 26,68 20,40
Rekonstrukce objektu v Budišově nad
Budišovkou na chráněné bydlení
Projekt ukončen 20,46 16,54
Rekonstrukce objektu v Moravici na chráněné
bydlení
Projekt v realizaci 14,26 12,06
Rekonstrukce objektu Domova Jistoty, p.o. na
ulici Koperníkova v Novém Bohumíně
Projekt ukončen
20,94 17,43
Výstavba objektu chráněného bydlení na ulici
Koperníkova v Novém Bohumíně
Projekt ukončen
9,72 7,96
Obnova přístrojové techniky ve zdravotnických
zařízeních
Projekt v realizaci
193,38 168,57
Vozidla pro život Projekt ukončen 53,28 45,28
Bezbariérovost zdravotnických zařízení x x x
Rekonstrukce infekčního pavilonu
v Nemocnici s poliklinikou Havířov, p.o.
Projekt v realizaci
110,65 92,53
Pavilon chirurgických oborů v Nemocnici ve
Frýdku-Místku, p.o.
Projekt v realizaci
526,07 439,23
Data pro život Projekt ukončen 11,00 9,35
Projekty celkem 1066,93 894,4
Zdroj: Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012, Databáze Řídícího orgánu ROP MS dni
31. 12. 2012, vlastní zpracování.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
326
Všechny plánované strategické projekty v oblasti sociálních služeb jsou již naplněny nebo se
v současné době realizují. V rámci zdravotnických služeb jsou podporována krajská zdravotnická
zařízení. Jediný projekt řešící bezbariérovost zdravotnických zařízení není dle plánu Programu rozvoje
realizován.
Specifický strategický cíl 4.5 Mít kvalitní vnitřní i vnější dopravní propojení kraje
Výchozí situace:
Cílem v této oblasti je dokončení propojení silniční sítě nadregionálního významu, zkvalitnění krajské
sítě silnic, rekonstrukce mostních objektů na krajských komunikacích. Zároveň jsou podporovány
projekty zvyšování pasivní bezpečnosti na pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že silniční
doprava se podílí významným způsobem na zhoršování stavu životního prostředí v kraji, je nutné
zvýšit podíl osob přepravovaných hromadnou dopravou nad dopravou individuální.
V oblasti železniční přepravy je nutno kromě modernizace a elektrifikace stávajících tratí realizovat
takové projekty, které přispějí k lepší využitelnosti a dostupnosti železniční dopravy. K tomuto cíli má
přispět projekt kolejového napojení Letiště Leoše Janáčka Ostrava. Letiště Leoše Janáčka Ostrava je
významným strategickým bodem kraje a jeho rozvoj je prioritou kraje. Letiště má dobré technické
parametry přistávací dráhy, ale není vybaveno pro provoz za nízké dohlednosti, nemá vybudováno
vyhovující dopravní napojení a má také nedostatečné vybavení a zastaralou infrastrukturu.
Naplňování pomocí ROP MS:
Specifický strategický cíl 4.5 je naplňován pomocí prioritní osy 1 Regionální infrastruktura a
dostupnost pomocí všech čtyř oblastí podpory.
Tab. 5: Strategické projekty kraje – specifický strategický cíl 4.5
Název projektu Stav projektu
Celkové výdaje
projektu
(mil. Kč)
Příspěvek
Společenství (mil.
Kč)
Mosty 2010 Projekt ukončen 167,08 100,99
Silnice 2008 – 3.část Projekt ukončen 419,63 329,18
SILNICE 2010 Projekt v realizaci 175,39 94,96
SILNICE 2011 Projekt v realizaci 522,27 352,82
II/449 – Rýmařov – Ondřejov, rekonstrukce
silnice km 0,00 – 11,40, II. stavba
Projekt schválen 214,54 114,90
Přeložka komunikace III/4682 – Vendryně Projekt ukončen 84,44 50,73
Revitalizace přednádražního prostoru
Svinov, II. etapa – část MSK
Projekt v realizaci 180,37 108,96
Komunikace II/479 – ulice Českobratrská,
III. stavba
Projekt ukončen 186,14 115,58
Silnice 2009 – obchvat Opava Projekt v realizaci 586,08 345,737
VIA Lyžbice Projekt v realizaci 164,57 105,62
Silnice 2009 Projekt ukončen 139,01 87,12
Letiště Leoše Janáčka Ostrava, odbavovací
plocha
Projekt ukončen
138,47 96,32
Letiště Leoše Janáčka Ostrava, kolejové
napojení
Bude přesunut do
OP Doprava
x x
Rekonstrukce a modernizace silnic II. a III.
tříd
Projekt ukončen
243,00 206,25
Silnice III/4689 Petrovice Projekt schválen 81,78 51,15
Rekonstrukce a modernizace silnic v MSK
– 7 staveb
Projekt ukončen
285,28 238,67
Projekty celkem 3588,05 2398,99
Zdroj: Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012, Databáze Řídícího orgánu ROP MS dni
31. 12. 2012, vlastní zpracování.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
327
Plánované strategické projekty kraje jsou již naplněny. Jediným nenaplněným projektem je projekt,
který řeší kolejové napojení Letiště Leoše Janáčka Ostrava, a to z důvodu, že se plánuje jeho
předložení do Operačního programu Doprava.
Specifický strategický cíl 4.8 Zlepšit bezpečnost, ochranu zdraví a majetku obyvatel kraje
Výchozí situace:
Území kraje je vystaveno různým rizikům (povětrnostní a klimatické podmínky, nárůst intenzity
dopravy, riziko průmyslových havárií apod.). Rozvoj integrovaného záchranného systému a úzká
koordinace záchranných složek přinese zkvalitnění a zrychlení pomoci občanům a výrazně sníží
následky nepředvídaných událostí na zdraví, životy a majetek obyvatel.
Tab. 6: Strategické projekty kraje – specifický strategický cíl 4.8
Název projektu Stav projektu
Celkové výdaje
projektu
(mil. Kč)
Příspěvek Společenství
(mil. Kč)
Integrované bezpečnostní
centrum
Projekt ukončen 696,68 577,25
Zdroj: Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012, Databáze Řídícího orgánu ROP MS dni
31. 12. 2012, vlastní zpracování.
Globální cíl 5 – Efektivní správa věcí veřejných
Specifický strategický cíl 5.6 Zlepšit image kraje navenek i dovnitř
Výchozí situace:
Moravskoslezský kraj již delší dobu usiluje o změnu image regionu. Mediální obraz kraje je negativní
a je horší než u jiných krajů. Marketingové aktivity budou zaměřeny na turisty ze všech
perspektivních destinací, investory, ale také obyvatele kraje a podnikatele v kraji. Cílem je, aby kraj
byl vnímán jako místo atraktivní pro život obyvatel, práci i návštěvu.
Naplňování pomocí ROP MS:
Specifický strategický cíl 5.5 je naplňován pomocí prioritní osy 2 Podpora prosperity regionu, oblasti
podpory 2.4 Marketing regionu a 2.2 Rozvoj cestovního ruchu.
Tab. 7: Strategické projekty kraje – specifický strategický cíl 5.6
Název projektu Stav projektu
Celkové výdaje
projektu
(mil. Kč)
Příspěvek
Společenství
(mil. Kč)
Kraj mnoha barev a příležitostí II
Projekt ukončen
30,10
25,58
Využití marketingové strategie
v aktivitách cestovního ruchu v MSK II
Projekt ukončen
60,10 51,08
Moravskoslezský kraj – kraj plný
zážitků
Projekt ukončen
40,46 34,39
Moravskoslezský kraj – kraj plný
zážitků – 2
Projekt v realizaci
32,40 27,54
Industriální aktivity
v Moravskoslezském kraji
Projekt v realizaci
14,57 12,38
Jesenická magistrála Projekt schválen 19,85 15,47
Beskydská magistrála Projekt ukončen 8,08 6,65
Projekty celkem 205,56 173,09
Zdroj: Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012, Databáze Řídícího orgánu ROP MS dni
31. 12. 2012, vlastní zpracování.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
328
Plánované strategické projekty kraje ve specifickém strategickém cíli 5.5 jsou všechny naplňovány.
Čtyři ze sedmi projektů již byly zrealizovány, další jsou v realizaci.
Závěr
Regionální operační program NUTS II Moravskoslezsko 2007-2013 pomáhá naplňovat tři z pěti
globálních cílů a šest specifických strategických cílů stanovených v Programu rozvoje
Moravskoslezského kraje na období 2010-2012. V každém globálním cíli jsou Moravskoslezským
krajem stanovené strategické projekty a úkolem kraje je tyto projekty naplnit. V Globálním cíli 3 jsou
realizovány všechny strategické projekty v objemu celkových výdajů 264,4 mil. Kč. Investice jsou zde
prostřednictvím ROP MS směřovány do oblasti infrastruktury vzdělávání. Cíl je poměrně dobře a
bezproblémově pomocí ROP MS naplňován. V Globálním cíli 4 jsou prostřednictvím ROP MS
naplňovány čtyři z osmi specifických cílů. V oblasti rozšíření nabídky volnočasové infrastruktury a
služeb v kraji je bezproblémové naplňování pouze v oblasti výstavby sportovišť u vzdělávacích
zařízení. Problémovým projektem je projekt novostavby Moravskoslezské vědecké knihovny, který
není a nebude v tomto plánovacím období realizován. Ostatní plánované projekty jsou buď v přípravě,
nebo jen ve fázi záměru. V oblasti zkvalitnění zdravotnických a sociálních služeb není realizován
pouze jeden strategický projekt. Zkvalitnění dopravního propojení kraje je úspěšně naplňováno kromě
jediného projektu, kterým je kolejové napojení Letiště Leoše Janáčka v Ostravě. V současné době se
připravuje podání tohoto projektu do OP Doprava. Oblast zlepšení bezpečnosti, ochrany zdraví a
majetku obyvatel je již díky výstavbě Integrovaného bezpečnostního centra v Moravskoslezském kraji
s celkových výdajích 697 mil. Kč naplněna. V globálním cíli 5 je zlepšován image kraje. Strategické
projekty stanovené krajem jsou zde také bezproblémově naplňovány.
Pomocí analýzy bylo prozkoumáno naplňování střednědobých cílů Moravskoslezského kraje
stanovených ve strategickém dokumentu Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-
2012 prostřednictvím Regionálního operačního programu NUTS II Moravskoslezsko 2007-2013.
Analýza prokázala opodstatněnost a pozitivní přínos strukturálních fondů při naplňování
střednědobých cílů Moravskoslezského kraje.
Literatura
[1] MALINOVSKÝ, J. a kol. Metody regionálního rozvoje pro potřeby strategického rozvoje
regionů. Program Výzkumu a vývoje Ministerstva pro místní rozvoj ČR: Projekt: WA-003-05Z12.
Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2006. 320 s.
[2] Program rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2010-2012.
[3] Regionální operační program NUTS II Moravskoslezsko 2007-2013.
[4] Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje 2009-2020.
[5] WOKOUN, R., MALINOVSKÝ J. a kol. Regionální rozvoj. LINDE PRAHA, A.S., 2008. ISBN
978-80-7201-699-0.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
329
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-40
EVROPSKÉ SESKUPENÍ PRO ÚZEMNÍ SPOLUPRÁCI JAKO
ZPŮSOB PŘESHRANIČNÍ REGIONÁLNÍ SPOLUPRÁCE
V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE
EUROPEAN GROUPING OF TERRITORIAL COOPERATION AS A
WAY OF CROSS-BORDER REGIONAL COOPERATION WITHIN
THE EUROPEAN UNION
ING. JIŘÍ DUŠEK, PH.D.
Katedra managementu a marketingu služeb
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s.
Management and Marketing Services Department
College of European and Regional Studies
 Žižkova 4/6, 370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: dusek@vsers.cz
Anotace
Nynější pojetí regionální politiky jako činnosti, jejímž úkolem je přispívat ke snižování disparit mezi
úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a zabezpečování jejich harmonického rozvoje, zdůrazňuje i
vyžaduje nutnost spolupráce měst, obcí, mikroregionů a regionů při rozvoji daného prostoru. Lokální
iniciativa tak získává větší a větší význam a stává se za určitých podmínek klíčovým faktorem
regionálního rozvoje. Tento příspěvek se zabývá analýzou Evropského seskupení pro územní
spolupráci, nové formy přeshraniční spolupráce v rámci Evropské unie. Hlavním cílem příspěvku je
analyzovat historický vývoj této spolupráce v obecné rovině a popsat její konkrétní podobu na
příkladu Evropského regionu Dunaj-Vltava.
Klíčová slova
Evropské seskupení pro územní spolupráci, mikroregion, přeshraniční spolupráce, regionální rozvoj,
spolupráce
Annotation
In the current concept of regional politics as an activity, the main purpose of which is to reduce
disparities in development of individual regions and to ensure their harmonious development,
emphasis is also laid on cooperation of towns, municipalities, microregions and regions in
development of a given area. Local initiative thus gains more and more on significance and under
certain circumstances becomes the most important factor in regional development. The paper deals
with an analysis of European Grouping of Territorial Cooperation, new form of cross-border
cooperation in the European Union. The main objective of the submitted contribution is to analyse
historical development of this cooperation at the general level and describe its particular form on the
case of European Region Danube-Vltava.
Key words
European grouping of territorial cooperation, cooperation, cross-border cooperation, microregion,
regional development
JEL classification: R11
Úvod
Pod pojmem regionální rozvoj si lze představit velký počet různých věcí, stejně jako pod pojmem
regionální politika. Obecně ji můžeme definovat jako soubor cílů, opatření a nástrojů vedoucích ke
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
330
snižování příliš velkých rozdílů v socioekonomické úrovni jednotlivých regionů, různí autoři se však
liší v odpovědnosti a rolích jednotlivých aktérů regionálního rozvoje. Aby se však mohl jakýkoliv
region dlouhodobě úspěšně rozvíjet, je zde velice důležitý prvek spolupráce.
Spolupráce je jako vztah založený na dobrovolnosti, nelze proto najít jeden univerzální model, stejně
tak jako komplexně vyřešit všechny vztahy mezi jednotlivými aktéry spolupráce. Je také významným
vztahem ve všech oblastech lidské společnosti. Velice zásadní věcí je, aby všichni aktéři našli takový
systém spolupráce, který jim umožní co nejlépe dosáhnout stanovených cílů. Zlepšování jednotlivých
prvků spolupráce je dlouhodobý proces, který vede k podpoře rozvoje jednotlivých regionů.
Umožňuje lepší a účinnější cestu, jak dosáhnout potřebných výsledků, na druhé straně je skutečností,
že spolupráce není možné z různých důvodů v řadě případů vůbec dosáhnout.
V posledních letech došlo a dochází k významným společenským a ekonomickým změnám.
V kontextu globalizačních a integračních procesů ve světové ekonomice se zároveň mění úloha
substátních územních celků, které sehrávají stále významnější úlohu. Jedním z projevů změn je také
to, že se úkoly a kompetence v oblasti místního a regionálního rozvoje přesouvají na místní a
regionální instituce. Otázka místního a regionálního rozvoje tak přestává být výlučnou záležitostí
centrálních vlád a stává se úkolem nižších správních orgánů. Obce, města, nejrůznější místní anebo
regionální společenství již nejsou pouhými pasivními příjemci rozhodnutí investorů anebo centrálních
orgánů veřejné správy, ale stávají se aktivními činiteli (skutečnými aktéry) rozvojových aktivit
a strategií (Ježek, 2008).
Spolupráce je obecně považována za nástroj nejen kompenzace problémů spojených s velikostí
regionu, ale za nástroj schopný vyvažovat také globalizační tendence zasahující i lokální úroveň
veřejné správy a politiky (Vajdová, 2006). Tento proces spolupráce začal v ČR v 90. letech 20. století.
Obce se jako samostatné a samosprávné jednotky začaly pozvolna spojovat a sdružovat do
spolupracujících seskupení různých typů na bázi teritoriální i sektorové. Některá seskupení mají území
v jednom okrese, některá hranice okresů překračují; některá sdružují několik obcí, některá téměř
všechny obce celého kraje. Současná situace v ČR tak ilustruje dávné zjištění, že místní vlády mají
přirozený sklon uchýlit se ke vzájemné spolupráci, aby překonaly své slabosti a vyrovnaly se se svou
nedostatečností, která obvykle pramení z malé velikosti obce (Leemans, 1970).
Pro podrobné členění způsobů a forem spolupráce bylo v rámci tohoto příspěvku využito členění dle
Galvasové (2007), která rozlišuje následující čtyři formy spolupráce:
 meziobecní spolupráce na regionální úrovni,
 spolupráce se subjekty území,
 národní struktury spolupráce obcí,
 spolupráce s obcemi jiných států.
V rámci využití tohoto členění lze namítnout, že je zaměřeno primárně na spolupráci měst a obcí, na
druhou stranu se tyto organizační struktury zaměřují i na jiné subjekty než jsou města a obce, jako
jsou např. právnické osoby apod. Potřeba vytvořit, udržet a rozvinout optimální podmínky pro
uskutečňování rozvojových záměrů obcí či regionů se dlouhodobě opírá o hledání vhodných zdrojů
vnitřních i vnějších. Nejvíce chybí vlastní zdroje, a to jak personální, tak i materiální a zejména
finanční. Nedostatek finančních prostředků se objevuje jako jeden z nejčastěji deklarovaných
problémů, podmiňujících další rozvoj obcí a regionů. V období po vstupu České republiky do
Evropské unie se otevřely významně větší možnosti pro získávání „externí“ podpory k realizaci
rozvojových záměrů obcí i regionů, současně však narostly i nároky na připravenost a schopnost
zainteresovaných subjektů je využít pro zajištění kvalitních rozvojových projektů s pozitivním
dopadem na úroveň socioekonomického vývoje daného území. V novém plánovacím období jsou více
upřednostňovány „finančně větší“ projekty s tzv. nadobecním či nadregionálním dopadem. Příprava
takových projektů již vyžaduje kromě většího množství disponibilních prostředků na spolufinancování
i rozvinutí úzké spolupráce více subjektů (Galvasové, 2007).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
331
Obr. 1: Schéma členění způsobů a forem spolupráce
Zdroj: Galvasová, 2007
Cíl a metodika
Hlavním cílem příspěvku je analyzovat historický vývoj nové formy přeshraniční spolupráce (tzv.
evropské seskupení pro územní spolupráci) v obecné rovině a popsat její konkrétní podobu na
příkladu Evropského regionu Dunaj-Vltava. Metodika předkládaného příspěvku odpovídá metodám
vědeckovýzkumných prací, je založena na využití nejnovějších teoretických poznatků na základě
studia odborné literatury, odborných výzkumů a studií, časopisů a materiálů jednotlivých aktérů
regionálního rozvoje, na hledání a hodnocení vzájemných vztahů a souvislostí, které přispívají k
objasnění řešené problematiky a odvození a formulování adekvátních závěrů, které vyplývají z této
analýzy. V rámci analýzy byl proveden i vlastní průzkum a komparace v oblasti počtu ESÚS, aby byla
verifikována oficiální statistická data uvedená v rámci „EGTC Monitoring Report 2012“.
1. Formy přeshraniční spolupráce
V rámci přeshraniční spolupráce se lze v ČR setkat nejčastěji s následujícími formami spolupráce:
a) Přeshraniční impulzní centrum (GIZ)
 Myšlenka zakládání přeshraničních impulzních center se zrodila v Rakousku, kde také začala
vznikat jejich první působiště. Cílem bylo vybudovat síť center podél celé hranice. Původně tak
bylo možné najít impulzní centra v příhraničních mikroregionech Dolního Rakouska, ČR,
Maďarska a Slovenska (Městský úřad České Velenice, 2011). Pohraniční regiony tradičně patří
k hospodářsky nejméně rozvinutým oblastem každého státu. Z historie si navíc zpravidla nesou
břemeno národnostních konfliktů táhnoucích a utlumující rozvoj ekonomických aktivit všeho
druhu. V rámci Evropské unie se proto pohraniční regiony staly rychle místem výměny
zkušeností a centrem intenzivní spolupráce při řešení problémů daných zeměpisnou polohou na
periferii jednotlivých států.
 Přeshraniční impulzní centra začala masivně vznikat po roce 1989, kdy vznikla nová příležitost
spolupráce s Českou republikou, největší boom nastal okolo roku 2004, kdy se ČR stala členem
EU, což umožnilo finanční podporu těchto center nejprve z programu CBC Phare, později
přeshraniční impulzní centra pracovala díky finanční podpoře programu Interreg IIIA, jehož
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
332
následovníkem byl projekt „M00035 – Založení hospodářské platformy Euroregion Silva
Nortica“, který fungoval do června 2011 a navazoval na Interreg IIIA. Důsledkem toho
rakouské GIZy postupem času zanikaly tak, jak jim končila finanční podpora, z níž byly
financovány a placeni jejich manažeři. V současné době je tak již díky ukončení činnosti
kanceláří, mailů i WWW stránek obtížné jakkoliv mapovat jejich vznik a historii fungování. Na
české straně dnes fungují již jen 3 impulzní centra v Českých Velenicích, Slavonicích a Nové
Bystřici a je velmi reálné, že minimálně dvě z nich v blízkém horizontu také zaniknout díky
tomu, že skončí povinná pětiletá udržitelnost projektu.
b) Euroregiony
 Euroregiony vznikají zejména v příhraničních regionech. Důvodem jejich vzniku je významná
geografická izolovanost a zřetelné rozdíly v hustotě obyvatel, v hospodářských parametrech, v
infrastruktuře a dalších charakteristikách. Význam euroregionů spočívá v růstu příležitostí pro
iniciaci a podporu lokálního a regionálního rozvoje periferních oblastí. Tato forma spolupráce
je přeshraniční spoluprací místních či regionálních samospráv nejen mezi zeměmi EU, ale také
mezi členskými a nečlenskými zeměmi. Je to sdružení spolu přímo sousedících subjektů na
opačných stranách hranic alespoň dvou států. Může se jednat o obce, kraje (regiony), či jejich
sdružení a další právnické osoby. Spolupráce zasahuje do všech oblastí života občanů na
kulturní, sociální, hospodářské a infrastrukturní úrovni (Kadeřábková, Khendriche Trhlínová,
2008). ČR se v současné době aktivně zapojuje do 14 euroregionů, jejichž definice vychází
z definice Rady Evropy v tzv. Madridské dohodě.
c) Partnerská města a obce
 Poslední hojně využívanou formou přeshraniční spolupráce je regionální spolupráce na úrovni
měst a obcí – nejen na evropské, ale i světové úrovni. Nejčastějšími cíli spolupráce jsou
konzultace a přenos poznatků v oblasti veřejné správy, kulturní a společenské spolupráce,
výměnné pobyty, spolupráce v oblasti dopravy, územního plánování a podpory cestovního
ruchu. Zcela zvlášť pak stojí spolupráce s obcemi jiných států v podobě tzv. spřátelených měst.
Rozdíl spočívá v absenci jakékoliv uzavřené dohody a jde tedy o spolupráci spíše
příležitostnou, v některých případech i jednorázovou bez dalších vazeb.
2. Nová forma přeshraniční spolupráce – Evropské seskupení pro územní
spolupráci
„Je třeba přijmout opatření ke zmírnění závažných obtíží, jimž členské státy, zejména regionální a
místní orgány, čelí při provádění a řízení činností v souvislosti s územní spoluprací v rámci rozdílných
vnitrostátních právních předpisů a postupů…. Zvláště s ohledem na větší počet pozemních a
námořních hranic Společenství po jeho rozšíření je nutné usnadnit posilování územní spolupráce ve
Společenství….“ (úvodní ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze
dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci, Evropský parlament, 2006).
Z důvodů potřeby posílení evropské územní spolupráce (přeshraniční, nadnárodní i meziregionální),
která patří k prioritám Evropské unie, a pro překonávání překážek v podobě rozdílných vnitrostátních
právních předpisů, které této územní spolupráci brání, Evropský parlament a Rada Evropské unie
schválily v červenci 2006 nařízení, které umožňuje členským státům, regionálním či místním orgánům
a veřejnoprávním subjektům z území různých členských států EU zakládat seskupení s právní
subjektivitou - tzv. „evropská seskupení pro územní spolupráci“ (ESUS; anglicky European grouping
of territorial cooperation - EGTC). Takové seskupení získává právní subjektivitu, a to podle práva
státu, v kterém má dle dohody svých členů sídlo. Díky této právní subjektivitě může uzavírat smlouvy,
mít majetek či své zaměstnance. Seskupení by také mělo být schopno realizovat programy nebo
projekty územní spolupráce spolufinancované Evropskou unií. Nařízení o ESÚS vstoupilo v platnost
1. srpna 2007 a povinností všech členských zemí EU bylo přijmout národní prováděcí legislativu,
která by umožňovala taková seskupení utvářet (Euroregion Silesia, 2013). Začátkem června 2009 byla
zveřejněna ve Sbírce zákonů (pod č. 154/2009 Sb.) novelizace zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře
regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, která upravuje podmínky pro fungování
evropských seskupení pro územní spolupráci v podmínkách České republiky.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
333
ESÚS představují novou možnost uskutečňování přeshraniční regionální spolupráce v době, kdy
kohezní politika obecně a regionální spolupráce obzvláště prochází významnými změnami. ESÚS
jako jeden ze tří cílů regionální politiky EU je novinkou v tom smyslu, že umožňuje vznik seskupení
regionálních a místních orgánů z různých členských států, aniž by předtím bylo třeba podepsat
mezinárodní dohodu a ratifikovat ji národními parlamenty. Členské státy však musí dát svůj souhlas
s účastí členů ze svého území (Evropská komise, 2013). Smyslem evropských seskupení pro územní
spolupráci je usnadnit a podpořit přeshraniční, nadnárodní nebo meziregionální spolupráci mezi jeho
členy za výhradním účelem posílení hospodářské a sociální soudržnosti. Seskupení může sdružovat
členy nacházející se na území nejméně 2 států EU a mohou jimi být státy, regionální a místní orgány
a veřejnoprávní subjekty (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2012).
Obr. 2: Rok přijetí národní prováděcí legislativy Evropských seskupení pro územní spolupráci
Zdroj: Central European Service for Cross-Border Initiatives, 2009
Celkově se na území EU nachází k 20. březnu 2013 celkem 34 ESÚS, na konci roku 2012 to bylo 32
ESÚS. V průběhu roku 2012 vzniklo 6 nových ESÚS, zatímco u 17 seskupení se vznik teprve
připravoval. 32 vzniklých ESÚS zastřešovalo na konci roku 2012 celkem 707 členů z řad národních,
lokálních a regionálních orgánů. Průměrná velikost rozpočtu ESÚS je na úrovni 845 140 €, při 5
oficiálně deklarovaných zaměstnancích.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
334
Obr. 3: Vývoj počtu Evropských seskupení pro územní spolupráci v období 2006-2012
Zdroj: Pucher, Gaspari, Radzyner, 2013
Dle zprávy „EGTC Monitoring Report 2012“ (Pucher, Gaspari, Radzyner, 2013) lze rozdělit
z hlediska vzniku a rozvoje ESÚS jednotlivé státy Evropské unie do třech hlavních skupin:
 Španělsko, Francie a Portugalsko,
 Maďarsko, Slovensko a Rumunsko,
 Francie, Belgie, Německo.
Celkově je pak zapojeno 18 z 27 států EU, mezi nejaktivnější patří překvapivě Maďarsko, společně
s Francií a Slovenskem. Maďarské prvenství bylo významně ovlivněno politikou maďarské vlády,
která podpořila vznik ESÚS různými finančními pobídkami.
Tab. 1: Zapojení zemí Evropské unie do Evropských seskupení pro územní spolupráci
Maďarsko 13 Portugalsko 3 Dánsko 0
Francie 12 Rumunsko 3 Finsko 0
Slovensko 9 Řecko 3 Irsko 0
Estonsko 7 Česká republika 2 Lotyšsko 0
Belgie 5 Lucembursko 2 Litva 0
Itálie 4 Slovinsko 2 Malta 0
Kypr 4 Španělsko 2 Polsko 0
Německo 4 Bulharsko 1 Švédsko 0
Nizozemí 3 Rakousko 1 Velká Británie 0
Zdroj: vlastní průzkum, 2013
3. Zapojení České republiky do Evropských seskupení pro územní spolupráci
Statistiky týkající se zapojení České republiky do ESÚS jsou poměrně rozporuplné a pohybují se
v rozmezí 1-3 ESÚS, počtu tři však bylo skutečně dosaženo až 20.3.2013 v souvislosti s registrací
Evropského seskupení pro územní spolupráci TRITIA s omezenou odpovědností (ESÚS TRITIA s
o.o.), které vytvořil Moravskoslezský kraj společně s Žilinským samosprávným krajem a polskými
vojvodstvími Opole a Slezsko. Vznikající region Tritia má téměř stejný počet obyvatel jako celá ČR.
Centrem spojení čtyř regionů je katovicko-ostravská aglomerace s osmi miliony obyvatel, sídlo Tritie
je Katovicích a Českém Těšíně. Zapojené regiony chtějí prostřednictvím Tritie získat co nejvíce peněz
z evropských fondů v oblasti zelené energetiky, turistiky, dopravy, kulturní výměnu a vzdělávání.
Dále je od roku 2012 Česká republika zapojená do ESÚS Dunaj-Vltava a do European Urban
Knowledge Network (EUKN) EGTC.
Česko-rakousko-německý ESÚS Dunaj-Vltava / Donau-Moldau (ERDV) byl založen 30. června 2012.
Na Evropském regionu Dunaj-Vltava se podílí: Horní Rakousko, dolnorakouský Most a Waldviertel,
Plzeňský kraj, Jihočeský kraj, Kraj Vysočina, Horní Falc a Dolní Rakousko spolu s okresem Altötting.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
335
Zajímavostí je, že se toto ESÚS neobjevuje ani v „EGTC Monitoring Report 2012“ ani například v
Registru evropských seskupení pro územní spolupráci k datu 20.3.2013, což vede autora k oprávněné
domněnce, že ustavení ESÚS nebylo oznámeno Výboru regionů Evropské unie podle článku 5
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006. Trilaterální spolupráce má význam pro
všechny zúčastněné v různých oblastech. Zejména pokud jde o přeshraniční infrastrukturní opatření
nebo o možnosti vzdělávání mládeže. Pro obyvatele by měl evropský region přinést citelný prospěch,
a to v oblasti pracovního trhu díky intenzivnější spolupráci. Od přeshraniční spolupráce se dále
očekává v evropském regionu jednoznačně pozitivní vliv na obyvatele. Některé doposud existující
bariéry, pokud jde o spolupráci s lidmi a sousedními zeměmi, by měly být díky spolupráci regionů v
ERDV definitivně odstraněny. Partnerské regiony budou kooperovat v osmi oblastech budoucí
spolupráce. Cílem je vytvořit z evropského regionu atraktivní a hospodářský prostor v Evropě. Každý
partnerský region proto převzal vedení nad jednou z 8 vytipovaných tematických oblastí budoucí
spolupráce (např. Jihočeský kraj - Mobilita, dostupnost, doprava):
 ERDV jako výzkumný a inovační prostor,
 ERDV – prostor s vysokými školami,
 Spolupráce podniků a tvorba klastrů,
 Kvalifikované pracovní síly a flexibilní pracovní trh,
 Obnovitelné zdroje energie a energetická efektivnost,
 Turistika orientovaná na přírodu, zdraví, města a kulturu,
 Mobilita, dostupnost, doprava,
 Diverzita, jazyk a kultura.
V průběhu prvního pololetí roku 2013 odstartovaly schůzky zástupců jednotlivých vědomostních
platforem, jejichž úkolem je promyslet a naplánovat konkrétní opatření v rámci strategie ERDV. Vždy
jeden region ERDV přebírá podporu jedné nebo několika vědomostních platforem pro celý ERDV.
V návaznosti na tyto opatření by měly být realizovány různé projekty, pomocí kterých mají být
uskutečněny cíle formulované pro oblasti budoucnosti:
 region, kde mají lidé budoucnost,
 atraktivní životní a hospodářský prostor v ohnisku čtyř metropolních regionů,
 silného partnera pro evropskou politiku,
 učící se a dynamický region.
European Urban Knowledge Network (EUKN) EGTC byl založen v roce 2012, registrace 7.12.2012,
což je Evropská síť znalostí městských záležitostí. EUKN je udržitelnou, mezivládní znalostní sítí s
národními kontaktními místy ve všech členských státech, působící jako centrum znalostí pro stávající
sítě odborníků na urbánní záležitosti na všech úrovních správy. Aktivity sítě EUKN jsou zaměřeny na
posílení ekonomické pozice měst prostřednictvím výměny znalostí a zkušeností v urbánní oblasti.
Setkat se lze i s česko-slovensko-maďarsko-rakouským projektem Centrope, což je název Evropského
regionu, který zahrnuje Jihomoravský kraj v Česku, slovenské kraje Bratislavský a Trnavský,
západomaďarskou župu Györ-Moson-Sopron (Ráb-Mošon-Šoproň) a Vaš a rakouské spolkové země
Burgenlandsko, Dolní Rakousy a Vídeň. Dále jsou přímými členy schůzek Centrope také města Brno,
Bratislava, Trnava, Győr, Sopron, Szombathely, Eisenstadt a St. Pölten. Na základě prohlášení z
Kittsee z roku 2003 spolupracují na rozvoji evropského regionu na tomto čtyřmezí, nejedná se však o
tzv. Evropská seskupení územní spolupráce, která vznikla až po roce 2006.
Závěr
Evropská seskupení územní spolupráce jsou v současné době dynamicky se rozvíjející formou
přeshraniční spolupráce napříč mnoha regiony Evropské unie, o čemž svědčí růst jejich počtu v roce
2012 o + 23,1 % i počet participujících států, přesto zde máme 9 států EU, na jejichž území se žádné
ESÚS nenachází. Politické reprezentace si napříč jednotlivými formami ESÚS (z 32 ESÚS je 15
ESÚS lokálních, 11 regionálních, 2 multiúrovňové a 4 transnacionální) mnoho slibují, zejména
v oblasti přílivu finančních prostředků EU, zlepšení dopravní infrastruktury a plánování. Zda nejsou
tato očekávání až příliš optimistická, ukáže další programovací období 2014-2020, protože
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
336
přesměrování finančních prostředků do rozvoje ESÚS by muselo být provedeno na úkor jiné vybrané
úrovně NUTS, což nemusí být přijatelné pro příslušnou politickou reprezentaci. Z hlediska dalšího
rozvoje ESÚS jsou tedy rizika zejména finanční, kdy se na příkladu přeshraničních impulzních center
v minulosti prokázalo, že ukončením finanční podpory ze strany EU došlo v blízkém časovém
horizontu i k postupnému zániku většiny center. Mezi další problémy lze jmenovat chybné statistiky
ESÚS napříč jednotlivými orgány Evropské unie, kdy na příkladu ČR je oficiálně uváděno jen 1
ESÚS, ačkoliv zde byly ve skutečnosti 2 seskupení, jiná regionální uskupení (např. Centrope) zase
naopak využívají pojem ESÚS nesprávně, z právního hlediska se v tomto případě jedná o jiný typ
spolupráce. Problematické je i nepřesné používání pojmu euroregion v případě ESÚS, což může vést
k mystifikaci, o jakou konkrétní formu spolupráce se jedná – viz Euroregion Dunaj-Vltava X skutečné
euroregiony Silva Nortica a Šumava-Bavorský les. Vzhledem k nejednotnému výkladu, statistickému
sledování i dalším nepřesnostem u ESÚS si lze logicky položit otázku, zda bylo tento typ spolupráce
opravdu nezbytné řešit novou formou spolupráce či zda nebylo možné využít již stávajících forem
spolupráce, stejně jako finančních toků v rámci regionální politiky a plánování.
Literatura
[1] EGTC (European Grouping of Territorial Cooperation) [online]. Central European Service for
Cross-Border Initiatives, 2009 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: <http://cesci-net.eu/egtc>.
[2] EGTC / ESÚS – nový nástroj přeshraniční spolupráce [online]. Opava : Euroregion Silesia, 2013
[cit. 2013-04-29]. Dostupné z: <http://www.euroregion-silesia.cz/show_text.php?id=cinnost-
EGTC-ESUS>.
[3] Evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) [online]. Brusel : Evropská komise, 2013,
29.4.2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/regional_policy/archive/funds/gect/index_cs.htm>.
[4] Evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) [online]. Praha: Ministerstvo pro místní
rozvoj ČR, 2012 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: <http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-
cestovni-ruch/Regionalni-politika/Evropska-seskupeni-pro-uzemni-spolupraci>.
[5] GALVASOVÁ, I., et al. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. 1. vyd. Brno : Georgetown, 2007.
140 s. ISBN 80-251-20-9.
[6] Jak vznikla přeshraniční impulzní centra [online]. České Velenice: Městský úřad České Velenice,
2011 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: <http://www.velenice.cz/?c=centrum&id=jak-vznikla-
preshranicni-ic>.
[7] JEŽEK, J. Podpora místního ekonomického rozvoje. In Klímová, V. (ed.) XI. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 320-
326. ISBN 978-80-210-4625-2.
[8] KADEŘÁBKOVÁ, J., KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Z. Region a regionální vědy (vybrané
sociální, kulturní a environmentální aspekty). Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008. 77 s.
ISBN 978-80-7408-009-8.
[9] LEEMANS, A., F. Changing patterns of local government. The Hague: International Union of
Local Authorities, 1970. 512 s.
[10] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském
seskupení pro územní spolupráci [online]. Brusel : Evropský parlament, 2006 [cit. 2013-04-29].
Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/ce_1082(
2006)_en.pdf>.
[11] PUCHER, J., GASPARI, E., RADZYNER, A. EGTC Monitoring Report 2012. Brussels:
European Union, 2013. 130 s. ISBN 978-92-895-0709-7.
[12] VAJDOVÁ, Z., ČERMÁK, D., ILLNER, M. Autonomie a spolupráce: důsledky ustavení
obecního zřízení v roce 1990. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. 108 s. Edice Sociologické
studie/Sociological Studies 06/02.
Příspěvek byl zpracován v rámci interního grantu IGA VŠERS 2/2013, autor je expertem
vědomostní platformy „Kooperace vysokých škol“ Evropského regionu Dunaj-Vltava.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
337
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-41
EVROPSKÝ REGION DUNAJ-VLTAVA: NA CESTĚ
K EVROPSKÉMU SESKUPENÍ PRO ÚZEMNÍ SPOLUPRÁCI
EUROPEAN REGION DANUBE-VLTAVA: ON THE WAY TO A
EUROPEAN GROUPING FOR TERRITORIAL COOPERATION
ING. LUKÁŠ KAŇKA
DOC. RNDR. JIŘÍ JEŽEK, PH.D.
Katedra geografie
Fakulta ekonomická
Západočeská univerzita v Plzni
Department of Geography
Faculty of Economics
University of West Bohemia
 Husova 11, 306 14 Plzeň, Czech Republic
E-mail: jezekji@kge.zcu.cz, kankal@kge.zcu.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá iniciační a plánovací fází založení Evropského regionu Dunaj-Vltava, který se
rozprostírá na území třech členských států Evropské unie: České republiky, Spolkové republiky
Německo a Republiky Rakousko. Vychází nejenom ze studia dostupných dokumentů a právních
předpisů, ale také z řízených rozhovorů s aktéry tohoto procesu. Poukazuje na časově a finančně
náročnou cestu vedoucí k jeho založení. Tento proces je představen na základě rešerše strategických
dokumentů Evropského regionu Dunaj-Vltava, právních předpisů Evropské unie a ostatních
dokumentů Výboru regionů Evropské unie. Příspěvek poukazuje, že založení takového evropského
regionu je dlouhodobý a finančně náročný proces, který si vyžádal velkou míru entuziazmu
zúčastněných aktérů.
Klíčová slova
evropské seskupení pro územní spolupráci, přeshraniční spolupráce, Evropský region Dunaj-Vltava
Annotation
The paper deals with the initiation and planning phase of establishing the European region DanubeVltava,
which borders the territories of three member states of the European Union:
the Czech Republic, the Federal Republic of Germany and the Republic of Austria. It is not only based
on the study of available documents and legislation, but also on structured interviews with people
involved in this process. It highlights the expensive and time-consuming path leading to the
establishment of the region. This process is presented on the basis of research of strategic documents
of the European Region Danube-Vltava, EU legislation and other documents of the Committee of the
Regions of the European Union. This paper points out that the establishment of such a European
Region is a long and costly process which requires a great degree of enthusiasm of the participating
actors.
Key words
European grouping for territorial cooperation, cross-border cooperation, European region Danube-
Vltava
JEL classification: R5, O2
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
338
Úvod
V programovém období EU 2007 – 2013 byl ustanoven nový cíl politiky hospodářské a sociální
soudržnosti, jenž nese název Evropská územní spolupráce; je realizován prostřednictvím programů
přeshraniční, meziregionální a nadregionální spolupráce. V podmínkách ČR existuje v současné době
pět programů přeshraniční spolupráce, které představují spolupráci hraničních regionů se sousedními
členskými regiony z Bavorska, Saska, Polska, Slovenska a Rakouska. Tak jako cíl Evropská územní
spolupráce je novinkou v současném programovém období i instrument evropského seskupení pro
územní spolupráci. V další části textu bude představen tento nástroj přeshraniční spolupráce na
příkladu vytváření Evropského regionu Dunaj-Vltava.
Cíl a metodika práce
Cílem tohoto příspěvku je analýza přípravné fáze založení Evropského regionu Dunaj-Vltava, který se
rozprostírá na území třech členských států Evropské unie: České republiky, Spolkové republiky
Německo a Rakouské republiky. Informace pro účely tohoto příspěvku byly získány převážně
z dokumentů Evropského regionu Dunaj-Vltava, Evropské komise a Výboru regionů EU, které jsou
většinou dostupné na webových stránkách, a také prostřednictvím rozhovorů se zástupci regionálních
samospráv z členských regionů tohoto evropského regionu.
Evropské seskupení pro územní spolupráci (právní rámec)
Evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) umožňuje vytvářet mezinárodní organizace
(sdružení, společenství, svazy) s vlastní právní subjektivitou. Smyslem ESÚS je zjednodušení
a podpora evropské územní spolupráce na přeshraniční, nadnárodní a meziregionální úrovni s důrazem
na posilování hospodářské a sociální soudržnosti v rámci evropského prostoru (Ministerstvo pro
místní rozvoj ČR, 2013). Tento relativně nový nástroj přeshraniční spolupráce je upraven nařízením
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006, které vymezuje rámec
podle evropského práva pro vznik a fungování tohoto seskupení na úrovni Evropské unie. Toto
nařízení může být dále upraveno vnitrostátními předpisy, které jsou přijaty v jednotlivých členských
státech EU. V České republice vymezuje ESÚS zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního
rozvoje, a to konkrétně novelou č. 154/2009 Sb., která upravuje fungování ESÚS na území České
republiky.
Členem evropského seskupení pro územní spolupráci se můžou stát samotné členské státy, regionální
nebo místní orgány a všechny další veřejnoprávní subjekty, přičemž členové tohoto seskupení musí
pocházet nejméně ze dvou členských států Evropské unie. Při zakládání ESÚS není nutné uzavřít
mezinárodní dohodu o spolupráci, která by měla být ratifikována příslušnými parlamenty, avšak
jednotlivé členské státy musí udělit souhlas účasti členů ze svých území. Povinností členů
zakládajících ESÚS je uzavřít smlouvu o spolupráci a přijmout stanovy ESÚS (EUR-Lex, 2013).
Při zakládání ESÚS je nezbytné postupovat nejen v souladu s nařízením Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 1082/2006 o ESÚS, ale zároveň je nutné ctít právo toho státu, ve kterém se nachází
sídlo ESÚS. Další podmínkou pro založení tohoto evropského seskupení je podle článku 10 nařízení
o ESÚS zřídit alespoň tyto orgány:
 shromáždění, které tvoří zástupci členů ESÚS,
 ředitel, který zastupuje ESÚS a jedná jeho jménem.
Přidaná hodnota ESÚS by měla spočívat v zefektivnění implementace přeshraničních programů
spolupráce, měla by podporovat dlouhodobější projekty, u nichž je nutné zaměstnávat společný
personál a spravovat společný majetek či umožnit využívat společný právní subjekt. To souvisí
s vytvářením trvalých struktur, kde společná právní subjektivita může znamenat kvalitativně vyšší
úroveň přeshraniční spolupráce. Z tohoto pohledu je možné na základě nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci a nařízení
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
339
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj určit tyto
druhy využití ESÚS (Branda, 2008):
 implementace programů přeshraniční spolupráce (např. vykonávání funkce řídícího
orgánu nebo společného technického sekretariátu),
 realizace projektů přeshraniční spolupráce financovaných ze strukturálních fondů
Evropské unie (Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond) nebo Fondu
soudržnosti,
 ostatní spolupráce s účastí evropského financování,
 ostatní spolupráce bez účasti evropského financování.
Na území Evropské unie se v březnu 2013 nacházelo 34 evropských seskupení pro územní
spolupráci. Česká republika je v současné době členem dvou takových seskupení: European Urban
Knowledge Network (EUKN) EGTC Limited se sídlem v nizozemském Haagu (člen Česká republika)
a Evropské seskupení pro územní spolupráci TRITIA s o. o. se sídlem v polském městě Cieszyn (člen
Moravskoslezský kraj). Dále se v současné době projednává vznik dalších 14 podobných seskupení,
z nichž tři čekají na konečné schválení, šest se nachází v přípravné fázi (České republiky se týká
ESÚS – Středoevropský dopravní koridor a ESÚS Euroregion Neiße-Nisa-Nysa) a pět dalších
v ideové (návrhové) fázi (European Grouping of Territorial Cooperation, 2013).
V ideové fázi se částečně nachází také Evropský region Dunaj-Vltava, který sice již splnil téměř
všechny podmínky nutné pro založení ESÚS, ale jeho členské regiony se dohodli na tom, že prozatím
nebudou spolupracovat prostřednictvím nově vzniklé, společné právnické osoby.
Jak ukazují zkušenosti nejenom Evropského regionu Dunaj-Vltava, ale i ostatních evropských
seskupení pro územní spolupráci, tak od iniciování až po vznik společné právnické osoby vede dlouhá
a finančně náročná cesta.
Evropský region Dunaj-Vltava jako příklad Evropského seskupení pro územní
spolupráci
Evropský region Dunaj-Vltava se rozprostírá na území třech členských států Evropské unie (viz
obrázek 1): Česká republika (Plzeňský kraj, Jihočeský kraj, Kraj Vysočina), Spolková republika
Německo (Horní Falc, Dolní Bavorsko a okres Altötting z Horního Bavorska) a Republika Rakousko
(Horní Rakousko, okresy Wald- a Mostviertel z Dolního Rakouska).
Obr. 1: Územní vymezení Evropského regionu Dunaj-Vltava
Zdroj: www.evropskyregion.cz, 2013
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
340
V tomto regionu žije na 60 000 km2
více než 6 milionů obyvatel, které symbolicky spojuje povodí
řeky Dunaje a Vltavy v centrální části Evropy. Cílem tohoto evropského regionu je vytvoření základu
pro intenzivní trojstrannou spolupráci v oblastech hospodářského vývoje, výzkumu, vědy, technologie
a inovací, turismu, vzdělávání a dosahování kvalifikace, sociálních a zdravotních služeb, pracovního
trhu, mobility a regionálního plánování. Evropský region Dunaj-Vltava byl založen dne 30. června
2012 v rakouském městě Linz jako trilaterální pracovní společenství bez vlastní právní subjektivity.
Samotnému založení tohoto regionu však předcházelo více než tříleté období přípravných prací.
Iniciace a přípravná fáze
Iniciativa založit evropský region, který by byl protiváhou (protipólem) metropolitních regionů Prahy,
Norimberku, Mnichova a Vídně, se zrodila v lednu roku 2009, kdy se konalo první trilaterální
pracovní setkání všech zúčastněných členských regionů v rakouském městě Linz. Během
následujících společných jednání byl dohodnut postup přípravné fáze, která byla financována
prostřednictvím strukturálních fondů Evropské unie. Konkrétně v rámci třech bilaterálních projektů
podpořených z programů evropské územní spolupráce: Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát
Bavorsko 2007 – 2013, Cíl Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007 – 2013 a
INTERREG Bayern – Österreich 2007 – 2013. Cílem třech uvedených paralelních projektů,
realizovaných v letech 2009 – 2012, bylo provedení analýzy kooperačních sítí a analýzy potenciálů
dotčeného území a příprava založení tohoto evropského regionu (právní analýza, výběr nejvhodnější
organizační formy). Celkové náklady na realizaci uvedených projektů činily přibližně 1,5 milionu
EUR (přibližně 37,5 mil. Kč) a byly spolufinancovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj
(Evropský region Dunaj-Vltava, 2013b). Oficiálně byl tento třístranný projekt zahájen dne 9. května
2009 na Den Evropy v hornorakouském Schwarzenbergu, kdy byla odsouhlasena finální struktura
projektu.
Analýza kooperačních sítí a analýza potenciálů
Po schválení všech tří projektů příslušnými monitorovacími výbory (vrcholné orgány rozhodující
o výběru projektů) jednotlivých programů přeshraniční spolupráce bylo v červenci 2009 vypsáno
celoevropské výběrové řízení na zhotovitele analýzy kooperačních sítí a analýzy potenciálů řešeného
území. Během druhé poloviny roku 2009 byli vybráni následující zhotovitelé: ÖAR-Regionalberatung
GmbH z Vídně, Grontmij GmbH z Mnichova a konsorcium čtyř společností v čele s Regionální
rozvojovou agenturou jižních Čech z Českých Budějovic. Analýza kooperačních sítí probíhala od
června 2010 do dubna 2011. Jejím primárním cílem bylo identifikování přeshraničních kooperačních
sítí na území Evropského regionu Dunaj-Vltava ve dvanácti tematických oblastech: obyvatelstvo,
územní plánování a regionální rozvoj, infrastruktura a doprava, regionální ekonomický rozvoj,
výzkum a vývoj, cestovní ruch, pracovní trh, sociální oblast a zdravotnictví, vzdělávání a kvalifikace,
kultura, životní prostředí, ekologie a energetika a veřejná správa (veřejná politika). V rámci analýzy
kooperačních sítí byly provedeny řízené rozhovory s klíčovými aktéry, sběry dat prostřednictvím
dotazníků zaměřených na analýzu obsahu a forem spolupráce klíčových organizací. Předmětem
analýzy byly také programy přeshraniční spolupráce a realizované přeshraniční projekty. V neposlední
řadě bylo uspořádáno několik workshopů za účasti odborníků.
Předmětem analýzy byly především projekty přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce,
které se v daném území realizovaly v posledních deseti letech. Na tomto místě je nutné uvést, že na
české straně se objevil problém, neboť nebylo možné získat podrobné informace o evropských
projektech, realizovaných před rokem 2004 (před vstupem ČR do Evropské unie). Projekty
z předcházejícího období (1994 – 2003), financované z předvstupních programů CBC PHARE, totiž
nejsou evidovány. Navíc zpracovatelé při analýze kooperačních sítí nevyužili projekty financované
z dispozičních fondů (tzv. malé projekty s podporou do 25 000 EUR), které podle názoru českých
expertů hráli významnou úlohu při vytváření přeshraničních sítí v česko-bavorském a českorakouském
pohraničí (např. v oblasti spolupráce základních a středních škol a dalších zařízení při
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
341
výměnách studentů a know-how, vytváření společných turistických produktů atd.). Již při
projednávání této analýzy mnozí experti vyjadřovali pochybnost o její úplnosti.
Na analýzu kooperačních sítí navazovala analýza potenciálů, která byla dokončena v prosinci 2011.
Jejím cílem byla identifikace potenciálů budoucího rozvoje tohoto evropského regionu. Problémy
každé z jedenácti tematických oblastí (na rozdíl o analýzy kooperačních sítí byla z analýzy potenciálů
vynechána oblast veřejné správy a veřejné politiky) byly shrnuty formou SWOT analýzy.
Východiskem pro identifikaci silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb jednotlivých oblastí byla
oficiální statistická data, obsahová analýza strategických dokumentů a vyhodnocení řízených
rozhovorů, realizovaných v rámci analýzy kooperačních sítí. SWOT analýza byla široce diskutována
na workshopech, jichž se zúčastnili nejenom představitelé veřejné správy z Česka, Německa
a Rakouska, ale také další přizvaní experti. Předmětem kritiky byla především vypovídací schopnost
srovnávacích analýz, resp. nekompatibilita dostupných statistických dat. Např. údaje o ekonomicky
aktivním obyvatelstvu byly na české straně analyzovány na úrovni krajů, kdežto na německé
a rakouské straně na úrovni okresů a samosprávných měst (Kreisfreie Städte).
Obr. 2: Podíl nezaměstnaných na celkovém počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva v procentech
(2008)
Zdroj: Jihočeský kraj, 2013
Údaje za českou stranu tak nereflektují vnitrokrajské disparity (např. v roce 2008 byla míra
nezaměstnanosti v okrese Plzeň-město 3,63% a v okrese Tachov 9,25%). Řada připomínek k analýze
potenciálů nebyla „z časového hlediska“ zapracována.
Plán strategií a opatření
Na základě (syntézou) analýzy kooperačních sítí a analýzy rozvojových potenciálů vznikl dokument
s názvem „Plán strategií a opatření Evropského regionu Dunaj-Vltava“ (Evropský region DunajVltava,
2013a). Tento strategický plán byl vytvářen od prosince 2011 do března 2012. Součástí je
akční plán, který identifikuje tři priority, 8 perspektiv spolupráce a 45 rozvojových aktivit:
 Inovace a růst:
o Evropský region Dunaj-Vltava jako výzkumný a inovační prostor,
o Vysokoškolský prostor Evropského regionu Dunaj-Vltava,
o Spolupráce podniků a tvorba klastrů,
o Kvalifikované pracovní síly a flexibilní trh práce.
 Udržitelnost a kvalita života:
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
342
o Cestovní ruch zaměřený na přírodu, zdraví, města a kulturu,
o Obnovitelné zdroje energie a energetická efektivnost,
o Mobilita, dostupnost a doprava.
 Rozmanitost a setkávání:
o Diverzita, jazyk a interkulturní vzdělávání.
Součástí tohoto strategického plánu je také doporučené organizační uspořádání Evropského regionu
Dunaj-Vltava. Navrhována je štíhlá, pružná a transparentní organizační struktura, složená ze tří
základních prvků:
 prezídium,
 trilaterální koordinační grémium,
 společná obchodní kancelář (výkonná jednotka).
Nejvýznamnějším problémem, který vyvstal během diskusí nad návrhem strategického plánu, se
ukazují odlišné kompetence zúčastněných partnerských regionů. Jestliže Plzeňský kraj má
rozhodovací kompetence především v oblasti středního školství, dopravy, apod., tak vládní kraj
Oberpfalz (Horní Falc) má rozhodovací kompetence hlavně v oblasti sociálních věcí, zdravotnictví,
životního prostředí a kultury. Jak zdůrazňují mnozí experti zapojení do tzv. znalostní platformy, tak
významným faktorem úspěšnosti je nalezení průniků kompetencí zúčastněných partnerů. Jedině tak
může dojít k nalezení a realizaci opatření, která povedou k rozvoji daného území.
Výběr vhodné právní formy
Od ledna 2011 probíhala analýza potenciálně možných právních forem Evropského regionu DunajVltava.
Tuto analýzu zpracovávala Univerzita Innsbruck ve spolupráci s Vysokou školou
ekonomickou v Praze. Doporučila následující organizačně-právní formy:
 Mezinárodně-právní forma organizace (podle Madridské úmluvy),
 Evropské seskupení pro územní spolupráci,
 Spolupráce bez právně stanoveného rámce (bez právní subjektivity):
o organizační model „evropské hospodářské zájmové sdružení“,
o organizační model „správní spolupráce na základě evropského práva“,
o organizační model „mezinárodní konference regionu Bodamského jezera“,
o organizační model „přeshraniční místní účelový svaz“ podle Úmluvy z Kalrsruhe,
o organizační model „pracovní skupina“.
Na základě podrobné organizačně-právní analýzy se představitelé zúčastněných regionů shodli, že
nejlépe jejich představám odpovídá model trilaterálního pracovního společenství bez právní
subjektivity. Vzorem pro vybranou právní formu byla organizace s názvem Mezinárodní konference
regionu Bodamského jezera (Internationale Bodenseekonferenz). Jedná se o neformální sdružení,
spočívající na politické gentlemanské dohodě zúčastněných subjektů, které má své stanovy
a společnou výkonnou jednotku (sekretariát). Takto koncipovaná organizace, Evropský region DunajVltava,
formálně vznikla dne 30. června 2012 v rakouském městě Linz, kde všichni političtí zástupci
podepsali stanovy Evropského regionu Dunaj-Vltava.
Před konečným výběrem probíhala intenzívní diskuse o možných volbách. Problémem byla poměrně
jasná představa některých regionů o optimální právní formě. Předmětem diskuse byla především
otázka, zda by měl mít tento evropský region právní subjektivitu. Varianta založení evropského
regionu jakožto evropského seskupení pro územní spolupráci však byla odmítnuta. Politické grémium,
skládající se z regionálních politiků, se nakonec usneslo na založení pracovního společenství bez
právní subjektivity. Hlavním důvodem byly relativně nízké náklady zvoleného organizačního modelu
a neochota některých politiků zakládat novou instituci. Výhoda pracovního seskupení bez právní
subjektivity je také jeho větší flexibilita. Slabou stránkou podle některých expertů je skutečnost, že
evropský region nebude moci sám žádat o finanční podporu ze strukturálních fondů EU, neboť nebude
způsobilým žadatelem. Žadatelem budou moci být pouze právnické subjekty, které evropský region
založily.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
343
Závěr
Příspěvek analyzuje okolnosti, které vedly ke vzniku Evropského regionu Dunaj-Vltava. Zabývá se
obdobím od jeho iniciování až po formální založení (leden 2009 až červen 2012). Ukazuje, že se
jednalo o dlouhodobý a finančně náročný proces. Celkové náklady přípravné fáze činily přibližně
1,5 mil. EUR. Jako nejvhodnější organizačně-právní forma bylo vybráno trilaterální pracovní
společenství bez právní subjektivity. Někteří aktéři doufají, že se časem změní na „evropské seskupení
pro územní spolupráci“, až si zúčastnění aktéři uvědomí výhody takové právní formy. V současné
době se Evropský region Dunaj-Vltava nachází v realizační fázi a jeho hlavním předmětem činnosti je
rozpracování klíčových oblastí spolupráce, za účasti odborníků z jednotlivých členských regionů.
Literatura
[1] BRANDA, P. Evropské seskupení pro územní spolupráci [online]. 2008. [cit. 2013-04-28].
Dostupné z: <http://vz.fmv.vse.cz/wp-content/uploads/6_2008.pdf>.
[2] Český statistický úřad. Krajská správa ČSÚ v Plzni. Okresy [online]. 2013. [cit. 2013-04-28].
Dostupné z: <http://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/okresy>.
[3] EUR-Lex. 2013. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července
2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné
z: <http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:210:0019:01:CS:HTML>
[4] European Grouping of Territorial Cooperation. What is the EGTC [online] 2013. [cit. 2013-04-
27]. Dostupné z: <https://portal.cor.europa.eu/egtc/en-US/discovertheegtc/Pages/welcome.aspx>
[5] Evropský region Dunaj-Vltava (2013a). Plán strategií a opatření [online] 2013. [cit. 2013-04-
27]. Dostupné z: <http://www.europaregion-donau-moldau.at/xbcr/SID-2829F78D-
2A71E5BB/Planstrategil.pdf>.
[6] Evropský region Dunaj-Vltava (2013b). Vznik Evropského regionu Dunaj-Vltava – informace
o projektu [online] 2013. [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: < http://www.europaregion-donau-
moldau.at/xbcr/SID-E590CFDA-06080DD2/newsletter.pdf>.
[7] Jihočeský kraj. Analýza potenciálů [online] 2013. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z:
<http://www.kraj-jihocesky.cz/index.php?par[id_v]=1644&par[lang]=CS>.
[8] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Evropské seskupení pro územní spolupráci [online] 2013.
[cit. 2013-04-29]. Dostupné z: <http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-
ruch/Regionalni-politika/Evropska-seskupeni-pro-uzemni-spolupraci>
[9] RITTER, E. H. Europäische Raumentwicklungspolitik. Inhalte, Akteure, Verfahren,
Organisation. Detmond: Verlag Dorothea Rohn, 2009.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
344
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-42
REGIONÁLNÍ ROZVOJ A ROZVOJOVÁ POMOC NA
PŘÍKLADU VYBRANÉ ZEMĚ Z OBLASTI BALKÁNU -
SRBSKO
REGIONAL DEVELOPMENT AND DEVELOPMENT ASSISTANCE ON
EXAMPLE SELECTED COUNTRY OF THE BALKAN - SERBIA
BC. LENKA TOMŠÍKOVÁ
DOC. ING. ARCH. VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ, PH.D.
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 84, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: tomsikova.L@seznam.cz, vladimira.silhankova@upce.cz
Anotace
Tento článek se věnuje problematice regionálního rozvoje a rozvojové pomoci na konkrétním příkladu
české rozvojové pomoci tzv. projektové zemi, a to konkrétně Srbsku. Článek se soustředí na
hospodářský vývoj Srbska v kontextu regionální rozvojové pomoci této balkánské zemi. Popisuje
jednotlivé tematické oblasti pomoci a vybrané projekty, které zde Česká republika v rámci zahraniční
rozvojové spolupráce realizuje a pokouší se zhodnotit efektivnost poskytnuté pomoci.
Klíčová slova
regionální rozvoj, rozvojová pomoc, Srbsko, zahraniční rozvojová spolupráce
Annotation
This paper deals with the issue of regional development and development assistance on a specific
example of the Czech development assistance to the project country, specifically Serbia. The paper
focuses on the economic development in Serbia in the context of regional development assistance to
this Balkan country. Describes the individual thematic areas of development assistance and selected
projects, which Czech Republic implements in the framework of international development
cooperation and try to evaluate the effectiveness of the provided assistance.
Key words
regional development, development assistance, Serbia, international development cooperation
JEL classification: X12
Úvod
Současný svět lze charakterizovat jako svět mnoha různorodostí a protikladů. Rozdíly různých povah
spočívajících v odlišném množství hospodářského bohatství jednotlivců i zemí, dále v odlišné životní
úrovni obyvatelstva a celkové kvalitě života, nebo také v množství dostupných zdrojů se ale
objevovaly již v dávné minulosti. Mezi další důvody, kvůli kterým je možné, že je jedna země bohatší
a druhá chudší, patří také odlišnost kultur a tradic, vnitřní geografické podmínky, politické zájmy,
válečné konflikty a další. Jako hlavní zdroj tohoto nerovnoměrného stavu a uspořádání ve světě lze
označit různorodé rozmístění přírodních zdrojů. Pouze tam, kde jich bylo dostatek, mohlo docházet
k intenzivnějšímu hospodářskému rozvoji.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
345
Současný nerovnoměrný vývoj pramení právě z předešlého vývoje společnosti. Tyto problémy
poukazují na to, jaká existuje globální provázanost mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.
Motivací pro zlepšení situace v chudších zemích není jen solidarita mezi zeměmi, ale také snaha
v dlouhodobém horizontu zlepšit situaci globální společnosti.
Proto vznikla zahraniční rozvojová spolupráce, která má pomoci rozvojovým zemím se zlepšením
jejich současné hospodářské i sociální situace. Země ekonomicky vyspělé tak poskytují svou
rozvojovou pomoc zemím, které mají hospodářské problémy. Aby rozvojová pomoc plnila svůj účel,
je důležité umět ji efektivně využívat a vytěžit z ní pro rozvoj dané země maximum.
Cílem článku je zaměřit se na regionální rozvoj a mezinárodní rozvojovou pomoc České republiky
a analyzovat konkrétní zahraniční rozvojovou spolupráci mezi Českou republikou a tzv. projektovou
zemí západního Balkánu, konkrétně Srbskem.
Pro naplnění cíle článku byla jako základní výzkumná metoda využita zejména metoda sběru
a analýzy dat a informací, které byly čerpány a dále zpracovány z dostupné odborné literatury
a webových stránek. Ve druhé části práce šlo hlavně o jejich další zpracování induktivní metodou
vč. závěrečné syntézy.
1. Regionální rozvoj a rozvojová pomoc České republiky
Rozvojová pomoc je důležitou součástí zahraniční politiky ČR, která touto činností přispívá ke splnění
svých zahraničně-politických cílů a měla by vést k neustálému zlepšování zahraničních vztahů se
všemi partnerskými zeměmi.
Rozvojová pomoc je způsob, jak vyspělé státy světa, včetně České republiky, pomáhají řešit
problematickou situaci v zemích rozvojových a přispívají k jejich ekonomickému rozvoji. Základními
formami zahraniční spolupráce je pomoc humanitární, která má krátkodobý charakter a klade si za cíl
zmírnění útrap lidí, ochranu životů a pomoc lidem zasaženým humanitární krizí, a dále pomoc
rozvojová, která z dlouhodobého hlediska zasahuje do oblastí sociálních, ekonomických, do
problematiky životního prostředí a procesu formování státní správy.
Co se týká celosvětových dokumentů, nejvýznamnější strategii představují tzv. Rozvojové cíle
tisíciletí (MDG´s). Jedná se o program OSN, který se na základě měřitelných cílů v oblasti rozvoje
zaměřuje na boj proti celosvětové chudobě. Bylo definováno osm základních cílů: Odstranit extrémní
chudobu a hlad, Dosáhnout základního vzdělání pro všechny, Prosazovat rovnost pohlaví – mužů
a žen a posílit roli žen ve společnosti, Snížit dětskou úmrtnost, Zlepšit zdraví matek, Bojovat
s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi, Zajistit udržitelný stav životního prostředí a Budovat
světové partnerství pro rozvoj. Všechny tyto cíle by měly být splněny do roku 2015.
ČR poskytuje zahraniční pomoc již od roku 1989, a to formou dvoustranné, trilaterální nebo
mnohostranné spolupráce s vybranými rozvojovými zeměmi. Oficiální pomoc ČR je upravena
několika strategickými dokumenty, kterými jsou zejména zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční
rozvojové spolupráci a humanitární pomoci a Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR aktuálně
na období 2010 – 2017.
Rozvojovou spoluprací se v ČR zabývá velké množství státních i nestátních aktérů. Nejvyšším
výkonným orgánem je vláda ČR, která dále spolupracuje s Ministerstvem zahraničních věcí a dalšími
institucemi jako jsou sektorová ministerstva, Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci, Česká
rozvojová agentura, soukromé firmy, akademický sektor, nevládní neziskové a státní a příspěvkové
organizace.
Důležité je si v této souvislosti položit otázku, proč Česká republika rozvojovou pomoc poskytuje,
proč právě Srbsku a zda je tato rozvojová pomoc účinná či ne?
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
346
2. Rozvojová pomoc České republiky v Srbsku
Srbská republika nepatří zrovna k nejchudším zemím světa a není proto přímo závislá na rozvojové
spolupráci jako některé nejchudší země světa. Přesto se Srbsko stalo součástí skupiny států, do nichž
Česká republika směřuje svoji rozvojovou pomoc. ČR definovala svůj aktuální Koncept zahraniční
rozvojové spolupráce v roce 2010, kde Srbsko zařadila mezi tzv. programové země, tj. mezi země,
kterým poskytuje zahraniční rozvojovou pomoc. Důvodem pro to jsou zejména významné historické
vazby Srbska a České republiky. ČR a Srbsko dlouhodobě udržují přátelské a partnerské vztahy, které
se začaly nejvíce rozvíjet v 19. století a velkého významu dosáhly v období mezi I. a II. světovou
válkou. Nejdůležitějším výsledkem i oceněním dosavadního pozitivního rozvoje Srbska, a zároveň
impulsem do budoucnosti, je udělení statusu kandidátské země EU, oficiálně potvrzené v březnu
2012. Tento impuls vedl ke změně v přístupu poskytování pomoci.
Hlavní vizí ČR pro zahraniční pomoc v Srbsku v letech 2010 – 2017 již není čistě rozvojová
spolupráce, ale předávání technického know-how, zkušeností s procesem ekonomické transformace
a spolupráce zaměřená na asistenci před vstupem do EU. Mimo toto zaměření, které je spojeno se
snahou Srbska vstoupit do EU, je pomoc směřována cíleně do několika sektorů. Pro aktuální období je
to pět sektorů, které se ukázaly jako nejpotřebnější, a to sektor dopravy, sektor výroby a dodávky
energie, sektor obchodu, sektor zásobování vodou a sanitace a sektor zdravotnictví.
Z hlediska poskytnutého objemu rozvojové pomoci od České republiky se Srbsko jako příjemce řadí
na páté místo mezi všemi tzv. prioritními zeměmi a na místo první mezi tzv. zeměmi projektovými.1
Tab. 1: Objem bilaterální ZRS ČR v roce 2011 (v mil. Kč)
Země Objem v mil. Kč
1. Afghánistán 201
2. Mongolsko 76
3. Moldavsko 76
4. Bosna a Hercegovina 61
5. Srbsko 56
6. Etiopie 51
7. Gruzie 35
… …
Zdroj: vlastní zpracování dle údajů z MZV ČR
Následující tabulka ukazuje celkový objem poskytnuté zahraniční rozvojové spolupráce ČR od roku
2007. Nejvíce prostředků bylo poskytnuto v roce 2008, v dalších letech objem prostředků klesal. Je
též stanoven výhled rozvojové pomoci pro léta 2013 a 2014, který je už poměrně nízký a činí 22 mld.
Kč.
Tab. 2: Objem poskytnuté ZRS ČR Srbsku v letech 2007 – 2014
Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Rozpočet
(mil. Kč)
66,527 132,87 71,36 68,21 55,736 34,878 22* 22*
* výhled ZRS ČR z roku 2011 na léta 2013 a 2014
Zdroj: vlastní zpracování dle údajů z MZV ČR
Projekty zahraniční rozvojové spolupráce v rámci pomoci ČR Srbsku probíhají v letech 2010 – 2014
v pěti výše popsaných sektorech, přičemž v roce 2013 probíhá realizace tří projektů – projekt
1
Prioritní země – Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období 2010 – 2017 určila jako prioritní země
Afghánistán, Bosnu a Hercegovinu, Etiopii, Moldavsko a Mongolsko. Jedná se o země, kde je zahraniční rozvojová pomoc
nutná a je založena na dvoustranném programu spolupráce.
Projektové země – země, kde je podle Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období 2010 – 2017 zahraniční
rozvojová pomoc rovněž žádoucí, z objektivních důvodů však nemůže být založena jen na dvoustranném programu
spolupráce. Patří sem Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území a Srbsko.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
347
v sektoru výroby a dodávky energie „Zvýšení energetické efektivnosti při vytápění nemocnice ve
městě Valjevo“, v sektoru obchodu a dalších služeb projekt „Podpora výroby sýrů v oblasti
Peštěr/Šandžak“ a v sektoru zásobování vodou a sanitace projekt „Výstavba kanalizační sítě v obci
Kruščica“ (ostatní projekty byly již do roku 2012 ukončen).
Graf 1: Přehled bilaterálních projektů ČR v Srbsku dle sektorů v CZK (2010 – 2014)
Zdroj: vlastní zpracování dle údajů z MZV ČR
Jak lze vidět na grafu, největší podíl (30 %) z celkové bilaterální pomoci ČR Srbsku za období 2010 –
2014, tvoří sektor dopravy. Druhým sektorem je (s jen o jedno procento nižším podílem, tedy s 29 %)
sektor zásobování vodou a sanitace. Následují sektory zdravotnictví (17 %), výroba a dodávky energií
(14 %) a poslední obchod a další služby (10 %).
3. Zhodnocení zahraniční rozvojové spolupráce ČR v Srbsku
Česká republika se v 90. letech 20. století potýkala s velmi obdobnými hospodářskými problémy, se
kterými se v současnosti potýká Srbsko. Jedná se zejména o problémy spojené s transformací
plánovaného hospodářství k ekonomice tržní a také s přechodem od komunistického režimu
k demokratické vládě. Hlavně díky těmto zkušenostem z minulosti může zahraniční rozvojová pomoc
České republiky v Srbsku dosahovat efektivnějších výsledků a může být o to přínosnější než
intervence ze strany států a institucí, které tuto zkušenost nemají.
Česká zahraniční spolupráce byla pro aktuální období rozdělena do několika sektorů, kam byla pomoc
směřována. Mezi nejdůležitější oblasti z hlediska potřeby pro kvalitní hospodářský, resp. regionální
rozvoj patří zajištění dopravní infrastruktury, v jejichž obnově, modernizaci a výstavbě lze spatřovat
pozitivní výsledky. Obdobná situace je i v technické infrastruktuře.
V oblasti energetiky, výroby a dodávky energií je přínosné, že se ČR během své pomoci snažila
realizovat projekty, které byly zaměřeny na využití obnovitelných zdrojů energií a na zdokonalení
a modernizaci stávajících zařízení a postupů. Pozitivně lze také hodnotit rozvoj průmyslu, obchodu
a služeb, čímž je možné podpořit nové pracovní příležitosti, a tím napomoci, aby se v Srbsku snížila
v současné době velmi vysoká nezaměstnanost, která v roce 2012 dosáhla až 26 % (BusinessInfo.cz,
2013).
Přínosnou spolupráci ovšem Česká republika nepřináší jen v těchto sektorech, ale ve všech
poskytnutých projektech. Větší pozornost by se však v současné době měla věnovat snaze Srbska o
vstup do EU. Stejně tak jako transformaci na standardně fungující demokracii, tak i vstup do EU má
Zdravotnictví
20 915 000,-
17%
Zásobování
vodou a
sanitace
35 920 502,-
29%
Obchod a další
služby
12 000 000,-
10%
Výroba a
dodávky
energie
17 000 000,-
14%
Doprava
36 090 665,-
30%
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
348
ČR v nedávné paměti, a proto by měla ve svých konkrétních projektech směřovat větší pozornost
právě do této oblasti.
Zahraniční rozvojovou pomoc lze rozhodně hodnotit jako pozitivní, efektivní a přínosnou pro další
vývoj Srbska.
4. Celkové zhodnocení rozvojové spolupráce v Srbsku
Vývoj Srbska lze nejlépe zobrazit na několika ukazatelích. Jedná se o hrubý domácí produkt (HDP),
hrubý národní produkt (HNP) a index lidského rozvoje (HDI). Pokud dochází k pozitivnímu vývoji
země, měly by hodnoty všech těchto ukazatelů stoupat, naproti tomu hodnota objemu přijímané
pomoci by k tomu měla nepřímo úměrně klesat.
Hrubý domácí produkt (HDP) je makroekonomický ukazatel, který stanovuje celkovou peněžní
hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období na území jednoho státu. Je to klíčový ukazatel
vývoje národního hospodářství a měří výkonnost ekonomiky. Na následujícím obrázku lze vidět vývoj
hodnoty HDP v Srbsku v letech 2003 – 2011:
Graf 2: Vývoj hrubého domácího produktu (HDP) v Srbsku v USD (2003 – 2012)
Zdroj: vlastní zpracování dle BusinessInfo.cz a údajů ze Srbské národní banky
Hrubý národní produkt (HNP, v angličtině GNP, nově i GNI – hrubý národní příjem) je
makroekonomický údaj vyjadřující celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vytvořených za dané
období (což většinou bývá jeden rok), občany daného státu, bez ohledu na to, zda je to na území
tohoto státu, či na území jiného státu, tedy v cizině. Aby byla výše HNP porovnatelná mezi
jednotlivými zeměmi, přepočítává se na jednoho obyvatele. Následně lze podle jeho zvyšujícího se
nebo snižujícího se trendu posoudit a vyhodnotit jaké je současné tempo růstu dané ekonomiky.
0
10 000 000 000
20 000 000 000
30 000 000 000
40 000 000 000
50 000 000 000
60 000 000 000
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
USD
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
349
Graf 3: Vývoj hrubého národního produktu (HNP) v Srbsku v USD (2003 – 2011)
Zdroj: vlastní zpracování dle údajů The World Bank
Graf 4: Vývoj HNP na hlavu v Srbsku a rozvojových zemích Evropy a Střední Asie (20003 – 2011)
Zdroj: vlastní zpracování dle údajů The World Bank
HNP Srbska měl v roce 2011 hodnotu 41,3 mld. USD, což ho řadí na 72. místo ve světovém žebříčku
(pro srovnání nejvyšší HNP má USA, je to 15,1 bilionu USD, s velkým odstupem následuje Čína
6,6 bilionu USD a Japonsko 5,7 bilionu USD. HNP ČR dosáhlo v roce 2011 hodnoty 196,3 mld. USD
a ČR tak dosáhla na 44. místo v celosvětovém žebříčku). Na grafu 3 lze opět vidět pozitivní vývoj ve
stoupajícím trendu (od roku 2009 do současnosti se udržuje zhruba ve stejné výši, což je s ohledem na
globální hospodářskou krizi pozitivní výsledek).
Vývoj HNP na hlavu je zobrazen grafem 4 spolu s porovnáním HNP rozvojových zemí Evropy
a Střední Asie. Vývoj Srbska je stejný jako na grafu předchozím, průměrný vývoj v ostatních
rozvojových zemích Evropy a Střední Asie je ale rychlejší.
Index lidského rozvoje (Human Development Index - zkratka HDI) je ukazatel, který OSN zveřejňuje
ve své každoroční zprávě. Používá se pro měření kvality lidského života a hodnotí zdravotní stav
obyvatel, vzdělanost a příjmy.
5 000 000 000
10 000 000 000
15 000 000 000
20 000 000 000
25 000 000 000
30 000 000 000
35 000 000 000
40 000 000 000
45 000 000 000
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
USD
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
7000
8000
9000
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
USD
Evropa a
Střední Asie
(jen rozvojové
země)
Srbsko
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
350
Podle údajů Rozvojového programu OSN se ČR nachází na 28. místě ze 187 zemí světa s hodnotou
HDI 0,873. Na 1. místě se umístilo Norsko s HDI 0,943 a na posledním Demokratická republika
Kongo s HDI dosahující pouze 0,286. Srbsko se nachází na 64. místě s hodnotou 0,769. Jednotlivé
měřené složky jsou znázorněny na následujícím grafu:
Graf 5: HDI Srbska v roce 2011
Zdroj: vlastní zpracování dle UNDP
Graf 6: Vývoj HDI v Srbsku, Evropě a Střední Asii a ve světě v letech 1980 – 2012
Zdroj: vlastní zpracování dle UNDP
Závěr
Zahraniční rozvojová pomoc má na Srbsko pozitivní vliv a zdá se být efektivní v ní nadále
pokračovat, dokud Srbsko nesplní hospodářské podmínky a nebude způsobilé pro vstup do Evropské
unie. Další hospodářský růst musí být tažen podnikáním a investováním do rozvoje strategických
sektorů národního hospodářství. V zemi je ale zároveň třeba mít dostatečně chráněná vlastnická práva,
odstranit překážky v podnikání a korupci. Další rozvojová pomoc bude tedy dostatečně efektivní
pouze v tom případě, pokud se Srbsko zaměří na tyto specifické oblasti a bude klást důraz na
odstranění dosavadních bariér a bude se intenzivně snažit o další pokrok.
Literatura
[1] ADAMCOVÁ, L., NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oeconomica, 2009.
ISBN 978-80-245-1515-1.
0,769
0,862
0,787
0,673
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
1
HDI Zdraví Vzdělání Příjem
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
1980 1990 2000 2010
Svět
Evropa a
Střední
Asie
Srbsko
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
351
[2] Businessinfo.cz: Srbsko: ekonomická charakteristika země [online]. 2013 [cit. 2013-03-23].
Dostupné z: [http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/srbsko-ekonomicka-charakteristika-zeme-
18540.html].
[3] Česká republika pomáhá [online]. 2012 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z:
[http://www.mzv.cz/file/876652/Ceska_Republika_Pomaha.pdf].
[4] Česká rozvojová agentura: Rozvojová spolupráce ČR (ZRS) [online]. 2009 [cit. 2013-02-18].
Dostupné z: [http://www.czda.cz/rozvojova-spoluprace/rozvojove-cile-tisicileti-
.htmace/rozvojova-spoluprace-cr-zrs.htm].
[5] HORKÝ, O. Česká rozvojová spolupráce: Diskursy, praktiky, rozpory. Praha: Sociologické
nakladatelství (Slon), 2010. ISBN 978-80-7419-040-7.
[6] MZV ČR: Přehled projektů ZRS ČR v Srbsku [online]. 2012 [cit. 2013-03-30]. Dostupné z:
[http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/dvoustranna_zrs_cr/projekto
ve_zeme/srbsko/prehled_projektu_zrs_cr_v_srbsku.html].
[7] Oficiální webová stránka vlády RS [online]. 2004-2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
[http://www.srbija.gov.rs/pages/intro.php?id=35].
[8] Rozvojovka: Zahraniční rozvojová spolupráce ČR v roce 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-17].
Dostupné z: [http://www.fors.cz/wp-content/uploads/2012/12/AW-brief-final.pdf/rozvojova-
spoluprace-cr-prioritni-zeme-1286.html#!].
[9] TOMŠÍKOVÁ, L. Regionální rozvoj a rozvojová pomoc na příkladu vybrané země z oblasti
Balkánu - Srbsko. [Diplomová práce] Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013.
[10] UNDP [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z:
<http://hdrstats.undp.org/en/countries/profiles/SRB.html>.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGFES01/2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
352
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-43
DETERMINANTY POZÍCIE OBCE AKO AKTÉRA
ROZVOJOVÝCH PROCESOV
DETERMINANTS OF THE LOCAL MUNICIPALITY’S STATUS AS AN
ACTOR OF DEVELOPMENT PROCESSES
PROF. ING. ELENA ŽÁRSKA, CSC.
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Dep. of Public Administration and Reg. Developmnet
Faculty of National Economy
University of Economicsin Bratislava
 Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: elena.zarska@euba.sk
Anotácia
Posilňovanie samosprávneho riadenia spoločnosti ako cieľový aspekt demokratizačného
a decentralizačného procesu sa premieta do kompetenčnej, organizačnej a finančnej vybavenosti
miestnej samosprávy (obce) ako lokálnej vlády. Uvedená vybavenosť jej dáva postavenie reálneho
aktéra procesov vo svojom území. Je súčasťou inštitucionálneho prostredia v danom území, a preto sú
na ňu kladené požiadavky byť efektívnym a kvalitným aktérom. Vychádzajúc z cieľového pôsobenia –
zvyšovanie kvality života svojich občanov pri zachovávaní udržateľného rozvoja – pre miestnu
samosprávu (obec) napĺňanie daného cieľa znamená dosahovať také parametre rozvoja, ktoré zvyšujú
jej konkurencieschopnosť pri rešpektovaní verejného záujmu občanov a štátu. Uvedená pozícia má
svoje determinanty pre miestnu samosprávu (obec): východiská v endogénnych konceptoch rozvoja
(nový verejný manažment, dobré vládnutie, lokálne iniciovaný ekonomický rozvoj) a faktory
podmieňujúce jej výkon (limity a stimuly). Cieľom príspevku je zhodnotiť na ich základe pozíciu obce
pre rozvojové procesy.
Kľúčové slová
miestna samospráva, udržateľnosť, konkurencieschopnosť, determinanty rozvoja
Annotation
Strengthening the self-governing management of society as the final aspect of democratisation and
decentralisation is reflected on organisational, financial facilities and competences of the local
municipality as the local self-government. The status of the real actor in all processes within its area
is given by these facilities and competences. Municipality is a part of the institutional surroundings
and that is why requirements of being efficient and superior actor are being imposed on it. Fulfilling
the aim of improving the quality of life of its inhabitants while securing sustainable development
means to reach such development parameters of the local municipality that improve its
competitiveness in respecting public interests of citizens and state. This status has its determinants:
scope in endogenous development concepts (new public management, good governance, local
economic development) and factors supporting its outcomes (limits and stimuli). The aim of the paper
is on the basis of these determinants to evaluate municipal status in the development processes.
Key words
local self-government, sustainability, competitiveness, development determinants
JEL classification: H76, O01, Q56
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
353
Úvod
Zmeny prostredia kladú vysoké nároky na samosprávu obce ako lokálnej vlády. Reformy verejnej
správy vyvolané potrebami prehlbujúcej sa decentralizácie, deregulácie, odbyrokratizovania a
zefektívnenia výkonu sa premietajú do nového usporiadania modelu verejnej správy a jej nového
funkčného poňatia. Tieto procesy významne posilnili samosprávnosť riadenia, čo je základom pre
rastúcu pozíciu obce v zodpovednosti a právomoci spravovania zvereného územia. Stáva sa reálnym
aktérom rozvoja tohto územia a jej úloha je definovaná požiadavkou byť efektívnym a kompetentným
aktérom. Zvládnutie danej úlohy je podmienené poznaním základných determinantov, určujúcich
schopnosť a možnosť plne zabezpečovať celý rozsah výkonu pri požadovanej kvalite a efektívnosti.
Vychádzajúc z uvedeného môže evokovať otázka: prečo sa venovať skúmaniu daného problému?
Odpoveďou je viacero skutočností: obce zodpovedné za rozvoj svojho územia majú rozdielnu
východiskovú pozíciu vzhľadom na jedinečnosť (obmedzenosť) svojich potenciálov, sú neustále
konfrontované s požiadavkami na rastúci objem a kvalitu svojho výkonu a meniace sa podmienky
tohto výkonu, model usporiadania a ich fungovania nie je nastavený optimálne pre zvládnutie takejto
pozície a ani dlhodobo únosný. To všetko treba rešpektovať pri hodnotení obce ako aktéra s
pozitívnymi i negatívnymi javmi v realizácii. Súčasne tieto poznatky je treba brať v zreteľ pri
realizácii akýchkoľvek zmien v tomto segmente verejnej správy. Ďalšou rovinou (ambíciou) je byť
prínosom pre poznanie problému predstaviteľmi samosprávy obce.
Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je identifikovať základné determinanty a z nich odvodiť faktory podmieňujúce
kvalitu a efektívnosť pôsobenia samosprávy obce (miestnej samosprávy) ako dôležitého aktéra
rozvojových procesov vo zverenom území. Pre dosiahnutie stanoveného cieľa sú použité viaceré
vedecké metódy skúmania. Na základe štúdia zahraničných a domácich zdrojov metódou historickologickou
a abstrakcie boli vybrané tie determinanty, ktoré možno zovšeobecniť pre pozíciu miestnej
samosprávy. Metódy analýzy a komparácie umožnili tieto determinanty potvrdiť aj pomocou
výstupov v zapojených riešených výskumných úlohách, v ktorých boli použité metódy dotazníkového
prieskumu a prípadových štúdií. Objektom skúmania je miestna samospráva ako segment verejnej
správy a interpretácia výsledkov a formulovanie odporúčaní je vo väzbe na slovenské, resp. české
reálie problému.
Výsledky
Udržateľnosť a konkurencieschopnosť rozvoja obce vo väzbe na teoretické koncepty
Udržateľnosť rozvoja stojí v pozadí hlavnej úlohy obce ako samosprávnej jednotky – zvyšovanie
kvality života občanov obce, teda zvyšovať ju tak, aby bol zabezpečený udržateľný rozvoj obce,
rešpektujúc jeho základný princíp, že je to taký rozvoj, ktorý spĺňa potreby súčasnosti bez toho, aby
obmedzoval budúce generácie pri uspokojovaní ich vlastných potrieb (Swinburn, G., Goga, S.,
Murphy, F. 2003). Udržateľný rozvoj je synergia hospodárskej, sociálnej a enviromentálnej
udržateľnosti, pričom jednotlivé súčasti odrážajú základné funkcie obce – ekonomickú, sociálnu
a územno-technickú (Žárska, E. 2007). Funkcie obce sú podstatou jej fungovania, no neznamená to, že
ak obec túto funkciu má, zároveň zabezpečuje aj udržateľnosť danej kompetencie (napr. ak je v jej
kompetencii sociálna starostlivosť o seniorov, nemusí byť táto starostlivosť dlhodobo udržateľná
vzhľadom na skutočné potreby, resp. materiálno-finančné zdroje).
Zachovanie (dosahovanie) udržateľného rozvoja je vo väzbe na konkurencieschopnosť. Pri definovaní
konkurencieschopnosti nie je jednotný prístup a väčšina autorov vrátane slovenských uplatňuje
definíciu Európskej komisie: je to schopnosť podnikov, priemyselných odvetví, regiónov, krajín
a nadnárodných regiónov – vystavených medzinárodnej súťaži – generovať relatívne vysoký
dôchodok a úroveň zamestnanosti (Falťan, Ľ., Pašiak, J. 2004). Konkurencieschopnosť obce spočíva
v samotnej schopnosti miestnej ekonomiky prilákať a udržať si firmy so stabilným alebo stúpajúcim
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
354
podielom ich produkcie na trhu a zároveň zachovávať alebo zvyšovať životnú úroveň obyvateľov
obce (Lukáčová, A. 2006). Samotné vymedzenie má najsilnejšiu relevanciu na ekonomickú funkciu
obce a hospodársku udržateľnosť. Konkurencieschopnosť podmieňujú štyri faktory – ekonomická
štruktúra, inovačná aktivita, dopravná dostupnosť a kvalifikácia pracovných síl. Implementácia
uvedených faktorov z úrovne obce ako samosprávnej jednotky je dané jej kompetenciami, legislatívou
a schopnosťou manažmentu (voleného a výkonného) daný legislatívny priestor využiť (Žárska, E.
2005).
Zvyšovanie konkurencieschopnosti nemusí (môže) byť podmienené dosahovaním udržateľného
rozvoja. Obce v snahe dynamizovať svoj ekonomický rozvoj ako záruky prosperity nedostatočne
konfrontujú svoje rozhodnutia so sociálnymi a enviromentálnymi požiadavkami (príchod nového
investora sa uskutočňuje na úkor neprimeraných enviromentálnych zásahov, podpora investora môže
oslabiť finančnú schopnosť obce pokrývať rastúce sociálne potreby). Konkurencieschopnosť obce sa
môže zvyšovať aj vysokým štandardom sociálnych služieb, resp. vysokou kvalitou životného
prostredia – tieto hodnoty môžu byť vysoko motivačné pre nových (existujúcich) podnikateľov ako
obyvateľov, resp. pre príchod nových obyvateľov, ktorí v obci začnú aj podnikať.
Konkurencieschopnosť a udržateľný rozvoj obce musí (mal by) byť vnímaný a realizovaný v podobe
spojitých nádob, inak nie je možné inkasovať synergický efekt a obec sa oslabuje v pozícií aktéra
oboch procesov – zvyšovania svojej konkurencieschopnosti a dosahovania udržateľného rozvoja.
Väzba miestnej samosprávy a miestneho rozvoja sa odvíja od endogénnych prístupov k rozvoju.
Koncept endogénneho rozvoja ako stratégia orientovaná na zapojenie endogénneho potenciálu
územia je výsledkom zlyhávania vonkajších faktorov rozvoja, na ktorých boli založené lokalizačné
stratégie. Ďalšia dynamika rastu si vyžadovala zapojenie vnútorných faktorov, tým začal rásť význam
regionálnej a lokálnej úrovne riadenia alebo „rozvoj zdola“ (Stӧhr, in: Maier, G., Tӧdtling, F. 1998).
Požiadavka zmeny v prístupe a k hodnoteniu úlohy centrálnej a nižších úrovní sa začal v 70. rokoch
20. storočia. Jedným z hlavných atribútom prístupu je, že zapojenie lokálnych komunít umožňuje
identifikovať problémy a nájsť cesty ich riešenia na nižších úrovniach.
V kontexte s týmito procesmi sa do popredia vo vyspelých hospodárskych krajinách od 80.rokov 20.
storočia dostáva koncept lokálneho ekonomického rozvoja (LED). Rôzne formulované definície
lokálneho ekonomického rozvoja sa zhodujú na kľúčovej úlohe lokálnej vlády ako iniciátora
rozvojových procesov v území. Od roku 1990 prebieha tretia vlna , ktorá je charakteristická presunom
od tradičných podporných nástrojov (hmotnej alebo finančnej podpory podnikov) k vytváraniu
priaznivého lokálneho podnikateľského prostredia. Koncept výraznej podpory podnikateľského sektora
má však aj svojich kritikov (Čapková, S. 2004). Hlavnými nástrojmi rozvoja sú stimulácia rastu
miestnych podnikov, networking a spolupráca, investície do mäkkej infraštruktúry, podpora klastrov
apod.
Nové požiadavky a stimuly na pozíciu samosprávy obce priniesla etapa budovania znalostnej
ekonomiky a najnovšie prístupy kreatívnej ekonomiky (kreatívne mestá). Budovanie znalostnej
samosprávy sa odvíja v prvom rade od zhodnotenia znalostí, inovácií, šírenia informácií
a vzdelávania založených na využití IKT pre dynamiku rastu (Carillo, F.J. 2005, Ergazakis, K. –
MetaxiotisS,K. – Psarras,J. – Askounis, D, Fromhold, E.M. 2003,Rumpel, P. 2002 , 2005). Štúdie
kreatívnych miest prinášajú poznatky o spôsoboch a podmienkach pri orientácii sa na kreatívne
odvetvia, resp. kreatívnych jedincov, ktorí môžu generovať efekty v rozvoji miestnej ekonomiky
(Florida, R. 2002b, Landry, Ch. 2008). Na lokálny ekonomický rozvoj ako koncept rozvíjaný
znalostnou a kreatívnou ekonomikou je užšie previazaná konkurencieschopnosť, no len do tej miery
pokiaľ sa pozornosť sústredí na jej ekonomickú dimenziu a faktor inovačnej kapacity. Znalostná
a kreatívna ekonomika majú výrazný vplyv na udržateľný rozvoj tak na jeho hospodársku ako aj
sociálnu a enviromentálnu súčasť.
Zhodnocovanie úlohy aktéra pre samosprávu obcí je spojené so zvyšovaním jej výkonnosti, čo je
spojené s potrebou implementovať do jej fungovania nové – manažérske – metódy riadenia. Tento
proces priniesli vývojové reformné hnutia vo verejnej správe – Public Managment a hlavne v 80. a 90.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
355
rokov 20.storočia New Public Managment (NPM – Nový verejný manažment) ako koncept, ktorý
kladie dôraz na hospodárnosť, účinnosť a efektivitu inštitúcií verejnej správy a na vyššiu kvalitu
poskytovaných služieb (Potůček, 2005). NPM je výraznejšie zameraný na zmeny vo vnútri správy a
postupne prerástol do good governance (GG - dobré vládnutie, dobré spravovanie). GG predstavuje
pre miestnu samosprávu širšie otvorenie sa spoločnosti a ekonomike. Predpokladá zapojenie
súkromného a nevládneho sektora na riadení a správe, čím sa posilňuje legitimita a kompetentnosť
vládnutia. Predstavuje presadzovanie sa obce v pozícii aktéra procesov v území, ktorá je prepojením
jej úlohy riadiaceho subjektu (samosprávna činnosť, výkon verejných služieb, vlastný majetok
a podnikanie), koordinátora (tvorba prostredia a pravidiel pre ostatné subjekty v území) a partnera (so
štátnym, súkromným a nevládnym sektorom). Koncepty NPM a GG predpokladajú, resp. evokujú
potrebu vnímania a fungovania miestnej samosprávy ako učiacej sa organizácie.
Faktory pozície obce ako aktéra rozvoja
Pozícia miestnej samospráve ako aktéra rozvojových procesov vo zverenom území je determinovaná
viacerými faktormi:
 kompetenčná vybavenosť – je dimenzovaná rozsahom a počtom zverených kompetencií,
pretože jej „sila“ aktéra v budovaní miestnej ekonomiky je závislá od toho, čo môže a čo musí
zabezpečovať v spravovaní územia obce a v poskytovaní služieb občanov. Ak jej nie sú
niektoré činností zo zákona dané, je pre ňu zložité do nich vstupovať a takto prispievať
k celkovému rozvoju,
 finančná a personálna vybavenosť – využitie pozície aktéra závisí od kvality výkonného
manažmentu a rozsahu disponibilných finančných prostriedkov. S nízkym objemom
finančných prostriedkov a nižšou kvalifikačnou štruktúrou zamestnancov sa rozvojové zámery
vrátane znalostných a kreatívnych procesov realizujú zložitejšie,
 technická a technologická vybavenosť – proces zvyšovania kvality a efektívnosti novými
metódami a nástrojmi je spojený s úrovňou informatizácie a presadzovaniu sa IKT v systéme
samosprávy,
 vybavenosť informáciami – uplatňovanie metód a postupov zvyšujúcich kvalitu a efektívnosť
fungovania samospráv si vyžaduje aj dostupnosť a korektnosť ukazovateľov – nedostatok
relevantných informácií pre využívanie jednotlivých metód obmedzuje ich schopnosť
hodnotiť a merať dosiahnuté výsledky implementovaných nástrojov,
 politická a administratívna priechodnosť – nevyhnutným predpokladom je ochota
(konsenzus) a vôľa predstaviteľov miestnej samosprávy inovatívne procesy a postupy
etablovať do každodennej činnosti. Vážnym faktom môže byť politický odbor volených
predstaviteľov plynúci z obáv dosiahnutia negatívnych, resp. nepriaznivých výsledkov pri
komparácii s inými samosprávami a ich konfrontovanie pred verejnosťou a opozíciou.
Personálny odpor zamestnancov úradov môže vychádzať z obáv zvyšovania pracovnej
náročnosti (sledovanie nových ukazovateľov sa javí ako práca navyše), z neznámych, nových
činností, zo zmeny a straty zabehnutej rutiny, resp. až po stratu miesta, že nové metódy môžu
priniesť úsporu pracovných miest,
 novým dôležitým fenoménom je hospodárska kríza, ktorá má svoje dopady na zníženie
príjmov rozpočtov obcí. To má negatívny vplyv, ale v istom zmysle aj môže mať pozitívny
účinok na danú problematiku. Negatívny v tom, že nedostatok prostriedkov môže znamenať
prehodnotenie priorít a potrieb samospráv a implementácia nových metód a postupov
zvyšovania konkurencieschopnosti a dosahovanie udržateľného rozvoja sa môže javiť ako
neprioritná – spojená s dodatočnými (chýbajúcimi) nákladmi. Pozitívum danej situácie treba
vidieť v tom, že nedostatok finančných prostriedkov by mal viesť k ich racionálnemu
využívaniu a zhodnocovaniu, a to môže evokovať presadzovanie týchto metód a procesov.
Získané poznatky a riešené výskumné úlohy umožnili overiť a špecifikovať rozhodujúce faktory,
ktoré podmieňujú úlohu miestnej samosprávy (obce) v pozícií aktéra budovania svojho územia
(Buček, M. – Rehák, Š. – Hudec,O. 2011, Žárska, E. – Galata, M. – Černěnko, T. – Kozovský , D. –
Bajusová, D. – Špesová, M. 2011.).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
356
Tab. 1: Faktory rozvoja miestnej samosprávy
Personálno -
inštitucionálne
Kompetenčno -
nástrojové
Politicko-
ekonomické
Kvalifikácia a vzdelanosť
zamestnancov a volených
predstaviteľov
Finančná kapacita samosprávy Vládna podpora pre znalostnú
spoločnosť a kreatívnu
ekonomiku
Flexibilita a motivácia
výkonného manažmentu
Rozsah kompetencií Úroveň (stupeň) znalostnej
spoločnosti v krajine
Kvalita manažérskych
a riadiacich procesov
Úspešnosť v získavaní projektov Podnikateľská štruktúra
Úroveň využívania IKT
a počítačová gramotnosť
výkonného manažmentu
Existencia a úspešnosť
implementovania strategických
a plánovacích dokumentov
Tlak miestnych podnikateľov
a záujem investorov
Početnosť a aktivita
občianskych združení
Vybavenosť infraštruktúrou Sociálna a ekonomická klíma
Intenzita medziobecnej a
medzinárodnej spolupráce
Intenzita komunikácie s aktérmi
(subjektmi) v území
Informovaný a iniciatívny
občan
Zdroj: vlastné spracovanie
Záver
Pozícia obce ako aktéra rozvojových procesov má dve skupiny determinantov:
Prvá skupina je odvodená od vývojových tendencií verejnej správy, ktorej súčasťou obce ako
samosprávne jednotky sú. Nezávisle od vnútorných procesov krajiny verejná správa je trvale
konfrontovaná jednotlivými vývojovými konceptmi, ktoré zvyšujú pozíciu obce v rozhodovacích
procesoch a zároveň vytvárajú tlak (potrebu) na implementáciu metód, postupov a inštitucionálnych
foriem zabezpečujúcich rast kvality a efektívnosti poskytovaných verejných služieb a schopnosti
uspokojovať nimi potreby svojich občanov. Endogénne koncepcie – LED, NPM, GG sú
determinantmi, ktoré umožňujú danú pozíciu zvládať, resp. na rozvoj spoločnosti „musela“ reagovať
aj verejná správa takými konceptmi, ktoré sú adekvátne meniacim sa spoločenským podmienkam.
Druhá skupina je viazaná na faktory charakterizujúce personálno-inštitucionálnu, kompetenčnonástrojovú
a politicko-ekonomickú rovinu. Ich pôsobenie na samosprávu obce možno zovšeobecniť
a pri ich verifikácii na slovenské a čiastočne aj české podmienky formulovať záver, že úlohy aktéra
rozvojových procesov sa lepšie zhosťujú obce vyšších veľkostných kategórií a to hlavne stredné
a veľké mestá. Teda veľkosť samosprávy sa ukázala ako významná. Obyvateľmi početnejšia
samospráva má početnejší výkonný aparát aj zastupiteľstvo a je predpoklad, že aj väčší rozpočet. To
umožňuje mať kvalifikovanejší personál a investovať viac do vzdelania svojich zamestnancov a do
kapacít pre stimulovanie a iniciovanie rozvoja, čím má väčšie predpoklady diverzifikovanejšie
dosahovať udržateľný rozvoj a zabezpečovať konkurencieschopnosť.
Literatúra
[1] BUČEK, M., REHÁK, Š., HUDEC, O. Regionálne dimenzie znalostnej ekonomiky. Bratislava:
Ekonóm, 2011. ISBN 978-80-225-3229-6.
[2] ČAPKOVÁ, S. 2004. Rozvoj miestnej ekonomiky. Studia oeconomia 22. UMB Banská Bystrica:
Univerzita Mateja Bela, 2004. ISBN 80-8055-994-5. 94 s.
[3] CARILLO, F.J. 2005. Knowlegde Citis: Approaches, Exporiences and Perspectives. Oxford:
Elsevier. ISBN 978-0-7506-7941-1.
[4] ERGAZAKIS, K., METAXIOTIS,K., PSARRAS,J., ASKOUNIS, D: A unified methodological
approach for the development of knowledge cities. Dostupné na <http:
//lpis.csd.auth.gr/mtpx/km/material/JKM -10-5a.pdf>.
[5] FALŤAN, Ľ., PAŠIAK, J. Regionálny rozvoj Slovenska. Bratislava: Sociologický ústav SAV,
2004. ISBN 80-85544-35-0. 88 s.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
357
[6] FLORIDA, R. (2002b): The Rise of the Creative Class: And how it´s Transforming Work,
Leisure and everyday Life. New York: Basic Books, 2002, 424 s. ISBN-1: 978-1864032567.
[7] FROMHOLD, E.M. Innovative Tourismusregion? Angregungen zur Regionalentwicklung im
Salzkmergut. 6. Salzburger Tourismusforum. Strobl am Wolfgangsee, 2003.
[8] LANDRY, Ch. The Creative City: A Toolkit for Urban Innovators. Earthscan Publications Ltd.,
2008. ISBN-13: 978-1844075980.
[9] LUKÁČOVÁ, A. Teoretické východiská konkurencieschopnosti. In Kuzmišin,P. a kol. (ed.)
Konkurencieschopnosť a regionálne aspekty rozvoja I. PU Prešov, 2006. ISBN 80-8068-555-X,
196 s.
[10] MAIER, G., TODTLING, F. Regionálna a urbanistická ekonomika. Bratislava : Elita, 1998. ISBN
80-8044-049-2.
[11]POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika. Praha: SLON, 2005. ISBN 80-86429-50-4.
[12]RUMPEL, P. Teritoriální marketing jako koncept územního rozvoje. Ostrava: PřF OU, Spisy
Přírodovědecké fakulty OU, č. 145, 2002.179 s.
[13]RUMPEL, P. 2005. Vybrané aspekty rozvojových konceptů území s důrazem na teritoriální
marketing. In Inovativní koncepty v socioekonomickém rozvoji územních jednotek. Sborník
příspěvků z pracovního semináře. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 14 s.
[14]SWINBURN, G., GOGA, S., MURPHY, F. Úvod do miestneho hospodárskeho rozvoja.
Gütersloh: Bertelsman Stiftung, The World Bank, 2003. 60 s.
[15]ŽÁRSKA, E. Komunálna ekonomika a politika. Vydavateľstvo Ekonóm: Bratislava, 2007. 192 s.
ISBN 978-80-225-2293-9.
[16]ŽÁRSKA, E. Konkurencieschopnosť lokality a podnikateľská politika obce. In Dialógy
o ekonomike a riadení. Ročník VII. 23/2005. ISSN 1335 – 4582. s. 30-35.
[17]ŽÁRSKA, E., GALATA, M., ČERNĚNKO, T., KOZOVSKÝ, D., BAJUSOVÁ, D., ŠPESOVÁ,
M. Znalostná ekonomika a územná samospráva. (prieskum, závery, odporúčania pre politiku)
PB4 – REDIPE číslo projektu: APVV-0230-07. Bratislava: Katedra verejnej správy
a regionálneho rozvoja, Ekonomická univerzita, 2011.
Príspevok bol spracovanýv rámci grantu KEGA č. 009EU-4/2011 „Inovácia obsahu vzdelávania vo
verejnej správe a nadväzná tvorba modernej vysokoškolskej učebnice“
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
358
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-44
VÝZNAM ÚZEMNÍHO OBVODU ORP PRO REGIONÁLNÍ
ROZVOJ A MOŽNOSTI JEHO VYUŽITÍ PŘI SPOLEČNÉM
ŘEŠENÍ ÚKOLŮ V SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI OBCÍ
THE IMPORTANCE OF THE TERRITORIAL DISTRICT OF
MUNICIPALITY WITH EXTENDED POWER (ORP) FOR REGIONAL
DEVELOPMENT AND ITS POSSIBLE USE IN SOLVING COMMON
TASKS WITHIN THE ORIGINAL COMPETENCE OF
MUNICIPALITIES
ING. MAREK JETMAR, PH.D.
Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. College of Regional Development
 Žalanského 68/54, 163 00 Praha, Czech Republic
E-mail: jetmar.marek@seznam.cz
Anotace
Článek se zabývá problematikou využití regionu tvořeného územím ORP v kontextu regionálního
rozvoje ČR, zajištění vybraných veřejných služeb za jejichž nabídku jsou odpovědné obce. Zvláště se
pak soustředí na formy meziobecní spolupráce a dalších formy kooperace obcí s ostatními subjekty
veřejné správy ale i soukromými ziskově a neziskově orientovanými subjekty. Zaměřuje se na vývoj
meziobecní spolupráce v ČR regulované veřejným právem (okresní shromáždění, návrh společenství
obcí) a především pak předkládá návrh svazků obcí územního obvodu ORP.
Klíčová slova
regionální rozvoj, municipality, obce, meziobecní spolupráce
Annotation
The article deals with the problem use of region represented by territorial district of municipality with
extended power in the context of regional development of the Czech Republic - providing some public
services for which they supply are responsible municipalities. In particular, it is focused on the forms
of inter-municipal cooperation and other forms of municipal cooperation with other government
agencies, public authorities as well as private non-profit making and profit-oriented entities. It is
focused on the development of inter-municipal cooperation regulated by Czech public law (district
assemblies, proposal of municipal communities) and particular proposes association of municipalities
of territorial district of municipality with extended power.
Keywords
regional development, municipalities, inter-municipal cooperation
JEL classification: R38, R58
Úvod
Problematika rozvoje území je po provedení správní reformy v minulém desetiletí pevně svázána se
samostatnou působností obcí a krajů. Vychází se z teze, že územní samosprávné korporace představují
instituce, jejichž prostřednictvím společenství občanů rozhodují o realizaci svých potřeb, řeší rozvoj
„svého“ území1
. Legitimita je odvozena z kolektivního práva obyvatelstva příslušného území na
1
§1 zákona č. 128/2000 Sb., v platném znění o obcích;
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
359
samosprávu. Aktivity ostatních subjektů veřejné správy sledují naplnění celospolečenských
(národních, vládních) cílů v území. Jedná se o a) vlastní aktivitou nezávislou na činnosti obcí, b) o
činnost realizovanou ve spolupráci s obcemi při zajištění dostupnosti statků a služeb (dělba rolí a
zodpovědnosti), c) delegováním úkolů na obec prostřednictvím institutu přenesené působnosti
(především aktivity regulatorní povahy).
K uskutečňování většiny denních aktivit obyvatelstva dochází na území obce nebo v rámci širšího
území, avšak menšího než kraj, tj. ve spádovém, funkčním (nodálním) mikroregionu, často
odpovídajícímu územnímu obvodu obcí s rozšířenou působností, ve kterém obec s rozšířenou
působností představuje centrum vyšších služeb (střední školy, specializovaná zdravotní péče) a
především pestrou nabídku pracovních příležitostí (jde o ohnisko místního trhu práce). Správní
obvody obcí s rozšířenou působností byly vytvořeny pro potřeby zajištění části výkonu přenesené
působnosti nově ustavených ORP po zrušení okresních úřadů. Byly ale konstruovány s ohledem na
preferenci každodenního prostorového pohybu obyvatelstva (denní dojížďka) a se zohledněním
historických a místních souvislostí. Posílení správní úlohy měst pověřených funkcí ORP zpravidla
prohloubilo nodální (tj. uzlovou, propojovací) funkci těchto sídel.
Při výkonu státní správy – na úrovni ORP v přenesené působnosti nebo prostřednictvím dekoncentrátů
ústředních úřadů a územních orgánů státní správy působících v územních obvodech obdobných ORP
dochází k fakticky nejzazší územní implementaci sektorových politik usměrňovaných ústředními
orgány. Prostřednictvím své činnosti ovlivňují situaci v území, rozvojové podmínky, kvalitu života
obyvatelstva obcí tvořících správní obvod, na kterém tyto instituce vykonávají územní působnost
(např. Úřad práce – aktivní politika zaměstnanosti, podobně významná je i role státu v případě
základního školství). To má přímé či nepřímé dopady na výkon primární působnosti obcí. Plnění
úkolů obou typů institucí vyžaduje různé formy interakce, přestože mezi nimi nebývají a ani zpravidla
nemohou být nastaveny formální vztahy. Efektivní výkon agend vyžaduje nastavení různých typů
spolupráce mezi obcemi a subjekty vykonávající státních správu a v území či poskytující veřejné
služby spočívající v debatě o koordinaci cílů politik, zaostření na potřeby konkrétních cílových skupin
(např. sociální sféra, aktuálně sociálně vyloučené lokality), zapojení do poradních, konzultačních,
monitorovacích orgánů apod.
Území ORP jako objekt regionálního rozvoje
V oblasti regionální politiky i regionálního rozvoje dochází k významnému posunu v náhledu na
území vymezeného správním obvodem ORP. Dle zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního,
tvoří území jeden z možných regionů, jehož rozvoj je podporován . Aktivity státu, ale i krajů se
začínají soustřeďovat na posuzování rozvojového potenciálu tohoto území. Např. vymezování státem
podporovaných regionů (hospodářsky problémových regionů) je dle návrhu Strategie Regionálního
rozvoje ČR 2014-2020 prováděno právě na úrovni ORP. Některé kraje vymezily i růstové oblasti na
této bázi.
Území ORP se stalo jednou z legitimních úrovní pro sledování socioekonomických jevů a procesů
odehrávajících se v území. V tomto směru s ním pracuje i Český statistický úřad.
Právě území vymezené správním obvodem ORP má potenciál stát se rozhraním, v němž se na jedné
straně setkávají aktivity v oblasti regionálního rozvoje a regionální politiky a na straně druhé se
systematicky prosazuje meziobecní spolupráce. Spolupracující obce mohou vnést nové impulzy k
integrovanému rozvoji tohoto území a vytvořit základ dohody o financování společných strategií.
Prosazování principu víceúrovňové veřejné správy (z pohledu výkonu státní správy i samosprávy)
podporuje nastavení územních partnerství různých veřejných institucí působících v území s cílem
koordinovat své postupy k dosažení společných záměrů. Víceúrovňová správa věcí veřejných se opírá
o legitimitu jednotlivých institucí, uznává jejich role a snaží se prostřednictvím debat, komunikace a
ustanovení Čl. 100 Ústavy obsahuje právo na samosprávu jednotlivých územních samosprávných celků.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
360
koordinací činnosti participantů systematicky dosahovat dohodnutých cílů. Jde o sdílení vize řešení,
dohodnutí se na postupu, načasování opatření a sladění jednotlivých kroků, přičemž role jednotlivých
subjektů není dotčena. Zapojením aktérů formou účasti v expertních a monitorovacích tělesech,
případně na kontrolních procesech (vychází z public-public partnership, tj. partnerství institucí
veřejného sektoru), zvyšuje účinnost dosažení společných cílů.
Rovněž v případě spolupráce obcí v rámci územního obvodu ORP by došlo k naplňování principu
víceúrovňové veřejné správy. Šlo by o speciální podobu public-public partnership mezi dvěma
úrovněmi územní samosprávy, jejíž aktivity jsou vůči sobě tematicky doplňkové a územně skladebné.
Opět jde o sdílení vize rozvoje území, nalezení vhodných řešení, dohodnutí se na postupu, načasování
opatření a sladění jednotlivých kroků. Role jednotlivých subjektů není a ani nemůže být dotčena.
V takovém případě by spádový mikroregion tvořený správním územím ORP (v minulosti se zvažovalo
také použití termínu okrsek, v běžné řeči se používá i termín "malý okres") představoval prostorovou
jednotku, ve které se odehrává většina každodenních aktivit obyvatelstva. Dojížďka obyvatel za prací,
do školy, za službami, kulturou vytváří husté předivo vztahů mezi obcemi, které jsou záměrně
ovlivňovány společnou aktivitou obcí.
Spolupráce obcí
Pro řešení společných záměrů obcí v oblasti rozvoje je možné vytvořit právně samostatné subjekty
(právnické osoby), kterým je svěřena realizace činností v té či jiné oblasti, nebo zajištění poskytování
konkrétních služeb. Jde o dobrovolnou aktivitu obcí, která spočívá v koordinaci aktivit a společném
využívání zdrojů obcí (na bázi meziobecní spolupráce), případně obce (obcí) a dalších veřejných či
soukromých subjektů (s využitím ustanovení občanského či obchodního zákoníku).
Účelové mikroregiony2
jsou subjekty vytvářené pro řešení jednoho konkrétního úkolu, spojeného se
zajištěním konkrétní služby občanům obcí (např. správa a provoz vodovodů), či pro řešení spektra
rozvojových záměrů často spojených s rozvojem infrastruktury, koordinací opatření při rozvoji
cestovního ruchu apod. Pro identifikaci potřeb, určení směrů rozvoje, rozvojových aktivit a strategické
rozhodování mohou na principu dobrovolnosti zpracovávat rozvojové strategie. Mikroregion má
zpravidla charakter dobrovolného svazku obcí. Jde o právnickou osobu veřejného sektoru ustavenou v
souladu s §§ 46, 49 a 50 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Vzniká pro
územně ucelenou oblast vymezenou přirozenými přírodními, technickými nebo historickými
hranicemi nebo pojícími prvky. V obecné formě jde o spádové území, kde více obcí propojuje a
provazuje své zájmy a záměry jednotlivých akcí a aktivit s cílem vymezení a realizování žádoucích
změn ve všech obcích nebo části obcí takto vymezeného území. Mohou však mít i podobu zájmového
sdružení právnických osob se soukromoprávními subjekty dle (§§ 20f až 20j) občanského zákoníku.
Právnické osoby mohou vytvářet zájmová sdružení právnických osob k ochraně svých zájmů nebo k
dosažení jiného účelu, musí však jít o účel zákonný, neporušující dobré mravy a nesmí vést k
vytvoření monopolu.3
Obce mohou spolupracovat s dalšími subjekty i na základě dalších ustanovení soukromého práva.
Obecné ustanovení občanského práva je možné využít při sdružování s dalšími subjekty (§47). Zákon
umožňuje spolupráci rovněž formou účasti územní samosprávy v právnické osobě založené dle
obchodního práva (obchodní společnosti, družstva), je možné zakládat, účastnit se na činnosti různých
forem neziskových organizací (pro účely spolupráce a koordinace aktivit bývá využívána zvláště
forma obecně prospěšné společnosti). V takto ustanovených organizacích mohou mít většinové či
menšinové zastoupení, respektive podíl na rozhodování .
2
Viz např. LABOUNKOVÁ,V. Informace o monitoringu mikroregionů ČR a on-line aplikaci evidence mikroregionů a jejich
rozvojových (IMR), zveřejněné na stránkách ÚÚR, XI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků
z kolokvia (Pavlov 18.-20.6.2008). Brno: Masarykova univerzita, 2008.
3
K této problematice se vyjadřují i KADEŘÁBKOVÁ,J., PEKOVÁ,J. Územní samospráva - udržitelný rozvoj a finance.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
361
V letech 1990–2000 existovaly v okresech České republiky nepřímo volené zastupitelské sbory –
okresní shromáždění, tvořené vybranými zástupci obecních zastupitelstev4
. Každé obecní
zastupitelstvo volilo do okresního shromáždění tolik členů, kolikrát se směrné číslo vešlo do počtu
obyvatel obce5
. Okresní shromáždění kontrolovalo činnost okresního úřadu, schvalovalo a
kontrolovalo jejich rozpočet a hospodaření, schvalovalo rozdělení dotací obcím a prosazovalo
společné zájmy obcí u okresního úřadu. Shromáždění mohlo v mezích zákona ukládat úkoly
přednostovi okresního úřadu6
. Tato situace měla ve vztahu k okresnímu úřadu vedle kontrolní funkce
rovněž iniciační úlohu. I když šlo o provizorium, fungovalo poměrně dlouho. Fakticky vedlo k
vytvoření „odvozené“ územní samosprávy na úrovni okresu. Přestože legitimita shromáždění
vycházela primárně ze samostatné působnosti obcí, znamenalo zavedení směrného čísla prolomení
formálně rovného postavení obcí. To vyústilo ve vytvoření nové instituce samosprávného typu pro
celé území okresu. Pouze přechodný charakter této instituce legitimizoval její nedostatečné zakotvení
v právním řádu (vazba na Ústavu).
Důležitým hlediskem, které je potřebné brát v potaz při probíhajících úvahách o spolupráci obcí, bylo
postavení obcí v okresním shromáždění a způsob, jakým bylo dosahováno úradku, tj. rozhodnutí
tohoto tělesa. Každá obec okresu měla prostřednictví zástupce (zástupce ale mohl reprezentovat
několik obcí) své zastoupení v okresním shromáždění, nikoliv však jeden hlas. Mechanismus
spočívající ve stanovení počtu členů shromáždění a směrného čísla vedl k „vyvážení“ hlasu obce dle
počtu obyvatel. Usnesení shromáždění pak bylo přijímáno většinou zástupců. Přestože šlo o formu
spolupráce obcí, zvolený mechanismus, který vedl k překročení pravidla 1 obec = 1 hlas, výrazně
modifikoval postavení obcí, a to za účelem snadného prosazení rozhodnutí reprezentujícího zájmy
většiny obyvatel obcí okresu. Cílem bylo zřejmě zabránění projevům lokálního partikularismu a
oportunismu, zlepšení průchodnosti rozhodovacích procesů a posílení účinnosti přijímaných
rozhodnutí.
Názory na fungování okresního shromáždění se liší. Je však nesporné, že sehrálo pozitivní úlohu v
období, kdy nebyla konstituována regionální samospráva. Odvozený charakter tohoto sboru, bez
primární legitimity vzešlé z přímých voleb, odrážel nezájem o vytvoření plnohodnotné samosprávy na
okresní (mikroregionální) úrovni. Šlo však o významný nástroj, který umožňoval obcím
spolurozhodovat o rozvoji okresu a o rozdělení finančních zdrojů.
Pokus o systémový přístup ke spolupráci obcí na bázi meziobecní spolupráce představoval návrh
Společenství obcí (2005). V rámci dokončení 2.etapy reformy územní veřejné správy byla vytvořena
Pracovní skupina pro řešení problematiky malých obcí. Tato pracovní skupina fungovala (v letech
2003-2007) při odboru rozvoje územní veřejné správy a byla složená ze zástupců Komory obcí Svazu
měst a obcí ČR, Spolku pro obnovu venkova a posléze i Sdružení místních samospráv a dále pak i z
odborné veřejnosti a pracovníků ministerstva,připravila a dala k diskusi výchozí koncepční materiál
"Návrh nové formy meziobecní spolupráce- Společenství obcí".
Společenství obcí (dále jen Společenství) se mělo stát veřejnoprávní korporací (mělo tedy mít právní
subjektivitu). Mělo být založeno na dobrovolné dohodě obcí na základě uzavřené zakladatelské
smlouvy. Zákon by stanovil podstatné náležitosti zakladatelské smlouvy, jejíž nedílnou součástí bude i
stanovení rozsahu společného výkonu samostatných i přenesených působností obcí. Společenství mělo
mít své orgány: Shromáždění zástupců jako nejvyšší orgán Společenství (obdoba obecního
zastupitelstva), předsedu (volený shromážděním zástupců), tajemníka úřadu (určitá analogie s
tajemníkem obecního úřadu). Ze zákona měl být ustaven i kontrolní orgán. Kompetence těchto orgánů
4
Zavedl je zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a některých dalších opatřeních s tím
souvisejících, v rámci přechodných ustanovení zákona (§ 22 až 26) jako dočasné opatření před zřízením samosprávných
krajů. Shromáždění mělo mít 40 až 70 členů. Počet obyvatel okresu připadající na jednoho člena ve shromáždění byl
takzvaným směrným číslem.
5
Obce, jejichž počet obyvatel byl nižší než směrné číslo, okresní úřad seskupil tak, že více obcí volilo společného zástupce.
K doplnění do stanoveného počtu členů volily po jednom zástupci ještě obce s nejvyššími zůstatky směrného čísla.
6
Přednosta okresního úřadu mohl usnesení okresního shromáždění předložit vládě ke zrušení, pokud odporovalo zákonům
nebo jiným obecně závazným předpisům.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
362
měly být vymezeny zákonem a dále dopracovány ve statutu společenství, který by dále upravoval
ustanovení všech orgánů společenství, jejich postavení, úkoly, práva a povinnosti, způsob svolávání
shromáždění zástupců, jeho působnost a způsob rozhodování, schválení tajemníka úřadu společenství
obcí a jeho postavení, působnost a postavení kontrolního orgánu. Předpokládalo se rovné postavení
obcí tvořících Společenství. Pro rozhodnutí shromáždění zástupců se navrhoval souhlas 3/5 většiny
hlasů přítomných členů shromáždění zástupců. Instituce Společenství obcí se v systému českého
veřejného práva nakonec neprosadila.
Koncept vycházel z pozitivních zkušeností s uzavíráním svazků obcí (mikroregionů) s cílem
systémově posílit společné řešení hospodářského a sociálního rozvoje celého spádového mikroregionu
tvořeného správním obvodem ORP prostřednictvím společného výkonu některých samostatných
působností obcí v oblasti školství, sociálních věcí, zdravotních služeb, životního prostředí, dopravní
obslužnosti a vytváření podmínek pro hospodářský a sociální rozvoj území apod. Společenství obcí
mělo také zajišťovat pro své členské obce i výkon některých delegovaných přenesených působností.
Společenství obcí mělo být samostatnou veřejnoprávní korporací založenou na dobrovolné dohodě
obcí na základě uzavřené zakladatelské smlouvy. Zákon měl stanovit podstatné náležitosti
zakladatelské smlouvy, včetně stanovení rozsahu společného výkonu samostatných i přenesených
působností obcí.7
Svazek obcí územního obvodu ORP ("malého okresu")8
Potřeba zajištění spolupráce obcí při realizaci úkolů v samostatné působnosti v oblasti dostupnosti
veřejných služeb a zlepšování kvality života obyvatelstva, které překračují území obce a odehrávají se
ve spádovém, funkčním mikroregionu ztotožněném s územním obvodem ORP , vede k formulování
návrhu vytvoření Svazku obcí územního obvodu ORP (dále jen Svazek) s nastavením koordinačních a
rozhodovacích mechanismů prostřednictvím shromáždění nominovaných zástupců.
O rozvoji vymezeného území tak budou rozhodovat volení zástupci obcí z titulu jejich postavení jako
subjektu veřejné správy, zodpovídajícího jak za příslušné investice, tak jejich dlouhodobou
udržitelnost. Jedním z pozitivních výsledků navrhované formy spolupráce je zvýšení vlivu volených
představitelů obcí na rozvoj spádového mikroregionu. Tato spolupráce obcí umožní společně
efektivně řešit dostupnost vybraných služeb, aniž by se dotkla postavení jednotlivých obcí coby
samostatných veřejnoprávních korporací.
Je zřejmé, že postavení Svazku by vycházelo ze stávajícího pohledu zákonodárce na úpravu
meziobecní spolupráce. Jednalo by se tedy v kontextu současné právní úpravy o sdílení samostatné
působnosti obcí, neboť jiné řešení na bázi samosprávy není s ohledem na Ústavu možné. Smluvní
charakter Svazku by byl reprezentován existencí smlouvy o vytvoření Svazku. Vzhledem k
systémovému charakteru spolupráce (orientace na zajištění veřejných služeb, jejichž nabídka je v
zájmu celé společnosti, ve svém důsledku garantovaná vládou) však považuji za nutné přijmout
doplňující úpravu legislativy, která by umožnila vznik Svazků se společným minimálním standardem
tak, aby tato očekávání byla naplněna a to po celém území ČR. Cílem je tedy doplnění stávajících
ustanovení v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), který by se stanovil minimální okruh
orgánů Svazku a jejich role. Předpokládá se využití veřejnoprávní formy pro spolupráci obcí. Svazek
7
Součástí návrhu nové formy meziobecní spolupráce bylo i rozpracování systému finanční participace státu na vytváření
společných finančních zdrojů pro činnost společenství, vycházející z přesvědčení, že obce, které se dobrovolně dohodnou na
společném výkonu některých kompetencí v oblasti samostatné i přenesené působnosti v zájmu zkvalitnění tohoto výkonu – a
to i s ohledem na plnění svých záměrů na úseku svého územního rozvoje, by mohly obdržet finanční bonus (příspěvek). Byla
připravena vcelku exaktní metoda výpočtu tohoto příspěvku, jehož výše je odvozená od podílu jednotlivých členských obcí
společenství na rozpočtovém určení daní (RUD) formou jeho navýšení, a to podle určitého upravujícího koeficientu
(v průměru se jednalo zhruba o 10 %). Toto navýšení je pochopitelně chápáno jako finanční přínos dané obce do společného
rozpočtu.
8
JETMAR, M. Teze meziobecní spolupráce, SMO ČR, 2012
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
363
by měl právní subjektivitu a jednal by svým jménem, prostřednictvím svých orgánů. Sestavoval by
rozpočet a případně vlastnil majetek.
Problematika nastavení orgánů Svazku je nyní řešena v § 50, odst. 2, písm. c). Volnost vytváření
orgánů je velmi vhodná především pro účelové svazky, z hlediska předloženého záměru je však
nevyhovující. Pro potřeby Svazku je možné uvažovat o vzniku orgánů obdobných jako v případě
obce, kraje, regionální rady apod. – tj. shromáždění zástupců obcí tvořených zastupiteli (s
předpokladem reálného obsazení starostou, primátorem, či členem rady), voleného předsedy (a jeho
zástupce), coby statutárních orgánů, a kontrolního orgánu. Fakultativně lze uvažovat o dalších
orgánech, na které by shromáždění přeneslo některé své role.
Rovněž způsob dosahování úradku by bylo potřebné pro tyto speciální formy meziobecní spolupráce
přímo upravit zákonem. Dosažení konsenzu nebude při větším počtu zastoupených obcí
pravděpodobné. Je zde riziko paralyzování fungování Svazku. Bude tedy nezbytné dosáhnout
stanoviska Svazku na základě rozhodnutí většiny. Možné způsoby dosahování úradku jsou:
 většina obcí (jednotek) – prostá nebo kvalifikovaná (2/3, 3/5),
 většina obyvatelstva území ORP – prostá nebo kvalifikovaná (2/3, 3/5),
 většina obcí a zároveň i většina obyvatel území ORP, případně modifikováno použitím
kvalifikované většiny.
Poslední možnost řeší rozpor mezi majoritami. Zaručuje ochranu malých obcí a zároveň garantuje
nalezení řešení, které bude výhodné pro většinu obyvatelstva žijícího v daném území.
Využití zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, pro účely vzniku Svazku není
dostatečně uspokojující vzhledem k tomu, že by případná úprava limitovala možnosti evoluce Svazku
v delším období. Důležitým faktorem je také nejasný vývoj tohoto zákona a jeho další role v právním
řádu ČR. V současné době byla připravena rozsáhlá novelizace tohoto zákona.
Intenzita a komplexnost vztahů mezi obcemi vyvolává potřebu 1) úzce spolupracovat při zajišťování
vybraných veřejných služeb v přímé (dominantně samostatné) kompetenci obcí, 2) společného
postupu při realizaci svých cílů v interakci s ostatními aktéry v území (stát, kraj, jimi zřizované
organizace, podnikatelské subjekty, zájmové svazy, komory, vysoké školy apod.). Významným
hlediskem spolupráce je prosazování zájmů tohoto území vůči kraji při prosazování jeho koncepce
regionálního rozvoje (Program rozvoje kraje), při formulování a implementaci sektorových koncepcí a
strategií (např. v oblasti dopravy, zdravotní péče), při prosazování zájmů obcí týkajících se zajištění
konkrétních veřejných služeb v kompetenci jiných orgánů a subjektů veřejné správy, vytváření
územních partnerství a paktů s institucemi veřejného sektoru působícími v území, se
soukromoprávními subjekty (podniky, NNO).
Závěry
Možné role Svazku obcí územního obvodu ORP je možné odlišit z hlediska jeho významu a přínosu
pro efektivní a účelného fungování veřejné správy ČR. V tomto případě může Svazek plnit úlohu:
 diskusní platformy umožňující formulování společných záměrů Svazku obcí;
 platformy pro koordinaci postupů sdružených obcí při zajištění dostupnosti veřejných služeb v
kompetenci obcí (především mateřské a základní školství, technická infrastruktura a síťové
služby, odpadové hospodářství, začleňování a chudoba);
 platformy pro aktivní koordinaci postupů sdružených obcí při zabezpečení dopravní dostupnosti a
obslužnosti, dostupnosti sociálních a zdravotních služeb, služeb spojených s obsluhou životního
prostředí, dalších služeb zajišťovaných veřejným sektorem - poštovní služby, finanční služby
zajišťované Českou poštou, využívání kulturních zařízení atd.;
 instituce prosazující zájmy sdružených obcí při spolupráci s ostatními subjekty veřejné správy
(stát, kraj, územní orgány státní správy) a veřejného sektoru (Česká pošta, zdravotní pojišťovny
apod.);
 instituce prosazující zájmy sdružených obcí při spolupráci s ostatními aktéry v území – klíčové
podniky, zájmová samospráva, zájmové svazy;
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
364
 platformy pro vytváření společných střednědobých a dlouhodobých rozvojových záměrů a pro
formulování nástrojů a mechanismů umožňujících dosáhnout společné záměry;
 platformy, která může iniciovat vytváření rozvojově zaměřených územních partnerství a paktů se
zástupci dalších veřejných a soukromých institucí (sociální sféra, trh práce, podnikání, rozvoj
venkova, urbánní rozvoj);
 platformy umožňující neformální komunikaci s úředníky vykonávající přenesenou působnost v
rámci ORP při řešení styčných bodů;
 platformy vytvářející podporu pro činnost stávajících účelových mikroregionů (dobrovolných
svazků obcí, zájmových sdružení právnických osob) a podporujících využití prostředků
vyčleněných pro místní rozvoj těmito strukturami;
 instituce, která se zapojuje do monitorovacích a kontrolních mechanismů středně a dlouhodobě
pojatých rozvojových dokumentů kraje (Program rozvoje kraje, regionální inovační strategie
apod.);
 instituce, která se zapojuje do monitorovacích a kontrolních mechanismů územně zaměřených
rozvojových strategií a podpůrných mechanismů souvisejících s regionalizací sektorových
politik.
Z hlediska kohezní politiky a efektivního využívání evropských strukturálních a investičních fondů
pro roky 2014-2020 může Svazek plnit následující úlohy:
 platformy formulující vizi a strategii rozvoje spádového mikroregionu, tj. územního obvodu
ORP, která bude založena na integrovaném a funkčním principu, coby podpůrném nástroji pro
směřování investic kohezní politiky a EZFRV do tohoto území. Stanovuje základní slabá místa
v oblasti zajištění veřejných služeb pro obyvatelstvo území, preference řešení situací, kdy není
zajištěna jejich minimální dostupnost;
 platformy pro koordinaci postupu obcí při vytváření podmínek pro zajištění reálné dostupnosti
veřejných služeb v kompetenci obcí v minimálním standardu (stanoveném na základě jednání
SMO ČR a ústředních správních úřadů) prostřednictvím využití investic kohezní politiky a
EZFRV v oblasti školství, technické infrastruktury a síťových služeb, odpadového
hospodářství, začleňování a chudoby, předcházení rizik, krizového řízení a bezpečnosti. V
souvislosti s realizací těchto úkolů se předpokládá úzká spolupráce s řídicím orgánem
navrhovaného Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) jakož i dalších
partnerských operačních programů kohezní politiky (OP) a programu zemědělské politiky.
Zástupci Svazků obcí jsou zapojeni do procesů přípravy programů, do činnosti monitorovacích
výborů, podílejí se na stanovení hodnotících kritérií projektů, účastní se procesu hodnocení
projektů. Zástupci Svazků předkládají typové projekty umožňující vytvoření potřebné
infrastruktury, materiálního zázemí, pořízení technologií a vybavení pro zajištění těchto služeb;
 platformy pro koordinaci postupu obcí při zajištění reálné dostupnosti veřejných služeb v
kompetenci ostatních regionálních a místních aktérů v minimálním standardu (stanoveném na
základě jednání SMO ČR, ústředních správních úřadů a garantů – kraj apod.) prostřednictvím
využití investic kohezní politiky v oblasti dopravní dostupnosti, obslužnosti, dostupnosti
zdravotní péče, životního prostředí, poštovních a finančních služeb. V souvislosti s realizací
těchto úkolů se předpokládá úzká spolupráce s řídicím orgánem IROP a dalších OP kohezní
politiky respektive programu zemědělské politiky. Zástupci Svazků obcí jsou zapojeni do
procesů přípravy těchto programů, do činnosti monitorovacích výborů, komunikují se
zprostředkujícími subjekty, podílejí se na stanovení hodnotících kritérií projektů. Zapojují se do
procesu přípravy projektů předkládaných výše uvedenými aktéry.
 platformy pro spolupráci v dalších oblastech rozvoje jako je místní kultura, cestovní ruch,
volnočasové aktivity, malé a střední podnikání financované z EZFRV, případně Evropského
fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a administrované systémem MAS. Zástupci Svazku obcí
jsou zapojeni do procesů přípravy programu, do procesu výběru strategií MAS podporovaných
z EZFRV a dalších evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Podílejí se na
realizaci strategie MAS prostřednictvím svých zástupců tak, aby rozdělované prostředky
skutečně přispěly k podpoře místního rozvoje taženého komunitou. Podílejí se na stanovení
hodnotících kritérií projektů realizovaných MAS.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
365
Svazek může představovat platformu iniciující vytváření rozvojově zaměřených územních partnerství
a paktů s cílem podpořit funkční vazby mezi podporou poskytovanou ESIF (především EFRR,
EZFRV dále ESF a Fondu soudržnosti - FS, případně Evropského námořního a rybářského fondu ENRF)
v území spádového mikroregionu, tj. územního obvodu ORP; jde především o oblast trhu
práce a aktivní politiky zaměstnanosti, podpory malého a středního podnikání. Mohlo by se jednat
rovněž o instituci vytvářející podporu pro čerpání prostředků z ESIF ze strany obcí a jimi vytvářených
účelových mikroregionů.
Literatura
[1] JETMAR, M. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru. [disertační práce] Praha: VŠE, 2004.
[2] JETMAR, M. Teze meziobecní spolupráce. SMO ČR, 2012
[3] KADEŘÁBKOVÁ,J., PEKOVÁ,J. Územní samospráva - udržitelný rozvoj a finance. 1. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 300 s.
[4] LABOUNKOVÁ,V. Informace o monitoringu mikroregionů ČR a on-line aplikaci evidence
mikroregionů a jejich rozvojových (IMR), zveřejněné na stránkách ÚÚR. In XI. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2008
[5] Návrh nové formy meziobecní spolupráce.Veřejná správa, 2005,č.15,příl.,s.I-IV,1 tab.
[6] Návrh Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020.
[7] RYŠAVÝ, I. (ed.) Hlubší meziobecní spolupráce by pomohla i veřejným službám. Moderní
obec, 2012. [cit. 31.3. 2013] Dostupné z: <http://moderniobec.ihned.cz/c1-57725020-hlubsi-
meziobecni-spoluprace-by-pomohla-i-verejnym-sluzbam>.
[8] TRHLÍNOVÁ, Z. Decentralizace v ČR po roce 1990: cesta k rozvoji lokální autonomie.
[disertační práce] Praha: VŠE, 2006.
[9] Ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění.
[10]Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a některých dalších
opatřeních s tím souvisejících.
[11]Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění.
[12]Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, v platném znění.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
366
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-45
IMIGRACE ANGLICKY MLUVÍCÍCH (RODILÝCH
MLUVČÍCH) DO ČESKÉ REPUBLIKY
IMMIGRATION OF ENGLISH SPEAKING (NATIVE) POPULATION
IN THE CZECH REPUBLIC
MGR. LUKÁŠ NEVĚDĚL, PH.D.
BC. SABINA ŠTIBOROVÁ
Ústav demografie a aplikované statistiky
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Demography and Aplied Statistics
Faculty of Reg.Development and International Studies
Mendel University in Brno
 Třída Generála Píky 7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: lukas.nevedel@mendelu.cz, xstiboro@node.mendelu.cz
Anotace
Cílem příspěvku je prezentace intenzity migrace dle statistiky dat, důvodů a motivací emigrantů
z USA, Spojeného království, Kanady a Austrálie do České republiky. Zjištění důvodů a motivací
k emigraci ze své rodné země, zvážení kladů a záporů pobytu v České republice, uplatnění se na trhu
práce, integrace a akceptace českou společností a srovnání očekávání s realitou byly shromažďovány
pomocí kvalitativních metod výzkumu. Intenzita imigrace je dále prognózována do budoucnosti
pomocí časové řady na roky 2012 a 2013. Získané výsledky byly srovnány s výzkumem preferencí
české společnosti, jakým způsobem vnímá výše zmíněné imigranty a jak jejich imigraci vidí - jako
přínos a příležitost či naopak.
Klíčová slova
imigrace, integrace, trh práce, Česká republika
Annotation
The main object of this thesis is presentation of migration strength - on the basis of hard data,
the reasons and motivation of emigrants from USA, UK, Canada and Australia to Czech Republic.
Determination the reasons and motivation to emigrate from their native country, consider the Pros
and Cons of immigration to Czech Republic, success at the labour market, integration and acceptance
of Czech society and comparison their expectation and reality were collected using qualitative
research methods. The intensity of immigration is predicting further into the future. These results were
compared with the research of Czech society, how they perceive the above mention immigrants, if they
see their immigration as benefit and opportunity in favour or vice versa.
Key words
immigration, integration, labour market, Czech Republic
JEL classification: J61
Úvod
Česká republika v nedávné minulosti čelila po roce 1989 zvýšené imigraci. Touha po lepší životní
úrovni, živelné pohromy, nevyhovující politický systém a mnoho dalších jsou důvody nutící
obyvatelstvo opustit svou rodnou zemi. Mezi hlavní důvody migrace se řadí důvody ekonomické,
politické, etnické, sociální, náboženské a další. Velká část těchto přistěhovalců se řadí mezi
ekonomicky aktivní obyvatelstvo, které do České republiky přichází za účelem uplatnit se na trhu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
367
práce nejčastěji v těch sektorech, kde domácí obyvatelstvo není dostatečně motivováno pracovat
z důvodů nedostatečného finančního ohodnocení. O migraci tohoto typu je napsána celá řada studií.
Avšak v případě emigrace z anglicky mluvících zemí jako je Spojené království, Spojené státy
americké, Kanada, Austrálie a dalších tyto důvody až tak zřejmé nejsou. Vývoj migrace je velice
obtížné odhadnout, avšak nejčastěji se odvíjí od fází hospodářského cyklu. V případě fáze recese je
sledován právě pokles imigrace. Platí tento pokles i pro nestandardní imigranty? Na podobné otázky si
klade odpovědi a zkoumá souvislosti následující text příspěvku.
Cíl a metody
Cílem práce je zjistit, zda motivem anglicky mluvících obyvatel, kteří imigrovali do České republiky,
je zlepšení jazykových znalostí místních obyvatel a vyšší zapojení země do světové ekonomiky. Cílem
příspěvku bylo zjištění subjektivního hodnocení jejich uplatnění na trhu práce, co bylo motivací
při výběru země, co považují za klady a zápory České republiky. Bylo třeba zjistit názory a postoje
české společnosti k těmto imigrantům. Klíčovými otázkami bylo, zda tuto skupinu imigrantů vnímají
občané ČR jako příležitost ve svůj rozvoj nebo jako „nežádoucí“ konkurenci.
V kvantitativní části bude vystihnut vývoj a význam imigrace (Hübelová, 2012) v České republice
celkově a zvláště pro anglicky mluvící cizince se zohledněním ekonomické recese a jejího vlivu
na regionální rozvoj (Chalupa – Hübelová, 2012). Součástí kvantitativní části je také prognóza, jakým
způsobem se bude imigrace dále vyvíjet pro roky 2012 a 2013 s ohledem na dnešní ekonomickou
recesi.
V práci jsou použity kvantitativní metody analýzy, statistické metody, časové řady (Minařík, 2008),
a kvalitativní osobní rozhovory s imigranty na otevřené otázky. Zdrojem statistických dat byl Český
statistický úřad, jenž se sběrem dat v dané oblasti rovněž zabývá.
Jednou z nejznámějších teorií, která se zabývá hledáním důvodů migrace je neoklasická teorie
migrace push a pull faktorů. Vychází z toho, že při emigraci je jedinec ovlivněn působením faktorů
přitahujících, pro které se používá anglický výraz pull, patřící k zemi cílové a faktorů odpuzujících,
aneb push v rodné zemi, které jsou impulzem k opuštění (Drbohlav - Uherek, 2007). Dle Drbohlava
(2009) je integrace proces, kterého se účastní obě strany. Nejen minoritní, ale i majoritní společnost se
na začleňování imigrantů musí aktivně podílet. Dále integraci rozdělil do několika sfér, kde zahrnuje
i zmíněnou integraci vnější, kterou charakterizují postoje majoritní společnosti. Jako stěžejní se uvádí
integrace strukturální, aneb nabývání práv a určitého institucionálního postavení v přijímací zemi.
Kulturní integrace, jak již název napovídá, je přijímání kultury cílové země a zároveň akceptace
behaviorálních změn imigranty. Sociální integrace je velice důležitá, tu si ovšem každý jedinec musí
vytvořit sám prostřednictví navazování nových vztahů, přátelství a členství v nejrůznějších
organizacích. Uspokojování potřeby a pocitu sounáležitosti je zahrnuto v integraci identifikační,
která úzce souvisí se sociální integrací.
Imigrace je prvkem řešení klesajícího počtu a zároveň stárnutí obyvatel (snižuje se počet ekonomicky
aktivního obyvatelstva), nízkou porodností, ale také chybějícího počtu pracovníků v určitých profesích
(Vavrejnová 2011, s. 11 - 12). Díky imigraci roste nabídka práce, která sebou přináší na trh nové
výrobky a služby, kvůli kterému se domácí obyvatelstvo může soustřeďovat na takovou produkci,
v níž dokáže být nejefektivnější. Jako další pozitivní efekt imigrace se dá označit platba daní legálními
zaměstnanci a zaměstnavateli. Z pohledu příjmu státu se kromě nákupu zboží a služeb, odvodu daně
z příjmu dají zmínit také cla při vývozu zboží do mateřské země (Vavrejnová 2011, s. 13). Imigranti
představují konkurenci domácímu obyvatelstvu na trhu práce, obzvlášť v zemích s vysokou
nezaměstnaností. Tím vznikají negativní vztahy, předsudky vůči imigrantům a snaha je vyhostit
ze země (Vavrejnová 2011), což je v době recese relevantní otázka.
Proces začleňování neboli integrace cizinců je poměrně dlouhý a složitý „běh na dlouhou trať“.
Základem je vytvoření rovnoprávných podmínek pro přistěhovalecké menšiny, především na rovině
ekonomické, sociální, ve vzdělávacích zařízeních, zdravotnictví a v neposlední řadě v rovině právní.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
368
Ovšem i imigranti musí mít v procesu integrace svou zásluhu. Pravidla nejsou v každé zemi stejná,
proto je nutné striktní dodržování pravidel a zákonů České republiky, již výše zmíněná znalost
českého jazyka z důvodu začlenění se do společnosti a pracovního procesu (Vavrejnová 2011).
Výsledky
Imigrace cizinců do České republiky byla prakticky od sametové revoluce trvale v kladných číslech
mimo roku 2000. Největší nárůst migračního salda v posledních 23 letech nastal v době, kdy Česká
republika vstupovala do Evropské unie a následně do schengenského prostoru. V té samé době
vrcholila ekonomická konjunktura, což se projevovalo v silném přílivu migrantů do České republiky.
Obr. 1: Mezinárodní migrace České republiky ve čtyřech pětiletých kategoriích
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Významný nárůst imigrace do ČR byl zaznamenán po roce 1993. Jednou z nejvýznamnějších událostí,
která ovlivnila imigraci, je vznik samostatné České republiky na začátku tohoto roku. Dřívější
vnitrostátní pohyby obyvatelstva tak byly sledovány jako mezinárodní migrace. V dalších letech byla
sledována stagnace, jednalo se o roky ekonomické recese v ČR. V roce 2000 došlo poprvé k propadu
vinou změny metodiky. Opětovný dynamický nárůst zaznamenáváme po roce 2000 s vrcholem v roce
2007 díky vstupu do schengenského prostoru. V posledních třech letech časové řady (2009 - 2011)
imigrace mírným tempem klesá. Tento pokles je především způsoben globální ekonomickou recesí.
Odstartováním recese v polovině roku 2008 byla ovlivněna migrace po celém světě. Hospodářsky
vyspělé země zaznamenaly postupné zmírňování, ba dokonce pokles příchodu cizinců. S
ekonomickou recesí jde ruku v ruce rostoucí míra nezaměstnanosti a malá poptávka po pracovní síle
na domácím trhu (Horáková, 2010).
Obr. 2: Imigrace do České republiky v letech 1989 - 2011
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
V obrázku 2 byla prezentována celková imigrace do České republiky, ta v posledních letech klesá.
V případě anglicky mluvících imigrantů sledujeme stále nárůst tempa přírůstku. Ekonomická recese
nemá tak významný dopad na kvalifikovanější pracovní sílu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
369
Obr. 3: Vývoj počtu imigrantů ze Spojeného království a Spojených států amerických do České
republiky v letech 2005 - 2011
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Pomocí časových řad byly vypočteny prognózy počtu imigrantů v letech 2012 a 2013.
Obr. 4: Prognóza vývoje celkové imigrace a imigrace anglicky mluvících do České republiky
pro roky 2012 a 2013
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Terénní výzkum byl rozdělen na dvě části. První, stěžejní část, vychází z výzkumu mezi anglicky
mluvícími imigranty. V druhé části je na téma pohlíženo z druhé perspektivy, čili proběhlo dotazování
české společnosti, která hodnotila význam této skupiny lidí.
V následujícím textu jsou zpracovány a zanalyzovány odpovědi na otázky anglicky mluvících
respondentů. Dotazovaných bylo celkem 20, z toho návratnost (ochota spolupracovat) byla
šedesátiprocentní. Zbylých 40 % nezodpovědělo na otázky z důvodu přílišné časové vytíženosti nebo
osobních důvodů. Respondenti souhlasili s osobní schůzkou, výzkum byl veden pomocí kvalitativních
rozhovorů.
Mezi hlavní důvody a zároveň ty, které se objevily u většiny dotazovaných imigrantů, patří touha
po poznání cizí země, jiné kultury, životního stylu a cizího jazyka. Českou republiku si dotazovaní
zvolili především z důvodů příznivější nákladové dostupnosti bydlení a stravy. Jedním
z pozoruhodných faktorů praktické části bylo zjištění, že všichni imigranti, kteří se do České
republiky přistěhovali, jsou se životem v ní převážně spokojeni. Imigrantů z Velké Británie se nejvíce
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
370
shodovali v odpovědi týkající se dobré kvality života v České republice. Obdivují pomalejší tempo
života a velký význam mezigeneračních vztahů. Velkým lákadlem při výběru cílové země byla bohatá
kultura. Pokud hodnotíme klady ČR, mezi klíčový po-klad patří česká kuchyně. Dle odpovědí bylo
zřejmě, že se v naší zemi lze poměrně obstojně pobavit ve volném čase a navštívit řadu
pamětihodností. Příslušníci státu EU vyzdvihují jako pozitivum především uplatnění se na trhu práce,
konkrétně na trhu TEFL (TEFL = teaching English as foreign language / výuka angličtiny jako cizího
jazyka) a také dobré prostředí a příležitosti pro podnikání. Dva z dotazovaných mají svůj vlastní
podnik, ve kterém také využívají svých jazykových znalostí. Velkým kladem, který je shodný
pro všechny země EU, je výborná dopravní dostupnost mezi všemi členskými státy EU. Jako výhodu
imigrace do České republiky rovněž uvádějí, dobrou znalost anglického jazyka těch, se kterými
přichází do kontaktu a relativně vysoký počet příslušníků ČR ovládající angličtinu celkově
na komunikační úrovni. Umožňuje jim to snadněji se integrovat do společnosti. Občané také vyjadřují
aktivní zájem se s anglicky mluvícími cizinci setkat. Zmíněný fakt činí pro všechny imigranty život
v ČR podstatně příjemnější a dodává jim snahu se rychleji a aktivněji aklimatizovat do naší země.
Největším problémem pro život v České republice jsou dle mínění respondentů nízké mzdy. Přestože
pro anglicky mluvící imigranty není problémem se uplatnit na trhu práce, není to vždy zaměstnání
a mzda, které by přímo odpovídalo jejich požadavkům. Obtížnější proces při získávání zaměstnání
a povolení zaměstnávat osoby (špatný kontakt a komunikace s úřady) byl zaznamenán u cizinců
z nečlenského státu Evropské unie. V případě, že chtějí posílat peníze do svého státu nebo naopak je
dalším negativem nízký směnný kurz. Cizinci z USA označili mimo jiné jako negativum příliš
vysokou cenu pohonných hmot. Dále všichni z dotazovaných poukázali na nevrlost, neochotu občanů
České republiky, především na veřejných místech jako jsou úřady nebo restaurace. V oblasti
pedagogiky je označeno jako negativum zastaralé školství (výukou i vybavením).
Česká společnost nemá žádné větší výhrady vůči zkoumaným cizincům. Vidí jejich příchod spíše jako
krátkodobou či střednědobou pracovní migraci. Většina je přesvědčena, že jejich uplatnění na trhu
práce není nikterak komplikované. Názory české společnosti na důvody imigrace do České republiky
se víceméně shodovaly s realitou.
Závěr
Co se týče anglicky mluvících imigrantů, jejich příchod je zapříčiněn především z ekonomických
důvodů. Využívají svůj rodný jazyk v denní komunikaci a jsou za to placeni. Pracovní migrace
předpokládá příchod cizinců v produktivním věku, což se děje. Z výsledků imigrace konkrétně
anglicky mluvících cizinců (obrázek č. 3) je vidno, že hospodářská krize ani žádné další aspekty
neovlivnily jejich imigraci do České republiky, tudíž výsledkem je, že jejich uplatnění na trhu práce
v období krize není žádným zásadním způsobem ovlivněno. Pro nikoho z dotazovaných nebyl
problém získat práci v České republice. Se standardními kvalifikacemi a zkušenostmi a především
rodnou angličtinou by to pro žádného anglicky mluvícího cizince ani problém být neměl. Tři imigranti
z dotazovaných dokonce realizovali v hostitelské zemi své podnikatelské záměry, vybudovali vlastní
jazykovou školu. Zaměstnávají zde jak obyvatele České republiky, tak jiné rodilé mluvčí, kteří
vyučují svůj rodný jazyk. Dle neoklasické teorie migrace je proces migrace zapříčiněn dvěma faktory,
a to push a pull faktory. Při aplikaci této teorie na výsledky výzkumu lze vymezit pull faktory,
tj. motivy výběru imigrace do České republiky. Česká republika je atraktivní především díky poptávce
po zahraniční pracovní síle na trhu práce, možností socioekonomického růstu a nízkým nákladům.
Vedle ekonomických důvodů migrace je zde zájem o rozmanitější kulturní prostředí a historickou
atmosféru, krásnou přírodu a jiné společenské hodnoty. Negativem jsou nízké mzdy, nižší rozmanitost
pracovních příležitostí, komunikace s úřady a v restauracích, nízký směnný kurz, drahé pohonné
hmoty a zastaralé školství.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
371
Literatura
[1] DRBOHLAV, D. Mezinárodní migrace obyvatel v Česku (s důrazem na vybrané demografické a
ekonomické aspekty. Revue d'etudes comparatives Est-Ouest, 2009, 40, č. 1, s. 145-174. ISSN:
0338-0599
[2] DRBOHLAV, D., Uherek, Z. Reflexe migračních teorií. In Geografie. Sborník České geografické
společnosti, 2007, 112, č. 2, s. 125 - 141. ISSN 1212-0014.
[3] CHALUPA, P., Hübelová, D. Globální recese a regionální rozvoj České republiky.
In Geografické informácie 16. Nitra: UKF FPV, 2012. s. 106 – 116. ISSN 1337-9453. ISBN 978-
80-8094-637-1.
[4] HORÁKOVÁ, M. Vývoj pracovních migrací v České republice v období hospodářské recese.
Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2010, 93 s. ISBN nezjištěno. Dostupné z:
<http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vyrocka_VUPSV-2010.pdf>.
[5] HÜBELOVÁ, D. Cizinci na území České republiky. In Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké
konference Region v rozvoji společnosti 2012 [CD-ROM]. Sborník příspěvků ze 4. konference
konané 18. 10. 2012. Brno: FRRMS, 2012, s. 93 - 98. ISBN 978-80-7375-652-9.
[6] MINAŘÍK, B. Statistika I Popisná statistika - druhá část. Brno: Mendelova zemědělská
a lesnická univerzita, 2008, 226 s. ISBN 978-80-7375-152-4.
[7] VAVREJNOVÁ, M. Migrace obyvatelstva jako faktor ekonomického rozvoje. Praha:
Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2011. 79 s. ISBN: 978-80-86729-66-4.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
372
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-46
STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ OBCÍ A MĚST: NOVÉ
PŘÍSTUPY A CESTY K JEHO ZEFEKTIVNĚNÍ
STRATEGIC URBAN PLANNING: NEW APPROACHES AND THE
WAYS HOW TO STREAMLINE IT
DOC. RNDR. JIŘÍ JEŽEK, PH.D.
Středisko pro výzkum regionálního rozvoje/ Katedra
geografie
Fakulta ekonomická
Západočeská univerzita v Plzni
Centre for Regional Development Research/
Department of Geography
Faculty of Economics
University of West Bohemia
 Husova 11, 306 14 Plzeň, Czech Republic
E-mail: jezekji@kge.zcu.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá kritickou analýzou strategického plánování českých měst a hledá cesty k jeho
zefektivnění. Využívá poznatky z empirického výzkumu 384 měst, které jsou zasazeny do kontextu
nových poznatků z oblasti strategického výzkumu (policy analysis, emergentní strategie aj.). Dochází
k závěru, že úkolem plánovacího procesu není pouze navrhovat strategie a projekty, ale také
organizační strukturu, jak o nich bude rozhodováno, jak budou realizovány a evaluovány. Navrhuje,
aby byla klíčová pozornost věnována nadmístní spolupráci obcí a měst v oblasti strategického
plánování.
Klíčová slova
Strategické plánování, rozvoj měst a regionů, Česká republika
Annotation
The paper deals with a critical analysis of strategic planning of the Czech towns and it looks for the
ways how to streamline it. It exploits results from the empirical research of 348 towns which are
included in a context of new knowledge from a strategic research sphere (policy analysis, emergency
strategies etc.). There is a summary that the role of the planning process is not only proposing
strategies and projects, but also the organisational structure, how it will be decided about them, how
they will be realized and evaluated. It suggests pay a significant attention to supra-local cooperation
between municipalities and the towns in the strategic planning sphere.
Key words
Strategic planning, strategic urban and regional development, Czech Republic
JEL classification: O2, R5
Úvod
Města představují významný potenciál současného a budoucího rozvoje Evropy (Lipská charta 2007,
Toledská deklarace 2007 nebo Územní agenda EU 2020). Urbánní dimenze se stává stále významnější
součástí kohezní politiky EU. Města dnes čelí nejenom finanční a ekonomické krizi, ale také
dalekosáhlým ekonomickým (globalizace, deindustrializace, rozvoj informačních a komunikačních
technologií), sociálním (stárnutí obyvatelstva a jeho úbytek, růst nezaměstnanosti, chudoby a sociální
diferenciace, individualizace životních stylů atd.), politickým (změna chápání státu a jeho funkcí,
decentralizace, nové formy vládnutí a řízení veřejného sektoru) a environmentálním (změna klimatu)
změnám. A to v situaci, kdy je stále obtížnější dosáhnout změny a kdy městské správy musejí přijímat
restriktivní opatření a „dosahovat více se stále menším množstvím prostředků“. Jak v teorii, tak
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
373
především v praxi se hledají nové strategické a integrované přístupy k městskému rozvoji, vycházející
z principu spolupráce, partnerství a koordinace, které povedou k dosahování synergických a
multiplikačních efektů.
Po období projektově-orientovaného plánování (80. a 90. léta 20. století), které vedlo k
inkrementalizaci a fragmentaci koncepčních přístupů k rozvoji měst, k neefektivnímu
osamostatňování projektů a k upřednostňování spíše krátkodobých a individuálních zájmů, se
v posledních přibližně deseti letech (nejenom pod vlivem současné krize) hledají nové, promyšlené
(chytré) a integrující přístupy. Podle některých teoretiků dochází k „renesanci strategického
plánování“ či ke „strategickému obratu“ (Faludi 2000; Healey 2006; Archibugi 2008 aj.). Jiní takové
názory zpochybňují s odkazem, že pro taková tvrzení chybí empirické důkazy. (Selle 2006; Newmann
2008; Wiechmann 2008 aj.)
Strategické plánování v kontextu rozvoje měst je dnes celosvětově široce diskutovaným tématem.
Samotný pojem je přitom mnohoznačně interpretován a rozporuplně hodnocen. Diskuse o
strategickém plánování obcí, měst a regionů má v jednotlivých zemích EU značně odlišný kontext a
průběh, takže existuje velké množství přístupů a modelů. Blíže se touto problematikou zabýváme
v článku nazvaném „Plánování rozvoje měst a regionů. Vývoj teoretických přístupů“. (Ježek, 2011a)
Přestože existují v rámci Evropské unie snahy o sbližování plánovacích systémů, tak mezi
jednotlivými zeměmi existující poměrně značné rozdíly, odrážející jak politické a kulturní tradice
daných zemí, tak jejich právní systémy a ekonomické a sociální priority.
Diskuse o strategickém plánování v rozvoji měst má silně normativní charakter. Navíc, jak upozorňuje
Newmann, tak postrádáme kritické empirické výzkumy o tom, nakolik strategické plánování pomáhá
městům s řešením jejich problémů, resp. je schopno „řídit strukturální změny ve městech“ (Newmann
2008).
Strategická orientace a integrace je vedle podpory trhu, kvalitních projektů a snadnější přípravy a
realizace projektů jedním ze čtyř základních principů, z nichž bude vycházet regionální (kohezní)
politika EU po roce 2013. Uplatnění uvedených principů má zajistit efektivní využívání strukturálních
fondů EU v nadcházejícím programovacím období 2014-2020.
Cíl práce a metody
Cílem tohoto příspěvku je kritické zhodnocení současné situace strategického plánování měst a obcí
v České republice a diskuse některé návrhů na jeho zefektivnění. Východiskem našich úvah jsou
nejenom výsledky empirického výzkumu, do něhož bylo zahrnuto 384 českých měst (publikované
v článku Ježek 2011b), ale také nejnovější poznatky o strategickém plánování měst a regionů,
obsažené v publikacích významných teoretiků, uvedených na konci tohoto článku.
Strategické plánování v podmínkách českých měst a obcí a navrhované cesty k
jeho zefektivnění
Strategické plánování není českým městům neznámé. Podíváme-li se na danou problematiku
z dlouhodobého (historického) pohledu, tak po roce 1989 mělo jakékoliv plánování pejorativní
nádech. Důvodem byly nejenom negativní historické zkušenosti, ale také odpor vlivných
ekonomických liberálů. Specifikem československého, resp. českého plánovacího systému navíc je, že
se historicky zformovaly dva plánovací subsystémy. Socioekonomické plánování (dříve nazývané
oblastní) a územní plánování, které má nepochybně delší a bohatší tradici. Tato dvoukolejnost nebo
dichotomie plánování přetrvává dodnes, i když se na počátku 90. let 20. století zdálo, že převezmeme
německý model prostorového plánování, který obsahuje jak územně-technické, tak socioekonomické
(rozvojové) aspekty. Tato dichotomie přináší řadu problémů, které by staly za podrobnější analýzu.
V posledních letech vzniklo několik empirických studií, které se zabývají analýzou uplatnění
strategického plánování v podmínkách českých měst a regionů (za všechny můžeme uvést např. Ježek
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
374
2011b). Na jedné straně existuje velké množství měst, která si pořizují strategické plány (podle našich
zjištění cca 54% měst, viz Ježek 2011b) a široká nabídka postupů a metodik, jak takové strategické
plány pro města a regiony vytvářet, realizovat a evaluovat. Jenom v současné době (březen 2013) pro
potřeby MMR vzniká 7 takových metodik. Mezi nimi např. „Elektronická metodická podpora tvorby
rozvojových dokumentů obcí“, realizovaná v rámci projektu ESF firmami GaREP, s r.o. a eRozvoj.cz.
Na druhé straně mnozí upozorňují, že se strategickým plánováním není v České republice
vše v pořádku a že plánovací realita neodpovídá ani teoretickým předpokladům, ani politickým
očekáváním. Někteří označují současný stav jako „plánování pro plánování“ a ptají se, proč
strategické plánování měst a regionů v České republice nefunguje a nepřináší očekávané výsledky?
Z hlediska pojetí strategického plánování, jak ukazují naše výzkumy, tradičně převažuje
racionalistický přístup, resp. lineární model tvorby rozvojových strategií. Strategie jsou chápány jako
dlouhodobé plány. Východiskem jsou podrobné analýzy. Strategický plánovací proces se chápe jako
sled jednotlivých plánovacích kroků. Po analýze, která většinou vyúsťuje ve SWOT analýzu, se
stanovují vize a strategické cíle. Z nich jsou následně odvozena opatření. Poté nastává realizační a
následně evaluační fáze. Evaluace strategický plánů měst a regionů je jednou z nejslabších stránek
plánovacího procesu. Mnohé strategické plány ani nepředpokládají, že by měly být vyhodnocovány.
Zmíněný přístup se také uplatňuje při řešení již zmíněného projektu „Elektronická metodická podpora
tvorby rozvojových dokumentů obcí“. Jeho cílem je zvýšit efektivitu plánovacího systému tím, že
řešitelé poskytnou, zejména malým obcím, softwarový nástroj s on-line přístupem, který jim usnadní
tvorbu rozvojových koncepcí. V rámci řešení tohoto projektu (na objednávku MMR) byla provedena
„Analýza současného plánování rozvoje na obecní úrovni“. Ve výstupu označeném I.a2 se
v návrhové části uvádějí následující „základní východiska pro zkvalitnění řízení rozvoje obcí“ (MMR
2012, s. 41):
 Strategické plánování rozvoje obcí je v právním řádu ČR upraveno minimální měrou, a to
pouze v dílčích oblastech. Procesní úprava strategického plánování není téměř žádná.
Nezbytným krokem je proto jednoznačné zakotvení strategického plánování obcí v právním
řádu ČR a stanovení základních (minimálních) plánovacích procesů na obecní úrovni a
dořešení (horizontálních i vertikálních) vazeb v rámci plánování veřejné správy.
 Metodická podpora plánování obcí je nedostatečná a chybí ucelený a jednotný odborný
plánovací rámec. Je zapotřebí zpracovat metodické manuály a vytvořit podpůrné metodické
prostředky k plánování obcí a sladit názory odborné veřejnosti.
 (…) Je třeba posílit vzdělávací aktivity v oblasti strategického plánování.
Autoři zmiňované studie jako klíčový problém uvádějí neukotvenost strategických dokumentů na
obecní úrovni, přičemž se odvolávají na názory představitelů zkoumaných obcí (dotázáno celkem 885
obcí) a představitelů tří pilotních krajských úřadů, že „vzhledem k tomu, že v legislativě ČR doposud
není definován způsob zpracování koncepčních dokumentů na úrovni obcí a ani jejich závaznost, nelze
tyto dokumenty příliš využívat v praxi krajských úřadů v oblasti plánování rozvoje území (zejména
kvůli nevyváženosti informací v těchto dokumentech obsažených“. Dodávají, že „případné zakotvení
strategických dokumentů na úrovni obcí v legislativě by krajské úřady přivítaly zejména z důvodu
možnosti komplexního plánování rozvoje území na základě konkrétních záměrů obcí“. K tomu na
jiném místě dodávají, že jim „není znám důvod, proč stejnou povinnost [myšleno zákonnou povinnost
pořizovat programy rozvoje pro všechny obce] zákonodárce nepřenesl i na obce“. (MMR 2012, s.
43) V důsledku toho navrhují „implementovat do novely zákona o podpoře regionálního rozvoje
povinnost všech územně samosprávných celků plánovat svůj rozvoj, včetně sankcí, a zformulovat své
cíle a cesty k nim vedoucí do podoby závazného strategického rozvojového dokumentů“. (MMR 2012,
s. 44) Dále doporučují minimální povinný obsah strategického rozvojového dokumentu (minimální
obsah by přitom měl být výstupem jimi řešeného projektu).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
375
Nové přístupy ke strategickému plánování měst a regionů – výzva pro české obce
a města
Tradiční představa strategického plánování je jednoduchá; stačí vybrat správnou strategii a výsledek je
zajištěn. Jak v teorii, tak i praxi stále převažuje představa plánování jako technokratického procesu –
plánování jako vědeckými poznatky vedené zpracování informací, pomáhající řešit společenské
problémy a dosahovat stanovených cílů. Již v 70. letech 20. století se v rámci policy analysis
(politických věd) rozvinul nový koncept „politického plánování“ (plánování jako součást veřejné
politiky, viz např. Niklas Luhmann, 1971), který se zabývá u nás značně opomíjenými
institucionálními otázkami plánovacích procesů. Institucionální zakořenění strategického plánování
(formy jeho organizace, postupy, formy zprostředkování informací a zájmů, způsob rozhodování,
participace veřejnosti atd.) totiž významným způsobem ovlivňují efektivitu plánovacích procesů.
Nejenom naše poznatky ukazují, že strategické plány dnes ztrácejí normativní charakter a roste
význam plánování jako procesu, který umožňuje komunikaci, kolektivní učení, vytváří konsensus a
mění rutinní postupy. Jak říká přední evropský teoretik A. Faludi, tak „strategický plán dnes není
ničím více, než jenom okamžitou reflexí dohody mezi aktéry“. (Faludi 1999, s. 138) V tomto pojetí se
již de facto nejedná o plánování, ale o strategický management rozvoje měst a regionů.
Tradičně se tvorba strategií chápe jako racionální plánovací proces, jehož východiskem je podrobná
analýza a hierarchické řízení. Kritikové tohoto pojetí, opírající se o nové poznatky z oblasti
strategického výzkumu (hlavně o práce H. Mintzberga) upozorňují na omezenou racionalitu velkého
množství většinou spontánně jednajících aktérů a tvrdí, že v praxi se více realizují strategie
neplánované, které se časem vynořují (emergentní strategie). Tvorbu strategií bychom proto měli
chápat jako integrovaný a nepřetržitý proces, kde strategie vznikají ze zdola nahoru, prostřednictvím
procesů kolektivního učení a adaptace. Není proto účelné vytvářet pouze vědomé strategie, ale spíše
podporovat procesy strategického učení, a tak vytvářet předpoklady pro vznik nových emergentních
strategií. Tvorbu rozvojových strategií je proto zapotřebí chápat spíše jako adaptační proces, který se
odehrává v konkrétním ekonomickém, sociálním a politickém prostředí, přičemž strategie jsou
výsledkem rozhodnutí klíčových aktérů (veřejných i soukromých) a nikoliv představ plánovačů či
akademiků. Strategií tudíž není pouze to, co města plánují v budoucnosti dělat, ale také to, co skutečně
dělají. Abychom v chování měst a jejich aktérů dokázali strategický přístup rozpoznat, musíme podle
Mintzberga provést retrospektivní analýzu klíčových rozhodnutí a na základě nich strategické chování
rekonstruovat. (Mintzberg 2003; Ježek a kol. 2007; Wiechmann 2008 aj.)
Doporučení vyplývající z „Analýzy současného plánování rozvoje na obecní úrovni“ (MMR 2012)
jsou v kontextu výše uvedených nových poznatků a přístupů tudíž značně diskutabilní. V citované
studii není ani náznak kritičnosti (pochybnosti) nebo zmínka o jiných, než prosazovaných řešeních.
V české praxi přitom převažuje značná skepse ohledně uplatnění jakýchkoliv koncepčních přístupů,
včetně strategického plánování. Mnohé obce a města si sice strategické plány pořizují (převažuje
účelový motiv možnosti čerpání dotací z EU nad vnitřní potřebou koordinovat rozvojové aktivity),
mnohé se jimi neřídí, neaktualizují je, ani je nevyhodnocují. (Ježek 2011b) Navíc zkušenosti ze
sousedního Slovenska, kde existuje zákonná povinnost obcí a měst pořizovat si „programy sociálního
a ekonomického rozvoje“ jsou takové, že pouze 10 % největších měst s nimi pracuje, 40 % je vůbec
neaktualizuje a 50 % je nemá a nepotřebuje (ústní sdělení pracovníka ministerstva dopravy a
regionálního rozvoje na konferenci v Banské Bystrici dne 18.10.2012).
Podle našeho názoru je zapotřebí reflektovat nové poznatky a přistupovat ke strategickému plánování
kriticky a chytře hledat možnosti jeho praktického uplatnění.
Předně je zapotřebí strategické plánování obcí, měst a regionů začít chápat jako v podstatě nekončící
proces. Nikoliv jako jednorázovou tvorbu dlouhodobých plánů. O účelnosti strategického plánování
v rozvoji obcí, měst a regionů nepochybujeme, ale řešením není ani povinnost všech obcí a měst si
takové dokumenty pořizovat, ani nezbytnost zpracovávat je podle jednotné metodiky! Takové úvahy
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
376
neodpovídají současným poznatkům plánovacích věd. Uplatňování takových byrokratických přístupů
(povinnost pro všechny, jednotný postup zpracování) jak ukazují např. německé poznatky z období
plánovací euforie na přelomu 60. a 70. let 20. století, vede k tomu, že se z plánovacího procesu
vytrácejí tolik potřebné inovace a kreativita.
Již dnes je problémem, že strategické plány mnohých obcí a měst jsou čistě formální a podobají se
jako vejce vejci (poradenské firmy při jejich zpracování často nereflektují odlišné rozvojové
předpoklady jednotlivých obcí a měst) anebo obsahují tolik priorit a opatření, jako by dané obce a
města disponovaly neomezenými zdroji, takže je otázkou, nakolik jsou takové strategie reálné.
Rostoucí prostorová mobilita lidí (na jednom místě bydlí, na jiném pracují, nakupují anebo tráví volný
čas) vede k tomu, že dostupnost a požadovaná kvalita mnohých veřejných služeb, zvláště ve
venkovských územích, je na obecní úrovni neřešitelná. Také nedostatečné finanční zdroje a stále
klesající příjmy obecních rozpočtů malých obcí a měst (nejenom v důsledku současné ekonomické a
sociální krize) vedou k tomu, že obce a města jsou de facto okolnostmi donucena vzájemně
spolupracovat. Jedná se o významný fenomén, neboť v České republice existuje značný počet velmi
malých obcí bez odpovídajících rozvojových zdrojů a perspektiv.
V této souvislosti je zapotřebí posílit především nadmístní (mikroregionální) spolupráci obcí a měst
v oblasti strategického plánování. Je nutné se také zabývat institucionálními, resp. organizačními
otázkami takového strategického plánování a hledat odpovědi na otázky: kdo má být nositelem
plánovacích kompetencí? Jak vytvářet taková plánovací sdružení? Na jakém organizačním principu?
Na principu dobrovolnosti sdružování (zdola nahoru) nebo využijeme obvody obcí s přenesenou
působností? Jak se budou jednotlivé obce a města demokraticky podílet na tvorbě, schvalování,
realizaci a evaluaci společných strategií? Budou si taková plánovací sdružení budovat vlastní znalostní
báze a vytvářet pozice profesionálních plánovačů nebo budou nadále využívat komerčních služeb
poradenských organizací? Odpovědi na uvedené otázky je přitom zapotřebí hledat prostřednictvím
otevřené diskuse nad alternativními modelovými řešeními.
Závěr
Tradiční představa o strategickém plánování, jak jsme již uvedli, je velmi jednoduchá. Stačí provést
analýzu, vybrat správnou strategii a úspěch je zajištěn. Ve skutečnosti jsme v celé Evropě svědky
dlouhodobé krize plánování rozvoje měst a regionů, které díky slábnoucí institucionální pozici má
stále menší vliv na realizovaná rozvojová opatření. „Řídící potenciál“ strategického plánování se i
v zemích s vyspělejší plánovací kulturou, než je ta česká (např. v Německu nebo Francii), ukazuje
jako značně omezený. Uplatňování tradičních byrokratických přístupů není cestou ke zefektivnění
plánovacího systému. Je nutné reflektovat nejnovější poznatky z oblasti strategického výzkumu a
primárně se zabývat jeho organizační a koordinační funkcí. (srovnej např. Albrechts 2004; Archibugi
2008 aj.)
Strategické plánování měst bychom měli chápat jako „sociální proces, na němž participuje velké
množství lidí v různých institucionálních vztazích a pozicích, kteří navrhují společný postup, obsah a
strategii, jak řídit prostorové změny“. (Healey 2007) Úkolem plánovacího procesu přitom není pouze
navrhnout konkrétní strategii a projekty, které ji budou naplňovat, ale také organizační strukturu, jak
bude o strategiích a projektech rozhodováno, jak budou prosazovány (realizovány) a evaluovány.
V souvislosti s hledáním nových přístupů ke strategickému plánování měst a obcí bychom zároveň
hledat odpovědi na následující otázky:
 Jakou roli hraje strategické plánování v rozvoji měst, resp. v rámci strategických
rozhodovacích procesů ve městech?
 Kdo vlastně ve městech plánuje? Jaká je role plánovačů, politiků, ekonomických subjektů,
neziskových organizací a občanské veřejnosti?
 Jaké jsou nejvhodnější formy organizace plánovacích procesů ve městech? Jak do nich zapojit
aktéry z podnikatelského a občanského sektoru? Jak v podmínkách pluralitní společnosti
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
377
vůbec koordinovat a integrovat rozdílné zájmy a potřeby veřejných a soukromých aktérů?
Musí být vždy nositelem plánovacích kompetencí organizace veřejné správy?
 Jaké mají česká města praktické zkušenosti se strategickým plánováním? Jak ho chápou? Jaká
mají očekávání? Jaké problémy či dilemata v souvislosti se strategickým plánování řeší? Jaké
existují vazby mezi tvorbou rozvojových strategií, jejich realizací a evaluací?
 Jakou roli při tvorbě strategií pro města sehrávají procesy kolektivního učení?
 Jaká je efektivita strategického plánování rozvoje měst a jak ji hodnotit? Jaké jsou faktory
úspěšnosti?
 Proč nestačí pouze vytvářet strategické plány pro města? Za jakých podmínek je smysluplné
plánovat a jaké formy plánování jsou v podmínkách měst nejefektivnější? Jaké jsou případné
alternativní (neplánovité) přístupy k rozvoji měst.
Literatura
[1] ALBRECHTS, L. Strategic (spatial) planning reexamined. Environment and Planning B:
Planning and Design, 2004, Vol. 31, s. 743-758.
[2] ARCHIBUGI, F. Planning Theory. From the Political Debate to the Methodological
Reconstruction. Milano, 2008.
[3] FALUDI, A. The Performance of Spatial Planning. Planning Practice and Research, 2000, Vol.
15 (4), s. 299-318.
[4] HEALEY, P. Urban Complexity and Spatial Strategies. Towards a realational planning for our
times. London, 2007.
[5] JEŽEK, J. (2011a). Plánování rozvoje měst a regionů. Vývoj teoretických přístupů. In Višegrád,
2011, 2 (1), s. 61-72.
[6] JEŽEK, J. (2011b). Problémy strategického plánování rozvoje měst v České republice. Kritická
analýza. In XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, 2011, s. 161-168.
[7] JEŽEK, J. a kol. Budování konkurenceschopnosti obcí, měst a regionů. Plzeň, 2007.
[8] LUHMANN, N. Politische Planung – Aufsätze zur Soziologie von Politik und Verwaltung.
Wiesbaden, 1971.
[9] MINTZBERG, H. et al. Strategy Process. Concepts, Contexts, Cases. Upper Sadle River (NJ),
2003.
[10] MMR. Účelová právní analýza samosprávných kompetencí obcí v oblasti plánování a realizace
rozvojových aktivit obcí. Pro Ministerstvo pro místní rozvoj zpracovaly firmy GaREP, spol. s .r.o.
a e-Rozvoj.cz, 2012. Dostupné z: <http://www.mmr.cz/getmedia/def4e459-425d-44d8-bde1-
062e3ba1c737/1-a2-UCELOVA-PRAVNI-ANALYZA_ariel>.
[11] NEWMANN, P. Strategic Spatial Planning: Collective Action and Moments of Opportunity.
European Planning Studies, 2008, 16 (10), s. 1371-1383.
[12] SELLE, K. Stadtentwicklung aus Governance Perspektive. PNDonline II/2008, s. 1-15.
[13] WIECHMANN, T. Planung und Adaptation. Strategieentwicklung in Regionen, Organisationen
und Netzwerken. Dortmund, 2008.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu č. WD-19-07-1 Ministerstva pro místní rozvoj ČR
„Konkurenceschopnost malých měst v ČR“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
378
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-47
HODNOCENÍ METODIKY TVORBY VEŘEJNÝCH
STRATEGIÍ
EVALUATION OF METHODOLOGY OF PUBLIC STRATEGIES
CREATION
DOC. ING. LUDMILA DÖMEOVÁ, CSC. 1
ING. ANDREA JINDROVÁ, PH.D. 2
1
Department of Systems Engineering
2
Katedra statistiky
Provozně ekonomická fakulta
Česká zemědělská univerzita v Praze
1
Katedra systémového inženýrství
2
Department of Statistics
Faculty of Economics and Management
Czech University of Life SciencesPrague
 Kamýcká 129, 165 21 Praha, Czech Republic
E-mail: domeova@pef.czu.cz, jindrova@pef.czu.cz
Anotace
Pro podporu vytváření strategických dokumentů na všech úrovních státní správy a samosprávy
připravilo Ministerstvo financí ČR dokument „Metodika přípravy veřejných strategií“ (dále
Metodika). Tento dokument obsahuje 6 kapitol a proces tvorby veřejné strategie rozděluje do sedmi
navazujících fází. Příspěvek se zabývá názory představitelů malých obcí, mikroregionů a místních
akčních skupin (dále MAS) na důležitost, srozumitelnost a praktickou použitelnost jednotlivých částí
předloženého dokumentu. Informace jsou založené na výsledcích vlastního dotazníkového šetření.
Hodnocení Metodiky probíhalo ve formě anonymního dotazníku a rovněž i ve formě řízené diskuse.
Respondenty bylo 125 představitelů obcí a vedoucích pracovníků MAS. Výběr respondentů byl
proveden tak, aby bylo vyvážené zastoupení podle počtu obcí v krajích. Zpracovávaný dotazník
obsahoval 23 otázek ve 4 sekcích. Velmi malé procento (4 %) respondentů považovalo Metodiku za
celkově vyhovující. Nejčastější hodnocení „je potřeba provést velké změny“ se vyskytlo v 50,4 %
odpovědí. Poměrně velký počet dotazovaných (22,4 %) považuje dokument za nevyhovující. Pokud
sečteme požadavek na velké změny a názor, že Metodika je nevyhovující, požaduje podstatné
přepracování Metodiky celkem téměř 73 % respondentů.
Klíčová slova
metodika, strategické dokumenty, veřejná správa, místní správa a samospráva
Annotation
The Ministry of Finance of the Czech Republic has prepared a document „Methodology of public
strategies creation“(Methodology) which should support the creation of all strategic documents on all
levels of public administrations and local self-governance. The Methodology consists of 6 chapters;
the process of the public strategy creation divides into 7 phases. The contribution deals with the point
of view of the representatives of local communities and their associations (micro regions and Local
active groups. The representatives evaluated the parts of the Methodology from the point of view of
the importance, comprehensibility, and practical applicability. The analysis is based on the results of
original survey. The evaluation of the Methodology was made through the questionnaires and
controlled dialogues. There were 125 respondents chosen adequately the number of communities in
all regions of the Czech Republic. The question form consisted from 23 questions in 4 sections. Only a
low percentage (4 %) of the responders was satisfied with the Methodology. The most frequent
evaluation was “big changes are necessary” (50.4 %); great number of the responders evaluated the
document as “unsatisfactory” (22.4 %). The call for a substantial revision is strong e.g. the sum of the
negative evaluation gives nearly 73 %.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
379
Key words
methodology, strategic documents, public administration, local government and self-government
JEL classification: R58
Úvod
Zvýšení efektivnosti a konkurence schopnosti regionů je zatím nenaplněný cíl EU. Přetrvávají rozdíly
mezi státy a zejména mezi kraji a to i v České republice (Svatošová, Boháčková, 2012; Ulltveit-Moe,
2007). Regionální politika má za úkol podporovat rozvoj ekonomicky podprůměrných regionů
(Wiberg, 2011). Vedle ekonomických a sociálních a environmentálních faktorů, které ovlivňují
konkurenceschopnost území, je jedním ze základních konkurenčních výhod rovněž kvalita veřejné
správy. Strategické řízení rozvoje území proto vyžaduje koordinaci strategií a koncepcí navrhovaných
a realizovaných jednotlivými úrovněmi veřejné správy (Jetmar, Kadeřábková, 2010).
Cílem strategického řízení je predikce budoucí situace a efektivní přechod na nové podmínky
(Dortmans, 2005). Strategické řízení je v České republice intenzivně zaváděno od druhé poloviny
devadesátých let minulého století. Od této doby byly pro potřeby rozvoje obcí a regionů zpracovány
stovky strategických plánů, jejichž výsledná kvalita je silně variabilní.(Novák, 2012)
Pro proces přípravy strategických dokumentů na různých úrovních státní správy neexistuje v České
republice jednotný metodický postup. Pro zlepšení tohoto stavu zadalo MF ČR veřejnou zakázku na
vypracování „Metodiky přípravy veřejných strategií“ (dále jen Metodika).
Před uvedením do praxe, ev. začlenění do návrhu zákona, zadalo MF ČR provedení ověření
využitelnosti Metodiky na různých úrovních státní správy. Autorky příspěvku se podílely na evaluaci
funkčnosti Metodiky pro potřeby malých obcí a jejich sdružení na základě její komplexní analýzy.
Metodika (Ministerstvo financí, 2012) obsahuje 6 kapitol (tab. 3).
V tištěné podobě má celkem 108 stran. Na portálu veřejných strategií (www.verejne-strategie.cz) jsou
k dispozici nástroje a šablony použitelné při tvorbě strategií.
Metodika navrhuje proces tvorby veřejné strategie uskutečnit v 7 fázích (tab. 4). Protože není jisté,
zda představitelé obcí budou schopni a ochotni s tímto dokumentem pracovat, bylo provedeno
dotazníkové šetření mezi zástupci obcí a představiteli místních akčních skupin (MAS). Příspěvek
obsahuje názory respondentů na Metodiku jako celek a na její jednotlivé části.
Metodika a cíl
Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 125 respondentů. Cílovou skupinu tvořili především
zástupci malých obcí a MAS. Výběr respondentů byl proveden tak, aby byly získány názory cílové
skupiny napříč celým územím České republiky a vycházel ze socioekonomické analýzy krajů ČR,
obecně řečeno z identifikace a popisu regionů (tab. 1).
Dotazník obsahoval 23 strukturovaných otázek. Z hlediska sledovaného cíle byl rozdělen do čtyř částí.
První část (A) se skládala z 8 otázek a byla zaměřena na získání základních údajů o respondentovi,
druhou část (B) tvořilo 7 otázek, které se zabývaly srozumitelností a uživatelskou vstřícností celé
Metodiky, třetí část (C) měla jen dvě výrazně strukturované otázky, zaměřené na strukturu, logiku a
návaznost všech kapitol a fází, které jsou v Metodice uvedeny. Poslední čtvrtá část (E) dotazníku byla
tvořena 6 otázkami a byla zaměřena na identifikaci anonymního hodnotitele. Pro tento příspěvek jsou
nejdůležitější odpovědi v části B a C.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
380
Tab. 1: Počty obcí a hodnotitelů zahrnutých do statistického šetření
NUTS 2 NUTS 3 Počet hodnotitelů Počet obcí
Praha Hl. m. Praha -- 1
Střední Čechy Středočeský kraj (STČ) 23 1 145
Jihozápad
Jihočeský kraj (JHČ) 13 623
Plzeňský kraj (PLK) 10 501
Severozápad
Karlovarský kraj (KVK) 3 132
Ústecký kraj (ULK) 7 354
Severovýchod
Liberecký kraj (LBK) 4 215
Královéhradecký kraj (HKK) 9 448
Pardubický kraj (PAK) 9 451
Jihovýchod
Kraj Vysočina (VYS) 14 704
Jihomoravský kraj (JHM) 13 673
Střední Morava
Olomoucký kraj (OLK) 8 399
Zlínský kraj (ZLK) 6 305
Moravskoslezsko Moravskoslezský kraj (MSK) 6 299
Celkem 125 6 250
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Statistické vyhodnocování dat bylo provedeno na základě: jednorozměrné analýzy, která vycházela
z rozdělení četností a výpočtu popisných charakteristik. Více k analýze kvalitativních znaků
v publikaci Řezanková (2007).
Statistické výpočty byly provedeny v prostředí statistického software SPSS, verze 19.
Splnění cíle Metodiky, popsané v jejím úvodu i formulované zadavatelem hodnocení bylo
prokazováno testováním tří pracovních hypotéz:
PH1: Metodiku lze využít pro splnění cílů formulovaných Zadavatelem bez dalších úprav.
PH2: Metodiku lze využít pro splnění cílů formulovaných Zadavatelem s menšími úpravami.
PH3: Metodiku lze využít pro splnění cílů formulovaných Zadavatelem pouze se zásadními
úpravami.
Výsledky a diskuse
Všichni respondenti přistupovali k vyplňování dotazníků odpovědně a se zájmem. Podle sociodemografických
charakteristik měli vzdělání střední a vysokoškolské, praxi na pozici vedení obce
nebo MAS (většinou 1–2 volební období), průměrný věk 42 let. Skupina respondentů se dá považovat
za dostatečně kvalifikovanou. Zastoupení krajů odpovídá počtu obcí v krajích (tab. 1).
Hodnocení Metodiky celkově
Celkové hodnocení Metodiky nebylo pozitivní. Velmi malé procento (4 %) respondentů považuje
Metodiku za celkově vyhovující. Nejčastější hodnocení bylo „je potřeba provést velké změny“
(50,4 %). Poměrně velký počet dotazovaných (22,4 %) považuje dokument za nevyhovující (tab. 2).
Pokud sečteme požadavek na velké změny a názor, že je Metodika „nevyhovující“, požaduje
podstatné přepracování Metodiky celkem téměř 73 % respondentů. Zbytek by se spokojil s malými ev.
žádnými změnami.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
381
Tab. 2: Pro potřeby obcí je Metodika jako metodický materiál
Absolutní četnost Relativní četnost %
Vyhovující 5 4,0
Je potřeba provést malé změny 29 23,2
Je potřeba provést velké změny 63 50,4
Nevyhovující 28 22,4
Celkem 125 100,0
Zdroj: vlastní výpočty na základě dotazníkového šetření
Hodnocení kapitol Metodiky
Jako zásadní byla hodnocena nejčastěji kapitola 3 „Proces tvorby strategického dokumentu“ (60,8 %
respondentů), druhá v pořadí byla kapitola 4 „Aplikace procesu tvorby strategického dokumentu“
(42,4 % respondentů). Kapitola 1 a 5 považovalo za zásadní shodně 15,2 % respondentů (tab. 3).
Kapitola 3 zahrnuje 7 fází tvorby strategického dokumentu. Hodnocení těchto fází viz dále.
Tab. 3: Zhodnoťte, které kapitoly Metodiky mají pro tvorbu strategie na úrovni obce zásadní
význam (% respondentů, kteří vyjádřili tento názor )
Kapitola 1
Úvod
Kapitola 2
Principy
tvorby
veřejných
strategií
Kapitola 3
Proces tvorba
strategického
dokumentu
Kapitola 4
Aplikace
procesu tvorby
strategického
dokumentu
Kapitola 5
Slovník pojmů
Kapitola 6
Nástroje a
šablony
15,2 30,4 60,8 42,4 15,2 28,8
Zdroj: vlastní výpočty na základě dotazníkového šetření
Hodnocení fází Metodiky
Obsah procesů byl hodnocen přiřazením váhy důležitosti a kvality metodického zpracování každé ze
sedmi fází procesu tvorby strategie. Hodnocení bylo provedeno stejným způsobem jako školní
známkování: 1 – nejdůležitější, resp. nejkvalitněji zpracované; 5 – nejméně důležité, resp. nejhůř
zpracované.
V průměru lepší známku dostalo hodnocení důležitosti. Zpracování je hodnoceno o 0,4 stupně hůř. Za
nejméně důležitou je považována fáze nastavení projektu. Na toto hodnocení mohla mít vliv i kvalita
zpracování, která je s minimálním rozdílem druhá nejhorší. Za nejdůležitější považovali respondenti
fázi implementace, financování a vyhodnocování strategie (tab. 4).
Tab. 4: Hodnocení fází kapitol Metodiky
Důležitost Zpracování
Průměrná
známka
Fáze identifikace potřeby tvorby strategie 2,09 2,38 2,06
Fáze nastavení projektu 2,46 2,53 2,49
Analytická a prognostická fáze 1,81 2,54 2,17
Fáze stanovení strategického směřování,
priorit a variant
1,84 2,36
2,10
Fáze rozpracování strategie 1,67 2,36 2,02
Fáze nastavení implementace, financování a
vyhodnocování strategie
1,63 2,41 2,02
Fáze schvalování strategie 1,98 2,29 2,14
Průměrné hodnocení 1,93 2,36 2,14
Zdroj: vlastní výpočty na základě dotazníkového šetření
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
382
Diskuse
Jetmar a Kadeřábková, 2010 zkoumali zpracování reálných strategických dokumentů v ČR. Podle
jejich zjištění se projevovalo:
1) odlišné chápání jejich role ze strany pořizovatelů a zpracovatelů;
2) rozdílná metodika konstrukce strategického dokumentu; 3) odlišný přístup ke koncepčnímu zacílení
a formulování návrhových částí dokumentů. Jako řešení navrhují uspořádání metod a technik
strategického plánování uplatňovaných na jednotlivých úrovních veřejné správy, tak aby územní
samospráva mohla implementovat jednotlivé dokumentu z hlediska jejich záměrů avšak dle místních
podmínek. Tento návrh lze chápat jako předstupeň k požadavku vytvoření jediné společné metodiky.
Z předkládaného hodnocení Metodiky vyplývá, že je potřebná a dobře zpracovaná. Problémem je její
implementace na nejnižší úrovni státní správy. Zároveň je zřejmě důležité propojení koncepční
činnosti na všech úrovních, sjednocení pojmů, atd.
Většina metodik i zpracovaných strategických plánů obsahuje dvě základní části: profil obce nebo
regionu a SWOT analýzu, ale je vhodné použít i další nástroje (Novák, 2010). Informace o současném
stavu vedou spíš k reakci na současnou, popř. minulou situaci, zatímco strategické plány by měly řešit
situaci v budoucnosti (Fidler, 2011). Dortmans (2005) navrhuje spojení informací o minulosti a
budoucnosti pomocí tzv. strategických plánovacích map. Posuzovaná Metodika obsahuje pohledy do
minulosti i do budoucnosti v Analytické a prognostické fázi.
O kvalitě navrhované Metodiky budou vypovídat strategické dokumenty, které budou na jejím základě
vytvořené. Není to ovšem přímý ukazatel, protože kvalita výsledného produktu závisí i na jiných
faktorech, např. na vzdělání, zkušenostech a schopnostech tvůrců, přijetí elementárních manažerských
zásad (Novák, 2012), orientaci rozhodovatele na dlouhodobé plánování a dostatku zdrojů (Harris,
2006), množství a kvalitě disponibilních informacích, místních podmínkách, atd.
Závěry
Hodnocení Metodiky jako nástroje pro tvorbu strategií na úrovni malých obcí a MAS bylo provedeno
na vybranou skupinou hodnotitelů – starostů obcí a vedoucích pracovníků MAS. Hodnocení Metodiky
probíhalo ve formě anonymního dotazníku a rovněž i ve formě řízené diskuse.
Na otázku zda Metodika vyhovuje pracovní hypotéze PH1 odpovědělo pouze 4% respondentů kladně
(tab. 2). Hodnotitelé hodnotí Metodiku jako obsáhlou, složitou, pro malou a střední obec
nevyhovující.
Využití Metodiky s provedením malých změn ve smyslu tvrzení pracovní hypotézy PH2, tj. s menšími
změnami obsahu kapitol nebo grafických prvků, které nenaruší komplexnost 7 fází Metodiky
formulované v šesti kapitolách Metodiky doporučuje 23,2 % dotázaných. Na základě tohoto
hodnocení lze zamítnout pracovní hypotézu PH2.
Provedení zásadních změn ve smyslu pracovní hypotézy PH3, kdy dojde ke změnám v obsahu
6 kapitol a 7 fázích Metodiky doporučuje 50,4 % hodnotitelů. K tomuto číslu lze připočítat 22,4 %
hodnocení „nevyhovující“. Na základě tohoto hodnocení lze přijmout pracovní hypotézu PH3, tj.
potvrdit, že Metodika v předloženém obsahu a formě není vhodná pro určenou cílovou skupinu.
Zamítavý výsledek hodnocení ovšem neznamená, že je Metodika špatně zpracovaná. Znamená to, že
není vhodná pro danou cílovou skupinu uživatelů. Posouzení vhodnosti pro jinou skupinu by
vyžadovalo nové šetření, zejména jinou skupinu respondentů.
Za zásadní je považována kapitola 3 „Proces nastavení tvorby veřejných strategií“, která obsahuje 7
fází tohoto procesu. Za nejdůležitější fázi respondenti považovali fázi implementace, financování a
vyhodnocování strategie, její zpracování pak spíše za průměrné.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
383
Literatura
[1] DORTMANS, P.J. Forecasting, backcasting, migration landscapes and strategic planning maps.
Futures, 2005, Volume 37, Issue 4, pp. 273-285.
[2] FIDLER, D. Foresights defined as a komponent of Startegic Management, Futures, 2011,
Volume 43, Issue 5, pp. 540-544.
[3] HARRIS L.C., Ogbonna E. Innitiating Strategic Planning. Journal of Business Research, 2006,
Volume 41, Issue 1, pp. 100-111. DOI: 10.1016/j.jbusres.2005.02.003.
[4] JETMAR, M., KADEŘÁBKOVÁ, J. Strategické řízení ve veřejné správě jako faktor ovlivňující
konkurenceschopnost. In XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN978-80-210-5210-9.
[5] Ministerstvo financí. Metodika přípravy veřejných strategií. [online]. [cit. 2013-3-15]. Dostupný
z <http://www.verejne-strategie.cz/uploads/news/metodika-pripravy-verejnych-strategii_listopad-
2012.pdf>.
[6] NOVÁK, D.W. Strategické plány rozvoje obcí a regionů a hodnocení jejich kvality. In XIII.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
2010. ISBN978-80-210-5210-9.
[7] ŘEZANKOVÁ, H. Analýza dat z dotazníkového šetření. Praha: Profesional Publishing. 2007.
ISBN 978-80-86946-49-8.
[8] SVATOŠOVÁ, L., BOHÁČKOVÁ, I. Metodologické přístupy k hodnocení regionálních disparit.
In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5875-0.
[9] ULLTVEIT-MOE, K. H.: Regional policy design: An analysis of relocation, efficiency and
equity. European Economic Review, 2007, Volume 51, Issue 6, pp. 1443–1467.
[10] WIBERG, M.: Political participation, regional policy and the location of industry. Regional
Science and Urban Economics, 2011, Volume 41, Issue 5, pp. 465–475.
Příspěvek byl zpracován v rámci interního grantu České zemědělské univerzity číslo 20131022.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
384
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-48
ZVYŠOVANIE KONKURENCIESCHOPNOSTI REGIÓNU NA
ZÁKLADE UPLATŇOVANIA INOVATÍVNYCH PRÍSTUPOV
K MARKETINGU – BRANDING NIAGARA REGION
THE REGIONAL COMPETITIVENESS INCREASE BY THE
IMPLEMANTATION OF THE INNOVATIVE MARKETING
APPROACHES – BRANDING OF NIAGARA REGION
ING. MARICA MAZUREKOVÁ
Inštitút ekonomických vied
Centrum vedy a výskumu
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Institute of Economic Sciences
Centre for Science and Research
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Cesta na amfiteáter 1, 974 01 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: marica.mazurekova@umb.sk
Anotácia
Marketing území je jedným z nástrojov tvorby a udržania konkurenčnej výhody územia na základe
využitia potenciálu územia (komparatívnej výhody). Jeho cieľom je rozvoj územia, využitie potenciálu
trhu s cieľom skvalitnenia života miestneho obyvateľstva, vytvorenie kvalitného a trvalo udržateľného
životného prostredia územia, ekonomický rast a sociálny rozvoj. Na rozvoj území v minulosti
existovalo a v súčasnosti existuje viacero názorov a tieto sa prejavili následne i v uplatňovaní
marketing území. Niektoré prístupy sú zamerané na tzv. neoklasický prístup k tvorbe marketingových
stratégií s využitím tradičného prístupu k marketingu (založeným na využití marketingového mixu
územia), ale vznikajú i nové pohľady na marketing území, ktoré sa zameriavajú na spotrebiteľa a jeho
preferencie, lojálnosť a prinášajú efekty pre územie z hľadiska dlhodobého účinku. V minulosti
existovali aj názory, ktoré považovali marketing území za neefektívny, v súčasnosti sú ale tieto názory
prekonané. Tieto názory sa prejavujú najmä v období krízy, ktorá môže byť ekonomickou krízou alebo
iným druhom krízy (spôsobená pričinením človeka alebo náhodne). Naším cieľom je vyvrátiť tento
názor a poukázať na nevyhnutnosť marketingu územia najmä v období ekonomickej stagnácie, ale aj
v období konjunktúry s cieľom zlepšenia konkurencieschopnosti územia. Prípadová štúdia z Kanady,
ktorá má skúsenosti s inovatívnym prístupom k marketingu (Niagara Region) môže byť dobrým
štartom a príkladom pre iné krajiny, napr. Slovensko alebo Česká republika.
Kľúčové slová
konkurencieschopnosť území, konkurenčná výhoda, komparatívna výhoda, inovatívny marketing
územia, branding, place marketing
Annotation
Marketing of territories is one of major tools of the creation and sustainability of territorial
competitiveness based on the implementation of territorial comparative advantage. Its goal is
development of territory, the utilization of territorial market potential in order to improve the quality
of life of local people, creation of sustainable living environment at the high qualitative level with the
economic and social growth potential. The territorial development has been in the past influenced by
several ideological streams and they have influenced the view on marketing of territories. Some
approaches were based on the so called „neoclassical“approach to the marketing strategies
formation, which were based on the traditional marketing (by using of marketing mix of territory).
However, there also exist new approaches to marketing of territories, which are focused on a supplier
and his/her preferences, loyalty, and these approaches influence positively a territory in the long-term
perspective. In the past, there existed opinions that marketing of territories is non-effective, but
these ideas are overcome. This opinion is valid especially in the time of crisis, which could be
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
385
economic crisis or other type of crisis (man made or inflicted). Our goal is to disconfirm this opinion
and to point out at the necessity of territorial marketing especially during the period of economic
stagnation or specific crisis in order to improve territorial competitiveness. The case study from
Canada, which is experienced in the innovative approach to marketing (Niagara Region), might be a
good starting point for other countries as for example Slovakia.
Key words
competitiveness of territories, competitive advantage, comparative advantage , territorial innovative
marketing, branding, place marketing
JEL classification: M31
Úvod
Konkurencieschopnosť sa v súčasnosti prejavuje nielen medzi ekonomickými subjektmi, ale aj medzi
krajinami, regiónmi a mestami. Najmä v súčasnosti, keď je celosvetová ekonomika poznamenaná
hlbokou ekonomickou krízou, ktorá sa prejavuje na všetkých kontinentoch v rôznej intenzite, je otázka
konkurencieschopnosti a nových pohľadov na ekonomiku, jej rozvoj veľmi aktuálna. Inovatívnosť,
kreativita, snaha zvýšiť konkurencieschopnosť, to sú momentálne jedny z najviac používaných tém
v ekonomike a je zaujímavé, že mnohé krajiny, ktoré boli schopné tieto nové cesty k ekonomickej
konsolidácii a skvalitneniu života svojich obyvateľov absolvovať, resp. s nimi začali, napr.
škandinávske krajiny v Európe, dosahujú výrazný úspech. Cieľom práce je objasniť a zdôvodniť nové
a kreatívne prístupy k marketingu území a vysvetliť princípy konkurencieschopnosti a nutnosť
inovatívneho prístupu k marketingu, predovšetkým vysvetliť niektoré možnosti využívania place
marketingu, place brandingu v územiach nielen na základe existujúcej teórie, ale najmä praktických
skúseností z Kanady – Niagara Region a tvorby Brand Niagara.
Metódou zvolenou v prístupe k tejto štúdii je prípadová štúdia, ktorá bola študovaná a získaná na
základe výskumu v Kanade a cielených rozhovorov (primárny výskum) s predstaviteľmi Niagara
Region, stretnutí marketingových odborníkov počas príprav Brand Niagara, rozhovorov s odborníkmi
z praxe i akademikmi (University Waterloo a Brock University) a predstaviteľmi CTC (Kanadskej
turistickej komisie). Sekundárny výskum bol realizovaný počas študijného pobytu v Kanade
v priebehu pôsobenia na University of Waterloo. Sekundárny výskum bol zameraný na preštudovanie
správ a marketingových štúdií o Niagara Region ako i materiálov a štúdií, ktoré boli dostupné nielen
na internete, ale aj v knižnici menovaných univerzít.
1.Teoretické vymedzenie konkurencieschopnosti
Princíp konkurencieschopnosti v ekonomike a manažmente sú založené na ekonomických teóriách
Adama Smitha, Davida Ricarda, Schumpetera, Portera, Hunta, ktorí významne prispeli k teórii
konkurencieschopnosti. Hunt (2000) ako autorka tzv. „Resouce-Advantage Theory (RA), teórie
konkurenčnej výhody založenej na zdrojoch, prispela k rozvinutiu ďalších názorov na teóriu
konkurencieschopnosti a novú teóriu konkurencieschopnosti v marketingu, manažmente, podnikaní
a ekonomike. Resource-advantage theory (RA) je založená na teórii konkurencieschopnosti a inovácií,
ktorú rozpracoval Schumpeter a ktorá bola neskôr zahrnutá aj do marketingovej teórie ako tzv.
Heterogénna teória dopytu. Zdôrazňovala význam segmentácie dopytu podporujúcej rast
konkurenčnej a komparatívnej výhody. Teória konkurencieschopnosti založenej na zdrojoch, na
rozdiel od neoklasickej teórie maximalizácie úžitku (Pareto, Walras), rozvinula myšlienku, že napriek
snahe dosiahnutia maximalizácie zisku, firmy musia čeliť problému nedostatočnej znalosti trhu a jeho
faktorov ako sú napr. konkurenti, trhové segmenty, dodávatelia a technológie. Tieto faktory nie sú len
dôležitými zdrojmi komparatívnej výhody, ale sú aj zdrojmi vedomostí, organizačnej kultúry,
procesov a organizačných štruktúr.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
386
Konkurencieschopnosť možno definovať „ako schopnosť podnikov, odvetví, regiónov, národov
a nadnárodných regiónov generovať vysokú úroveň príjmov a zamestnanosti (Skokan, 2004, s. 61).
Viacerí autori ako Kadeřábková (2003), Cellini a Soci (2002) pokladajú konkurencieschopnosť za
najdôležitejší faktor úspešnosti. OECD (1997) chápe konkurencieschopnosť ako „schopnosť regiónu
produkovať výrobky a služby, ktoré sa predávajú na medzinárodných trhoch a tvoriť vysoké
a udržateľné príjmy za vysokej zamestnanosti. V definícii Skokana (2004, s. 61) sa prejavuje nielen
ekonomický aspekt ziskovosti, ale aj udržateľnosť a tvorba pracovných miest, zlepšovanie životnej
úrovne obyvateľstva, koncepty, ktoré majú i mikroekonomický charakter i makroekonimcký
charakter. Princípy konkurencieschopnosti, komparatívnej a konkurenčnej výhody diskutovali aj
Mankiw (2009), Varian (2010), Samuelson a Nordhaus (1995), Henderson et al. (1991), Holman
(2002), Frank (1995), Nezval (2004), atď. Význam trhu a konkurencieschopnosti napr. zdôraznil
Fuchs (2001, s. 18), ktorý konštatoval, že „trh sa stáva centrom celého hospodárskeho systému,
sprostredkuje styky jednotlivých subjektov, je nástrojom koordinácie hospodárstva.“
Konkurencieschopnosť možno všeobecne spájať s ekonomickým rastom v interaktívnom procese
spoločenských, politických a inštitucionálnych zmien. Multidisciplinárny prístup k štúdiu konkurencie
sa prejavil aj v myšlienkových prúdoch a epistemologickom prístupe k štúdiu konkurencie, kde sa
prejavili najmä tieto tri prúdy:
 štúdium konkurenčnej výhody/cenová konkurencia
 štúdium konkurenčnej výhody z manažérskej perspektívy
 štúdium konkurenčnej výhody zo sociálneho a kultúrneho hľadiska
Konkurencieschopnosť je nutné ponímať z dvoch uhlov pohľadu – v prvom rade, čo
konkurencieschopnosť je, ale ktoré faktory majú vplyv na konkurencieschopnosť.
Konkurencieschopnosť sa prejavuje medzi jednotlivými firmami, krajinami, finálnymi výrobkami,
službami a pod. Za základ stratégie konkurencieschopnosti považoval Porter (1980) 5 síl, ktoré
charakterizoval ako konkurenčné prostredie, dopyt, ponuku, vstupy, rivalitu medzi existujúcimi
firmami a nebezpečenstvo substitúcie (Schéma 1).
Schéma 1: Sily konkurencieschopnosti podľa Portera (1980).
Zdroj: Porter, M. 1980. Competitive Strategy.
Z územného hľadiska, na základe charakteristík konkurencieschopnosti, ktoré definoval Porter (1996,
s. 166) je ekonomická konkurencieschopnosť územia založená na týchto podmienkach alebo silách:
 faktorové podmienky (pozícia krajiny alebo územia z hľadiska faktorov produkcie – práca, pôda
a kapitál), kde zahrnul z hľadiska kapitálu i ľudský kapitál, t.j. vzdelaná pracovná sila a tiež
infraštruktúru,
 podmienky dopytu (domáci dopyt po výrobkoch a službách v území),
 podporné činnosti,
 stratégia, štruktúra a rivalita (systém riadenia, manažment, ktorý sa využíva na domácom
i zahraničnom trhu).
Porter definoval konkurencieschopnosť v podmienkach výroby, ale princípy konkurencieschopnosti,
ktoré definoval sú uplatniteľné aj na územnom princípe pri definovaní konkurencieschopnosti území
a môže ísť o rôzne typy území, ktoré si v súčasnosti konkurujú, napr. kontinenty, krajiny, regióny
alebo mestá. Vzhľadom na územie, ktoré je súhrnom pôsobenia viacerých firiem, je marketingové
hľadisko komplexným produktom vytvárajúcim dopyt na základe ponuky (prírodné faktory, umelo
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
387
vytvorené, endogénne, exogénne). V rámci produktu územie sa realizujú procesy a pôsobia sily ako
v prípade firiem. V územiach dochádza k rivalite medzi jednotlivými firmami, ale táto rivalita existuje
i navonok, medzi územiami, kde sa prejavuje nebezpečie existencie substitútov. Sila dopytu závisí od
viacerých faktorov, napr. od ceny, alokácie územia, hlavne motivácie subjektov dopytu, ale
i marketingovej stratégie územia.
Prvá sila konkurencieschopnosti – nebezpečie vstupov predstavuje obmedzenia a bariéry, ktoré
zamedzujú konkurencieschopnosť – napr. distribučná sieť, infraštruktúra, politika vlády alebo
samosprávy, bariéry uplatňovania efektívnej marketingovej politiky, produktová diferenciácia,
kapitálové náklady a pod.
Tieto faktory ovplyvňujú cenovú konkurencieschopnosť a dôraz sa kladie najmä na produktovú
diferenciáciu a podiel na trhu. V rámci produktu územie je preto komplikované kontrolovať a riadiť
všetky vstupy a zabezpečiť optimálnu kooperáciu zainteresovaných subjektov územia, subjektov
verejného a súkromného sektora a kooperáciu miestneho obyvateľstva, ktoré je zdrojom nielen
pracovných síl a vytvára hodnoty pre územie, ale je aj spolutvorcom produktu územie, napr. svojím
podielom na ekonomických a sociálnych aktivitách v území a na tvorbe pozitívneho imidžu územia.
Porter (1990) v knihe „Konkurenčná výhoda národov “ uvádza, že úspech nezávisí len na stratégii
a pozícii, ale aj na vplyve prostredia a to nielen vnútorného, ale aj vonkajšieho. Prostredie môže
vytvárať často i negatívne externality, napr. krízy. Regióny, územia sú teda zdrojom úspechu, pretože
poskytujú inovatívne, dynamické a konkurencieschopné prostredie. Okrem štyroch faktorov úspechu
území (faktorové podmienky, dopyt, podporné činností, stratégia, štruktúra dopytu a rivalita), ktoré už
boli spomenuté, zdôraznil aj dve podmienky, ktoré sú veľmi dôležité pre konkurencieschopnosť
a tými sú šanca a vládna politika. Schéma 2 znázorňuje spolupôsobenie týchto síl na
konkurencieschopnosť územia.
Schéma 2: Spolupôsobenie síl na konkurencieschopnosť územia
Zdroj: Porter (1990).
K ďalším faktorom, ktoré vplývajú na konkurencieschopnosť území patrí napr. existujúce prírodné
prostredie a geografická charakteristika územia, kultúrne a historické zdroje, kapitálové zdroje (napr.
finančný a ľudský kapitál), infraštruktúra. Dopyt po produkte územie je závislý od rozsahu
a štruktúry trhu, charakteru a štruktúry ponuky a motivácie spotrebiteľov, ktorými sú nielen
obyvatelia, ktorí na území žijú a pracujú, ale aj návštevníci územia, ktorých motívy návštevy
a spotreby produktu územia môžu byť založené na podnikateľských úmysloch, resp. voľnočasových
aktivitách (cestovný ruch a pod.). Pri uplatňovaní faktorov rastu konkurencieschopnosti by mali
napomáhať podľa horeuvedenej schémy a Porterovej koncepcie i šanca a vláda, čo môžeme chápať aj
ako využitie inovatívneho prístupu a nových myšlienok, napr. pri tvorbe konkurencieschopnej
marketingovej stratégie alebo tzv. place brand stratégie za podpory miestnej regionálnej samosprávy,
ale i spôsob riadenia a politiky zo strany štátu, územnej samosprávy a jej prínos k riešeniu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
388
ekonomických problémov územia. Z toho dôvodu by sme chceli zdôrazniť význam tzv. place
brandingu, alebo brandingu území, ktorý začal za posledné desaťročie zaujímať nielen marketérov,
geografov, ekonómov, ale i politikov. Mnohé krajiny začali venovať čoraz väčšiu pozornosť
dôvodom, prečo sú faktory úspechu často spájané s územiami, miestami, kde sa nachádzajú úspešné
firmy, vzdelávacie inštitúcie, zdravotnícke zariadenia, moderná dopravná infraštruktúra, uznávaný
výskum, vývoj a kde sa sústreďujú talentovaní ľudia a prichádzajú návštevníci, noví investori.
Crouch a Ritchie (2003) stanovili kroky k úspechu územia v konkurenčnom boji podľa nasledovnej
schémy (Schéma 3).
Schéma 3: Kroky k úspechu a konkurencieschopnosti územia
Zdroj: Crouch, Ritchie (2003).
Crouch a Ritchie (2003) vo svojom modeli konkurencieschopnosti území došli k záveru, že dôležitá je
nielen existencia zdrojov konkurencieschopnosti, ale aj ich využitie a procesy, ktoré v území
v procese využitia zdrojov prebiehajú, t.j. napr. marketingová činnosť, manažment, strategická
spolupráca súkromného a verejného sektora a pod. Dôležité sú nielen zdroje komparatívnej výhody,
t.j. kapitálové zdroje, infraštruktúra, prírodné zdroje, ľudský kapitál, ale aj ich využitie, čo zdôraznil aj
Smeral (1996), ale aj Vaňová (2006) a pod. Manažérske procesy ako marketing, manažment, ale
i branding, financovanie, spájanie partnerov v partnerstvách pri riadení a rozvoji území, prenos
inovatívnych technológií a procesov riadenia, vytváranie inteligenčných centier a klastrov sú novými
alebo inovovanými prístupmi k modernému riadeniu území s cieľom ich lepšieho ekonomického
rozvoja a rastu blahobytu obyvateľov. Jedným z možných nových prístupov k marketingu území
a manažmentu je branding, ktorú by sme chceli vysvetliť najmä z dôvodu prepojenia brandingu
území, place brandingu ako inovatívneho prístupu k marketingu území.
2.Inovatívny prístup k marketingu územia – place branding
Inovatívne aktivity a konkurencieschopnosť sú ovplyvnené vedomostnou ekonomikou a tlakom na
prenos vedomostí do ekonomiky, spoločnosti. Konkurencieschopnosť a inovácie sú prepojené,
nakoľko inovácie sú základom konkurencieschopnosti. Nové znalosti a vedomosti sú konkurenčným
nástrojom inovácií v novej post-kapitalistickej spoločnosti založenej na znalostnej ekonomike.
Drucker (1993, s. 38) poznamenal, že “vedomosti sú významným zdrojom v súčasnosti”; ale dôležité
nie je len existencia vedomostí, ale ich použitie v prospech firiem, regiónov a krajín. Postupný
prechod spoločnosti a ekonomiky z obdobia Fordizmu a post-Fordizmu znamenal prechod od
industriálnej spoločnosti a ekonomiky na ekonomiku založenú prevažne na službách a na procesoch,
riadiacich chod jednotlivých činností vo forme manažmentu, marketingu, produktovej, procesnej
a marketingovej inovácii, ale i inštitucionálnej inovácii.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
389
Z dôvodu, že cieľom našej práce je diskusia o konkurencieschopnosti na základe uplatňovania
inovatívnych prístupov k marketingu, pokladáme prístup inovatívnosti na inštitucionálnej úrovni
zamerané na nový prístup k marketingu území sa východisko pre diskusiu a objasnenie nového
prístupu k marketingu území, ktorý môžeme nazvať place (destinačný) branding alebo place
(destinačný) marketing, kde je dôležité vysvetlenie tohto konceptu a hľadanie podobných príkladov
úspešného marketingu území, ktorý bol založený na využívaní konkurenčnej výhody území.
Konkurenčnú výhodu podľa niektorých autorov (Asheim, Isaksen, 1997; Porter, 1998) je možné
vytvoriť na základe územne lokalizovaných a často neekonomických faktorov. Ak je konkurenčná
výhoda zohľadnená v strategickom marketingovom pláne a je v súlade s s víziou rozvoja územia a
„snaží sa dosiahnuť strategickú výhodu tak, že svoju ponuku pevne umiestni v mysliach zákazníkov
v porovnaní s ponukou konkurencie (Vaňová, 2006, s. 83), má predpoklad zabezpečiť úspech územia
v konkurenčnom boji. Existencia konkurenčnej výhody a najmä jej využitie rozhoduje o úspešnosti
regiónu. Definíciu konkurenčnej výhody možno chápať na základe Porterových generických statégií,
ktoré vyzdvihli vodcovstvo v stratégii, diferenciáciu a špecializáciu (1985, s. 11). Konkurenčná
výhoda sa zameriava na tri ciele – uspokojovanie potrieb zákazníkov alebo v prípade územia
užívateľov územia, efektívne využívanie zdrojov územia, tvorba pozície v rámci určitej sietí hodnôt,
kde je nutné skúmať aj motiváciu užívateľa územia, akú hodnotu očakáva od územia, kde je možné
očakávať i špecifické produkty, služby, kvalitné životné prostredie, kvalitnú infraštrukúru, výhodné
podmienky na podnikanie, pozitívny imidž a pod.
Porter (1998, s. 78) tvrdí, že „stále komparatívne výhody v globálnej ekonomike sú založené na
miestnych princípoch – vedomosti, vzťahy, motivácie – to je vlastne to, čo konkurencia môže ťažko
kopírovať“. Na týchto princípoch je založená aj celá koncepcia brandingu zameraná na územné celky
a nie na výrobky, hoci pôvod tejto koncepcie je vo výrobe a medzi prvými autormi, ktorí sa zaoberali
brandingom vo výrobe boli napr. Aaker, Kapferer, Keller a pod. Tvorba hodnoty prostredníctvom
procesu inovatívneho marketingu – brandingu a tvorba nadhodnoty, tzv. brand equity pre územie je
prínosom nového prístupu k marketingu, plánovaniu a riadeniu územia. Thode a Maskulka (1998, s.
382) definujú brand equity ako situáciu, keď je „producent schopný predať za prémiovú cenu“.
Pôvodne bol tento termín vytvorený v účtovníctve. V marketingu sa chápe tento koncept ako vzťah
medzi zákazníkom a poskytovateľom produktu, služby, resp. napr. vzťah užívateľa územia k produktu
územie, ak by sme diskutovali o území a brandingu územia.
Brand equity je možné vysvetliť na základe neoklasického prístupu a tzv. vzťahového prístupu, ktorý je
založený na mikroekonomickej perspektíve a použití nástrojov marketingového mixu, napr. produkt
územia, komunikácia, ľudský kapitál, cena a pod., avšak prístup vytvorenia vzťahu k územiu je
inovatívny prístup k marketingu, ktorý zdôrazňuje nutnosť orientácie marketingu na potreby
zákazníkov, t.j. užívateľov produktu územie, ktorí môžu byť obyvatelia, investori, potenciálni investori,
návštevníci a pod. Z toho dôvodu je omylom, keď sa branding spája len s tvorbou značky a loga ako
u výrobkov, pretože v územiach je branding spojený s oveľa širšími súvislosťami, ide o procesy ,
vzťahy, vytváranie nielen obrazu destinácie, ale aj jeho skutočné naplnenie, či vo vzťahu k obyvateľom
územia, existujúcim a potenciálnym investorom, návštevníkom. Existencia konkurencie medzi
územiami núti jednotlivé územia inovovať svoje marketingové stratégie, skvalitňovať podmienky
podnikania pre podnikateľské subjekty a podmienky života miestnych obyvateľov. Z marketingového
hľadiska je dôležitá tvorba imidžu, diferenciácia a tvorba konkurencieschopnej marketingovej pozície
na trhu území, prenos dobrých príkladov z iných regiónov a ich skúseností (benchmarking). Príklady
dobrej praxe a porovnanie prístupu v iných krajinách k inovatívnemu marketingu území, miest
a regiónov môžu mať pozitívny vplyv na konkurencieschopnosť aj v iných krajinách, ak budú správne
využité a pochopené. Jedným z takýchto pozitívnych príkladov praxe z Kanady je tvorba Brand
Niagara a place marketing a place branding prístup, čo dokumentujeme v prípadovej štúdii získanej
priamo v Niagara Region, Kanada.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
390
3.Brand Niagara a prípadová štúdia z Kanady, Ontário (Brand Niagara and case
study from Canada, Ontario)
The aim of the study was to obtain the information on branding in Niagara Region based on collection
of secondary and some primary data. We tried to explain the reasons of branding in Niagara Region
focused especially at product innovation. Based on two conducted surveys – Travel Activity and
Motivation Survey (TAMS) from 2006 and a “return-to-sample” survey from 2007, we defined which
tourism products were the most decisive in a region to be included into their branding strategy and in
Brand Niagara Original.
In order to demonstrate the approach to the branding strategy preparation in Niagara Region, we shed
light on the process of preparation of brand, logo, brand identity identification and co-operation of
stakeholders in the region. The source of secondary data was the existing Niagara Original Brand as
well as sources on internet. A case study was used with the aim to present specific characteristics of
the region. Our research was conducted during multiple visits of Niagara Region and participation at
the meetings of marketing experts involved in the preparation of Niagara Original Brand and
discussions with experts from tourism industry and academics. This focus group methodology as a
primary tool method enabled to explore deeper the developments and concepts behind the Niagara
Original Brand process. The combination of primary and secondary research methods allowed us to
obtain a broad picture of the process of brand creation and especially the outcome of it – Niagara
Original Brand and product brand innovation opportunities for this region.
Niagara Region is situated at the Niagara Penninsula consists of 12 municipalities: Niagara Falls,
Niagara-on-the-Lake, Fort Erie, St. Catharines, Port Colborne, Thorold, Weinfleet, Welland, West
Lincoln, Pelham, Lincoln. In tourism product portfolio of this region are offered such products as
wine tourism products (Niagara Winery Route), culinary tourism, cultural tourism (Shaw Festival),
but this region is also familiar for such attractions as Casino Niagara, Welland Canal (technical
attraction serving as the transportation facility as well as tourism attraction), wedding tourism product
(Honey Moon Capital of the World). The region offers also historical sites (battleground between the
United States and Great Britain in 1812, etc.). The competitive advantage is based on the proximity to
the U.S.A. The icon of region is Niagara Falls; and in the concept of branding it means the place or
characteristics, which is the most authentic and typical for the brand identity identification. The
identity of this region has been described as “abundant, authentic, beginnings, history, inventive, oneof-a
kind, rare, surprising, unexpected, unique, vivid, and accessible.”
Creation of brand image and brand identity requires a consistent and systematic approach and may
“take many years to establish and brand image, establish name recognition and develop strong
awareness of a destination or product (Morgan, Pritchard, Piggot, 2003). Success could be not only
trend and novelty; it could be a loyalty to the traditional values and attributes implied in new
marketing strategies and branding. A good example of a country with traditional values, which uses
this strategic advantage in marketing, is Switzerland. Niagara Region in Canada, similarly as other
regions or countries with tourism traditions, focused the attention at preparation of a competitive
marketing strategy, product innovation and Brand Niagara Original is the result.
Concerning the innovation of tourism products in the existing marketing strategies and based on the
above mentioned surveys – Travel Activity and Motivation Survey (TAMS) from 2006 and a “returnto-sample”
survey from 2007, we obtained the following secondary research outcome. The a priori
and a posteriori segmentation of the marketing products offered in marketing strategy of region
confirmed a necessity of innovation of some tourism products, which have been later also included
into the Brand Niagara Original.
The results of survey pointed at the fact that dinning, visiting local culinary attractions, organizing
events with culinary content are very perspective and popular among visitors. Similarly as the
countries with wine industry, orchards, natural beauties, food and wine festivals (France, Spain,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
391
Portugal, Austria, Australia) also Niagara region has a potential for development of such a product
strategy. This region is familiar for plentiful wineries (34 in Niagara Escarpment and 30 in Niagaraon-the-Lake),
specialized themed international dining facilities, golfing facilities, etc. The result of
research highlighted that the most popular activity is experiencing of local food (55,7-%). The reasons
for tracing the patterns and characteristics of visitors’ motivation and appeal were to explore the most
perspective products and find out if the branding strategy outlined in Niagara Region corresponds to
research results. One interesting fact, which may be also an explanation why culinary tourism is a
possible innovative approach in a future in marketing, is the existence of one important target group,
seniors. 56,4-% of respondents agreed that Niagara Region is a suitable destination for seniors. To
support the idea of importance of culinary tourism as a product suitable to put into the innovative
marketing and branding strategy, over 58 million people of North American continent are 55 and older
and in 2025 there will be 85 million seniors at the North American continent. Ontario province
recognized the importance of culinary tourism products as the innovative approach to tourism
marketing strategy and developed Wine and Culinary Tourism Action Plan, which was designed to
support a new potential product and support this project also financially. One of the most important
goals was to recognize Ontario internationally as a marketing brand destination in wine and culinary
tourism. On base of this development, a very competitive branding process and brand of the region
has to be established, which evoked the start of the process of Brand Niagara Original. Moreover, in
Niagara Region was necessary to form strategic partnerships and alliances and prepare conditions for
multiple financing from private and public sources.
Prior to the creation of Brand Niagara Original, a strong research and preparation of the whole process
of marketing strategy forming took place. There were conducted 20 stakeholder interviews and 7
municipal group interviews, 3 workshops and the focused group interviews with 15 tourism experts
and business leaders. Additionally, primary research method was used in interviewing of 1 650
Canadian and international visitors to Niagara Region. A result of this long-term preparation of
marketing activities is a competitive strong brand. The creators of Brand Niagara Original stated that
brands help us to improve product development, marketing strategies, partnerships and
communication programs and during crises and economic turmoil they enable to improve trust in
tourism products and authentic experiences. At the end of this discussion it is crucial to point out at
the process of brand of tourism destination creation and its difficulty, especially a problem with the
co-operation of participating partners and community in fulfilment of branding strategy. The case
study used in this research might be a good example for other regions and countries interested in
preparation of successful marketing strategies by the implementation of branding (benchmarking
approach). Branding is not new to the marketing theory and practice. It has been used in production
setting for almost 50 years and in tourism destination marketing for about 15 years, but the principles
of branding in tourism are still not fully understood.
For this reason, in conclusion, we tried to explain basic concepts of destination branding and
summarize the impact of branding and the innovative approach to process and product marketing in
tourism destinations. Marketing management and branding requires the co-operation of stakeholders
in a destination and also support from the local people and government. A case study from Niagara
Region as one example of a successful branding process and brand implication in a region or a country
brought up some new evidence and findings in marketing and branding practice in the world, in this
case in Canada, Ontario. Niagara Region case was a success and Brand Niagara has helped the region
to improve its image and economic outcomes. However, the preparation of Brand Niagara required
enourmous amount of time, leadership, research activities and co-operation with the local
communities. Creation of brand is one side of the process, but the implementation of brand in real
setting...so called “living the brand” might be a really demanding journey. Niagara Region is an
example of the positive outcome.
Diskusia, hlavné výsledky a záver
Záverom zhrnieme niektoré myšlienky, ktoré považujeme za dôležité z hľadiska prepojenia
konkurencieschopnosti, inovácie a jej uplatňovania na územnom princípe, napr. na regionálnej úrovni.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
392
Inovácie a chápanie a a videnie javov novým, netradičným spôsobom ako doteraz je základom tzv.
novej ekonomiky alebo ekonomiky založenej na vedomostiach a ich prenose do praxe. Objavovať
nové zdroje bohatstva a rastu a zosúladiť ich s platnými koncepciami a teóriami rastu
a konkurencieschopnosti a tiež nájsť hodnoty, ktoré sú často i nemateriálneho charakteru (napr.
znalosti ľudí), ale ktoré sa prejavujú rastom hodnôt i v materiálnom poňatí je neľahké. Je pomerne
ťažké i stanoviť a kvantifikovať nakoľko nové znalosti ľudí napr. obohatili určitý územný celok a ako
sa podieľajú na jeho ekonomickom a sociálnom raste. Je nepopierateľné, že nové prístupy, znalosti,
nový spôsob videnia vecí i hospodárskej praxe je zdrojom bohatstva a tieto myšlienky už boli dávno
spomínané autormi, ktorí žili v dve-tri storočia pred nami. Evolúcia týchto myšlienok a potvrdenie
mnohých názorov v súčasnej hospodárskej praxi i spoločenskom živote naznačujú, že vývoj v ľudskej
spoločnosti a myslenia je nutné vidieť ako proces, ktorý je založený na stálom učení sa a nových
trendoch.
Teória konkurencieschopnosti zdôraznila, že nielen maximalizácia zisku, ale aj iné zdroje ako sú
vedomosti, organizačná kultúra firiem, procesov a organizačné štruktúry firiem sú významným
zdrojom bohatstva a konkurenčnej výhody a zároveň i väčšiu orientáciu na spotrebiteľa, jeho myslenie
a preferencie. Z toho dôvodu sú vedomosti, vzťahy a motivácia považované za zdroje konkurenčnej
výhody, ktoré sú ťažko napodobiteľné, často majú nehmotný charakter a ťažko sa ekonomicky
kvantifikujú, ale výrazne prispievajú k rastu konkurencieschopnosti nielen v podnikoch, ale aj
v územiach. Tieto koncepcie boli zahrnuté i do inovatívneho prístupu k marketingu území, brandingu
území, place brandingu, ktorý považujeme za inovatívny prístup k marketingu na základe uplatnenia
princípov diferenciácie a výnimočnej pozície na trhu území. Zopakujeme na záver opäť slová Ploga
(2004), ktorý konštatoval, že „bez dobrého brandingu aj ten najdokonalejší proces tvorby
marketingovej pozície zlyhá“.
Proces tvorby Brand Niagara bol poznačený dlhodobou fázou príprav a hlavne nutnosťou porozumieť
základným princípom place marketingu a brandingu. Niagara Region je jedna z najviac
navštevovaných územných oblastí, regiónov v Kanade a za svoj úspech vďačí nielen výnimočným
prírodným scenériám a danostiam, ale aj inovatívnemu prístupu k marketingu regiónu a úspešnej
tvorbe produktu územia a jeho ponuke na domácom i medzinárodnom trhu. Výnimočnosť územia,
ktorá bola úspešne spojená s autenticitou a s inovatívnymi manažérskymi a marketingovými
metódami je možné znásobiť prostredníctvom takých nástrojov riadenia ako je place marketing
a branding. Niagara Region je jedným z príkladov, kde je možné čerpať inšpiráciu a získať cenné
poznatky i pre iné územia a regióny.
Literatúra
[1] ASHEIM, B.T., ISAKSEN, A.. Localisation, Agglomeration and Innovation. Towards Regional
Innovation Systems in Norway? European Planning Studies, 1997, 5(3), s. 299-330.
[2] CAMAGNI, R. et al. On the concept of territorial competitiveness – sound or misleading?
Urban Studies, 2002, 39, s. 2395-2411
[3] CELLINI, R; Soci, A. Pop competitiveness. BNL Quarterly Review, 2002, č. 220, s. 71-101.
[4] CROUCH, G. I.; Ritchie, J. R. B. The Competitive Destination: A Sustainable Tourism
Perspective. Cambridge: CABI Publishing, 2003. ISBN 0851996647.
[5] DRUCKER, P. F. 1993. Post-Capitalist Society. Butterworth, Heinemann, NY. In Johanesson, J.
A., Olsen, B.; Lumpkin, G. T (2001). Innovation as newness: what is new, how is new, and new
to whom? European Journal of Innovation Management, Vol. 4, No. 1, s. 20-31.
[6] FRANK, R. H. Mikroekonomie & chování. 1995. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 765 s.
ISBN 80-205-0438-9.
[7] FUCHS, K. Mikroekonomie. UMB: Občianske združenie Financ, 2001. ISBN 80-968702-3-8.
181 s.
[8] HENDERSON, J. V. et al. Principles of Microeconomics. Lexington: D.C. Heath and Company,
1991. ISBN 0-601-144492-4, s. 630.
[9] HOLMAN, R. Mikroekonomie. Praha: C. H. Beck, 2002. 591 s. ISBN 80-7179-737-5.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
393
[10]HUNT, S. D. A general Theory of Competition. California: Thousand Oaks: Sage Publications,
2000. ISBN 0-7619-1729-2.
[11]KADEŘÁBKOVÁ, A. Základy makroekonomickej analýzy: rust, konkurenceschopnost,
rovnováha. Praha: Linde, 2003. 175 s. ISBN 80-861-3136-X.
[12]MANKIW, G. N.Zásady ekonomie. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 80-7169-891-1.
[13]MORGAN, N. L., PRITCHARD, A.; PRIDE, R. Destination Branding: Creating the Unique
Destination Position. Oxford: Butterworth-Heinemann, 1999. ISBN 0978075069697.
[14]NEZVAL, P., TULEJA, P. Mikroekonomie. Karviná: SU OPF, 2004. ISBN 80-7248-235- 1.
[15]PLOG, S. Leisure Travel: A Marketing Handbook. Upper Saddle River, NJ: Prentice-Hall, 2004.
ISBN 9780130493170.
[16]PORTER, M. E. Konkurenčná výhoda. Praha: Victoria Publishing, 1985. 626 s. ISBN 80-85605-
12-0.
[17]PORTER, M. E. Clusters and New Economies of Competition. Harvard Business Review, 1998,
Nov/Dec, s. 77-90.
[18]PORTER, M. E. (2000a). Location, competition, and economic development: local clusters in
a global economy. Economic Development Quarterly, 2000, 14 (1), s. 15-34.
[19]PORTER, M. E. et al. Regions and New Economics of Competition. In Scott, A.J. Global City
Regions. Blackwell Oxford, 2001s. 139-152.
[20]SAMUELSON, P. A.; NORDHAUS, W. D. Economics. Boston: Irwin McGraw, 1995. ISBN 0-
07-054981-8.
[21]SMERAL, E. In Peter Keller, Thomas Bieger. Fundamentals and Concepts for Achieving growth
and competitiveness. Berlin: Erich Schmidt Verlag GMbH&Co, 1996. ISBN 978 3 503 103430.
[22]THODE S.F.. MASKULKA J. M. Place-based marketing strategies, brand equity and vineyard
valuation. Journal of Product and Brand Management, 1998, 7(5), s. 379-399.
[23]VAŇOVÁ, A. Strategické marketingové plánovanie rozvoja územia. Banská Bystrica:
ekonomická fakulta UMB, 2006, 140 s. ISBN 80-8083-301-X.
[24]VARIAN, H. R. Microeconomics. A Modern Approach. New York: W.W. Norton & Company,
2010. ISBN 978-0-393-93424-3.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
394
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-49
NÁSTROJE PŘEDINVESTIČNÍ FÁZE PROJEKTU A JEJICH
VÝZNAM V INVESTIČNÍM ROZHODOVÁNÍ NA ÚROVNI
OBCÍ A MĚST
TOOLS PRE-INVESTMENT PHASE PROJECT AND THEIR
IMPORTANCE IN THE INVESTMENT DECISION-MAKING AT
MUNICIPALITY LEVEL
ING. RENÁTA VÁCLAVKOVÁ
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská- Technická univerzita Ostrava
Dep. of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VSB - Technical University of Ostrava
 Sokolská 33, Ostrava 701 21, Czech Republic
E-mail: renata.vaclavkova@vsb.cz
Anotace
Úlohou municipální samosprávy je rozhodnout o efektivní alokaci veřejných prostředků s co největším
celospolečenským přínosem. Rozhodování z pohledu municipálního managementu o realizaci či
nerealizaci veřejného projektu s sebou nese vysokou odpovědnost. Dopady rozhodnutí se promítají na
subjekty regionálního prostředí. Nástrojem pro řešení těchto otázek jsou technicko-ekonomické studie.
Dokument analyzuje tyto nástroje z hlediska jejich výstupů, podstaty, výsledků a významu pro
rozhodování. Nejvíce podporovaným nástrojem jsou studie proveditelnosti. Svůj význam ovšem mají
také další technicko-ekonomické studie, které mají svůj dopad v procesu řízení regionálního rozvoje.
Klíčová slova
municipální management, veřejný projekt, předinvestiční proces, rozhodování, studie proveditelnosti,
analýza nákladů a přínosů
Annotation
The role of municipal government is to decide on the efficient allocation of public resources with the
greatest societal benefit. Decision-making from the perspective of the municipality management of
realization or non realization of the public project carries a high responsibility. Implications of
decisions are reflected in the regional environment. Tool for addressing those issues are technical and
economic studies. The document analyzes these tools in terms of their outputs, deliverables, results
and relevance for decision-making. Most tools are supported by a feasibility study. Its importance,
however, also have other techno-economic studies, which have an impact in the process of regional
development.
Key words
municipality management, public project, pre-investment process, feasibility study, cost benefit
analysis
JEL classification: R58, M19
Úvod
Veřejný sektor při rozhodování umístění investičních prostředků sleduje – kritérium efektivnosti a
účinnosti. Základním východiskem je skutečnost, že každá obec, kraj má velké množství možností,
kde a jak alokovat finanční prostředky, ale omezené množství zdrojů – finančních i nefinančních.
Úlohou samosprávy je tedy rozhodnout o efektivní alokaci veřejných prostředků s co největším
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
395
celospolečenským dopadem. Tyto otázky pomáhá řešit aparát technicko-ekonomických studií, který je
součástí předinvestiční fáze životního cyklu. Není možné podcenit formu, kvalitu zpracování a to i
přesto, že se jedná o činnosti finančně odborně i časově nákladné.
Cílem je provést analýzu zavedených instrumentů předinvestičního procesu pro oblast municipalit a
definovat jejich specifika a význam z hlediska efektivního a účinného rozhodování. Zavedené
instrumenty jsou představeny z úrovně výstupů, výsledků a dopadů na správné řízení. Postupy pro
správné rozhodnutí se mohou lišit podle náročnosti, rozsahu a zaměření investice.
V ekonomické teorii bývá pojem investice charakterizován jako odložená spotřeba. Tento pojem
můžeme chápat zásadně dvojím způsobem: investiční činnost je ve veřejném i soukromém sektoru
zaměřena především na obnovu a rozšíření hmotného a nehmotného investičního majetku,
nazývaného jako dlouhodobý majetek. Investování chápeme jako pořízení takového aktiva, které
v budoucnosti přinese svému vlastníkovi určitý ekonomický prospěch nebo v podobě jiného efektu –
typicky to platí pro investice ve veřejném sektoru, kdy budoucí prospěch může spočívat v poskytnutí
služby pro občana (např. zavedení datových schránek, zajištění bezpečnosti občana, např. realizací
protipovodňových opatření, vybudování kamerového systému či zlepšení kvality života občana –
modernizací školy, uměleckého zařízení apod.). Pro investiční činnost je typická její dlouhodobost, je
nezbytné uvažovat s faktorem času, s rizikem změn po dobu plánování, přípravy i realizace daného
investičního projektu. Pro investiční plánování je velmi důležitá komplexní znalost vnitřních i
vnějších podmínek, za kterých se investice uskutečňuje, a ve kterých bude působit.
Přístupy k investičnímu rozhodování a uplatňované nástroje
Kritériem pro rozhodnutí o realizaci veřejného projektu je jejich efektivita a účinnost tzn. dosažení
žádoucího celospolečenského efektu. Pro rozhodování o veřejných investicích je charakteristické, že
jde o dlouhodobé rozhodování, při kterém je nezbytné vzít v úvahu: faktor času, riziko vyplývající
z jedinečnosti projektu a specifika rozhodování ve veřejném zájmu. Veřejný projekt lze chápat jako
„systémový návrh alokace veřejných zdrojů, který má (zpravidla) charakter investiční akce“.
Problematika týkající se veřejných projektů je nedílnou součástí veřejných financí potažmo veřejných
výdajů obecně. Rozdíl oproti investicím realizovaným v komerční sféře je tedy zásadní. Zajímá nás i
užitek resp. náklad jiného, nežli investujícího subjektu.
Proces přípravy a realizace investiční akce od jeho začátku až po jeho ukončení, můžeme rozdělit do
čtyř základních fází projektu, stejně jako u podnikatelských projektů (Fotr, Souček, 2005). Jednotlivé
fáze životního cyklu investice jsou: před-investiční (iniciační, přípravná) fáze, investiční fáze,
provozní fáze, likvidační fáze. Podstatou předinvestiční fáze je identifikace příležitostí, poté se
provede předběžný výběr projektů, příprava projektu včetně jeho variant a následně se provede
vyhodnocení a rozhodnutí o realizaci či zamítnutí. Uznávanými instrumenty jsou předinvestiční
studie, které jsou velmi účinné pro efektivní řízení a rozhodování v otázkách investičních výdajů.
Nejvíce uznávaným nástrojem této fáze je studie proveditelnosti.
Cílem předinvestičních studií je především snížit rizika spojená s realizací projektu. Tyto studie jsou
nástrojem dosažení cílů stanovených v ekonomických a rozvojových plánech. Předinvestiční studie
sledují systematický přístup k identifikaci, přípravě, podpoře a vyhodnocení projektu. Zaměřují se na
přípravu projektu a identifikaci strategických cílů a alternativ projektu (Frohlich, 1994). Předinvestiční
studie nastiňují organizační rámec, včetně manažerských a technických funkcí, navrhují velikost a
skladbu projektového týmu a připravují organizační plány, schémata a časové harmonogramy.
(Frohlich, 1994). Na konci před-investiční fáze se rozhoduje o dalším osudu projektu, zda jej
realizovat nebo od něj upustit.
Mezinárodní organizace OSN pro hospodářský rozvoj UNIDO – United Nation Industrial
Development Organization, která se dlouhodobě snaží o rozvoj podnikání malých a středních podniků,
vyvinula, připravila a prezentovala světové veřejnosti koncept pro definování projektových potřeb,
jehož součástí je plánování, analýza a hodnocení investičních akcí. Tento koncept UNIDO přijaly
organizace podnikatelského sektoru a organizace veřejného sektoru, kterých se oblast přípravy a
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
396
realizace investičních projektů týká. Hlavními činnostmi předinvestiční fáze je zpracování podkladů k
objektivizaci rozhodování o volbě a realizaci vybrané alternativy projektu.
Účelem této předinvestiční fáze dle UNIDO je:
 identifikace příležitostí;
 analýza alternativ projektu z hlediska jejich proveditelnosti a rizik;
 předběžný výběr vhodné alternativy;
 specifikace zadání a rozpracování vybrané alternativy;
 odhad přínosů a výdajů projektu (očekávaná potřeba a tvorba zdrojů);
 rozhodnutí o realizaci projektu.
Další přístup pro předinvestiční fázi nabízí také Ministerstvo pro místní rozvoj ve své metodické
příručce pro tvorbu studie proveditelnosti (Sieber, 2004). Dle metodické příručky Ministerstva pro
místní rozvoj je doporučeno, v rámci přípravy investičních projektů, využít Studie příležitostí, která
pokládá základ předinvestiční fáze, kde je definována co největší řada investičních příležitostí, o nichž
lze v této etapě uvažovat jako o potenciálně ekonomicky výnosných. Předběžná studie proveditelnosti
je jakýmsi mezistupněm mezi zásadním rozhodovacím dokumentem studií proveditelnosti a zmíněnou
studií příležitostí. Předběžná studie proveditelnosti se strukturou uvedených informací de facto neliší
od studie proveditelnosti. Rozdíl spočívá v podrobnosti a přesnosti zpracování. Hodnotící zpráva je
název pro dokument, který hodnotí projekt na základě různých finančních ukazatelů a zároveň do
hodnocení často zahrnuje posouzení finančního zdraví investora (realizátora projektu). Analýza
nákladů a přínosů, pokládá základní otázku: „Co komu realizace investičního projektu přináší a co
komu bere?“
Němec (2006) se zmiňuje o dvou základních nástrojích předinvestičního procesu zaměřeného na
přípravu předinvestičních projektů - úvodní studie proveditelnosti a úplná studie proveditelnosti. Fiala
(2004) ve své knize předinvestiční fázi nazývá jako fázi koncepční, která je týmovou analýzou
problému s vygenerováním možných řešení. Tento proces dle Fialy vyústí ve studii proveditelnosti,
která navrhne zásadní postup řešení, identifikuje požadavky na zdroje pro dosažení cíle projektu.
Na základě výše zmíněného průzkumu jednotlivých metodologických přístupů lze tedy říct, že
předinvestiční studie jsou uznávanými instrumenty pro efektivní řízení a zejména přípravu investice.
Neexistuje však jednotná metodika pro uplatňování těchto nástrojů na úrovni obce či města. Poměrně
uznávaným nástrojem municipalit této fáze je studie proveditelnosti, ostatní nástroje jsou využívány
okrajově. Mezi základní technicko-ekonomické studie využívané ve veřejném sektoru ve fázi
předinvestiční přípravy projektů patří:
 Myšlenka a projektová fiše (Project charter),
 Studie příležitostí (Opportunity study - OS),
 Podpůrné studie (Support studies - SS),
 Předběžná studie proveditelnosti (Pre-feasibility study- PRE FS),
 Studie proveditelnosti (Feasibility study - FS),
 Analýza nákladů a přínosů v případě veřejných investic (Cost benefit analysis - CBA),
 Hodnotící zpráva projektu (Appraisal report – AR).
Cílem předinvestičních studií je především snížit rizika spojená s realizací projektu. Tyto studie jsou
nástrojem dosažení cílů stanovených v ekonomických a rozvojových plánech. Předinvestiční studie
sledují systematický přístup k identifikaci, přípravě, podpoře a vyhodnocení projektu. Zaměřují se na
přípravu projektu a identifikaci strategických cílů a alternativ projektu. (Frohlich, 1994). Rozhodnutí o
realizaci investice je závěrečnou částí předinvestiční fáze projektu. V tomto stádiu je třeba rozhodnout
o možnosti přijetí projektu bez dalších úprav nebo projektový záměr - studii proveditelnosti
v některých částech upravit či projekt zamítnout. Tím před-investiční fáze končí. Pokud je navrhovaný
projekt schválen, přechází do další investiční fáze.
Hlavní argumenty pro vypracování předinvestičních studií jsou:
 optimální alokace zdrojů
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
397
 redukce chybovosti
 podpora projektu s informacemi pro potenciální investory
 stanovení veřejných dopadů a celospolečenských přínosů
Studie příležitostí (Opportunity study - OS)
Smyslem studie příležitostí je identifikovat a podporovat projekt v určitém sektoru. Studie definuje
existující příležitosti a podmínky pro úspěch projektu, poskytuje kompletní informace o zdrojích,
místních podmínkách, podnikatelském prostředí a dalších faktorech ovlivňujících realizaci projektu.
Oblastní studie příležitostí řeší celkový rozvoj oblasti bez zdůrazňování jednotlivých sektorů. Mohou
se týkat jednoho (spíše homogenního) regionu, který je zřetelně ohraničený nebo více regionů
s podobnými socio-ekonomickými a kulturními rysy. Rozdíly vycházejí z velikosti vybraných oblastí
- čím menší oblast, tím více specifické a limitované jsou investiční příležitosti a projekty. Oblastní
studie tedy může řešit rozvoj území konkrétního města, kraje či lokality (například horské oblasti,
mikroregionu, průmyslové lokality, strukturálně postiženého území apod.) bez zaměření na předem
definované oblasti.
Sektorové studie se obecně vztahují k určitému sektoru nebo skupině sektorů. V tomto kontextu se
studie koncentruje na trh, lidské zdroje a technologie a také na možnosti jejich přenosu do úspěšných
projektů. Analogie odvozené z meziregionálních nebo mezinárodních sektorových srovnání jsou
přizpůsobeny sektorovým a regionálním podmínkám (Fotr, Souček, 2005). Příkladem lze uvést
například studii, která bude zaměřená na rozvoj cestovního ruchu v dané územní jednotce či lokalitě
se společnými rysy. Snižují náklady na přípravu studie proveditelnosti, protože informace, data, jsou
již shromážděna a analyzována na úrovni studie příležitostí, mohou být dále sdílena více
potenciálními investory a mnoha jednotlivými projekty. Jedna studie příležitostí může sloužit pro více
studií proveditelnosti.
Výsledky studie a dopad na rozhodování samosprávy
Studie příležitostí vyhodnocují význam lokality, odvětví a posuzují dopady rozhodnutí. Vymezují
reálné možnosti investování před tím, než jsou některé z nich zvoleny k podrobnějšímu a tedy
nákladnějšímu zpracování například v podobě pre-feasibility či feasibility study. Výstupem je utříděný
soubor potenciálních investic, který se stává součástí zásobníku projektů obce či města. Poskytují
základní informace o faktorech ovlivňujících provedení projektů bez ohledu na to, zda jde o faktory
interní či externí. Poskytují základní klíčové informace a také specifická data pro každou vybranou
příležitost s důrazem na typické faktory, vstupy a charakteristiku projektu, včetně kritických
proměnných, rizika, konkurenceschopnosti, ziskovosti a další podmínky úspěšnosti projektů. Získané
informace vhodně doplňují a upřesňují analytickou část strategie rozvoje území.
Projektová fiše
Projektová fiše (Project Charter - dále PC) je krátký dokument v ideálním případě jedna strana, který
přesně stanoví, co je třeba udělat v rámci projektu, proč je to třeba udělat, a jaké jsou požadavky
zadavatele pro jeho plnou spokojenost. Hlavním cílem je zajistit souhlas vedení a získat zdroje
potřebné k vypracování podrobného plánu projektu. Ten bude dále přezkoumán manažery, kteří mají
odpovědnost za stanovení priorit a rozhodování o tom, jaké projekty podporovat. (Wysocki, a další,
2003). Po schválení se stane základem pro budoucí plánování a realizaci projektu. Stává se
referenčním dokumentem pro otázky nebo spory týkající se rozsahu projektu a plnění jeho účelu.
Výsledky studie a dopad na rozhodování samosprávy
Projektová fiše vymezuje problém či příležitost, kterou projekt řeší. Stanovují cíl a účel projektu - to,
co máte v úmyslu řešit. Důraz je kladen na vymezení problému či příležitosti, dále objasňuje přesné
hranice projektu a jeho výstupy. Identifikuje kritéria úspěšnosti projektu a poskytujeme prohlášení o
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
398
dosažené obchodní hodnotě projektu. Tvoří základ informační báze projektu a vstupuje do zásobníků
projektu obce či města.
Předběžná technicko – ekonomická studie (Pre-feasibility study – Pre FS)
Představuje určitý mezistupeň mezi stručnými studiemi příležitostí a podrobnými technicko –
ekonomickými studiemi. Cílem zpracování předběžné Pre FS studie je určit, zda byly vyšetřeny a
posouzeny všechny možné varianty projektu a zda povaha a náplň projektu opravňuje ke zpracování
podrobné studie proveditelnosti. Pre FS zkoumá atraktivnost pro investory a podnikatelskou příležitost
pro investory. V neposlední řadě zkoumá, zda stav životního prostředí v předpokládané lokalitě
realizace odpovídá standardům. Všechna často variantní řešení a jejich ekonomické dopady jsou již na
určité hrubé úrovni podrobnosti kvantifikovány do podoby finančních toků. U malých a jednoduchých
projektů jsou dostatečným podkladem pro rozhodování, zda pokračovat v investiční fázi. U
komplexních a speciálních projektů je však nezbytné pro rozhodnutí, zda pokračovat v přípravě
komplexním zpracováním FS nebo návrh projektu zamítnout. (Němec, 2006). Pro oblast veřejné sféry
je možné konstatovat poměrně velkou absenci při zpracování Pre FS.
Výsledky studie a dopad na rozhodování samosprávy
Předběžná, neboli úvodní studie proveditelnosti, je vhodná pro získání základní informace k
projektovému řešení a rámcovému odhadu zdrojů, na základě kterého se rozhodovací orgány mohou
rozhodnout o přípravě podrobnějšího plánu. Specifikem Pre FS často bývá, že je zpracována variantě,
tedy navrhuje dvě a více projektových řešení. V tomto případě je pak součástí studie také
kvalifikované zhodnocení variant. Vybraná varianta se promítne do návrhové části strategie rozvoje
území. Na základě této studie by se měl investor rozhodnout, zda uvolní další finanční a jiné zdroje na
dopracování detailní studie proveditelnosti, či přípravné práce na projektu zastaví.
Studie proveditelnosti - Feasibility study (FS)
Smyslem zpracování FS je poskytnout veškeré podklady potřebné pro investiční rozhodnutí.
Základním cílem studie proveditelnosti je celkové vyhodnocení projektového záměru rozpracováním
ekonomických, finančních, manažerských a marketingových aspektů projektu. Studie proveditelnosti
je tedy orientována spíše na komplexní popis všech realizačních stránek investice včetně jejich
zohlednění ve finančních tocích a na trhu. Zahájit proces realizace studie proveditelnosti je doporučen
v případě, že instituce má možnost zajištění zdrojů pro případnou realizaci projektu a projekt zapadá
do strategie a je podporován rozhodovací většinou. V prostředí veřejné sféry je s přípravou studie
proveditelnosti poměrně velká zkušenost, jelikož zpracování této studie je podmínkou při podávání
žádostí o financování projektů z EU. Rovněž bankovní domy si kladou podmínky zpracování FS
v případě žádostí o úvěr. Hlavním rozdíl mezi Pre FS a FS spočívá v úrovni rozpracovanosti
jednotlivých oblastí, ve využití dat a v hloubce analýz.
Výsledky studie a dopad na rozhodování samosprávy
Studie podrobně definuje projekt včetně cílů, základních technických, technologických a
marketingových hledisek a finanční ch ekonomických hledisek. Rozhoduje o proveditelnosti či
neproveditelnosti projektu a případně posouvá investici do její realizační fáze. Výsledkem studie
proveditelnosti je definování realizovatelnosti či nerealizovatelnosti projektu. V případě rozhodnutí o
realizovatelnosti projektu následuje zpracování podrobné technické projektové dokumentace studie
nebo rozhodnutí o zastavení dalších prací. Ve druhém případě se ovšem jedná o tzv. sunk cost
(utopené náklady). Investice je posouzena jako vhodná se stává součástí akčního plánu, rozpočtových
výhledů a plánu pro zajištění zdrojů apod.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
399
Analýza nákladů a přínosů – Cost benefit analysis (CBA)
Smyslem studie je vyčíslit nejen finanční náklady na realizaci projektu a výnosy, které z něj
bezprostředně plynou zřizovateli, ale současně i finančně zhodnotit všechny další socioekonomické a
environmetální přínosy či újmy. CBA tak umožňuje hodnotit výhodnost investic i u projektů, které
výsledně nepřinášejí zisk (Reilly, 2007). CBA je zaměřena na zkoumání výsledných efektů a dopadů
projektu na veškeré subjekty. Zabývá se ekonomickým hodnocením projektu a zjišťováním jeho
smysluplnosti. Je vhodná zejména pro oblast veřejných projektů, kde nás zajímají dopady projektu na
širší spektrum zúčastněných beneficientů. V běžné praxi se CBA využívá za předpokladů, že je
povinnou náležitostí přípravy žádosti o dotaci. U projektů, kde tato povinnost není, je studie CBA
zcela absentována, zejména z důvodu jejich finanční a časové náročnosti. CBA není jedinou metodou
pro hodnocení celospolečenských dopadů, je to ovšem metoda, která byla podporována z úrovně
Evropské Unie, a proto se její používání rozšířilo.
Výsledky studie a dopad na rozhodování samosprávy
Výsledkem studie je identifikace a kvantifikace společenské dopadů na konkrétní kategorie
beneficientů. Tyto přínosy či újmy jsou následně převedeny na hotovostní toky. Postup v metodě CBA
je také nazýván ekonomickým hodnocením projektu. Východiskem pro identifikaci
celospolečenských dopadů je analýza všech zainteresovaných skupin, resp. beneficientů, která ukazuje
na očekávanou změnu chování subjektů po dokončení daného projektu. Přínosy (benefity) jsou
veškeré pozitivní dopady na zkoumané subjekty, či jejich skupinu. Jedná se o kladné efekty plynoucí z
investice. Předmětem zkoumání jsou tzv. kladné externality, tedy úspory či výnosy vznikající při
realizaci projektu třetí straně, která stojí mimo tuto transakci. Naopak náklady, přeneseně také újmy
(costs), znamenají negativní dopady na zkoumaný subjekt(y), či jejich skupinu. Jedná se o záporné
efekty plynoucí z investice. (Sieber, 2004).
Analýza CBA nám umožňuje rozhodnutí o přijatelnosti investice z pohledu celospolečenských efektů,
díky kvantifikace socioekonomických a environmentální přínosů umožňuje vhodným způsobem
nastavit monitorovací indikátory celospolečenského posunu v rámci realizované investice.
Obr. 1: Základní členění nákladů a přínosů
Zdroj: vlastní zpracování (Václavková, 2010)
Dle
beneficientů
Stát
Municipální
sféra - obce,
svazkyobcí,
krajů
Podnikatels
ké subjekty
Ostatní
organizace
Obyvatele -
domácnosti
Dle fáze života
projektu
Předinvestiční
fáze
Investiční
(výstavbové)
fáze
Provozní fáze
Poprovozní
fáze
Dle věcné
povahy
Hmotné
povahy
Nehmotné
povahy
Finanční
povahy
Dle možnosti
kvantifikovat
Kvantifikova
telné
Nekvantifik
ovatelné
Dle příčinné
souvislosti
Přímo
plynoucí z
projektu
Nepřímo
(indukovaně)
plynoucí z
projektu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
400
Podpůrné analýzy, studie, průzkumy a rozbory
Podpůrné oborové studie, analýzy, průzkumy a rozbory (dále je podpůrné studie) jsou běžnou praxí
v prostředí veřejných i komerčních projektů. Tyto studie jsou charakteristické svou vysokou odbornou
specializací. Studie výhradně zajišťují specializované organizace, které se danou problematikou
zabývají. Struktura těchto studií není pevně daná a vždy odpovídá konkrétním požadavkům
zadavatele a obecným zvyklostem zpracovatele. Jedná se o technické studie, analýzy, rozbory,
průzkumy a ostatní specifické studie dle požadavků zadavatele.
Výsledky studie a dopad na rozhodování samosprávy
Technicky řeší specifické otázky investice – např. studie ozvučení, archeologický průzkum, kde
zpravidla doplňují či technicky upřesňují studii proveditelnosti. Zjišťují dopady a vlivy projektu na
území, objekt, životní prostředí, odvětví, zainteresované skupiny, cílovou skupinu apod. Slouží jako
podpůrný nástroj pro výběr alternativy – např. metodika hodnocení, studie zdrojů apod. Řeší další
specifické otázky dle požadavků zadavatele.
Hodnotící zpráva - Appraisal report (AR)
Součástí předinvestičního procesu bývá také zpracování hodnotící zprávy, která je základním
podkladem pro hodnocení projektu investičními a finančními institucemi, které by se mohly podílet na
jeho financování. Tyto instituce k tvorbě takového dokumentu využívají vlastní postupy a procedury.
Často se kromě projektu hodnotí též finanční zdraví firmy či organizace, která jej hodlá realizovat.
Výsledky posouzení včetně hodnocení projektu jsou shrnuty do písemné hodnotící zprávy (Appraisal
report), která se odlišuje podle oboru a zpracovatele. Metodika je obvykle definována jejím
uživatelem či zpracovatelem, a proto se může subjekt od subjektu lišit.
Hodnotící zpráva hodnotí projekt na základě různých finančních ukazatelů včetně finančního zdraví
investora či realizátora projektu. Studie proveditelnosti, finanční analýza a finanční plán investora či
CBA je základním kamenem zpracování hodnotící zprávy. Na základě hodnotící zprávy obvykle
padne rozhodnutí o investici, poskytnutí úvěru apod. Je tedy vhodná pro instituce poskytující finanční
či jiné zdroje pro realizaci projektu, kterým slouží jako hodnotící nástroj. Právě bankovní domy či
fondy rizikového kapitálu využívají speciálně připraveného dokumentu při rozhodování o své finanční
investici do projektu. Možná osnova dokumentu se skládá obvykle z těchto sekcí: celkové shrnutí
projektu; definice obchodního případu; projektového plánu; vlastní hodnocení projektu a kalkulace
hodnotících kritérií.
Specifika a význam pro rozhodování
Hodnotící zpráva je zpravidla formulář, který hodnotí zjištěné skutečnosti z předchozích studií.
Nejedná se o zpracování informací, ale pouze o syntézu zjištěných skutečností. Nejpodstatnější částí je
kapitola, kde probíhá vlastní hodnocení projektu. Na základě přiděleného skóre v jednotlivých sekcích
se určuje, zda projekt bude úspěšný, či nikoliv.
Zhodnocení významu nástrojů
Následující graf definuje výstupy a výsledky zmiňovaných technicko-ekonomických studií.
Znázorněn je přínos v procesu investičního rozhodování a jejich dopad na ostatní dokumenty
využívané v procesu řízení regionálního rozvoje na úrovni obce.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
401
Obr. 2: Výstupy a výsledky technicko-ekonomických studií
Nástroj Výstup Výsledek Dopad
Studie příležitostí Analýza příležitostí pro
konkrétní území či
odvětví.
Identifikace příležitostí,
specifikace projektových
možností.
Zásobník projektů
Strategie rozvoje
území - analytická část
Projektová fiše Rámcová specifikace
projektu.
Zdůvodnění potřeby
projektu a základní
informační báze o
projektu.
Zásobník projektů
Předběžná studie
proveditelnosti
Rámcová, zjednodušená
strategie (variantního)
řešení projektu a jeho
rizik z pohledu
marketingového,
technické, projektového
a finančního řešení
projektu.
Předběžné (rámcové)
rozhodnutí o
proveditelnosti projektu v
otázkách:
atraktivity projektu pro trh
a zákazníka.
finanční efektivnosti
projektu.
technického řešení
projektu
a projektového řešení.
Strategie rozvoje
území - návrhová část
Akční plán
Plán investic
Rozpočtový výhled
Rozpočet obce
Studie
proveditelnosti
Strategie (variantního)
řešení projektu a jeho
rizik z pohledu
marketingového,
technické, projektového
a finančního řešení
projektu.
Rozhodnutí o
proveditelnosti projektu v
otázkách:
atraktivity projektu pro trh
a zákazníka.
finanční efektivnosti
projektu.
technického řešení
projektu
a projektového řešení.
Strategie rozvoje
území- návrhová část
Akční plán
Plán investic
Rozpočtový výhled
Ekonomická
analýza
Ekonomické
zhodnocení projektu na
základě aparátu finanční
analýzy.
Stanovení
celospolečenských přínosů
a nákladů projektu pro
jednotlivé kategorie
zainteresovaných skupin
beneficientů.
Strategie projektů návrhová
část,
monitorovací
indikátory.
Soupis prioritních
projektů
Podpůrné studie Technická či jiný
specifikace (analýza,
rozbor, šetření)
konkrétního problému.
Řešení odborných a
specifických otázek
vztahující se k projektu.
Projektová fiše
Studie proveditelnosti
Ekonomická analýza
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Rozhodování z pohledu veřejného subjektu o realizaci či nerealizaci projektu s sebou nese vysokou
odpovědnost, jelikož účinky se promítají na subjekty regionálního prostředí. Chybně stanovené
vstupní předpoklady mohou znamenat také neúspěšný či obtížně realizovatelný projekt. Vysoký
význam nám tedy ukazuje na nutnost nepodcenit přípravu technicko-ekonomických studií, které jsou
součástí přípravného předinvestičního procesu. Cílem předinvestičních studií je především snížit
rizika spojená s realizací projektu. Tyto studie jsou také nástrojem pro stanovení cílů projektu a
možností pro jejich dosažení.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
402
Existující příležitosti a hodnocení podmínek v daném sektoru, či na daném území, nám pomáhá
identifikovat studie příležitostí. Určitým mezistupněm mezi studií příležitostí a studií proveditelnosti
je tzv. předběžná studie proveditelnosti, která je charakteristická nižší úrovní rozpracovanosti a menší
hloubkou uskutečněné analýzy, než u studie proveditelnosti. Předběžná neboli úvodní studie
proveditelnosti může být u malých a jednoduchých projektů dostatečným podkladem pro rozhodování,
zda pokračovat realizací projektu. U náročných projektů slouží jako méně nákladná varianta pro
rozhodnutí, zda v přípravné fázi projektu pokračovat a dopracovat studii proveditelnosti.
V předinvestičním procesu dále následuje zpracování studie proveditelnosti, jejímž smyslem je
poskytnout veškeré podklady o projektové variantě či variantách důležitých pro investiční rozhodnutí.
Výsledkem studie proveditelnosti je definování realizovatelnosti či nerealizovatelnosti projektu a jeho
postoupení do další fáze života projektového cyklu.
Kritériem pro rozhodování o uskutečnění veřejných investičních akcí by měla být tzv. prospěšnost
širokému spektru beneficientů. Nehodnotí se zde tedy pouze finanční výhodnost pro investora.
Veřejný projekt je přijatelný, pokud přináší finančně udržitelné výstupy s dostatečným veřejným
prospěchem. U veřejných projektů je tedy potřeba zkoumat, jak velký užitek resp. celospolečenský
přínos mají. Např. oprava staré budovy je užitečná a záslužná činnost, ale jelikož každá obec vlastní
několik takovýchto budov či cest, veřejných prostranství apod., je nutné ocenit dopady projektu na
ostatní subjekty a společnost jako celek tak, aby v soutěži projektů zvítězily projekty s nejvyšším
celospolečenským či regionálním pozitivním dopadem. Tento přístup napomůže účelnému
vynakládání finančních prostředků.
V celém průběhu předinvestiční fáze projektu se můžeme také setkat s tzv. podpůrnými studiemi. Tyto
studie upřesňují nebo zkoumají různé aspekty související s technickým řešením projektů či
zjišťováním dopadů a vlivů projektu. Součástí předinvestičního procesu také bývá zpracování
hodnotící zprávy, která bývá často základním podkladem pro hodnocení projektu investičními a
finančními institucemi, které by se mohly podílet na jeho financování. Nejedná se tedy o zpracování
nových informací, ale sestavení skóre projektu na základě zjištěných skutečností v předchozích
studiích. Hodnocení projektu prostřednictvím přiděleného skóre umožňuje následně subjektům
rozhodnout například o přidělení úvěru apod.
Literatura
[1] FIALA, P. Projektové řízení –modely, metody, analýzy. Praha: Professional publishing, 2004.
ISBN 80-80419-24-X .
[2] FOTR, SOUČEK. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. 2005.
[3] FROHLICH, HAWRANEK. Manual for Small Industiral Businesses: Project Design and
Appraisal. Vídeň: UNIDO, 1994. ISBN 92-1-106295-0.
[4] Je analýza nákladů a přínosů vhodným nástrojem pro hodnocení veřejných investic?
[5] MÁČE, M. Finanční analýza investičních projektů – praktické příklady a použití. Hlavlíčkův
Brod: Grada Publishing a. s., 2006. ISBN 80-247-1557-0.
[6] NĚMEC, V. Projektový management. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-0392-0.
[7] OCHRANA, F. Veřejný sektora efektivní rozhodování. Praha: Management press, 2001. ISBN
80-7261-018-X.
[8] REILLY, F.,K., NORTON, E. A. Investments. 7. vyd., Mason, OH: Tomson Highter Education,
2007. ISBN 1-800-423-0563.
[9] SIEBER, P. Analýza nákladů a přínosů, metodická příručka. verze 1.4. Praha: Ministerstvo pro
místní rozvoj, 2004.
[10] SIEBER, P. Studie proveditelnosti. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2004.
[11] VÁCLAVKOVÁ, R.. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2010. In MEKON 2010: CD
of participants' reviewed papers from 12th International Conference. str. 1-9. ISBN 978-80-248-
2165-8.
[12] WYSOCKI, R. K., Mc CARY. Effective Project Management. Third Edition. Indiana Polis:
Wiley Publishing, 2003. str. 464. ISBN 978-0-471-43221-0.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
403
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-50
ROZPOČTOVÉ HOSPODÁRENIE OBCÍ V SLOVENSKEJ
REPUBLIKE A PODMIENKY JEHO PLÁNOVANIA
BUDGET MANAGEMENT OF MUNICIPALITIES IN THE SLOVAK
REPUBLIC AND THE CONDITIONS OF ITS PLANNING
DOC. ING. RADOSLAV KOŽIAK, PHD.
ING. PAULA BOLCÁROVÁ
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Dep. of Public Economy and Regional Development
Faculty of Economics
Matej Bel University Banska Bystrica
 Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovak Republic
E-mail: radoslav.koziak@umb.sk, paula.bolcarova@umb.sk
Anotácia
Predložený príspevok sa zaoberá problematikou rozpočtového hospodárenia, vývoja a zmien
podmienok, za ktorých slovenské obce plánujú svoje hospodárenie. Za cieľ si kladie deskripciu
a kvantifikáciu rozpočtového hospodárenia obcí v Slovenskej republike v sledovanom období rokov
2000 až 2010, následne identifikáciu vývojovej tendencie vybraných zložiek rozpočtového
hospodárenia, ako aj celkového hospodárenia obcí a špecifikáciu podmienok a zmien, pri plánovaní
rozpočtových príjmov a výdavkov v sledovanom období. Pri spracovaní predloženého príspevku sme
využili predovšetkým metódu analýzy, syntézy a komparácie dostupných štatistických údajov
o rozpočtovom hospodárení obcí v Slovenskej republike, metódu popisnú, pri špecifikácii zákonom
stanovených podmienok a ich zmien v súvislosti s rozpočtovým hospodárením, matematicko-štatistické
metódy, pri kvantifikácii rozpočtového hospodárenia a identifikácii vývojových trendov niektorých
zložiek rozpočtových príjmov a výdavkov, ako aj metódy abstrakcie, indukcie a dedukcie. Nami
zámerne zvolené časové obdobie rokov 2000 – 2010 sme vybrali z dvoch dôvodov. V prvom rade je to
realizácia niekoľkých etáp reformy verejnej správy v SR, ako aj z dôvodu negatívneho vplyvu
hospodárskej krízy na rozpočtové (predovšetkým daňové) príjmy obcí a miest. Za vyššie uvedených 11
rokov sa podmienky rozpočtového plánovania a hospodárenia zásadným spôsobom menili. Ich objem
a štruktúra súvisia najmä s prechodom mnohých kompetencií zo štátnej správy na miestne
a regionálne samosprávy. Problémom bolo meškanie fiškálnej decentralizácie, za decentralizáciou
kompetencií, ale aj do súčasnosti pretrvávajúce podfinancovanie preneseného výkonu štátnej správy,
ktorý sú obce nútené dofinancovať z vlastných zdrojov. Napriek viacerým negatívnym vplyvom je
z analýzy zrejmé, že celkové príjmy i výdavky miestnych samospráv v Slovenskej republike
v absolútnom vyjadrení rastú, mierne sa zvyšuje relatívny podiel investičných výdavkov. Zároveň sme
však zistili, že stagnujú, mierne klesajú bežné príjmy a zvyšuje sa podiel príjmov kapitálového
charakteru, to môže znamenať jednak zvyšovanie úverového zaťaženia, resp. predaj majetku, z ktorého
príjem je jednorazový a už sa do budúcna nebude opakovať. Tieto skutočnosti sú výzvou pre ďalšie
skúmanie, ktoré sme vzhľadom na limitovaný rozsah príspevku nemohli spracovať.
Kľúčové slová
rozpočet, miestna samospráva, plánovanie, príjmy a výdavky.
Annotation
The present contribution deals with the problem of financial management and the development and
changes in the conditions under which the slovak municipalities plan their economy. It aims
description and quantification of the financial management of municipalities in the Slovak Republic in
the period 2000 to 2010 followed by the identification of trends in selected components of financial
management, as well as the overall management of municipalities and specification of conditions and
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
404
changes in the planning of revenues and expenses during the period. When processing the present
paper, we mainly used the method of analysis, synthesis and comparison of available statistical data
on financial management of municipalities in the Slovak Republic, descriptive methods, by specifying
legal conditions and changes in the budgetary management, mathematical and statistical methods in
quantifying the financial management and identifying trends of certain components of revenues and
expenses, as well as abstraction, induction and deduction methods. The time period from 2000 to 2010
was chosen for two reasons. First reason, it is the realization of several phases of public
administration reform in Slovakia, as well as because of the negative impact of the economic crisis on
the budget (mainly tax) incomes of villages and towns. For above 11 years, the conditions for
financial planning and management fundamentally changed. Their volume and structure are mainly
related to the transition of many competencies from government to local and regional authorities. The
problem was late fiscal decentralization, but also to the persistent underfunding transferred state
administration to municipalities is forced to bring in their own resources. Despite a number of
negative effects is evident from the analysis that the total revenues and costs of local governments in
the Slovak Republic are growing in absolute terms, slightly increasing the relative share of investment
spending. At the same time, we found that current incomes stagnate, slightly decreasing and increases
the share of income of a capital nature, it can mean both increasing loan burden, respectively, sale of
property, from which income is disposable and never to be repeated in the future. These facts are a
challenge for further investigation. We could not analyze them, because of limited extent of the
contribution.
Key words
budget, local self-government, planning, incomes and costs.
JEL classification: R51
Úvod
Turbulentné obdobie po roku 1990, kedy dochádza k revitalizácii miestnej samosprávy nielen
v Slovenskej republiky, je charakteristické špecifikáciou a relatívne častými zmenami podmienok, za
ktorých hospodária a plnia si svoje povinnosti slovenské obce. Množstvo zmien, od roku 2000
v súvislosti s reformou verejnej správy, vytvorením druhého stupňa územnej samosprávy, resp.
zmenou podmienok rozpočtového hospodárenia, sú dôvodom, prečo sme sa rozhodli, prehľadne
a globálne, analyzovať rozpočtové hospodárenie obcí v Slovenskej republike od roku 2000. Práve
reforma verejnej správy znamenala významný krok a zároveň zásah, do kompetencií, zodpovednosti,
ale najmä do majetkovej základne a rozpočtového hospodárenia miestnej i regionálnej samosprávy na
Slovensku. Vzhľadom na rôzny dátum „vzniku“ a fungovania miestnej a regionálnej úrovne územnej
samosprávy, abstrahujeme od rozpočtového hospodárenia vyšších územných celkov a svoju pozornosť
upriamime len na najnižšiu úroveň samosprávy - teda na municipality (obce a mestá). Z hľadiska
rozdelenia municipalít na obce a obce so štatútom mesta nerobíme rozdiely, nakoľko sa na rozpočtové
hospodárenia pozeráme čisto z globálneho, celoslovenského hľadiska, zároveň si však uvedomujeme
potrebu, pozrieť sa detailnejšie na rozpočtové hospodárenie a jeho plánovanie špecificky v malých
obciach (najmä obce do 1000 obyvateľov) a vo veľkých obciach, najmä mestách, nakoľko podmienky,
možnosti i determinanty tohto procesu sú značne odlišné. Túto skutočnosť berieme ako výzvu pre
ďalšie skúmanie, a to najmä v súvislosti s diskusiou o efektívnosti územných samospráv v Slovenskej
republike, v súvislosti s procesom municipalizácie, tzn. zníženia počtu administratívnych jednotiek
v podobe, v akej ich poznáme dnes.
Cieľ a metódy
Cieľom predloženého príspevku, je deskripcia a kvantifikácia rozpočtového hospodárenia obcí
v Slovenskej republike v sledovanom období rokov 2000 až 2010 (s ohľadom na dostupnosť
štatistických dát Ministerstva financií Slovenskej republiky), následne identifikácia vývojovej
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
405
tendencie vybraných zložiek rozpočtového hospodárenia, ako aj celkového hospodárenia obcí
a špecifikácia podmienok a zmien, pri plánovaní rozpočtových príjmov a výdavkov v sledovanom
období.
Pri spracovaní predloženého príspevku sme využili predovšetkým metódu analýzy, syntézy
a komparácie dostupných štatistických údajov o rozpočtovom hospodárení obcí v Slovenskej
republike, metódu popisnú, pri špecifikácii zákonom stanovených podmienok a ich zmien v súvislosti
s rozpočtovým hospodárením, matematicko-štatistické metódy, pri kvantifikácii rozpočtového
hospodárenia a identifikácii vývojových trendov niektorých zložiek rozpočtových príjmov
a výdavkov, ako aj abstrakcie, indukcie a dedukcie.
Výsledky
Ako už bolo spomenuté vyššie, územná samospráva si chtiac-nechtiac musela prejsť zásadnými
zmenami podmienok, za ktorých vykonáva svoje kompetencie, nakladá so svojim majetkom
a hospodári podľa svojho rozpočtu. V analyzovanom období rokov 2000 až 2010, ktoré sme vybrali
zámerne, došlo k implementácii niekoľkých etáp reformy verejnej správy. Jednotlivé etapy znamenali
viac peňazí, majetku, kompetencií i zodpovednosti, ale aj viac vrások na čelách poslancov, starostov
a primátorov, ktoré im pribudli v súvislosti so zabezpečením jednak originálnych, ale aj prenesených
pôsobností, nakoľko štát presunul s týmito kompetenciami neadekvátne množstvo finančných zdrojov.
Nie je tak v tomto období výnimkou, že prenesený výkon štátnej správy v konkrétnej oblasti, musí byť
dofinancovaný z vlastných zdrojov samosprávy, pretože fiškálna decentralizácia nie je dostatočná, no
za výkon takýchto kompetencií nesie zodpovednosť samotná municipalita. Krátky prehľad
najdôležitejších zmien v súvislosti s reformou verejnej správy na Slovensku v predmetnom období,
ponúkame v nasledujúcom texte.
1. Reforma verejnej správy v Slovenskej republike a jej etapy
Po roku 1990, kedy začíname opätovne hovoriť o samospráve obcí a miest v pravom slova zmysle,
bol vytvorený len najnižší stupeň územnej samosprávy, teda miestna samospráva. Výhľadovo sa však
počítalo s tým, že bude vytvorený i druhý, regionálny stupeň, čo je zakotvené i v Ústave Slovenskej
republiky. K tomu však došlo so značným oneskorením. Predpokladom začatia komplexnej reformy
verejnej správy na Slovensku bolo prijatie zákona SNR č. 369/1990 o obecnom zriadení. Zákon NR
SR č. 221/1996 Z. z. o územnom a správnom usporiadaní Slovenskej republiky, ustanovil sídla 8
krajov, sídla okresov a príslušnosť jednotlivých obcí k nim. V tejto fáze ešte nedošlo k decentralizácii
štátnej správy a prechodu kompetencií.
V rokoch 2001 až 2003 dochádza k vytvoreniu samosprávy vyšších územných celkov, pričom na
Slovensku hovoríme o tzv. symetrickom modely, tzn. vytvorilo 8 samosprávnych krajov, identických
so štátnou správou, čiže s 8 krajskými úradmi. Základom ich vzniku bolo prijatie zákona NR SR č.
302/2001 Z. z. o samospráve vyšších územných celkov. V rokoch 2001 až 2004 postupne dochádza
k zásadnej zmene, nakoľko sa napĺňa hlavné motto reformy verejnej správy a dochádza k presunu
niektorých pôsobností z orgánov štátnej správy na orgány miestnej a regionálne samosprávy, pričom
výhľadovo sa počíta so zrušením okresných úradov a vybudovaní sústavy špecializovanej miestnej
štátnej správy. V tomto období však zatiaľ nedošlo k fiškálnej decentralizácii a situácia s novými
kompetenciami bola riešená formou decentralizačnej dotácie, ktorej zavedenie bolo
dočasné/prechodné. Táto skutočnosť sa výrazne prejavila na štruktúre príjmov obcí na Slovensku, čo
dokumentuje analytická časť nášho príspevku. Kľúčovým v tejto oblasti bol zákon NR SR č. 416/2001
Z. z. o prechode niektorých pôsobností z orgánov štátnej správy na obce a vyššie územné celky.
Ďalšou etapou reformy verejnej správy bola fiškálna decentralizácia, vynútená prechodom
kompetencií. V tejto oblasti boli prijaté viaceré právne predpisy, bez ktorých by jej realizácia nebola
možná. Jedná sa o zákon NR SR č. 582/2004 Z. z. o miestnych daniach a miestnom poplatku za
komunálne odpady a drobné stavebné odpady, zákon NR SR č. 523/2004 Z. z. o rozpočtových
pravidlách verejnej správy, zákon NR SR č. 583/2004 Z. z. o rozpočtových pravidlách územnej
samosprávy, o rozpočtovom určení daňového výnosu dane z príjmov a zákon NR SR č. 564/2004 Z. z.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
406
o rozpočtovom určení výnosu dane z príjmov územnej samospráve. Všetky uvedené právne predpisy
vstúpili do platnosti od 1. 1. 2005. Prijatím týchto zákonov sa do praxe uvádza jediná podielová daň –
daň z príjmu fyzických osôb a menia sa miestne dane a obligatórny poplatok za komunálne odpady
a drobné stavebné odpady. Zároveň sa ruší decentralizačná dotácia ako prechodné opatrenie na
financovanie originálnych kompetencií, zostáva však účelová dotácia/transfer na prenesený výkon
štátnej správy, nakoľko tejto časti kompetencií sa fiškálna decentralizácia netýkala. Pôvodne
podielové dane – cestná daň a daň z príjmu právnických osôb sa zmenili, daň z motorových vozidiel je
miestnou daňou vyššieho územného celku a daň z príjmu právnických osôb plynie v plnom rozsahu do
štátneho rozpočtu.
Od roku 2005 do súčasnosti už v miestnej ani regionálnej samospráve nedošlo k významnejším
zmenám, tie možno pozorovať len v štátnej správe. Vzhľadom na obmedzený rozsah príspevku sa im
podrobnejšie nebudeme venovať a sústredíme sa na vývoj rozpočtového hospodárenia v rokoch 2000
až 2010.
2. Rozpočtové hospodárenie obcí v Slovenskej republike
Z hľadiska kontinuity sledovaného 11 ročného obdobia je potrebné konštatovať dve zásadné zmeny.
Prvou je zákonom stanovené rozdelenia rozpočtu na bežný a kapitálový, ako aj zavedenie príjmových
a výdavkových finančných operácií od roku 2005. Druhou zmenou je zavedenie tzv. programového
rozpočtovania, ktorého analýza však nie je predmetom nášho skúmania, preto sa jej v ďalšom texte
nebudeme venovať. V tabuľke 1 prezentujeme vybrané a pre potreby spracovania tohto príspevku
najdôležitejšie zložky rozpočtového hospodárenia slovenských obcí.
Tab. 1: Vybrané zložky príjmov obcí v Slovenskej republike
Údaje v tis. € 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Daňové
príjmy
424856,7 464460,7 560678,3 590799,1 655148,9 1210024,6 1354105,9 1442083,3 1685268,5 1620306,2 1421927,0
Daň z
príjmov FO
213774,3 228657,2 241913,5 258884,3 278879,9 879798,2 1001204,8 1075751,8 1292003,6 1206767,0 995163,0
Daň z
príjmov PO
40719,6 50302,8 61457,2 52417,6 73444,8 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0
Daň z
nehnuteľností
119524,6 122468,4 123349,7 125939,2 140953,0 207223,0 223017,1 227477,9 237419,5 254814,1 266284,0
Nedaňové
príjmy
354896,2 362636,5 393830,2 434954,8 253559,4 272993,4 286418,3 327614,0 344788,6 314245,7 327185,0
Granty a
transfery
124124,7 158445,6 761101,5 1130101,6 939474,7 632546,6 676236,2 707299,3 727753,4 871876,5 915273,0
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
Z tabuľky 1 je zrejmá zásadná zmena v prípade dane z príjmov právnických osôb. Výnos z nej sa stal
od roku 2005 výlučne príjmom štátneho rozpočtu SR, pričom do roku 2004 to bola jedna z troch
podielových daní. Z tabuľky samotnej, ale aj z grafu 1 však možno identifikovať aj inú dôležitú
skutočnosť. Daň z nehnuteľností je najdôležitejším, stabilným a jediným kontinuálne rastúcim
príjmom do rozpočtov obcí v Slovenskej republike. Aj keď nárast daňového výnosu nie je nijako
dramatický, za jej nespornú výhodu považujeme jej stabilitu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
407
Graf 1: Vybrané zložky príjmov obcí v Slovenskej republike
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
Z grafu 1 je tiež zrejmé, že celkové daňové príjmy korelujú s výnosom dane z príjmov fyzických osôb.
Od roku 2005 do roku 2008 je to pre miestne samosprávy dobrá správa, avšak obrat nastáva vplyvom
svetovej krízy v roku 2009. Tu zaznamenávame absolútny pokles výnosu a samosprávneho podielu
tejto dane, ktorý kontinuálne pokračuje aj v roku 2010. Relevantné údaje za rok 2011 sme žiaľ
nedokázali získať, kvôli absencii dostupnosti štátneho záverečného účtu.
Graf 2: Nedaňové príjmy, granty a transfery obcí v Slovenskej republike
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
Z tabuľky 1, ako aj z grafu 2 je zrejmý rastúci podiel a význam grantov a transferov, ktoré plynú do
rozpočtov municipalít zo štátneho rozpočtu Slovenskej republiky. Ich zanedbateľná úroveň z roku
2000 sa radikálne zmenila už v roku 2002, pričom najvyššiu absolútnu hodnotu dosiahla táto položka
v roku 2003, čo súvisí s poskytovaním tzv. decentralizačnej dotácie obciam, pred implementáciou
fiškálnej decentralizácie. Od roku 2005, odkedy je v platnosti fiškálna decentralizácia však položka
grantov a transferov nestráca na význame, keďže ňou sú financované tzv. prenesené pôsobnosti zo
štátnej správy na samosprávu. Pokiaľ by tomu tak nebolo, transfery by sa vrátili na hodnoty z roku
2000 a 2001. Od roku 2008 zaznamenávame po niekoľko ročnej stagnácii, opätovná nárast grantov
a transferov, čo kauzálne súvisí aj s globálnou hospodárskou krízou a určitou mierou kompenzácie zo
strany štátu vo vzťahu k miestnym samosprávam, ktoré v tomto období zaznamenali významný
prepad podielu na výnose dane z príjmu fyzických osôb. Vývoj nedaňových príjmov je stabilný počas
celých 11 rokov sledovaného obdobia, s miernym výkyvom nadol a následným rastom v roku 2004.
Súvis vidíme s reformou verejnej správy, ktorá zmenila takmer všetky miestne poplatky na miestne
dane, pričom jediným nedaňovým poplatkom sa stal poplatok na komunálne odpady.
Do tabuľky 2 sme zosumarizovali prehľad bežných, kapitálových a celkových príjmov miestnych
samospráv od roku 2000 do roku 2010. Vzhľadom na zákonnú úpravu a jej zmenu od roku 2004,
uvádzame klasifikáciu na bežné a kapitálové príjmy až od tohto roku. Podobne je to i čo sa týka
príjmových finančných operácií.
0,0
500000,0
1000000,0
1500000,0
2000000,0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Daňové príjmy
Daň z príjmov FO
Daň z príjmov PO
Daň z nehnuteľností
0,0
200000,0
400000,0
600000,0
800000,0
1000000,0
1200000,0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Nedaňové príjmy
Granty a transfery
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
408
Tab. 2: Hlavné zložky rozpočtových príjmov obcí v Slovenskej republike
Údaje v tis. € 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Bežné príjmy n n n n
1848183,
0
2115564,
6
2316760,
5
2476996,
6
2757810,
5
2806428,
4
2664385,
0
Kapitálové
príjmy
n n n n 302374,9 413227,8 442341,1 416122,3 477245,6 376235,5 622648,0
Finančné
operácie -
príjmové
n n n n 379513,0 306290,2 540861,9 305772,4 371254,1 575670,4 728630,0
Príjmy spolu 1117219,8
1086040,
6
1908307,
4
2334309,
9
2530070,
9
2835082,
7
3299963,
5
3198891,
3
3606310,
2
3758334,
3
4015663,
0
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
Pre názornejšiu ilustráciu celkového vývoja, ponúkame graf 3.
Graf 3: Hlavné zložky rozpočtových príjmov obcí v Slovenskej republike
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
Reforma verejnej správy prebiehajúca od roku 2001, významne zvýšila príjmy do rozpočtov
miestnych samospráv na Slovensku. Ich nárast je zrejmý už v porovnaní rokov 2001 a 2002, pričom
s výnimkou roku 2007, kontinuálne pokračuje až do roku 2010. Nepochybne najdôležitejšou zložkou
celkových príjmov, sú príjmy bežného charakteru, avšak zmenu trendu zaznamenávame v roku 2010,
kedy relatívny podiel bežných príjmov klesá, pričom klesá aj absolútny príjem do rozpočtov obcí
v SR. Tento úbytok je kompenzovaný rastom kapitálových príjmov a zvýšenými finančnými
operáciami. Naznačuje to možné riziko „prejedania“ jednorazových kapitálových príjmov, predajom
majetku, alebo prijímaním úverových zdrojov, napriek tomu, že zákon nepripúšťa použiť investičné
zdroje na prevádzku.
V snahe poskytnúť čitateľovi komplexnejší prehľad o rozpočtovom hospodárení slovenských obcí za
obdobie rokov 2000 až 2010, ponúkame v nasledujúcom texte stručnú analýzu výdavkov. Tie sú
k dispozícii v štruktúre bežné a kapitálové už od začiatku sledovaného obdobia. (Viď tab. 3 a graf 4.)
Tab. 3: Hlavné zložky rozpočtových výdavkov obcí v Slovenskej republike
Údaje v tis. € 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Bežné
výdavky
622307,3 659672,1 1138944,2 1648037,9 1727935,9 1862295,0 2069918,2 2196760,3 2413775,5 2543810,8 2577978,0
Kapitálové
výdavky
244520,2 290581,5 532081,2 405040,8 449402,4 630555,0 771834,4 688840,2 765415,3 860168,9 1105384,0
Finančné
operácie -
výdavkové
n n n n 111614,9 136619,5 255751,7 135119,2 164628,6 138650,5 209293,0
Výdavky
spolu
1049250,4 1015261,4 1774627,2 2287210,6 2288953,2 2629469,6 3097504,3 3020719,6 3343819,3 3542630,2 3892655,0
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
0
500000
1000000
1500000
2000000
2500000
3000000
3500000
4000000
4500000
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Bežné príjmy
Kapitálové príjmy
Finančné operácie - príjmové
Príjmy spolu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
409
Celkové výdavky slovenských miestnych samospráv majú stabilne rastúci charakter, najdynamickejšie
sú z logických dôvodov v rokoch 2001 až 2003, avšak ich rast pokračuje i v ďalšom období.
Pozoruhodné je, že ho nepribrzdila ani hospodárska kríza, čo naznačuje čerpanie rezerv, resp. vyššiu
dynamiku rastu kapitálových výdavkov, na grafe zobrazených svetlo zelenou farbou, pričom v prípade
bežných výdavkov zaznamenávame najmä v rokoch 2008 až 2010 stagnáciu. Výdavkové finančné
operácie, cez ktoré sa realizuje najmä splácanie prijatých úverových zdrojov, je počas rokov 2004 až
2010 na stabilne nízkej úrovni. To by malo znamenať, že nedochádza k vyššiemu zadlžovanie obcí
a miest, čo ovplyvnil aj zákon o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy, ktorý limituje celkový
dlh obce, ako aj výdavky na dlhovú službu v danom roku. Nemôžeme však dokázať, ani vyvrátiť, či
nejde o dlhodobejšie úverové zdroje, ktoré sa splácaním a teda zvýšenými výdavkovými finančnými
operáciami neprejavia v ďalších rokoch.
Graf 4: Hlavné zložky rozpočtových výdavkov obcí v Slovenskej republike
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
Na záver nášho príspevku ešte ponúkame čisto ilustračný vývoj celkového výsledku rozpočtového
hospodárenia v obciach na Slovensku, ktorý sumarizuje bežný i kapitálový rozpočet, ako aj finančné
operácie a naznačuje, že v globále slovenské municipality hospodária s prebytkovými rozpočtami, čo
v prípade bilancie bežných príjmov a výdavkov vyžaduje zákon o rozpočtových pravidlách územnej
samosprávy, pripúšťa len schodkový kapitálový rozpočte po splnení stanovených podmienok.
Graf 4: Výsledok hospodárenia obcí v Slovenskej republike
Zdroj: vlastné spracovanie podľa štátnych záverečných účtov SR za roky 2000 až 2010.
0,0
500000,0
1000000,0
1500000,0
2000000,0
2500000,0
3000000,0
3500000,0
4000000,0
4500000,0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Bežné výdavky
Kapitálové výdavky
Finančné operácie -
výdavkové
0,0
50000,0
100000,0
150000,0
200000,0
250000,0
300000,0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Výsledok hospodárenia obcí v SR
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
410
Z grafu 4 vyplýva, že celkový výsledok rozpočtového hospodárenia obcí v Slovenskej republike,
dosahuje každoročne kladnú hodnotu. V jednotlivých rokoch je však tento výsledok rozličný,
kolísavý. Nie je preto možné identifikovať jednoznačný vývojový trend. Čo však zo štatistických
údajov vyplýva, je sklon k zníženiu výšky prebytku rozpočtového hospodárenia v rokoch 2008 až
2010. To naznačuje, že vplyvom hospodárskej krízy obce jednak hľadajú rezervy svojho
hospodárenia, sú nútené šetriť, ale zároveň možno dedukovať, že ich hospodárenie využíva rezervu,
vytvorenú v priaznivejšom predchádzajúcom období, kedy bol výnos podielovej dane z príjmu
fyzických osôb do ich rozpočtov vyšší.
Záver
V predloženom príspevku sme sa zaoberali problematikou rozpočtového hospodárenia a stavom
a zmenami podmienok, za akých slovenské municipality plánujú svoje hospodárenie. Jedná sa
o obdobie, charakteristické významnými zmenami, ale aj o obdobie, pre ktoré je typický silný vplyv
hospodárskej krízy, čo sa negatívne prejavilo predovšetkým v znížení absolútneho výnosu dane
z príjmov fyzických osôb, ktorá je aktuálne jedinou podielovou daňou v SR. Obce a mestá sa s touto
situáciou museli vysporiadať. Pravdou je, že štát vzhľadom na nepriaznivý vývoj výnosu tejto dane,
pomohol obciam vyššími transfermi zo štátneho rozpočtu, tie však daňový výpadok nepokryli.
„Môžeme konštatovať, že v sledovanom období sa značne zvýšil fiškálny význam miestnych
rozpočtov a ich vplyv na stav verejných financií v SR. Uskutočnené systémové zmeny sa výrazne
prejavili v rozpočtovom hospodárení miestnych samospráv a do veľkej miery ovplyvnili príjmovú
základňu, ako aj výdavkové potreby jednotlivých miestnych samospráv." (Flaška, 2008, s. 4)
Analyzované obdobie sme zvolili aj preto, že v rokoch 2001 až 2005 prebehlo niekoľko etáp reformy
verejnej správy, pričom zmena legislatívneho prostredia a s tým súvisiaca zmena podmienok, za
ktorých slovenské miestne samosprávy existujú, plnia kompetencie, plánujú a hospodária, významne
ovplyvnila každodenný život v samospráve. K zmene došlo z hľadiska štruktúry i objemu príjmov,
výdavkov, ale aj podmienok, za ktorých si samosprávy môžu zriaďovať a zakladať iné právnické
osoby. Faktom však zostáva, že municipality vplyvom reformy verejnej správy, no i na vzdory
negatívneho dopadu hospodárskej krízy, v bežných cenách kontinuálne zvyšujú svoje celkové
výdavky. Za pozitívum však považujeme fakt, že bežné výdavky v posledných rokoch sledovaného
obdobia stagnujú, mierne rastú výdavky investičného charakteru, čo by malo do budúcna priniesť
ovocie, nielen v oblasti rozpočtového hospodárenia.
Literatúra
[1] FLAŠKA, F. Faktory determinujúce príjmovú základňu a výdavkové potreby miestnych
samospráv. In Scienta Iuventa - zborník príspevkov. Banská Bystrica: Ekonomická fakulta
Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2008. 8 s. ISBN 978-80-8083-582-8.
[2] KOŽIAK, R. Zmierňovanie regionálnych disparít prostredníctvom regionálnej politiky. Banská
Bystrica: Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela, 2008. 138 s. ISBN 978-80-8083-573-6.
[3] Štátne záverečné účty SR za roky 2000 – 2010 [online]. [cit. 15. 04. 2013] Dostupné z:
<http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=3557>.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu VEGA 71/1010/2011 „Teoreticko-metodologické východiská
plánovania v podmienkach územných samospráv a možnosti ich aplikácie v SR“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
411
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-51
FINANČNÍ KONDICE OBCÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
FINANCIAL CONDITION OF MUNICIPALITIES IN THE SOUTH
MORAVIAN REGION
ING. IRENA OPLUŠTILOVÁ, PH.D.
ING. PETR HALÁMEK, PH.D.
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: oplustii@econ.muni.cz, halamek@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá hodnocením finanční kondice obcí, tj. schopností financovat rozvojové investice.
Metodika je založena na hodnocení soustavy ukazatelů založených na finančních výsledcích obce
v letech 2009-11. Výsledkem výzkumu je zejména identifikace obcí s problematickou finanční
kapacitou. Tyto obce se měly primárně soustředit na hledání úspor v provozní části rozpočtu,
případně hledat cesty na navýšení svých běžných příjmů.
Klíčová slova
rozpočet obce, deficit, zadluženost, finanční kondice
Annotation
The paper deals with the municipal financial condition, ie the ability of municipalities to fund
development investment. The methodology is based on the original evaluation system using indicators
based on the financial results in years 2009-11. The result of the research is identification of
municipalities with problematic financial capacity. These municipalities should be primarily focused
on finding savings in the operating budget or looking for ways to increase their operational income.
Keywords
municipal Budget, Deficit, Debt, Financial condition
JEL classification: H72
Úvod
Pojem finanční kondice obce (financial condition) vychází z konceptu finančního zdraví a zaměřuje se
zejména na finanční aspekty fungování subjektu. Konkrétní vymezení (a tedy i zahrnutí či nezahrnutí
jiných než finančních ukazatelů) pak vychází z účelu hodnocení finanční kondice. Zhodnocení
finanční situace obce je důležitým předpokladem pro kvalifikované rozhodování o dalších krocích
obce. Přitom informace o finančním zdraví obce jsou podstatné nejen pro samotné obce, jejich
představitele a občany, ale i pro různé další subjekty, ať už z okruhu veřejné či soukromé sféry (srov.
Opluštilová, 2012).
Cíle výzkumu a použitá metodika
Cílem tohoto příspěvku je na základě zvolených ukazatelů zhodnotit finanční kondici obcí
Jihomoravského kraje ve smyslu jejich možnosti financovat své investiční záměry (ať už formou
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
412
dosahování úspor či formou dluhového financování a splácení těchto dluhů). S ohledem na zvolený
účel byly zvoleny základní ukazatele, které postihují oblast rozpočtového hospodaření a zadluženost
obce. Výpočty ukazatelů jsou provedeny s využitím dat za roky 2009 až 2011.
Výpočty zvolené soustavy ukazatelů jsou provedeny Pro všech 672 obcí nacházejících se na území
Jihomoravského kraje. Výsledky jsou hodnoceny a interpretovány v souhrnu za všechny zpracované
obce a dále v rozdělení dle vybraných velikostních skupin (0-199, 200-4999, 500-999, 1 000-1 999,
2 000-4 999, 5 000-9 999, 10 000-99 999, 100 000 a více). Oproti velikostním kategoriím standardně
využívaných Českým statistickým úřadem došlo pro potřeby výzkumu vzhledem k nízkému počtu
subjektů ke sloučení velikostních kategorií nad 10 000 obyvatel do jedné, do které však není zahrnuto
statutární město Brno. Vzhledem k jeho naprosto odlišné velikosti od ostatních měst z této kategorie
výsledky za toto město vstupují pouze do souhrnných výpočtů za obce celkem.
Studie čerpá data z veřejně dostupných zdrojů. Informace o počtu obyvatel obcí jsou převzaty
z Českého statistického úřadu, finanční data jsou čerpána z výkazů pro hodnocení plnění rozpočtu
ÚSC a z rozvah obcí, které jsou publikovány v databázích ARIS a ÚFIS Ministerstva financí ČR.
Výjimkou jsou některá finanční data za statutární město Brno, kdy byla použita data publikovaná
v Závěrečném účtu statutárního města Brna za příslušný rok. Důvodem je zvolený způsob klasifikace
a účtování převodů mezi městem a jeho městskými částmi1
.
Jako základní ukazatele byl zvolen ukazatel salda provozního rozpočtu (UR1) a dva ukazatele
zadluženosti, které vyjadřují náročnost ročních výdajů na zadluženost (UZ1) a celkový stav zadlužení
(UZ2).
UR1 (ukazatel salda provozního rozpočtu) - v oblasti rozpočtového hospodaření byl s ohledem na
významnost, omezení interpretace a vhodnosti pro srovnání mezi obcemi vybrán jeden, avšak zásadní
ukazatel provozního (běžného) rozpočtu. Ukazatel podílu přebytku provozního rozpočtu na běžných
příjmech2
hodnotí základní předpoklad úspěšného hospodaření obcí, tedy dosahování přebytku
v provozní části rozpočtu.
UZ1 – ukazatel podílu dluhové služby a dluhové kapacity vyjadřuje, jak je obec schopna hradit své
závazky ze salda provozního rozpočtu. Výpočet salda provozního rozpočtu je mírně modifikovaný, do
běžných výdajů nejsou zahrnuty placené úroky, protože ty tvoří součást dluhové služby a úkolem
ukazatele je zjistit, zda a jak dokáže obec zajistit prostředky právě také na jejich úhradu. Dluhová
služba je vypočítána jako součet placených úroků a uhrazených splátek úvěrů, půjček a ročních podílů
emitovaných dluhopisů; v případě splátek krátkodobých půjčených prostředků byl do výpočtu zahrnut
pouze případný kladný rozdíl položek 8x14 minus 8x13, tedy rozdíl splátek a přijatých půjčených
prostředků, aby byl vyloučen negativní vliv případných kontokorentů či obdobných finančních
produktů na výsledné hodnocení ukazatele. Tento ukazatel byl zvolen z toho důvodu, že oproti
známějšímu ukazateli dluhové služby bere v úvahu existující (či neexistující) prostředky obce, které
lze vynaložit na dluhovou službu, kdežto UDS pouze předpokládá, že obec může určitý podíl
vybraných druhů příjmů na dluhovou službu vynaložit.
UZ2 – ukazatel podílu celkového dluhu na saldu provozního rozpočtu vyjadřuje, za kolik let je obec
schopna při dané úrovni salda BR své dluhy splatit právě z tohoto salda. Ukazatel postihuje vlastní
aktivitu a přístup obce k plánování svých závazků a k jejich možnému splácení. I když obec nemůže
ovlivnit podstatnou část svých běžných příjmů i běžných výdajů, musí brát jejich výši v úvahu při
rozhodování o dalším zatížení obecního rozpočtu v případě zadlužení obce, musí brát ohled na fakt,
zda a v jakém časovém horizontu je obec schopná splatit své dluhy.
1
Převody mezi městem a městskými částmi v rozpočtu zobrazuje jako převody mezi různými obcemi v rámci jednoho
okresu, pro vyloučení těchto převodů je třeba konsolidovat data až na úrovni okresu.
2
Do běžných příjmů jsou zahrnuty daňové příjmy, nedaňové příjmy a neinvestiční přijaté transfery.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
413
V následujících tabulkách je uveden přehled používaných finančních dat a způsoby výpočtu
jednotlivých ukazatelů. Vzhledem k účetní reformě veřejných financí došlo od r. 2010 ke změně
účtování obcí a tedy mimo jiné i ke změně směrné účtové osnovy, jsou uvedeny způsoby výpočty
ukazatelů v rozdělení pro rok 2009 a roky 2010 a následující.
Tab. 1: Kategorie používaných finančních dat
kategorie zdroj položka, účet 2009 položka, účet 2010, 2011
A daňové příjmy rozpočet součet položek 1xxx součet položek 1xxx
B nedaňové příjmy rozpočet součet položek 2xxx součet položek 2xxx
C přijaté neinvestiční transfery rozpočet
součet položek 41xx po
konsolidaci
součet položek 41xx po
konsolidaci
D běžné výdaje rozpočet pol. 5xxx po konsolidaci pol. 5xxx po konsolidaci
E placené úroky rozpočet součet položek 5141 součet položek 5141
F splátky emitovaných dluhopisů rozpočet součet položek 8xx2 součet položek 8xx2
G
krátkodobé přijaté půjčené
prostředky
rozpočet součet položek 8x13 součet položek 8x13
H
splátky krátkodobých přijatých
půjčených prostředků
rozpočet součet položek 8x14 součet položek 8x14
I
splátky dlouhodobých přijatých
půjčených prostředků
rozpočet součet položek 8x24 součet položek 8x24
J celkový dluh rozvaha
syntetické účty
281+282+283+289+322+
326+951+953+959
syntetické účty
281+282+283+289+322+
326+451+452+453+459
Zdroj: Vlastní zpracování.
Vysvětlivky - data z rozvahy:
281 - krátkodobé úvěry
282 - eskontované krátkodobé dluhopisy (směnky)
283 - krátkodobé závazky z vydaných dluhopisů
289 - jiné krátkodobé půjčky
322 - směnky k úhradě
326 - přijaté návratné finanční výpomoci krátkodobé (do r. 2009 bez časového hlediska)
451 - dlouhodobé úvěry (951 do r. 2009)
452 - přijaté návratné finanční výpomoci dlouhodobé
453 - dlouhodobé závazky z vydaných dluhopisů (953 do r. 2009)
459 - ostatní dlouhodobé závazky (959 do r. 2009)
Tab. 3: Výpočet ukazatelů finanční kapacity obcí
ukazatel výpočet úpravy výsledku
UR1 (A+B+C-D) / (A+B+C) UZ1
(E + roční podíl F + (H - G)* + I) / (A+B+C-(D-E)) když UZ1 < 0; UZ1 = -1
UZ2 H / (A+B+C-D) když UZ2 < 0; UZ2 = -1
*pouze je-li H-G větší jak 0 Zdroj: Vlastní zpracování.
Výsledky
Ukazatel UR1 vyjadřuje schopnost obce vytvářet přebytek v provozní části rozpočtu. Srovnání
výsledků tohoto ukazatele může být mírně nevýhodné pro obce, které plní větší rozsah úkolů
v přenesené působnosti a na tyto činnosti získávají neinvestiční transfery. V čitateli ukazatele tak
budou zahrnuty výdaje i příjmy související s touto činností, ovšem ve jmenovateli budou zahrnuty
pouze příjmy - veškeré neinvestiční transfery. Při hodnocení výsledků je třeba brát v úvahu omezenou
možnost obce aktivně získávat běžné příjmy a oproti tomu nutnost hradit zejména mandatorní výdaje.
Ukazatel je vhodný k hodnocení finanční situace konkrétní obce a při znalosti trendů běžné příjmové i
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
414
výdajové stránky rozpočtu se jedná o velmi důležitý ukazatel pro plánování budoucích aktivit obce
(provozních i investičních). Následující graf prezentuje průměrné výsledky tohoto ukazatele v obcích
Jihomoravského kraje v rozdělení dle velikostních kategorií. Jak již bylo zmíněno, do rozdělení dle
velikostních kategorií nebylo zařazeno statutární město Brno, avšak jeho výsledky vstupují do výpočtů
dat za obce celkem.
Obr. 1: Průměrná výše úspory provozního rozpočtu obcí JMK
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
Další graf prezentuje procentní zastoupení obcí se zápornou výší salda provozního rozpočtu
v jednotlivých velikostních kategoriích. Schopnost generovat úspory v provozním rozpočtu
představuje základní předpoklad pro dobrou finanční situaci obce a pro její možnosti rozvoje. Za
naprosto alarmující lze označit stav, kdy obec nedosáhla kladného salda v provozním rozpočtu ani
v tříletém souhrnu za sledované roky 2009-2011. V Jihomoravském kraji se v této situaci ocitlo
celkem 32 obcí. Tyto obce nejenže za sledované tři roky nedokázaly uspořit žádné prostředky, ale
nedokázaly ani financovat svůj provoz z běžných příjmů a musely hledat zdroje na jeho dofinancování
- buď formou rozpouštění úspor, prodeje majetku, nebo zvýšení svého zadlužení.
Obr. 2: Procentní zastoupení obcí se zápornou výší salda provozního rozpočtu
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
Finanční kondici obce ovlivňuje nejen schopnost generovat zdroje z přebytku provozního rozpočtu,
ale pochopitelně také současná úroveň zadlužení obce a s tím související nároky na financování
v následujících letech. Následující graf prezentuje procentní zastoupení zadlužených obcí dle
jednotlivých velikostních kategorií. Podíl zadlužených obcí je rostoucí s rostoucí velikostní kategorií
(s mírným poklesem v kategorii 5000-9999 obyvatel). Celkově je zadluženo přes padesát procent obcí.
0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
19999
obce
celkem
průměr 2009 průměr 2010 průměr 2011 průměr 2009-2011
0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
19999
obce
celkem
2009 2010 2011
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
415
Obr. 3: Podíl zadlužených obcí JMK dle velikostních kategorií
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
Průměrná výše zadlužení (v přepočtu na obyvatele) dle velikostních kategorií nevykazuje velmi
výrazné rozdíly, jejich grafické znázornění (v následujícím grafu) odpovídá plošší křivce ve tvaru
„U“. Průměr za všechny obce výrazně zvyšuje zadluženost statutárního města Brna.3 Na zadluženosti
obcí JMK se nejvíce podílejí úvěry. V letech 2009 a 2010 se na druhém místě umístily komunální
dluhopisy, ty však mělo emitované pouze Brno, v roce 2011 došlo k jejich splacení. Návratné finanční
výpomoci mezi rozpočty se na celkové zadluženosti podílejí pouze minimálně.
Obr. 4: Průměrná výše zadluženosti na 1 obyvatele zadlužených obcí JMK dle velikostních
kategorií, v tisících Kč
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
Ukazatel UZ1 vyjadřuje podíl dluhové služby a dluhové kapacity. Do dluhové služby vstupují roční
výdaje související se splácením dluhů, tedy zejména placené úroky, splátky jistin a poměrná výše
splátek emitovaných dluhopisů4
. Dluhová kapacita je vyjádřena jako přebytek provozního rozpočtu,
tedy rozdíl běžných příjmů a běžných výdajů; do běžných výdajů pro tyto účely nejsou zahrnuty
výdaje na dluhovou službu. Ukazatele vyjadřují, zda a s jakou rezervou je obec schopna hradit své
závazky související se zadlužením z přebytku svého běžného rozpočtu. Ukazatele je možné využít jak
pro srovnání schopnosti obcí splácet své dluhy, tak také pro hodnocení vývoje hospodaření obce, také
pro plánování budoucích aktivit obce. Následující graf představuje hodnoty mediánu ukazatele UZ1,
vzhledem k vysoké variabilitě výsledků jednotlivých obcí hodnota aritmetického průměru nemá
dostatečnou vypovídací schopnost.
3
Pokles zadluženosti Brna v roce 2011 byl způsoben splacením emise komunálních dluhopisů.
4
V případě zahrnutí celkové výše splátky v jednom roce splatnosti by došlo k neúměrnému navýšení dluhové služby. Je
uplatněn předpoklad, že město, které emitovalo dluhopisy, po celou dobu do jejich splatnosti shromažďuje průběžně
prostředky na tuto splátku, proto tedy do dluhové služby vstupují pouze celkové splátky dělené počtem let splatnosti.
0%
20%
40%
60%
80%
100%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-99999 obce celkem
2009 2010 2011
0
5
10
15
20
25
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-99999 Brno obce celkem
2009 2010 2011
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
416
Obr. 5: Hodnoty mediánu ukazatele dluhové služby na přebytku provozního rozpočtu dle
velikostních kategorií obcí JMK
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
Vzhledem k vysokému počtu obcí, které vykazují nulovou zadluženost (a tedy UZ1 je roven nule), je
další výpočet proveden pouze pro zadlužené obce, které vykazují kladné hodnoty ukazatele UZ1.
Hodnoty průměru a mediánu ukazatele těchto obcí prezentuje následující graf. Obce se zápornou
hodnotou ukazatele (tedy se záporným provozním saldem) nebyly do výpočtu zahrnuty, protože by
neadekvátně snižovaly výsledné hodnoty za velikostní kategorie.
Obr. 6: Průměr a medián kladných hodnot UZ1
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
Následující graf prezentuje zastoupení obcí, které vykazují potenciálně problémovou finanční situaci:
 Obce, jejichž ukazatel UZ1 je záporný, což znamená, že obec nejenže dosahuje deficitu
v provozní části rozpočtu, ale navíc musí v daném roce vynakládat prostředky na dluhovou
službu.
 Obce, které sice dosahují kladného salda provozního rozpočtu, nicméně tento přebytek je nižší
než dluhová služba a obec musí nalézt prostředky na splátky v jiných zdrojích (UZ1 větší než 1).
0%
20%
40%
60%
80%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce
celkem
median 2009 median 2010 median 2011
0%
50%
100%
150%
200%
250%
300%
350%
400%
450%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-99999 obce celkem
median 2009 median 2010 median 2011
průměr 2009 průměr 2010 průměr 2011
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
417
Obr. 7: Procentní zastoupení obcí se záporným výsledkem ukazatelem dluhové služby na přebytku
provozního rozpočtu nebo s výsledkem větším než 1
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
Ukazatel UZ2 vyjadřuje, za kolik let by byl celkový dluh splacen ze salda provozního rozpočtu obce.
Výpočet vychází pouze z výše provozního salda za daný kalendářní rok, ve své základní podobě
nebere v úvahu jeho možné změny v následujících letech. Pro účely této studie a z důvodu vyloučení
možných jednorázových výkyvů v provozním rozpočtu byl ukazatel vypočítán s využitím průměrné
výše provozního salda za roky 2009-2011. Ukazatel nebere v úvahu splátkové kalendáře jednotlivých
dluhů obce (úvěrů, půjček,…), na druhou stranu umožňuje jednoduché vyjádření schopnosti obce
hradit své dluhy z „provozního zisku“. Ukazatel je vhodný ke komparaci schopnosti obcí generovat
zdroje potřebné ke splácení svých dluhů. Je rovněž vhodný pro plánování budoucích výdajů obce při
znalosti zatížení budoucích rozpočtů současným dluhovým zatížením.
Následující obrázek prezentuje hodnoty aritmetického průměru a mediánu ukazatele UZ2 dle
velikostních kategorií. Nelze vysledovat jednoznačný trend, avšak významnou odchylku vykazují
obce ve velikostní kategorii 5000-9999 obyvatel. Jedná se o středně velká města, která mají plnit
široké spektrum městoobslužných i městotvorných funkcí srovnatelné s většími městy, ale nedisponují
dostatečnými zdroji (tato problematika je odbornou veřejností diskutována např. i v souvislosti
s nastavením rozpočtového určení daní). Tato města navíc na rozdíl od obcí a menších měst musí též
plnit rozsáhlejší úkoly v oblasti přenesené působnosti, které nejsou vždy plně pokryty příspěvky od
státu.
Obr. 8: Průměrné výsledky ukazatele podílu celkového dluhu obce v roce 2011 a průměrného
provozního salda za roky 2009-2011 – výsledky za zadlužené obce JMK celkem
Pozn.: Aritmetický průměr a medián je vypočten z kladných hodnot výsledků ukazatele UZ2.
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ARIS, ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Vlastní zpracování.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-99999 obce celkem
podíl na celkovém počtu obcí (2009) podíl na celkovém počtu obcí (2010) podíl na celkovém počtu obcí (2011)
podíl na počtu obcí s DS >0 (2009) podíl na počtu obcí s DS >0 (2010) podíl na počtu obcí s DS >0 (2011)
0
1
2
3
4
5
6
0-199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000-
99999
obce celkem
aritmetický průměr median
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
418
Na základě výsledků ukazatele UZ2 tak lze identifikovat 359 zadlužených obcí, které vykazují kladný
průměrný přebytek provozního rozpočtu. Z nich 301 dosahuje výsledku do hodnoty 5 (tedy schopnost
splatit své dluhy z provozního rozpočtu do pěti let), což představuje přibližně 81 % zadlužených obcí.
(do deseti let je schopno své dluhy splatit přibližně 92 % zadlužených obcí). Dalších 11 obcí vykazuje
zadlužení, avšak nedosahuje úspor v provozním rozpočtu. Tento stav je možné označit za velmi
závažný.
Omezení modelu
Výsledky zvoleného způsobu hodnocení finanční kapacity obcí mohou být ovlivněny několika
faktory:
 Volba ukazatelů. Volba ukazatelů je do určité míry subjektivní záležitostí hodnotitele. Některé
ukazatele mohou mít výrazně pozitivní vliv na hodnocení obcí určité velikostní kategorie obcí.
 Interpretace výsledků ukazatelů. Vypovídací schopnost ukazatelů je ovlivněna různými faktory.
Bez jejich znalosti nelze jednoznačně určit, zda špatné výsledky ukazatele skutečně znamenají
špatné finanční zdraví v dané oblasti. Špatný výsledek je tedy pouze SIGNÁLEM naznačujícím
velmi pravděpodobné, avšak ne stoprocentně jisté problémy ve finanční kondici obce.
 Časový horizont. Studie sleduje finanční situaci obcí za období 3 let. Nicméně některé procesy a
aktivity obce mají dlouhodobější charakter, který není možné zvolenou metodikou plně
postihnout.
 Platná legislativa upravující rozpočtování, účtování a výkaznictví. Tato legislativa ovlivňuje
typy dat a způsoby jejich vykazování v účetních výkazech obcí.
 Veřejná data, z nichž jsou vypočítány výsledky. Práce čerpá z veřejně dostupných finančních
výkazů obce. Model čerpá pouze z veřejně dostupných finančních výkazů obce, tedy nemůže pro
výpočty ukazatelů využít detailnější interní data subjektů.
 Lidský faktor na straně obcí. Data jsou získána z výkazů od 672 subjektů, existuje tedy určité
riziko špatných údajů ve výkazech z důvodu lidského faktoru v daných obcích (zejména
v malých obcích obce nedisponují rozsáhlým odborným personálním zabezpečením, i
v souvislosti např. s probíhající účetní reformou, lze očekávat chyby ve výkazech).
Závěr
Obce dosahují přebytku provozního rozpočtu v průměru ve výši 20 % svých běžných příjmů. V roce
2009 byl tento průměr nižší, což bylo způsobeno dopadem finanční krize na veřejné rozpočty,
propadem výše daňových příjmů obcí. Menší obce dosahují vyšších úspor v procentním vyjádření než
středně velká a velká města (v absolutních částkách je situace pochopitelně jiná). Na druhou stranu
však právě v kategoriích nejmenších obcí je větší zastoupení obcí, které v provozní části rozpočtu
dosahují záporného salda. Tato situace může být jednoročně způsobena výkyvem buď na straně
běžných výdajů (neočekávané výdaje související např. s přírodní pohromou), nebo na straně příjmů
(např. neočekávaně vysoký propad daňových příjmů v důsledku finanční krize); v případě opakujícího
se záporného salda provozního rozpočtu však jde o alarmující stav, kdy obec není dlouhodobě
schopna pokrýt své provozní výdaje z běžných, každoročně se opakujících příjmů.
Z hlediska finanční kapacity obce je podstatnou informací absolutní výše přebytku provozního salda
rozpočtu, který může obec použít buď přímo na financování investic (kapitálových výdajů), anebo na
splácení dluhů, které obec přijala na financování investic. V případě hodnocení možnosti obce přijímat
nové dluhy a schopnosti je splácet je třeba vzít v úvahu stávající zadlužení a jeho zátěž na rozpočet
obce. Jinými slovy, pokud se obec rozhodne financovat své investice formou dluhů, měla by být
schopná pokrýt roční náklady na zadlužení (tj. splátky úmoru a úroků) z přebytku svého provozního
rozpočtu sníženého o stávající splátky dluhů (pokud není k financování těchto potřeb vyčleněn
majetek k prodeji). Záleží též na charakteru pořizované investice (jaký vliv bude mít její uvedení do
provozu na provozní rozpočet).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
419
Obr. 9: Obce s problematickou finanční kapacitou*
Zdroj: ČSÚ:počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, 2010, 2011; databáze ÚFIS MFČR; Závěrečný účet
statutárního města Brna za rok 2009, 2010, 2011. Kartogram zpracoval Mgr. Petr Tonev.
* Zadlužené obce s dluhovou službou vyšší než saldo provozního rozpočtu – výpočet za rok 2011; Nezadlužené obce se
zápornou průměrnou výší salda provozního rozpočtu – průměr za r. 2009-2011; Zadlužené obce se zápornou výší salda
provozního rozpočtu – průměr za r. 2009-2011
Finanční kapacita obcí je ovlivněna nejen možnostmi obce vytvářet úspory (zejména v provozní části
rozpočtu), ale také současnou úrovní zadlužení a z ní vyplývajícími požadavky na finanční prostředky
z rozpočtu. V Jihomoravském kraji je zadluženo přibližně 50 % všech obcí, přitom podíl zadlužených
obcí roste s rostoucí velikostní kategorií (tento trend odpovídá i celorepublikovému trendu).
O nárocích dluhové služby na rozpočet vypovídá ukazatel UZ1, který udává, jaký podíl z (případného)
přebytku provozního rozpočtu obce musí obec použít na splácení svých dluhů. Jako špatnou lze
označit situaci v obcích, kde výdaje na dluhovou službu opakovaně překračují výši provozního
rozpočtu. Kritická situace pak nastává v obcích, které musejí splácet své úvěry a půjčky, avšak
zároveň v provozním rozpočtu (dlouhodobě) hospodaří deficitně.
Ukazatel UZ2 vypočítává, za kolik let by teoreticky byly obce schopné splatit své dluhy pouze při
použití prostředků z přebytku provozního rozpočtu (za předpokladu, že průměrný přebytek za
uplynulé tři roky lze očekávat i do budoucna). Více než 80 % zadlužených obcí by bylo schopno
splatit své dluhy do 5 let. V případě 6 obcí však hrozí, že obce nebudou schopné tímto způsobem
splatit své dluhy do méně jak 20 let. V případě, že má obec přijatý úvěr, na jehož splacení bude
v dalších letech čerpána dotace, nelze tuto skutečnost z veřejně dostupných dat zjistit a tedy ani
postihnout ve výpočtu ukazatele.
Finanční kapacitu obce ovlivňuje její současná výše úspor (a také majetek obce, jehož prodejem by
obec mohla získat potřebné zdroje). Klíčovou pro možnost dosahování úspor je schopnost obce
dosahovat kladného salda v provozní části rozpočtu. V případě, že obec musí splácet závazky ze
zadlužení, jsou tyto nároky na přebytkové hospodaření v provozním rozpočtu o to vyšší. Následující
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
420
kartogram prezentuje obce s rizikovou situací ve své finanční kapacitě. Tyto obce lze rozdělit do tří
kategorií dle závažnosti rizika od menšího k nejvyššímu (Jejich geografické rozložení viz následující
obrázek):
 Zadlužené obce s dluhovou službou vyšší než saldo provozního rozpočtu – tyto obce sice
vykazují přebytky v provozní části rozpočtu, avšak tento přebytek není dostačující pro splácení
ročních nákladů na zadlužení a obec tak musí tyto prostředky hledat jinde (v případných
úsporách z minulých let – má-li je k dispozici, v prodeji majetku, v dalším zadlužování).
 Nezadlužené obce se zápornou výší salda provozního rozpočtu – obce, které nejsou schopné
pokrýt své provozní výdaje ze svých běžných příjmů. Vzhledem k možnému jednoročnímu
výkyvu (z důvodů např. zvýšených výdajů na odstranění následků živelných pohrom) je vhodné
zabývat se touto problematikou z dlouhodobějšího pohledu.
 Zadlužené obce se zápornou výší salda provozního rozpočtu – obce s nejhorší situací, které
nejenže nejsou schopné pokrýt své běžné (provozní) výdaje z běžných příjmů, navíc musejí také
hradit výdaje na dluhovou službu.
V případě těchto obcí je klíčové detailněji analyzovat příjmovou a zejména výdajovou stránku
provozní části rozpočtu a nalézt způsoby, jak buď navýšit své běžné příjmy, nebo (a to spíše) které
provozní výdaje lze snížit, ušetřit. Jedině dlouhodobě přebytkové hospodaření v provozní části
rozpočtu umožní obci generovat dostatek zdrojů pro svůj rozvoj.
Literatura
[1] Aktuální znění zákonů a vyhlášek České republiky – databáze ASPI
[2] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Počet obyvatel v obcích k 1.1.2009, ČSÚ. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/publ/1301-09-k_1_1_2009>.
[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Počet obyvatel v obcích k 1.1.2010, ČSÚ. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/publ/1301-10->.
[4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Počet obyvatel v obcích k 1.1.2011, ČSÚ. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1301-11-r_2011 >.
[5] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Územně identifikační registr základních územních jednotek,
ČSÚ, 2011 [cit. 12. 3. 2012]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/prohlizec_uir_zsj>.
[6] Databáze ARIS MFČR. Dostupné z: <http://wwwinfo.mfcr.cz/aris/>.
[7] Databáze ÚFIS MFČR. Dostupné z: <http://wwwinfo.mfcr.cz/ufis/>.
[8] eCBA s.r.o. Finanční kapacita obcí Jihomoravského kraje -výzkum 2009-2011. Brno, 2013.
[9] MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Monitoring hospodaření obcí. Dostupné z:
<http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/vf_monitoring_hospodareni_obci.html>.
[10]OPLUŠTILOVÁ, I. Finanční zdraví obcí a jeho regionální diferenciace. [Disertační práce]
Brno> Masarykova univerzita, 2012.
[11]STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO. Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2009 –
Vyúčtování hospodaření a finanční vypořádání. 2010. Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-
mesta/dokumenty-mesta/rozpocet/plneni-rozpoctu-statutarniho-mesta-brna/zaverecny-ucet-
statutarniho-mesta-brna-za-rok-2009-vyuctovani-hospodareni-a-financni-vyporadani/>.
[12]STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO. Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2010 –
Vyúčtování hospodaření a finanční vypořádání. 2011. Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-
mesta/dokumenty-mesta/rozpocet/plneni-rozpoctu-statutarniho-mesta-brna/zaverecny-ucet-
statutarniho-mesta-brna-za-rok-2010-vyuctovani-hospodareni-a-financni-vyporadani/>.
[13]STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO. Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2011 –
Vyúčtování hospodaření a finanční vypořádání. 2012. Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-
mesta/dokumenty-mesta/rozpocet/plneni-rozpoctu-statutarniho-mesta-brna/zaverecny-ucet-
statutarniho-mesta-brna-za-rok-2011-vyuctovani-hospodareni-a-financni-vyporadani/>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
421
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-52
HOSPODAŘENÍ A ROZVOJ OBCÍ
ECONOMY AND DEVELOPMENT OF MUNICIPALITIES
ING. PETR ŘEHOŘ, PH.D.
ŠÁRKA ŠEBESTOVÁ
Katedra řízení
Ekonomická fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Department of management
Faculty of Economics
University of South Bohemia in České Budějovice
 Studenstká 15, 370 05 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: rehor@ef.jcu.cz
Anotace
Článek se zabývá zhodnocením hospodaření tří vybraných obcí (měst) Jihočeského kraje ČR Kaplice,
Sezimova Ústí a Soběslavi v roce 2011. Cílem je porovnat hospodářské výsledky měst
a navrhnout opatření, která by mohla vést ke zlepšení stávajícího stavu a k dalšímu rozvoji. Pro účely
finanční analýzy byly vybrány ukazatele, které hodnotí finanční zdraví. V porovnání měst bylo
stanoveno nejlépe hospodařícím městem Sezimovo Ústí.
Klíčová slova
hospodaření, rozvoj, rozpočet, obec, management, ukazatel
Annotation
Paper deals with evaluation of economy of three municipalities (towns) in South Bohemia of Czech
Republic – Kaplice, Sezimovo Ústí a Soběslav in the year 2011. The aim is to compare the economy
results and give the arrangements which would lead to improvement of current state and to town’s
next development. For financial analysis purposes were chosen indicators which should evaluate
town’s economic health. In comparison was the most successful economy the town Sezimovo Ústí.
Key words
economy, development, budget, municipality, management, indicator
JEL classification: R50, H70
Úvod
Hospodaření územních samosprávných celků se dotýká každého člověka, protože každý je občanem
nějaké obce. Navíc jsou veřejné výdaje financovány z prostředků, které lidé odvádějí státu či obcím
na daních a jiných poplatcích. Každý má pochopitelně právo na informace, kam a z jakého důvodu
plynou peníze a v jaké výši. Občas se dokonce ve veřejných sdělovacích prostředcích objeví zpráva,
že je nějaká obec předlužená, nemá na úhradu svých závazků a musí rozprodávat majetek. Z toho
důvodu je důležité sledovat finanční zdraví obcí a případně porovnávat i s jinými podobnými obcemi.
Jakmile by se pak někde vyskytl problém, bylo by možno v co nejkratším čase přijmout nápravná
opatření.
Obec je dle zákona č. 128/2000 Sb. základní územní jednotkou státu. Je tvořena občany, kteří
společně užívají území určené hranicemi obce (Peková, 2004). Starosta je představitel obce, který ji
zastupuje navenek a je odpovědný za činnost zastupitelstva obce (Marková, 2000). Podle Adamčíka
(2003) má starosta ovládat soubor metod, modelů a postupů regionálního managementu a marketingu
pro průzkum a uspokojování potřeb obyvatelstva a jeho spokojenost s poskytovanými službami.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
422
Hlavním cílem obecního managementu je především dlouhodobý rozvoj obce. Důležité je pro to
využití půdy, pracovní síly, polohy a dopravní dostupnosti (Beran, 2005).
Základem pro hospodaření územních celků je majetek a rozpočet. Rozpočet plní dle zákona
č. 250/2000 Sb. ve finančním hospodaření obcí úlohu finančního plánu, který by měl zajistit
solventnost obce. Připouští pouze ty výdaje obcí, které jsou kryty reálně očekávanými příjmy,
existujícími rezervami a půjčkami, které lze získat a splatit (Provazníková, 2009). Na základě
vyšetřování a vyvozování závěrů z výsledků finančního hospodaření minulých nebo budoucích období
se sestaví finanční analýza (Marek, 2009).
Finanční analýza pak poskytuje cenné informace o hospodaření daného subjektu všem osobám,
kterých se financování tohoto subjektu přímo nebo nepřímo týká (Holečková, 2008). Jedná se
o metodu, při které se získaná data třídí, agregují a poměřují, hledají se mezi nimi souvislosti
a odhaduje se jejich vývoj, přičemž se analýza může vztahovat na celou oblast finančního hospodaření
nebo jen na jeho dílčí část (Vašek, 2012). Mezi hlavní cíle finanční analýzy patří především posouzení
vlivu vnitřního i vnějšího prostředí subjektu, analýzy dosavadního vývoje a analýza variant budoucího
rozvoje (Sedláček, 2011). Analýza hospodaření a jeho kontrola je důležitá především pro zkvalitnění
hospodaření územní samosprávy a pro zvýšení alokační efektivnosti finančních prostředků daného
subjektu územní samosprávy (Peková, 2011).
V anglosaské literatuře se lze často setkat i s pojmem „local economic development“, tzv. LED
(lokální ekonomický rozvoj) z něhož je patrné, že zdůrazňuje ekonomický aspekt rozvoje
uskutečňovaným v určité lokalitě (obci) (Greenwood, et. al, 2010, Blakely, et al, 2009). Společné
znaky v definicích LED shrnuli autoři Cunningham a Meyer (2005) do těchto bodů:
 LED je poháněný lokální vládou, ale je třeba zapojení soukromého sektoru a občanské
společnosti,
 je založený na participačních procesech a všestranném úsilí účastníků,
 iniciativa v rámci LED potřebuje být založená na hlubokém průzkumu lokální ekonomiky,
 LED potřebuje strategii, ve smyslu písemného dokumentu a institucionální základnu.
Lokální ekonomický rozvoj však nelze nastartovat bez finančních prostředků. Pro jejich získání např.
z fondů Evropské unie si musí obce sestavit strategické plány, které by měly přispívat k vytvoření
lepší konkurenceschopnosti obce při řešení konkrétních rozvojových projektů, které umožní
ekonomický a územní rozvoj (Řehoř, 2010). Také se zvyšuje význam strategického managementu pro
rozvoj obcí a regionů. Jejich cílem by mělo být zejména zvyšování standardu života jejich
obyvatelstva a vytváření a stabilizace pracovních míst (Rolínek, Řehoř, 2008).
Cíl a metodika
Cílem článku je zhodnotit hospodaření tří vybraných obcí Jihočeského kraje České republiky,
porovnat jejich výsledky a navrhnout možná opatření vedoucí ke zlepšení stávajícího stavu a dalšímu
rozvoji obcí.
V rámci Jihočeského kraje byla pro analýzu finanční situace vybrána města Kaplice z okresu Český
Krumlov, Sezimovo Ústí a Soběslav z okresu Tábor, a to podle počtu obyvatel, neboť ten je u všech
tří měst srovnatelný, tj. k 1.1.2012 okolo 8 tisíc obyvatel (Český statistický úřad, 2012). Hodnocení
bylo provedeno za rok 2011. Potřebná data byla získána z účetních výkazů, konkrétně z rozvahy
a z Výkazu pro hodnocení plnění rozpočtu ÚSC. Tyto výkazy jsou zveřejněny na serveru zřizovaném
Ministerstvem financí České republiky ÚFIS, kde jsou umístěny výkazy od roku 2010 včetně. Data
za rok 2012 nebyly v době zpracování článku dosud zveřejněny.
Pro účely finanční analýzy byly vybrány ukazatele, které hodnotí finanční zdraví, a to konkrétně:
 daňové příjmy na 1 obyvatele = daňové příjmy / počet obyvatel,
 zadluženost na 1 obyvatele = celková zadluženost / počet obyvatel,
 ukazatel finanční stability = (běžné příjmy / celkové příjmy) * 100 (Halásek, Pilný, 2002),
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
423
 krytí dluhu = běžnépříjmy – běžné výdaje /celková zadluženost,
 běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky,
 ukazatel finanční soběstačnosti = (vlastní příjmy / běžné výdaje) * 100 (Kraftová, 2002),
 ukazatel samofinancování = běžné příjmy + kapitálové příjmy – běžné výdaje / kapitálové
výdaje (Civitas per populi Hradec Králové, 2010),
 ukazatel dluhové služby = (dluhová služba / dluhová základna) * 100 (Ministerstvo financí
ČR, 2005).
Pro zhodnocení a porovnání hospodaření vybraných měst byla použita metoda bodovací. Každému
městu byly přiřazeny body z číselné stupnice 1 – 3. Nejlépe hospodařící město je takové, které získá
největší počet bodů. Tato metoda nezohledňuje významnost jednotlivých ukazatelů. Pro sběr
primárních dat byly uskutečněny strukturované rozhovory se starosty tří měst. Dotazník byl sestaven
z deseti otázek týkajících se rozpočtu města a jeho plnění, největších uskutečněných investic města
a jeho plánovaného rozvoje. Na základě zhodnocení výsledků hospodaření a rozhovorů byly navrženy
možnosti zlepšení stávajícího stavu a dalšího rozvoje.
Výsledky a diskuze
Daňové příjmy jsou pro jednotlivá města různé, přesto je z tabulky 1 patrné, že Sezimovo Ústí, které
má největší počet obyvatel, má nejnižší daňové příjmy. V roce 2011 tvoří běžné příjmy města
Sezimovo Ústí 81,14 % z celkových příjmů. Padesátiprocentní hranici dokonce překonává i Kaplice.
Výše běžných příjmů jednotlivých měst je srovnatelná, největší rozdíl ve výsledcích je tudíž způsoben
výší přijatých transferů. V roce 2011 je Kaplice schopna hradit 56,19 % běžných výdajů z vlastních
příjmů. Sezimovo Ústí je v tomto roce také nuceno hradit část běžných výdajů z jiných zdrojů, i když
ne v takové výši jako Kaplice nebo Soběslav. Právě Soběslav potřebuje na pokrytí běžných výdajů
okolo 70 % z cizích zdrojů.
V roce 2011 není ani jedno z měst schopno pokrýt kapitálové výdaje z vlastních zdrojů a musí, je celé
hradit z jiných zdrojů (ukazatel samofinancování). V daném roce je nejvíce zadlužené město Kaplice.
Nejméně závazků má Sezimovo Ústí. Ani jedno z měst nedosahuje třicetiprocentní hranice stanovené
Ministerstvem financí. Nejvyšší hodnotu ukazatele dluhové služby má město Kaplice. Naopak nejnižší
hodnotu ukazatele má Sezimovo Ústí. Ani jedno z měst není schopno hradit dluh z provozního
přebytku. Důvodem je fakt, že žádné z měst nikdy netvoří provozní přebytek, ale ztrátu, kterou musí
financovat z jiných zdrojů. Nejhůře je na tom Soběslav, naopak nejlépe je na tom Kaplice. Velmi
dobrou likviditu má město Kaplice (3,71), kdy jejich oběžná aktiva výrazně převyšují krátkodobé
závazky. I ostatní města jsou schopna zajistit dostatek peněžních prostředků na úhradu závazků.
Tab. 2: Vybrané ukazatele finanční analýzy za rok 2011
Ukazatele/města Kaplice Sezimovo Ústí Soběslav
Daňové příjmy na 1 obyvatele 10,21 8,64 9,63
Ukazatel finanční stability 50,4 81,14 45,85
Ukazatel finanční soběstačnosti 56,19 82,32 31,55
Ukazatel samofinancování -1,67 -1,34 -3,48
Zadluženost na 1 obyv. 7,61 1,74 3,52
Ukazatel dluhové služby 4,79 2,74 3,71
Krytí dluhu -1,31 -1,66 -9,69
Běžná likvidita 3,71 1,99 1,71
Zdroj: vlastní zpracování
V roce 2011 (tabulka 2) nejlépe hospodaří s finančními prostředky město Sezimovo Ústí (20 bodů),
následované Kaplicí (17 bodů). Jednoznačně nejhůře hospodařícím městem je Soběslav, kterému se
podařilo získat pouze 11 bodů.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
424
Tab. 2: Zhodnocení finančních ukazatelů pro rok 2011 – bodovací metoda
Ukazatele /města Kaplice Sezimovo Ústí Soběslav
Daňové příjmy na 1 obyvatele 3 1 2
Ukazatel finanční stability 2 3 1
Ukazatel finanční soběstačnosti 2 3 1
Ukazatel samofinancování 2 3 1
Zadluženost na 1 obyvatele 1 3 2
Ukazatel dluhové služby 1 3 2
Krytí dluhu 3 2 1
Běžná likvidita 3 2 1
Body celkem 17 20 11
Zdroj: vlastní zpracování
Rozhovor se starosty
Na otázku „Jaké jsou hlavní bariéry v oblasti financování?“ odpověděl starosta Kaplice, že největší
bariérou je pouze výše příjmů plynoucích do rozpočtu města. Starosta Sezimova Ústí vidí největší
bariéry především v nejasné a stále se měnící politice státu v oblasti financování potřeb obcí a budoucí
podoby státní správy a dále ve vysoké administrativní náročnosti při procesování žádostí o dotace
spolu s nejasnými kritérii hodnocení. Starosta Soběslavi uvádí jako bariéru pouze složitost čerpání
dotací z fondů EU.
Obecně lze říci, že nejvíce bylo investováno do rekonstrukcí. Město Kaplice provádělo v roce 2010
rekonstrukci ulice Pobřežní, v roce 2011 byl rekonstruován a rozšiřován vodovod a kanalizace v osadě
Hubenov a v roce 2012 probíhala výstavba 1. etapy ZTV JIH. Ve městě Sezimovo Ústí byly
zateplovány budovy tří základních škol a jedné mateřské školy a byla rekonstruována tělocvična
základní školy a lávka přes Kozský potok. Město Soběslav investovalo především do vybudování
letního koupaliště, do přestavby kina na Společenské centrum a do vestavby knihovny do objektu
hradu.
Podle starosty Kaplice jsou největšími překážkami v rozvoji města nedostatek financí, zdlouhavý
proces schválení záměru a nekvalitní legislativa. Starosta Sezimova Ústí vidí největší překážky v malé
výměře katastrálního území, v nedostatku vlastních nemovitostí, v nedostatku finančních prostředků,
v zanedbaném bytovém fondu a špatném stavu komunikací a hlavně v nezaměstnanosti. Starosta
Soběslavi uvádí především nedostatek dotačních titulů na rozvoj infrastruktury, složitost čerpání
dotací a přehnanou byrokracii.
Starosta Kaplice klade důraz především na rozvoj infrastruktury, výstavbu bydlení pro seniory a
mladé rodiny, rozvoj podmínek pro drobné a střední podnikání a rozvoj kultury a sportu pro všechny
skupiny obyvatel. Starosta města Sezimova Ústí by chtěl v dalších letech investovat především do
dalšího rozvoje individuální bytové výstavby a do výstavby sportovně-rekreačního areálu s koupacím
biotopem. Dále by chtěl zajistit dostatečnou kapacitu v domově pro seniory a domě s pečovatelskou
službou. Tento problém lze podle něj řešit výstavbou nového objektu, rekonstrukcí stávajícího
a smlouvou s jiným zřizovatelem. Starosta Soběslavi zdůrazňuje potřebu rozšíření průmyslové zóny
pro příchod nových podnikatelů, rozvoj infrastruktury a podmínek pro výstavbu rodinných domů.
Zhodnocení
Pokud by bylo hospodaření Kaplice, Sezimova Ústí a Soběslavi hodnoceno jen na základě analýzy
příjmů a výdajů, nebylo by možno zcela jednoznačně rozhodnout, které z měst hospodaří s finančními
prostředky lépe. Město Sezimovo Ústí mělo v roce 2011 sice nejnižší výdaje, ale zároveň mělo
nejnižší příjmy, což by mohlo být na úkor dalšího rozvoje města. V daném roce dosahovala výše
přijatých transferů pro toto město jen zlomek toho, kolik se podařilo čerpat ostatním dvěma městům.
Možností čerpat transfery se nabízí z mnoha zdrojů, záleží především na tom, na co by chtělo město
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
425
finanční prostředky použít. Mezi fondy patří Regionální operační programy, které slouží např.
k modernizaci infrastruktury, vytváření prostředí pro vznik malých a středních podniků apod. Další
možností je Operační program Životní prostředí. Peněžní prostředky získané prostřednictvím tohoto
fondu by měly sloužit především ke zlepšení stavu jednotlivých složek životního prostředí. Dalšími
programy jsou Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost, Operační program vzdělávání
pro konkurenceschopnost, Operační program Podnikání a inovace či Integrovaný operační program.
Z výše provedeného zhodnocení vyplývá, že na základě použití bodovací metody je nejlépe
hospodařícím městem Sezimovo Ústí, které v roce 2011 čerpalo transfery v malé míře, avšak dokázalo
se svými finančními prostředky rozumně nakládat. U měst Kaplice a Soběslav byla velká nevýhoda
v tom, že jejich běžné výdaje byly tak vysoké, že musely být často hrazeny z jiných zdrojů, čemuž se
Sezimovo Ústí bránilo mnohem úspěšněji. Východiskem by tedy pro tato dvě města mohlo být snížení
běžných výdajů, např. snížením počtu zaměstnanců či dlouhodobých závazků, a snaha hradit tyto
výdaje pokud možno z vlastních zdrojů. Pokud by se některému městu podařilo snížit běžné výdaje
právě na základě snížení dlouhodobých závazků, došlo by k pozitivnímu ovlivnění většiny
zkoumaných ukazatelů. V případě, že by dané město preferovalo finanční stabilitu, soběstačnost
a samofinancování, mohlo by se město též pokusit zvýšit podíl běžných příjmů v rámci celkových
příjmů, což souvisí především se zvýšením místních daní a poplatků. Tento krok však může vyvolat
negativní reakce ze strany obyvatelstva.
Města by se měla vyvarovat zvyšování zadluženosti uzavřením nových dlouhodobých úvěrů. Pokud
nastane situace, kdy je uzavření úvěru nevyhnutelné a potřebné, je třeba si pečlivě propočítat, zda
bude město moci všechny dlouhodobé úvěry splatit. Možností snížit finanční zatížení z úvěrů je
požádat v Příspěvkovém programu na financování úroků z úvěru pro předfinancování projektu o
proplacení části úroků z úvěru. Pro vylepšení daňové výtěžnosti by bylo zapotřebí vytvořit nová
pracovní místa a dobré podmínky pro zaměstnavatele a živnostníky. Jejich podporou by došlo k vyšší
daňové výtěžnosti a peníze z těchto daní by plynuly do místního rozpočtu. Také zde by byla možnost
získat finanční prostředky a to ze strukturálních fondů. Pro rozvoj cestovního ruchu a v oblasti kultury
vypisuje každoročně Jihočeský kraj také plno grantů. Další možností získat prostředky jsou kapitálové
příjmy. Jednalo by se o příjmy z prodeje majetku.
Pro rozvoj obcí obecně je klíčovým dokumentem strategický plán, který udává směr rozvoje obce.
Zde jsou uvedeny plánované investice, jejich priority i harmonogram realizace. Tento strategický plán
mají sestavený města Kaplice a Sezimovo Ústí, a to vždy se střednědobým výhledem. Soběslav tento
typ plánu netvoří s odkazem na využití jiných nástrojů (např. územního plánu). Přesto lze tomuto
městu doporučit strategický plán vytvořit, a to takovým způsobem, aby se na jeho tvorbě podíleli
i podnikatelé a běžní občané města, neboť díky tomu je na problematiku nahlíženo z pohledu různých
zájmových skupin. Sestavením strategického plánu by se určitě usnadnilo rozhodování do čeho
investovat nejdříve a co se naopak může odložit. Lépe by se pak sestavoval rozpočet a rozpočtový
výhled.
Závěr
Cílem článku bylo zhodnotit hospodaření tří vybraných měst na území Jihočeského kraje České
republiky a navrhnout opatření, která by vedla ke zlepšení stávajícího stavu a k jejich dalšímu rozvoji.
Města byla vybrána na základě počtu obyvatel tak, aby se jejich počet ve sledovaných letech výrazně
nelišil.
Po provedené finanční analýze bylo jasně patrné, že hlavní roli v úspěšném hospodaření měst nehrála
schopnost čerpat dotace, ale naopak schopnost s těmito prostředky nakládat. Nejlépe hospodařícím
městem se stalo město Sezimovo Ústí, které v porovnání s ostatními dvěma městy čerpalo dotace jen
minimálně, ale jeho hospodaření bylo především vlivem výrazně nižších výdajů vyrovnanější. Takto
postavené hospodaření by však mohlo mít i negativní dopad, jelikož omezené čerpání dotačních titulů
může zbrzdit rozvoj města.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
426
Na základě zjištěných faktů pak byla navržena nápravná opatření zaměřená především na možnosti
v čerpání dotací ze strukturálních fondů v případě Sezimova Ústí a na způsoby snížení výdajů, což se
týká zejména měst Kaplice a Soběslav.
Literatura
[1] ADAMČÍK, S. Regionální politika a management regionů, obcí a měst. 1. vyd. Ostrava: VŠBTechnická
univerzita Ostrava, 2003, 140 s. ISBN 80-7078-837-2.
[2] BERAN, V., DLASK, P. Management udržitelného rozvoje regionů, sídel a obcí. 1. vyd. Praha:
Academia, 2005. 330 s. ISBN 80-200-1201-X.
[3] BLAKELY, E.J., GREEN LEIGH, N. Planning Local Economic Development. SAGE, 2009, 446
s. ISBN 9781412960939.
[4] Civitas per populi Hradec Králové. Hodnocení finanční stability v obci Kaplice. Indikátory
udržitelného rozvoje na místní úrovni [online]. 2010 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z:
<http://www.indikatory.eu/jihocesky/cesky-krumlov/kaplice/eco1-%E2%80%93-hodnoceni-
financni-stability-v-obci-kaplice>.
[5] CUNNINGHAM, S., MEYER-STAMER, J. Planning or doing Local Economic Development?
Problems with the Orthodox Approach to LED. Africa Insight, vol. 35 ( 4), 2005.
[6] Český statistický úřad. Počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-04-01].
Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/1301-12-r_2012>.
[7] GREENWOD, D.T., HOLT, R.P.F., POWER, T.M. Local Economic Development in the 21st
Century. M.E. Sharpe, 2010, 215 s. ISBN 9780765620941.
[8] HALÁSEK, D., PILNÝ, J., TOMÁNEK, P. Určování bonity obcí. Ostrava: Vysoká škola báňská
– Technická univerzita Ostrava, 2002. 130 s. ISBN 80-248-0159-0.
[9] HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. 208 s.
ISBN 978-80-7357-392-8.
[10] KRAFTOVÁ, I. Finanční analýza municipální firmy. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 206 s.
ISBN 80-7179-778-2.
[11] MAREK, P. a kol. Studijní průvodce financemi podniku. 2. aktualit. vyd. Praha: Ekopress, 2009,
634 s. ISBN 978-80-86929-49-1
[12] MARKOVÁ, H. Finance obcí, měst a krajů. 1. vyd. Praha: ORAC, 2000, 192 s. ISBN 80-86199-
23-1.
[13] Ministerstvo financí ČR. Regulace zadluženosti obcí a krajů – ukazatel dluhové služby [online].
2005 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z:
<http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zpravy_mf_12197.html?year=2008>.
[14] Ministerstvo financí ČR. ÚFIS - prezentace údajů ÚSC. [online]. 2013 [cit. 2013-04-01].
Dostupné z: <http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/ufis/iufisusc/index.pl>.
[15] PEKOVÁ, J. Finance územní samosprávy: Teorie a praxe v ČR. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer,
2011, 588 s. ISBN 978-80-7357-614-1.
[16] PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vyd. Praha: Management press,
2004, 376 s. ISBN 80-7261-086-4.
[17] PROVAZNÍKOVÁ, R. Financování měst, obcí a regionů: teorie a praxe. 2 rozš. vyd. Praha:
Grada, 2009, 304 s. ISBN 978-80-247-2789-9.
[18] ROLÍNEK, L., ŘEHOŘ, P. Strategic management and measurement of competitiveness of
regions on example of countries EU. Journal of Central European Agriculture, 2008. vol. 9 (1).
p. 17-22. ISSN 1332-9049.
[19] ŘEHOŘ, P. Strategický plán rozvoje obcí. Auspicia, 2010. vol. 7 (1), p. 34-37. ISSN 1214-4967.
[20] SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2011. 154 s. ISBN
978-80-251-3386-6.
[21] VAŠEK, L. a kol. Finanční účetnictví a výkaznictví. 1. vyd. Praha: Institut certifikace účetních,
2012. 264 s. ISBN 978-80-86716-79-4.
[22] Zákon č. 128/2000 Sb., O obcích (obecním zřízení), ve znění pozdějších předpisů. [online]. 2000
[cit. 2013-04-01]. Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-
zakonu/SearchResult.aspx?q=128/2000&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
427
[23] Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších
předpisů. [online]. 2000 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-
zakonu/SearchResult.aspx?q=250/2000&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy>.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu GAJU 029/11/S.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
428
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-53
ÚLOHA POZEMKOVEJ DANE V LOKÁLNEJ POLITIKE
ROLE OF LAND TAX IN LOCAL POLICY
ING. EVA BALÁŽOVÁ, PHD. 1
DOC. ING. VIERA PETRÁŠOVÁ, CSC. 2
1
Katedra verejnej správy
2
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
1
Department of Public Administration
2
Department of Regional and Rural Development
Faculty of European Studies and Reg. Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: eva.balazova@uniag.sk
Anotácia
Pozemková daň je oddávna ekonomickým nástrojom správcov územia. V súčasnom období
reštrukturalizácie poľnohospodárstva a lesného hospodárstva spôsobuje táto daň problémy
obhospodarovateľom a užívateľom lesnej a poľnohospodárskej pôdy a neplní svoju
historickú podstatu. Stagnujúci odbyt poľnohospodárskych výrobkov nadvýrobou
poľnohospodárskej produkcie, nízky odbyt surového dreva a na druhej strane vplyvom
klimatických zmien vznikajúce škody najmä záplavami alebo suchom spôsobujú
obhospodarovateľom pôdy veľké problémy znižujúce ich zisk. V stredoeurópskych regiónoch
príjemcom pozemkovej dane je obec, ktorá v období hospodárskej krízy ju využíva ako zdroj
príjmov a nie ako motivačný nástroj pre obhospodarovanie pôdy v súlade s politikou
životného prostredia a na základe poznatkov o ekosystémoch v regióne. Príspevok obsahuje
návrh zmeny uplatnenia pozemkovej dane v politike samospráv na základe ovplyvnenia
využitia poľnohospodárskej a lesnej pôdy podľa miestnych podmienok.
Kľúčové slová
lokálna politika, poľnohospodárska pôda, lesná pôda, pozemková daň
Annotation
Land tax has always been an economical instrument for land managers. Nowadays, in the
time of restructuring of agriculture and forestry the tax causes difficulties to the managers
and users of agricultural and forest land as it does not fulfill its historical function. Stagnant
market of agricultural products due to overproduction and low sales of green timber together
with serious damages caused by climate changes bring on significant issues to the land
managers mainly by decreasing their profit. In the Central European regions, the
municipalities are beneficiaries of the land tax. Under the condition of economic recession
the municipalities use the land tax as a source of income rather than as a motivation tool for
land managers in order to encourage them to manage the land according to the
environmental policy and based on the knowledge about ecosystems in the regions. The
article offers suggestions for changes in land taxation within the municipal policy which are
based on their influence on agricultural and forest land usage according to the local
conditions.
Key words
regional policy, land tax, environmental policy
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
429
JEL classification: R51
Úvod
Slovensko ako tranzitívna krajina po roku 1989 budovala svoj inštitucionálny rámec pre trhovú
ekonomiku a k tomu tiež príslušné legislatívne predpisy. Vstup do Európskej únie znamenal zvýraznil
potrebu riešiť problematiku konkurencieschopnosti. Slovenská ekonomika doteraz, môžeme
konštatovať, že konkuruje najmä nízkou cenou, ale najmä kvôli ponuke menej spracovaných
výrobkov a nízkemu podielu sofistikovaných finálnych výrobkov. Tejto štruktúre ponuky zodpovedá
nízka dynamika produktovej diferenciácie a inovácie. Podobná situácia vznikla aj pri hospodárení na
pôde. Napriek nízkej cene poľnohospodárskych produktov tieto boli vytlačené z trhu ponukou
obchodných reťazcov nakupujúcich vo veľkom od poľnohospodárskych odbytových družstiev
v krajinách západnej Európy alebo lacnejšej zeleniny napr. z Poľska. Tieto obchodné kontrakty sú pre
dodávateľov zo západnej Európy dohodnuté ako viacročné kontrakty naviazané na dodávky
potravinárskeho spracovateľského priemyslu, ktorý u nás takmer úplne pre niektoré komodity upadol.
Tým sa stalo, že nie sme v oblasti potravín bezpečnou krajinou ani čo sa týka množstva dopestovania
základných potravín a ani čo sa týka kvality potravinových produktov. Predaj z dvora na podporu
fariem sa začal rozbiehať len pre 2-3 rokmi a politika podpory v poľnohospodárstve je skôr zameraná
na extenzívne ako intenzívne obhospodarovanie pôdy. V lesnom hospodárstve je situácia obdobná. Už
20 rokov sa vyváža surové drevo bez jeho spracovania na produkty s vyššou pridanou hodnotou.
Podpora drevárskeho najmä nábytkárskeho priemyslu takmer neexistuje a podporuje sa skôr
spracovanie menej kvalitnej drevnej hmoty ako surové drevo na energetické účely, na výrobu celulózy
a papiera. Vládny program Drevo - surovina 21.storočia z roku 1999 nebol realizovaný.
Slovensko je hornatá krajina, kde lesná pôda (už takmer 42 %) spolu s poľnohospodárskou pôdou
tvorí cez 90 % povrchu krajiny. Okrem potenciálu pre cestovný ruch existuje aj možnosť
sofistikovane využívať toto prírodné bohatstvo bez ohľadu nato, že pôda je vo vlastníctve rôznych
osôb. Horské vidiecke oblasti, ale aj oblasti s vysokým podielom poľnohospodárskej pôdy sú
v súčasnosti na Slovensku najchudobnejšie. Potvrdzujú to aj výsledky nášho výskumu.
V súčasnom období, keď dopady svetovej krízy sa prejavujú aj nedostatkom financií u miestnej
samosprávy tak, pozemková daň ako miestna daň sa stáva z hľadiska ekonomickej dimenzie
komunálnej politiky dôležitou súčasťou príjmov miest a obcí. Tento jav je historicky súčasťou
komunálnej politiky. Aj Európska charta miestnej samosprávy v čl. 9 ods. 3 uvádza: „Aspoň časť
finančných zdrojov miestnych orgánov je odvodená z miestnych daní a poplatkov, ktorých výšku majú
právo určovať v medziach zákona tieto miestne orgány.“ Nerovnováha medzi požiadavkami obcí na
pozemkovú daň ako zdroja ich príjmu môže jej zdvihnutím sa odraziť aj vo zvýšení nájomného za
pôdu, ktoré vstúpi do ceny poľnohospodárskych, ale aj lesných produktov. Preto v období, keď sa
hľadajú cesty zvyšovania konkurencieschopnosti je táto problematika veľmi aktuálna, pretože
hospodárenie na pôde znamená kultúrnu krajinu zásobujúcu obyvateľov poľnohospodárskymi
a drevárskymi obnoviteľnými produktmi s možnosťou zvyšovania ich pridanej hodnoty produktov
a služieb odvodených od pôdy. Dôvodom je pôsobenie diferenciálnej renty pri hospodárení na pôde
(Cviková, 1993). Diferenciálna renta v SR zohráva významnú úlohu.
Cieľom príspevku je zhodnotiť návrh zmeny uplatnenia pozemkovej dane v politike samospráv na
základe ovplyvnenia využitia poľnohospodárskej a lesnej pôdy podľa miestnych podmienok.
Materiál a metódy
Materiál pre analýzu súčasnej situácie problematiky a výskum sa získal z primárnych a sekundárnych
zdrojov. Primárne zdroje sú tvorené údajmi získanými na základe vyplnenia empirických údajov
v štruktúrovanom dotazníku pre obce a mestá v SR. Sekundárne zdroje sú získané z knižných
publikácií od domácich a zahraničných autorov, internetových zdrojov zameraných na výsledky
výskumu v oblasti pozemkovej dane, z vládnych materiálov ku problematike pozemkovej dane,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
430
z odborných štúdií o daniach, zo všeobecne záväzných nariadení obcí a miest (VZN) a legislatívy SR
a EÚ.
V rámci spracovania výskumu bola na zber údajov použitá metóda dotazníkového prieskumu. Jeho
cieľom bolo získanie podkladov pre analýzu situácie v oblasti pozemkovej dane za roky 2005 – 2011,
najmä sa jednalo o nasledovné údaje: Výmera pôdy, Sadzba dane, Daňové výnosy, Bežné príjmy
obce, podielové dane - príspevok štátu z daní fyzických osôb, počet obyvateľov obce (mesta).
Respondentmi boli ekonómovia miest a obcí. Ukazovatele boli ďalej rozčlenené na urbanizované
a neurbanizované oblasti.
Výsledky a diskusia
Zdaňovanie majetku a najmä nehnuteľného patrí historicky k najstarším druhom daní. Pôda je
vzhľadom k ponuke absolútne obmedzená a je neobnoviteľná. Pôdy sa líšia úrodnosťou, výhodnosťou
polohy, vzdialenosťou ku spracovateľskému priemyslu. Zmenou dopytu po pôde sa mení jej cena
a renta. Pôda vystupuje ako súkromný a verejný statok. Je teda nielen zdrojom príjmov pre vlastníka
a plní pre neho sociálnu funkciu, ale zároveň je pre spoločnosť verejný statok, ktorý plní tak
ekologické ako aj environmentálne funkcie (Obr. 1 ).
Obr. 1: Pôda ako súkromný a verejný statok
Zdroj: Vlastné spracovanie
Zdaňovanie majetku sa realizuje v krajinách sveta na základe uplatnenia princípu úžitku. Štát
uplatňuje daň, ale na druhej strane zároveň zvyšuje hodnotu majetku tým, že sa tam v mieste výskytu
nehnuteľností poskytujú verejné služby, buduje sa infraštruktúra a iné čo zvyšuje hodnotu
nehnuteľností. Platca dane teda svojim poplatkom „priamo“ prispieva na „svoj“ majetok a zvyšujú
jeho hodnotu. V tomto prípade sa môže v stanovení hodnoty dane odraziť súvislosť s veľkosťou mesta
a obce, využívaním infraštruktúry.
Súkromný statok
(zdroj príjmov, sociálna
funkcia)
Verejný statok
(ekologické a
environmentálne funkcie)
Pôda
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
431
Obr. 2: Pozemková daň odvodená na princípe úžitku
Zdroj: vlastné spracovanie
Pri presadzovaní výraznejšieho vplyvu spoločenskej regulácie sa uplatňuje princíp schopnosti daňovej
úhrady. V tomto prípade sa hodnota dane odvíja od čistej hodnoty majetku. V tomto prípade sa
regulujú rozdielne hodnoty v nerovnomernom rozdelení spotreby a bohatství (Lisý a kol., 1999).
Spoločnosť tak vstupuje do stanovenia hodnoty daní, že rieši tieto problémy osobitne. Je to príklad
najmä pri progresívnej forme zdanenia či uplatňovaní znížených sadzieb daní.
Zdanenie pozemkov má okrem iného vplývať na trh s pôdou obmedzovaním špekulácií pri
obchodovaní s pôdou. V súvislosti s touto daňou si zasluhujú pozornosť prvky redistribúcie, nakoľko
pôda je zdrojom zisku. Daňová redistribúcia je však obmedzená vzhľadom na súkromné vlastníctvo
pôdy a budov.
Predmetom pozemkovej dane v podstate sú:
 majetok využívaný na poľnohospodárske a lesnícke účely
 budovy a stavby
 pozemky a budovy určené na priemyselné účely.
Majetok na poľnohospodárske a lesnícke účely je pomerne široký pojem a zahŕňa pôdu, hospodárske a
obytné budovy, stroje, živý inventár ako aj obratové prostriedky.
Zdaňovanie pôdy a budov je vykonávané rôznymi spôsobmi. Môžeme vymenovať štyri formy:
v závislosti od hodnoty, od výšky nadobudnutého príjmu, od prenesenia sa ich hodnoty alebo
vlastníctva, ako aj od prírastku hodnoty vplyvom priestorového usporiadania. Podľa tohto princípu
dane delíme na:
 dane z pozemku
 dane z príjmov z pozemku
 dane z nadobudnutia pozemku a budov
 dane z prírastku hodnoty pozemku a budov.
V prípade predmetu skúmania v príspevku ide o dane z pozemku. Štátna pôdna politika zasahuje do
ochrany pôdy. Ochranu kvality a kvantity pôdy rieši zákonmi. Na druhej strane zasahuje svojim
spôsobom aj do cenovej politiky, keď obce môžu využívať pre výpočet miestnej pozemkovej dane
štátom „určené“ ceny. Pozemková daň má lokálny charakter a vo väčšine prípadov ju vyberajú
Pozemková daň
Princíp úžitku
Príjem obce Zvýšenie hodnoty majetku
pre vlastníka
Infraštruktúra
(cesty, kanalizácia, rozvodné
siete...)
Územný plán
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
432
samosprávy a slúži len pre ich účely. Samosprávy v prípade „určenej“ ceny poľnohospodárskej
a lesnej pôdy nemôžu využívať vlastné rozhodnutia z územného plánu o využití územia.
Na Slovensku došlo od roku 2005 k decentralizácii daňovej sústavy, čím sa posilnili kompetencie
v otázkach stanovenia a výberu daní mestám a obciam. K miestnym daniam fakultatívneho typu patrí
daň z nehnuteľností, ktorú stanovujú mestá (obce) v medziach zákona na všetky typy nehnuteľného
majetku, t.j. pozemky a stavby.
Obr.3: Vývoj priemerných sadzieb daní z nehnuteľností po roku 2004 v SR
Zdroj: ŠÚ SR, vlastné spracovanie
Na Slovensku je doteraz kvantifikácia dane z nehnuteľnosti založená na ploche, nie na trhovej
hodnote nehnuteľnosti alebo na inej hodnote pozemkov vyplývajúcej z ochrany pôdy
(Barsvary, 1998). Tento nedostatok v kvantifikácii pozemkovej dane a to exaktne
kvantifikovať trhovú hodnotu ekologických a environmentálnych funkcií pôdy, ktoré
bezplatne využíva verejnosť a zahrnúť ju do ekonomických výpočtov je dôvodom prečo
v poslednom období sa dvíha nevôľa voči jej uplatňovaniu pre vlastníkov pôdy. V minulosti
uplatňované národné dotácie takmer neexistujú. Tieto boli v minulom období, môžeme
povedať, akoby platbou spoločnosti vlastníkom pôdy (Pavel a kol., 2009). V súčasnom
období preto vlastník pociťuje akoby „trest“ za vlastníctvo pôdy, ktorej užívanie (vlastník má
obmedzené právo užívania všetkých úžitkov) je v rukách najmä spoločnosti.
Tab. 1: Výhody a nevýhody súčasného systému pri pozemkovej dani z poľnohospodárskej a lesnej
pôdy
Výhoda takto určenej dane z
nehnuteľnosti
Nevýhoda takto určenej dane z nehnuteľnosti
Nízka administratívna náročnosť Nie je viazaná na individuálnu podnikateľskú schopnosť
vlastníka uhradiť ju
Progresivita dane Nie je viazaná na platobnú schopnosť k vlastnenému
pozemkovému vlastníctvu
Zdroj lokálnych príjmov Je politicky citlivá na miestnej úrovni
Nezávislosť od daňového systému
štátu
Nie je citlivá na ekologické a environmentálne funkcie pôdy
Zdroj: Vlastné spracovanie
Na druhej strane je tu obec, ktorej príjmy neustále klesajú a to aj na výkony prenesených kompetencií,
ktoré obec by mala zabezpečovať na základe príjmov resp. transferov od štátu (Nižňanský, 2009). Na
obrázku 3 sme na základe údajov obcí z dotazníka ekonomických údajov k dani z pozemkov
znázornili klesajúci trend príspevku štátu obciam. Výrazný pokles sa prejavil po vypuknutí svetovej
0
50
100
150
200
250
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
433
ekonomickej globálnej krízy po roku 2009. Situácia v príjmoch obcí odvodených najmä z daní
fyzických osôb sa nezlepšuje. V SR neklesá nezamestnanosť, čím nerastú ani príjmy pre obce z daní
fyzických osôb.
Obr. 3: Vývoj príspevku štátu obciam
Zdroj: Vlastné spracovanie (ŠPN – štátny príspevok neurbanizované oblasti, ŠPU – štátny príspevok
urbanizované oblasti)
Výsledky analýzy potvrdzujú politiku obcí. Zvyšovanie príjmu obcí z miestnych daní nie je pre
miestnych politikov prioritné. Obava pred obyvateľmi kvôli zvoleniu opäť do zastupiteľstva
samosprávy núti miestnych politikov vyvíjať tlak na zvyšovanie najmä príjmov regulovaných štátom.
Významný vplyv na daň z nehnuteľnosti má hodnota príspevku od štátu. Od reformy financovania
obcí v roku 2005 môžeme konštatovať, že príspevok štátu na obyvateľa sa pohyboval v rokoch
2005-2010 od 120 do 280 €/obyvateľa (Obr.3). Po vzniku svetovej finančnej krízy v rokoch
2009-2010 zaznamenávame klesajúci trend v hodnote príspevku štátu. Klesanie hodnoty príspevku sa
prejavilo tak ako u urbanizovaných obcí tak aj u neurbanizovaných obcí. Z analýzy vývoja je zrejmé,
že vplyv urbanizácie je významný pre získanie štátneho príspevku. Obce v neurbanizovaných
územiach dosahujú hodnotu štátneho príspevku v intervale od 10 do 270 €/obyvateľa (Obr.3).Obce
v urbanizovaných obciach majú štátny príspevok v hodnote od 120 do 280 €/obyv.(Obr. 3).
Obr. 4: Vývoj bežného príjmu obcí
Zdroj: Vlastné spracovanie (BPN – štátny príspevok neurbanizované oblasti, BPU – štátny príspevok
urbanizované oblasti)
0
100
200
300
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
€/početobyvateľov
ŠPN/obyv.
ŠPU/obyv.
0
100
200
300
400
500
600
700
800
2004 2006 2008 2010 2012
€/početobyvateľov
BPN/obyv.
BPU/obyv.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
434
Významný vplyv na daň z nehnuteľnosti má bežný príjem obce (Obr. 4). Pri analýze obcí rozdelených
na urbanizované a neurbanizované vidíme, že tak ako v prípade štátneho príspevku aj v tomto prípade
neurbanizované obce majú nižšie príjmy. Existujú obce v neurbanizovaných regiónoch, ktoré nemajú
žiadne príjmy, ale na druhej strane sú obce, ktoré dokážu získať viac prostriedkov ako
v urbanizovaných obciach. Je to až 790 €/obyvateľa (Obr. 4). Vplyv času nie je významný tak ako je
to v prípade príspevku štátu.
Súčasný systém zdaňovania poľnohospodárskych a lesných pozemkov spôsobuje, že verejné
využívanie pôdy prináša pre ich vlastníkov zvýšenie rizík ich poškodenia (krádeže úrody, požiare,
znečistenie odpadmi pôdy, ale aj napr. vodných tokov, poškodzovanie pôdneho a vegetačného krytu
až devastačného charakteru...). Na odstraňovanie dôsledkov zostáva vlastníkom len možnosť obrátiť
sa najmä na políciu a v tomto prípade musia dokazovať majetkovú ujmu a zaplatiť si znalecký
posudok. Orgány štátnej správy životného prostredia zaujíma spoločenská hodnota ujmy, ktorá je
príjmom štátu. Daň z pozemkov sa stáva pre udržiavanie a rozvoj ekologických a environmentálnych
funkcií pôdy, na ktorých by malo spoločnosti najviac záležať ďalšou finančnou záťažou pre vlastníka
pôdy.
Záver
Osobitosť majetkovej dane z pôdy spočíva v tom, že štát a aj samospráva, poskytujú aj také verejné
služby, ktoré ovplyvňujú hodnotu majetku. Patrí sem napr. výstavba lokálnych a miestnych ciest,
výstavba a oprava infraštruktúry obcí, budovanie a údržba vodovodov, kanalizácie, elektrickej siete,
rozvodov plynu a podobne. To všetko môže zvyšovať hodnotu pozemkov poľnohospodárskej a lesnej
pôdy. Okrem toho štát ústavou chráni súkromné vlastníctvo majetku a hospodárenie s ním. Na
výmenu za tieto verejné služby a ochranu vlastníctva, musia vlastníci majetku platiť daň. Táto daň má
lokálny charakter, nakoľko infraštruktúrou sa vo všeobecnosti zaoberajú orgány samosprávy.
Majetok nie je len kategóriou ekonomickou, ale aj sociálno-politickou bez ohľadu na typ politického
zriadenia. Daň vychádzajúca nie z úžitku, ale z vplyvu spoločenskej regulácie vlastníctva majetku a
hospodárenia s pôdou môže byť stanovená progresívne. Doteraz však neuplatňujeme hľadisko plnenie
ekologických a environmentálnych funkcií pôdou a nezohľadňujeme tiež kvalitu majetku. Najmä pri
poľnohospodárskej pôde sa vychádza z cien určených na kataster a nie sú zohľadnené priamo kritériá
kvality pôd.
Napriek tomu, že dane z pozemkov nedosahujú sadzbou vysokú hodnotu sú veľkou záťažou pre
obhospodarovateľov pôdy. V prípade poľnohospodárskej pôdy zaťažujú najmä najkvalitnejšie pôdy,
ktoré v súčasnosti už nie sú tak výrazne dotované ako to bolo napr. pred dvadsiatimi rokmi.
Obhospodarovatelia pôdy nemajú dostatok finančných prostriedkov na udržanie kvality pôdy a to
najmä z dôvodu nezáujmu trhu o poľnohospodárske výrobky. V prípade lesnej pôdy sú daňou
zaťažení aj vlastníci lesného majetku, ktorý nemá výnos aj 50-80 rokov. Veľké prírodné kalamity
spôsobujú devastáciu celých území a vyžadujú si aktívnu pomoc celej spoločnosti. Daň z pozemkov
preto stratila svoju historickú úlohu, kde vlastník ju platí spoločnosti za zvýšenie hodnoty jeho
pozemkov zvýšením atraktivity pozemkov(výstavbou ciest, sietí vodovodov, kanalizácii...). Daň
z nehnuteľnosti podľa našich výsledkov závisí výrazne od finančnej situácie obcí. Je ekonomickým
nástrojom obcí pre zvýšenie príjmu a neplní vôbec vo vzťahu k pôde environmentálne funkcie.
Pozemková daň je historickým ekonomickým nástrojom. Súčasná doba prináša novú situáciu
v politike environmentálnej udržateľnosti obhospodarovania pôdy. Potreba chrániť životné prostredie
si vyžaduje zmeniť prístup k pozemkovej dani. Hospodárska kríza nemôže znamenať, že si spôsobíme
zníženie starostlivosti o pôdu. Nový prístup musí znamenať hľadanie rovnováhy medzi ekologickým
a ekonomickým pohľadom na pôdu či štátu, ale aj obcí a prenesene aj ku pozemkovej dani. Táto
nemôže byť ohrozením pre obhospodarovateľov pôdy, ale opačne musí byť príležitosťou pre štát
a obce podporiť environmentálnu udržateľnosť.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
435
Literatúra
[1] BARSVARY J. Zdaňovanie pôdy v krajinách Európskej únie. Nitra: UVTIP, 1998. 14.s.
[2] CVIKOVÁ, Z. Pozemková daň a cena pôdy. Ekonomický časopis, 1993, 41, č. 7-8, s. 560-570
[3] LISÝ, J. a kol.: Dejiny ekonomických teórií (Vývoj ekonomickej vedy). Bratislava: Elita, 1999.
ISBN 80-85323-93-1
[4] NIŽŇANSKÝ, V. Posilnenie finančnej autonómie miest a obcí. M.E.S.A.10 Centrum pre
ekonomické a sociálne analýzy, 2009, Bratislava 46 s. ISBN: 978-80-89177-15-8.
[5] PAVEL, JÍLKOVÁ, SLÁVIKOVÁ. Poplatkové systémy v obcích, rizika a príležitosti pre
odpadové hospodárstvo. Praha: IEEP NF VŠE, 2009. s. 258.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
436
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-54
FINANČNÁ AUTONÓMIA MIESTNYCH SAMOSPRÁV AKO
DETERMINANT KVALITY VEREJNÝCH SLUŽIEB
FINANCIAL AUTONOMY OF LOCAL GOVERNMENTS AS
A DETERMINANT OF PUBLIC SERVICES QUALITY
ING. VERONIKA ČERNÁKOVÁ, PHD.
Katedra Regionálnych vied a manažmentu
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Košiciach
Department of Regional Science and Management
Faculty of Economics
Technical university of Košice
 Němcovej 32, 040 01 Košice, Slovak Republic
E-mail: veronika.cernakova@tuke.sk
Anotácia
Mnohé výskumy poukazujú na skutočnosť, že kvalita poskytovaných verejných služieb priamo
determinuje subjektívne vnímanie kvality života jednotlivcov. Zohľadňovaním miestnych špecifík pri
poskytovaní verejných služieb a tiež uskutočňovaním decentralizačných procesov dochádza k
intenzívnejšiemu priblíženiu verejných služieb občanom. Príspevok sa venuje problematike vzťahu
finančných ukazovateľov vypovedajúcich o finančnej samostatnosti miestnych samospráv
a subjektívneho vnímania kvality verejných služieb zo strany obyvateľov, a to vzhľadom na
predpoklad, že miestne samosprávy s vyšším podielom výdavkov pokrytých príjmami z vlastných daní
vykazujú efektívnejšie správanie sa pri poskytovaní verejných služieb. Prostredníctvom
ekonometrického modelovania skúma príspevok faktory, ktoré uspokojujú dopyt po kvalitných
verejných službách u obyvateľov. Výsledky použitých modelov naznačujú, že spokojnosť obyvateľstva s
kvalitou verejných služieb rastie s rastúcou ekonomickou úrovňou na území miestnej samosprávy a
s rastúcimi výdavkami na verejné služby zo strany miestnej samosprávy.
Kľúčové slová
verejné služby, miestna samospráva, finančná samostatnosť
Annotation
Many studies point to the fact that the quality of public services directly determines the subjective
perception of the quality of life of individuals. Taking into account the local conditions in the
provision of public services and the implementation of the decentralization processes in general allow
more intensive consideration of citizen’s needs. The paper examines the relationship between
financial indicators representing the financial autonomy of local governments and the subjective
perception of the quality of public services by citizens, with respect to the assumption that local
governments with a higher proportion of expenditures covered by revenues from their own taxes
exhibit more effective behaviour in the provision of public services. Using econometric modeling, the
paper examines factors that satisfy the demand of citizens for quality public services. The results of
the models suggest that the satisfaction with the quality of public services is increasing with the
growing economic level of the municipality and with increasing spending on public services by local
governments.
Key words
public services, local government, financial independence
JEL classification: H53, I31
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
437
Úvod
V minulosti bolo uskutočnených niekoľko štúdií, ktoré venovali pozornosť vysvetleniu úlohy
rozličných premenných (sociálnych, ekonomických a geografických) pri hodnotení kvality verejných
služieb, a to predovšetkým verejných služieb na miestnej úrovni. Len veľmi málo štúdií sa však
venuje úlohe fiškálneho federalizmu a finančnej autonómie miestnych samospráv pri zabezpečovaní
verejných služieb (napr. Charney, 1993; Carlsen, 2005). Spomedzi finančných ukazovateľov je pritom
zaujímavé sledovať úlohu dotácií zo štátneho rozpočtu a daní. Uskutočnené štúdie skúmajúce
efektívnosť poskytovania verejných služieb (napr. De Borger et al., 1994; De Borger, Kerstens, 1996;
Vanden Eeckaut et al., 1993) poukazujú na fakt, že vyššiu efektívnosť v poskytovaní verejných
služieb dosahujú miestne samosprávy, ktoré sú menej závislé od centrálneho rozpočtu a dokazujú tiež
pozitívnu závislosť medzi vyššími príjmami zo zdanenia a vyššou efektívnosťou poskytovania
verejných služieb. Autori Boetti, Piacenza, Turati (2010) skúmali na príklade 262 talianskych
miestnych samospráv efektívnosť poskytovania verejných služieb v závislosti od miery
decentralizácie konkrétnych miestnych samospráv, a to prostredníctvom merania stupňa nezávislosti
pri zabezpečovaní výdavkov spojených s poskytovaním základných verejných služieb obyvateľstvu.
Autori dospeli k záveru, že miestne samosprávy s vyšším podielom výdavkov pokrytých príjmami z
vlastných daní vykazujú efektívnejšie správanie sa pri poskytovaní verejných služieb. V príspevku
preto venujeme pozornosť analýze subjektívneho vnímania kvality verejných služieb v závislosti od
fiškálnych a ekonomických podmienok miestnych samospráv. Na základe vyššie uvedených
poznatkov považujeme za nevyhnutné skúmať predovšetkým úroveň finančnej nezávislosti miestnych
samospráv. Je možné predpokladať, že čím vyššia je autonómnosť miestnych samospráv, tým viac
finančných prostriedkov získavajú miestne samosprávy z miestnych zdrojov, konkrétne z prostriedkov
obyvateľov žijúcich na ich území. Čím vyššia je ekonomická úroveň a úroveň poskytovaných
verejných služieb území konkrétnej miestnej samosprávy, tým je vyššia pravdepodobnosť, že miestna
samospráva si udrží, resp. priláka obyvateľov, z čoho vyplýva prílev dodatočných finančných
prostriedkov pochádzajúcich zo zdanenia obyvateľstva. Tieto prostriedky môžu byť využité na ďalšie
zvyšovanie kvality verejných služieb. Pritom je potrebné si uvedomiť, že zvyšovaním kvality
verejných služieb je možné zvyšovať kvalitu života obyvateľov (ETUC, 2007; Watson, Pichler,
Wallace, 2010; Castelli et at., 2009).
1. Údaje a metodika
Objektom analýzy bolo 69 európskych miest, v ktorých bol uskutočnený primárny výskum skúmajúci
kvalitu života v európskych mestách s názvom „Survey on perceptions of quality of life in 75
European cities“. Uvedený výskum zároveň predstavuje údajovú základňu pre zostavenie závislej
premennej vstupujúcej do ekonometrických modelov. Výskum bol uskutočnený organizáciou Gallup
Organisation Hungary pre Directorate General for Regional Policy v sedemdesiatich piatich
európskych mestách na vzorke 37 626 obyvateľov, čo je približne 500 obyvateľov v každom meste.
Výskum bol realizovaný prostredníctvom dotazníkového prieskumu, pri ktorom respondenti
zodpovedali 24 otázok formou vyjadrenia silného súhlasu, súhlasu, nesúhlasu a silného nesúhlasu,
resp. výraznej spokojnosti, spokojnosti, nespokojnosti a výraznej nespokojnosti s tvrdeniami
týkajúcimi sa kvality verejných služieb, životného prostredia v jednotlivých mestách, resp. celkového
vzhľadu skúmaných miest. Ďalšie údaje vstupujúce do modelov boli získavané prevažne z výskumu
Urban Audit, ktorý je iniciatívou Európskej Komisie (Directorate-General for Regional Policy at the
European Commission). Údaje, ktoré neboli dostupné v databáze Urban Audit a boli nevyhnutné pre
zabezpečenie komplexnosti ekonometrických modelov, boli získavané priamo z internetových stránok
jednotlivých miest.
1.1 závislá premenná
Závislá premenná vstupujúca do ekonometrického modelu bola konštruovaná tak, aby vyjadrovala
subjektívny pocit spokojnosti obyvateľov jednotlivých miest s kvalitou poskytovaných verejných
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
438
služieb v meste, v ktorom žijú. Údajovú základňu pre vytvorenie závislej premennej predstavuje
prieskum „Survey on perceptions of quality of life in 75 European cities“. Zo všetkých otázok
zahrnutých do výskumu bolo vybraných celkom deväť otázok. Osem otázok sa týkalo kvality
konkrétnych verejných služieb poskytovaných jednotlivými mestami. Jedna otázka bola zameraná na
celkovú kvalitu verejných služieb, a to prostredníctvom vyjadrenia celkovej spokojnosti s kvalitou
života v konkrétnom meste. Skúmaných bolo nasledujúcich deväť otázok:
 spokojnosť s verejnou dopravou v meste (publ_trans),
 spokojnosť so zdravotnou starostlivosťou lekárov v meste (doctors),
 spokojnosť so zdravotnou starostlivosťou nemocníc v meste (hosp),
 spokojnosť s vybavením športovísk v meste (sport),
 spokojnosť s úrovňou škôl v meste (school)
 spokojnosť so službami úradov v meste (office),
 spokojnosť s množstvom zelene, parkov a záhrad v meste (green),
 spokojnosť s možnosťami kultúrneho vyžitia v meste (culture),
 celkový pocit spokojnosti so životom v meste (satisf).
Respondenti odpovedali na stupnici vo forme Likertovej škály a takto získané údaje boli
v percentuálnom vyjadrení. Kvôli ďalšej analýze bolo nevyhnutné transformovať kvalitatívne
premenné na kvantitatívne. Prostredníctvom využitia metódy vážených priemerov bolo možné zo
súboru údajov získať kvantitatívne premenné bez toho, aby došlo k strate informácií o váhe
jednotlivých odpovedí. Vzhľadom na to, že pri pôvodnom výskume bola na zaznamenávanie odpovedí
využitá Likertova škála s piatimi stupňami, bolo päť stupňov využitých aj pri transformácii dát. Pre
každú skúmanú otázku bola uskutočnená transformácia na základe nasledujúceho vzťahu:
-2 * % odpovedí „veľmi nespokojný“ – 1 * % odpovedí „nespokojný“ + 1 * % odpovedí „spokojný“
+ 2 * % odpovedí „veľmi spokojný“
Výsledkom transformácie dát bolo deväť číselných hodnôt v intervale < -2, 2 > pre každé zo 69
miest. Následne bolo možné sčítaním deviatich hodnôt pre každé mesto vytvoriť indikátor spokojnosti
s verejnými službami (PSS – public services satisfaction), ktorý vstupuje do modelu ako
vysvetľovaná premenná.
PSS = publ_tran + schools + hosp + doctors + green + sport + culture + office + satisf
1.2 nezávislé premenné
Vysvetľujúce premenné vstupujúce do modelu je možné rozdeliť do dvoch skupín. Prvá skupina
premenných popisuje štruktúru sídel a ekonomickú štruktúru miest pomocou základných
ukazovateľov najčastejšie využívaných pri štúdiách popisujúcich regionálne, či mestské typológie
(napr. OECD; Martin, 2003; Európska komisia, 2010; Gray, Lobao, Martin, 2012). Vybrané boli len
štyri základné charakteristiky vzhľadom na to, že primárnym cieľom je skúmať finančné ukazovatele,
avšak je možné predpokladať, že aj sídelná štruktúra a ekonomická úroveň môžu ovplyvňovať
vnímanie kvality verejných služieb. Sú to nasledujúce ukazovatele:
 počet obyvateľov,
 HDP na obyvateľa,
 hustota zaľudnenia,
 miera nezamestnanosti.
Pri všetkých uvedených ukazovateľoch existuje predpoklad, že majú vplyv na subjektívne vnímanie
kvality verejných služieb, resp. kvality života ako celku, keďže reprezentujú buď ekonomickú úroveň,
alebo sídelnú štruktúru konkrétneho mesta a množstvo už uskutočnených výskumov preukázalo vplyv
uvedených ukazovateľov na pocit spokojnosti s kvalitou života.
Druhá skupina premenných predstavuje finančné ukazovatele reprezentujúce finančnú situáciu
skúmaných miest. K týmto ukazovateľom sú zaradené ukazovatele vyjadrujúce na jednej strane objem
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
439
príjmov a výdavkov miest prepočítaných na jedného obyvateľa, na druhej strane štruktúru príjmov
miest.
 Výdavky na obyvateľa predstavujú objem výdavkov miestnej samosprávy prepočítaných na
obyvateľa a do istej miery reprezentujú objem finančných prostriedkov zabezpečujúcich
verejné služby.
 Percentuálny podiel daňových príjmov na celkových príjmoch miestnej samosprávy
reprezentuje mieru samostatnosti miestnej samosprávy z hľadiska zabezpečovania príjmov.
Platí, že čím vyšší je podiel daňových príjmov na celkových príjmoch miestnej samosprávy,
tým viac je miestna samospráva nezávislá a autonómna.
 Percentuálny podiel vlastných príjmov na celkových príjmoch vyjadruje, aká časť vlastných
príjmov miestnej samosprávy je tvorená príjmami z miestnych daní a poplatkov (napr.
miestne poplatky za služby). Podobne ako predchádzajúci ukazovateľ, aj percentuálny podiel
vlastných príjmov na celkových príjmov miestnej samosprávy reprezentuje samostatnosť
a nezávislosť miest pri získavaní finančných zdrojov na zabezpečovanie verejných služieb.
Tab. 1 Nezávislé premenné vstupujúce do modelu
Názov ukazovateľa Popis ukazovateľa Jednotka Zdroj
Počet obyvateľov (pop) Počet obyvateľov mesta - Urban Audit
HDP na obyvateľa
(gdp)
HDP na obyvateľa dosahovaný na
území mesta
EUR Urban Audit
Hustota zaľudnenia
(dens)
Hustota zaľudnenia v meste obyv./km2
Urban Audit
Miera nezamestnanosti
(unemp)
Miera nezamestnanosti dosahovaná
na území mesta
% Urban Audit
Výdavky na obyvateľa
(expend)
Výdavky miestnej samosprávy na
verejné služby v meste prepočítané na
obyvateľa
EUR
Urban Audit,
údaje
z internetových
stránok miest*
Percentuálny podiel
daňových príjmov (tax)
Percentuálny podiel príjmov miestnej
samosprávy pochádzajúcich
z miestneho zdanenia
%
Urban Audit,
údaje
z internetových
stránok miest*
Percentuálny podiel
vlastných príjmov
(own)
Percentuálny podiel vlastných príjmov
miestnej samosprávy (súčet príjmov
z miestnych daní a miestnych
poplatkov)
%
Urban Audit,
údaje
z internetových
stránok miest*
*V prípade miest Sofia, Burgas, Dublin, Barcelona, Madrid, Málaga, Oviedo, Amsterdam, Groningen, Rotterdam, Cluj –
Napoca, Piatra – Neamt boli finančné ukazovatele získavané zo záverečných účtov miest dostupných na ich internetovej
stránke.
Zdroj: Vlastné spracovanie
1.3 hypotézy
Vyplývajúc zo sumarizovaných teoretických poznatkov boli stanovené nasledujúce hypotézy:
(1) Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb je v pozitívnom vzťahu s výškou výdavkov
miestnych samospráv na obyvateľa.
(2) Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb je v pozitívnom vzťahu s mierou finančnej
samostatnosti miestnych samospráv.
(3) Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb je v pozitívnom vzťahu
s ekonomickou úrovňou dosahovanou v miestnej samospráve.
(4) Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb nie je ovplyvnené ukazovateľmi okolitých
miestnych samospráv.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
440
2. Model
Po identifikovaní závislej premennej, nezávislých premenných a po formulovaní hypotéz bolo možné
pristúpiť k formulácii ekonometrických modelov. Ako prvý bol zostavený klasický model lineárnej
regresie skúmajúci závislosť indikátora PSS vzhľadom k vysvetľujúcim premenným. Klasický model
lineárnej regresie bol pred samotným vyhodnotením podrobený testovaniu základných podmienok
lineárneho modelu. Testovanie štandardných predpokladov lineárneho modelu poukázalo na
existenciu priestorovej autokorelácie vyplývajúcej z priestorového usporiadania závislej premenne
PSS. Výsledky Moranovho testu nepreukázali výskyt priestorovej autokorelácie v samotnom modeli,
avšak testovacia štatistika Moranovo I = 0,4568 potvrdzuje priestorové usporiadanie závislej
premennej. Je preto vhodné formulovanie priestorového modelu, ktorý zohľadní priestorové
usporiadanie závislej premennej.
Formulovanie priestorových modelov si v prvom rade vyžaduje definovanie matice priestorových váh.
Matice priestorových váh sú vo väčšine prípadov vytvárané na základe geografického rozloženia
pozorovaných objektov v priestore, pričom sa zohľadňuje vzájomná vzdialenosť skúmaných objektov.
Za najvhodnejšiu metódu na stanovenie priestorových váh bola zvolená metóda k-najbližších susedov.
Za optimálny počet najbližších susedov, ktoré sa pri výpočte berú do úvahy, je najčastejšie
považovaných šesť susedov (napr. LeSage, Fischer, 2008). Po zadaní geografických súradníc pre
každé mesto (latitude, longitude) je možné prostredníctvom programu R vygenerovať maticu
priestorových váh. Pri analýze bol využitý priestorovo autoregresný model (SAR - model), a to
vzhľadom na dve skutočnosti. Prvým dôvodom pre formulovanie modelu SAR je fakt, že v pôvodnom
lineárnom modeli sa nevyskytuje priestorová autokorelácia rezíduí, a teda nie je potrebné túto chybu
z modelu odstraňovať. V prípade lineárneho modelu analyzovaného vyššie štandardný predpoklad
o nezávislosti rezíduí porušený nie je, naopak, predpokladáme interakciu medzi pozorovaniami.
V rámci lineárneho modelu sa ukázala významná priestorová autokorelácia závislej premennej.
V prípade, ak existuje predpoklad výskytu priestorovej autokorelácie vo vysvetľovanej premennej, je
vhodné formulovať práve model SAR. Výsledky modelu sú zosumarizované v tabuľke 2 a v tabuľke 3
sú zosumarizované výpočty priamych a nepriamych efektov modelu SAR.
Tab. 2 Výsledné hodnoty priestorovo autoregresného modelu
Estimate Std. Error Pr(>|z|)
Intercept 1.6276e+00 1.0234e+00 0.11176
(gdp) 3.2607e-02 2.1881e-04 0.06312*
(pop) -4.0662e-04 2.2724e-02 0.15131
(dens) -6.5808e-05 -1.0122 0.31145
(unemp) -6.1034e-02 4.1947e-02 0.14566
(expend) 2.5182e-04 1.2631e-04 0.04618*
(own) -1.2120e-02 1.2267e-02 0.32314
(tax) 2.7595e-02 2.5297e-02 0.27534
Signif. codes: 0 *** 0,001 ** 0,01 * 0.05 . 0.1
Rho: 0.60982
Log likelihood: -144.9426 for lag model
Zdroj: vlastné spracovanie, výstup z programu R
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
441
Tab. 1 Výpočet priamych, nepriamych a celkových efektov SAR modelu
Premenné
Stredná
hodnota (E)
Smerodajná
odchýlka (sd)
| | Záver
Koeficienty
Priame efekty
(gdp) 4.461e-04 2.076e-04 2.1488 efekt je významný 3.5121e-02
(pop) -4.573e-02 2.508e-02 1.8233 efekt nie je významný -4.3798e-04
(dens) -7.388e-05 7.188e-05 1.0278 efekt nie je významný -7.0883e-05
(unemp) -6.662e-02 4.719e-02 1.4117 efekt nie je významný -6.5740e-02
(expend) 2.731e-04 1.353e-04 2.0184 efekt je významný 2.7124e-04
(own) -1.307e-02 1.357e-02 0.9632 efekt nie je významný -1.3054e-02
(tax) 2.985e-02 2.796e-02 1.0676 efekt nie je významný 2.9723e-02
Nepriame efekty
(gdp) -0.0007 0.0009 0.8123 efekt nie je významný 0.0484
(pop) 0.0558 0.0713 0.7827 efekt nie je významný -0.0006
(dens) -0.0001 0.0002 0.0590 efekt nie je významný -0.00019
(unemp) -0.1191 0.2072 0.5748 efekt nie je významný -0.0907
(expend) 0.0004 0.0005 0.8462 efekt nie je významný 0.0004
(own) -0.0209 0.0338 0.6176 efekt nie je významný -0.0180
(tax) 0.0484 0.0706 0.6856 efekt nie je významný 0.0410
Celkové efekty
(gdp) -0.0012 0.0011 1.0909 efekt nie je významný 0.0836
(pop) 0.0916 0.0889 1.0304 efekt nie je významný -0.0011
(dens) -0.0002 0.0003 0.6667 efekt nie je významný -0.0002
(unemp) -0.1857 0.2361 0.7865 efekt nie je významný -0.1564
(expend) 0.0007 0.0006 1.1667 efekt nie je významný 0.0006
(own) -0.0339 0.0442 0.7669 efekt nie je významný -0.0311
(tax) 0.0783 0.0916 0.8548 efekt nie je významný 0.0707
Zdroj: vlastné spracovanie, výstup z programu R
V skúmanom modeli SAR sa vyskytujú len priame efekty, to znamená, že zmeny vo vysvetľujúcich
premenných ovplyvňujú hodnoty vysvetľovanej premennej len v rámci jedného mesta a nedochádza
k interakciám medzi mestami navzájom. Napriek tomu, na základe priamych efektov je možné
interpretovať výsledky modelu, ktorý zohľadňuje priestorové usporiadanie údajov. Uvedený
priestorový autoregresný model je ešte potrebné testovať s cieľom overiť jeho korektnosť. Zo
štandardných testov skúmajúcich predpoklady lineárnych modelov už nie je potrebné testovať
multikolinearitu (bola testovaná pri modeli klasickej lineárnej regresie a do priestorového modelu
vstupujú rovnaké premenné) ani priestorovú autokoreláciu, keďže priestorové modely prípadnú
priestorovú koreláciu zohľadňujú. Testovať je potrebné len homoskedasticitu, a to prostredníctvom
Breusch-Paganovho testu určeného pre priestorové modely. Na základe výsledku testu (p-value >
0,05) nezamietame nulovú hypotézu o homoskedasticite a v modeli sa nevyskytuje porušenie
štandardných predpokladov.
3. Výsledky a diskusia
Z výsledkov modelu je zrejmé, že štatisticky významné sú dve premenné, a to výdavky miestnej
samosprávy prepočítané na jedného obyvateľa a hrubý domáci produkt dosahovaný na území miestnej
samosprávy. Ekonometrický model umožňuje formálne vyhodnotiť stanovené hypotézy. Hypotéza
(1) „Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb je v pozitívnom vzťahu s výškou výdavkov
miestnych samospráv na obyvateľa.“ sa na základe modelu potvrdila. Model ukazuje, že obyvatelia
pociťujú výšku výdavkov miestnej samosprávy na verejné služby a prejavuje sa to zvýšenou
spokojnosťou s verejnými službami. Hypotéza (2) „Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb je
v pozitívnom vzťahu s mierou finančnej samostatnosti miestnych samospráv.“ sa na základe
uskutočnených modelov nepotvrdila. Napriek tomu, že niekoľko uskutočnených štúdií popísaných
v úvode preukázalo pozitívny efekt fiškálnej decentralizácie a vysokej finančnej samostatnosti
miestnych samospráv na efektívnosť poskytovania verejných služieb, vplyv miery finančnej
samostatnosti na subjektívny pocit spokojnosti s kvalitou verejných služieb sa na základe
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
442
priestorového modelu zohľadňujúceho priestorovú autokoreláciu závislej premennej potvrdiť
nepodarilo. Hypotézu (3) „Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb je v pozitívnom vzťahu s
ekonomickou úrovňou dosahovanou v miestnej samospráve“ sa podarilo potvrdiť čiastočne, a to na
základe pozitívneho vzťahu hrubého domáceho produktu so závislou premennou. Hypotéza (4)
„Subjektívne vnímanie kvality verejných služieb nie je ovplyvnené ukazovateľmi okolitých miestnych
samospráv“ sa v modeli potvrdila. Priestorový autoregresný model nepotvrdil existenciu nepriamych
efektov v modeli, t. j. interakcie medzi skúmanými mestami. Dôvodom môže byť skutočnosť, že
subjektívne vnímanie kvality verejných služieb je ovplyvňované faktom, že obyvatelia majú
minimálnu možnosť porovnávať situáciu vo svojom meste s podmienkami v iných mestách.
Obyvatelia zvyčajne v jednom časovom období žijú na jednom mieste a ich skúsenosť s inými sídlami
je len čiastočná alebo sprostredkovaná, preto ich vnímanie kvality verejných služieb nie je
ovplyvňované objektívnymi podmienkami v iných mestách.
Záver
Výsledky ekonometrického modelovania poukazujú na faktory, ktoré uspokojujú dopyt po kvalitných
verejných službách u obyvateľov. Uskutočnený model nepreukázal štatistickú významnosť
percentuálneho podielu vlastných, resp. daňových príjmov miestnych samospráv pri skúmaní
spokojnosti obyvateľstva s poskytovanými verejnými službami. Výsledky použitých modelov
naznačujú, že spokojnosť obyvateľstva s kvalitou verejných služieb rastie s rastúcou ekonomickou
úrovňou na území miestnej samosprávy a s rastúcimi výdavkami na verejné služby zo strany miestnej
samosprávy. Je zrejmé, že miestne samosprávy zohrávajú dôležitú úlohu pri tvorbe hodnôt pre
svojich obyvateľov a uvedomenie si tejto skutočnosti by malo smerovať k snahe o zlepšovanie
verejných služieb poskytovaných na miestnej úrovni. Zároveň je potrebné uvedomiť si, že spokojnosť
s verejnými službami nesúvisí len s kvalitou služby ako takou. Vnímanie kvality verejných služieb zo
strany obyvateľov môže byť ovplyvnené ďalšími faktormi, ako napríklad politická situácia, výška
zdanenia, resp. sociálna situácia.
Literatúra
[1] BOETTI, L., PIACENZA, M., TURATI, G. Decentralization and Local Governments’
Performance: How Does Fiscal Autonomy Affect Spending Efficiency? Working Paper No. 11,
2010.
[2] CARLSEN, F. Migration plans, local fiscal variables, and local economic conditions.
Finanzarchiv , 2005, N. 61, p. 154–177. ISSN 1614-0974
[3] CASTELLI, A., JACOBS, R., GODDARD, M., SMITH, P.C. Exploring the Impact of Public
Services on Quality of Life Indicators. Centre for Health Economics, University of York, 2009.
[4] CHARNEY, A. Migration and the public sector: a survey. Regional Studies, 1993, N. 27, p. 313–
326. ISSN 1360-0591
[5] DEBORGER, B., KERSTENS, K. Cost efficiency of Belgian local governments: A comparative
analysis of FDH, DEA, and econometric approaches. Regional Science and Urban Economics,
1996, N. 26, p. 145-170. ISSN 0166-0462
[6] DEBORGER, B., KERSTENS, K., MOESEN, W., VANNESTE, J. Explaining Differences in
productive efficiency: An application to Belgian municipalities. Public Choice, 1994, N. 80, p.
339-358, ISSN 1573-7101.
[7] EUROPEAN TRADE UNION CONFEDERATION (ETUC). Public Services - Services of
General (Economic) Interest. Dostupné z: <http://www.etuc.org/a/3167>.
[8] EURÓPSKA KOMISIA. The Second State of European Cities Report. Commission of the
European Communities, DG Regio, Brussel, 2010.
[9] EURÓPSKA KOMISIA. Survey on perceptions of quality of life in 75 European cities. DG
Regio, Brussel, 2009.
[10] GRAY, M., LOBAO, L., MARTIN, R. Making space for well-being. Cambridge Journal of
Regions, Economy and Society, 2012, N. 5, p. 3–13, ISSN 1752-1386. DOI: 10.1093/cjres/rsr044.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
443
[11] LESAGE, J., FISCHER, M. M. Spatial Growth Regressions: Model Specification, Estimation
and Interpretation. Spatial Economic Analysis, 2008, Vol. 3, No. 3, pp. 275-304.
[12] MARTIN, R. A Study on the Factors of Regional Competitiveness. A draft final report for The
European Commission Directorate-General RegionalPolicy, 2003.
[13] URBAN AUDIT. Regional Policy – Inforegio. [citované 28.11.2011] Dostupné z:
<http://www.urbanaudit.org/>.
[14] VANDEN EEKHAUT, P., TULKENS, H., JAMAR, M.A. Cost Efficiency in Belgian
Municipalities. In Fried H.O., Lovell C.A.K. and Schmidt S.S. (eds.), The Measurement of
Productive Efficiency. Techniques and Applications, Oxford University Press, 1993.
[15] WATSON, D., PICHLER, F.F., WALLACE, C.D. Second European Quality of Life Survey:
subjective well-being in Europe. European Foundation for the Improvement of Living and
Working Conditions, Dublin, Ireland, 2010.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
444
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-55
ORGANIZACE A SPRÁVA GIS NA KRAJSKÝCH ÚŘADECH
THE ORGANIZATION AND ADMINISTRATION OF GIS IN
REGIONAL OFFICES
RNDR. ALEŠ RUDA, PH.D
BC. MIROSLAV MUSIL
Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Dep. of Regional Develop. and Public Administration
Faculty of Reg. Develop. and International Studies
Mendel University in Brno
 Tř. gen. Píky 7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: ales.ruda@mendelu.cz
Anotace
Rozvoj informačních systémů přispěl k výraznému všestrannému rozvoji naší společnosti. Informace
se stala významným ekonomickým zdrojem a stále roste její hodnota. Ze zpracování, uchování a
přenosu informací se stal v posledních letech významný obchod, který se promítá do společenských a
ekonomických činností. Možnost pracovat s informacemi již není výsadou jen odborníků a expertů. K
informacím má dnes přístup v podstatě každý, proto je o to důležitější s nimi správně nakládat. Jednu
z kapitol informačních technologií začaly před více jak půl stoletím psát i geografické informační
systémy. Jejich přínos je v regionálním rozvoji natolik ceněný, že se povinnost spravovat GIS dostala
v rámci správy vyšších územně správních celků také do české legislativy. Ta ovšem přímo neurčuje,
jakým způsobem mají kraje GIS organizovat. Různé přístupy krajských úřadů k využívání a organizaci
GIS proto přinášejí zajímavý pohled.
Klíčová slova
GIS, krajský úřad, organizace správy GIS
Annotation
The development of information systems has contributed to a significant all-round development of our
society. Information has become an important economic resource and its value still grows. Data
processing, storage and transmission of information have recently become a significant business that
is projected into social and economic activities. The opportunity to work with the information is no
longer just the prerogative of professionals and experts. Basically everyone has an access to
information, so it is important to work properly with data. Geographic information systems have
started to write one of the chapters of information technology more than half a century ago. Their
contribution in regional development is so valuable that the obligation to manage GIS got into the
Czech legislation. This, however, does not directly determine how to organize the regional GIS.
Different approaches to the use of regional offices and organization of GIS, therefore, provide an
interesting insight.
Key words
GIS, regional Office, organization of GIS management
JEL classification: O32
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
445
Úvod
V současné době jsou geografické informační systémy (GIS) nástrojem používaným ke každodenní
činnosti pracovníků na všech úrovních veřejné správy. Jsou nezbytným prostředkem pro zvýšení
efektivnosti, snižování nákladů, inovaci pracovních postupů a zlepšením koordinace potřebných
procesů. Podle O´Looneyho (2000) umožňují GIS propojení informací ze širokého spektra databází,
čímž výrazně usnadňují a urychlují pracovní proces. Jsou také nástrojem, který je využíván pro
komunikaci s občany. V zásadě poskytují nové způsoby zpracování enormního množství dat takovým
způsobem, že jsou již připravené v digitalizované formě a mohou být pracovníky úřadů účinně a
efektivně bezprostředně využívána. Počátek širšího rozmachu GIS spadá v České republice do
počátku 90. let 20. století, kdy Ministerstvo životního prostředí rozhodlo o nutnosti vybavení
geografickými informačními systémy všechna podřízená výzkumná a regionální pracoviště, včetně
referátů životního prostředí okresních úřadů. S ohledem na ústavní pravomoci krajů, které byly k 1.
lednu 2000 na základě zákona č. 347/1997 Sb. nově ustanoveny jako vyšší územně správní celky, bylo
potřeba vyvinout nástroj, který by pomohl pečovat o všestranný rozvoj území a o potřeby občanů. Na
řadu tak přišlo budování informačních systémů veřejné správy. Základní legislativní rámec jejich
budování představuje zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Ten ukládá
krajům povinnost spravovat GIS pro svá území. Nově vzniklé krajské úřady začaly přebírat
programové vybavení a data, kterými doposud disponovaly okresní úřady. Dalšími důležitými
legislativními normami z hlediska přístupu k informacím jsou: zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Základním koncepčním
dokumentem zaměřeným na problematiku GIS na krajských úřadech je Typová úvodní studie GIS
krajů České republiky, která byla zpracována v roce 2003 firmou T-Mapy.
Informatizace krajů
Postup informatizace krajských úřadů schválila vláda svým usnesením ze dne 7. března 2001 a
realizaci její 1. etapy, tzv. základní informatizace, usnesením 25. dubna 2001. V rámci etapy základní
informatizace v roce 2001 vláda uvolnila finanční prostředky ve výši cca 205 mil. Kč na nákup
technických, technologických a programových prvků. V roce 2002 začaly kraje uvolňovat finanční
prostředky z vlastních zdrojů, jednalo o částky v rozmezí 5 – 20 mil. Kč za kraj, na doplnění svých
konkrétních a aktuálních potřeb. Rozhodujícím dokumentem pro realizaci 2. etapy, tzv. komplexní
informatizace krajů, je Studie proveditelnosti komplexní informatizace krajů z roku 2002, na jejíž
zpracování vláda uvolnila 7,5 mil. Kč. Jejím hlavním cílem bylo managementu krajů umožnit
potřebná rozhodnutí k efektivnímu řízení informačních systémů. Ten primárně identifikoval klíčové
funkcionality informatizace krajských úřadů a návrh způsobu rozvoje informatizace krajských úřadů v
podmínkách jejich působností. Dalším důležitým bodem bylo efektivní využití investic. Díky velkému
množství různorodých dat se GIS staly nedílnou součástí odborů krajských úřadů. Výrazně usnadňují
a zpřehledňují správu a činnost jednotlivých odborů. Aktivně jej využívají pracovníci např. z odboru
dopravy, odboru životního prostředí, odboru územního plánování, pracovníci odboru vodního a
lesního hospodářství, odboru investičního a majetkového, odboru zdravotnictví či odboru regionálního
rozvoje. Zásadní význam má zejména používání detailních leteckých snímků a kartografická
vizualizace jednotlivých výstupů. Řada zásadních projektů je proto v dnešní době řešena za pomoci
GIS. Konkrétním důkazem je tvorba koncepčních dokumentů či studií, a to od drobných stavebních
prací, až po územní plány (př. Zásady územního rozvoje). Nosnou platformou všech katastrálních
České republiky jsou produkty společnosti ESRI. Její programové vybavení technologie ArcGIS
používají také klíčové instituce státní správy, jako jsou Ministerstvo životního prostředí, Český úřad
zeměměřičský a katastrální, Ředitelství silnic a dálnic ČR nebo Český geologický ústav. Jako doplněk
jsou využívány programové prostředky i jiných firem, např. katastrální úřad Jihomoravského kraje
využívá pro dálkovou distribuci software GeoMedia Pro od firmy Intergraph).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
446
Identifikace a analýza klíčových identifikátorů
V současné době neexistuje jednotná metodika, která by určovala krajským úřadům, jak by měly vést
GIS (Musil, 2012). Mají tedy ve vlastní kompetenci způsob, jakým zabezpečí zákonem stanovené
povinnosti. K následující analýze byla použita metoda sběru dat formou dotazování pověřených
pracovníků krajského úřadu. Při tvorbě dotazníků byly identifikovány následující klíčové
identifikátory:
 primárně používaný programový prostředek
 počet uživatelů nástrojů GIS
 používané licenční úrovně
 umístění GIS v rámci krajského úřadu
 běžící mapové služby
Kategorizace krajských úřadů s ohledem na způsob organizace a využívání GIS je proto založena na
kvalitativním porovnání zjištěných údajů. Primárně používaný programový prostředek byl podle
očekávání u všech zjišťovaných subjektů totožný, a to ArcGIS Desktop od firmy ESRI. Podle
zjištěných informací vyhovuje potřebám úřadu jak desktopová, tak její databázová verze. Velkým
přínosem je zejména přiblížení programového rozhraní nejčastěji používanému programovému balíku
programům Microsoft Office. Počet uživatelů nástrojů GIS představuje z hlediska vyšetřovaných
údajů relativně obtížnou záležitost, která byla podle zjištěných podkladů stanovena jak v konkrétních,
tak intervalových hodnotách (tab. 1). Počet uživatelů GIS se na základě zjištěných údajů pohybuje
kolem 20 uživatelů. Nejvyšší, ale ne přesné hodnoty byly zjištěny u hlavního města Prahy. V případě
Jihočeského kraje se konkrétní výsledky nepodařilo zjistit.
Tab. 1 Počet uživatelů GIS na krajských úřadech
Zdroj: Vlastní návrh na základě dat krajských úřadů
Dalším vybraných kritériem je porovnání používaných licenčních úrovní ArcGIS Desktop (tab. 2).
Software ArcGIS se dělí na tři licenční úrovně: ArcView (nejnižší), ArcEditor (střední) a ArcInfo
(nejvyšší). Ve verzi ArcGIS 10.1 se změnily na Basic, Standard a Advanced. V šetření byla i přesto
použita původní a zažitá označení. Všechny tři mají jednotné uživatelské rozhraní a pracují se
stejnými daty. Licence nejsou rozděleny na plovoucí (floating) licence a jednouživatelské (single use)
licence. Prezentované údaje jsou souhrnné. Z analýzy vyplývá, že nejvyšší úroveň licence ArcInfo,
která umožňuje využívat všechny nabízené programové nadstavby, je shodně využívána v nižším
počtu licencí. Ke klíčovým analýzám ji tak používá pouze omezený počet pracovníků, kteří se dané
problematice věnují. Oproti tomu licenci ArcView, umožňující zejména prohlížet, vizualizovat,
omezeně editovat a analyzovat data, využívají všechny krajské úřady ve větším počtu. Největší počet
licencí byl analogicky zjištěn u hlavního města Prahy.
kraj Počet uživatelů GIS
Jihočeský kraj údaj nezjištěn
Jihomoravský kraj 22
Karlovarský kraj 10-15
Královéhradecký kraj 15
Liberecký kraj 17
Moravskoslezský kraj 10
Olomoucký kraj 20
Pardubický kraj 20
Plzeňský kraj 40
Středočeský kraj 10
Ústecký kraj 15-20
Kraj Vysočina 31
Zlínský kraj 15
Hlavní město Praha cca 200
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
447
Tab. 2 Používané licence ArcGIS Desktop
Zdroj: Vlastní
návrh na základě
dat krajských
úřadů
Zpracovaná tabulka počtu běžících mapových služeb (tab. 3) nabízí také rozdělení na služby
zpracované pracovníky katastrálního úřadu a na služby, které si katastrální úřad nechal zpracovat
externě. Do výčtu mapových služeb jsou zahrnuty služby externí (pro veřejnost) i interní (pouze pro
zaměstnance).
Tab. 3 Běžící mapové služby
Zdroj: Vlastní návrh na základě dat krajských úřadů
Krajské úřady mají na svých internetových stránkách zpracovaný mapový portál, kde zveřejňují své
mapové služby. Ty se nejčastěji týkají nejrůznějších aspektů regionálního rozvoje na území daného
kraje. Jde např. o mapové služby týkající se dopravy a silničního hospodářství (př. stav povrchu silnic
2. a 3. třídy v Plzeňském kraji), zdravotnictví a sociální služby (př. lůžková zařízení Jihomoravského
kraje), síť školských zařízení (př. školy a školská zařízení zřizovaná krajským úřadem
Královéhradeckého kraje), ochrana životního prostředí (př. mapa chráněných území Ústeckého kraje),
přehled kulturních možností v kraji a ochrana památek (př. portál památky a kultura Jihomoravského
kraje), mapové služby zaměřující se na rozvoj cestovního ruchu (př. cyklotrasy v Karlovarském kraji)
nebo mapové služby týkající se krizových situací (př. povodňový portál Libereckého kraje). Samotné
údaje o počtu běžících mapových služeb se nedají objektivně porovnávat, protože jsou případy, kdy
kraj Licence ArcGIS Desktop
Jihočeský kraj 13 x ArcView, 3x ArcEditor, 1x ArcInfo
Jihomoravský kraj 14 x ArcView, 1 x ArcInfo
Karlovarský kraj 9 x ArcView, 2 x ArcInfo
Královéhradecký kraj 14 x ArcView, 2 x ArcInfo
Liberecký kraj 7 x ArcView, 3 x ArcInfo
Moravskoslezský kraj 12 x ArcView, 3 x ArcEditor, 1 x ArcInfo
Olomoucký kraj 4 x ArcView, 2 x ArcInfo
Pardubický kraj 10 x ArcView, 1 x ArcInfo
Plzeňský kraj 17 x ArcView, 2 x ArcInfo
Středočeský kraj 6 x ArcView, 2 x ArcInfo,
Ústecký kraj 5 x ArcView, 1 x ArcInfo
Kraj Vysočina 8 x ArcView, 2 x ArcInfo
Zlínský kraj 4 x ArcView, 4 x ArcInfo
Hlavní město Praha 55 x ArcView, 2 x ArcEditor, 3 x ArcInfo
Kraj
Aktuální počet
mapových služeb
zpracované KÚ zpracované externě
Jihočeský kraj údaj nezjištěn údaj nezjištěn údaj nezjištěn
Jihomoravský kraj 52 údaj nezjištěn údaj nezjištěn
Karlovarský kraj 60 55 5
Královéhradecký kraj 48 údaj nezjištěn údaj nezjištěn
Liberecký kraj 120 120 0
Moravskoslezský kraj 24 22 2
Olomoucký kraj 8 0 8
Pardubický kraj 17 13 4
Plzeňský kraj 88 88 0
Středočeský kraj 40 25 15
Ústecký kraj 72 70 2
Kraj
Aktuální počet
mapových služeb
zpracované KÚ zpracované externě
Kraj Vysočina 69 48 21
Zlínský kraj 27 24 3
Hlavní město Praha 80 údaj nezjištěn údaj nezjištěn
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
448
jeden krajský úřad zpracuje nějaký projekt jako jednu mapovou službu a druhý rozdělí podobné
informace do více mapových služeb. Z tabulky 2 je patrné, že krajské úřady většinu svých mapových
služeb zpracovaly svépomocí, externě se případně dodávají data či probíhá konkrétní technická pomoc
s částí projektu. Ryze interní zpracovávání mapových služeb prezentují zejména Liberecký kraj a
Plzeňský kraj. Služby externí specializované firmy využívají Kraj Vysočina, Olomoucký kraj a
Středočeský kraj.
Poslední kritérium, umístění GIS v rámci úřadu (tab. 4), dokladuje, že implementace GIS proběhla na
krajských úřadech různým způsobem. Jako nejčastější způsob začlenění GIS se ukazuje jeho přiřazení
pod obor /oddělení informatiky. Pouze v jednom případě (Liberecký kraj), není pracoviště GIS
vytvořeno a jeho agenda je rozmístěna po jednotlivých odborech. Celkově je však patrná rozmanitost
toho, kterak jednotlivé krajské úřady přistupují k organizaci GIS. Některé mají vymezeno silné GIS
oddělení, které GIS zajišťuje pro celý úřad, někde je problematika GIS rozložena na více odborů.
Tab. 4 Umístění GIS v rámci krajského úřadu
kraj umístění GIS v rámci krajského úřadu
počet
pracovník
ů
GIS
Jihočeský kraj
Odbor informatiky, oddělení správy sítě a
oddělení správy aplikací a GIS
2
Jihomoravský kraj
Odbor informatiky, oddělení analyticko-metodické +
4 pracovníci z jiných odborů
6
Karlovarský kraj
Odbor projektového řízení a informatiky,
oddělení analyticko - metodické
3
Královéhradecký kraj Odbor informatiky, oddělení tvorby a správy GIS 3
Liberecký kraj
GIS není centralizován,
pracovníci jsou rozmístěni po jednotlivých odborech
cca 15
Moravskoslezský
kraj
Odbor informatiky, oddělení správy GIS a projektů 4
Olomoucký kraj
Odbor informačních technologií, oddělení informačních
systémů
2
kraj umístění GIS v rámci krajského úřadu
počet
pracovník
ů
GIS
Pardubický kraj
Odbor Kancelář ředitele úřadu, oddělení informatiky +
3 pracovníci z jiných odborů
4
Plzeňský kraj Odbor informatiky, oddělení GIS 5
Středočeský kraj Odbor Kancelář ředitele, oddělení informatiky 2
Ústecký kraj Odbor informatiky a organizačních věcí, oddělení informatiky 2
Kraj Vysočina Odbor informatiky, oddělení správy GIS 3
Zlínský kraj Odbor Kancelář ředitele, oddělení informatiky 2
Hlavní město Praha Sekce přímo řízená ředitelem Magistrátu, odbor informatiky 1
Zdroj: Vlastní návrh na základě dat KÚ
Kategorizace krajských úřadů podle úrovně organizace GIS
S ohledem na analýzu výše uvedených indikátorů se jako klíčový ukázal indikátor umístění GIS
v rámci krajského úřadu. Ve výsledku lze s ohledem na všechny zjišťované skutečnosti vymezit
následující skupiny:
 krajský úřad s klíčovým oddělením GIS
 krajský úřad s GIS využívanými více odbory
 GIS jako součást na oddělení informatiky
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
449
Krajský úřad s klíčovým oddělením GIS
Krajské úřady s klíčovým oddělením GIS mají na odboru informatiky vyčleněno samostatné oddělení,
které zajišťuje GIS pro celý úřad. Do této skupiny můžeme zařadit Královehradecký kraj,
Moravskoslezský kraj, Plzeňský kraj, Kraje Vysočina a hlavní město Praha. Personální obsazení
oddělení tvorby a správy GIS Královéhradeckého kraje je tříčlenné. Tvoří jej vedoucí oddělení,
správce GIS a správce internetových a intranetových stránek. V rámci Moravskoslezského kraje je
GIS zařazen na čtyřčlenné oddělení správy GIS a projektů. Oddělení tvoří tři správci GIS aplikací,
které řídí vedoucí oddělení. Oddělení GIS Plzeňského kraje tvoří celkem pět zaměstnanců, vedoucí
oddělení, tři pracovníci na pozici informatiků a jeden referent informačních technologií. Oddělení
správy GIS Kraje Vysočina tvoří tři pracovníci, vedoucí oddělení a dva pracovníci na pozici správce
GIS. Organizačně je na úřadu hlavního města Prahy problematika GIS zařazena na odbor informatiky.
Na ní je vyčleněn jeden pracovník na pozici správce GIS. Realizaci koncepce rozvoje GIS, správu
mapových dat, správu serverů GIS a realizaci některých projektů zajišťuje Útvar rozvoje hl. m. Prahy.
Podle dostupných informací se problematikou GIS na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy zabývá cca 13
pracovníků.
Krajský úřad s GIS využívanými více odbory
Krajské úřady nemají přímo vytvořené centralizované pracoviště pro správu agendy GIS, ale jeho
aplikace jsou využívány na více odborech úřadu. Ačkoliv je jejich plošné zastoupení v úřadu kraje
specifikem, garantem celé správy je taktéž odbor informatiky. Do této skupiny můžeme zařadit
krajské úřady Libereckého kraje, Jihomoravského kraje a Pardubického kraje. GIS Libereckého kraje
není centralizovaný, ale je rozdělený na jednotlivé odbory. Centralizováno je pouze metodické řízení
jednotlivých GIS. Nejdůležitější úlohu má pochopitelně odbor informatiky, který spravuje
počítačovou síť či aplikační vybavení. Dále je však GIS zastoupen v odboru dopravy, odboru
regionálního rozvoje a evropských projektů, odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního
prostředí, odboru územního plánování a stavebního řádu a oddělení krizového řízení. Na těchto
odborech pracuje vždy minimálně jeden specialista GIS, který spravuje GIS pro dané pracoviště.
Celkem se jedná zhruba o 15 pracovníků. Problematikou GIS se na krajském úřadu Jihomoravského
kraje zabývá z pozice správce celkem šest zaměstnanců. Dva pracovníci, garanti GIS pro celý krajský
úřad, jsou vyčleněni na oddělení uživatelské podpory na odboru informatiky a jejich náplní práce je
správa GIS aplikací a hardwaru, pořizování, správa a aktualizování referenčních dat, školení a
metodická pomoc odborovým specialistům, vytváření podmínek pro vzájemnou spolupráci a výměnu
dat s městy, obcemi a externími subjekty apod. Další čtyři správci GIS jsou zařazeni na jiné odbory
(odbor životního prostředí, odbor dopravy, odbor regionálního rozvoje a na odbor územního plánování
a stavebního řádu). Jejich hlavním úkolem je řešení tematických úkolů svých rezortů, pořizování
tematických resortních datových sad a přenos požadavků uživatelů na odbor informatiky. GIS na
krajském úřadu Pardubického kraje organizačně spadá pod oddělení informatiky, na kterém je
vyčleněn jeden pracovník zastávající funkci správce GIS. Úřad má vyčleněny další tři zaměstnance,
kteří pracují vždy pro příslušné oddělení. Jeden pracovník spravuje GIS pro oddělení krizového řízení
a dvě pracovnice z oddělení územního plánování jsou pověřeny správou územně analytických
podkladů.
GIS jako součást některého z oddělení na odboru informatiky
Poslední skupinu představují taková GIS pracoviště, která nemají vyčleněna samostatná oddělení, ale
jsou součástí jiného oddělení na odboru informatiky. Do této skupiny lze zařadit krajské úřady.
Jihočeského kraje, Karlovarského kraje, Olomouckého kraje a Ústeckého kraje. Krajský úřad
Jihočeského kraje má na odboru informatiky vyčleněny dva zaměstnance, jeden spadá pod oddělení
správy aplikací a GIS a zastává funkci správce GIS, druhý zaměstnanec je zařazen na oddělení správy
sítě a vykonává funkci správce sítě. Na tomto příkladu můžeme vidět poměrně výjimečný stav
organizace GIS, kdy jsou sice oba zaměstnanci pracovníky odboru informatiky, ale každý z nich
organizačně spadá pod jiné oddělení. Na krajském úřadu Karlovarského kraje je GIS zařazen na
oddělení analyticko-metodické, které spadá pod odbor projektového řízení a informatiky. O správu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
450
GIS se starají tři pracovníci. Velice podobné si v organizaci GIS jsou krajské úřady krajů Ústeckého a
Olomouckého. Oba mají na pozici správce či specialisty GIS vyčleněny dva pracovníky. Na krajském
úřadu Olomouckého kraje spadají pod oddělení informačních systémů na odboru informačních
technologií, v případě Ústeckého kraje pak pod oddělení informatiky na odboru informatiky a
organizačních věcí.
Závěr
S ohledem na management, organizaci a implementaci GIS v rámci organizačního schématu krajských
úřadů se ve výsledku kategorizace ukázalo vyhovující použít jako stěžejné kritérium právě umístění
GIS v rámci krajského úřadu. Další vyšetřovaná kritéria přináší hodnotné údaje o stavu využívání
nástrojů GIS a jejich výstupů, zjištěné rozdíly ovšem nekorelují s aplikovatelnými závěry.
Literatura
[1] Geografický informační systém krajů – Typová úvodní studie [online]. [cit. 2013-15-04]
Dostupné z: <http://www.plzensky-kraj.cz/cs/clanek/typova-uvodni-studie-gis-kraju-ceske-
republiky>.
[2] HENDRYCH, D. Správní věda – teorie veřejné správy. Praha: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-
86395-86-3.
[3] Informatizace krajů [online]. [cit. 2013-12-04] Dostupné z:
<http://www.mvcr.cz/clanek/informatizace-uzemnich-organu-
vs.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d>.
[4] Koncepce komplexní informatizace krajských úřadů [online]. [cit. 2013-15-04] Dostupné z:
<http://www.mvcr.cz/clanek/informatizace-uzemnich-organu-
vs.aspx?q=Y2hudW09MQ%3d%3d>.
[5] MUSIL, M. Srovnání organizace a aplikace GIS ve veřejné správě na příkladu krajů ČR.
[Bakalářská práce] Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012.
[6] O'LOONEY, J. Beyond maps: GIS and decision making in local government. New York: ESRI
Press, 2000. ISBN 18-791-0279-X.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
451
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-56
ŠTRUKTÚRA PERSONÁLNEJ VYBAVENOSTI ÚRADOV
MIESTNEJ SAMOSPRÁVY V PODMIENKACH
SLOVENSKEJ REPUBLIKY
THE STRUCTURE OF PERSONAL FACILITIES LOCAL
GOVERNMENT OFFICES IN THE SLOVAK REPUBLIC
ING. IVANA GECÍKOVÁ, PHD.1
DOC. ING. VIERA PAPCUNOVÁ, PHD.2
1
Katedra verejnej správy, Ústav pre verejnú správu
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy
v Bratislave
1
Public Administration Institute
School of Economics and Management in Public
Administration in Bratislava
 Furdekova 16, 841 04 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: ivana.gecikova@vsemvs.sk
2
Ústav manažmentu a informačných technológii,
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
2
Institute of Manag. and Information Technology
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in NItra
 Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: vpapcunova@ukf.sk
Anotácia
Procesom decentralizácie kompetencií zo štátnej správy na obce sa vytvoril a neustále pôsobí tlak na
pracovníkov úradov miestnej samosprávy, aby svoju prácu vykonávali na vysokej profesionálnej
úrovni a aby si permanentne zvyšovali svoju odbornosť pri výkone činností spadajúcich do agendy
obecných a mestských úradov. Výsledky výskumu prezentované v príspevku poukazujú na jednej strane
na štruktúru zamestnancov úradov miestnej samosprávy a ich zapojenie sa do procesov odborného
vzdelávania. Na druhej strane sa príspevok zameriava aj na poznanie názorov a postojov na prístup
a profesionalizáciu pracovníkov úradov miestnej samosprávy očami občana – klienta, ktorý si danú
službu objednáva.
Kľúčové slová
miestna samospráva, úradníci, profesionalizácia, školenia
Annotation
The decentralization process of competences from state administration to municipalities created and
continuously operates the pressure on officials of local self-governments to carry out their work on a
high professional level and continuously improve their expertise in carrying out activities falling
under the administration of the municipal offices. The research results presented in this paper, show
on the one hand on structure of the local self-government employees and their involvement in the
training process. On the other hand, the paper also focuses on knowing the opinions and attitudes of
access and professionalism of local self-governments officials through the eyes of a citizen - a client
who ordered the service.
Key words
local self-government, officials, professionalism, training
JEL classification: H 11
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
452
Úvod
Obecný (mestský) úrad so svojim zamestnancami zabezpečuje administratívne a organizačné veci
obecného (mestského) zastupiteľstva a starostu (primátora), ako aj ďalších zriadených orgánov. Je
tvorený z pracovníkov obce (mesta). Je výkonným orgánom pre zastupiteľstvo a starostu (primátora).
Pracovný poriadok, organizačný poriadok obecného úradu a poriadok odmeňovania zamestnancov
obce, ako aj ďalšie interné smernice potrebné pre chod úradu vydáva starosta. Ten tiež aj informuje
obecné (mestské) zastupiteľstvo o vydaní a zmenách organizačného poriadku obecného úradu.
Obecný (mestský) úrad zabezpečuje písomnú agendu všetkým orgánom obce (mesta), je podateľňou a
výpravňou písomností obce (mesta), zabezpečuje odborné podklady a iné písomností na rokovanie
rady a zastupiteľstva. Okrem toho vypracúva písomné vyhotovenia všetkých rozhodnutí starostu
(primátora) v správnom konaní a vykonáva nariadenia, uznesenia obecného (mestského)
zastupiteľstva a rozhodnutia starostu.
Prácu obecného úradu riadi starosta. V obciach s väčším počtom zamestnancov môže byť zriadená
funkcia prednostu obecného úradu. Ak je v obci zriadená funkcia prednostu obecného úradu, obecný
úrad vedie a jeho prácu organizuje prednosta.
Funkcia prednostu obecného (mestského) úradu je príkladom menovaného manažéra v podmienkach
miestnej samosprávy. Prednostu vymenúva a odvoláva starosta. Kritickým článkom medzi vrcholným
vedením a výkonnými zamestnancami je stredný manažment. Ten ako prvý by mal akceptovať
zodpovednosť za proces zlepšenia, je hlavným motorom zlepšovania a nositeľom kvality. V prípade
miestnej samosprávy sú to vo veľkých obciach a v mestách vedúci odborov, riaditelia organizácií
zriadených obcou atď.
Hodnotenie kvality je významným prvkom pri poskytovaním služieb miestnou samosprávou.
Z praktického hľadiska to znamená nevyhnutne zvyšovať kvalitu života občanov a poskytovať im
kvalitné služby, ale ako uvádzajú Mateides – Závadský (2005), je dôležité, aby občania kvalitu nielen
vnímali, ale aby boli aj spokojní. Podľa Balážovej –Papcunovej (2008) bežného občana nezaujíma
ekonomická výkonnosť samotnej samosprávy. Skôr si všímajú nevýkonnosť ako nekvalitu, pomalosť,
neochotu, nekompetentnosť, nefunkčnosť atď. Riadeniu kvality poskytovaných služieb sa venujú
mnohí autori. Treba si však uvedomiť, že kvalita poskytovaných služieb úzko súvisí s kvalitou
samosprávneho manažmentu. Len profesionálne a odborne pripravený úradník je schopný naplniť
všetky predpoklady pre poskytovanie kvalitných služieb na úrovni miestnej samosprávy.
Materiál a metódy
Cieľom príspevku je na jednej strane zhodnotiť štruktúru zamestnancov úradov miestnej samosprávy
a ich zapojenie sa do procesov odborného vzdelávania. Na druhej strane ide aj o poznanie názorov
a postojov na prístup a profesionalizáciu pracovníkov úradov miestnej samosprávy očami občana –
klienta, ktorý si danú službu objednáva.
V období september – november 2011 sme uskutočnili dotazníkový prieskum, ktorý bol zameraný na
poznanie štruktúry obecných úradov v obciach rôznej veľkosti a na prístup jednotlivých obcí na
zvyšovanie odbornosti svojich úradníkov. Do dotazníkového prieskumu bolo zapojených 285 obcí
Slovenska. Výber obcí bol realizovaný náhodným výberom. Najpočetnejšou skupinou v prieskume
boli obce s počtom obyvateľov od 1000 do 2999, ktorých bolo 111 (38,9 %) a najmenšiu skupinu
tvorili obce s počtom obyvateľov nad 5000 (2,8 %). Samostatne sme hodnotili obce, ktoré majú
udelený štatút mesta a mestské časti. Mestské časti v mestách Bratislava a Košice majú na výkon
samosprávnych kompetencií zriadené miestne úrady, preto sme ich z hľadiska nášho prieskumu
hodnotili ako samostatné obce. Štruktúra jednotlivých veľkostných kategórií obcí a ich početnosť je
uvedená v grafe 1.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
453
Graf 1: Štruktúra obcí zapojených do prieskumu (abs.)
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Vysvetlivky: číslo v zátvorke vyjadruje veľkostnú kategóriu obcí (od 1 – najmenšie obce; 7 – mestské časti)
V tom istom období sme realizovali tiež dotazníkový prieskum na identifikáciu kritérií, podľa ktorých
si obyvatelia vyberajú svojich volených zástupcov. Dotazníkového prieskumu sa zúčastnilo 112
respondentov. Z celkového počtu respondentov bolo 89 žien (79,5%) a 23 mužov (20,5%).
Graf 2: Štruktúra respondentov (v %)
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
V rámci vekovej štruktúry najväčší podiel respondentov bol vo veku 26 – 40 rokov (57 osôb, čo
predstavovalo 50,9%), druhou najsilnejšou skupinou boli respondenti vo veku do 25 rokov (38 osôb,
čo predstavuje 33,9%). Vo veku 41 – 55 rokov bolo 16 respondentov (14,3%), vo veku 56 – 65 rokov
bol iba jeden respondent (0,9%).
11
80
111
21
8
36
18
do 299 (1) 300 - 999 (2) 1000 – 2999 (3) 3000 – 4999 (4)
nad 5000 (5) mestá (6) mestské časti (7)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
454
Graf 3: Veková štruktúra respondentov (v %)
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Najväčší počet respondentov malo ukončené I. stupeň vysokoškolského štúdia (85 respondentov, čo
predstavovalo 75,9%). Úplne stredoškolské vzdelanie s maturitou malo 24 respondentov (21,4%), iba
3 respondenti mali ukončené vysokoškolské vzdelanie II. stupňa.
Graf 4: Vzdelanie respondentov (v %)
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Výsledky
Na obecných úradoch obcí zapojených do prieskumu pracovalo 7 456 zamestnancov. Počet
zamestnancov sa v jednotlivých kategóriách obcí odlišoval. Ako vidieť v tabuľke 1, s rastúcim
počtom obyvateľov rástol aj počet zamestnancov na úrade miestnej samosprávy. Avšak priemerný
počet zamestnancov vykazoval s rastúcim počtom obyvateľov v obciach pokles. Túto skutočnosť
potvrdil aj ďalší z ukazovateľov: počet zamestnancov pripadajúcich na 1000 obyvateľov. Vidieť, že
čím je obec väčšia, tým je počet zamestnancov pripadajúcich na 1000 obyvateľov menšia. Výsledky
prieskumu poukázali, že obslužnosť personálu pri poskytovaní služieb miestnej samosprávy je
s rastúcim počtom obyvateľov vyššia vo väčších obciach a mestách, ako v malých dedinách.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
455
Tab. 1: Prehľad počtu zamestnancov obecných a mestských úradov zapojených do prieskumu (v
abs.)
Počet
obyvateľov
(kategória obce)
počet obcí
počet
obyvateľov
spolu
počet
zamestnancov
spolu
priem. počet
zamest./obec
počet
zamestnancov/1000
obyv.
do 299 (1) 11 2295 38 3,45 16,56
300 - 999 (2) 80 50971 504 6,30 9,89
1000 – 2999 (3) 111 190505 1542 13,89 8,09
3000 – 4999 (4) 21 80138 547 26,05 6,83
nad 5000 (5) 8 47240 296 37,00 6,27
mestá (6) 36 1288546 3395 94,31 2,63
mestské časti (7) 18 496145 1254 69,67 2,53
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Z hľadiska štruktúry zamestnancov sme skúmali, aký je podiel zamestnancov podľa pohlavnej
štruktúry a podľa charakteru pracovného pomeru. Zistili sme, že okrem malých obcí do 299
obyvateľov v úradoch miestnej samosprávy pracujú najmä ženy. Veľkostná kategória obce tu
nezohráva žiadnu úlohu. Z hľadiska pracovného úväzku sú v každej veľkostnej kategórií obcí
zamestnaní s viac ako 60 % podielom zamestnanci na plný (100 %) pracovný úväzok. Najnižší podiel
takýchto zamestnancov bol zaznamenaný v kategórii malých obcí do 299 obyvateľov. Je to však
pochopiteľné aj z hľadiska ich možností obslužnosti obyvateľstva, nižšieho počtu činností, ktoré
vykonávajú, ako aj limitov určených rozpočtom obce. Zvyšná časť zamestnancov je zamestnaná na
dohody. V tomto prípade sa jedná o profesie, ktoré sú úzko špecializované, ale frekvencia ich výskytu
na obci nie je často opakujúcou sa (pravidelne opakujúcou môže byť – napr. metodická pomoc pri
prevádzke obecného vodovodu). Obce zamestnávajú aj pracovníkov so zníženou pracovnou
schopnosťou. Najvyšší podiel sme zistili v kategórií obcí 5 – obce nad 5000 obyvateľov. Ich podiel
tvoril na celkovom počte zamestnancov až 6,76 %.
Tab. 2: Podiel vybraných kategórií zamestnancov na celkovom počte zamestnancov podľa
veľkostných kategórií obcí (v %)
kategória obce
(podľa počtu
obyvateľov)
podiel
mužov
podiel
žien
podiel
zamestn.
na 100 %
pracovný
úväzok
podiel
zamest. na
čiastočný
pracovný
úväzok
podiel zamest.
na mimo
pracovný
úväzok
podiel zamest.
so zníženou
prac.schopnos
ťou
do 299 (1) 52,63 47,37 60,53 65,79 39,47 0,00
300 - 999 (2) 32,94 66,27 67,86 25,20 6,55 4,76
1000 – 2999 (3) 42,54 62,26 79,31 13,68 10,77 3,44
3000 – 4999 (4) 40,77 59,23 68,92 16,64 18,10 4,57
nad 5000 (5) 31,42 68,58 75,68 21,96 6,42 6,76
mestá (6) 33,76 65,30 85,30 9,60 20,85 3,18
mestské časti (7) 27,99 72,09 84,37 5,98 18,58 2,59
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Na základe dotazníkového prieskumu môžeme skonštatovať, že pravidlo s rastúcim počtom
obyvateľov rastie aj počet pracovníkov úradov, sa nepotvrdilo. Ako prezentuje tabuľka 3, vo všetkých
skúmaných kategóriách zamestnancov klesá počet zamestnancov pripadajúcich na 1000 obyvateľov.
Výnimku nachádzame len pri pracovníkoch pracujúcich na dohody mimo hlavného pracovného
pomeru a pri zamestnancoch so zníženou pracovnou schopnosťou.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
456
Tab. 3: Počet vybraných kategórií zamestnancov obecných a mestských úradov na 1000 obyvateľov
(v abs.)
kategóri
a obce
počet
zames./1000
obyv.
počet
zames.
mužov/1000
obyv.
počet
zames.
žien/100
0 obyv.
počet
zames.100 %
úväzok/1000
obyv.
počet zames.
čiast.úväzok/
1000 obyv.
počet
zames.
dohodárov/
1000 obyv.
počet
zames.ZŤP/
1000 obyv.
1 16,6 8,71 7,84 10,02 10,89 6,54 0,00
2 9,89 3,26 6,55 6,71 2,49 0,65 0,47
3 8,09 3,44 5,04 6,42 1,11 0,87 0,28
4 6,83 2,78 4,04 4,70 1,14 1,24 0,31
5 6,27 1,97 4,30 4,74 1,38 0,40 0,42
6 2,63 0,89 1,72 2,25 0,25 0,55 0,08
7 2,53 0,71 1,82 2,13 0,15 0,47 0,07
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Služby, ktoré poskytuje miestna samospráva sú poskytované zamestnancami obecných (mestských)
úradov. Aby tieto služby boli poskytované odborne a vysoko profesionálne, existuje celá škála
inštitúcií, ktoré pripravujú školenia pre odborných zamestnancov úradov. Zaujímalo nás, ako sa
jednotlivé obce stavajú k vzdelávaniu zamestnancov a či ich na školenia vysielajú.
Graf 5: Zapojenie obcí do odborného vzdelávania zamestnancov (v %)
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Výskumom sme zistili, že obce sa zaujímajú o danú problematiku (viac ako 90 % skúmaných obcí)
a svojich zamestnancov vysielajú na všetky aktuálne školenia, a to najmä pri zmene zákonov. Jedinou
výnimkou je kategória obcí 1 – obce do 299 obyvateľov. Dôvodom sú nielen finančné obmedzenia
vychádzajúce z rozpočtov týchto obcí, ale aj skutočnosť, že niektoré činnosti, ktoré sa vyskytovali ako
najčastejšie školené, sa v malých obciach vôbec nevyskytujú (napr. oblasť matriky), resp. sú
vykonávané externou firmou, ktorá si zamestnancov školí vo svojej vlastnej réžii (napr. pozícia
ekonóma a účtovníka).
Ako bolo naznačené v predchádzajúcom texte, pri každodennom riešení svojich problémov sa
obyvatelia častejšie stretávajú s pracovníkmi úradu ako s poslancami alebo starostom obce. Preto
v tejto otázke respondenti vyjadrovali svoj názor na pracovníkov úradu. Pomerne pozitívne hodnotili
spôsob komunikácie s občanmi, kedy až 31,3% je spokojných a 47,3% je skôr spokojných ako
45
91 93 90
100
89
100
55
9 7 14
0
11
0
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
do 299 (1) 300 - 999
(2)
1000 –
2999 (3)
3000 –
4999 (4)
nad 5000
(5)
mestá (6) mestské
časti (7)
kategória obcí
nie
áno
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
457
nespokojných s tým ako sa k nim správajú pracovníci úradu keď prichádzajú k nim riešiť svoje
problémy. Pozitívne respondenti hodnotili aj zodpovednosť, odborný prístup k riešeniu ich problémov
a ústretovosť pracovníkov. Až 71,4% respondentov bolo veľmi spokojných resp. skôr spokojných ako
nespokojných so zodpovedným prístupom k plneniu úloh, 63,4% respondentov bolo spokojných resp.
skôr spokojných ako nespokojných s odbornosťou pracovníkov a 73,2% respondentov bolo
spokojných resp. skôr spokojných ako nespokojných s ústretovosťou pracovníkov úradu.
Graf 5: Hodnotenie pracovníkov obecného/mestského úradu (v %)
Zdroj: dotazníkový prieskum, vlastné spracovanie
Legenda: a- spôsob komunikácie s občanmi, b – zodpovedný prístup k plneniu úloh, c – odbornosť, d – ústretovosť,
e – osobný prospech z práce na úrade, f – neštítia sa zobrať úplatok
Respondenti hodnotili aj to, či pracovníci majú osobný prospech z práce na úrade resp. či zoberú
úplatok za rýchlejšie vyriešenie problému. Iba 8,9% respondentov je presvedčených, že pracovníci
nemajú žiadny osobný prospech resp. prospech z práce na úradu, 21,4% nevedelo na túto otázku
odpovedať a až 35,7% respondentov si myslí, že pracovníci úradu majú osobný prospech z práce na
úrade.
Zaujímavá je skutočnosť, že až 38,4% respondentov sa nevedelo vyjadriť, či by boli pracovníci
schopní zobrať úplatok. Z uvedeného hodnotenia je možné dedukovať, že zrejme títo respondenti pri
styku s pracovníkmi úradu neponúkali úplatok pracovníkom úradu. Pozitívom je aj skutočnosť, že
39,3% respondentov je presvedčených, že by určite resp. skôr nie ako áno s úplatkom neboli úspešní.
18,8% respondentov je presvedčených, resp. uviedli, že skôr áno ako nie by boli pracovníci úradu
schopní prijať úplatok za prednostné vyriešenie ich problému.
Záver
Úrady miestnej samosprávy zohrávajú pri zabezpečovaní samosprávnych činností obcí nezastupiteľnú
úlohu. Na jednej strane predstavujú administratívne centrum celej obce počnúc podateľňou
a výpravňou písomností až po administráciu, prípravu a vykonávanie komplexných obecných
rozhodnutí. Obecné úrady a ich činnosť je reprezentovaná najmä štruktúrou zamestnancov, ktorí
v ňom pracujú. V príspevku sme poukázali nielen na počet zamestnancov úradov, ale zisťovali sme aj
ich pohlavnú štruktúru, druh zamestnaneckého pomeru a zapojenosť zamestnancov so zníženou
pracovnou schopnosťou. Výsledky výskumu poukázali na skutočnosť, že s rastúcim počtom
obyvateľov v obciach dochádza k nárastu počtu zamestnancov na úradoch v miestnej samospráve.
V malých obciach, najmä tých do 299 obyvateľov, je priemerný počet zamestnancov na obec
najmenší. Naopak v mestách a vo veľkých obciach je počet zamestnancov najvyšší. Táto situácia je
podmienená najmä rozsahom činností, ktoré konkrétny úrad vykonáva. Aj napriek skutočnosti, že
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
458
všetky miestne samosprávy majú zákonom stanovený rovnaký okruh pôsobností, niektoré úseky (napr.
úsek matriky) sa v malých obciach nevykonávajú. V praxi sa vyskytujú aj prípady, že pracovníci
úradu na malej obci sa s niektorými činnosťami nestretli aj niekoľko rokov, čo však v prípade veľkých
obcí a miest je naopak. Výskum poukázal, ž veľké obce a mestá majú omnoho vyššiu obslužnosť
obyvateľstva v porovnaní s malými obcami. Na 1000 obyvateľov malých obcí pripadá až 8,71
zamestnancov (obce do 299 obyvateľov) a 3,44 zamestnancov (obce s počtom obyvateľov od 1000 do
2999).
Občania obecné a mestské úrady vnímajú najmä v čase, keď sa priamo dopytujú po konkrétnych
službách poskytovaných miestnou samosprávou. Majú záujem byť vybavený rýchlo, vysoko odborne
a najmä v ich prospech. Zistili sme, že miestne samosprávy majú záujem o profesionalitu pri
poskytovaní služieb a preto v rámci odborného vzdelávania zamestnancov vyše 90 % dotazovaných
obcí vysiela svojich zamestnancov na rôzne školenia a semináre. Túto skutočnosť nám potvrdili aj
výsledky výskumu zameraného na spokojnosť obyvateľov so službami obecných a mestských úradov.
Viac ako 71,4 % opýtaných obyvateľov vyjadrilo spokojnosť so zodpovedným prístupom
zamestnancov k plneniu úloh a 73,2 % respondentov bolo spokojných s ústretovosťou zamestnancov.
Literatúra
[1] BALÁŽOVÁ, E. , PAPCUNOVÁ, V. Manažment samospráv. 1.vyd. Žilina: Municipalia, 2008. -
134 s. ISBN 978-80-552-0045-3.
[2] MATEIDES, A., ZÁVADSKÝ, J. Ako zaviesť systém riadenia kvality podľa STN EN ISO 9001-
2001 v organizácii. Bratislava: EPOS, 2005. 217 s. ISBN 80-8057-632-7.
[3] PAPCUNOVÁ, V., GECÍKOVÁ, I. 2012. Kritériá ovplyvňujúce občanov pri voľbe poslancov
obecných a mestských zastupiteľstiev. In Ekonomické aspekty v územnej samospráve III.
Recenzovaný zborník príspevkov z vedeckej konferencie. Košice: UPJŠ, 2012. str. 45 – 54.
ISBN978-80-8129-015-2.
[4] PAPCUNOVÁ, V., GECÍKOVÁ, I. 2011. Základy verejnej správy. Trenčín: IAV, 2011. 166 s.
ISBN 978-80-970802-0-4 .
[5] Zákon č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení v z.n.p.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
459
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-57
ZAJIŠŤOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO ŠKOLSTVÍ OBCEMI
A MĚSTY: VYBRANÉ POSTŘEHY
PROVISION OF PRIMARY EDUCATION BY MUNICIPALITIES AND
TOWNS: SELECTED REFLECTIONS
JUDR. MAREK STARÝ, PH.D.
ING. ZUZANA KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, PH.D.
Katedra práva a veřejné správy
Vysoká škola finanční a správní, o.p.s.
Department of Law and Public Administration
University of Finance and Administration
 Estonská 500, 101 00 Praha, Czech Republic
E-mail: starym@seznam.cz, trhlinova@email.cz
Anotace
Příspěvek se zaměřuje na představení vybraných aktuálních reformních tendencí a záměrů České
republiky v oblasti základního školství a předpokládaným dopadům těchto změn do možností a
potenciálu obcí a měst podporovat rozvoj základního školství na svém území. Specifická pozornost je
věnována současným legislativním krokům v oblasti základního školství, zejména školskému zákonu a
reformě financování regionálního školství. Představeny jsou i vybrané otázky změn rozpočtového
určení daní v souvislosti s financováním výdajů spojených se zabezpečováním základního školství.
Závěry prezentované v textu jsou výsledkem analýzy stávajících koncepčních dokumentů a právních
předpisů i terénních empirických poznatků. Navrhované i realizované reformní kroky v oblasti
školského zákona i financování základního školství jsou relevantní ve vztahu k současným potřebám
veřejného sektoru i vzdělávací politiky, řada specifických otázek však není dostatečně ve stávajících i
navrhovaných změnách reflektována, např. role krajů, financování nepedagogických pracovníků a
školských služeb, finanční dopady vybraných úprav do rozpočtu obcí apod.
Klíčová slova
obce, základní školy, obecní rozpočet, školský zákon
Annotation
Contribution is orientated to the introduction of selected actual reform tendencies and objectives of
Czech Republic in the domain of elementary schools. Contribution presents also supposed impacts of
these changes to the possibilities and potential of local governments to promote the basic education
on their territory. Specific attention is paid to the actual legislative changes in the domain of basic
schools, mainly to the Education Acts and to the reform of regional education funding. Basic issues of
the tax redistribution changes and their impacts to the local budget capacity to promote education are
also mentioned in the text. Text is based on the analysis of actual legal acts and conceptions as well as
empirical experiences. Proposed and actually realised reform tendencies in the education domain are
relevant to the actual public sector needs and possibilities, especially in the education domain. Some
specific issues and impacts of reform steps are not enough discussed in these days, e.g. the role of the
regions in funding of some educational needs, funding of non-pedagogic staff in the elementary
schools, financial impacts of supposed changes etc.
Key words
municipalities, Elementary schools, Municipal budget, The Education Act
JEL classification: I28
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
460
Úvod
Lidské zdroje jsou v současné době chápány jako jeden z významných faktorů místního a regionálního
rozvoje i zvyšování konkurenceschopnosti území. V kontextu procesů decentralizace a uplatňování
principů subsidiarity se územní samosprávy stávají, vedle ústředních a nadnárodních institucí,
významnými aktéry v definování cílů a koncepcí vzdělávací politiky, zejména v oblasti regionálního
školství. Obce a města mohou sehrávat z hlediska zvyšování kvality lidských zdrojů významné funkce
jak v oblasti předškolního a základního školního vzdělávání, tak i v oblasti dalšího vzdělávání a
vzdělávání specifických sociálních skupin prostřednictvím podpory různých typů vzdělávacích
projektů a programů.
Posilování role obcí a měst v oblasti vzdělávání je diskutováno i na mezinárodní úrovni v souvislosti
s praktickou aplikací paradigmatu veřejného vládnutí. Obce a města mají v porovnání s dalšími
institucemi vyšší možnosti vytvářet tzv. „lokální nebo regionální komunitní vzdělávací systémy“
(resp. centra), které jsou založené na vytváření a rozšiřování vzájemných vztahů a vazeb mezi všemi
dotčenými aktéry (zaměstnanci a ředitelé škol, rodiče, kraje a ministerstva, neziskové organizace,
místní asociace, zástupci podnikatelů a další). (Kilpatrick 2003, 3) Obce a města mají rovněž vyšší
možnosti vstupovat do vzájemných konfliktů mezi individuálními zájmy a vzdělávacími potřebami
různých sociálních skupin a zájmy dané společnosti a zprostředkovávat rovnováhu prostřednictvím
sdílení odpovědnosti, posilováním dlouhodobé systematické komunikace, participace a spolupráce.
(Kilpatrick 2003, 7) Obce a města mohou prostřednictvím vytváření a koordinace strategických
partnerství sehrávat velice pozitivní role v inkluzivní vzdělávací politice s pozitivními dopady do
sociální i ekonomické stabilizace regionu.
Potenciál obcí a měst podporovat zvyšování kvality lidských zdrojů v území a možnosti vytvářet a
využívat nástroje zaměřené na vytváření stabilních vztahů mezi různými aktéry v oblasti vzdělávání
jsou ovlivněny jak personální a finanční kapacitou jednotlivých lokálních vlád, tak i strategickými cíli
a koncepcemi vyšších úrovní veřejné správy, zejména ústředních orgánů. Jedním z předpokladů
úspěšné implementace vzdělávací politiky je harmonizace rolí jednotlivých úrovní vlády, centra, krajů
a obcí. (Potůček 2005, 294) Významnou roli zde hraje přiznaná reálná autonomie místních samospráv
v realizaci vzdělávací politiky i stabilita legislativního rámce, včetně možné flexibility školského
systému.
V současné době probíhá, popř. je připravována a diskutována, řada dílčích legislativních změn, které
mají dopad i na role a postavení obcí a měst v oblasti zabezpečování základního školství. Vedle
zásahů do samotného školského jakožto primárního normativního fundamentu se jedná i o úpravu
kritérií rozpočtového určení daní, různých typů dotací ve vztahu k zajištění a k podpoře vzdělávání a
zejména o reformu financování regionálního školství ve vazbě na připravovanou optimalizaci škol.
V příspěvku jsou představeny některé dopady těchto reformních kroků do řízení a hospodaření obcí a
měst.
Cíle a metody
Cílem příspěvku je představit vybrané současné právní a finanční otázky zabezpečování základního
školství ze strany obcí a měst. Dílčím cílem příspěvku je naznačit konflikt mezi deklarovanou
samosprávou obcí a měst a reálnou mírou závislosti obcí a měst na vnějším prostředí.
Závěry prezentované v textu jsou výsledkem analýzy stávajících koncepčních dokumentů a právních
předpisů i terénních empirických poznatků.
Obce, města a rozvoj vzdělávání: současné tendence a trendy
Možnosti obcí a měst zajišťovat základní školství na svém území jsou ovlivněny do značné míry
finančními zdroji, které mají k dispozici. Vedle vlastních zdrojů zde hraje významnou roli i vnější
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
461
pomoc krajů a státu ve formě přidělovaných prostředků a dotací na zajištění základního školství.
V kontextu deklarovaných cílů zvyšování hospodárnosti a produktivity veřejného sektoru jsou
v současné době diskutovány i otázky financování škol, kdy národní instituce usilují o zvyšování
efektivity i regionální vzdělávací politiky prostřednictvím různých typů prooptimalizačních opatření.
Zásadní vliv má pro obce z hlediska financování základního školství úprava rozpočtového určení daní
a změny daňových sazeb a pravidel. Vedle rozpočtového určení daní je v současné době diskutován i
návrh nového modelu financování regionálního školství, jehož cílem je ekonomické zefektivnění
vzdělávacího systému na úrovni obcí, měst i krajů a zvýšení cílenosti finančních prostředků do oblasti
vzdělávání. (Koncepční záměr reformy systému financování regionálního školství 2011:6)
Autonomie obcí a měst v oblasti zabezpečování základního školství je ovlivněna relativně malou
mírou fiskální decentralizace. Obce (stejně tak jako kraje) nemají významnější možnosti ovlivňovat
výši vlastních příjmů prostřednictvím daňové politiky a jsou do značné míry závislé na rozhodnutí
státu o výši, resp. sazbě daní a o způsobech přerozdělování daňových výnosů do územních samospráv
(tzv. sdílené daně tvoří vedle dotací významnou část příjmů obcí a měst). Z hlediska zajišťování
základního školství mají významné dopady do finanční kapacity obcí a měst zejména úpravy daně
z příjmů a DPH a změny kritérií rozpočtového určení daní.
Problematika stanovení pravidel a principů přerozdělování daňových výnosů prostřednictvím
rozpočtového určení daní byla v minulosti často předmětem kritiky ze strany měst a obcí, zejména
v souvislosti s absencí motivačních faktorů a s nespravedlivým nastavením kritérií přerozdělování
daňových výnosů, které znevýhodňovaly zejména malé obce. Rozpočtové určení daní bylo v této
souvislosti často měněno, poslední změny byly přijaty v průběhu roku 2012, s platností od 1.1. 2013.
(Zákon o rozpočtových pravidlech). Přínosem pro obce a města, zejména pro populačně menší obce,
může být zahrnutí nového kritéria pro přerozdělování daní, jímž je počet dětí v mateřských a
základních školách. Toto kritérium nahrazuje příspěvek na školství (příspěvek na žáka), který byl
dříve zahrnut do globální dotace, příspěvek na školství se nově stává součástí sdílených daní. Jeho
váha je dána i dalšími kritérii (počet obyvatel, katastrální rozloha), předpokládá se však, že tato změna
přispěje ke spravedlivějšímu rozdělování daní a posílení rozpočtů, především ve venkovských obcích
a malých městech.
Změnou koeficientů a kritérií RUD rovněž končí povinnost úhrad příspěvků za žáky, kteří dojíždí do
mateřských nebo základních škol do jiných měst, tato změna se promítne v rozpočtech obcí a měst
diferencovaně, negativní dopad bude mít zejména ve větších městech s intenzivnější spádovostí škol.
Konkrétní dopady této změny do rozpočtů obcí a měst nejsou zatím dostatečně známy, vedle samotné
výše příjmů v rozpočtech je však nezbytné hodnotit i dopady této změny na vývoj funkčních vztahů
v území, zejména mezi městy a jejich zázemím, resp. mezi spádovými centry a malými obcemi.
V souvislosti s připravovanou komplexní reformou financování regionálního školství (viz níže
v textu) se rovněž uvažuje o převedení finančního zabezpečení nákladů na zaměstnance škol do RUD,
tyto návrhy jsou však v současnosti ze strany územních samospráv odmítány.
Finanční potenciál obcí a měst v oblasti zajišťování základního školství je s účinností od prvního
ledna letošního roku ovlivněn nejen změnami koeficientů a kritérií rozpočtového určení daní, ale také
navýšením výše sazby daně z přidané hodnoty. Výnosy z daně z přidané hodnoty patří rovněž do
kategorie sdílených daní, navýšení sazby DPH a předpokládané posílení státního rozpočtu tedy přinese
i vyšší příjmy do rozpočtů obcí a měst. Dopady navýšení sazby daně z přidané hodnoty však mohou
být ve výsledku i negativní z hlediska vývoje obecních rozpočtů. Posílení sazby daně z přidané
hodnoty ovlivní nejen příjmovou, ale i výdajovou stránku obecních rozpočtů, zejména navýšením
výdajů za energie a údržbu budov a zařízení mateřských a základních škol, které jsou majetkem obcí a
měst. Výsledné dopady navýšení sazby DPH do rozpočtů obcí bude nezbytné detailněji analyzovat.
Významný dopad do financování a zabezpečování základního školství obcemi a městy bude mít
rozsáhlá reforma financování regionálního školství, která by měla vstoupit v platnost od ledna 2014.
Tato reforma, která byla schválena jako základní koncepční dokument ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy v roce 2011, je dlouhodobě předmětem diskusí mezi zástupci ministerstva a
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
462
zástupci obcí a měst. (Koncepční záměr reformy systému financování regionálního školství 2011)
Představitelé územních samospráv vnímají zejména negativně ekonomická kritéria vázána na počty
žáků ve třídách (původní návrh počítal s 24 žáky na třídu a min 3 třídami v každém ročníku,
v současnosti se hovoří o normě 17 žáků na třídu). Stanovení těchto kritérií může mít negativní
dopady na možnosti zajištění základního školství v malých obcích. Zejména představitelé venkova se
obávají rušení škol s negativními dopady do rozvoje území ve smyslu oslabení ekonomických i sociokulturních
funkcí venkova, snížení pracovních příležitostí, dostupnosti základního vzdělávání, zvýšení
nákladů rodin v souvislosti s nucenou dojížďkou do škol i oslabení volnočasových aktivit vázaných na
existenci škol.
Reforma financování regionálního školství je cílena nejen na ekonomickou optimalizaci škol, ale také
na řešení některých dalších současných problémů financování regionálního školství, mezi něž patří
zejména vysoké rozdíly v rozpočtech mezi srovnatelnými školami.
Kvalita vzdělávání na jednotlivých školách by měla být posílena o tzv. normativy rámcových
vzdělávacích programů, které jsou závazným základem pro stanovení výše finančních prostředků
přidělovaných do škol a jejichž zohlednění nebylo dosud plně ve financování reflektováno. Pozitivní
přínos do financování a přidělování prostředků může přinést pevné stanovení oborových normativů na
žáky ze strany ministerstva. Problém však zůstává, že tyto normativy budou pevně a pro všechny
jednotně stanoveny jen pro pedagogické pracovníky, financování nepedagogických pracovníků budou
moci i nadále měnit krajské úřady, často bez transparentně stanovených pravidel a principů. Vzhledem
k tomu, že výchova a vzdělávání tvoří jeden kompaktní celek, měla by být tato problematika i nadále
diskutována a sjednocena.
V rozhodování o výsledném využití přidělených prostředků budou, podle návrhu na změnu
financování regionálního školství, posíleny pravomoci ředitelů škol. (Koncepční záměr reformy
systému financování regionálního školství 2011) Zde se otevírá prostor pro obce a města, jako
zřizovatele mateřských a základních škol, pro stanovování jasných kritérií při výběru a jmenování
ředitelů škol (k problematice jmenování a odvolávání ředitelů škol v souvislosti s novelou školského
zákona se vracíme níže v textu). Posílené finanční pravomoci mohou ovlivnit i vliv ředitelů na
celkovou kvalitu školy a její význam v dané lokalitě či širším spádovém území. Efektivní spolupráce
mezi obcemi a školami a tlak na kvalitu rozhodování managementu škol tak bude moci přispět i
k posilování významu a postavení škol z hlediska jejich vzdělávacích, finančních i identifikačních
funkcí v daném území.
Současné návrhy na reformu financování regionálního školství jsou výsledkem široké diskuse mezi
zástupci ministerstev, územních samospráv a dalších dotčených organizací a subjektů. Mezi
jednotlivými partnery existuje shoda na významu a předpokládaných pozitivních dopadech
navrhované reformy. Hodnocení dopadů zavedení reformy do rozvoje škol a obcí a měst je však
obtížné, neboť nejsou zatím jednoznačně stanovena kritéria pro financování škol. Problémem zůstává
zejména absence způsobu výpočtu oborového normativu a nákladů na vzdělávací programy (oborový
normativ bude definován diferencovaně ve vztahu ke stupni organizovanosti školy, resp. jejímu
rozsahu zajišťování výuky na prvním a druhém stupni), včetně způsobů výpočtů tzv. doplňkové částky
(stanovuje se dle typu škol). Dostatečně není řešena ani otázka financování tzv. svazkových škol, tedy
škol zřizovaných dobrovolnými svazky obcí (školský zákon, 2004), resp. zavedení finančních
motivačních nástrojů pro zabezpečení vzdělávání prostřednictvím svazkových škol např. posílením
doplňkové částky. Podpora těchto typů škol má jednoznačné pozitivní administrativní a ekonomické
dopady z hlediska rozpočtů malých obcí a v kontextu deklarovaných optimalizačních cílů financování
regionálního školství by měla být tato spolupráce mezi obcemi v oblasti zajišťování základního
školství více podporována
Obecně lze konstatovat, že navrhovaný systém financování regionálního školství má potenciál přispět
k vyšší míře hospodárnosti i k posílení finančních prostředků zejména pro menší obce a školy
s nižšími počty žáků ve srovnání se současným stavem (zejména prostřednictvím doplňujících částek).
Pro dlouhodobě udržitelné financování základních škol by však bylo vhodné stanovit střednědobé
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
463
plány financování školství na národní i krajské úrovni i střednědobé výhledy souvisejících
legislativních norem, metodických postupů i finančních vazeb.
Ačkoliv je otázka financování hlavním tématem současných debat, jistě nepředstavuje jediný rozměr
reformy regionálního školství. Je například načase začít analyticky vyhodnocovat zkušenosti s novým
nastavením vztahu mezi obcemi jako zřizovateli škol a řediteli škol jako osobami, zastávajícími
dvojjedinou a do jisté míry dalo by se říci přímo schizofrenní úlohu. Na jedné straně jsou garanty
vzdělávacího procesu, zajišťovaného jako výkon obslužné státní správy pod gescí MŠMT, na straně
druhé pak vedoucími pracovníky obecních příspěvkových organizací, jmenovaných starosty a
s politickými orgány obce nutně kooperujících. K tomu přistupují ještě další role (Puškinová, 2013, s.
6).
Není asi nutné připomínat, že právě akcent na úlohu ředitele ve vzdělávacím procesu vedl k tomu, že
v minulosti bylo odvolání ředitele zřizovatelem z hlediska právního velmi obtížné, k čemuž
dlouhodobě přispívala i soudní judikatura. Argumentováno bylo neodborností případných zásahů,
které by mohly ohrozit kvalitu a kontinuitu výuky. Na druhou stranu bylo ale ze strany obcí
dlouhodobě kritizováno, že samosprávná korporace jako zřizovatel a poskytovatel zázemí i finančních
prostředků nemá páku na to, aby se „zbavila“ ředitele, s jehož činností nebyla spokojena.
Nevyhnutelně tak docházelo k četným pokusům o odvolání, které nenacházely v zákoně dostatečnou
oporu a před soudem by jen stěží obstály (srovnej přehled, který sestavil Mikáč, 2011, s. 8). Ne
všichni odvolaní ředitelé ale cestu soudního přezkumu nastoupili.
Kritika načrtnutého stavu našla svůj odraz v poslední zásadní novele školského zákona, provedené
s účinností od 1. ledna 2012 zákonem č. 472/2011 Sb. (blíže Novela školského zákona, 2012). Šlo
ovšem o krok vysloveně kompromisní – možnosti odvolání ředitele se zásadním způsobem
nerozšířily, zřetelný posun ale znamená šestileté funkční období, které ředitelům odebírá „definitivu“
a perspektivně je nutí k vstřícnějšímu postoji k postojům představitelů samosprávy, jež je na chodu
školy zainteresována nejen ekonomicky, ale rovněž z pohledu komunálního rozvoje.
Nepochybně by bylo přínosné vyhodnotit proces výměny ředitelů, který na základních školách po
nabytí účinnosti zmíněné novely nastal (byť bylo vyhlášení konkurzů koncipováno fakultativně a řada
obcí tak ponechala status quo). A to nejen kvantitativně, ale především z hlediska konkrétních
zkušeností, které přinesla praxe. Právě ta totiž v celé jejich nahotě odkryla sporné momenty, které
unikly pozornosti zákonodárce. Jen namátkou – pokud obec přistoupila ke změně na postu ředitele,
musela řešit zařazení ředitele dosavadního. Logika věci by vedla k variantě, kdy po opuštění
vedoucího místa obsazovaného jmenováním by měl pokračovat pracovněprávní vztah na pozici
řadového pedagogického pracovníka. Pro toto řešení neexistovala ovšem patřičná opora v zákoně a
postupovalo se podle analogických ustanovení zákoníku práce. Ta dávala bývalému řediteli možnost
si vybrat, zda mu nabídnutý úvazek (byl-li mu ho nový ředitel vůbec s to nabídnout) vyhovuje. Pokud
jej neakceptoval, řešila se tato skutečnost jako překážka v práci na straně zaměstnavatele.
Vygeneroval se tak výpovědní důvod, s nímž nebyl spojen nárok na odstupné. Potud by bylo vše
v pořádku. Podle převažujícího právního výkladu ale v případě překážky na straně zaměstnavatele
není zaměstnanec povinen docházet na místo výkonu práce. Jinými slovy – ředitelé sice nedostali
odstupné, v průběhu dvouměsíční výpovědní lhůty ale dostávali plný plat, aniž by do školy museli
docházet. Pokud byli dostatečně akční, mohli v té době zároveň pobírat plat v novém zaměstnání.
Netřeba snad podotýkat, že finanční náročnost tohoto řešení mohla být v malých vesnických školách
s napnutým rozpočtem výrazným mementem nutícím k vážnému zamyšlení, zda výměnu stávajícího
ředitele za třebas i kvalitnějšího kandidáta absolvovat.
Další dlouhodobě nedořešený problém představují také školské rady, povinně zřizované při všech
základních školách. Ohledně jejich fungování panují pochybnosti dlouhodobě (např. Husník –
Štefflová – Švancar, 2012, s. 13-16) a plasticky to vyniklo i při projednávání zmíněné novely
školského zákona v Poslanecké sněmovně. Na jedné straně zaznívaly hlasy poukazující na formálnost
mnoha školských rad a navrhující odsunutí tohoto orgánu do kategorie fakultativních (sněmovní tisk
č. 340/2, bod 74), na druhé straně ale nakonec zvítězil právě opačný přístup, vedoucí k posílení jejich
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
464
kompetencí. Vedle dosavadního schvalování nejrůznějších dokumentů jim totiž novela nově přiznala
právo navrhovat předčasné odvolání ředitele školy. Což je jediný nový důvod, pro který může dojít
k ukončení jeho funkčního období i před uplynutím doby, na níž byl jmenován (Školský zákon, § 166
odst. 5 písm. b) a § 168 odst. 1 písm. i)).
Z hlediska správní teorie je velmi pochybné, nakolik jsou školské rady skutečně specifickým
projevem samosprávy, k níž jsou zpravidla řazeny (např. Horzinková – Novotný, 2010, s. 70).
Samospráva je imanentně spojena s korporativní organizací společnosti, základní škola ale žádnou
veřejnoprávní korporaci nepředstavuje a sama školská rada je místem, kde se mohou střetávat dílčí
zájmy a postoje zaměstnanců, rodičů a zástupců zřizovatele. Spíše než o self-government tu tedy jde o
jakousi specifickou formu dozoru, čemuž odpovídají i samotné kompetence rady. Z hlediska
praktického pak lze souhlasit s tím, že školská rada může být prostředkem k zapojení rodičů jako
partnerů, přebírajících vyšší míru spoluzodpovědnosti za vzdělávání svých dětí, formálním
prostředkem k realizaci této spoluzodpovědnosti. Zároveň tu je i prostor pro užší spolupráci obce jako
zřizovatele školy a pedagogických pracovníků jako primárních garantů vzdělávacího procesu. Zcela
ale schází pozitivní motivační prvky, které by mohly občanskou společnost aktivizovat – samotné
přiznání kompetencí, byť rozšířených, tuto roli hrát nemůže. Z tohoto pohledu lze predikovat, že i
nadále bude úloha školských rad bytostně záviset na angažovanosti jejich členů a že při mnoha
školách bude jejich existence spíše jen nominální. Diskuse o možných cestách transformace školských
rad (případně i o vhodnosti jejich povinného zřizování) se tak jeví jako velmi žádoucí, přičemž
inspirace zahraničními vzory se tu hlasitě nabízí.
Závěr
Podpora vzdělávání má pro územní samosprávy zvláštní význam jak z hlediska zvyšování kvalifikace
obyvatel, tak i z hlediska socializačních a integračních funkcí, výchovných funkcí i ochranných a
kontrolních funkcí (sociální kontrola nezletilých a prevence kriminality), včetně podpory posilování
lokální a regionální identity a sounáležitosti. Možnosti podpory vzdělávání na úrovni obcí a měst jsou
ovlivněny mnoha faktory, kromě jiného i legislativním a finančním prostředím vyšších úrovní veřejné
správy. V současnosti probíhá řada diskusí o reformě financování regionálního školství, jejichž
výsledkem je jednak posílení kritérií v rámci rozpočtového určení daní a návrh systémové reformy
financování regionálního školství.
V zásadě lze hodnotit výše uvedené změny kladně, nicméně stále chyb detailnější finanční analýzy
reálných dopadů výše zmíněných změn do rozpočtů obcí a měst i konkretizace podmínek pro
získávání některých finančních prostředků (např. podpora vzdělávání žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami, nejednoznačná kritéria pro rozhodování krajských úřadů o vzdělávání a
nepedagogických pracovnících ve školách a školských zařízení zřizovaných obcemi, podpora
svazkových obcí). V tomto smyslu může být spuštění reformy vzdělávání k lednu příštího roku
považováno za nedostatečně koncepčně a realizačně připravené. Realizace reformy by měla být
založena na postupných implementačních krocích, které umožní flexibilně řešit některé stávající
nedořešené otázky a souvislosti a zároveň reagovat na dopady dalších souvisejících změn, které
zajišťování základních škol ovlivňují (RUD, školský zákon apod.).
Vedle otázek ekonomických zůstává do budoucna prostor i pro další odbornou debatu o řadě dílčích
problémů, například pokud jde o vztah obce jako zřizovatele školy a ředitele jako garanta
vzdělávacího procesu a představitele státní správy sui generis. Stejně tak výzvou pro další diskuzi a
rozšiřování prostoru pro participaci veřejnosti zůstávají i školské rady, jejichž kompetence byly sice
zásadní novelou školského zákona v roce 2011 posíleny, ve skutečnosti ale hrají v mnoha případech
jen velmi marginální a formální úlohu. Platformou k těmto diskuzím by se ovšem měla stát média ryze
odborná a tomu by měla odpovídat i samotná podstata takových diskuzí.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
465
Literatura
[1] HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy. Plzeň: Aleš Čeněk,
2010. 233 s.
[2] HUSNÍK, P., ŠTEFFLOVÁ, J., ŠVANCAR, R. Školská rada – vnucená příležitost. Učitelské
noviny 8/2006, s. 13-16
[3] KILPATRICK S. a kol. Defining learning communities. Discussion Paper D1/2003, CRLRA
Discussion Paper. Launceston Tasmania: Centre for research and learning, 2003. 13 s.
[4] MIKÁČ, J. Případy odvolání ředitelů škol a školských zařízení v letech 2010 a 2011. Řízení školy
10/2011, s. 8
[5] MŠMT ČR. Koncepční záměr reformy systému financování regionálního školství. Praha: MŠMT
ČR, 2011. 60 s.
[6] Novela školského zákona 2012: praktické rady pro ředitele škol. Praha: Raabe, 2012. 98 s.
[7] POTŮČEK M a kol. Veřejná politika. Praha: Slon, 2005. 396 s.
[8] PSP ČR. Sněmovní tisk č. 340/2. Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a
tělovýchovu z 15. schůze ze dne 12. října 2011 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon
č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský
zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 340). [cit. 2013-04-30] Dostupné z
<http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=340&ct1=2>.
[9] PUŠKINOVÁ M. Ředitel veřejné školy - kolik „rolí hraje“ a za jakých podmínek? Řízení školy
4/2013, s. 6
[10]Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným
celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších
předpisů
[11]Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon)
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu interního grantu Vysoké školy finanční a správní, o.p.s.
Praha „Nezávislost samosprávy v Čechách (?)“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
466
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-58
HUMAN RESOURCES IN PUBLIC ADMINISTRATION
LIDSKÉ ZDROJE VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
ING. LIBUŠE MĚRTLOVÁ, PH.D.
MGR. ZDEŇKA DOSTÁLOVÁ
Katedra ekonomických studií
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Department of Economic Studies
The College of Polytechnics Jihlava
 Tolstého 16, 586 00 Jihlava, Czech Republic
E-mail: mertlova@vspj.cz, dostalova@vspj.cz
Anotace
Článek informuje o výsledcích výzkumu probíhajícího v rámci interního grantu VŠP Jihlava, který je
zaměřený na zkoumání efektivnosti ve veřejné správě, a to z pohledu samotných pracovníků úřadu.
Výzkum je rozdělen do 3 etap, které probíhaly postupně ve velkých organizacích veřejné správy s
výkonem samosprávy i státní správy v přenesené působnosti. Výzkum probíhal na podkladě dotazníků,
které byly předány pracovníkům úřadu, kteří byli vybráni náhodným výběrem a anonymně odpovídali
na 60 otázek rozdělených do šesti okruhů: lidské zdroje, organizační kapitál, informační kapitál,
zákaznický kapitál, měření výkonnosti a inovační kapitál. Respondenti prováděli hodnocení situace v
úřadu na základě vlastního posouzení. Cílem tohoto příspěvku je informovat o výsledcích výzkumu
zejména z pohledu lidského, organizačního a sociálního kapitálu v organizacích veřejné správy.
Klíčová slova
veřejná správa, lidské zdroje, organizační kapitál, informační kapitál, zákaznický kapitál, měření
výkonnosti, inovační kapitál
Annotation
The article informs about results of a research taking place within an internal grant of College of
Polytechnics Jihlava, which is aimed at examining the efficiency in public administration from the
point of view of the office workers themselves. The research took place in the form of questionnaires
given to randomly chosen workers of the offices who anonymously answered 60 questions divided into
six topics: human resources, organisational capital, information capital, customer capital,
performance measuring and innovation capital. The aim of the paper is to inform about the results of
this research especially from the point of view human capital, organizational capital and social
capital in organisations of public administration.
Key words
public administration, human resources, organisational capital, information capital, customer capital,
performance measuring, innovation capital
JEL classification: H 11
Introduction
With the arrival of the era of the knowledge society, the primary source of economic growth was no
longer represented by natural resources and physical labour but by information and knowledge. The
term new economy was coined, meaning information, network, digital, and knowledge economy.
(Truneček, 2001).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
467
Companies providing services, especially those demanding on knowledge, started to achieve higher
profits, higher market value than companies in traditional production branches of economy.
Investments started to be made into intangible assets like research and development, staff education
and development, creating corresponding company culture and strong customer orientation in terms of
maximal satisfaction of customer needs during selling, providing services, and the follow-up service.
An important step was taken in the research project Meritum, which was intended to:
 Set a single classification pattern for intangible assets,
 Document a system of management and control of companies in order to identify common
European practices in measuring intangible assets,
 Evaluate the importance of intangible assets for capital markets working by means of market
information analysis,
 Create guidelines for measuring and presenting intangible assets (Dvořáková, 2007).
This task was accomplished and it resulted in Guideline for Controlling and Presenting Intangible
Assets. This guideline defines intellectual capital as a combination of human capital, structural capital,
and social capital (OECD, 1999).
People and their creative abilities in using other sources – material and financial – are the decisive
factor of each company’s development, both in the entrepreneurial sector and in the area of public
sector. For that reason, especially large companies and companies with international capital pay the
greatest attention to issues connected with raising qualification, teambuilding, with the emphasis on
the flexibility of workers and their high work enthusiasm and loyalty to the employer.
These tendencies manifest themselves in the area of public administration as well, because modern
public administration is the most dynamic element of institutional and functional development of the
modern state itself. On that account constant changes and innovations are taking place in public
administration with the goal to modernize it and adjust it to the current requirements for high quality
and economical execution of demanded administration and to comply with the citizens’ wishes in
terms of increasing the comfort of providing services and minimizing time and financial costs. This
intention is closely related with the evaluation of the public administration performance, which has
been dealt with in a number of developed countries for about the last twenty years in the context of
both the effort to increase the efficiency of public administration and the attempt to strengthen its
democratic monitoring by the public – its larger capacity of public demonstration (Illner, Kostelecký,
Patočková, 2007).
In 2006 the government of the CR passed the strategy Efficient Public Administration and Friendly
Public Services – Smart Administration for the realization period 2007 to 2015. Its goal is to ensure a
coordinated and efficient way of improving public administration and public services using the
finance from the structural funds in the programme period 2007–2013. The goal is to be reached
through coordination and synergic activities within the Human Resources OP, the Integrated
Operational Programme and national resources (Smart administration, 2007).
1. Material and methods
The intention of the research was to address large organizations of public administration in the region
and arrange for the implementation of a research which would bring answers in the form of either
confirming or disproving of hypotheses aimed at overall evaluation of the level of public
administration in the examined organizations. They were the Jihlava Town Council, the Regional
Authority of the Vysočina Region, twenty-five selected municipalities and twenty-five detached
workplaces of state administration in the Vysočina Region. The research was divided into two parts,
when in the first part employees themselves carried out evaluation of their own work and conditions
for public administration execution. In the other part the research was aimed at clients leaving an
office and evaluated their satisfaction with the work of officers during public administration activities
and communication with clients.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
468
The presented results are from the first part of the research. The total of 103 respondents was
addressed, which represents 30% employees of the organizations where the research took place.
The questionnaires were filled in by 98 respondents, which means 95.15 %. The stated results
refer to the topics of Human Resources, Basic Capital, Organizational Capital, and Innovation
Capital. These are topics that include fundamental areas of the company’s intellectual capital. The
results published in this article are intended to point out the best and, on the contrary, the most
problematic topics of evaluation. An organization is not indicated directly, it is marked
organization I.
3. Results and discussion
Human resources
The first five questions from this topic were focused on judging the level of education in an
organization when the first one was oriented at processing the programme of employee education, the
second one at assessing education programmes, the third one at educational methods, the fourth at
finding out employee satisfaction with education and qualification increasing, and the fifth at
recording the number of days spent by training. The following two questions (6th and 7th) find out
whether the organization has defined important values, whether these values are accepted by
employees and whether they share them. The next two questions (8th and 9th) examine whether there
is a system of employee performance evaluation and a system of work performance management
introduced. The last, tenth question is aimed at the level of communication in the organization.
Tab. 1: Answers of organization I employees – Human Resources
Answers yes no other options according to question without answer
question 1 97 0 0 1
question 2 88 8 0 2
question 3 0 38 58 2
question 4 93 3 0 2
question 5 96 0 0 2
question 6 70 13 0 15
question 7 67 8 0 23
question 8 66 18 0 14
question 9 63 20 0 15
question 10 48 38 12 0
Source: own research
Fig. 1: Answers of organization I employees – Human Resources
Source: own research
Ans wers of employees - Human res ources
0
20
40
60
80
100
120
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
questions
n
u
m
b
e
r
o
f
a
n
s
w
e
r
s
Y es N o O ther pos s ibility W ithout ans wers
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
469
Customer capital
Customer capital, its examination and feedback that should follow are definitely one of the most
important issues of both each research dealing with the efficiency of a company’s operation and
the follow-up implementation of measures for improvement in problem areas. The first question
was focused on the form of communication with the client with the options of personal
communication, mediated or non-contact one, the second question dealt with the perception of the
activity of the office by the public as welcome, publicly needed or a necessary evil. The third
question examined whether the organization implements marketing and advertising events, the
fourth one evaluates the approach to the client, whether workers are interested in solving the
client’s requirement, and the fifth question monitors whether customer satisfaction surveys are
carried out. In the sixth question employees answered the question whether they are informed
with the results of these surveys. The seventh question examines whether the organization carries
out customer needs surveys. The eighth question studies whether the office’s website is kept
updated, the ninth question then judges whether the activity of workers provides a complex
solution to the clients’ problems, and the tenth question evaluates whether information materials
are available at the office.
Tab. 2: Answers of organization I employees– Customer capital
Answers yes no other options according to question without answer
question 1 74 8 1 15
question 2 7 69 22 0
question 3 18 68 0 12
question 4 88 1 0 9
question 5 12 76 0 10
question 6 10 59 0 29
question 7 19 58 0 21
question 8 89 2 0 7
question 9 72 11 3 12
question 10 68 17 0 13
Source: own research
Fig. 2: Answers of organization I employees – Customer capital
Source: own research
Organizational capital
The first question examined whether the organization is able to respond to new conditions of the
environment, the second one concerned the style of subordinate workers management –
autocratic, democratic, or liberal, the third question studies whether the manager is able to help
Answers of employees - C ustomer
capital
0
20
40
60
80
100
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
questions
numberof
answers
Y es N o O ther pos s ibility W ithout ans wers
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
470
subordinate in solving problems. Question 4 was aimed at personal responsibility of officers
(options: I bear/ don’t bear responsibility, both decision-making and responsibility are collective),
the fifth question examines whether the worker directly manages subordinates. The following
three questions are focused on organization chart of the organization, when the sixth question
studies the number of levels – 1, 2, or 3 levels, the seventh one monitors whether team building is
possible and the eighth one examines whether the organization chart enables flexibility in
problem solving. The ninth question inquires whether there are regular meetings of managers with
workers and the tenth one is aimed at monitoring how informed the workers are about the
organization’s strategy, vision and mission.Good evaluation was chosen from the options of the
reaction to new conditions in the environment, the possibilities of teambuilding across the
organization, and the possibilities of applying new methods of work in the organization.
According to the respondents, democratic management style prevails in the organization, with
workers usually not bearing personal responsibility for their decisions, which also corresponds
with the fact that they do not mostly manage subordinate workers. Most respondents know the
organization chart of the organization (question 6), they perceive is as a multi-level structure that
facilitates teambuilding and ensures flexibility in problem solving. Regular holding of meetings
(question 9) is evaluated positively with 84 respondents stating that in their answers. On the other
hand, the responses to the last question about strategy, vision, and mission of the organization
show that there are considerable reserves in the communication of management and workers in
the area of strategy, vision, and mission. This automatically means also reserves in workers’
loyalty, their personal involvement and approach to the activity of the organization as a whole.
Detailed results are presented in table and graph 3.
Tab. 3: Answers of employees – Organisational capital
Answers yes no other options according to question without answer
question 1 89 4 0 5
question 2 23 58 11 6
question 3 76 3 17 2
question 4 7 89 1 1
question 5 17 77 0 4
question 6 2 4 81 11
question 7 71 14 0 13
question 8 74 13 0 11
question 9 84 13 0 1
question 10 66 18 0 1
Source: own research
Fig. 3: Answers of organization I employees – Organizational capital
Source: own research
Ans wers of employees - Org anis ational capital
0
20
40
60
80
100
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Questions
Numberofanswers
Y es N o O ther pos s ibility W ithout ans wers
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
471
Innovation capital
The first question examined the possibility to apply innovation elements of work in the organization;
the second one was aimed at the possibility of personal influencing of innovation implementation. The
third question inquired whether there is a stand-alone unit in the organization with the role to apply
innovations. The fourth question studied whether the organization uses the CAF method of selfevaluation,
the fifth one mapped whether the efficiency of innovation changes is evaluated and in the
positive case, what the frequency of evaluation is. The sixth question continued with the question
whether employees are informed about the results of this evaluation and in the seventh question there
was an inquiry whether employees are rewarded for suggesting a new approach or improvement in the
performed work. The eighth question was aimed at a client, that is whether clients can suggest
innovation procedures for officer work improvement as well. The ninth question examined the
usability of new innovative procedures also in other parts of the organization and the tenth monitored
whether the public is informed about the innovation in the organization.
Table 4: Answers of organization I employees – Innovation capital
Answers yes no Other options Without answer
question 1 66 19 0 13
question 2 15 43 28 12
question 3 15 68 0 15
question 4 1 76 0 21
question 5 9 64 3 22
question 6 6 54 0 38
question 7 23 61 0 14
question 8 16 65 0 17
question 9 6 20 39 33
question 10 51 25 0 22
Source: own research
Graph 4: Answers of organization I employees – Innovation capital
Source: own research
Conclusion
The published paper summarizes the results of the first stage of the research carried out in the
public administration organization in the Vysočina Region dealing with human resources,
customer, organizational and innovation capital.
Ans wers of employees - Innovation capital
0
20
40
60
80
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Questions
N
u
m
b
e
r
o
f
a
n
s
w
e
r
s
Y es N o O ther pos s ibility W ithout ans wers
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
472
The results can be summed up into the following conclusions:
While evaluating human capital from the point of view of qualification and education, the
assessment of all questions was distinctively positive. The reserves of the organization’s human
capital lie especially in the area of communication and sharing the organization’s values, in the
system of assessing work performance, and consequently also in work performance management.
The issue of communication inside the organization is a problem that it is necessary to solve as
soon as possible, namely e.g. by the choice of suitable seminars or by implementing education
financed from the European Social Funds.
In case of customer capital the largest reserves can be seen in higher interest in the public,
introducing holding marketing events of the organization (although there are discussions whether
they are suitable in public administration), introducing regular satisfaction surveys of clients who
are leaving the office and surveys of needs of the clients who are coming to the office. Then, it is
necessary to continue working with the results of these surveys and to provide employees with
feedback that will ensure improvement of the level of services provided.
In the evaluation of organizational capital it is necessary to give positive evaluation to the
possibility of the company’s conforming to the changing condition, the possibility of building
work teams and the prevailing democratic style of management. The area for improvement is
definitely in increasing personal responsibility in implementing work tasks, a possible reduction
of levels in the organizational chart of the (multilevel) organization, and improving the
communication of the organization’s strategy, vision, and mission to its employees.
Innovation capital of the organization is the area that received the worst evaluation. Low
possibility of personal influencing innovation implementation as well as insufficient evaluation of
innovation changes efficiency, providing workers in this area with no feedback and insufficient
motivation of employees to suggest new methods of work are issues that the organization should
consider and try to put right. It is necessary to ensure early responses to workers’ requirements in
using modern methods of work and in implementing innovative procedures to the office’s
activities as well as in implementing new methods of work performance evaluation and in selfevaluation
of employees’ work.
Literature
[1] DVOŘÁKOVÁ. Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha: Nakladatelství Beck, 2007. ISBN
978-80-7179-893-4
[2] ILLNER, M., KOSTELECKÝ, T., PATOČKOVÁ, V. Jak fungují kraje – příspěvek k hodnocení
výkonu krajských vlád. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2007, č.43 (5), s. 967-
992, ISSN 0038-0288.
[3] OECD. Guidelines and Instructions for OECD Symposium. International Symposium Measuring
and Reporting Intellectual Capital: Experiences, Issues, and Prospects. Amsterdam, Paris:1999.
[4] Smart administration (SA) - Strategie Vlády ČR. Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné
služby. Strategie realizace Smart Administration 2007–2015 (usnesení vlády ze dne 11. července
2007, č. 757).
[5] TRUNEČEK, J. Systémy řízení podniku ve společnosti znalostí. Praha: VŠE, 2001. ISBN 80-
7179-884-3.
This paper was created as an output of an internal grant project of College of Polytechnics
Jihlava named Research of the Efficiency of Public Administration Operation, carried out in
public administration organizations in the Vysočina Region in 2011.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
473
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-59
ZMĚNY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
CHANGES IN PUBLIC ADMINISTATION
ING. SVATAVA NUNVÁŘOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00Brno, Czech Republic
E-mail: nunvar@econ.muni.cz
Anotace
Článek má za cíl zjistit jaké základní atributy mají vliv na uplatňování změn ve veřejné správě a
stručně naznačit změny, které byly realizovány v české veřejné správy po roce 1989. K tomu jsou
využity zejména metody analýzy dostupné literatury, dokumentů a legislativy. Článek nejdříve obecně
vymezuje veřejnou správu a principy, na základě kterých funguje, neboť různá míra jejich užití má vliv
na konečnou podobu systému veřejné správy. Další pozornost je na obecném představení způsobů a
důvodů realizace reforem veřejné správy. Stručně je naznačen průběh reformy veřejné správy ČR
v letech 1990 – 2012 a zhodnoceny její výsledky.
Klíčová slova
reforma veřejné správy, principy fungování veřejné správy
Annotation
The goal of the article is to find out basic attributes which have key effects on public administration
changes. Next goal is to present changes which were realized in Czech public administration after
1989. Analysis of literature, documents and legislation methods are use for it. First there are
generally presented public administration and their basic principles of function. Second the focus is
on proceedings and reasons of implementation of public administration reform. Next process of Czech
public administration reform (in years 1990 – 2012) is suggested short.
Key words
public administration reform, public administration principles
JEL classification: H83
Úvod
Aby byl systém veřejné správy funkční a odpovídal potřebám společnosti je třeba v něm provádět
změny. Jedním ze způsobů jak toho lze dosáhnout je reformovat jej. Historie reformních zásahů je
bohatá (ať už ve světě či u nás). Správní reformy jsou často klíčovým faktorem pro fungování
ekonomik států, neboť efektivita fungování veřejné správy ovlivňuje dosahování ekonomických
úspěchů země. Proto se správními reformami a jejich hodnocením zabývá mnoho teoretických škol.
Jde o široké a komplexní téma vyžadující souhrnný přístup. Na přípravě reforem a jejich realizaci se
obvykle podílí skupina různě zaměřených odborníků. Na konečnou podobu reformy (a tedy i
následného celkového systému veřejné správy) mají však zásadní vliv politici, kteří rozhodují o přijetí
reformy a kteří ji mohou přetvořit tak, aby napomáhala k posílení jejich moci než k naplnění potřeb
společnosti.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
474
Cíl a metody
Cílem článku je prostřednictvím analýzy literatury a koncepčních dokumentů zjistit jaké základní
atributy mají vliv na uplatňování změn ve veřejné správě. Podcílem pak je stručně popsat reformní
vývoj aplikovaný v české veřejné správě od roku 1989.
Článek je zaměřen více teoreticky. Od toho se odvíjí i použité metody, a to zejména metoda analýzy
dostupné literatury, dokumentů a legislativy, včetně využití internetu.
Výsledky
Česká republika zvolila po revoluci v roce 1989 pro realizaci výkonné moci státu dvoustupňový
systém veřejné správy. To je interpretováno tak, že moc se dělí mezi orgány na ústřední úrovni a dále
mezi úrovně územní. Přičemž všeobecný výkon veřejné správy vykonávají na ústřední úrovni
ministerstva a další ústřední orgány státní správy (případně další veřejné organizace – úřady – jimi
zřizované). V území je výkon všeobecné veřejné správy svěřen krajům a obcím.
Systém veřejné správy sleduje (kromě stupňovitosti) také linie, po kterých je šířena státní moc.
V systému české veřejné správy se tedy projevuje i dvouliniovost, kdy je oddělena státní správa
(charakterizovaná čistě výkonem státní moci) od samosprávy (vykonávané jak územními
samosprávami tak i jinými subjekty veřejné správy – např. veřejné vysoké školy, profesní komory a
další).
Český systém veřejné správy je někdy také nazýván spojeným. Spojenost zde spočívá v tom, že
orgány územních samosprávných celků vykonávají současně jak samosprávu tak státní správu.
„Historické kořeny spojeného modelu veřejné správy sahají až k prvnímu obecnímu zřízení z roku
1849, které poprvé stanovilo, že obce vykonávají samostatnou a přenesenou působnost. Tento model
se na základě zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice československé,
respektive zákona č. 125/1927 Sb., o organisaci politické správy, uplatňoval během první republiky i
na úrovni okresů, respektive zemí. Spojený model veřejné správy uplatňovaný po renesanci místní
samosprávy po roce 1990 jen na úrovni obcí došel svého širokého naplnění jednak po ustavení
krajského zřízení a především po zániku okresních úřadů a přenosu jejich kompetencí na orgány krajů
a na orgány obcí s rozšířenou působností.“ (Nunvářová, 2006, s. 74)
Pomahač (2011, s. 123) vymezuje veřejnou správu ve dvou rovinách. Nejdříve definuje veřejnou
správu v materiálním smyslu jako „souhrn všech správních činností předmětně souvisejících
s vládnutím na ústřední i místní úrovni a s poskytováním veřejných služeb“. Druhým pohledem je
formální smysl, kdy veřejná správa je „činností organizačních jednotek a osob, jimiž jsou buďto
správní úřady jakožto přímí nositelé veřejné správy, nebo úřední osoby vykonávající úkony správní
povahy, anebo zařízení v postavení nepřímých subjektů veřejné správy“.
Veřejná správa bývá chápána i institucionálně jako soustava institucí vykonávajících veřejnou správu
(přímo či zprostředkovaně). „Veřejná správa je reflektována jako relativně uzavřený institucionální
systém, který se stále více odpoutává od státu chápaného jako univerzální politická organizace.“
(Pomahač, 2011, s. 74).
Veřejná správa by měla obsahovat optimální dělbu práce mezi jednotlivými složkami svého systému.
Dělba moci uplatňovaná mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy se pak promítá např. do úrovně
ústřední a územní.
Veřejná správa uplatňuje při svém fungování základní principy. Aplikací těchto principů je pak určena
dělba moci mezi složkami systému veřejné správy (ve významu institucionálním). Za principy
uplatňované při fungování současné veřejné správy lze označit princip centralizace a decentralizace,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
475
koncentrace a dekoncentrace, monokratický a kolegiální, volební a jmenovací, územní, věcný a
funkční, také princip subsidiarity. (Nunvářová, 2006, s. 71)
Zatímco princip centralizace se projevuje soustředěním rozhodovacích funkcí do ústředních orgánů
státu. Decentralizace spočívá v delegování většího množství rozhodovacích pravomocí a s nimi
odpovídající odpovědností na nižší složky institucí veřejné správy.
Pojem decentralizace v sobě zahrnuje přinejmenším čtyři neoddělitelné aspekty:
 vymezení územních jednotek, s nimiž se nakládá nejenom jako s částmi státního území, ale
též jako se samosprávným územním celkem,
 určení toho, jaké zájmy reprezentované samosprávou budou respektovány státním centrem,
 vytvoření předpokladů pro to, aby samosprávné orgány mohly být vytvářeny a obsazovány
tou z demokratických procedur, která příslušnému společenství nejlépe vyhovuje,
 zaručení právní integrity místních a regionálních vlád, zvláště modernizace komunálního a
regionálního práva a provázání záruk práv jednotlivců a práv územních společenství s účinnou
soudní ochranou. (Pomahač, 2002, s. 43)
Princip koncentrace určuje nakolik jsou z prostorového pohledu správní činnosti vykonávány jedním
nebo více orgány. Dekoncentrace je pak přenášení státní správy do území. (více např. Pomahač, 2002,
s. 70 a 78).
Rozdíly mezi některými principy vysvětluje také např. Hendrych (2001, s. 263) takto: „V případě
decentralizace se deleguje působnost a pravomoc na jiný subjekt veřejné správy. Mezi orgány tohoto
subjektu a orgány dřívějšího nositele vyčleněné působnosti a pravomoci neexistuje vztah nadřízenosti
a podřízenosti. V případě decentralizace se někdy právem hovoří jako o odstátnění veřejné správy,
protože jejím subjektem přestává být stát. V případě (vertikální) dekoncentrace jde pouze o delegaci
působnosti a pravomoci z vyššího na nižší úřad nebo útvar v rámci jednoho subjektu (zpravidla státu.
Tím nejsou přerušeny vztahy nadřízenosti a podřízenosti.“
Princip subsidiarity „se prosazuje především při dělbě moci mezi jednotlivými stupni řízení především
u samosprávy. Tento princip požaduje, aby bylo rozhodování přiřazeno na co nejnižší stupeň řízení,
na který je ho možno z objektivních důvodů ještě přiřadit tak, aby to bylo efektivní.“… „Cílem přitom
není dosažení maximálního stupně decentralizace, nýbrž naplnění kritérií charakteristických pro
subsidiaritu ve veřejné správě, tj. dosažení stupně decentralizace přiměřeného možnostem pro
realizaci kompetencí decentralizovaných orgánů … který odpovídá požadavků jak demokracie, tak
efektivnosti správy.“ (Nunvářová, 2006, s. 73)
Určení správního orgánu a způsoby jeho přijímání rozhodnutí vyjadřují principy kolegiální a
monokratický. Přičemž příkladem pro princip kolegiální je způsob rozhodování rady obce, vs. např.
monokratické rozhodování starosty obce. Jmenovací a volební princip se vyjadřuje ve způsobu
ustavování do funkcí ve veřejné správě. Územní princip pak určuje dělení veřejné správy do úrovní (v
území). Věcný princip dělí veřejnou správu na politickou (nebo-li všeobecnou) a odbornou (nebo-li
specializovanou) dle agend, které orgány vykonávají. Funkční princip vymezuje budování tzv.
průřezových orgánů zajišťujících vazby mezi orgány různých odvětví veřejné správy. (Nunvářová,
2006, s. 73)
Reformami veřejné správy se zabývají odborníci z mnoha vědních odvětí. Jsou to např. právníci,
geografové, ekonomové, sociologové, politologové. Jde o téma se širokým záběrem vyžadující
komplexnější pohled. Protože každý správní systém je nastaven jinak, je těžko představitelná
myšlenka jednotné metodiky pro realizaci reforem. Správní systémy totiž vyžadují různé úpravy
s odlišnými cíly. Navíc do samotné realizace reforem zasahují i další vlivy. Dva z nich vystihuje
Caiden (in Pomahač, 2002, s. 187) takto: „je důležité mít na zřeteli, že správní reforma se týká
administrativní stránky vlády, veřejného sektoru, veřejné správy a řízení (managementu), tedy toho,
jak vykonat věci, o nichž bylo rozhodnuto politiky. … správní reforma sice může zlepšit politické
rozhodování, nemůže je však zvrátit … a jsou to právě politická rozhodnutí, která převážně nesou
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
476
odpovědnost za mnohé nedostatky veřejného sektoru a špatnou veřejnou správu, i když často je vina
připisována správním úředníkům. Ti však nemohou činit zázraky a vytvořit úspěch z nevyhnutelných
neúspěchů. Správní reforma zkrátka nemůže revidovat a nahrazovat reformy politické (včetně jejich
případných omylů), ani ekonomické nebo institucionální.“
Reformy veřejné správy se dějí z mnoha důvodů. Jedním z nich může být právě potřeba upravení
poměrů mezi uplatňováním principů de/centralizace, de/koncentrace, subsidiarity, příp. dalších.
„Úvahy o proměnách ve veřejné správě se nejčastěji pohybují po ose „změna – reforma – změna“.
Změny vnějšího prostředí, pokud dosáhnou určité intenzity, vyvolávají tlak na reformu a tato reforma
vyústí v další změnu. … Racionální kapacita obepínající rozměr reformy se tak pohybuje po
diagonále, na jejímž horním konci je odhodlání prosadit vyřešení problému typu zde a nyní a na
druhém konci pak prostor veškeré minulé zkušenosti, toho, co se osvědčilo či neosvědčilo.“ (Pomahač,
2011, s. 229)
Pozitivní efekty reforem jsou přijímány někdy až samozřejmě. Hodnocení reforem se zaměřuje spíše
na místa, která je třeba zdokonalit. „Namísto zlepšení se může administrativní výkon pod vlivem
reformy zhoršovat. Reformní projekty nikdy nepůsobí rychle, a pokud je takovéto rychlé působení
pociťováno, pak jde o přechodný pocit. Institucionalizace by tedy měla posilovat trpělivost, a to tím
spíše, že reforma vyžaduje kromě dlouhého času i nemalé částky peněz. Oba tyto tvrdé požadavky
dokáží rozložit téměř každé politicky nepodložené reformní úsilí a je jen žádoucí přemýšlet o
možnostech, jak rozdělit použití zdrojů tak, aby mohla být postupně překonávána rezistence.
Administrativní stát je zkrátka nereformovatelný celý a naráz.“ (Pomahač, 2011, s. 232)
Pomahač (2002, s. 192) jmenuje čtyři často zjišťované problémy, které potkávají realizaci správních
reforem:
 „Sekvence, návaznost reformních kroků je značně obtížná, ale nutná, a proto je třeba ji
dostatečně plánovat, neboť všechny součásti reformy nelze provádět najednou, ale také ne ad
hoc.
 Přenášení reformních vizí do skutečné realizace je dalším problémem, kdy je třeba důkladně
rozumět rozdělení kompetencí a odpovědnosti, existujícím flexibilitám, koordinaci a integraci
stejně jako problematice správného načasování a budování potřebných vztahů po období
nedůvěry nebo jistého cynismu a zejména zaangažování občanů do reformního procesu.
 Bariéry často závisejí na čase nebo určitém odvětví. Pokud jde o pektorální reformy, tradiční
boje mezi ministerstvy a jinými správním orgány a pravomoc a kompetence často brání
reformám. Jinou překážkou může být prostě lidská neochota adaptovat se na změnu. Vytváření
kulturní změny vyžaduje dlouhý čas a trpělivost.
 Častou obtíží je nedostatek finančních a jiných zdrojů. Kontinuita reforem vytváří též únavu ze
změny. Překonání této obtíže vyžaduje angažované manažery, kteří jsou schopni udržet
reformu v akci tak, že organizace absorbuje změny i po delší dobu.“
Někdy je zdůrazňován také význam slov administrativní reforma a administrativní modernizace.
Přičemž reforma je chápána jako proces vyrovnávající rozdíly mezi celkovým stavem správy a
celkovým stavem společnosti a zároveň je zde zakomponována implementace určitých
administrativních technologií (vyvinutějších v podmínkách vyspělejšího správního systému nebo
přizpůsobených pro implementaci v daném systému). Administrativní modernizace je úspěšná
transformace, která zahrnuje základní fázi vývojového schématu „změna – reforma – změna“.
(Pomahač, 2011. s. 230)
„Moderní je v konvenčním významu přinejmenším taková věc, která je srovnatelná s něčím, co mělo
nedávno úspěch jinde. I v oblasti veřejné správy je atribut modernosti spojován s otevíráním se tohoto
systému okolí a přejímáním vzorů osvědčivších se v cizím prostředí, které však musí mít určité
minimum shodných rysů s domácím prostředím. Koncept modernizace předpokládá, že společnost
otevírající se proměnlivému okolí bude schopna vstřebávat – na úrovni společenského i individuálního
vědomí – velké množství podnětů ke změně svého dosavadního prostředí.“ (Pomahač, 2011, s. 230)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
477
Česká republika prošla v posledních cca 20 letech významnými proměnami ve veřejné správě, které
byly odstartovány se změnou společenských poměrů v roce 1990. Pokusy o reformu veřejné správy
probíhaly v ČR již od počátku 90. let, její samotná realizace je však zřetelná až ve druhé polovině 90.
let.
Místo soustavy národních výborů (místních či městských, okresních a krajských) byly vytvořeny
samosprávné obce (s dvojí působností – samostatnou a přenesenou) a zřízeny okresní úřady, jako
orgány státní správy s všeobecnou působností v území. Zároveň byly započaty kroky k vytvoření
druhého samosprávného stupně na vyšší úrovni než jsou obce. Poslanci předkládali různé návrhy.
Diskutovány byly země, regiony či kraje. Rozpad České a Slovenské Federativní Republiky však
změny na této úrovni odsunul. Chybějící mezistupeň správy mezi okresy a ústředními orgány státní
správy si řešila jednotlivá ministerstva obvykle vytvořením zvláštních (tzv. nekoncentrovaných)
orgánů státní správy se sídly (detašovanými pracovišti) v krajských městech (těch, kde sídlily krajské
národní výbory před rokem 1989). Vznik těchto úřadů byl výsledkem působení jednotlivých
ministerstev a jejich potřeb v území, jejich hlavním cílem bylo vytvoření soustavy druhoinstančních
odvolacích orgánů pro prvoinstanční rozhodovací činnost okresních úřadů (případně obcí či obcí
s pověřenými obecními úřady). Tyto změny byly prováděny spíše individuálně než na základě ucelené
reformní koncepce.
V ranných 90. letech 20. století jsou položeny základy pro fungování veřejné správy. Nicméně zásadní
reformní kroky jsou provedeny až později (na přelomu tísíciletí). Vlády sice zadávají ke zpracování
několik koncepčních materiálů, ale většinou nedojdou prosazení v parlamentu. Podaří se však nastavit
např. pravidla pro volby do územních samosprávných celků (zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do
zastupitelstev obcí), vybírání místních poplatků (zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích).
Pozornost je věnována hlavně vytváření základních pilířů a pravidel pro fungování systému veřejné
správy. Např. nastavení pravidel hospodaření (zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s
rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, tzv. rozpočtová pravidla
republiky), zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu (viz zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním
úřadu) či vytvoření pravidel pro fungování školství (zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a
samosprávě ve školství) nebo pravidla pro zadávání veřejných zakázek (zákon č. 199/1994 Sb., o
zadávání veřejných zakázek).
Další vývoj změn ve veřejné správě byl silně ovlivněn snahou České republiky vstoupit do Evropské
unie. V rámci podmínek přistoupení byla nalezena politická shoda a provedeny zásadní změny
systému správy. Evropská komise vydala 15. července 1997 program strategie rozšíření s názvem
„Agenda 2000“. Konstatuje zde nutnost dalších správních reforem, prostřednictvím kterých budou
vybudovány struktury, jejichž prostřednictvím se bude moci plně prosazovat a uplatňovat přístupové
podmínky (tzv. acquis). Ve stanovisku Evropské komise k žádosti ČR o členství v EU jsou
definovány nedostatky systému veřejné správy takto:
 neexistence regionální samosprávy a s tím spojené nedostatky regionální politiky,
 absence právní úpravy postavení veřejných zaměstnanců (neexistence zákona o státní službě),
 nedostatky v systému a funkčnosti státní správy v jejím celku,
 neexistence strategie reformy veřejné správy, jež by se měla postupně a s dostatečným
důrazem a rychlostí realizovat,
 u ústřední státní správy oddělit regulatorní funkce a zásadní strategické činnosti od funkcí
výkonných a operativních,
 vytvořit nezávislé kontrolní orgány (především v oblasti finanční kontroly). (Pomahač, 2002,
s. 246)
Česká republika (konkrétně Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti) jako
reakci na kritiku Evropské komise vytvořila koncepční materiál o dalším postupu v reformě veřejné
správy (viz Usnesení vlády č. 202 z 23. 3. 1998). V tomto materiálu je reforma veřejné správy
považována za dlouhodobý proces, v rámci kterého mělo dojít hlavně k těmto krokům:
 Uvést postavení a úkoly orgánů územní samosprávy do souladu s Ústavou ČR a s dokumenty
EU.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
478
 Provést decentralizaci státní správy.
 Vymezit dělbu působnosti v samosprávě mezi obce a vyšší územněsprávní celky.
 Právně upravit státní službu.
 Vybudovat správní soudnictví a v souvislosti s tím nově upravit správní řízení.
 Vytvořit předpoklady pro stabilitu státní správy, její zefektivnění a ochranu před politickými
vlivy.
Česká republika shrnula problémy systému veřejné správy do těchto okruhů:
I. Rozsah a způsob regulace společenských záležitostí veřejné správy.
Problémem ČR byl na jednu stranu vysoký stupeň centralizace (ústřední orgány rozhodovaly o
regionálních záležitostech) a na druhou stranu přílišná decentralizace (obce neměly dost
kvalifikovaných pracovníků pro vybrané činnosti). Ministerstva se díky vysoké centralizaci nemohla
dostatečně věnovat svým základním funkcím a místo koncentrace na strategické řízení, metodické
vedení, výkon funkcí legislativních koordinačních, koncepčních a kontrolních směřovala pozornost do
operativních a výkonných činností. Problémem byl také vysoký počet dekoncentrovaných úřadů. Byly
vedeny snahy o širší využití moderních technologií a manažerských metod řízení a zvýšení
horizontální koordinaci a komunikace ústředních správních úřadů.
II. Pojetí veřejné správy jako služby.
Problémem byla nízká úroveň vzdělanosti ohledně systému veřejné správy a jeho fungování, a to jak u
pracovníků ve veřejné správě, tak i občanů. Zároveň nízká ochota veřejné správy poskytovat
informace o svých záležitostech.
III. Podpora ekonomického rozvoje země.
Problematická se jevila především vysoká regulace podnikatelského prostředí, s tím úzce související
včasnost dodávání veřejných služeb, vymahatelnost pohledávek, otázka zabezpečování služeb
veřejným sektorem, kontrolní mechanismy veřejné správy.
IV. Veřejná správa a veřejné finance.
Zásadním bylo dosáhnout vyrovnanosti veřejných rozpočtů a omezení růstu veřejného dluhu, snížení
míry subjektivního přerozdělování z centra, vytvoření podmínek pro stimulaci a odpovědnost nižších
úrovní, zavedení dlouhodobějšího rozpočtování. Při tvorbě rozpočtu byla vedena snaha nahradit
metodu indexování rozpočtu metodou hledání priorit (nákladů a užitků). Potřebné se jevilo i zapojení
veřejnosti do rozpočtování a tím zvyšování transparentnosti veřejné správy.
V. Řízení veřejné správy.
Řízení bylo určeno jako rozhodující faktor efektivnosti veřejné správy. Proto byla zmiňována možnost
použití metod řízení z organizací soukromého sektoru (firem).
VI. Informatizace veřejné správy.
S postupným vývojem informačních technologií se projevilo jako důležité vytvořit koordinované
datové základny pro rozhodování a kontrolu veřejné správy, která by měla sloužit pro informovanost
občanů a pro rozhodování dalších subjektů.
Na základě problémů, které se projevovaly v praxi, byla reforma směřována do čtyř úrovní:
1. Reforma územní veřejné správy – zde byly řešeny institucionální zákony, vznik krajů, zánik
okresních úřadů, převody majetku, finanční postavení krajů a obcí.
2. Reforma ústřední státní správy – kritizovány byly především časté změny tzv. kompetenčního
zákona, systém ústředních orgánů státní správy je představován mnoha institucemi (v té době
to bylo 15 ministerstev, 11 ústředních správních orgánů, k tomu se v jejich správě nacházelo
dalších více než 700 správních úřadů – tj. organizačních složek státu a příspěvkových
organizací), což způsobuje problémy při řízení jejich výkonu, jako celku.
3. Reforma kvality a obsahu veřejné správy – kam spadají oblasti jako informatizace,
standardizace veřejných služeb, dostupnost veřejných služeb.
4. Reforma postavení zaměstnanců ve veřejné správě – naplnění reformy představují v praxi
zákony o úřednících územních samosprávných celků a o službě státních zaměstnanců a o
jejich odměňování (služební zákon), zákon o platech a dalšími.
Období konce 90. let 20. století je tedy charakteristické rychlým sledem reformních kroků. V
listopadu 1999 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu vládní návrhy zákonů k provedení
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
479
ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků – krajů. Byly přijaty např.
zákon o obcích, zákon o krajích, o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, o
hlavním městě Praze, o změně některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o
obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze a zákon o okresních úřadech.
Hlavní pozornost byla v této době věnována hlavně reformě územní veřejné správy, která vyvrcholila
zánikem okresních úřadů a převodem velkého množství kompetencí a odpovědností, majetku a
lidských zdrojů na nově vytvořené kraje, obce s rozšířenou působností, pověřené obce (případně další
orgány státní správy).
Jistých pokroků bylo dosaženo i u Reformy kvality a obsahu veřejné správy. Zde byly realizovány
projekty zavádějící užívání moderních metod řízení do fungování veřejných organizací, jako jsou
benchmarking, Společný hodnotící rámec, Místní agenda 21, ISO a další. V některých oblastech se
podařilo vytvořit standardy veřejných služeb (např. u knihoven, sociálních služeb). Více o metodám
např. viz Nunvářová, 2010. Hlavní pozornost však byla zaměřována na informatizaci veřejné správy,
tedy vytváření základních registrů, informačních systémů, a dalších (později jsou tyto aktivity
označovány jako tzv. E-Government).
Reforma postavení zaměstnanců ve veřejné správě je dodnes kritizována za své nedokončení v oblasti
nastavení pravidel pro státní službu, kdy byl sice schválen zákon o státní službě (218/2002 Sb., o
službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních
zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)), ale nikdy nedošel plné účinnosti. Plná účinnost
zákona je momentálně odsunuta na 1. 1. 2015, nicméně se předpokládá, že do té doby vznikne nový
zákon, který bude reagovat na aktuální potřeby. Na návrhu nového zákona o pracovnících ve veřejné
správě momentálně pracuje Úřad vlády ČR (zákon je k datu zpracování článku ve fázi zapracování
připomínek) a měl by být přijat do ledna 2014. Motivací pro to je i fakt, který zmiňuje Evropská
komise, tedy možnost zastavení čerpání prostředků z fondů EU.
V oblasti Reformy ústřední státní správy bylo dosaženo nejmenšího pokroku. Proto Vláda v roce 2004
redefinovala problémy, které ovlivňují efektivní fungování ústřední úrovně veřejné správy. Navrženo
bylo pět hlavních směrů, kterými se má reforma zabývat. Jsou jimi: A. racionalizace procesů v
ústřední státní správě; B. zlepšení řízení v ústřední státní správě; C. zvýšení kvality ústřední státní
správy; D. implementace služebního zákona; E. racionalizace financování ústřední státní správy. Tyto
priority byly dále rozpracovány do konkrétnějších podprojektů.
Očekávalo se realizování těchto kroků a naplnění cílů někdy kolem roku 2007, kdy měla být
dokončena reorganizace ústřední státní správy, poté měla pokračovat pouze modernizace ústřední
státní správy. Postup prací na reformě se však s příchodem vlády M. Topolánka (Občanská
demokratická strana) v roce 2006 zpomalil. Do roku 2006 byla reforma ústřední státní správy řízena a
koordinována Úřadem vlády. V roce 2006 byla problematika regulatorní reformy a modernizace
přesunuta na Ministerstvo vnitra bez konkrétního úkolu v této oblasti. Ministerstvo vnitra na to
reagovalo tak, že rozvíjelo „pouze“ oblast regulatorní reformy (tzv. RIA – hodnocení dopadů
regulace). Vydán je také dokument s názvem „Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby
(Strategie realizace Smart Administration v oddobí 2007 – 2014) je definována vize, která má být
naplněna v roce 2015 a která vidí význam veřejné správy jako služby občanovi, naplňující principy
dobrého vládnutí, fungující efektivně a výkonně. Spíše než o dokument podporující další reformy
veřejné správy (zaměřuje se na veřejnou správu jako celek, nejen na ústřední úroveň) je účelem
dokumentu možnost využívání finančních zdrojů z rozpočtu EU. V roce 2011 pak byla RIA přesunuta
z Ministerstva vnitra na Úřad vlády a Ministerstvo vnitra začíná zpracovávat analýzy současného
stavu veřejné správy. Z tohoto „přehazování“ problematiky reformy lze usuzovat na nekoncepčnost a
nezájem skutečně v této oblasti něco změnit.
V roce 2012 se znovu oživuje myšlenka dokončení reformy veřejné správy, a to jak na územní úrovni,
tak především na úrovni ústřední státní správy. Ministerstvo vnitra zpracovalo dokumenty s názvem
„Analýza aktuálního stavu veřejné správy“ a „Koncepce dokončení reformy veřejné správy“, na
základě kterých má docházet k dalšímu pokračování reforem ve veřejné správě.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
480
Závěr
Každý stát má odlišný systém veřejné správy. Důvodů pro to je mnoho. Článek ukazuje na jeden
z nich, který je dán různou (v různé míře) aplikací základních principů fungování veřejné správy.
Intenzitu soustředění rozhodovacích funkcí mezi centrem a územními složkami systému dávají
principy centralizace a decentralizace. Prostorové rozdělení výkonu činností veřejné správy jsou
určovány principy koncentrace a dekoncentrace. Přibližování správy občanům do území řeší princip
subsidiarity. Fungování orgánů veřejné správy a způsob jejich rozhodování vycházejí z principu
kolegiálního a monokratického. Ustavování konkrétních osob do funkcí ve veřejné správě zase
ovlivňují principy jmenovací a volební. Tvorbu úrovní orgánů veřejné správy naznačuje princip
územní. rozdělení typu agend mezi orgány veřejné správy určuje princip věcný. Funkční princip pak
řeší vztahy (vazby) mezi orgány různých odvětví veřejné správy.
Potřeba upravování poměrů mezi uplatňováním základních principů fungování veřejné správy se
v praxi projevuje jako reforma veřejné správy. Reforma veřejné správy, je-li prováděna odpovědně,
působí v dlouhém časovém období a často vyžaduje k realizaci jednotlivých kroků nemalé finanční
prostředky. Při svém působení naráží na mnoho překážek. Někdy je řešen také rozdíl mezi reformou a
modernizací, přičemž reforma je chápána jako proces vyrovnávající rozdíly mezi stavem veřejné
správy a potřebami společnosti, zatímco modernizace je spíše jen úspěšná transformace (přeměna)
systému veřejné správy.
Současný systém české veřejné správy byl ovlivněn vývojem událostí souvisejících se společenskými
změna po roce 1989. Významný byl také vstup České republiky do Evropské unie, jehož příprava si
vyžádala promyšlené a zásadní úpravy v systému veřejné správy (např. vznik krajů, zánik okresních
úřadů, vytvoření podmínek pro účinnou realizaci regionální politiky a stanovení mnoha dalších
pravidel ovlivňující fungování veřejné správy). Na základě definice problémů ve veřejné správě si
Česká republika definovala čtyři oblasti (úrovně), do kterých byla (v různé intenzitě) směřována
reformní pozornost. Zatímco kroky provedené v územní veřejné správě lze považovat za skutečně
„reformní“, změny, které se staly u ústřední veřejné správy, jsou spíše jen projevem modernizace a
naplnění skutečných reformních kroků se zatím očekává v budoucnosti.
Literatura
[1] EVROPSKÁ KOMISE. Agenda 2000. Program strategie rozšíření [online]. 1997. [cit. 30. 4.
2013] Dostupné z: <http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/agenda2000.pdf>.
[2] HENDRYCH, D. Správní právo. 4. zm. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001, xx, 521 s.
Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 80-717-9470-8.
[3] MINISTERSTVO VNITRA. [online]. [cit. 30. 4. 2013] Dostupné z: <http://www.mvcr.cz>.
[4] NUNVÁŘOVÁ, S. Veřejná politika a územní správa a samospráva. Brno: Masarykova
univerzita, 2006, 112 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-210-3958-2.
[5] NUNVÁŘOVÁ, S. Vybrané nástroje řízení kvality veřejných služeb. In Klímová, V. (ed.)
XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2010. s. 206-2015, 9 s. ISBN 978-80-210-5210-9.
[6] POMAHAČ, R. Veřejná správa. Praha: C.H. Beck, 2013, xx, 315 s. Beckovy mezioborové
učebnice. ISBN 978-80-7400-447-6.
[7] POMAHAČ, R. Veřejná správa. Praha: C. H. Beck, 2002, xii, 278 s. ISBN 80-717-9748-0.
[8] POMAHAČ, R. Základy teorie veřejné správy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,
2011, 267 s. Distanční studijní opora. ISBN 978-80-7380-330-8.
[9] ÚŘAD VLÁDY. Materiál k postupu reformy. [online] Dostupné v roce 1998 z:
<http://www.vlada.cz/default.html>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
481
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-60
ZHODNOTENIE ĎALŠEJ ETAPY REFORMY VEREJNEJ
SPRÁVY V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
EVALUATION OF THE NEXT STAGE OF PUBLIC
ADMINISTRATION REFORM IN THE SLOVAK REPUBLIC
ING. MILENA MAJOROŠOVÁ
MGR. IVANA KOVÁCSOVÁ
Katedra verejnej správy
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy
v Bratislave
Department of public administration
School of Economics and Management in Public
Administration in Bratislava
 Furdekova 16, 851 04 Bratislava, Slovak Republic
E-mail: milena.majorosova@vsemvs.sk, ivana.kovacsova@vsemvs.sk
Anotácia
Turbulencia súčasného celospoločenského prostredia si vyžaduje neustálu realizáciu reforiem
verejnej správy. Všetky podstatné zmeny spoločenského prostredia vyvolávajú potrebu zmien
riadiacich štruktúr. Po prehodnotení poslednej etapy reformy verejnej správy, ktorá bola realizovaná
v rokoch 1999–2005 vznikla potreba demokratizácie, debyrokratizácie a zefektívnenia výkonu správy
vecí verejných. Zistili sa nedostatky v troch hlavných oblastiach: špecializovaná štátna správa je
neprehľadná, neefektívna, nedostupná a prebyrokratizovaná, nedosiahli sa pozitívne efekty
z decentralizácie (v dôsledku vysokej fragmentácie sídelnej štruktúry) a nie je jednoznačne stanovená
zodpovednosť za výkon niektorých kompetencií medzi štátnou správou a samosprávou. Tieto problémy
chce vláda riešiť prijatím programu ESO, ktorý približuje tento príspevok.
Klúčová slová
verejná správa, reforma, stratégia, ESO – Efektívna, Spoľahlivá a Otvorená štátna správa
Annotation
The turbulence of the current overall social environment requires continuous realization of public
administration reform. Any material changes to the social environment creating a need for changes in
management structures. After reviewing the final stage of public administration reform, which was
implemented in the years 1999-2005 created the need for democratization, de-bureaucratisation and
streamlining exercise governance. There were deficiencies in three main areas: a specialized
government is unclear, ineffective, unavailable, and over-bureaucratic, there have been positive
effects of decentralization (due to the high fragmentation of the settlement structure) and is not clearly
defined responsibilities for the performance of certain powers between the state and local
governments. This government wants to solve problems by adopting ESO program, which
approximates this post.
Key words
public administration, reform, strategy, ESO - effective, reliable and open state administration
JEL classification: H830
Úvod
Svet prechádza v súčasnosti mnohými spoločensko-ekonomickými zmenami, ktoré vplývajú aj na
fungovanie verejnej správy. Zmeny, neistota a dynamika procesov sa odrážajú v nevyhnutnosti
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
482
realizácie reforiem. Pre odstránenie neefektívneho, nevýkonného hospodárenia, v ktorom sa plytvá
zdrojmi, odvádza sa nekvalitná práca, je nevyhnutné modernizovať verejnú správu. „Obsahom
modernizácie verejnej správy je taká zmena, ktorá vedie k podstatnej kvalitatívnej premene vo
fungovaní verejnej správy, k zefektívneniu jeho fungovania, k vyššiemu výkonu a rastu kvality práce
tak, aby boli na kvalitatívne vyššej úrovni uspokojené oprávnené požiadavky občanov (v zmysle
kritéria verejného záujmu), ktoré občania kladú na výkon verejnej správy (Ochrana, Puček, 2011).
Cieľom príspevku je zhodnotiť priebeh tretej etapy reformy verejnej správy na Slovensku zo
zameraním na súčasnú najzásadnejšiu reformu štátnej správy pod názvom ESO.
Reforma verejnej správy
Reforma verejnej správy je v ostatných desaťročiach fenoménom súčasného vývoja väčšiny
európskych štátov. Jej intenzita sa zdôvodňuje nasledovne (Stratégia reformy verejnej správy v
Slovenskej republike):
 požiadavkou zvýšenej výkonnosti samotnej verejnej správy, a vytvorenia inštitucionálneho
systému schopného zabezpečiť správu vecí verejných čo najracionálnejšie,
 potrebou zvýšenia ekonomickej výkonnosti krajiny a jej nižších územných celkov – regiónov a
obcí,
 nevyhnutnosťou reformy fungovania administratívneho štátu,
 tendenciami vstupu do zjednocujúceho sa ekonomického a bezpečnostného systému Európy.
V počiatočnej fáze tranformačného procesu nebola reforma verejnej správy v krajinách strednej
a východnej Európy chápaná ako jeden z jej rozhodujúcich predpokladov. V prvej fáze sa uskutonili
iba nevyhnutné, nesystémové zmeny. Zásadnejšie zmena si vyžadovala uskutočniť systémovú
reformu, ktorá sa dotkla všetkých jej prvkov (Combes, Verhijen, 1997):
 územného členenia
 inštitucionálneho systému a
 spôsobu fungovania.
Rovnako ako vo vyspelých štátoch aj na Slovensku sa začal v súvislosti s tranformáciou spoločenskoekonomického
systému proces zmien vo verejnej správe. Reforma verejnej správy bola rozdelená do
troch základných etáp. V priebehu rokov 1990 – 1991 došlo k vytvoreniu reálnej obecnej samosprávy
a zrušeniu krajských národných výborov. Druhá etapa sa uskutočnila v roku 1995 – 1996 a súvisela s
reformou územnej štátnej správy. Zásadnú zmenu celého systému priniesla tretia etapa reformy, ktorá
bola ovplyvnená charakterom a dynamikou zmien v systéme verejnej správy všetkých krajín strednej a
východnej Európy. V rámci tretej etapy reformy sa uplatnili trendy, ktoré poznačili reformné procesy
vo verejnej správe v Európe (Nižňanský, 2005):
 zmeny v rozsahu a štruktúre verejného sektora, ako aj v metódach jeho riadenia
 pochopenie verejnej správy ako služby občanovi t.j. ústup o jednoznačného chápania verejnej
správy ako mocenského nástroja, najmä v oblastiach, ktoré sú regulované právnymi normami,
 dekoncentrácia štátnej správy,
 decentralizácia verejnej správy s podporou samosprávy,
 fiškálna decentralizácia,
 spolupráca verejného a súkromného sektora,
 uplatňovanie nových metód riadenia vo verejnej správe,
 rast kvalifikácie zamestnancov,
 informatizácia verejnej správy a i.
1.1 Tretia etapa reformy verejnej správy na Slovensku
Programové vyhlásenie vlády vymedzilo smerovanie tretej etapy reformy verejnej správy. Vláda sa
v ňom zaviazala:
 upevniť demokratický právny štát,
 modernizovať fungovanie štátu,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
483
 decentralizovať kompetencie z orgánov štátnej správy na územnú samosprávu,
 decenralizovať verejné financie,
 ratifikovať Európsku chartu miestnej samosprávy.
V roku 1999 bola prijatá Stratégia reformy verejnej správy v SR, ktorá vychádzala z východiskovej
situácie v usporiadaní verejnej správy a bola dôsledkom nesystémových zmien uskutočňovaných po
roku 1990. Túto situáciu možeme charakterizovať nasledovne (Hamalová, 2008):
 vysoká miera koncentrácie správy verejných vecí na úrovni centra,
 neukončený model územnej verejnej správy, chýbajúci článok regionálnej samosprávy, ktorý by
podporoval uplatňovanie decentralizovaného riadenia verejných vecí,
 nevyhovujúce územno-správne usporiadanie krajiny, ktoré nerešpektovalo pri svojmu vzniku
hranice prirodzených územných celkov,
 rezortné, územne nekoordinované riadenie verejných vecí,
 neprehľadné a málo stimulujúce financovanie verejného sektora,
 ťažkopádne, prebyrokratizované a málo výkonné inštitúcie verejnej správy,
 nedostatočná kontrola kvality práce a finančných tokov vo verejnej správe,
 zanedbaný systém permanentného vzdelávania zamestnancov verejnej správy,
 nízka miera decentralizácie kompetencii, od r. 1991 tento proces prakticky nepokračoval.
V dôsledku premeny spoločensko-ekonomických vzťahov na Slovensku a celoeurópskych trendov
zmien v národných systémoch verejnej správy musela mať pokračujúca reforma systémový
a komplexný charakter. Reformu nie je možné spájať len so zmenami územného usporiadania
inštitúcií verejnej správy, ale aj so zmenou ich pôsobností, metód riadenia, kvality riadiaceho aparátu,
presunom pôsobností a zodpovedností z centrálnej úrovne na územné články, zmenami v systéme
tvorby príjmov a výdavkov verejných rozpočtov a i. Súčasťou tretej etapy reformy verejnej správy
bola aj reforma územnej štátnej správy. Reforma územnej štátnej správy mala zohľadňovať
nasledovné štandardné európske princípy jej usporiadania:
 princíp transparentnosti
 princíp dvojstupňovosti
 princíp subsidiarity
 princíp dostupnosti
 princíp efektívnosti.
V dôsledku pripravovanej decentralizácie, kedy sa mala značná časť kompetencií presunúť zo štátnej
správy na samosprávu, bolo nevyhnutné prispôsobiť týmto zmenám aj organizačnú štruktúru miestnej
štátnej správy. Koncepcia pôvodne počítala so zrušením okresných úradov a s návratom
špecializovanej štátnej správy. Na základe verejnej diskusie boli na rokovanie vlády predložené dve
alternatívy usporiadania územnej štátnej správy:
 zachovanie integrovanej územnej štátnej správy, zníženie počtu krajov z 8 na 4, zníženie počtu
plnohodnotných okresných úradov zo 79 na 44 a ponechanie 35 okresných úradov so zúženými
kompetenciami, zachovanie jestvujúcej siete špecializovanej štátnej správy;
 zrušenie integrovaných úradov územnej štátnej správy, rozšírenie siete špecializovaných úradov
a zmena postavenia krajských úradov.
Prednosťou druhej alternatívy bola možnosť vytvorenia symetrického modelu územnej verejnej
správy. Zmena, ktorá sa uskutočnila k 1.1.2004, bola najvýznamnejšou zmenou po dokončení procesu
decentralizácie. Bola zrušená územná štátna správa so všeobecnou pôsobnosťou pôsobiaca na úrovni
krajov. Boli zrušené okresné úrady, ako správne jednotky. Územná štátna správa má odvtedy len
špecializovaný charakter, čo znamená, že sústava orgánov (úradov) prislúcha ministerstvu, a to vecne,
metodicky, finančne a personálne (Žárska a kol.). Z toho vyplýva, že ministerstvá a iné ústredné
orgány štátnej správy riadia vytvorenú sieť územných orgánov podľa charakteru činností. Sústavu
územných orgánov štátnej správy vykonávajú krajské a obvodné úrady štátnej správy. Počet
obvodných úradov pre jednotlivé oblasti výkonu štátnej správy je rozdielny.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
484
Obr. 1: Štruktúra verejnej správy k 31.12.2012
Zdroj: Marišová, E. 2012. Nová štruktúra verejnej správy. Dostupne: http://www.fesrr.uniag.sk/node/397
Pred rokom 2004 bola sieť krajských a okresných úradov pre ministerstvá jednotná v počtoch
a existovala i sústava úradov štátnej správy všeobecného charakteru, ktoré boli v pôsobnosti
ministerstva vnútra. Napriek zmenám uskutočneným v tejto časti reformy verejnej správy
zostala štátna správa nesymetricky usporiadaná, neprehľadná a prebyrokratizovaná. Preto
v súčasnosti vznikla potreba prijať legislatívne opatrenia smerujúce k vytvoreniu novej štruktúry
miestnych orgánov štátnej správy, ktorej podstatou bude integrácia pôsobností orgánov
špecializovanej miestnej štátnej správy do jedného štátneho úradu na miestnej úrovni so všeobecnou
vecnou kompetenciou. Dôležitými princípmi pri vytváraní novej štruktúry miestnych orgánov štátnej
správy sú najmä zjednodušenie kontaktu občana so štátnou správou, transparentnosť a efektívnosť
nakladania s verejnými prostriedkami a účinná kontrola. Týmto účelom zodpovedá zároveň
centralizácia podporných činností prierezového a obslužného charakteru, čo predpokladá centralizáciu
personálnych činností, správy majetku štátu, ochrany objektov, verejného obstarávania, ako aj
financovania (Puček, Ochrana, 2009).
1.2 Reforma štántej správy pod názvom ESO – Efektívna, Spoľahlivá a Otvorená štátna
správa
Uznesením vlády SR č. 164 z 27. apríla 2012 bol schválený Program ESO (Efektívna, Spoľahlivá
a Otvorená štátna správa), ktorý pripravuje súčasná vláda. Táto reforma je považovaná za
najzásadnejšiu reformu štátnej správy od roku 1989. Podľa predsedu vlády má priniesť flexibilnejšie
fungovanie štátnych úradov ako aj nižší počet štátnych rozpočtových organizácií. Cieľom
predloženého návrhu zákona je vytvorenie právneho základu na vybudovanie novej štruktúry
miestnych orgánov štátnej správy integráciou pôsobností špecializovanej miestnej štátnej správy do
jedného štátneho úradu, ako to vyplýva z Programového vyhlásenia vlády Slovenskej republiky na
obdobie rokov 2012 až 2016 a z programu ESO v dvoch etapách. Prvá etapa je zameraná na zmeny
v miestnej štátnej správe, ktorých cieľom je zrušenie prevažnej väčšiny krajských štruktúr miestnych
orgánov štátnej správy. Tento krok už bol realizovaný, k 1.1.2013 došlo k zrušeniu 64 štátnych
úradov. Pôsobnosť krajských školských úradov a krajských stavebných úradov prešla na existujúce
obvodné úrady v sídle kraja v pôsobnosti Ministerstva obrany SR. Kompetencie zrušených krajských
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
485
úradov životného prostredia; krajských pozemkových úradov; krajských lesných úradov; katastrálnych
úradov; krajských úradov pre cestnú dopravu a pozemné komunikácie boli presunuté do príslušného
špecializovaného orgánu nižšieho stupňa v pôsobnosti príslušného ústredného orgánu štátnej správy.
Obr. 2: Stav špecializovaných orgánov štátnej správy zriadených na úrovni krajov a obvodov pod
gesciou príslušných ministerstiev k 1.1.2013
Zdroj: Marišová, E. 2012. Nová štruktúra verejnej správy. Dostupne: http://www.fesrr.uniag.sk/node/397
Obr. 3: Stav špecializovanývh orgánov štátnej správy zriadených na úrovni ústredia a obvodov pod
gesciou príslušných ministerstiev k 1.1.2013
Zdroj: Marišová, E. 2012. Nová štruktúra verejnej správy. Dostupne online: http://www.fesrr.uniag.sk/node/397
Druhá etapa je zameraná na zníženie výdavkov na štátnu správu vytvorením predpokladov pre
centralizáciu podporných činností prierezového alebo obslužného charakteru (napr. personalistika,
mzdy, správa majetku štátu, ochrana objektov, verejné obstarávanie, rozpočet) a zjednodušenie
kontaktu občana so štátnou správou prostredníctvom jedného obslužného miesta. K 1.1.2014 má dôjsť
k reduckií 916 rozpočtových organizácií, z ktorých by malo zostať 58. Hlavným cieľom tejto druhej
etapy procesu integrácie je tiež vytvorenie jednotnej a prehľadnej štruktúry miestnych orgánov štátnej
správy sústredením pôsobností vybraných orgánov špecializovanej miestnej štátnej správy do jedného
štátneho úradu na miestnej úrovni. Konkrétne má od 1. októbra 2013 vzniknúť 72 okresných úradov.
Nahradia 248 úradov miestnej štátnej správy, z toho 40 s právnym postavením rozpočtovej
organizácie štátu (www.rokovania.sk).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
486
Záver
Cieľom prvej etapy programu ESO, reformy miestnej štátnej správy, je znížiť náklady na výkon
činností štátnej správy a realizovať opatrenia v oblasti teritoriálnej pôsobnosti, rozmiestnenia
a dostupnosti služieb verejnej správy. Splneniu týchto cieľov bráni celý rad problémov, ktoré sú
brzdou vytvorenia modernej a efektívnej verejnej správy. Patria sem najmä:
 absencia riadiaceho a koordinačného centra,
 nedostatky v organizačnej štruktúre územnej štátnej správy: rozdrobená funkčnosť,
neprehľadnosť, prebyrokratizovanie, nízka výkonnosť a i.,
 dlhodobá absencia účinnej komunálnej politiky,
 nejednoznačná zodpovednosť za výkon verejných vecí,
 absencia prepojeného systému vzdelávania,
 absencia stabilizácie riadiacich štruktúr a iné.
Preto si myslíme, že reforma miestnej štátnej správy predstavuje významnú, ale len parciálnu
kvalitatívnu zmenu v systéme verejnej správy. Napriek tomu, že je dopracovaná do zákonnej normy,
pri jej hodnotení sa vynára celý rad problémov. Nazdávame sa, že prvá etapa reformy ESO nie je
súčasťou komplexu kvalitatívnych systémových zmien, že nie je definovaná vízia modernizovanej
verejnej správy na Slovensku, že sa nepočítalo s potrebou prehodnotenia kompetencií medzi štátnou
správou a samosprávou a že miestna štátna správa nie je personálne pripravená na zvyšovanie
účinnosti a efektívnosti. Reforma miestnej štátnej správy by podľa nášho názoru mala byť zosúladená
a nadväzujúca na riešenie problémov týkajúcich sa fragmentovanej sídelnej štruktúry. Podľa nás je
potrebné riešiť predovšetkým situáciu v samospráve, a až potom následne nájsť najvhodnejší systém
organizačnej štruktúry v štátnej správe. Oddelené riešenia obidvoch podsystémov štátnej správy vedú
k neefektívnym a neprehľadným.
Literatura
[1] COMBES, D.,VERHIJEN, T. Reforma verejnej správy. Porovnanie skúseností Východu a
Západu. Bratislava: NISPAcee, 1997, ISBN 80-967616-5.
[2] HAMALOVÁ, M. Teória, riadenie a organizácia verejnej správy. 2. časť: Organizácia verejnej
správy. 1. vyd. Bratislava: Merkury, 2008. ISBN 978-80-89143-63-4.
[3] http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum 147111?prefixFile=m_
[4] NIŽŇANSKÝ, V. Decentralizácia na Slovensku. Bratislava: Úrad vlády SR, 2005, ISBN 80-
969447-1-1.
[5] OCHRANA, F., PUČEK, M. Efektívní zavádění a řízení změn ve veřejné správě: Smart
administration. 1. Vydanie. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 246 s. ISBN 9788073-576677
[6] PUČEK, M., OCHRANA, F. a kol. Chytrá veřejná správa. Kohezní politika. Ministerstvo pro
místní rozvoj, Národní orgán pro koodinaci, 2009, ISBN 978-80-86616-27-4.
[7] Stratégia reformy verejnej správy v Slovenskej republike. 1999. Dostupné z:
<https://www.fphil.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/kpol/publikacie/lastic/ucebnytext_us/s
trategia_071999.pdf >
[8] ŽÁRSKA, E., ČERNENĚNKO, T., KOZOVSKÝ, D. Verejná správa I. Vydavateľstvo
EKONÓM, 2010. ISBN 978-80-225-3113-9.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
487
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-61
THE RESILIENCE OF CZECH REGIONS TO ECONOMIC
CRISIS
ODOLNOST KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY VŮČI HOSPODÁŘSKÉ
KRIZI
ING. ONDŘEJ SVOBODA
ING. MARTIN MAŠTÁLKA, PH.D.
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Studentská 84, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: ondrej.svoboda@upce.cz, martin.mastalka@upce.cz
Annotation
The concept of the regional resilience is defined as an ability of the region to restore the original level
after the incident that causes significant negative deviation from equilibrium. As an example of the
negative step change it could be considered not only the impact of the global economic crises but also
natural and anthropogenic disasters. It is obvious that there are regions that are more resistant to
such events than the others. The aim of the paper is to present an example of the possible
quantification of the regional resilience. There are also four hypotheses evaluated in the article. The
analytic part of the work is made upon the CZ-NUTS3 data sets and reflects the impacts of the 2008
economic crises. As a main methodological attitude it is used the correlation analyses. There are
described the regional economic resilience pillars that would be able to help to explain the regional
disparities in the regional resilience. The results of the analyses confirm the hypothesis that Human
Capital, Regional Economic Performance, Innovation and R&D activity are very important
determinants.
Key words
regional development, Regional resilience, Recessionary shocks, Determinants of Regional resilience,
Employment
Anotace
Pojem regionální odolnost se týká schopnosti regionu obnovit svůj původní stav po události, jež
představuje významnou negativní odchylku od rovnovážného stavu. Jako příklad negativní skokové
změny lze považovat řadu událostí počínaje dopady globální ekonomické krize až po různé přírodní či
antropogenní pohromy. V tomto ohledu je možné sledovat, že některé regiony jsou v určitém úhlu
pohledu více či méně odolné. Cílem článku je ukázat některé z možných způsobů kvantifikace
regionální ekonomické odolnosti a ověřit hypotézy vztahující se k potenciálním pilířům ekonomické
odolnosti regionů. Průzkum regionální ekonomické odolnosti je proveden na příkladu regionů NUTS
3 České republiky v návaznosti na dopady hospodářské krize v roce 2008. Hlavní výzkumnou metodou
je korelační analýza. Článek se zabývá pilíři regionální ekonomické odolnosti, které mají schopnost
vysvětlit regionální rozdíly v odolnosti vůči hospodářským krizím. Výsledky ukazují, že mezi významné
pilíře ekonomické odolnosti regionů patří kvalita lidského potenciálu, ekonomická výkonnost regionu
a regionální inovační a výzkumná aktivita.
Klíčová slova
regionální rozvoj, odolnost regionů, hospodářská krize, determinanty regionální odolnosti,
zaměstnanost
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
488
JEL classification: R00, R10, R11
Introduction
Contemporary regional development issue is enriched with a conception of the regional resilience. It
could be described as a skill of the region to manage abrupt negative events. The list of negative
events that could influence the region is very long (Sýkora, 2010). The word resilience comes from
the Latin word resilire that means “jump back”. As a jump it is meant the ability of the region to return
its social-economic system to the same level (equilibrium) as it was before the event that caused the
imbalance. The concept of the resilience is known in many scientific disciplines, e.g. the physics uses
it for an expression of a material elasticity or psychology used if for psychical resilience of the
individual.
The regional sciences adopted the resilience concept from the environmental studies focused on the
biological adaptation skills in various surrounding conditions (Hill, 1973). The inspiration for
resilience adaptation into the regional sciences it were studies, especially from USA, that described
reaction skills and adaptability to the exceptional emergencies (9/11 attacks in NY, Catherine
Hurricane…) - e.g. Foster (2007).
There are researches who focused to the possibility of transferring the concept into the field of
regional economy. Nowadays the concept is elaborated by the wide spectrum of scientists from the
field of regional analysts, regional economists and economic geographers. Among the others it could
be mentioned Martin (2012), Hill, Wial and Wolman (2008), Pendall (2010) and Foster (2007). In the
Czech environment there are significant outputs of Kraft et al. (2011) and a team concentrated around
Koutský (2012). Their aim of scientists is to describe impacts of the several deviations and disruptions
such as economic recession, unexpected rise of the main regional rivals, unexpected plant closures,
new technological challenges etc. (Simmie, 2010)
As mentioned above the concept of the regional resilience was adopted by the regional sciences from
the field of environmental sciences (Gunderson, 2002). Ecological point of view served as an
inspiration for the regional resilience concept called “ecological”. The other attitude is the technical
one – it is called the engineering resilience (Martin, 2012). A detailed description of these concepts is
beyond the scope of this article.
The regional economy uses the issue very often for the evaluation of the Regional Economic
Resilience (RER). It is understood as an ability of the regional social-economic system to resist the
impact that could cause an equilibrium deflection. Studies of financial and followed economic
regional impacts of crisis from 2008 are the typical example of the issue application (Kraft, 2011).
This article assumes the regional resilience as a resilience of the regional (local) economy to the
economic shocks. Based on data of the NUTS 3 level (Czech administrative self-governed regions) it
describes attitudes the regional resilience evaluation in the environment of the financial and economic
crisis. The interpretation of differences in regional resilience is based on the analysis of the possible
determinants of RER.
Resilience and economic resilience concepts
There are authors (e.g. Kraft et al. (2011) and Koutský et al. (2012)) who mention that the economic
globalization brings the higher sensitivity of the region to economic swings. The open economy
causes strong mutual dependency of the regions. In the moment of the economic problems this wave is
able to generate strong susceptibility of the regions to economic and social shocks. Hand in hand with
economic crisis of last few years, this issue is more and more focused.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
489
One of the research questions of the issue (Dawley, 2010) are as follows: What kind of attitudes and
method could be used for the regional resilience evaluation? How to explain diversity in regional
resilience? Which regional characteristics could be marked as determinants influencing regional
resilience? For how long could last the negative impacts of the events in regions? Which of the
attitudes (ecological or engineering one) is better for the examined region? Which tools (set of tools)
would be better to use to strength the regional resilience?
It is not easy to design determinants impacting the regional resilience. On the base of the previous
researches – e.g. Martin (2012), Foster (2007), Koutský (2012) - and regarding partial generalization
there can be designed sets of meaningful factors of the regional resilience. The sets are divided into 4
sections:
 Regional Economic Performance,
 Innovation Activity and R&D,
 Human Capital,
 Labour Market.
Potential factors can be seen as “pillars of regional economic resilience”. Those pillars can be
represented by a variety of indicators called “determinants of regional economic resilience”. Analysis
of the determinants of regional economic resilience (RER) may reveal the origin of inter-regional
disparities (Kraftová, 2013). The basic question is to find the way of measuring RER.
The first step of inter-regional analysis it is the design of the reliable indicators system. There are
“common” characteristics used for the measuring of the regional resilience – the regional product and
the regional employment. Because of the problems with regional product data accessibility on the
regional level, there is often regional employment dynamics chosen as an indicator. This attitude is
obvious in the study of the UK economic-geographer Martin Ron (2012), who focused his work to
impacts of the recessions studied through the long-term data of the employment on the NUTS I level
of the UK regions.
The economic shocks indicate the decrease period (recession phase) and ensuing rise of the
employment level (recovery phase). Simplified perceptive to employment data line can show it as a
line consisting only from the recession and recovery phases. The recession phase begins in the point
where the local maximum is reached and ends in the point of its local minimum (recovery phase is
analogous). This determination is important for further construction of the time-line development
characteristics reflecting the negative economic shock.
There are important characteristics used for the regional resilience evaluation of the negative
economic shocks to the employment level (Martin, 2012):
 level of the employment decrease (percentage decrease of the regional employment level at
the end of the recession phase compared to the level before the decrease – symbolised in this
article as %F1 – where “F” expressed “Fall”, number 1 expressed first period of decline),
 level of the employment rise (percentage rise of the regional employment level at the end of
the recovery phase compared to the level at the beginning of the recovery – symbolised in this
article as %R1 – where “R” expressed “Recovery”).
The other characteristics designed for the analyses mentioned in this article are as follows:
 the point of the beginning of the employment decrease (the point where the timeline reached
its top of the growth – symbolised in this article as P1 – where “P” expressed “Peak”),
 the length of the period of decreasing employment level – recession phase (measured as
number of quarters between moment of first peak (symbolised as P1) and first trough
(symbolised as T1),
 the length of the period of increasing employment level - recovery phase (measured as number
of quarters between moment of first trough (T1) and second peak (symbolised as P2),
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
490
 postponed impacts of the crisis measured by delay of recessive phase to the beginning of a
nationwide decline (4Q2008 for Czech republic) – this characteristic is expressed in number
of quarters – symbolised in this article as LagP1),
 the intensity of the employment level decrease – rate of decrease (% difference of the
employment level in the recession phase divided by the no. of the periods in this phase –
symbolised in this article as %F1r – where “r” expressed “rate”),
 the intensity of the employment level increase – rate of increase (% difference of the
employment level in the recovery phase divided by the no. of the periods in this phase –
symbolised in this article: %R1r).
Practical experience (Svoboda, 2013) with analysing the impacts of the financial and economic crisis
in 2008 shows that the most of the regions have two recessive phases with minimum time spacing
(among which is usually only 2-4 quarters recovery phase). In such cases recovery phase is very short
and due to that %R1 revealing a little about the development of the whole time series over an
extended period after the crisis. Based on this finding, there was designed a characteristic describing
the percentage change (increase or decrease) in employment levels measured between the moments of
the first trough (minimum of employment level after beginning of crises) and moment of the end the
time series (for this article is the end of the time series in 3Q2012). This characteristic is symbolised
as %CHT1 – where “CH” expressed “Change”. The rate of change in period is symbolized as %CHT1r.
It represents the average percentage change in the level of employment per quarter in period from first
trough (T1) to 3Q2012.
The regions with stronger resilience (comparing to others) can be considered the ones (Martin, 2012),
that:
 have lower decrease of the employment level or the product in recession phase (%F1 <
average %F1 of all regions),
 the intensity of their decline rate in recession phase is below the average of the other regions
(%F1r < average %F1r of all regions),
 have postponed impacts of crisis comparing to national level (LagP1 > 0),
 the increase point came earlier than in national level (LagT1 < 0),
 have higher increase of the employment level or the product in recovery phase (%R1 >
average %R1 of all regions),
 the intensity of their recovery rate in recovery phase is above the average of the other regions
(%R1r > average %R1r of all regions),
 have higher change of the employment level or the product measured form recovery phase to
the end of examined time series (%CHT1 > average %CHT1 of all regions),
 the intensity of their change rate measured form recovery phase to the end of examined time
series is above the average of the other regions (%CHT1r > average % CHT1r of all regions).
Research methodology
The following part of the article is dedicated to the analyses of the determinant that are able to explain
regional diversities. As a data source for analyses serve the Czech Statistical Office datasets (ČSÚ,
2012) of the CZ NUTS 3 regions. As a basic point for the determinants testing it is chosen the year
2007. It represents the last year, when financial crisis haven’t influenced the real economic indicators
and indexes (Kraft, 2011). The only exception used in the analyses is the Highest Educational
Attainment (because of the data availability - census 2011). This indicator is linked to the year 2011,
but there is assumption that structure of education in 2007 was comparable to the structure in the year
2011. So we can use it as determinant of RER.
Measuring of regional economic resilience is based on quarterly time series of regional employment
level. This series are rearranged by the X-12-ARIMA method with the goal to get seasonal adjustment
of regional series (remove the seasonal fluctuation from time series). To find the break points (peaks local
maximums and troughs - local minimums), the time series are rearranged by the Hodrick-
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
491
Prescott Filter (HP filter – the parameter lambda = 2). Those arrangements were made with the Gretl
software, ver. 1.9.9.
The correlation analyse is made upon the prepared data. There are assessed relations between all
determinants (see Tab no. 2) and the impact of the economic recession into the region (measured by
followed characteristic: %F1, %R1, %CHT1, LagP1, %F1r, %R1r, %CHT1r). Each correlation is
evaluated on the input data contains 14 rows (14 data corresponding to the 14 Czech NUTS 3 regions)
and two columns (one of the determinants for the year 2007 and one of the characteristics of RER).
Because there is not possible to prove the normality of dataset base, the Spearman’s correlation
coefficient was used.
The specific objective of the research is to test the following four hypotheses:
H1: The level of regional economic performance reduces the size of the decline in regional
employment levels (%F1).
H2: The intensity of R&D and innovation activities increase growth of regional employment levels
measured from first trough (T1) to end of examined time series in 3Q2012 (%CHT1).
H3: The quality of human capital increase growth of regional employment levels measured from first
trough (T1) to end of examined time series in 3Q2012 (%CHT1).
H4: Unemployment rate decreases growth of regional employment levels in the recovery phase (%R1).
Analyse results
Regions that have some characteristics under (for %F1, %F1r) and above (for %R1, %CHT1, LagP1, %R1r,
%CHT1r) the average values can be considered more resilient (bold items in Tab 1) compared to the
other regions. Some regions have only two break points (e.g. Hl. m. Praha – P1 and T1). These regions
haven’t second peak (P2). Due to that fact there aren’t values for recovery phase (%R1, %R1r). Their
recovery phase is not closed and it possible to calculate only %CHT1.
From the view of %F1 and %CHT1 there are four resilient regions: Hl. m. Praha; Středočeský region,
Plzeňský region a Jihomoravský region, that have together %F1 below (%CHT1 above) the average.
From this point of view there are also free “non-resilient” regions: Jihočeský region (%F1=6.27 %;
%CHT1=-1.51 %), region Vysočina (%F1=8.32 %; %CHT1=0.94 %), Moravskoslezský region
(%F1=6.30 %; %CHT1=1.12 %).
Tab. 1: Characteristic of RER - NUTS 3 in the Czech Republic
Region NUTS 3 %F1 %R1 %CHT1 LagP1 %F1r %R1r %CHT1r
hl. m. Praha 4.62 - 2.65 2 0.58 - 0.53
Středočeský kraj 2.59 - 6.15 0 0.52 - 0.61
Jihočeský kraj 6.27 1.12 -1.51 -2 0.78 0.28 -0.17
Plzeňský kraj 4.03 2.86 2.27 -2 0.50 0.71 0.25
Karlovarský kraj 4.96 4.13 -0.65 -1 0.99 1.03 -0.06
Ústecký kraj 3.39 1.42 -1.71 -2 0.42 0.36 -0.19
Liberecký kraj 2.27 3.64 -0.35 -1 1.14 0.52 -0.03
Královéhradecký kraj 3.75 1.55 0.73 0 0.75 0.78 0.07
Pardubický kraj 5.64 - 2.08 0 1.13 - 0.21
kraj Vysočina 8.32 - 0.94 -3 0.49 - 0.94
Jihomoravský kraj 2.54 2.08 2.88 0 0.51 0.52 0.29
Olomoucký kraj 7.47 - 5.61 1 1.07 - 0.80
Zlínský kraj 8.12 3.40 1.76 -3 0.74 1.13 0.25
Moravskoslezský
kraj
6.30 - 1.12 0 0.63 - 0.22
Average 5.02 2.53 1.57 -0.79 0.73 0.67 0.27
Source: autors
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
492
To explain the occurrence of interregional differences there were made correlation analyses. The
results are displayed in the Tab. 2 and show correlation coefficients of potential determinants with all
characteristics. LagT1 is missing, because of no significant relationship with examined determinants.
As shown in Tab. 2 H1 hypothesis is not confirmed. Despite significant relationship is proven (at a
significance level of 5 %) for the negative relationship between GFCF (and productivity) and the rate
of decrease of employment levels in recession phase (%F1r). It can be assumed that the productivity
and GFCF slows down the speed of employment level decline and so that both have good impact to
RER. Hypothesis H2 is confirmed (at a significance level of 5 %) for all analysed determinants
(Percentage of innovating enterprises, Total R&D expenditures, Number of employees working in
R&D). In addition, two determinants (Total R&D Expenditures, Number of employees working in
R&D) have positive influence to another characteristic of resilience – it postponed impacts of the
crisis to region (positively correlates with LagP1). Hypothesis H3 is confirmed (at a significance level
of 5 %) only for “Highest educational attainment – University”. The analysis revealed positive
correlation between percentage of people with university level of education and %CHT1 (growth of
employment measured between first trough (minimum) and the end of time series in 2013Q3).
Hypothesis H4 is not confirmed.
Tab. 2: Results of correlation analysis - Spearman's coefficient (significant values are bold)
Pillars of
RER
Potential determinants of RER %F1 %R1 %CHT1 LagP1 %F1r %R1r %CHT1r
Regional
Economic
Performance
GDP per capita (at current
market prices)
-0.248 -0.500 0.385 0.143 -0.490 -0.286 0.314
Labour productivity (GDP at
current market prices per
employees)
-0.024 -0.643 0.099 -0.066 -0.758 -0.405 0.191
Gross fixed capital formation per
capita (GFCF)
-0.182 -0.262 0.376 0.138 -0.736 -0.476 0.358
Innovation
Activity and
R&D
Percentage of innovating
enterprises
-0.262 -0.095 0.688 0.290 -0.442 -0.167 0.609
Total R&D expenditures -0.125 -0.310 0.662 0.568 -0.015 -0.310 0.354
Number of employees working
in R&D
-0.178 -0.429 0.697 0.794 0.055 -0.190 0.411
Human
Capital
Highest educational attainment –
Compulsory
0.209 0.357 -0.626 -0.346 0.266 0.048 -0.538
Highest educational attainment Secondary
vocational
0.229 0.311 -0.709 -0.702 0.150 0.120 -0.430
Highest educational attainment Secondary
general with GCSE
0.121 -0.333 0.090 0.111 -0.160 0.024 0.147
Highest educational attainment –
University
-0.223 0.024 0.907 0.625 -0.042 0.096 0.629
Labour
Market
Economic activity level 0.231 0.310 -0.132 -0.488 0.016 0.429 0.055
Unemployment rate 0.049 0.214 -0.302 0.120 -0.016 -0.048 -0.231
Source: autors
Evaluated hypotheses proved the RER pillars relevance. Above mentioned “less resilient” regions are
among those, that had in the year 2008 the lowest Human Capital level in the Czech Republic and also
not so good situation from view of Economic Performance and Innovation and R&D activities.
Final results discussion
The paper informs about the basic definitions of the Regional Resilience concept. It also specifies
characteristics used for the regional resilience measurement. On the basis of the common data sets
there are designed four pillars of the regional resilience. The analytical part of the paper evaluates four
hypotheses. Two of them are proved to be true, two are not confirmed. All the analyses confirm the
relevance of the designed RER pillars.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
493
Limits of the presented results are obvious. The limited available datasets are completed with the
reality that only one shock was researched. The further research would spread the indicator sets and
also enrich the research attitude with the non-economical point of view. There are lot of historical
gaps in the modern history that would be involved, e.g. political changes, nature disasters… The issue
Regional development is still at the beginning of its development. Upcoming realizations into the
practical political and social-economic would show practical benefits of this explanation framework.
Literature
[1] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Trh práce v ČR 1993-2011 [online]. 2012 [cit. 2012-08-30].
Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/3103-12>.
[2] DAWLEY, S. Towards the Resilient Region? In SERC Discussion Paper [online]. 2010, č. 53 [cit.
2012-10-20]. Dostupné z: <http://eprints.lse.ac.uk/33523/1/sercdp0053.pdf>.
[3] FOSTER, K. A. A Case Study Approach to Understanding Regional Resilience. Working Paper
2007–08, Institute of Urban and Regional Development, University of California, Berkeley,
[online]. 2007, s. 41 [cit. 2012-09-14]. Dostupné z:
<http://www.iurd.berkeley.edu/publications/wp/2007-08.pdf>.
[4] GUNDERSON, L. H., HOLLING, C.S. Panarchy: understanding transformations in human and
natural systems. Washington, DC: Island Press, 2002, xxiv, s. 507. ISBN 15-596-3857-5.
[5] HILL, E.; WIAL, H.; WOLMAN, H. Exploring regional economic resilience, Working Paper,
Institute of Urban and Regional Development, No. 2008,04, [online]. 2008, s. 22 [cit. 2012-09-
15]. Dostupné z: <http://hdl.handle.net/10419/59420>.
[6] HOLLING, C. S. Resilience and stability of ecological systems [online]. In Annual Review of
Ecology and Systematics, Volume 4, pp. 1-23. 1973, s. 22. [cit. 2012-09-02] Dostupné z:
<http://webarchive.iiasa.ac.at/Admin/PUB/Documents/RP-73-003.pdf>.
[7] KOUTSKÝ, J., RUMPEL, P., SLACH, O. a kol. Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje
jako nástroj posilování regionální odolnosti a adaptability. Certifikovaná metodika Ministerstva
pro místní rozvoj. [online]. 2012. s. 50. [cit. 2012-9-09] Dostupné z.
<http://zam.uur.cz/Rohrerova/Certifikovane-metodiky/10-Koutsky-WD-61-07-1.pdf>.
[8] KRAFT, J. a kol., Východiska z krize. Cesty zmírnění negativních efektů hospodářské krize v ČR.
Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011. ISBN 978-80-7372-787-1.
[9] KRAFTOVÁ, I., APPLOVÁ, P. Variabilita ve tvorbě bohatství: Ekonomický rozvoj a
management regionů. In Sborník recenzovaných příspěvků Mezinárodní vědecké konference
Hradecké ekonomické dny 2013 [online]. 2013, s. 329-328. ISBN 978-80-7435-249-2. [cit.
2013-10-04] Dostupné z: <http://fim.uhk.cz/hed/images/Sbornik_2013_dil_1.pdf>.
[10] MARTIN, R., GARRETSEN H., FINGLETON, B. Recessionary Shocks and Regional
Employment: Evidence on the Resilience of U. K. Regions. Journal of Regional Science, vol. 52,
no. 1, 2012, pp. 109–133. DOI: 10.1111/j.1467-9787.2011.00755.x.
[11] PENDALL R, FOSTER K. A., a COWELL, M. Resilience and regions: building understanding
of the metaphor [online]. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, 2010, s. 22. [cit.
2012-10-02] Dostupné z: <http://cjres.oxfordjournals.org/content/3/1/71.full.pdf>.
[12]SIMMIE, J., MARTIN R. Evolutionary Approach to the Economic Resilience of Regions [online].
Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, 2010, č. 3, s. 27-43. DOI:
10.1093/cjres/rsp029. [cit. 2012-10-02] Dostupné z:
<http://cjres.oxfordjournals.org/content/3/1/27.full.pdf+html>.
[13] SVOBODA, O. Hodnocení ekonomické odolnosti regionů soudržnosti [online]. In Sborník
Hradecké ekonomické dny 2013. 2013, s. 252-257. ISBN 978-80-7435-249-2. [cit. 2013-10-04]
Dostupné z: <http://fim.uhk.cz/hed/images/Sbornik_2013_dil_1.pdf>.
[14] SÝKORA, L. Současný stav a nové trendy: kritické zhodnocení české v kontextu světové
sociální geografie [online]. In Sborník příspěvků z XXII. sjezdu České geografické společnosti
2010, s. 3 [cit. 2012-09-15]. Dostupné z:
<http://konference.osu.cz/cgsostrava2010/dok/sykora_teze_formatovano.pdf>.
This article was made thanks to the support of the student grant competition SGFES03 Scienceresearch
activity in the field “Economics and Management”.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
494
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-62
HODNOCENÍ DOPADŮ VYBRANÝCH PROJEKTŮ
DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Z POHLEDU PROSTOROVÝCH NÁROKŮ
ENVIRONMENTAL IMPACT EVALUATION OF CHOSEN
INFRASTRUCTURE TRANSPORT PROJECTS WITH EMPHASIS ON
APPROPRIATION OF LAND
ING. VILÉM PAŘIL
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: vilem@mail.muni.cz
Anotace
Následující článek je zaměřen na hodnocení dopadů vybraných dopravních projektů pozemních
komunikací v České republice na životní prostředí s důrazem na problematiku záboru půdy. Jsou zde
zkoumány především expresní koridory a cílem je určení možností jejich vzájemné komparace
vzhledem k ostatním rozvojovým souvislostem expresní infrastruktury, především ve vztahu
k poptávce. Zkoumány budou stávající dopravní tepny i plánované projekty, které vycházejí z dopravní
sektorové strategie Ministerstva dopravy ČR.
Klíčová slova
dopravní infrastruktura, expresní doprava, dopady na životní prostředí, zábor půdy.
Annotation
Following article is aimed on environmental impact evaluation of chosen ground transport
infrastructure projects in Czech Republic with emphasis on the appropriation of land. The subject of
this article is to analyze express transport corridors and the objective is to identify opportunities of
project comparison in the relation with the other development circumstances, e.g. in the relation with
demand. Analysis includes both current transport projects and even planned projects that come from
the long-term transport sector strategy from Ministry of Transport in Czech Republic.
Key words
transport infrastructure, express transport, environmental impact evaluation, appropriation of land.
JEL classification: Q51, R42
Úvod
Problematika výstavby dopravní infrastruktury je bezpochyby velmi důležitou a významnou částí
národního hospodářství zajišťovanou či financovanou především veřejným sektorem. Je to právě
z toho důvodu, že tento statek se velmi blíží naplnění kritérií nerivalitní spotřeby a nevylučitelnosti ze
spotřeby, což je předpokladem pro identifikaci veřejného statku (Strecková, Malý, 1998:44-48).
Avšak je nutné podotknout, že jednotlivé sektory dopravy i jednotlivé dopravní projekty není možné
obecně považovat za čisté veřejné statky, neboť dle různých okolností jedno ze dvou výše uvedených
kritérií nemusí naplňovat a lze je tak řadit spíše do kategorie statků smíšených. Tou částí dopravního
sektoru, která je především ovlivňována veřejnou volbou prostřednictvím rozhodování napříč
politicko-byrokratického procesu, je především výstavba, rekonstrukce a údržba či modernizace
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
495
(adaptace na nové technické či poptávkové požadavky) dopravní infrastruktury. Právě tato část
dopravního sektoru je téměř výhradně financována veřejným sektorem. Při pohledu do zahraničí je
pak zřejmé, že projekty na výstavbu dopravní infrastruktury realizované ve spolupráci se soukromým
sektorem nejčastěji selhávají z důvodu chybného odhadu poptávky po dopravě či intenzity dopravy
(Řežuchová, 2010:82-83, 90). Při zapojení soukromého sektoru do této oblasti tedy dochází k tržním
selháním či lépe vyjádřeno k tržním nedokonalostem, neboť nejde prakticky o selhání tržního
mechanismu, ale spíše jde o projev jeho imanentních vlastností či tendencí (Svoboda, 2007: 561-579).
Je tedy možné předpokládat i do budoucna klíčovou roli veřejného sektoru v této oblasti. Předmětem
tohoto článku z pohledu vymezení sektoru dopravy je především oblast expresní silniční
infrastruktury, tedy síť rychlostních silnic a dálnic v České republice. Významnost fenoménu silniční
dopravy lze snadno reflektovat jen při pohledu na výdaje do oblasti dopravní infrastruktury, které se
mezi lety 2000 až 2011 pohybují mezi zhruba 18 až 68 mld. Kč ročně (v průměru 45 mld. Kč), při
uvážení pouze dálnic, rychlostních silnic a silnic I., II. a III. třídy (MD, Ročenky dopravy, 2000-
2011). Dalším důležitým faktem je skutečnost, že poměr investic do silniční dopravní infrastruktury
vhledem k výdajům na její opravy a údržbu se ve stejném období v průměru pohyboval v poměru 7:3,
což mimo jiné vypovídá o tom, že investice do nové dopravní infrastruktury indukují další
nezanedbatelné výdaje na opravu a údržbu těchto komunikací, s jejichž navýšením je nutné počítat i
v následujících letech při tvorbě státního rozpočtu či rozpočtů krajských (v případě II. a III. tříd) a tyto
výdaje navíc jsou navíc často mandatorního charakteru1
. S potřebou výstavby dopravní infrastruktury
samozřejmě vznikají nároky nejen na veřejné rozpočty, které jsou explicitně vyjádřeny částkami
investovanými do příslušných projektů, ale vedle těchto finančních dopadů samozřejmě mají
jednotlivé projekty i další socio-ekonomické dopady např. na kvalitu podnikatelského prostředí
(Viturka, Pařil, Tonev, 2012a:29) nebo dopady environmentálního charakteru. Právě dopady na
vybranou environmentální komponentu jsou v tomto článku posuzovány. Sledovanou komponentou a
předmětem z hlediska vymezení dopadů na životní prostředí je pak zábor půdy jako jeden z nákladů
výstavby silniční dopravní infrastruktury, který zároveň postihuje jeden z téměř výhradně
ireversibilních procesů, které jsou výstavbou způsobeny. Hlavním cílem tohoto článku je tedy nastínit
možnosti komparace komparativního hodnocení projektů expresní silniční infrastruktury dle reálných
či potenciálních dopadů na zábor půdy těmito projekty způsobený. K tomu je vhodné dodat, že
hodnocení jednotlivých staveb podléhá procesu EIA, který je však velmi úzce zaměřený na jednotlivé
stavby a neumožňuje tak jejich vzájemnou komparaci. Dokumenty strategického charakteru pak
podléhají procesu SEA, který v podstatě vzhledem k rozsahu hodnocené agendy (např. Dopravní
politika 2014 až 2020) má spíše obecnější charakter a vedle toho formuluje hlavní problémová místa
(u nichž je hodnocení velmi konkrétní, nicméně nikoliv komparativní)2
.
1. Metodika hodnocení
Metodika hodnocení dopadů projektů dopravní infrastruktury vychází z několika zdrojů informací.
Základním geografickým nástrojem potřebným ke zmapování nároků expresní silniční dopravní
infrastruktury (dále jen D+R) je webový portál http://geoportal.gov.cz, ze kterého byla čerpána data o
vedení jednotlivých projektů D+R z prostorového hlediska. Východiskem tohoto hodnocení je
předpoklad, že pozemek pod sledovanou komunikací původně byl či stále je součástí zemědělského
půdního fondu, bylo nebo je tedy možné tento pozemek využívat jiným způsobem užívání či jeho
užívání za stanovených podmínek libovolně změnit. Metodika hodnocení pak spočívá v podstatě ve
1
Při podrobnějším pohledu a posouzení výdajů do silniční dopravní infrastruktury ve dvou po sobě jdoucích obdobích, první
od roku 2000 do roku 2005 a druhé období od roku 2006 do roku 2011, je zřejmé, že zatímco v prvním období se výdaje na
opravy a údržbu v průměru pohybovaly okolo 8,9 mld. Kč ročně, ve druhém období to již bylo 15,55 mld. Kč ročně, což
představuje nárůst o 6,65 mld. Kč. Pokud je vzato v potaz, že v prvním období se investovalo do silniční dopravní
infrastruktury zhruba 122 mld. Kč (MD, Ročenky dopravy 2000 až 2011), pak lze říci, že každých 18,4 mld. Kč investic do
dopravní infrastruktury v prvním období způsobilo navýšení ročních výdajů na její opravy a údržbu v následujícím období o
jednu miliardu korun. Vezme-li se v úvahu, že výstavba kilometrového úseku nové dálnice se v ČR pohybuje zhruba od 350
do až téměř 850 mil. Kč, pak znamená výstavba zhruba 20 až 50 kilometrů dálnice budoucí zatížení státního rozpočtu o
jednu miliardu korun.
2
Např. u hodnocení SEA Dopravní politiky 2014 až 2020 byly vybrané jako projekty silniční infrastruktury s potenciálně
největšími negativními dopady na veřejné zdraví následující projekty (SEA, Dopravní politika ČR 2014-2020 s výhledem do
roku 2050, 2013): R35 (úsek Turnov – Úlibice), R43 (úsek Rozstání – Chornice) a R55 (úsek Bzenec – Mikulčice).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
496
dvou níže srovnávaných přístupech. Základní přístup hodnocení vychází z vyhlášky 3/2008 Sb.
Ministerstva financí o oceňování majetku, oceňovací vyhlášky. Dle této vyhlášky je momentálně
evidováno v České republice 2 199 bonitně půdně ekologických jednotek v pěti různých třídách
ochrany (dle zákona 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, část D), jejichž průměrná
cena reflektující koeficienty tříd (dle zákona o ZPF) činí dle poslední novelizace výše zmíněné
vyhlášky 15,88 Kč/m² (dle přílohy č. 22 k výše zmíněné vyhlášce). Další úprava této ceny pak
reflektuje přílohu č. 23 této vyhlášky, která reflektuje oceňování těchto pozemků dle jejich polohy na
katastrech významných národních, regionálních či mikroregionálních center3
. Významným faktorem,
který tedy ovlivňuje dopady jednotlivých projektů D+R z pohledu záboru půdy je poloha a umístění
této komunikace ve vztahu ke katastrům obcí. Tato poloha pak může ovlivňovat výsledky při srovnání
s pouhým absolutním vyjádřením záboru půdy ve fyzických ukazatelích (m² či ha). Z pohledu záboru
půdy jsou zahrnuty nejen samotné komunikace, ale i k nim přiléhající pásma o šířce 2 metrů na každé
straně komunikace, dále víceúrovňové křižovatky či dálniční sjezdy a v neposlední řadě také nároky
související infrastruktury, tedy dálničních odpočívek či benzinových stanic.
Rozšířený druhý metodický přístup využitý v tomto článku vychází z přístupu hodnocení kritéria
udržitelnosti (Viturka, Pařil, Tonev, 2012b:254), ale je navázán na výše zmíněný zákon o ZPF (část
B). V tomto přístupu je tedy zohledněno, zdali u jednotlivých projektů D+R dochází ke stykům,
respektive územním kolizím s přírodně významnými lokalitami, přičemž za kolizní pásmo je
považováno pásmo do vzdálenosti 500 metrů od okraje komunikace, což je vymezení respektující
hlukové znečištění (Viturka, Pařil, Tonev, 2012a:31-32). Území zahrnutá v tomto druhém přístupu
zahrnují především území chráněná dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, dále
zákona č. 254/2001 o vodách (vodní zákon), a dále zahrnuje i území významná z mezinárodního
pohledu - především území vymezená organizací UNESCO jako biosférické rezervace a geoparky, a
dále území vymezená Ramsarskou úmluvou jako významné mokřady (v ČR přijata jako Sdělení
federálního ministerstva zahraničních věcí 396/1990 Sb.). Z pohledu zákona o ochraně přírody a
krajiny byly hodnoceny kolizní úseky se zvláště chráněnými územími velkého i malého rozsahu, dále
území zahrnutá do Natury 2000, tedy evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Z pohledu vodního
zákona pak byly hodnoceny kolizní úseky s chráněnými oblastmi přirozené oblasti akumulace vod a
ochranná pásma vodních zdrojů (zdrojem pro zmapování této komponenty významných území byl
informační portál http://heis.vuv.cz). V jednotlivých kolizních úsecích pak byla cena půdy násobena
koeficientem ekologické váhy (zohledňujícím také nezastavěnost daného území v územním plánu).
Byly tedy posuzovány následující typy lokalit: národní přírodní rezervace a jejich ochranná pásma
(ekologická váha 20), národní přírodní památky a jejich ochranná pásma (ekologická váha 20),
přírodní rezervace a jejich ochranná pásma (ekologická váha 15), přírodní památky a jejich ochranná
pásma (ekologická váha 15), chráněné krajinné oblasti (ekologická váha 15); z hlediska Natury 2000
pak evropsky významné lokality (ekologická váha 15), ptačí oblasti (ekologická váha 20); chráněné
oblasti přirozené akumulace vod (ekologická váha 10), ochranná pásma vodních zdrojů (ekologická
váha 10); z hlediska mezinárodní ochrany pak ramsarské mokřady (ekologická váha 20), UNESCO
biosférické rezervace (ekologická váha 20) a Geopark UNESCO (ekologická váha 10). Zohlednění
finanční hodnoty pak lze identifikovat i jako přínos do analýzy výnosů a nákladů, která je v oblasti
dopravy využívána např. i při rozhodování o prostředcích z operačních programů (Halámek, 2011:95).
2. Výsledky hodnocení
V následující části jsou zachyceny souhrnné nejvýznamnější výsledky tohoto hodnocení. V tabulce č.
1 jsou zachyceny celkové nároky jednotlivých projektů D+R na zábor půdy z pohledu absolutního
3
Pro území hlavního města Prahy je tedy uplatňován koeficient 6,6, pro obce s ním sousedící koeficientu 3,8 a pro obce do
vzdálené do 7 kilometrů pak 2,4; dále pro Brno a Ostravu je uplatňován koeficient 4,2, pro sousedící obce 2,6 a pro obce do
okolí 5 km pak 1,8; pro Plzeň a Liberec je uplatňován koeficient 3,4, pro sousedící obce 2,2 a pro obce do vzdálenosti 4 km
koeficient 1,6; další kategorií jsou obce mezi 50 a 100 tis. obyvateli, pro které je uplatňován koeficient 3,0, pro sousedící
obce 2,0 a pro obce vzdálené do 3 km pak koeficient 1,5; další zohledněnou kategorií jsou regionální centra odpovídající
významnějším bývalým okresním městům s velikostí 25 až 50 tis. obyvatel, pro které je uplatňován koeficient 2,6 a pro obce
s nimi sousedící pak koeficient 1,8; posledními zohledněnými kategoriemi jsou obce s 10 až 25 tis. obyvateli (koeficient 2,2),
obce s 5 až 10 tis. obyvateli (koeficient 1,8) a obce se 2 až 5 tis. obyvateli (koeficient 1,4).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
497
dopadu celkového dopadu na tuto komponentu, který je vyjádřený v hektarech. Ve sloupci „plocharealizace“
jsou zobrazeny nároky částí projektů již realizovaných nebo projektů ve výstavbě. Ve
sloupci „plocha-plán“ jsou pak reflektovány nároky plánovaných projektů D+R a ve sloupci „plochacelkem“
jsou dopady potenciálně dokončených projektů D+R. Druhá část tabulky č. 1 pak zachycuje
celkové náklady na zábor půdy, přičemž je opět respektováno rozdělení na projekty realizované či
v realizaci, projekty plánované a na potenciálně dokončené projekty. V této části tabulky jsou
uvažovány dvě varianty finančního ohodnocení. První z nich, tzv. minimální varianta“, přesně
reflektuje metodiku popsanou výše. Druhá, tzv. „maximální varianta“ pak reflektuje předpoklad
nezastavěnosti území z přílohy B zákona o ZPF (tedy navýšení ceny koeficientem 5).
Tab. 1: Zábor půdy způsobený projekty D+R a jeho potenciální hodnota z pohledu ZPF
Projekty
D+R
plocha
-
realizace
(ha)
plocha
- plán
(ha)
plocha
- celkem
(ha)
Min.
náklady
- realizace
(mil. Kč)
Max.
náklady
- realizace
(mil. Kč)
Min.
náklady
- plán
(mil. Kč)
Max.
náklady
- plán
(mil. Kč)
Min.
náklady
- celkem
(mil. Kč)
Max.
náklady
- celkem
(mil. Kč)
D1 1 806 70 1 876 596 2 981 21 104 617 3 085
R1 291 155 446 260 1 298 141 706 401 2 004
D2 256 0 256 75 375 0 0 75 375
D3-vV 78 490 568 22 111 104 518 126 629
D3-vZ 78 513 591 22 111 110 551 132 662
R4 215 130 345 83 415 25 124 108 539
D5 776 0 776 200 1 001 0 0 200 1 001
R6 383 264 647 130 648 58 289 187 937
R7 222 132 354 66 328 30 150 95 477
D8 426 0 426 104 520 0 0 104 520
R10 329 0 329 106 528 0 0 106 528
D11 393 199 592 113 566 54 272 168 839
R35-vJ 475 535 1 011 141 704 109 546 250 1 250
R35-vS 475 520 996 141 704 104 522 245 1 225
R35-vSS 446 548 994 135 675 112 559 247 1 234
R43 18 231 250 10 48 58 292 68 340
R46 168 0 168 49 247 0 0 49 247
R48 265 42 307 71 353 18 90 89 443
R49 0 183 183 0 0 42 209 42 209
R52-vV 0 39 39 0 0 16 80 16 80
R52-vZ 65 103 168 12 62 25 126 37 187
R55 85 270 355 23 115 72 358 95 473
R56 107 0 107 58 288 0 0 58 288
R63 21 0 21 6 31 0 0 6 31
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, přílohy č. 22 a 23 k vyhlášce č. 3/2008 Sb., část B a D zákona 334/1992 o ochraně
ZPF, vlastní zpracování
V tabulce č. 2 je zobrazeno pořadí jednotlivých projektů z pohledu záboru půdy a z pohledu jejího
finančního ocenění (kde platí, že čím nižší je pořadové číslo, tím nižší jsou potenciální náklady).
Řada výsledků je samozřejmě očekávatelná, neboť jsou hodnoceny celkové nároky, a tedy cena je
jednoznačně ovlivňována celkovou délkou dané komunikace (kromě jiného), nicméně naproti tomu
jsou u několika projektů zahrnuty i jednotlivá nejdůležitější variantní řešení, která zobrazují jejich
potenciální náklady na zábor půdy4
.
4
Z tohoto pohledu jsou nejzajímavějším projekty R52 (varianta východní – vV a varianta západní – vZ), D3 (varianta
východní – vV a varianta západní – vZ) a R35 (varianta superseverní – vSS, varianta severní – vS a varianta jižní – vJ).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
498
Tab. 2: Pořadí projektů dle nároků na zábor půdy Tab. 3: Pořadí projektů dle nároků na zábor
- celkové nároky dokončených projektů půdy - plánované projekty
Celkové
nároky
/D+R
ZPF -
plocha
ZPF -
náklady
Celkové
nároky
/D+R
ZPF -
plocha
ZPF -
náklady
Plánované
projekty
/D+R
ZPF -
plocha
ZPF -
náklady
Plánované
projekty
/silnice
ZPF -
plocha
ZPF -
náklady
R63 1 1 R10 10 13 R52-vV 1 1 R43 10 10
R52-vV 2 2 R4 11 14 R48 2 2 R55 12 11
R52-vZ 4 3 D3-vV 16 15 D1 3 3 D3-vV 13 12
R49 6 4 D3-vZ 17 16 R4 5 4 R35-vS 15 13
R46 5 5 D11 18 17 R52-vZ 4 5 R35-vJ 16 14
R56 3 6 R6 19 18 R7 6 6 D3-vZ 14 15
R43 7 7 D5 20 19 R49 8 7 R35-vSS 17 16
D2 8 8 R35-vS 22 20 D11 9 8 R1 7 17
R48 9 9 R35-vSS 21 21 R6 11 9
R55 13 10 R35-vJ 23 22
R7 12 11 R1 15 23
D8 14 12 D1 24 24
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, přílohy č. 22 a 23 k vyhlášce č. 3/2008 Sb., část B a D zákona 334/1992 o ochraně
ZPF, vlastní zpracování
Zřejmě zajímavější pohled na pořadí je pak zobrazen v tabulce č. 3, kde jsou uvažovány pouze
plánované projekty D+R. Zde bezpochyby zajímavým výsledkem je umístění východní varianty R52
o 3 a 4 místa před západní variantu, kde navíc není zohledněna skutečnost, že při realizaci západní
varianty bude nutné vybudovat dvoupruhový obchvat Břeclavi ze směru plánované R55. Při zvážení
této skutečnosti bude při realizaci západní varianty realizován úsek třikrát delší než v případě
východní varianty, a to i z pohledu záboru půdy, což koreluje s dalšími již konstatovanými
pochybeními ze strany např. Nejvyššího kontrolního úřadu, Ekologického právního servisu či
výzkumné společnosti Motran Research, zabývající se dopravním plánováním (EPS, 2006; NKÚ,
2008; Motran 2013). Dalším zajímavým výsledkem je projekt D3, kde jeho západní varianta
z pohledu záboru půdy nepotvrzuje „šetrnost“ preferované varianty ŘSD oproti variantě východní.
Problematika variant R35 je pak diskutována níže. U projektu R1 je patrný významný posun
v umístění při zohlednění finanční hodnoty oproti ukazateli rozlohy (o deset míst). Tato skutečnost je
evidentně způsobena metodikou hodnocení a polohou této stavby, která se nachází výlučně na území
hlavního města Prahy či v obcích k ní bezprostředně přiléhajících.
V tabulkách 4 a 5 jsou pak uvedeny minimální a maximální varianty korespondující s výše popsanou
metodikou, které vyčíslují potenciální či již realizované náklady na zábor půdy u jednotlivých
projektů D+R při zohlednění kolizních úseků s výše popsanými přírodně cennými lokalitami
z pohledu české legislativy, evropských směrnic i vybraných mezinárodních úmluv. V tabulce 4 jsou
zachyceny celkové dopady potenciálně dokončených projektů D+R a jejich pořadí od nejmenšího
zásahu po největší.
V tabulce 5 jsou pak uvažovány pouze projekty plánované a jejich vzájemné pořadí. Pozornost je
vhodné věnovat opět variantním řešením. Postup rozšířenou metodikou potvrzuje předchozí výsledky
jak u R52, tak u D3 (kde se v obou případech jeví východní varianta jako šetrnější). Naopak u R35 se
pořadí mění a varianta severní ohodnocená v předchozí části nejlepším umístěním se dostává
zohledněním přírodních lokalit až na poslední místo ze všech tří uvažovaných variant, přičemž za
nejšetrnější z pohledu záboru půdy se v tomto případě jeví varianta jižní. Dalšími projekty, které se
umísťují z hlediska celkových dopadů ve spodní části tabulky, jsou pak R43, R1, R6 a R55.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
499
Tab. 4: Pořadí projektů dle celkových nároků na zábor půdy při zohlednění chráněných území
Projekty
D+R
ZPF ZCHÚ CHOPAV OPVZ Celkem
Min.
náklady
celkem
(mil. Kč)
Max.
náklady
celkem
(mil. Kč)
náklady
celkem
(mil. Kč)
náklady
celkem
(mil. Kč)
náklady
celkem
(mil. Kč)
CELKEM
MIN.
CELKEM
MAX.
Pořadí
R63 6 31 17 0 0 23 48 1
R46 49 247 22 5 0 76 273 2
R56 58 288 11 0 0 69 299 3
R52-vV 16 80 222 63 10 311 375 4
R49 42 209 45 113 88 288 455 5
R48 89 443 61 0 4 153 507 6
R52-vZ 37 187 429 0 24 490 640 7
R7 95 477 92 83 1 272 654 8
R43 68 340 178 0 178 423 695 9
R4 108 539 132 0 66 306 737 10
D2 75 375 251 121 0 447 747 11
R55 95 473 422 103 98 718 1 097 12
D8 104 520 384 148 69 705 1 121 13
R10 106 528 200 255 145 706 1 129 14
D3-vV 126 629 268 214 164 771 1 274 15
D3-vZ 132 662 263 214 159 768 1 298 16
D11 168 839 200 150 175 693 1 364 17
D5 200 1 001 346 0 103 650 1 451 18
R6 187 937 618 228 80 1 112 1 862 19
R1 401 2 004 283 0 22 705 2 308 20
R35-vSS 247 1 234 872 516 122 1 756 2 744 21
R35-vJ 250 1 250 790 604 103 1 747 2 747 22
R35-vS 245 1 225 879 661 128 1 913 2 894 23
D1 617 3 085 555 104 368 1 645 4 113 24
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, přílohy č. 22 a 23 k vyhlášce č. 3/2008 Sb., část B a D zákona 334/1992 o ochraně
ZPF, vlastní zpracování
Tab. 5: Pořadí plánovaných projektů dle nároků na zábor půdy při zohlednění chráněných území
Projekty
D+R
ZPF ZCHÚ CHOPAV OPVZ Celkem
Min.
náklady
plán (mil.
Kč)
Max.
náklady
plán (mil.
Kč)
náklady
plán (mil.
Kč)
náklady
plán (mil.
Kč)
náklady
plán (mil.
Kč)
CELKEM
MIN. -
plán
CELKEM
MAX. -
plán
Pořadí
R48 18 90 52 0 0 70 142 1
R4 25 124 19 0 8 51 150 2
D1 21 104 0 52 0 73 156 3
R7 30 150 21 0 0 51 171 4
R52-vV 16 80 222 63 10 311 375 5
R49 42 209 45 113 88 288 455 6
D11 54 272 0 150 121 325 543 7
R52-vZ 25 126 429 0 0 454 555 8
R43 58 292 173 0 178 409 642 9
R1 141 706 0 0 0 141 706 10
R6 58 289 499 56 8 621 852 11
R55 72 358 422 103 64 661 948 12
D3-vV 104 518 268 214 131 716 1 130 13
D3-vZ 110 551 263 214 126 713 1 154 14
R35-vJ 109 546 328 399 59 896 1 333 15
R35-vSS 112 559 414 364 84 975 1 422 16
R35-vS 104 522 418 456 84 1 062 1 479 17
Zdroj: www.geoportal.gov.cz, přílohy č. 22 a 23 k vyhlášce č. 3/2008 Sb., část B a D zákona 334/1992 o ochraně
ZPF, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
500
Závěr
Závěrem tohoto příspěvku lze konstatovat několik zajímavých zjištění. Při hodnocení dopadů projektů
silniční dopravní infrastruktury na vybranou environmentální charakteristiku, tj. v podstatě
ireversibilní zábor půdy, lze uplatňovat přístup vyjádření tohoto dopadu prostřednictvím základních
fyzikálních veličin (v tomto případě např. hektarů) nebo prostřednictvím finančního ocenění. Pokud je
brána v úvahu pouze půda jako zdroj (u kterého se dále nerozlišuje jeho míra ochrany či
významnosti), pak oba tyto dva způsoby hodnocení spějí k velmi podobným výsledkům, potažmo
závěrům (s výjimkou např. projektu R1 ovlivněného prostorovým umístěním okolo Prahy).
Zajímavými zjištěními je pak potvrzení problematičnosti některých variantních řešení (např. R52 či
D3). Nicméně pokud je brána v potaz finanční hodnota tohoto faktoru reflektující jeho přírodní
významnost či jedinečnost (dle míry ochrany), pak se tyto způsoby hodnocení určitým způsobem
rozcházejí a spějí k odlišným výsledkům (viz např. variantní řešení R35). Na druhou stranu lze
konstatovat, že obdobných výsledků by zřejmě bylo dosaženo v případě, že by se nevyužilo
finančního ocenění, ale jednotlivé absolutní dopady ve fyzikálních veličinách by byly váženy stejnými
koeficienty (vycházejícími ze současné legislativy), jakými byla ovlivněna dosažená finanční hodnota
tohoto specifického nákladu výstavby expresních silnic. Vedle toho je také vhodné zmínit, že právě
faktor záboru půdy a jeho zahrnutí do rozhodování o realizaci dopravních projektů nejen expresní
silniční infrastruktury velmi silně koreluje s délkou těchto dopravních projektů, a tedy i s celkovými
náklady na jejich výstavbu, respektive s jejich kapitálovou přiměřeností, která by měla být sledována i
v oblasti veřejného sektoru, např. při rozdělování prostředků z operačních programů (Halámek,
Opluštilová, 2010:215-223).
Literatura
[1] Ekologický právní servis. Případová studie – EIA - Dopravní infrastruktura, Rychlostní silnice
R52 Pohořelice – Mikulov (Drasenhofen). 2006.
[2] HALÁMEK, P., OPLUŠTILOVÁ, I. Kapitálová přiměřenost municipálních projektů
financovaných z ROP JV. In XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 215-223. ISBN 978-80-210-5210-9.
[3] HALÁMEK, P. Aplikace CBA při implementaci OP v ČR. In XIV. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 90-99.
ISBN 978-80-210-5513-1.
[4] Ministerstvo dopravy ČR. Ročenky dopravy 2000 až 2011. Praha, 2011. [cit. 1. 4. 2013]
Dostupné z: <https://www.sydos.cz/cs/rocenky.htm>.
[5] Ministerstvo financí.Vyhláška 3/2008 Sb. O oceňování majetku, oceňovací vyhláška, dle
novelizace 450/2012 Sb. Praha, 2013 [cit. 5. 4. 2013] Dostupné z: <http://portal.gov.cz>.
[6] Ministerstvo životního prostředí. SEA - Dopravní politika ČR 2014-2020 s výhledem do roku
2050. Praha, 2013. [cit. 1. 4. 2013] Dostupné na webových stránkách informačního systému
SEA, Agentura CENIA: <http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/SEA_MZP141K>.
[7] Motran Research, s.r.o. (2013). Dopravní studie variant rychlostní silnice R55 a silničního
spojení Brna a Vídně. [cit. 15. 4. 2013] Dostupné z: <http://www.motran.info>.
[8] Nejvyšší kontrolní úřad (2008). Věstník NKÚ 2008, případ 08/26, s. 191-204.
[9] ŘEŽUCHOVÁ, M. Fenomén Public – private Partnerships a poskytování veřejných služeb.
Brno: Masarykova univerzita, 2010, 176 s.
[10]STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. Brno: Computer Press,
1998. ISBN 80-7226-112-6, s. 214.
[11]SVOBODA, F. Za obzor neoklasické ekonomie: Cesta k principům nové institucionální
ekonomie. Politická ekonomie, 2007. vol. 55, no. 4, s. 561-579. ISSN 0032-3233.
[12]VITURKA, M., PAŘIL, V. a TONEV, P. (2012a). Nová metoda komparativního hodnocení
účelnosti projektů výstavby dopravní infrastruktury. Urbanismus a územní rozvoj, Brno: ÚÚR MMR
ČR, 2012, XV, č. 2, s. 28-34. ISSN 1212-0855.
[13]VITURKA, M., PAŘIL, V. a TONEV, P. (2012b). Příspěvek k hodnocení společenských dopadů
projektů výstavby expresních silnic. In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2012. s. 250-256. ISBN 978-80-210-5875-0.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
501
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-63
URBÁNNÍ ZELEŇ A JEJÍ VÝZNAM PRO RESILIENCI
METROPOLITNÍCH OBLASTÍ
URBAN GREENERY AND ITS IMPORTANCE FOR METROPOLITAN
AREA´S RESILIENCE
MGR. MICHAEL PONDĚLÍČEK
Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. College of Regional Development
 Žalanského 68/54, 163 00 Praha, Czech Republic
E-mail: mpondelicek@gmail.com
Anotace
Příspěvek se zabývá problematikou urbánní zeleně v kontextu udržitelného regionálního rozvoje.
Zvláštní důraz je kladen na vliv zeleně na resilienci metropolitních oblastí (jako jádrových územích
regionů). Hodnocení udržitelnosti a resilience s sebou nese i poptávku po adekvátních indikátorech.
Příspěvek zkoumá existující indikátory popisující kvalitu urbánní zeleně a jejich aplikace z hlediska
udržitelnosti a resilience metropolitních oblastí a navrhuje nový - agregovaný „Indikátor obecné
kvality zeleně“. Tento indikátor je v práci ověřen na vzorku 70 velkých a středních měst v ČR a je
ověřena jeho vypovídací schopnost, a to i ve vztahu k probíhající klimatické změně a dalším faktorům
rozvoje. Indikátor a jeho matematická konstrukce přináší nové informace o potenciálním vlivu zeleně
a její využitelnosti v rámci zvýšení udržitelnosti metropolitního regionu a jeho resilience při klimatické
změně i kvality života jeho obyvatel.
Klíčová slova
zeleň, resilience, metropolitní oblast
Annotation
The paper is focused on urban greenery questions in the context of sustainable regional development.
The main focus is based on impact of greenery into metropolitan area´s resilience. The resilience
assessment brings also the necessity to have adequate indicators. The paper observe existing
indicators whose describe the urban greenery quality and their applicability from the sustainability
and resilience point of view in the metropolitan areas. There is designed a new aggregate “Indicator
of common quality of greenery”. This new indicator is evaluated on the set of 70 big and medium
sized cities and towns in the Czech Republic. There is evaluated its validity and competence to
describe sustainability, clime changes and other regional development´s factors. The indicator and its
mathematical construct bring new information about potential impact of urban greenery on
sustainability and resilience as well as urban life quality (urbanity) in towns, cities and metropolitan
areas.
Key words
greenery, resilience to climatic change, metropolitan area
JEL classification: Q56
Úvod
Problematika urbánní zeleně, její kvality a vlivu na kvalitu života, udržitelný rozvoj a resilienci
metropolitních areálů při klimatické změně stojí poněkud paradoxně v současné době stranou zájmu
odborné veřejnosti.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
502
Podle dosavadních poznatků z mnoha zdrojů jsou stromy, parky a zelené plochy ve městech
významným příspěvkem ke zlepšení vnitřního mikroklimatu města přispívají významnou měrou
k jeho „pufrování“ tedy i stabilizaci a odolnosti k výkyvům různých extrémů. V krátkosti lze shrnout
jen pozitivní vlivy zeleně na klima ve městě takto:
 přispívá k tlumení extrémních teplotních výkyvů (mrazy i suché teplo),
 udržuje půdní vlhkost a zejména ovzdušní vlhkost a tím podporuje příznivě mikroklima města,
 zvyšuje vsakovací schopnost půdy ve městech a zadržuje vodu,
 tlumí negativní vlivy města, zvýšenou prašnost, hlučnost i rozptyl některých plynů,
 vytváří vhodné prostředí pro další organismy uvnitř města včetně člověka.
Je logické, že všechny výše uvedené funkce urbánní zeleně se projeví plně zejména při hledání
vhodného způsobu zvýšení resilience města na vlivy klimatické změny, která nepochybně a podle
řady ukazatelů přichází (bez ohledu na to, jaké budou její aktuální i pozdější projevy, zejména
z hlediska teplot a srážek na našem území). Pro větší urbanizovaná území, tedy metropolitní regiony,
může být tato úloha zeleně klíčová, a to zejména pro zachování stávající density obyvatel nebo
zachování socio-ekonomického spektra obyvatel měst a jejich metropolitních areálů.
Cílem práce je proto hledání skutečného významu urbánní zeleně z hlediska kvality života urbánních
oblastí a jejich udržitelnosti a resilience na klimatickou změnu a odpověď na výzkumnou otázku zda
se zeleň může skutečně stát praktickým indikátorem kvality života budoucnosti, jeho udržitelnosti a
zvýšení resilience v metropolitním areálu.
Výzkumné metody
Práce vychází ze standardních výzkumných metod, které jsou rozděleny do následujících kroků:
1. Provedení analýzy zaměřené na existenci indikátoru hodnotícího význam urbánní zeleně z
hlediska kvality života urbánních oblastí a jejich udržitelnosti a resilience.
2. Návrh metodického přístupu k hodnocení významu urbánní zeleně z hlediska kvality života
urbánních oblastí a jejich udržitelnosti a resilience (tvorba indikátoru hodnotícího obecný vliv
zeleně na urbánní prostředí).
3. Ověřování teoretických předpokladů v praxi.
Ve zkoumání převažovala metoda ověřování stanovených teoretických předpokladů v praxi, spojená
se sběrem faktů pro potvrzení či vyvrácení (skutečnosti a funkčnosti) teorie o existenci obecného
indikátorů k hodnocení významu urbánní zeleně z hlediska kvality života urbánních oblastí a jejich
udržitelnosti a resilience.
Urbánní zeleň a zkoumání jejího impaktu na kvalitu života, udržitelnost a
resilienci
Zeleň ve městech byla v české odborné literatuře komplexně pojednávána v pracích VÚVA již od 60.
let 20. století, do vyššího stupně v plánování zeleně v okolní krajině i ve městě ji dovedla práce J.
Kocourkové (1982), která zeleň uvnitř urbanizovaného prostoru považovala za součást kultury a
zároveň za podmínku pro „úspěšné“ bytí člověka ve městě, kde podle průzkumu z 80. let 20. století
průměrně člověk strávil až 78% času během roku. V současnosti toto procento pokleslo na 53% času
(Vorel, 2006), ale ani to nesnižuje nijak význam zeleně ve městech.
Zeleň jako určitý faktor pohody v urbánním prostoru figuruje ve více pracích, a to z hlediska jak
psychologického, kdy zeleň podmiňuje zdravý duševní vývoj člověka a jeho prožívání života, tak i
z hlediska medicínského, kdy zeleň ve většině případů působí pozitivně na regeneraci člověka při
únavě, podporuje kvalitu zraku, ale i trávení, tělesnou teplotu a další činnosti lidského organismu
(Trstenjak, 1984). Podobně pozitivně a poměrně rezolutně hodnotí přítomnost zeleně ve své práci i W.
E. Barth, který v zeleni vidí zásadní stabilizační prvek pro rozvoj města (Barth, 1987).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
503
Základní a z velké části i preferované prvky přírodní a polopřírodní zeleně dle původního charakteru
krajiny jsou v městě přítomny na méně dostupných (historicky) nebo zachovaných místech (Míchal,
Petříček, 1988) a jsou dány následujícími faktory:
 genezí urbanizovaného prostoru,
 stářím (historickým),
 členitostí původní krajiny a strukturou osídlení, a také
 tlakem biodiverzity (jinak sukcesním tlakem) (Hunter, 2007).
Doposud se práce ekologů (Hunter, 2007) koncentrují na poznání toho, jaký vliv má člověk na
biodiverzitu a jak jí může (a to zejména ve městech a metropolitních areálech) negativně, anebo dnes i
pozitivně, ovlivňovat. Prakticky ovšem neexistují studie, které by se zabývaly opačným problémem a
tedy vlivem biodiverzity (zejména ve městě) na člověka. Podle dosavadních poznatků (Šilhánková,
2007) jsou suburbanizační tendence jedním ze zásadních faktorů snižujících kvalitu urbánního
prostoru, jeho udržitelnost i resilienci, a to bez ohledu na kvalitu života okrajů metropolitních areálů,
která již tak přistěhovalectvím původně městských osob poklesla.
Existující indikátory hodnocení kvality v urbánním prostředí
Z hlediska udržitelného rozvoje měst i jejich resilience platí v obecné rovině, že by měl být vyrovnaný
pilíř ekonomický, sociální i environmentální a od základu lze uvažovat, že zeleň ve městech je jistě
součástí udržitelného rozvoje měst, jejich čtvrtí i jednotlivých budov.
Ve volné krajině byl vytvořen indikátor již na konci 80. let 20. století, který poměrně dobře vypovídá
o souhrnné kvalitě prostoru v katastrálním území obcí, a to byl koeficient ekologické stability (dále
jen KES) (Míchal, Petříček, 1988), který je na základě podkladů souvisle sledován cca od roku 1991 a
uváděn i ve statistické ročence pro jednotlivá správní území sídel (použitelnost je jen v celých
katastrech nebo správních územích obcí).
KES = plochy vyšší ekologické stability (ES = 3+) / plochy nižší ekologické stability (ES = 3-)
Vypovídací schopnost indikátoru KES spočívá zejména v tom, že dává možnost sledovat dlouhodobé
trendy vývoje ploch zeleně, tedy ploch ekologicky stabilních ve správních území obcí, měst a jejich
nejbližším okolí. Od samotného zrodu ovšem víme, že KES není ideálním indikátorem a že u něj hraje
značnou roli umístění a zejména velikost katastrálního území, pro které je počítán, ale je v řadě prací
stejně jako v této brán v úvahu jako jediný a s rozvinutým dlouhodobým sledováním (bez ohledu na
změny metodiky výpočtu ze strany ČSÚ).
Na základě hodnoty KES se lze tedy poměrně rychle primárně zorientovat v tom, jaké kvality bude
prostředí okolní krajiny okolo vybraného sídla a také lze uvažovat, jakého charakteru bude zeleň
v těsném okolí a zejména uvnitř sídla. Z toho vyplývá, že koeficient ekologické stability by měl být
v přímém vztahu k dále v textu uváděnému a vytvořenému indikátoru obecné kvality zeleně
v urbánním prostoru, protože pomáhá naznačit kvalitu krajinného a přírodního prostředí v okolí sídla,
a tedy i odhadnout případný tlak biodiversity (potenciální sukcesní tlak v našem prostředí) z okolí
sídla do vnitřních oblastí města, obce.
Kromě KES a některých pokusných či výzkumných aktivit nebyla kvalita nebo stav zeleně ve městech
z hlediska percepce obyvatel nijak zvláště měřen nebo sledován a to, i když byly zkoumány různé
podklady o této problematice, tak bylo možno konstatovat pouze, že:
 na indikátor kvality zeleně neexistuje obecná společenská objednávka;
 sledování kvality zeleně není ze zřejmých důvodů (zejména finančních) požadováno v rámci
jakékoliv zákonné normy;
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
504
 kvalita zeleně ve městech je silně akcentována v Státním programu životního prostředí, ale
nenavazuje na ní žádné nařízení vlády nebo jiná zákonná norma.
Indikátor obecné kvality zeleně ve městech
Na základě výše uvedených poznatků, studia literatury a vlastních praktických zkušeností byl navržen
nový indikátor pro hodnocení potenciálních možností tvorby zeleně měst - „Indikátor obecné kvality
zeleně ve městech“.
Jde o složený indikátor platný podle všeho celosvětově a primárně nastavený pro podmínky v ČR
z hlediska okamžité použitelnosti a dostupnosti dat a současně i rozsahu vypovídací schopnosti.
Indikátor ukazuje mj. na optimum nutné vynaložené péče o zeleň ve městech na základě předem
stanovených parametrů pro Českou republiku se známými mezními hodnotami (mimo ČR podle
jiných pramenů) a s dopočitatelnými a matematicky prezentovatelnými hodnotami indikátoru.
Indikátor lze přepočítat i pro podmínky případné klimatické změny a tedy je možné se dostat k tomu,
jakou péči bude nutno o zeleň měst vynaložit, aby její stabilizační funkce pro prostředí města zůstaly
zachovány anebo dokonce byly do budoucna posíleny.
Indikátor může v rámci srovnání řady měst stanovit poměrným způsobem (ve vztahu k mediánu), ve
kterých městech se obecná kvalita podpory zeleně a jejích funkcí blíží optimu a kde je dokonce stav
jednotlivých složek indikátoru nadprůměrný. Taková místa-města by tedy pro případnou resilienci na
klimatickou změnu měla jednoznačně výhodnější podmínky.
Jako základní území, kde byl indikátor odvozen a primárně aplikován, byla Hercynská oblast [9] v ČR
- oblast s největší rozlohou, kterou lze uvažovat jako základní oblast funkčnosti indikátoru pro jeho
stávající verzi nastavené na podmínky v ČR. Při popisu Hercynské oblasti je nutno nezapomenout, že
její klimatické optimum bylo v historické době v Evropě dosaženo několikrát a také k němu
ekosystémy i aktivity Slunce (a nejen) dále směřují.
Indikátor je jako celek založen na faktu, že prostředí se skládá z většího množství navzájem se
ovlivňujících gradientů (složek) prostředí, a to jak povahy biotické, tak povahy abiotické, které na
druhy působí, dochází k interakci více faktorů mezi sebou a jejich účinek se v případě zeleně
v některých polohách může násobit. Proto jsou součástí konstrukce indikátoru veličiny popisující
základní faktory pro obecně pojatou zeleň ve městech.
Indikátor obecné kvality zeleně ve městech je složen z následujících faktorů - jednotek:
 Údaje o nadmořské výšce – dle biogeografické oblasti a umístění města, zde hraje roli i
výškový rozdíl v jednotlivých částech města, někde hraje značnou roli údolní fenomén (např.
Pražská kotlina). U místění města dle klimatického pásu (logicky není řešeno v rámci ČR), ale
lze použít základní geomorfologické členění – mezi nížinou a horami o výškách cca 150 m až
1000 m nadmořské výšky, prezentuje polohu sídla (města) z hlediska geomorfologického a
výškového členění (základní parametr pro okresní města byl již zjištěn, viz dále). Nadmořská
výška v ČR se pohybuje mezi 314 m n m výšky (odtok Labe z Čech) a 1602 m nm. výšky
(Sněžka jako nejvyšší vrchol) a tím je nastaveno rozpětí tohoto faktoru (faktor nadmořské
výšky Fnmv) pro ČR.
Aby byl údaj graficky prezentovatelný, bylo využito k otočení číselné řady na ose směrem vzhůru
a odečtem získané hodnoty od hodnoty mezní (výšky Sněžky), protože pro výpočet bylo nutné, aby
řada stoupala tak jako ostatní součásti indikátoru. Výsledná hodnota faktoru je získána
jednoduchým odečtem od nadmořské výšky Sněžky (1602 – x = Fnmv). Získaná hodnota je pro
grafické vyjádření na závěr převedena na dekadický logaritmus tedy log Fnmv
 Průměrné srážky (faktor průměrných srážek = Fprs) - území mezi srážkovým stínem a
srážkovým maximem ČR, tedy mezi srážkami cca 400 mm/m2
ročně (jak již bylo uvedeno –
Poohří, Libědice) a cca 1700 mm/m2
ročně (Bílý potok v Jizerských horách - údaje z databáze
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
505
ČHMÚ 2007). Získaná hodnota Faktoru je pro grafické znázornění na závěr převedena na
dekadický logaritmus tedy log Fprs.
 Průměrné roční teploty (faktor průměrné roční teploty = Fprt) reprezentované průměrem
ročních teplot v jednotlivých měsících a zejména jejich rozložením dle terénních tvarů v okolí
měst. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 6,5oC až do 9,8oC v rámci regionů ČR a dle
klimatických oblastí původně určených a popsaných E. Quittem (1971), teplotní změna a další
jsou popsány v Atlasu podnebí ČR (2007). Získaná hodnota Faktoru průměrné roční teploty pro
daná města je pro grafické znázornění na závěr převedena na dekadický logaritmus tedy log Fprt.
 Míra tlaku biodiverzity z okolí, která může pro potřebu faktoru indikátoru (Fkes) být
prezentována již v předchozím textu uvedeným a popsaným Koeficientem ekologické stability
(KES), který je v číselných řadách dostupný ve Statistické ročence ČR, případně jdou jeho
hodnoty dopočítat z hodnot velikostí pozemků v jednotlivých správních územích obcí. KES je
jediným sledovaným ukazatelem diverzity dopočitatelným pro jednotlivá sídla ĆR a nabývá
hodnot od cca 0,01 do cca 4,3 podle kvality povrchů území a jejich polohy. Získaná hodnota
Faktoru koeficientu ekologické stability pro daná města je pro grafické znázornění na závěr
převedena na dekadický logaritmus tedy log Fkes.
Návrh konstrukce indikátoru obecné kvality zeleně ve městech
Finální indikátor obecné kvality zeleně ve městech bude tak vynesen pro aplikaci na vybraná města
v České republice do čtyř na sebe kolmých os. Na osy lze takto umístit údaje z většiny sídel v ČR,
indikátor má pak vypovídací schopnost o možnostech rozvoje zelených ploch s co nejvyšší efektivitou
v klimatických podmínkách ČR. Indikátor takto stanovuje obecnou kvalitu zeleně ve městě na základě
původních čtyř ukazatelů. Rozhodující úlohu v indikátoru hraje pravděpodobně koeficient ekologické
stability (doplňkové šetření), skutečná klimatická změna v našich podmínkách je pak zejména
vyjádřena změnou v distribuci a výšce srážek a také změnou průměrných teplot a měsíčních teplot,
proto jsou velmi důležitými složkami indikátoru právě srážky a teplota. Resilience měst české
republice i obecněji v Evropě se tak jako v minulosti bude orientovat spíše na podporu udržitelného
klimatu měst jako celku.
Nejsnazší úlohu při podpoře a rozvoji městské zeleně mají zpravidla v sídlech v okolí optimálních
teplotních i srážkových průměrů v odpovídajících vegetačních oblastech a zejména s dostatkem
dostupné přírodní nebo parkové zeleně.
Indikátor vytváří plochu mezi čtyřmi osami, na kterých jsou vyneseny logaritmizované hodnoty
jednotlivých složek indikátoru. Celková a cílová hodnota indikátoru je tedy dána plošným obsahem
výsledného čtyřúhelníku, tvořeného uvnitř čtyřmi pravoúhlými trojúhelníky.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
506
Graf 1 Schéma indikátoru obecné kvality zeleně ve městech
Zdroj:vlastní konstrukce
Výpočet indikátoru obecné kvality zeleně ve městech
Pokud je indikátorem kvality zeleně ve městech vnitřní plocha čtyřúhelníku mezi čtyřmi vynesenými
veličinami, pak indikátor je specifikován na základě předchozích matematických úvah jako plocha
čtyř pravoúhlých trojúhelníků, v nichž hrají samozřejmě hlavní roli logaritmy zjištěných hodnot
jednotlivých složek indikátoru. Celkový vzorec výpočtu Indikátoru obecné kvality zeleně ve městech
(IOKZM)vyjádřený matematicky pak vypadá následovně:
IOKZM = ½ [(log Fkes . log Fprt) + (log Fprt . log Fprs) + (log Fprs . log Fnmv) + (log Fnmv . log Fkes)]
Modelové ověření konstrukce a výpočtu indikátoru
Jak se chová a počítá v praxi daný indikátor, bylo ověřeno v rámci výpočtu modelových hodnot
indikátoru pro soubor 70 středně velkých a velkých měst v rámci ČR na základě využití údajů
Českého hydrometeorologického ústavu (roční průměrné srážky a teplota), Českého zeměměřického a
katastrálního úřadu (nadmořská výška v systému Balt po vyrovnání) a Českého statistického úřadu
(údaje o zelených plochách k dopočtu koeficientu ekologické stability Kes).
V rámci konstrukce indikátoru pro vybraný soubor měst bylo nutné použít další srovnání mezi městy
z hlediska jednotlivých veličin tak abychom určili v tabulkách extrémy důležité pro srovnání
výsledného koeficientu a také aby byl získán přehled o souvislostech mezi složkami indikátoru a jeho
výslednou hodnotou.
Z experimentálního zjišťování hodnoty indikátoru bylo možno zjistit, že pro vybraných 70 měst
v České republice nabývá indikátor hodnot (zaokrouhleno na 2 desetinná místa) mezi 3,83 (město
Prostějov) až po hodnotu 6,86 (město Děčín). Tyto hodnoty indikátoru ukazují, jak mnoho je území
města z hlediska obecné kvality zeleně udržitelné. Města Děčín a Prostějov jsou podle hodnoty
indikátoru IOKZM extrémem, kdy podle logiky a funkce indikátoru znamená, že v Děčíně bude nutno
zeleň z hlediska spontánního růstu omezovat a i při omezení péče o ní nebude úbytek zeleně patrný. U
města Prostějov bude pravděpodobná situace opačná, tedy, že město bez podpory pouliční, parkové i
jiné zeleně ve městě a přilehlém okolí bude ztrácet svou urbanitu a spolu s tím bude klesat i kvalita
života na jeho území a to zejména, pokud neporostou náklady na údržbu a rozšiřování ploch zeleně.
Pokud hovoříme o extrémech, pak je nutno zmínit i medián (nebo průměr), který tvoří města Hradec
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
507
Králové a Tábor, což souvisí jednak se stabilním městským obyvatelstvem, strukturou města a také
vhodnou geografickou polohou stvrzenou historií města jako takového.
Tab. 1: Ukázka výpočtu Indikátoru obecné kvality zeleně pro vybraná městaMěsto
KES
logFKES
Øteplotavzduchu
v°C
logFPRT
Nadmořská
výškavm
log(1602-mnm)
FNMV
Øročníúhrn
srážekvmm
logFPRS
IOKZM
1 Benešov 0,8294 -0,0812 7,42 0,8704039 327 3,105510185 643 2,8082 5,562570063
2 Beroun 1,1409 0,05725 7,3 0,8633229 229 3,137670537 575 2,7597 5,787579321
3 Blansko 2,0607 0,31401 7,65 0,8836614 273 3,123524981 602 2,7796 6,296297372
4 Brno-město 0,6978 -0,1563 8,8 0,9444827 227 3,138302698 552 2,7419 5,496516878
5 Bruntál 1,5709 0,19615 6,3 0,7993405 546 3,023663918 580 2,7634 5,73572327
6 Břeclav 0,8954 -0,048 8,95 0,951823 159 3,159266331 489 2,6893 5,664296649
7 Česká Lípa 1,1381 0,05618 7,1 0,8512583 276 3,122543524 770 2,8865 5,940636245
8
České
Budějovice
0,4617 -0,3356 7,4 0,8692317 384 3,085647288 645 2,8096 5,058351398
9
Český
Krumlov
1,1059 0,04372 6,6 0,8195439 289 3,118264726 645 2,8096 5,73757764
10 Děčín 3,77 0,57634 7,3 0,8633229 141 3,164650216 641 2,8069 6,865057877
Zdroj: Vlastní konstrukce
Pro posouzení je uveden grafický výstup srovnání vybraných měst mezi sebou, a to Děčín x Prostějov.
Graf 2: Srovnání IOKZM pro Děčín x Prostějov
Zdroj: vlastní konstrukce
Závěr
Indikátor obecné kvality zeleně IOKZM je velmi jednoduše dopočitatelný pro města v ČR a současně má
platnost zřejmě pro menší a střední města plošně v Evropě. Indikátor sděluje jaký potenciál zeleně má
dané město, a to z hlediska jejího samovolného růstu a šíření, případně i nutné údržby. Potenciál
zeleně ve městech ČR je mimo jiné jedním ze zásadních faktorů, které mohou zmenšit vliv klimatické
změny na chod měst a popsat jak se změnil doposud rozsah podpory a rozvoje zeleně a jak je nutno ji
dále uvnitř měst a aglomerací a případně změnit. Změna rozsahu a kvality zeleně ve městech v reakci
na klimatickou změnu je prakticky rovná přímé podpoře resilience městského klimatu. Klimatická
změna je doložitelná ve městech zejména na základě kompletace místních dat o podnebí uvnitř města
nebo aglomerace a také právě tam lze očekávat jeho její největší změny za posledních 20 let. Prostor a
-2
-1
0
1
2
3
4
1
2
3
4
Děčín
Prostějov
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
508
cesta pro dohady není otevřená, protože klimatické projevy jsou měřitelné a reagovat na ně lze
zejména prevenci.
Udržitelný rozvoj měst i metropolitních areálů může být významně podpořen existencí odpovídající
zeleně a zelených ploch pro jejich obyvatele i z hlediska estetického a sémantického (člověk vnímá
zeleň ve městě jako jeho součást, jak vyplývá z výzkumů).
Literatura
[1] BARTH W.E. Praktischer Umweltschutz, Parey Hamburg-Berlin 1987. ISBN 3-490-13318-8.
[2] FORMAN R., GODRON M. Krajinná ekologie. Praha: Academia, 1990.
[3] HUNTER P., The Human Impact on Biological Diversity. How Species Adapt to Urban
Challenges Sheds Light on Evolution and Provides Clues About Conservation. EMBO Rep.8 (4),
UK, 2007
[4] KOCOURKOVÁ J. Zásady a pravidla územního plánování. Praha: VÚVA, 1982.
[5] Kolektiv. Atlas podnebí České republiky. ČHMÚ a Vydavatelství Univerzity Palackého, 1. vyd.,
Olomouc, 2007.
[6] MÍCHAL I., PETŘÍČEK V, (Eds.), Metodické podklady pro bilanci významných krajinných
prvků v krajích ČSSR a charakteristiky sosiekoregionů, SÚPOP Praha 1988.
[7] QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno: Studia Geographica, 1971
[8] SKALICKÝ V., Regionálně fytogeografické členění. In Hejný, S. Slavík, B. Květena ČSR I.,
Academia, Praha, 1988.
[9] ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol. Suburbanizace - hrozba fungování (malých) měst. 1. vyd.. Hradec
Králové: Civitas per populi, 2007. 234 s. ISBN 978-80-903813-3-9.
[10] TRSTENJAK A. Ekološka psihologija. TOZD Gospodarski vestnik v ČGP Delo, Kočevje, 1984
[11] VOREL I., (aktualizace Balabánová, P., Kyselka, I.). Pravidla územního plánování - C.5 Zelen,
Brno: ÚÚR, 2006 (aktualizace 2009), [cit. 2012-10-08] Dostupné z: <www.uur.cz>.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
509
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-64
VYUŽITÍ SYSTÉMOVÉ DYNAMIKY V OBLASTI
ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ: NA PŘÍKLADU ODPADOVÉHO
HOSPODÁŘSTVÍ MĚSTA ZNOJMA
THE UTILIZATION OF SYSTEM DYNAMICS IN THE
ENVIRONMENT: THE EXAMPLE OF WASTE MANAGEMENT FROM
THE CITY OF ZNOJMO
ING. ET ING. STANISLAV ČURDA, PH.D. 1
ING. MICHAL PLAČEK, M.SC. 1
ING. MILAN PŮČEK, MBA, PH.D. 2
1
Katedra ekonomie a veřejné správy
Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo
1
Department of Economics and Public Administration
Private College of Economic Studies in Znojmo
 Loucká 42, 669 02 Znojmo, Czech Republic
E-mail: placek@svse.cz
2
Centrum pro sociální a ekonomické strategie
Fakulta sociálních věd
Univerzita Karlova v Praze
2
Centre for Social and Economic Strategies
Faculty of Social Sciences
Charles University in Prague
 Celetná 20, 116 36 Praha, Czech Republic
E-mail: milan.pucek@seznam.cz
Anotace
Cílem článku je využít nástroje systémové dynamiky pro rozvoj a řízení města, a to na konkrétním
případu odpadového hospodářství Města Znojma (na problému nakládání s biodpady – odhad
produkce bioodpadu). Druhým cílem je popsat vazby odpadového hospodářství na rozpočet města a
provést benchmarking s městy se stejnou velikostí a strukturou odpadového hospodářství. K naplnění
cílů byla provedena analýza dostupných zdrojů, byla vedena diskuze s odborníky k identifikaci
hlavních faktorů ovlivňující produkci biodpadu. Byly použity tyto metody: analýza literatury a
dostupných zdrojů, srovnávací analýzy (benchmarking), strukturované rozhovory s odborníky,
objektivizace analýz, systémově dynamické modelování procesů. Výsledkem práce je kromě
analyzovaných dat a provedených srovnání zejména diagram kauzálních vazeb, jež může sloužit jako
základ pro vytvoření dynamického modelu a v také v neposlední řadě odpovědným činitelům města
pro uvědomění si základních vazeb a kauzalit v extrémně komplexním systému jakým je odpadového
hospodářství.
Klíčová slova
odpadové hospodářství, systémová dynamika, benchmarking, rozpočet
Annotation
This article deals with the utilization of system dynamics for the development and management of
cities, with emphasis on the particular case of waste management in Znojmo (regarding the issue of
mangement of Biodegradable waste – estimation of Biodegradable waste). The second objective is to
describe the links between waste management and municipal budgets and to apply benchmarking to
cities of similar size and with a similar structure of waste management. To meet the objectives, an
analysis of available resources was provided and discussions were held with experts in order to
identify the main factors influencing the production biodegrable waste. The following methods were
used: an analysis of the literature and of the available resources, comparative analysis
(benchmarking), structured interviews with experts, corroboration of the analysis,and system dynamic
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
510
modeling processes. The result of this work is an addition to the analyzed data and applied
benchmarking, in particular the causal links diagram, that serve as a tool for city officials to be used
for the realization of the fundamental links and causality within extremely complex systems such as
waste management.
Keywords
waste management, system dynamic, benchmarking, budget
JEL classification:R1,R5, C1
1. Úvod
Obce v ČR mají ze zákona povinnost zajistit rozvoj svého území. Využití systémové dynamiky může
obcím při zabezpečování rozvoje pomoci lépe pochopit situaci a potřebné vazby. Jako zakladatele
systémové dynamiky můžeme označit J. Forresterea profesora na Massachusets Institute of
Technology (Forrester, 1989). Aplikaci systémové dynamiky v managementu se zabýval Peter Senge
v knize pátá disciplýna (Senge, 1994), zavádí kategorii systémového myšlení, kde se neklade důraz na
matematické modelování, ale na pochopení celistvosti systému a vazeb mezi jednotlivými prvky a
kauzalitami tohoto systému. Velmi komplexní popis podstaty aplikace této metody různé modely
poskytuje Sterman, blíže viz. (Sterman, 2000) Pokud se zaměříme na aplikaci v oblasti municipalit,
byla systémová dynamika poprvé aplikována v rámci implementace systému Balanced Scorecard ve
městě Vsetín (Hušek, Šusta, Půček, 2006), na rozdíl od klasické BSC tak jak ji známe od autorů
Kaplana a Nortona (Kaplan, Norton, 2001), se jednalo rozšíření modelu na tzv. 3. generaci BSC. Bylo
vytvořeno několik modelů, například model populace města Vsetín, model pracovního trhu, bohužel
tyto modely nebyly naplněny reálnými daty a použity pro reálnou aplikaci (Půček, Koppitz,
Otrusilová, 2013). Pro účely teorie byly naplněny reálnými daty a testovány na to, jak jsou schopny
vystihnout realitu až v roce 2013 (Půček, Koppitz, Otrusilová, 2013)). Hlavní přínos dynamických
modelů lze shrnout do následujících bodů: (1) systemizace myšlenkových pochodů, (2) usnadnění
komunikace mezi lidmi, (3) výchova a výcvik, (4) predikce chování modelovaného systému, (5)
experimenty, (6) pochopení reálného systému, (7) parametrické studie reálného systému, (8) náhrada
za experimenty s reálným systémem (Burianová, 2007).
Výzkum se věnuje možnostem využití nástrojů systémové dynamiky v oblasti životního prostředí –
konkrétně v oblasti nakládání s odpady. Náklady na hospodaření s odpady jsou velmi významnou
položkou rozpočtu každého města. Průměrný náklad na občana za zpracování odpadů byl v ČR v roce
2011 912Kč. Podrobnější srovnání přináší následující tabulka:
Tab. 1: Srovnání vybraných nákladů na obyvatele s průměrnými náklady obcí velikosti 20 001 –
50 000 obyvatel v rámci kraje a ČR za rok 2011
Činnost Náklady v Kč/obyvatel/rok
Znojmo JM kraj ČR
Náklady směsného KO 739,40 557 515
Svoz tříděných odpadů 143,60 106 145
Náklady na sběrný dvůr 203,70 104 98
Svoz odpad. košů 88,90 - 38
Náklady celkem 1 187,50 916 912
Zdroj: EKO-KOM a.s.Analýza odpadového hospodářství Města Znojma
Z tabulky vyplývají příčiny vyšších nákladů na občana ve Městě Znojmě v porovnání
s Jihomoravským kraje a celorepublikovým průměrem v daných kategoriích. Velmi vysokých hodnot
dosahují položky, jako jsou náklady na sběrný dvůr a náklady směsného KO.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
511
Tato situace se samozřejmě promítá do celkových nákladů systému odpadového hospodářství, které
mají vrůstající trend (2009 – 38mil., 2010 – 36 mil., 2011 – 40mil.).,
Stejně zajímavým ukazatelem je výše dotace systému ze strany obce v porovnání s ČR. Do roku 2012
mohly obce stanovit podíl občanů na úhradě činnosti odpadového systému formou místního poplatku
do výše 500Kč. Znojmo má tento poplatek na maximální úrovni, takže dominantním problémem je
nákladnost celého systému. Tento závěr nám potvrzuje i tabulka porovnání nákladů na občana. Od
roku 2013 mají obce možnost zvýšit místní poplatek až na 1000 Kč.
Tab. 2: Podíl dotace systému odpadového hospodářství na nákladech Znojmo vs ČR
2009 2010 2011
Znojmo 51,53% 47,81% 53,3%
ČR 29% 28% 32%
Zdroj: EKO-KOM a.s.,Analýza odpadového hospodářství Města Znojma
Pokud budeme zvažovat nákladovost systému a možné budoucí faktory, které mohou hrát roli při
zvyšování nákladů, musíme bezpochyby zmínit zavádění sběru biologicky rozložitelného odpadu a
možné navýšení poplatku za skládkování. Navýšení poplatku za skládkování je záležitost daná
legislativou v horizontu let. Pokud se však zaměříme na problém biodpadu, je město nuceno učinit
v poměrně krátké době rozhodnutí, jakým způsobem bude problém řešit a zvažovat možné dopady na
celkové náklady systému.
2. Cíl a metody
Předmětem zkoumání této studie je analýza odpadového hospodářství Města Znojma s využitím
nástrojů systémové dynamiky. Výzkumné cíle jsou následující: (1) Využít nástroje systémové
dynamiky pro rozvoj a řízení města, a to na konkrétním případu odpadového hospodářství Města
Znojma. (2) Druhým cílem je popsat vazby odpadového hospodářství na rozpočet města a provést
benchmarking s městy se stejnou velikostí a strukturou odpadového hospodářství. Při naplňování
výzkumných cílů byl použit mix normativní a nenormativní metodologie a jemu odpovídající
výzkumné metody. Pozitivní metodologie byla použita zvláště při analýze a deskripci problému, při
studiu zdrojů a analýze dat. Základní kriteriální otázkou při tomto druhu analýzy je: „Co se stalo? Jaký
je stav zkoumaného problému?“. Následně jsme se pokusili formulovat „nejlepší“ (optimální) řešení
s ohledem na zvolená kritéria a omezující podmínky. Stavíme si normativní otázku: „Jaký výsledný
cílový stav by byl vhodný (žádoucí) pro město?“. Empirickou bází pro danou analýzu bylo období
roků 2009 až 2011, a to zejména z důvodu získání potřebných dat. Empirická analýza se opírá jak o
sekundární tak i o primární data. V rámci výzkumu byly použity tyto metody: analýza literatury a
dostupných zdrojů, srovnávací analýzy (benchmarking), strukturované rozhovory s odborníky,
objektivizace analýz, systémově dynamické modelování procesů.
3. Výsledky
3.1. Odpadové hospodářství
V rámci výzkumu identifikovali autoři následující problémy, o kterých bude muset Město Znojmo
v oblasti odpadového hospodářství rozhodnout: (1) Poplatek pro občany za biologicky rozložitelný
odpad. (2) Jakým způsobem bude motivovat občany, aby odpad třídili a ukládali žádoucím způsobem.
(3) Jakým způsobem bude Město službu pro občany zajišťovat. (4) Určení optimálního počtu nádob.
(5) Určení předpokládaného množství biologického odpadu
Jak bylo uvedeno, znalost produkce bioodpadů na území obce, jejich jednotlivé druhy a hmotnostní
toky jsou zásadní pro vytvoření strategie nakládání s bioodpady, které jsou významnou součástí
odpadového hospodářství obce. Vliv primárních dat na nastavení optimálního systému jak pro provoz,
tak pro ekonomickou stránku věci je velmi významný.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
512
Produkce bioodpadů v případě, kdy obec začíná vytvářet prvotní systém nakládání s nimi a nemá
žádná historická data, se stávajícími metodami stanovuje velmi nedokonale a validita odhadů
produkce v budoucnu je rovněž velmi nízká. Může se proto stát, že dojde k navržení a vytvoření
systému, který následně nebude plnit očekávání a jeho provoz se bude muset následně měnit. Do jisté
míry je to dáno i tím, že odhad produkce bioodpadů probíhá velmi povrchně a není proveden více
metodami tak, aby došlo k vzájemné kontrole a následně k úpravě hodnot. Velmi často se jako zdroj
bioodpadu berou pouze zdroje, které lze co možná nejsnadněji kvantifikovat, ale to neznamená, že
představují majoritní část produkce. Zákonitě následují odchylky v množství produkce a tím i v
hmotnostních a druhových tocích, což má vliv na ekonomiku koncového zařízení. Často dojde
k odhadu veličiny bez zasazení do širších souvislostí.
Při tvorbě analýzy produkce bioodpadů pro město Znojmo - „Analýza potenciálu produkce odpadů Biologicky
rozložitelný odpad“ -byl použit nejčastěji využívaný model stanovením procentuální
složky bioodpadů ve směsném komunálním odpadu. Velmi často je tato procentuální hodnota
přejímána z různých studií a proto nemusí odrážet stav v navrhovaném území. V tomto konkrétním
případě studie rovněž převzala cizí hodnoty. Na příslušné části studie je zřejmé, jak jsou tyto odhady
produkce prováděny. Tento stav bude demonstrován na pasáži:
„4. Aktuální a budoucí produkce odpadů - Biologicky rozložitelný odpad z domácností“
Výňatek č.1 z analýzy:„Dle údajů ČSÚ (Zpráva „Produkce, využití a odstranění odpadu v roce
2010“) činilo množství směsného komunálního odpadu připadající na jednoho obyvatele ČR 317 kg, z
toho největší část 71 % tvořil běžný svoz, 16 % tříděný odpad (sklo, papír, plasty) a 11 % objemný
odpad. Celkové množství BRKO uloženého na skládky v roce 2010 činilo 1, 377 mil. tun, což je v
přepočtu na obyvatele 131 kg, tedy o 19 kg více než byl cílový stav (za rok 2010 měl být snížen podíl
uloženého BRO na skládky na 75 % hmotnostních ve srovnání s rokem 1995, což mělo být 112 kg).
Místo požadovaných 75 % tak bylo uloženo 90 % množství roku 1995. Podíl BRKO v SKO činí
aktuálně přibližně 40 – 60 % hmotnosti. Produkce SKO v posledních pěti letech mírně vzrůstá
(přibližně o 2 – 3 % hmotnostní ročně), což je dáno zejména vzrůstající životní úrovní obyvatelstva.
Přitom v některých letech dochází k udržení stavu z předchozího roku, což je dáno zejména zaváděním
a rozšiřováním separovaného sběru některých odpadů (zejména obalů).“ (Pánská, 2012)
Komentář k výňatku č. 1:Je zřejmé, že jde o obecné sdělení, které se zájmovým územím nesouvisí,
protože v rámci produkce směsného komunálního odpadu došlo v letech 2009 – 2011 k poklesu o 565
tun (což je o cca 8,5%). Pokud jsou data produkce směsného komunálního odpadu brána jako podklad
pro odhad budoucí produkce, pak má studie opačný trend než je realita.
Výňatek č. 2 z analýzy:„Množství obyvatel je podle nejnovější střední prognózy ČSÚ na nejbližší
léta možno považovat za přibližně konstantní. Složení SKO prochází v posledních letech vývojem,
který je možno charakterizovat postupným zvyšováním podílu biologicky rozložitelných složek ze 40 %
v roce 1995 až na 48 % v roce 2000, 54 % v roce 2010, 56 % v roce 2013 s předpokladem růstu až na
60 % v roce 2020. Zde zmíněné prognózy předpokládají, že nebudou zaváděny postupy, které by
mohly výrazně snížit množství SKO a v něm obsažených biologicky rozložitelných složek. Jedná se o
zavedení separovaného sběru BRKO vyplývající z novely zákona o odpadech. Z výše uvedeného
vyplývá, že jako reálný podíl BRKO v SKO lze na úrovni celé ČR v současnosti a blízké budoucnosti
brát v úvahu úroveň kolem 40 – 50 % hmotnostních.“ (Pánská, 2012)
Komentář k výňatku č. 2:Z této části je evidentní, že pro výpočet dojde pouze k upravení dat dle
prognózy ČSÚ, která průměruje stav v celé ČR napříč různými typy aglomerací. Bohužel právě tento
způsob odhadu produkce bioodpadů je nejčastější. Není možno řešit, které jednotlivé druhy bioodpadů
jsou započítány do uvedených 40 – 50 % hmotnostních a tak ani nevíme, zda je s nimi možno v tomto
konkrétním případě počítat. Tento nedostatek je zřejmý v kontextu další užívané metody, která je
popsána níže a kde čistě „bioodpad“ představuje jen do cca 20 % ze směsného komunálního odpadu.
Další využívaný způsob pro odhad množství produkce bioologicky rozložitelného odpadu vychází
z analýzy skladby komunálního odpadu. Zde již nalezneme podrobnější rozbor, kdy druhotné suroviny
jsou vedeny samostatně a nenavyšují tak produkci. Rovněž se projevuje snaha postihnout různé typy
aglomerací a tím i jejich specifika v množství produkce.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
513
Jako základ pro výpočet (odhad) je počet obyvatel a hodnota roční produkce jednoho obyvatele.
Pokud ale dochází pouze k převzetí této hodnoty, může dojít rovněž k chybě – jde totiž o průměrné
hodnoty a pokud není proveden samostatný rozbor skladby komunálního odpadu, tak je třeba alespoň
provést korekci na místní produkci komunálního odpadu.
Tab. č. 3: Zastoupení biodpadu v produkci směsného komunálního odpadu (kg/obyv./rok)
Podíl látkových skupin v odpadu (kg/obyv./rok), průměrné hodnoty
Sídlištní zástavba
velkých měst
Sídlištní zástavba
menších měst
Smíšená
zástavba měst
Venkovská
zástavba
Bioodpad 28 25 27 12
Celkem 156 130 156 198
Zdroj: výsledky VaV/720/2/00
V případě města Znojma tedy docházíme díky popsaným metodám k dvěma různým závěrům:
Tab. 4: Varianta 1
Rok Směsný komunální
odpad
Biologicky rozložitelný odpad
2009 7235,858 t 2 894 t (40 % SKO) až 3 618 t (50 % SKO)
2010 6921,006 t 2 768 t (40 % SKO) až 3 461 t (50 % SKO)
2011 6670,852 t 2 668 t (40 % SKO) až 3 335 t (50% SKO)
Zdroj: roční hlášení produkce a nakládání s odpady
Tab. 5: Varianta 2
Produkce(kg/obyv./rok) Počet obyvatel Biologicky rozložitelný odpad
27 34 476 931 t
Hodnoty pro rok 2010 a celkový počet obyvatel – předchozí odhad totiž také využil jako výchozí
celkovou produkci směsného komunálního odpadu.
Porovnání odhadu pro rok 2010 vypovídá, že druhý způsob udává hodnotu 33,6 % nebo 26,9 % ze
způsobu prvního. Rozhodně tedy nelze mluvit o drobné statistické chybě.
Jak je patrné výsledky jsou diametrálně odlišné a je těžké se na jejich základě rozhodovat o tom, jak
bude systém svozu a dalšího nakládání s bioodpady dimenzován. Pokud by byl systém budován zcela
nově a výchozí hodnot a produkce by byla určena druhým způsobem, došlo by nejspíše k výraznému
poddimenzování kapacit. Pokud by na jejich vybudování byla využita dotace, další náklady by již
neslo samo město.
Jako příklad finančního dopadu rozhodnutí na základě nesprávných dat lze uvést případ, kdyby město
Znojmo zřizovalo zařízení pro nakládání s bioodpady na základě předpokladu úspor. Rozdíl mezi
cenou, kterou město Znojmo platí za ukládání směsného komunálního odpadu na skládce a
odstraněním bioodpadu na kompostárně je 710 Kč/t. Podle prvního modelu by očekávaná úspora při
zřízení kompostárny představovala 1965 tis. Kč za rok (popř. 2457 tis. Kč/rok) dle dat z roku 2010.
Pokud by byl pravdivý druhý způsob odhadu produkce, pak by úspora tvořila jen 661 tis. Kč/rok což
je cca 1/3 popř. ¼ proti odhadu první metodou. Město Znojmo by tedy mělo vybudované
předimenzované zařízení, u kterého by byl problém naplnit jeho kapacitu a i návratnost investice by
byla výrazně jiná než by byla prvotní očekávání.
U hodnocené analýzy produkce byl dán malý prostor tomu, že zadavatel uvažuje o zavedení systému
jen pro určitou specifickou část bioodpadů. Jedná se o produkci bioodpadů z údržby soukromé zeleně.
Je to dáno tím, že zadavatel disponuje zařízením, kde není v této době možno odstraňovat bioodpady
ze směsného komunálního odpadu a v tomto smyslu se zvolená metodika odhadu jako podílu
směsného komunálního odpadu jeví jako naprosto nevyhovující. Navíc plánovaný systém se týká
pouze části města a tím by bylo nutné provádět další korekce výpočtu. K využití nepříliš vhodného
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
514
modelu došlo asi tím, že postup stanovení zdrojů bioodpadu a následná kvantifikace je poměrně
náročná a to již v případě stanovení aktuální produkce.
Pro stanovení přesnějších hodnot by bylo vhodné vytvořit systém pro stanovení produkce, který bude
odpovídat místním podmínkám (například zohlední různé druhy zástavby) a bude reflektovat i na další
požadavky zadavatele. Specifické požadavky se mohou týkat jak zaměření se na produkci určitých
druhů odpadů z důvodu již existujícího zařízení pro odstraňování odpadů nebo prognózu v delším
časovém výhledu.
Pro vytvoření takovéhoto systému je třeba zmapovat jednotlivé zdroje a toky odpadů. Pro vytvoření
odhadu v čase je pak nutné stanovit veličiny, které produkci ovlivňují a mohou se v čase měnit. U
těchto hodnot pak najít trend vývoje a s touto veličinou následně kalkulovat. Systém by měl být
vytvořen tak, aby se jednoduchým způsobem daly namodelovat různé varianty. To by umožnilo
posoudit kvalitu jednotlivých systémů a případně jejich ekonomickou náročnost. Pro vytvoření
takovéhoto modelu se jeví jako vhodná metoda využívající systémové dynamiky.
3.2. Využití systémové dynamiky
Při tvorbě modelu postupujeme následujícím způsobem:
 Definování problému – zde je nutné jasně definovat, co vlastně chceme modelovat a jaké cíle
tím chceme dosáhnout. Modelování znamená určité zjednodušení reality, proto je nutné
stanovit určité hranice modelu a rozhodnout o tom, které proměnné budeme modelovat.
 Definování systémových prvků modelu – je nutné definovat všechny jednotlivé části modelu,
určit jednotky v jakých je zachytíme, úlohu v modelu např. konstanta, zásobárna, tok,
parametr
 Mentální vyjádření modelu – velmi účinné je grafické znázornění modelů pomocí diagramu
toků, nebo smyčkových diagramů, hlavním cílem této fáze je uvědomění si kauzalit a
vlastností jednotlivých prvků modelu. Grafické vyjádření je běžná součást software
zabývajícího se systémovou dynamikou a existují přesné konvence zápisu modelu.
 Formalizace modelu – zde se pokoušíme určit závislost jednotlivých proměnných a definovat
rovnice modelu, snažíme se tedy popsat, jak se mění hodnoty stavových veličin X v čase t
(X(t) na hodnotu v čase t+Δ t, tedy na X (t+Δ t), kde t+Δ t znamená nepatrně malou změnu
v čase). Změny hodnoty stavových veličin můžeme popsat následovně:Diskrétními modely –
čas rozdělíme na rovnoměrné intervaly délky dt a výpočty provádíme pouze v těchto
diskrétních intervalech, v bodech tn= t + n*Δ t počítáme hodnoty yn zbytek aproximujeme.
Alternativou jsou spojité modely– čas nelze rozdělit na diskrétní kroky, používáme
diferenciální rovnice dx/dt – změna hodnoty proměnné v čase t. Samozřejmě lze také použít
kombinace předchozích přístupů. Pro řešení diferenčních rovnic v modelech můžeme použít
Eulerovu metodu yn+1=yn + Δ t * f(yn, t), tato metoda skýtá omezení zejména při použití u
modelů s vysokofrekvenčními oscilacemi. Další variantou je použití Runge – Kutta integrační
metody (2. a 4. Řádu), což je sofistikovanější metoda aproximace, jež vyžaduje více operací,
ale poskytuje přesnější výsledky. Tato metoda není vhodná pro modely s čistě diskrétními
prvky, na čistě spojitých dosahuje lepších výsledků než Eulerova metoda.(Pelánek, 2011).
Podrobnější matematickou intuici pro modelování např. v oblasti biologie lze nalézt například
v (Ellner, Guckenheimer, 2006).
 Tvorba simulačního období – zde musíme určit délku období pro simulaci, časový krok, tj. jak
často bude model provádět matematické výpočty a metodu integrace (Eulerova vs Runge
Kutta)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
515
Obr. 1: Systémově dynamický model nakládání s bioodpady ve Městě Znojmě
Zdroj: autoři
4. Závěr
Odpadové hospodářství je velmi komplexní systém. Důležitost kvalitního řízení tohoto systému
v budoucnosti poroste, neboť s velkou pravděpodobností porostou také náklady na obsluhu tohoto
systému a systém se bude měnit dynamičtěji než doposud. Což můžeme demonstrovat právě na řešení
problému s bioodpady. Systémová dynamika nám tedy může pomoci efektivněji řídit systém
odpadového hospodářství a vyrovnat se s náhlými změnami. Simulace různých variant vývoje systému
umožňuje lépe vyhodnotit dopady rozhodnutí odpovědných zástupců města na systém a také na jeho
náklady. Samozřejmě je nutné zmínit omezení, které nám použití systémové dynamiky přináší. Každý
model znamená určitou míru zjednodušení reálného světa a není ani žádoucí, aby systém byl popsán
do nejmenších detailů, neboť bychom se vystavili riziku, že pro přílišnou detailnost ztratíme přehled o
nejvýznamnějších faktorech, jež ovlivňují systém. Výstupy z modelu nám spíše udávají základní
intervaly hodnot, v nichž se při různých variantách vývoje můžeme pohybovat, než konkrétní čísla.
Jedním z největších kladů systémové dynamiky je však efekt učení se. I přesto, že se nám ne vždy
může povést připravit využitelný model, můžeme si alespoň pomocí smyčkového diagramu, který
používáme pro grafickou část modelu, uvědomit komplexnost systému a ty nejdůležitější kauzality,
které systém ovlivňují.
populace
přírůstek populace
úbytek populace
natalita
migrace do
municipality mortalita
migrace z
municipality
počet firem
podnikatelská
atraktivita municipality
přírůstek podnikatelských
subjektů
úbytek podnikatelských
subjektů
počet odchodů z
podnikání
produkce
biologicky
rozložitelného
odpadu od
podnikatelů
přírůstek biologický
rozložitelného odpadu
produkce
bioodpadů z výroby
produkce
bioodpadů z
provozu
přírůstek biodpadů
z výroby
objem zelené plochy ve
vlastnictví podnikatelů
produkce směsného
komunálního odpadu od
podnikatelů
produkce biodpadů
od občanů
přírůstek biodpadů
od občanů
objem zelené plochy ve
vlastnictví občanů
produkce směsného
komunálního odpadu od
občanů
celková produkce
biodpadů
přírůstek produkce
bioodpadů
bioodpad uložený
v kompostárně
přírůstek biodpadu
uloženého na
kompostárně
biodpad uložený
na skládce
přírůstek biodpadu
uloženého na skládce
osvěta obyvatel v oblasti
odpadového hospodářství
+
cena
ukládky t
bioodpadu na
kompostárně
cena ukládky t
bioodpadu na skládce celkové náklady systému bioodpadů
změna nákladů
počet nádob na
bioodpad
cena nádob na
bioodpad
náklady na svoz
biodpadů
změna nákladů na
svoz
cena svozu za t
čísla popisné
snížení produkce
biodpadu
domácí
kompostování
plocha veřejné
zeleně
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
516
Literatura
[1] BURIANOVÁ, E. Simulace dynamických modelů s využitím metod systémové dynamiky. ISKI,
2007 Využití operačných systémov a počítačových sietí v podpoře výučby informatických
predmetov.
[2] Český statistický úřad. Produkce, využití a odstranění odpadů v roce 2011, Český statistický
úřad, Odbor statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí, Praha, 2011.
[3] EKO-KOM. Analýza odpadového hospodářství Města Znojma. EKO- KOM, Praha 2012
[4] ELLNER, S. P, GUCKENHEIMER J. Dynamic models in Biology. Princeton: Princeton
University Press, 2006. 326 p. ISBN 978-0-691-12589-3.
[5] FORRESTER W.J. The Beginnings of Systems Dynamics. The McKinsey Quarterly 1995,
Number 4
[6] Hlášení o produkci a nakládání s odpady 2009, 2010 a 2011 ve městě Znojmo.
[7] HUŠEK, Z., ŠUSTA, M., PŮČEK, M. Aplikace metody Balanced Scorecard (BSC) ve veřejném
sektoru. Praha: Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2006. 144 s. ISBN 80-02-
01861-3.
[8] KAPLAN S. R., NORTON P. D. Balanced Scorecard: Translating Strategy into Action. Harvard
Business SchoolPress, 1996. ISBN 0-87584-651-3.
[9] KOTOULOVÁ, Z., VÁŇA, J. Intenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálních odpadů,
výzkumný projekt VaV/720/2/00, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta,
Ústav pro životní prostředí, 2003, Dílčí projekt 1 – Stanovení skladby komunálních odpadů,
Praha, SLEEKO, 2003.
[10] PÁNSKÁ,L. Znojmo - Analýza potenciálu produkce odpadů - Biologicky rozložitelný odpad
2012. Brno: GEOtest, srpen 2012.
[11] PELÁNEK, R. Modelování a simulace komplexních systémů. Brno: Masarykova univerzita,
2011. ISBN 978-80-210-5318-2.
[12] PŮČEK, M., KOPPITZ D., OTRUSILOVÁ M. Practical use of the Dynamic Balanced Scorecard
in the City. Proceedings o fthe 17th. International Conference.Current Trends in Public Sector
Research.1.st. Brno:Masarykova universita, 2013. 320s. ISBN 978-80-210-6159-0.
[13] SENGE, P. The Fifth Discipline: The Art and Practise of the Learning Organization, Doubleday.
New York, 1990. ISBN 978-0-385-26095-4.
[14] STERMAN, J. D. Business Dynamics: Systém Thinking and Modeling for a Complex World.
McGraw-Hill 2000, p. 982. ISBN 0-07-231135-5.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
517
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-65
KONCEPT KVALITY ŽIVOTA V ROZVOJOVÝCH
STRATEGIÍCH MIKROREGIONŮ JIHOMORAVSKÉHO
KRAJE
QUALITY OF LIFE CONCEPT IN DEVELOPMENT STRATEGIES OF
MICROREGIONS OF THE SOUTH MORAVIAN REGION
MGR. JAROSLAV BIOLEK 1,2
MGR. IVAN ANDRÁŠKO, PHD. 1, 2, 3
RNDR. ONDŘEJ ŠERÝ 1
MGR. KAMILA KLEMEŠOVÁ 1
MGR. PAVLÍNA ZRŮSTOVÁ 1
DOC. RNDR. VÁCLAV TOUŠEK, CSC. 1,2
1
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
1
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
 Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: jaroslavbiolek@gmail.com geoganry@mail.muni.cz ondrej.sery@mail.muni.cz kamilak@mail.muni.cz
pzrustova@seznam.cz tousek@porthos.geogr.muni.cz
2
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
2
Department of geography
Faculty of Science
Palacký University Olomouc
 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
3
Geografický ústav
Slovenská akadémia vied
3
Institute of Geography
Slovak Academy of Sciences
 Štefánikova 49, 814 73 Bratislava, Slovak Republic
Anotace
Příspěvek zkoumá strategie rozvoje mikroregionů Jihomoravského kraje z hlediska konceptualizace
kvality života. Kvalita života představuje klíčový koncept, který je v současnosti poměrně běžnou
součástí strategií místního a regionálního rozvoje. Lze to dokumentovat také v případě strategicky
plánovacích dokumentů na mikroregionální úrovni. Předkládaná studie analyzuje, na příkladu
mikroregionů Jihomoravského kraje, jak je ve strategických dokumentech chápána kvalita života,
jestli je vyjadřována explicitně, ke kterým strategickým cílům se vztahuje, jaké oblasti života jsou
akcentovány apod. V závěru se zamýšlíme nad důsledky vágního a povrchního ukotvení kvality života
ve strategiích rozvoje.
Klíčová slova
strategie rozvoje, kvalita života, mikroregion, Jihomoravský kraj, textová analýza
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
518
Annotation
The study investigates how quality of life is conceptualised within development strategies of the
microregions from the South Moravian Region. Quality of life is the key concept that is currently the
common part of local and regional development strategies. It can be documented in the case of
strategic planning on a microregional level. The study analyses, on the example of the microregions
from the South Moravian Region, how quality of life is interpreted in the strategic planning
documents, if it is expressed explicitly, to which strategic goals it is related, which domains of quality
of life are emphasised etc. In the conclusion, we consider the impacts of the superficial and vague use
of quality of life concept in the development strategies.
Key words
development strategy, quality of life, microregion, South Moravian region, textual analysis
JEL classification: R58
Úvod
Strategické plánování regionů a měst patří k hlavním nástrojům rozvoje, kterými tyto územně-správní
celky disponují. Podoba, úloha a aplikace strategií a programů rozvoje není přesně definována,
respektive neexistuje jasný konsensus (což vychází i z faktu neukotvení v legislativě), jak by měly
tyto dokumenty vypadat, jak by měly vznikat, jaká je jejich struktura, jaké jsou jejich cíle, jak by měly
být implementovány apod. Zvláštní případ pak představují strategické dokumenty mikroregionů nebo
dobrovolných svazků obcí, jež byly založeny za účelem dosažení společných cílů. Přestože je v zájmu
těchto obcí spolupracovat, kooperace a koordinace společných cílů je značně obtížná a nezřídka
vázne. Důvodem nemusí být pouze absence vhodných nástrojů strategického rozvoje, ale i problémy
související s jejich praktickou aplikací.
Jak potvrzuje následující analýza, součástí koncepcí rozvoje je často i relativně populární téma kvality
života. Role této problematiky ovšem není ve strategickém rozvoji explicitně dána, ani jednoznačně
chápána. Z povahy věci, vzhledem k široce pojímané konceptualizace kvality života i rozvojových
cílů, však vyplývá, že kvalita života je ve strategickém plánování často skloňována (např. v jednom
z pilířů - plán zdraví a kvality života) a její zlepšení vnímáno jako cíl rozvoje mikroregionu. Nicméně,
ať už je kvalita života ve strategických dokumentech a programech rozvoje uvedena jen implicitně,
řadíme ji k hlavním konceptům (spolu s trvalou udržitelností), které by měly být při tvorbě strategií i
jejich realizacích zohledněny. Jde totiž o komplexní koncepci, jejíž teoretický, metodologický i
realizační potenciál by mohl zvýšit relevanci i praktickou aplikaci strategických dokumentů, stejně
jako zájem veřejnosti o společenské dění a jejich participaci na věcech veřejných.
Podle Labounkové et al. (2009) je ze strany tvůrců strategie vyžadován aktivní a otevřený přístup
k občanům vytvářející důvěru v respektování názoru veřejnosti a v ovlivnitelnost společenského dění
v obci, který může poté zvýšit jejich pocit sounáležitosti s místní komunitou lidí i prostředím regionu.
Otázkou však zůstává, do jaké míry se v tomto ohledu daří strategie rozvoje realizovat a zlepšovat
kvalitu života obyvatel prostřednictvím jejich zapojení do strategicky-plánovacího procesu.
Uvedené poznatky představují základní východiska naší studie, která analyzuje vybrané strategie
rozvoje mikroregionů Jihomoravského kraje z perspektivy konceptualizace a ukotvení kvality života v
strategicky-plánovacím procesu. Vzhledem k tomu, že text je prezentován jako „working paper“, není
jeho primárním úkolem podrobný rozbor strategických dokumentů a související problematiky, nýbrž
vstupní textová analýza a interpretace uchopení kvality života ve vybraných dokumentech. Výsledky
analýzy chápeme především jako příspěvek k diskuzi, jež by měla být nápomocná při tvorbě,
implementaci a realizaci strategií rozvoje regionů a obcí, zahrnujících komplexní problematiku kvality
života.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
519
Popis analýzy
Metodika našeho výzkumu má formu textové analýzy, jejíž nástroje jsou orientovány vzhledem
k charakteru strategických dokumentů a konceptualizace kvality života. Jinými slovy, rozbor textů
strategií rozvoje sleduje jejich metodologickou perspektivu, za jakým účelem je daná část vytvořena,
co obsahuje a proč apod. (Aitken 2005). Zároveň je však kladen důraz na ukotvení kvality života v
dokumentu, proto v prvé řadě obracíme pozornost na výskyt tohoto termínu v textu a dekonstruujeme
jeho kontextuální uchopení a spojení s dalšími termíny a koncepty.
Prostřednictvím jednoduchého rozboru tedy kriticky pohlížíme na vybrané strategie rozvoje
mikroregionů a sledujeme, v jakých konotacích a významech je kvalita života chápána a zdali je o ní
pojednáváno explicitně. V dalším bodě se zabýváme metodickým uchopením kvality života, tudíž
analyzujeme, jakým způsobem jsou zkoumány životní podmínky v obcích mikroregionu a jejich
percepce, resp. zdali je zohledněn i názor obyvatelstva a subjektivní hodnocení oblastí kvality života
v mikroregionu. Následně rozebíráme uchopení kvality života ve strategické části rozvojových
dokumentů, čili jestli je zlepšení kvality života jedním z pilířů či hlavních cílů rozvoje mikroregionu,
zdali se jedná o holistickou koncepci kvality života, nebo je spojena pouze s některými oblastmi
života, případně jestli a jakým způsobem je zajištěna participace občanů na realizaci akčního plánu.
Naší analýze bylo podrobeno 16 veřejně dostupných strategií rozvoje mikroregionů Jihomoravského
kraje (z celkového počtu 69 v současnosti evidovaných mikroregionů). Bohužel na tomto místě je
třeba zmínit, že právě veřejná nedostupnost a netransparentnost strategií rozvoje představuje jeden
z hlavních problémů, jehož důsledky se dále promítají do dalších oblastí nejen při realizaci akčního
plánu strategií. I přes tyto nedostatky v následující části popisujeme a interpretujeme výsledky naší
analýzy vybraných strategických dokumentů, přičemž se snažíme akcentovat důležité a explicitně
uvedené body spojené s kvalitou života.
Výsledky analýzy
V první řadě bychom rádi zmínili některé základní informace o daných strategiích rozvoje. 15 z 16
zkoumaných dokumentů mikroregionů Jihomoravského kraje nese název „strategie rozvoje“,
„strategický plán“, nebo „integrovaná rozvojová strategie“ (výjimku představuje svým zaměřením
Plán péče a rozvoje Lednicko-Valtického areálu). Většina strategií vznikla před vstupem ČR do EU,
nebo byla v následujících letech aktualizována. Pokud jde o samotné mikroregiony, jejichž analýzou
se zabýváme (seznam v Tab. 1), lze konstatovat, že se většinou jedná o venkovské regiony s různým
stupněm periferity. Některé z nich mají zřejmé centrum, což se projevuje i v jejich názvu (např.
Moravskokrumlovsko, Mikulovsko, nebo Kuřimka), jiné ho spíše postrádají a jejich označení je
založeno na jiné geografické charakteristice (např. mikroregion Drahanská vrchovina, nebo Moravský
kras). Nejednoznačný způsob vymezení regionů na základě venkovských atributů představuje hlavní
paradox přístupu k rozvoji venkova, ovlivňující i vlastní analýzu těchto oblastí a strategické plánování
jejich rozvoje (např. Binek a kol. 2011, Hruška 2011).
Co se týče struktury vybraných strategických dokumentů, můžeme je rozdělit na dvě základní části,
které jsou dále rozčleněny. První část se zpravidla nazývá analytická a většinou je chápána jako
analýza mikroregionu a jeho přírodních a sociálně-ekonomických podmínek. Bohužel text, který je
pokládán za analýzu, můžeme téměř ve všech případech považovat spíše za popis nebo profil
mikroregionu, členěný dle určitých fyzicko-geografických a sociálně-ekonomických charakteristik
(jen ve 3 případech se nazývá profil). SWOT, popřípadě problémová analýza, buď samostatně stojící,
nebo připojená k deskriptivní části, sice shrnuje předchozí poznatky, na druhou stranu jako jediná část
textu proniká hlouběji do podstaty problému objektivních podmínek kvality života v daných
mikroregionech. Druhou významnou částí strategií rozvoje je pak strategický (návrhový) oddíl, který
se rozděluje na různé fáze, dle následného postupu a konkretizace cílů. Tedy některé dokumenty
obsahují pouze vize nebo návrh strategie, jiné rozvíjejí strategické cíle do akčních a realizačních
plánů, nebo je skrze prioritní osy přetavují do konkrétních projektů. Z hlediska uchopení kvality
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
520
života nás však především zajímají vize, prioritní osy a strategické cíle a jejich konceptualizace
v kontextu této problematiky.
Jak už bylo řečeno, analytická část má především deskriptivní charakter a popisuje objektivní
podmínky k životu v obcích. Avšak co subjektivní vnímání a evaluace těchto podmínek obyvateli obcí
mikroregionů? Jakým způsobem je zohledněna subjektivní dimenze kvality života ve veřejně
dostupných strategických plánech? Pouze 2 strategie rozvoje berou v potaz názory místních rezidentů
(první prostřednictvím ankety, druhá na základě dotazníkového šetření), u dalších 4 pak bylo
realizováno dotazníkové šetření se starosty obcí mikroregionů. Zbývajícím 10 chybí jakákoli reflexe
názoru obyvatel, ať už v otázkách vztahu k okolnímu prostředí, nebo postojů k cílům rozvoje regionu.
Pokud se blížeji podíváme na použití termínu kvalita života, jen ve 3 dokumentech nenalezneme ani
zmínku o tomto pojmu. Na druhou stranu, i když většina dokumentů terminologicky operuje
s kvalitou života, de facto žádná strategie neuchopuje kvalitu života komplexně do hloubky nebo
jednotně konceptuálně. Je pravda, že v rámci některých strategií rozvoje můžeme pozorovat implicitní
pojímání kvality života v kontextu obecného blaha, ani v těchto případech však nelze mluvit o pojetí
komplexním a multidimenzionálním, na jehož potřebu jsme upozornili již v předcházejících studiích
(např. Andráško et al. 2012). Zvláštní případ představuje Strategie rozvoje mikroregionu Pernštejn,
v rámci které bylo provedeno dotazníkové šetření a jež právě v analytické části spojuje kvalitu života
se spokojeností. Nicméně pokud se už píše o kvalitě života v popisné a analytické části, většinou se
vztahuje ke dvěma šíře pojatým doménám kvality života. První můžeme charakterizovat jako životní
podmínky a zahrnuje životní prostředí a kvalitu bydlení, popřípadě infrastrukturu a občanskou
vybavenost. Druhá doména se podle vymezení orientuje více na lidské zdroje a zdravotní péči,
respektive se zabývá společenským a komunitním životem v obcích mikroregionu. Toto rozdělení je
ovšem značně zjednodušující vzhledem k obtížnosti rozlišení jednotlivých oblastí mezi sebou. Kvalita
života se tak často objevuje v nejrůznějších konotacích; v jednom dokumentu je kupříkladu zeširoka
pojímána jako obecné blaho a zároveň odkazuje na kvalitu bydlení.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
521
Tab. 1: Seznam veřejně dostupných strategií rozvoje mikroregionů Jihomoravského kraje
Název
mikroregionu
Název dokumentu
Rok
zpracování
Dostupné na:
Hustopečsko Strategie rozvoje 2007
http://www.hornibojanovice.cz/hbsunny/2ud/pdf/strategierozvojeh07.
pdf
Podluží Strategie rozvoje 2005
http://www.podluzi.cz/dokumenty/cat_view/24-dokumenty-regionu/67-
strategie-rozvoje-regionu-podluzi/68-strategie-rozvoje-2005-2010
PORTA
Integrovaná
rozvojová strategie
2002
http://www.regionporta.cz/index.php?typ=OBA&showid=38
Mikulovsko Strategie rozvoje 2004
http://www.mikulovskoregion.cz/data/1656.pdf
Lednickovaltický
areál
Plán péče a rozvoje 1999
http://www.lva.cz/.files/plan-pece-a-rozvoje-lednicko-valtickeho-
arealu.pdf
Cezava Strategie rozvoje 2002
http://www.region-
cezava.cz/resources/upload/data/3_Strategie_rozvoje.pdf
Moravský kras Strategický plán 1999
http://www.spolekmoravskykras.cz/region-moravsky-kras/plan-rozvoje/
Drahanská
vrchovina
Strategický plán 2009
http://dataplan.info/img_upload/7bdb1584e3b8a53d337518d988763f8d/
SPUR_mikroregionu_Drahanska_Vrchovina_2009.pdf
Svitava Strategie rozvoje 2008
http://www.svazeksvitava.cz/file.php?nid=440&oid=1246416
Moravsko-
krumlovsko
Rozvojová strategie 2007
http://moravskokrumlovsko.cz/dokumenty/
Časnýř Rozvojová strategie 2005
http://www.spolekmoravskykras.cz/create_file.php%3Fid%3D265+&cd=1
&hl=en&ct=clnk&gl=cz
Bzenecko
Integrovaná
rozvojová strategie
2002
http://www.bzenecko.cz/dokument/strabz02.htm
Kuřimka
Integrovaná
rozvojová strategie
2006
http://www.kurim.cz/cs/obcan/rozvoj-mesta/mikroregion-kurimka.html
Rakovec Strategie rozvoje 2003
http://www.rousinov.cz/soubory/ostatni/mr_analyza.pdf
Mezihoří Strategie rozvoje 2009
http://www.somezihori.cz/cze/rozvojova-strategie-so-mezihori-2007-
2013-p712
Pernštejn Strategie rozvoje 2007
http://www.pernstejnsko.cz/obrazky2/Strategie_rozvoje%20Pernstejn_F
INAL.pdf
Zdroj: Vlastní zpracování, citováno 29/04/2013
Jisté rozdíly však lze pozorovat mezi pojetím kvality života v analytické a strategické (návrhové) části
vybraných dokumentů. Lapidárně řečeno, v druhé části strategií se kvalita života častěji pojí s aspekty
zdraví a sociálními hledisky. Mimoto je ve strategické části kvalita života v 5 případech uvedena
explicitně jako hlavní pilíř nebo cíl rozvoje. Pokud je kvalita života chápána jako jeden ze základních
cílů rozvoje, na jehož základě jsou vymezeny opatření a dílčí aktivity, vztahuje se opět k sociální a
zdravotní péči, společenskému životu, rozvoji lidských zdrojů, službám, nebo občanské vybavenosti.
V druhé perspektivě se především používá formulace „zvýšení kvality života“ a v tomto případě je
kvalita života vedle trvalé udržitelnosti aplikována jako všeobecně uznávaný princip, který také,
bohužel, postrádá teoretické ukotvení.
Lze tedy konstatovat, že, i přes jisté snahy komplexním způsobem konceptualizovat kvalitu života ve
vybraných strategických dokumentech, uchopení tohoto fenoménu tíhne k vágnosti a
nejednoznačnosti. Ačkoliv bychom mohli prohlásit, že jakýkoli pokus zahrnout kvalitu života do
strategií rozvoje je veřejně prospěšný, nemusí být tento fakt vždy pravdivý.
Závěr
Výsledky textové analýzy potvrzují naše předpoklady a ukazují, že uchopení kvality života ve veřejně
dostupných strategických plánech mikroregionů Jihomoravského kraje je velmi časté, ale značně
problematické. Třebaže o kvalitě života pojednávají téměř všechny strategie rozvoje, její pojetí se
značně různí a nepředstavuje ani komplexní a multidimenzionální koncepci, ani jednotný dílčí
koncept. Pokud už je termín kvalita života ve strategických dokumentech zmíněn, zpravidla se
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
522
v daném kontextu vztahuje buď k životnímu prostředí, bydlení, infrastruktuře a občanské vybavenosti,
nebo ke zdravotní a sociální péči, lidským zdrojům a společenskému dění v obcích mikroregionů.
Kvalita života je dokonce v pěti strategiích rozvoje koncipována jako hlavní cíl rozvoje, respektive
princip, podle kterého by se měl rozvoj mikroregionu řídit.
Velmi častým problémem vybraných strategií je mimo jiné deskriptivní charakter analýz, který nejde
do hloubky věci a může degradovat následnou tvorbu strategie, tedy i zaměření na relevantní oblasti
kvality života. I díky tomu je tento komplexní koncept jen těžko pochopitelný a obtížně uchopitelný,
tudíž nejen zastupitelé, ale i odborníci, kteří vytvářejí jednotlivé strategie, se špatně vypořádají
s těmito obtížemi. S kvalitou života se tak operuje vágně, zvláště při formulaci vizí a deklamaci cílů,
což snižuje vážnost i závažnost celé problematiky. Jinými slovy, i když jsou programy rozvoje
vytvářeny především pro lidi, resp. na zlepšení jejich kvality života, nejsou tito do jejich realizace
zapojováni, což se poté odráží v nezájmu veřejnosti o tyto dokumenty. Potvrzuje to i fakt, že pouze
v rámci dvou strategií z šestnácti bylo provedeno dotazníkové šetření s občany, popřípadě anketa,
která zohledňovala jejich názory a postoje ke kvalitě života. Mimochodem podobné problémy jsme
zaznamenali již v naší předešlé studii mikroregionu Jindřichohradecka a příslušné strategie rozvoje
(Andráško et al. 2012).
Je důležité zmínit, že výše uvedené nedostatky jsou do značné míry zaviněny pluralitou chápání
kvality života. Jako naléhavá se proto jeví potřeba tuto problematiku jednoznačněji odborně uchopit a
umožnit tak specifikaci a analýzu relevantních problémů a navrhování jejich řešení. V oblasti
strategického plánování jde tedy především o zodpovězení otázky, jakým způsobem implementovat
kvalitu života do strategií rozvoje tak, aby reálně přispívaly ke zlepšení života obyvatel obcí a regionů.
Literatura
[1] AITKEN, S. C. Textual analysis: reading culture and context. In Methods in Human Geography.
Harlow: Pearson Education Limited, 2005, s. 233-249.
[2] ANDRÁŠKO, I., BIOLEK, J., HORÁKOVÁ, J. Mikroregion a kvalita života – případová studie
mikroregionu Jindřichohradecko. In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 529-537.
[3] BINEK, J. a kol. Synergie ve venkovském prostoru – Paradoxy rozvoje venkova. Brno: GaREP
Publishing, 2011.
[4] HRUŠKA, V. České strategické plánování rozvoje venkova v politickém a plánovacím diskurzu.
Urbanismus a územní rozvoj, roč. 15, 2011, č. 3, s. 7-12.
[5] LABOUNKOVÁ, V., PŮČEK, M., ROHREROVÁ, L. a kol. Metodická příručka pro zpracování
strategických rozvojových dokumentů mikroregionů. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav
územního rozvoje, 2009, 47 s.
Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu „Projevy globální environmentální změny v
krajinné sféře Země (MUNI/A/0966/2009)“ (50%) a projektu GA ČR „Urbánní a suburbánní
kvalita života: geografický pohled“ (50%).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
523
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-66
DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ VENKOVSKÝCH OBLASTÍ
JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
DEMOGRAPHIC DEVELOPMENT IN RURAL AREAS OF THE
SOUTH MORAVIAN REGION
ING. ONDŘEJ PETR
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.petr@mail.muni.cz
Anotace
Článek se zabývá problematikou demografického vývoje venkovských oblastí Jihomoravského kraje.
Úvodní část nabízí stručný přehled východisek zkoumané problematiky, kterou následují výsledky
zpracování vývojových trendů vybraných demografických charakteristik na úrovni obcí v období 1991
– 2011, na jehož základě je vyhodnocena regionální diferenciace demografického vývoje venkovských
oblastí Jihomoravského kraje. Zajímavých výsledků je dosaženo zejména v souvislosti s kategorizací
venkovských obcí dle intenzity vyjížďky do zaměstnání.
Klíčová slova
Venkovské oblasti, demografický vývoj, zázemí měst, vyjížďka, regionální diferenciace, Jihomoravský
kraj.
Annotation
The paper deals with the demographic development in rural areas of the South Moravian Region. The
introductory part presents an overview of the departure points for our research. It is followed by the
results of a study of development trends in selected demographic characteristics at the municipal
level, concerning the period 1991–2011. Based on this study, the regional differentiation of
demographic development in rural areas of the South Moravian Region is established. Interesting
results have been obtained especially as regards the classification of rural settlements according to
the intensity of commuting to work.
Key words
Rural Areas, Demographic Development, Suburb, Commuting, Regional Differentiation, Southern
Moravia.
JEL classification: J11
Úvod
Obyvatelstvo je základním parametrem, který vstupuje do všech oblastí společenského života. Lidská
práce je jedním ze základních výrobních faktorů a lidské potřeby jsou zároveň zdrojem poptávky po
statcích a službách, ať už je tato poptávka směřována k soukromému či veřejnému sektoru
hospodářství, jehož fungování demografický vývoj zásadním způsobem předurčuje. Venkovské
oblasti podle statistických či administrativních kritérií, standardně užívaných v podmínkách České
republiky, představují až 90 % všech obcí ČR, více než tři čtvrtiny rozlohy jejího území a žije v nich
přibližně čtvrtina jejích obyvatel (dle Sčítání lidu, domů a bytů 2001). Problémem většiny vyspělých
zemí, který je v případě venkovských oblastí často vnímán palčivěji, jsou v posledních desetiletích
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
524
záporné hodnoty přirozeného pohybu obyvatelstva, způsobené nízkou úrovní úhrnné plodnosti, která
nezajišťuje prostou reprodukci obyvatel a spolu s prodlužováním střední délky života vede ke stárnutí
populace a rostoucí zátěži sociálního systému (např. Petr, 2010).
Cílem studie, jejíž výsledky jsou prezentovány v tomto článku, je analýza regionální diferenciace
demografického vývoje venkovských oblastí Jihomoravského kraje, která s ohledem na velikost
venkovského prostoru a dynamiku (ze své povahy prostorově selektivních) procesů urbanizace a
suburbanizace zcela jistě existuje.
V souvislosti s regionální diferenciací demografického vývoje je třeba vzít na vědomí, že vznik
regionálních disparit obecně je doprovodným jevem procesů přírodní i společenské evoluce, přičemž
nelze jednoznačně říci, zda je existence disparit pozitivní či nikoliv (Viturka, 2010). Demografické
stárnutí a vylidňování určitých oblastí může být v jistém smyslu vnímáno pozitivně, jako projev
efektivní alokace zdrojů. Jelikož je však podle Viturky (2010) nutné rozvoj každé společnosti
usměrňovat a vznikající disparity udržovat v určitých mezích, převážně je tento problém vnímán
negativně, jako jedna z příčin úpadku periferií, prohlubování regionální diferenciace a narušování
komplexního rozvoje území ČR zaostávajícími oblastmi. Vzhledem k tomu, že k migraci nejčastěji
tendují mladí a vzdělaní lidé, jejich odchod se výrazně promítá i do přirozeného populačního vývoje
venkova.
Teoreticko-metodologická východiska
Zásadním a nezbytným krokem zpracování této studie, k němuž v odborné literatuře existuje poměrně
bohatá diskuze, je vymezení venkovského prostoru. Vymezením a kategorizací venkovského prostoru
se zabývá např. Cloke (1977), na kterého později navazuje Robinson (1990). Oba autoři vnímají
nesourodost venkovského prostoru, zejména rozdíly mezi venkovem příměstským a periferním.
Patmore (1983) nevidí mezi městem a venkovem existenci ostré hranice, cítí spíše kontinuitu v rámci
prostoru - všechno je součástí harmonického, komplexního, funkčního celku (srov. s Green, 1990).
Vaishar a kol. (2008) uvádí, že v našich podmínkách se v současnosti rozdíly mezi městským a
venkovským způsobem života stírají. Scharf (2001) upozorňuje na skutečnost, že rozdíly mezi
městskými a venkovskými oblastmi bývají obecně zveličovány, přičemž mnohem větší rozdíly
existují např. mezi západní a východní částí Německa. Robinson (1990) i Hoggart (1990) upozorňují
na špatnou definiční uchopitelnost pojmu „venkovský“, zejména z důvodu heterogenity venkovského
prostoru a řady podobností mezi venkovem a městem. Dle Cloka (1992) lze dokonce venkovský
prostor chápat ve smyslu jeho vnímání návštěvníky pouze jako sociální konstrukt, čehož využívá např.
marketing cestovního ruchu. Venkov je obecně vymezován jako řídce osídlený prostor, ve kterém má
důležitou funkci zemědělství. Může být vymezen pozitivně nebo negativně, tedy jako doplněk
městských struktur, území mimo plochy měst. Subjektivně může být vymezen například na základě
vyjádření místních obyvatel o svém sídle, jejich dojmů a cítění. V rámci objektivních přístupů k
identifikaci venkova je nutné brát v úvahu její účel, případně obor, který se o problematiku zajímá.
Dle Perlína (1998) bývají často rozlišována následující hlediska vymezení venkovského sídla:
urbanistické, architektonické, sociologické, ekonomické, historické, administrativní a statistické. Z
důvodu uchopitelnosti dat jsou venkovské oblasti nejčastěji vymezovány na základě kritérií
statistických nebo administrativních - počtu obyvatel obce, statutu a hustoty obyvatel.
Demografické změny, odehrávající se v demokratické Evropě již od 60. let 20. století, se v ČR plně
projevily až o třicet let později. Rychlost těchto změn byla umocněna probíhající transformací
ekonomického i politického prostředí (Burcin a kol. 2010), a také přicházející globalizací a
přejímáním zahraničních vzorců chování (Kornai 2006). Vývoj hospodářsko-politických podmínek se
v České republice výrazně projevil také v případě demografického vývoje venkovských oblastí. Pavlík
a kol. (1986: 472) si všímá skutečnosti, že „…v demografii se tradičně věnuje pozornost rozložení
obcí na venkovské obce a na městské obce, charakter demografické reprodukce se zejména v dobách
významných změn v této reprodukci značně lišil u městského a venkovského obyvatelstva“.
Vylidňování venkovských oblastí ČR se věnují např. Maryáš a Řehák (1990). Kolektivizace a
mechanizace zemědělství způsobila na venkově přebytky pracovní síly, zatímco rozvíjející se průmysl
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
525
lákal lidi za prací do měst. Po několik dekád vnitřní stěhování probíhalo především ve znamení
urbanizace a odlivu zejména mladých lidí z venkova (o významu lidských zdrojů pro rozvoj menších
obcí se zmiňuje např. Pařil, 2010). Rozvoj prostorové mobility obyvatel, materiálu a informací, jdoucí
ruku v ruce s rozvojem měst, získával v průběhu 90. let jiný charakter a posunul se směrem
propojovacím, integračním – převážně jednostranná industriální orientace pohybů je nahrazována
oboustrannou interakcí mezi jádrem a zázemím (Hampl 2005). Jak uvádí Burcin a kol. (2010),
koncentrační tendence začaly v 90. letech přecházet v tendence dekoncentrační a suburbanizace se
začala projevovat silněji. Projevům suburbanizace a jejich stupňování po roce 1990 se blíže věnují
také Kunc a Synková (2010). V souhrnu sice dochází k populačnímu růstu venkova, ale příměstský
venkov, který získává nejvíce obyvatel, má dnes sotva charakter venkova (Perlín 1998, Binek a kol.
2007). Obyvatelstvo odlehlých venkovských oblastí, vzdálených od ekonomických a správních center,
se špatnou dopravní dostupností a nedostatkem pracovních příležitostí, dále ubývá či stagnuje (Burcin
a kol. 2010). Bevan (2009) zmiňuje na příkladu Anglie, že venkovských oblastí se stárnutí obyvatel
týká ve znatelně větší míře, než městských oblastí, přičemž i v dalších zemích platí, že podíl starších
věkových skupin roste ve venkovských populacích rychleji než v městských. Scharf (2001) uvádí, že
úhrnná plodnost je sice v Německu tradičně vyšší na venkově než ve městech, ale vliv migrace, která
ve znamení suburbanizace způsobuje stárnutí obyvatel v odlehlejších venkovských oblastech a
současně v centrech velkých měst, je silnější.
V rámci výzkumu je věnována pozornost vývoji počtu obyvatel a věkové struktury ve venkovských
oblastech Jihomoravského kraje (1991 – 2011). Věková struktura je zachycena prostřednictvím indexu
stáří jakožto podílu počtu obyvatel ve věkových skupinách 65+ a 0-14 let (x 100), případně
prostřednictvím podílu jednotlivých věkových skupin na sledované populaci. Aby bylo možné
věnovat se prostorové diferenciaci vývoje sledovaných veličin v čase, je nezbytné disponovat v
každém sledovaném okamžiku srovnatelným souborem obcí jakožto základních prostorových
jednotek shromažďování a především publikování dat ze strany ČSÚ. Bylo tedy nutné přepočítat
veškerá data na územní strukturu, která byla tvořena nejnižším počtem obcí v rámci sledovaného
časového období, přičemž tomuto stavu odpovídá rok 1991. K přepočtu bylo využito přehledu
územních změn, zveřejněného ČSÚ v Databázi demografických údajů za obce ČR. Územní struktuře
Jihomoravského kraje (dále JMK) roku 1991 odpovídá soubor 618 obcí, na němž došlo k vymezení
venkova, sledování vývoje vybraných demografických ukazatelů v čase a zkoumání jeho prostorové
diferenciace.
Ze základních kritérií vymezení venkova se vzhledem k délce sledovaného období a nesnadné
dostupnosti dat jako nejpřijatelnější jeví statistické kritérium počtu obyvatel, přičemž v rámci této
studie je venkov vymezen na základě počtu obyvatel dle SLDB 1991 za využití hranice 2000
obyvatel. Do kategorie obcí do 2000 obyvatel spadá 542 obcí, které reprezentují bezmála 88 %
celkového počtu obcí a téměř 28 % celkového počtu obyvatel JMK. Je zřejmé, že vymezení venkova
pouze na základě tohoto kritéria není vzhledem k existenci regionálních odlišností v sídelní struktuře
plynoucích z rozdílného kulturně-historického vývoje ideální, což dokládá příklad okresů Břeclav a
zejména Hodonín, pro něž je typický nižší počet větších venkovských obcí, obzvláště v kontrastu s
osídlením Českomoravské, resp. Drahanské vrchoviny (zmiňuje např. Toušek a kol. 2006). Nutno
však podotknout, že cílem článku není zpracovat precizní přístup k vymezení venkova, nýbrž věnovat
se regionální diferenciaci demografického vývoje venkovských oblastí. Z tohoto pohledu lze „užší“
variantu vymezení venkova považovat za přínosnější než variantu „zbytečně širokou“. Vymezení
venkova je, obzvláště v Jihomoravském kraji, značně diskutabilní a téměř každá varianta je zatěžkána
řadou pochybností (blíže rozvádí např. publikace ČSÚ Postavení venkova v Jihomoravském kraji,
2009). K okresům Břeclav a Hodonín je v průběhu zpracování výsledků přistupováno individuálně, a
sice sledováním dat vybraných obcí až do hranice 4000 obyvatel.
Zvláštní pozornost je věnována rozdílům v demografickém vývoji venkovského zázemí měst a
ostatních venkovských obcí. Vymezeno a analyzováno je pouze zázemí okresních měst jakožto
nejsilnějších center Jihomoravského kraje. Dochází tak k uchopení prostoru, který se do jisté míry
podobá suburbánní zóně, definované blíže např. Perlínem (1998). Zázemí je identifikováno na základě
rozsahu denní vyjížďky z venkovských obcí za prací do okresních měst (dále jen „vyjížďka“) dle
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
526
SLDB 2001. V úvahu je brán pouze nejsilnější proud vyjížďky z každé obce. Dochází tak k výběru
obcí, které opravdu tíhnou k některému z okresních měst. Počet vyjíždějících denně za prací je
vztažen k počtu trvale bydlících zaměstnaných, čímž oproti použití počtu ekonomicky aktivních ve
jmenovateli dochází k eliminaci nezaměstnaných, potenciálně zkreslujících hodnoty zejména v
nejmenších obcích.
Výsledky
Již z jednoduché analýzy vývoje počtu obyvatel dle vybraných velikostních kategorií obcí JMK je
možné sledovat základní vývojové trendy. Obce s více než 2000 obyvateli vykazují v rámci
sledovaného období dle tab. 1 mírně klesající vývojovou tendenci, obce do 2000 obyvatel jako celek
naopak populačně výrazně rostou, dle Srba (2004) zejména zásluhou rostoucích migračních zisků od
roku 1994, s dalším zrychlením suburbanizačních tendencí po přelomu tisíciletí. I v kategorii obcí
do 2000 obyvatel však existují rozdíly. Zatímco obce kategorie 500 - 1999 obyvatel a 200 – 499
obyvatel zaznamenaly výrazný relativní přírůstek počtu obyvatel, kategorie nejmenších obcí do 200
obyvatel ve zkoumaném období obyvatelstvo ztratila. Této kategorie se suburbanizace pravděpodobně
dotkla opožděně a v omezené míře, která nestačila zvrátit vývoj počtu obyvatel za sledované období
do kladných hodnot. Lze předpokládat, že se jedná o odlehlé obce s nižší atraktivitou pro práci a
bydlení. Pro venkovské oblasti JMK je příznačná zrychlená dynamika vývoje počtu obyvatel v druhé
dekádě sledovaného období, což souvisí s již zmiňovanou suburbanizací.
Tab. 1: Vývoj počtu obyvatel vybraných velikostních kategorií obcí JMK (1991-2011)
Území Počet obyvatel 1991 Počet obyvatel 2001 Počet obyvatel 2011
Změna počtu obyvatel
1991-2011 (%)
Česká republika 10 302 215 10 230 060 10 562 214 2,5
Jihomoravský kraj 1 136 832 1 127 718 1 157 583 1,8
Obce s 2000 a více obyvateli 821 670 810 603 818 724 -0,4
Obce s 0 - 1999 obyvateli 315 162 317 115 338 859 7,5
- z toho: 500 - 1999 obyvatel 236 208 239 036 254 912 7,9
- z toho: 200 - 499 obyvatel 66 437 66 264 71 573 7,7
- z toho: 0 - 199 obyvatel 12 517 11 815 12 374 -1,1
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1991, SLDB 2001, předběžné výsledky SLDB 2011, vlastní zpracování
Ze zkoumání souvislosti mezi průběhem demografického stárnutí a populační velikostí obce vyplývá,
že čím jsou obce menší, s tím vyšší hodnotou indexu stáří vstupují do sledovaného období. Z vývoje
během tohoto období (tab. 2) je patrné, že nejstabilnější věková struktura obyvatel je příznačná
pro kategorii nejmenších obcí do 200 obyvatel, kdy proces stárnutí sice ve druhé sledované dekádě
akceleruje, ale během celého sledovaného období se index stáří zvýšil relativně nejméně. U obcí
kategorie 200 - 499 obyvatel lze pozorovat srovnatelnou hodnotu změny indexu stáří, ale naopak zde
dochází ke zpomalení procesu stárnutí mezi lety 2001 a 2011. V obcích s 500 - 1999 obyvateli a ve
městech probíhá proces stárnutí rovnoměrně, ovšem s nejvyšší hodnotou relativního růstu indexu stáří.
Tab. 2: Vývoj indexu stáří vybraných velikostních kategorií obcí JMK (1991-2011)
Území Index stáří 1991 Index stáří 2001 Index stáří 2011
Změna indexu stáří
1991-2011 (%)
Česká republika 62,0 87,2 109,8 77,1
Jihomoravský kraj 63,5 89,6 115,4 81,7
Obce s 2000 a více obyvateli 61,1 91,8 122,3 100,2
Obce s 0 - 1999 obyvateli 69,5 84,4 100,2 44,2
- z toho: 500 - 1999 obyvatel 65,8 81,5 98,8 50,2
- z toho: 200 - 499 obyvatel 78,2 90,7 101,1 29,3
- z toho: 0 - 199 obyvatel 99,4 110,6 124,1 24,8
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1991, SLDB 2001, předběžné výsledky SLDB 2011, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
527
Nejstarší obyvatelstvo tedy v současnosti žije v nejmenších obcích, nicméně oproti městům se nejedná
o nic nového. V obou těchto kategoriích dochází k výraznému úbytku dětské složky populace (města -
34,5 %, obce do 200 obyvatel -21,8 %) a mírnému nárůstu produktivního obyvatelstva (města 4,4 %,
obce do 200 obyvatel 5,2 %). Věková skupina obyvatel starších 65 let však v nejmenších obcích mírně
ztrácí (-2,4 %), ale ve městech prudce roste (31,1 %). To vysvětluje čtyřnásobně vyšší dynamiku růstu
indexu stáří v případě měst. Před rokem 1989 probíhaly přesuny obyvatelstva ve znamení urbanizace,
tedy zejména z venkova do měst či větších obcí za prací. Ve spojení se štědrou bytovou a rodinnou
politikou tak města rostla - přicházeli zejména mladí lidé, kteří zakládali rodiny. Venkov současně
ztrácel nejvíce perspektivní složky obyvatelstva. V 90. letech se však ke slovu začala dostávat
suburbanizace, směřující ze zhoršujícího se prostředí měst do jejich zázemí, především do míst
s dobrou dojížďkovou vzdáleností za prací a vzděláním. Opět se stěhovali především lidé
v produktivním věku, s dětmi nebo vizí rodiny (obecně platí, že k migraci tendují spíše mladí lidé).
Na kategorii obcí do 2000 obyvatel je vidět, že díky tomu stále udržuje vyrovnané zastoupení
předproduktivní a poproduktivní složky obyvatel, především zásluhou obcí v kategorii 200 – 1999
obyvatel. Nejmenší obce nejsou suburbanizací tolik zasaženy, což se odráží i na jejich věkové
struktuře. Podobnému stavu se však obrovskou rychlostí přiblížila také města, jejichž index stáří se
během sledovaného období zdvojnásobil.
Mnohem podrobnější pohled na změnu počtu obyvatel v rámci Jihomoravského kraje nabízí
následující kartogram. Jako venkovské oblasti s největším nárůstem počtu obyvatel lze označit
venkovské obce ležící v bezprostřední blízkosti města Brna (potažmo celý okres Brno-venkov,
dokonce s přesahem východním směrem na Rousínov a Slavkov), a dále obce, které se nachází v okolí
okresních měst Blanska, Vyškova a Znojma. Pozitivní populační vývoj lze pozorovat i
ve venkovských obcích kolem Boskovic. Za povšimnutí stojí zejména severní až severovýchodní
zázemí Brna, které se prolíná se zázemím Blanska a Vyškova, čímž vzniká oblast s vysokou intenzitou
populačního růstu.
Obr. 1: Vývoj počtu obyvatel ve venkovských obcích JMK (1991-2011)
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1991, SLDB 2001, předběžné výsledky SLDB 2011, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
528
Mezi venkovské oblasti, které jsou dle kartogramu nejvíce postižené úbytkem obyvatel, patří
severozápad a západ okresu Blansko, severní a západní část okresu Znojmo (Vranovsko), jihovýchod
okresu Vyškov (Bučovicko) a východní část okresu Hodonín – zejména správní obvod obce
s rozšířenou působností (dále SO ORP) Veselí nad Moravou. Všechny uvedené oblasti se nachází
při hranicích Jihomoravského kraje. Problém úbytku obyvatel se kumuluje zejména v okresu Hodonín,
kde ztrácí jak venkovské obce do 2000 obyvatel (-0,7 %) tak i města (-3,5 %). Mezi prvními 100
venkovskými obcemi dle relativního nárůstu počtu obyvatel ve sledovaném období tvoří 51 obcemi
většinu okres Brno-venkov, sporadicky jsou naopak zastoupeny okresy Břeclav (5 obcí) a Hodonín (3
obce). Na opačném konci žebříčku dominuje okres Znojmo, zastoupený 45 obcemi, a dále Blansko
(28 obcí). Nejméně zastoupené jsou okresy Brno-venkov a Břeclav (po třech obcích).
Nejmladšími byly na počátku sledovaného období venkovské oblasti Znojemska a Břeclavska, kde
svoji roli mohla sehrát tradice místní lidové kultury a křesťanství, ale také skutečnost, že se jedná o
dosídlené oblasti, které si dle Čtrnácta a Maryáše (1993) obvykle zachovávají vysokou populační
aktivitu po více generací. K těmto dvěma okresům se v současnosti díky masivní suburbanizaci
připojuje také venkovské zázemí Brna. Ze srovnání kartogramů indexu stáří v roce 1991 a 2011 (z
důvodu rozsahu zde nefigurují) vyplývá zřetelný nárůst hodnoty indexu stáří v rámci celého
sledovaného území. V roce 1991 byla nejstarší věková struktura charakteristická pro venkov
severozápadní až západní části okresu Brno-venkov (Rosicko, Ivančicko, Tišnovsko), dále pro venkov
západní části okresu Blansko (Tišnovsko, Blanensko), venkov východní části okresu Vyškov
(Ivanovicko, Bučovicko), oblast pomezí okresů Vyškov a Hodonín a venkovské oblasti severní části
okresu Znojmo. V roce 2011 se již s nepříznivou věkovou strukturou potýkaly i venkovské oblasti
ve východních částech okresů Blansko a Hodonín (SO ORP Veselí nad Moravou), centrální části
okresu Břeclav a v okrese Znojmo se oblast rozšířila směrem na západ na Vranovsko.
Obr. 2: Změna indexu stáří ve venkovských obcích JMK (1991-2011)
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1991, SLDB 2001, předběžné výsledky SLDB 2011, vlastní zpracování
Za sledované období se nejvýraznější nárůst indexu stáří odehrál ve venkovském prostoru okresů
Břeclav, Znojmo, Hodonín a Blansko. Jedná se zejména o západní polovinu okresu Břeclav, téměř
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
529
celý okres Znojmo, přičemž nejvýrazněji zestárla jeho západní a jihovýchodní část, dále severní
a jihovýchodní část okresu Hodonín a jihozápadní a východní část okresu Blansko. Obzvláště výrazná
je však kumulace procesu demografického stárnutí v jižní části Jihomoravského kraje (obr. 2).
Pozornost byla věnována i obcím okresů Břeclav a Hodonín velikostní kategorie 2000 – 3999
obyvatel, což se týká 11 obcí okresu Břeclav a 14 obcí okresu Hodonín. Celkově tyto obce mezi lety
1991 a 2011 získaly 1,1 % obyvatel a jejich index stáří vzrostl téměř dvojnásobně (o 95,2 %
z hodnoty 57,3 na hodnotu 111,8), přičemž vývoj této kategorie obcí je v případě obou okresů v
souhrnu téměř shodný. S jistou mírou generalizace lze konstatovat, že rozsahem pozorovaných
demografických změn mají obce okresů Břeclav a Hodonín velikostní kategorie 2000 – 3999 obyvatel
velmi blízko městům Jihomoravského kraje v pojetí obcí se 2000 a více obyvateli, nechovají se jako
ostatní venkovské obce Jihomoravského kraje a jejich oddělené sledování se ukazuje jako
opodstatněné. Co se týče okresu Břeclav, lze tyto obce označit za populačně stagnující, s rozmezím
relativní změny počtu obyvatel od -1,4 do 3,3 %. V okresu Hodonín je tento interval rozmanitější a
rozmezí jeho hodnot je širší (od -6,7 do 10,4 %), což signalizuje silnější prostorovou diferenciaci
demografického vývoje. V souladu s výše uvedenou domněnkou je růst počtu obyvatel
v bezprostředním okolí Hodonína (v obcích Dolní Bojanovice, Josefov, Mikulčice, Mutěnice,
Rohatec, Starý Poddvorov či Sudoměřice dosahuje relativní růst počtu obyvatel hodnot od 4,9 % v
Mutěnicích do 19,5 % v Josefově). Obce okresů Břeclav a Hodonín kategorie 2000 – 3999 obyvatel
spadaly v roce 1991 mezi nejmladší obce JMK, s hodnotami indexu stáří v rozmezí od 38,4 do 72,5.
Tento interval se do roku 2011 posouvá k vyšším hodnotám, a sice od 85,8 do 143,7. V podstatě se
jedná o interval odpovídající výše vymezeným obcím okresu Hodonín, jehož podmnožinou je interval
hodnot indexu stáří pro obce okresu Břeclav (99,0 – 133,7). Relativní změna indexu stáří obcí okresu
Břeclav se pohybuje v rozmezí od 53,9 do 151,9 %, v okresu Hodonín se jedná o rozmezí od 41,9 do
198,5 %. Současné hodnoty indexu stáří i jeho změna na úrovni jednotlivých obcí jsou taktéž více
diferencované v případě okresu Hodonín.
Jelikož do indexu stáří vstupuje rovnocenně s poproduktivní složkou obyvatelstva i složka
předproduktivní, je vhodné alespoň rámcově sledovat tyto komponenty odděleně. Ke zjištění rozsahu,
v němž jednotlivé komponenty indexu stáří přispívají k jeho konečné hodnotě, stačí v nejjednodušším
pojetí sledovat pouze věkovou skupinu obyvatel 65 let a starších.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
530
Obr. 3: Změna v zastoupení poproduktivní složky obyvatelstva venkovských obcí JMK (1991-2011)
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1991, SLDB 2001, předběžné výsledky SLDB 2011, vlastní zpracování
Ve srovnání s dynamikou vývoje indexu stáří se změny zastoupení poproduktivní složky v populaci
venkovských obcí JMK jeví jako méně výrazné, obzvláště při jednoduchém vizuálním porovnání
stavů roku 1991 a 2011 (tyto kartogramy zde opět z důvodu rozsahu nefigurují). Obr. 3, který ukazuje
procentní změnu zastoupení poproduktivní složky, však určité posuny zachycuje. Největší nárůst
relativního zastoupení obyvatel ve věku 65 a více let zaznamenaly vesměs oblasti s největším
nárůstem indexu stáří, a sice západní a jižní část okresu Znojmo, západní polovina okresu Břeclav a
jihovýchod okresu Blansko. S nejvýraznějším poklesem podílu poproduktivní složky na populaci je
možné se ve větší míře setkat zejména v okresech Brno-venkov a Vyškov. Na základě tab. 3 lze
nicméně prohlásit, že změna podílu poproduktivní složky na celkovém počtu obyvatel není
ve srovnání s vývojem indexu stáří natolik významná. Postavení dětské složky v populaci však zažívá
výrazný pokles způsobující nepřehlédnutelné změny indexu stáří, které např. Kalibová a kol. (2009)
interpretuje jako stárnutí odspodu věkové pyramidy. Současně narůstá zastoupení produktivní složky
venkovského obyvatelstva, za nímž podle všeho stojí suburbanizační tlaky a obecně také dospívání
dětí narozených od druhé poloviny 70. let.
Tab. 3: Zastoupení hlavních věkových skupin v populaci venkovských obcí JMK
Věková struktura v roce 1991 Věková struktura v roce 2011
Věková skupina 0-14 15-64 65+ 0-14 15-64 65+
Počet obyvatel dané věkové skupiny 66 570 202 336 46 248 51 625 235 518 51 716
Podíl na celkové populaci (%) 21,1 64,2 14,7 15,2 69,5 15,3
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1991, SLDB 2001, předběžné výsledky SLDB 2011, vlastní zpracování
Vliv suburbanizace potvrzuje i obr. 3, z něhož je patrná odlišnost vývoje mezi venkovským zázemím
měst a zbytkem prostoru. Nejvíce poklesl relativní význam věkové skupiny starších 65 let v širším
zázemí Brna, a dále také v zázemí Znojma. Pro tyto oblasti je zároveň příznačný příznivý vývoj
indexu stáří, způsobený usazováním rodin s dětmi či plánujících potomstvo, což je také v souladu
s výrazně pozitivním vývojem počtu obyvatel. V ostatních venkovských oblastech vesměs současně
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
531
s růstem podílu věkové skupiny starších 65 let dochází k nárůstu hodnot indexu stáří, čemuž odpovídá
i úbytek obyvatel. Regionální diferenciace vývoje věkové struktury tedy v případě venkovských
oblastí JMK v rozhodující míře souvisí s prostorovým průběhem migrace produktivní složky
obyvatelstva a rozložením porodnosti v prostoru i čase, až druhotně se jedná o prostorové rozdíly ve
změně zastoupení poproduktivní složky v populaci.
Venkov v zázemí okresních měst
Jak již bylo několikrát naznačováno výše, pro venkovské obce, které se nachází v blízkosti okresních
měst (zejména Brna), se charakter demografického vývoje zdá být zcela odlišný než pro zbytek
venkovských obcí, což nyní bude ověřeno na konkrétním souboru obcí. Následující kartogram (obr. 4)
zachycuje prostorovou diferenciaci denní vyjížďky za prací z venkovských obcí. Za venkovské
zázemí okresních měst (příměstský venkov) jsou považovány obce, z nichž denně vyjíždí 40 % trvale
bydlících zaměstnaných a více (celkem 96 obcí, které v roce 1991 představovaly 17,7 % celkového
počtu venkovských obcí a 21,9 % venkovského obyvatelstva JMK, průměrná velikost obce byla 719
obyvatel). Tyto obce tvoří zázemí zejména Brnu, ale také Znojmu, Blansku a Vyškovu. Určité
náznaky je možné pozorovat i v okolí Břeclavi a Hodonína. Odděleně je sledována také skupina obcí
s vyjížďkou nižší než 10 % (celkem 169 obcí, tvořících v roce 1991 31,2 % celkového počtu
venkovských obcí a 27 % venkovského obyvatelstva JMK, průměrná velikost obce byla 503
obyvatel), kterou je možné nazvat odlehlým venkovem. Užití termínu mezilehlý venkov pro soubor
venkovských obcí s vyjížďkou v intervalu 10-39,9 % svým způsobem ilustruje základní možnost
uchopení typologie venkovských oblastí, obecně definované ve Strategii regionálního rozvoje ČR
na roky 2007-2013, která na základě polohy vůči urbanizovaným oblastem, dopravní dostupnosti a
ekonomických znaků rozlišuje právě venkov příměstský, mezilehlý a odlehlý. Do kategorie
mezilehlého venkova zde spadá 277 obcí, což bylo v roce 1991 51,1 % celkového počtu venkovských
obcí, v nichž žilo 51,1 % venkovského obyvatelstva JMK, přičemž průměrná velikost obce byla 582
obyvatel.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
532
Obr. 4: Denní vyjížďka za prací do okresních měst (2001)
Zdroj: ČSÚ - SLDB 2001, vlastní zpracování
Z tab. 5 je zřejmé, že vývoj počtu obyvatel i věkové struktury velmi úzce (téměř přímo úměrně)
souvisí s polohou obcí v sídelním systému a úrovní interakce s jeho významnými centry. Při pohledu
na vývoj počtu obyvatel je vidět, že ze sledovaných kategorií nejvíce obyvatel získaly (jak relativně,
tak absolutně) obce příměstského venkova s vyjížďkou přesahující 40 %. Obce náležící do kategorie
odlehlého venkova s vyjížďkou menší než 10 % naopak utrpěly mírnou populační ztrátu.
Tab. 5: Demografický vývoj venkova JMK v závislosti na intenzitě vyjížďky za prací
Vývoj počtu obyvatel
Venkovské obce JMK dle denní vyjížďky za prací: 1991 2001 2011 Změna 1991-2011 (%)
≥ 40 % 69 002 70 720 81 973 18,8
10 - 39,9 % 161 092 162 886 172 364 7,0
< 10 % 85 059 83 502 84 520 -0,6
Vývoj indexu stáří
≥ 40 % 74,5 91,5 94,7 27,1
10 - 39,9 % 69,3 83,2 99,8 44,0
< 10 % 66,0 81,3 106,8 61,8
Vývoj podílu věkové skupiny 65+
≥ 40 % 15,1 15,1 15,2 0,1
10 - 39,9 % 14,7 14,6 15,2 3,2
< 10 % 14,2 14,1 15,5 9,1
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1991, SLDB 2001, předběžné výsledky SLDB 2011, vlastní zpracování
Index stáří se nejplynuleji vyvíjel v nejpočetněji zastoupené kategorii obcí s vyjížďkou mezi 10
a 39,9 %. Rozdíly ve vývoji indexu stáří se projevily až v posledním desetiletí, kdy se stárnutí
příměstského venkova znatelně zbrzdilo vlivem důsledků již dříve popsané suburbanizace, zatímco
stárnutí odlehlého venkova naopak akcelerovalo a poproduktivní složka populace převážila složku
předproduktivní. Relativní význam věkové skupiny starších 65 let v případě odlehlého venkova
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
533
výrazně narůstá, oproti stagnaci v kategorii příměstského venkova, kde se sice zvyšuje absolutní počet
starších 65 let, tento nárůst je však relativně smazáván jednak růstem počtu obyvatel produktivního
věku a v posledním desetiletí také oživením vývoje dětské složky populace.
Závěr
Výsledky výzkumu, jehož cílem bylo analyzovat prostorovou diferenciaci demografického vývoje
venkovských oblastí Jihomoravského kraje, ukazují, že tyto oblasti v souhrnu během sledovaného
období (1991-2011) výrazně populačně rostou, což se děje zejména vlivem suburbanizace, která ve
druhé dekádě sledovaného období zrychluje. Kategorie nejmenších obcí (do 200 obyvatel) však mezi
lety 1991 a 2011 mírně ztrácí. Nejvíce obyvatel během sledovaného období přibylo ve venkovském
zázemí Brna, Blanska, Vyškova a Znojma, zatímco nejvýraznější úbytek obyvatel se odehrál na
severozápadě a západě okresu Blansko, v severní a západní části okresu Znojmo, ve východní části
okresu Hodonín a v jihovýchodní části okresu Vyškov.
Populace stárne v celém sledovaném území bez výjimky. Jak dynamika stárnutí obyvatelstva ve
sledovaném období, tak i současné hodnoty indexu stáří se liší v závislosti na kategorizaci
venkovských obcí dle populační velikosti. Přes výrazné změny indexu stáří ve sledovaném období
zůstává ve venkovském prostoru předproduktivní a poproduktivní složka obyvatelstva vyrovnaná,
zejména zásluhou obcí nad 200 obyvatel. Důvodem je pravděpodobně vliv suburbanizace v zázemí
větších měst, zejména Brna. Nejvyššího indexu stáří v současnosti dosahují nejmenší venkovské obce
do 200 obyvatel a zároveň města. Obou kategorií se v minulosti znatelně dotkla silná urbanizace (a její
následný vliv na přirozenou dynamiku obyvatel), a to tím způsobem, že města byla v roce 1991 „plná
mladých obyvatel“ které přitahovala z venkovského prostoru, přičemž venkovské oblasti byly o tyto
obyvatele ochuzeny. Ve spojení s akcelerující suburbanizací se ve vývoji věkové struktury městského
obyvatelstva objevil nepřehlédnutelný výkyv, zatímco do nejmenších obcí suburbanizace zasáhla
pouze v omezené míře. Z analýzy změn věkové struktury na úrovni obcí vyplynulo, že nejméně
zestárlo venkovské obyvatelstvo okresů Brno-venkov a Vyškov, zejména díky výraznému zpomalení
růstu indexu stáří v posledním desetiletí. V největším rozsahu naopak probíhal proces demografického
stárnutí ve venkovských oblastech západní poloviny okresu Břeclav, západní a jihovýchodní části
okresu Znojmo, severní a jihovýchodní části okresu Hodonín a méně jednotně také v okresu Blansko.
Tento proces je kumulován zejména v jižní části kraje. Ukázalo se, že regionální diferenciace
demografického stárnutí v případě JMK silněji souvisí s migrací produktivní složky obyvatelstva,
resp. rodin s dětmi, a rozložením porodnosti v prostoru, než s růstem podílu poproduktivního
obyvatelstva.
Odděleně bylo zkoumáno zázemí okresních měst Jihomoravského kraje, které bylo vymezeno na
základě intenzity vyjížďky za zaměstnáním z obce do okresních měst. Bylo prokázáno, že
demografický vývoj venkovských oblastí velmi úzce souvisí s polohou v rámci sídelního systému,
přičemž venkovské obce v zázemí měst během sledovaného období výrazně populačně rostly a
nejméně se potýkaly s problémem demografického stárnutí, naopak obce odlehlého venkova
obyvatelstvo mírně ztratily a stárnutím byly zasaženy mnohem výrazněji. Dá se říci, že dynamika
indexu stáří je v rámci uvažovaných kategorií příměstského, mezilehlého a odlehlého venkova
nepřímo úměrná intenzitě vyjížďky za prací do okresních měst. V souladu s obecnou povahou procesu
suburbanizace v zázemí měst růst indexu stáří zpomaluje, zatímco v odlehlých venkovských oblastech
naopak akceleruje, současně s výraznějším nárůstem relativního významu poproduktivní složky
obyvatelstva. Poloha obcí v rámci sídelního systému a s ní související rozsah interakce s centry
jednoznačně souvisí s regionální diferenciací demografického vývoje venkovských oblastí.
Z provedených analýz v souhrnu vyplývá, že kumulace negativních aspektů demografického vývoje je
příznačná zejména pro jižní část kraje, vyznačující se nízkou mírou interakce s okresními městy a
silnou tradicí zemědělství, které prošlo výraznou transformací, spojenou s růstem nezaměstnanosti.
Uvedené závěry zčásti korespondují s hodnocením Hampla (2005), který v rámci ČR řadí všechny
okresy JMK s výjimkou okresu Brno-město do nejnižší kategorie ekonomické úrovně, s kumulací
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
534
nezaměstnanosti zejména v jižní polovině kraje. Fakt, že se jižní část kraje řadí mezi nejvíce postižené
oblasti ČR, potvrzují také data o nezaměstnanosti, uvedená ve Statistické ročence JMK 2010.
Existuje řada dalších faktorů, které mohou souviset s prostorovou diferenciací demografického
vývoje. Např. doprava má podle Binka a kol. (2007) zásadní vliv na formování sídelního systému
daného území a udržitelnost venkovského prostoru. Lze se domnívat, že podél hlavních dopravních
tahů existuje vyšší potenciál k přenosu rozvojových impulsů do venkovského prostoru. Vaishar a kol.
(2008) naznačuje, že dobře dostupný venkov je mnohem náchylnější k postupné transformaci do
podoby širšího urbanizovaného prostoru, v němž se prolínají tradiční venkovské znaky se znaky
městskými. Některé souvislosti, pro jejichž bližší interpretaci zde již není prostor, lze odvodit z
pouhého překrytí dopravní sítě JMK s kartogramem změny počtu obyvatel ve venkovských obcích.
Literatura
[1] BEVAN, M. Planning for an Ageing Population in Rural England: The Place of Housing
Design. Planning, Practice & Research, 2009, Vol. 24 (2): s. 233–249. DOI:
10.1080/02697450902827386.
[2] BINEK, J., GALVASOVÁ, I., HALÁSEK, D., KUNC, J., ŘEHÁK, S., SEIDENGLANZ, D.,
TOUŠEK, V., VĚŽNÍK, A. Venkovský prostor a jeho oživení. Brno, 2007. 1. vyd. 140 s.
[3] BURCIN, B., FIALOVÁ, L., RYCHTAŘÍKOVÁ, J. a kol. Demografická situace České
republiky: Proměny a kontexty 1993-2008. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010. 1. vyd. 238
s.
[4] CLOKE, P. An index of rurality for England and Wales. Regional Studies, 1977, 2 (1): 31-46.
[5] CLOKE, P. The countryside. In Policy and Change in Thatcher´s Britain. Oxford Pergamon,
1992. s. 269-296.
[6] Český statistický úřad: Databáze demografických údajů za obce ČR. [online, cit. 13. 1. 2013]
Dostupné z: <http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm>.
[7] Český statistický úřad: Postavení venkova v Jihomoravském kraji 2009. [online, cit. 8. 5. 2012]
Dostupné z: <http://notes3.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/krajp/641361-09-xb>.
[8] Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 1991.
[9] Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001.
[10]Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2011, předběžné výsledky.
[11]Český statistický úřad. Statistická ročenka Jihomoravského kraje 2010. [online, cit. 8. 5. 2011]
Dostupné z: <http://czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/krajp/641011-10-xb>.
[12]ČTRNÁCT, P., MARYÁŠ, J. Vývoj obyvatelstva ČSSR v letech 1961-1980. Sborník
Československé geografické společnosti, roč. 1993, č. 3, s. 162-168.
[13]GREEN, B. Countryside conservation. London, Unwin Hyman, 1990.
[14]HAMPL, M. Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a
jejich obecný kontext. DemoArt Praha, 2005. 147 s.
[15]HOGGART, K. Let´s do away with rural. Journal of Rural Studies, 1990, 6: 245-257. DOI:
10.1016/0743-0167(90)90079-N.
[16]KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z., VODÁKOVÁ, A. Demografie (nejen) pro demografy. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2009. 3. vyd. 241 s.
[17]KORNAI, J. The great transformation of Central Eastern Europe: Success and disappointment.
Economics of Transition, 2006, Vol. 14 (2): s. 207–244. DOI: 10.1111/j.1468-
0351.2006.00252.x.
[18]KUNC, J., SYNKOVÁ, L. Brněnská příměstská oblast: příklad jejího vymezení. In Klímová, V.
(ed.) XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2010. s. 284-290.
[19]MARYÁŠ, J., ŘEHÁK, S. Depopulation of rural areas in the Czech Republic. In The processes
of depopulation of rural areas in Central and Eastern Europe. Warszawa: Institut of Geography
and Spatial Organisation, Polish Academy of Science, 1990. s. 221-235.
[20]PAŘIL, V. Zapojení obcí v mikroregionech České republiky. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.)
XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2011. s. 206-215.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
535
[21]PATMORE, J.A. Recreation and Resources: Leisure Patterns and Leisure Places. Oxford:
Blackwell, 1983.
[22]PAVLÍK, Z., RYCHTAŘÍKOVÁ, J., ŠUBRTOVÁ, A. Základy demografie. Československá
akademie věd, Academia Praha, 1986. 1. vyd. 736s.
[23]PERLÍN, R. Venkov, typologie venkovského prostoru. Praha. Ministerstvo vnitra, 1998. [online,
cit. 8. 2. 2012] Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/odbor/reforma/perlin.pdf>.
[24]PETR, O. Širší souvislosti vývoje plodnosti ve vybraných evropských zemích. In Klímová, V.
(ed.) XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2010. s. 307-319.
[25]ROBINSON, G.M. Conflict and Change in the Countryside. London, Belhaven Press, 1990.
[26]SCHARF, T. Ageing and intergenerational relationships in rural Germany. Ageing and Society,
2001, Vol. 21: s. 547-566.
[27]SRB, V. 1000 let obyvatelstva českých zemí. Praha: Karolinum, 2004. 1. vyd. 276 s.
[28]Strategie regionálního rozvoje České republiky na období 2007-2013. Ministerstvo pro místní
rozvoj ČR. Praha, 2006. 221 s.
[29]TOUŠEK, V., SMOLOVÁ, I., FŇUKAL, M. a kol. Česká republika: Portréty krajů.
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 136 s.
[30]VAISHAR, A., FRANTÁL, B., KALLABOVÁ, E., KIRCHNER, K., KLAPKA, P., LACINA,
J., MARTINÁT, S., ZAPLETALOVÁ, J. Geografie malých měst a jejich úloha v systému
osídlení. Studia geographica 99. Ústav geoniky Akademie věd ČR, Brno 2008. 108 s.
[31]VITURKA, M. Nový přístup k hodnocení disparit v regionálním rozvoji. In Klímová, V. (ed.)
XIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, 2010. s. 25-32.
Příspěvek byl zpracován v rámci specifického výzkumu na vysoké škole pod označením
MUNI/A/0749/2012 - Ekonomické přínosy cestovního ruchu pro regionální a lokální ekonomiku.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
536
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-67
UDRŽITELNOST DEMOGRAFICKÉHO RŮSTU A MÍSTNÍ
AGENDA 21
SUSTAINABILITY OF DEMOGRAPHIC GROWTH AND LOCAL
AGENDA 21
DOC. DR. LUBOMÍR PÁNA, PH.D.
Katedra společenských věd
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s.
Department of Social Sciences
College of European and Regional Studies
 Žižkova 4/6, 37001 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: pana@vsers.cz
Anotace
Řešení populačního problému je do značné míry spojeno s kvalitou vládnutí, s posilováním
individuální ekonomické svobody a podporování demokratických institucí. V České republice se tento
problém snaží řešit Místní Agenda 21, která je programem OSN pro 21. století a ukazuje cestu
k udržitelnému rozvoji na naší planetě. Agenda se zaměřuje na všechny sektory společnosti a ke
zlepšení by mělo docházet, interakcí mezi demografickými trendy a faktory a udržitelným rozvojem.
Klíčová slova
demografický růst, Místní Agenda 21
Annotation
The solution of the population problem is more or less connected with the quality of reigning, the
reinforcement of individual economic freedom and the support of democratic institutions. In the Czech
Republic this problem is solved with the Local Agenda 21 which is the programme for 21st century
and it shows the way to the sustainable development on Earth. This agenda focuses on all the sectors
of the society, and the improvement should come with the interaction among the demographic trends
and the factors and the sustainable development.
Key words
demographic growth, Local Agenda 21
JEL classification: J11
Úvod
Earth Summit, kterého se pod záštitou OSN zúčastnilo v Riu de Janeiro od 3. června do 14. června
1992 172 světových vlád, stanovil základní problémy lidstva a jako jeden ze základních a prioritních
problémů k řešení uvedl problém „přelidnění“. V současné době obývá zemi něco přes 7 miliard
obyvatel, a když se podíváme na křivku růstu, je střední odhad pro rok 2040 okolo 9 miliard obyvatel
(dřívější předpovědi odhadovaly až rok 2050-2060), a proto se již dnes hovoří o katastrofických
scénářích.
Kolik lidí žilo na Zemi v dobách dávno minulých, není přesně zjistitelné. Koschin (2005) uvádí, že na
přelomu letopočtu počet obyvatel na Zemi činil asi 250 milionů lidí, v českých zemích tehdy žilo
přibližně 350 000 lidí. Až do 18. století byl nárůst počtu obyvatel velmi pozvolný. S rozvojem
průmyslové výroby se začala rozrůstat města, která kromě pracovních příležitostí nabízela lepší
hygienické podmínky a dostupnější zdravotnickou péči, čímž se snižovala úmrtnost. Změna životního
způsobu nesla v sobě i změnu přístupu rodiny k ekonomické úloze dětí, které na venkově byly
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
537
vnímány jako ekonomický přínos, jako další pracovní síla. Život ve městech byl jiný a z dětí se ve
městech stávala ekonomická přítěž, důsledkem toho bylo i snižování počtu dětí v rodině.
Od doby před 200 000 lety, kdy se na planetě Zemi objevil člověk, až do dob římského císaře Julia
Caesara nechodilo po povrchu planety nikdy více jak 250 milionů lidí. O 1500 let později, když
Kolumbus objevil v roce 1492 Nový svět, byl počet obyvatel na světě okolo 500 milionů. Na přelomu
18. a 19. století překročil počet obyvatel první miliardu, ve 20. století se populační růst ještě více
urychlil.
Za posledních zhruba 200 let narostlo množství lidí dokonce o pět miliard. Za posledních padesát let
počet obyvatel narostl 2,5 krát (Koschin, 2005, Braniš, 2006, s. 207-220). V současné době tak žije na
naší planetě přes 7 miliard lidí, tento počet byl dle odhadů dosažen v polovině roku 2012. Obrázek 1
demonstruje odhad dalšího vývoje, kde je zřejmý určitý pokles dynamičnosti populačního růstu
v dalších letech.
Obr. 1: Růst světové populace
Zdroj: Wikipedie 2009, vlastní zpracování
Cíl a metody
Cílem příspěvku je poukázat na vztah udržitelnosti demografického růstu a Místní Agendy 21. Je
analyzován demografický růst obyvatel ve světě a poukázáno na některé problémy s tímto růstem
související. Analýzou priorit Místní Agendy 21, ve vztahu k udržitelnému rozvoji, autor poukazuje na
vztah mezi demografickými trendy a udržitelným rozvojem. Uvádí přehled všech trendů, které se
touto problematikou zabývají. V závěru poukazuje na konkrétní stav řešení této problematiky v České
republice.
Výsledky a diskuse
Demografický růst vyplývá ze změny životních podmínek a kvality života souvisejícím s rozvojem
vědy, technologií, zdravotní péče, hygieny a dalších faktorů nejen ve vyspělých státech, ale i v
rozvojových zemích. V důsledku toho klesá porodnost i úmrtnost – tj. faktory, které ovlivňují růst
populace.
Paradoxní je rychlejší růst počtu obyvatel v méně vyspělých zemích, než v zemích s vyspělými
ekonomikami. Z této skutečnosti vyplývá, že v zemích vyspělejších populace stárne, zatímco v zemích
méně vyspělých v důsledku rychlého demografického růstu populace mládne. „Zpráva EU o stárnutí
populace - prognóza do roku 2060“ (Evropská komise, 2012) uvádí prognózu, podle níž bude mít
Unie v roce 2060 celkově 517 milionů obyvatel, z čehož téměř jednu třetinu budou tvořit lidé starší 65
let. Oproti dnešku se celkový počet obyvatel do roku 2060 nijak dramaticky nezvýší (ze současných
502 milionů má vzrůst pouze na 517 milionů), populace však bude mnohem starší – 30 % Evropanů
bude patřit do věkové skupiny 65 let a více. I když prodloužení délky života můžeme považovat za
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
538
velký úspěch, odvrácenou stranou mince jsou problémy, které dopadají na ekonomiky jednotlivých
států a systémy sociálního zabezpečení. Jedná se především o snižování počtu ekonomicky aktivních
obyvatel: podle odhadů se počet lidí ve věkové skupině od 15 do 64 let sníží z 67 % na 56 %. Dnes na
jednoho důchodce připadají 4 ekonomicky aktivní lidé, v budoucnosti se tento poměr sníží zhruba na
2 ekonomicky aktivní osoby. Předpokládá se, že tyto demografické změny budou mít velký dopad na
veřejné finance států Unie. Vezmeme-li jako základ stávající přístup, očekává se, že veřejné výdaje
vynakládané výhradně v souvislosti se staršími občany (důchody, zdravotní a dlouhodobá péče) se v
letech 2010 až 2060 zvýší o 4,1 procentních bodů HDP z 25 % na 29 % HDP. Jen samotné výdaje na
důchody by se měly do roku 2060 zvýšit z 11,3 % na téměř 13 % HDP. Zpráva nicméně upozorňuje
na velké rozdíly mezi jednotlivými státy, jež budou z velké části záviset na tom, jak který stát pokročí
v provádění důchodových reforem.
Růst počtu obyvatel v oblastech méně vyspělých naopak předpokládá zvýšenou poptávku po
pracovních místech, čímž se v těchto lokalitách snižují mzdy, roste nezaměstnanost a chudoba. S tím
souvisí následně i problém ekonomické imigrace, kdy mnoho obyvatel opouští svou původní zemi s
vidinou zbohatnutí a dosáhnutí lepší životní úrovně či vzdělání v ekonomicky vyspělejší zemi.
Demografický růst vyžaduje i zvyšování produkce potravin. S tímto faktem souvisí celá řada dalších
problémů. Ruku v ruce s tím jde i otázka kvality potravin, více obyvatel planety dnes neumírá kvůli
hladomoru ale kvůli tzv. malnutrici (nevyvážená kvalitní výživa). Dušek (2012, s. 146-154) též
upozorňuje na elementární vztah základních zdrojů: energie–voda–potraviny.
Demografické trendy a faktory se staly globálním problémem životního prostředí a udržitelného
rozvoje. Růst světové populace a výroby spojený s neudržitelnými vzory spotřeby stále vážněji
zatěžuje potenciál naší planety pro podporování života. Populační politika by měla být zaměřena
vazby mezi demografickými trendy a environmentálně šetrným využíváním zdrojů a vhodných
technologií. Předpokládá se, že v roce 2025 počet obyvatel planety překročí 8 miliard. Je proto
nezbytné zdůraznit vazby mezi dynamikou demografického růstu, technikou, kulturním chováním,
přírodními zdroji a systémy podporujícími život a na základě důkladné analýzy těchto faktorů vytvářet
programy jak na úrovni národních států, tak i na úrovni mezinárodní. V těchto programech by měly
být zahrnuty předpoklady udržitelnosti demografického růstu, které vychází z analýzy současného
stavu a vyslovení priorit umožňujících hledat optimální řešení.
Priority udržitelného demografického vývoje se proto snaží nastínit Místní Agenda 21 (blíže viz
Dušek, 2010 nebo Dušek, Pána, 2012), která je programem OSN pro 21. století a ukazuje cestu k
udržitelnému rozvoji na naší planetě (Dušek, 2011). Dokument Agenda 21 byl přijat na summitu OSN
v Rio de Janeiro v roce 1992. Jedná se o globální strategický a akční plán světového společenství,
který stanovuje konkrétní kroky směrem k udržitelnému rozvoji. Právě tento dokument obsahuje
vymezení toho, oč v místní Agendě 21 (MA21). Agenda 21 je souhrnný název asi 38 obecných
okruhů (odpady, chudoba, ochrana vody, ochrana přírody). Tyto problémy souvisejí s kvalitou
životního prostředí, ekologickou šetrností, sociální a zdravotní pohodou občanů zemí celého světa a
samozřejmě i s demografickými změnami (viz také Krajšek, 1998).
Zaměříme-li se na současnou dynamiku demografického růstu a jeho (trvalou) udržitelnost, pak ve
všech sektorech společnosti by mělo být dle autora tohoto příspěvku zlepšeno porozumění interakcí
mezi demografickými trendy a faktory a udržitelným rozvojem:
 věnovat větší pozornost při tvorbě obecné politiky a při sestavování plánů rozvoje zaměřených
na řešení důsledků růstu počtu obyvatel zahrnutého do dynamiky populace,
 vytvářet a implementovat programy národní populační politiky, v souladu s národními
environmentálními a rozvojovými plány pro udržitelný rozvoj za předpokladu jejich
slučitelnosti se svobodou, důstojností a osobně vyznávanými hodnotami jednotlivců,
 holisticky přistupovat k populačním a environmentálním problémům při stanovování a
implementaci cílů zahrnujících zmírňování chudoby, zajišťování živobytí, dobré zdraví,
kvalitu života, zlepšení postavení a příjmu žen a jejich přístupu ke vzdělání,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
539
 analyzovat vztahy mezi demografickými trendy a faktory a změnou životního prostředí a mezi
zhoršováním kvality životního prostředí a prvky demografické změny,
 identifikovat rozsah možných důsledků současných lidských činností zejména z hlediska
dopadu demografických trendů a faktorů, využívání zdrojů, migračních toků, souvisejících s
rostoucím počtem klimatických událostí a změnami životního prostředí, majících ničivé
účinky na místní zdroje živobytí,
 zlepšovat postavení žen prostřednictvím lepšího přístupu ke vzdělání, informacím, zdravotní
péči, ekonomické nezávislosti,
 mobilizovat potenciál žen v oblastech pracovních, právních, majetkových, umožnit jim
rozhodovat velikosti rodiny, počtu dětí, při současném zachování jejich lidské důstojnosti,
 posilovat zdravotní péči o ženy v souladu s předpoklady udržení dobrého zdraví v oblasti
reprodukční péče a zdravotní péče všem dětem a tím přispívat ke snižování rizik úmrtnosti a
chorob dětí a matek,
 identifikovat zranitelné skupiny obyvatelstva (např. venkovští pracovníci nevlastnící půdu,
etnické menšiny, uprchlíci, migranti, lidé bez domova, ženské hlavy domácností), jejichž
změny v demografické struktuře mohou mít specifické dopady na udržitelný rozvoj,
 posoudit důsledky věkové struktury populace na poptávku po zdrojích a na problémy se
závislostmi, pohybující se od výdajů na vzdělání pro mladé, po zdravotní péči a podporu pro
staré lidi, a na tvorbu příjmů domácností,
 posoudit také národní kapacitu pro vyživování populace, z hlediska uspokojování lidských
potřeb a udržitelného rozvoje, a věnovat zvláštní pozornost kritickým zdrojům, jako je voda a
půda, a environmentálním faktorům, jako je zdraví ekosystémů a biodiverzita,
 zkoumat dopad národních demografických trendů a faktorů na tradiční živobytí domorodých
skupin a místních komunit, včetně změn v tradičním využívání půdy a pozemků, způsobených
vnitřními populačními tlaky, brány v úvahu potřeby zdrojů, produkování odpadů a zdraví
ekosystému,
 vytvářeny plány zvládání různých typů migrace, které jsou následkem nebo příčinou narušení
životního prostředí, se zvláštním ohledem na ženy a na zranitelné skupiny,
 pozornost věnována programům zvyšování gramotnosti obyvatelstva, zejména žen,
 zvýšit potenciál národních, regionálních a místních struktur (institucí) pro řešení problémů
souvisejících s demografickými trendy a faktory a s udržitelným rozvojem,
 zvýšit potenciál relevantních orgánů, organizací a institucí OSN, mezinárodních a
regionálních mezivládních orgánů, nevládních organizací a místních komunit, aby tyto
instituce byly schopny pomáhat jednotlivým zemím,
 zlepšit porozumění sociokulturním a politickým faktorům, které mohou pozitivně ovlivnit
přijatelnost vhodných nástrojů populační politiky.
Závěr
Jak významný problém představuje přelidnění je zřejmé z mnoha vědeckých studií. Joseph Tainter,
americký antropolog a historik, ve své knize Kolapsy složitých společností (Tainter, 2009) uvádí jako
hlavní příčinu kolapsů lidských i ostatních společností právě vyčerpání a zánik zdrojů nezbytných pro
život. Populačním problém se například zabývá i studie vojenského paktu NATO z roku 2011
„Populační růst – celosvětový problém 21. století“ (Fox, 2012). Řešení populačního problému je tedy
do značné míry tedy spojeno s kvalitou vládnutí, tj. s posilováním individuální ekonomické svobody a
podporováním demokratických institucí. Rovněž snižování břemene zadluženosti rozvojových zemí,
liberalizacemezinárodního obchodu a poskytování finanční pomoci a přístupu k technologiím
podporujedosažení hospodářského pokroku a zmírňování chudoby, která s tímto fenoménem souvisí.
Vlády většiny zemí světa se však tento problém nesnaží intenzivně řešit a země G20 ho zcela ignorují,
ačkoliv odborníci dlouhodobě na tento problém poukazují. Právě Místní Agenda 21 se snaží tento
problém řešit a zapadá do širšího celosvětového proudu snahy o kvalitní veřejnou správu, která je
zahrnuta pod pojem „good governance“ („řádná správa věcí veřejných“ či „dobré vládnutí“). Jedině
kvalitní správa věcí veřejných může vést z pohledu OSN k dlouhodobě udržitelnému rozvoji regionů.
Postup měst, obcí a regionů je nyní v rámci kvalitní MA21 přehledně měřitelný kritérii MA21, která
jsou od roku 2010 přizpůsobena pro všechny typy regionů. Zároveň lze komparací jednotlivých
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
540
parametrů u zainteresovaných aktérů na všech úrovních jasně prokázat, zda a jak jsou naplňovány
mezinárodní standardy MA21. Mezi nejaktivnější v oblasti MA21 patří v České republice Národní síť
zdravých měst (NSZM), která je v současné době tvořena skoro stovkou municipalit ČR, z nichž
přibližně 40 patří mezi nejpokročilejší realizátory MA21 v ČR. Důvod je velmi prostý – hlavním
nástrojem postupu Zdravého města, obce či regionu je právě metoda kvality ve veřejné správě místní
Agenda 21.
Přestože naplňování kritérií MA21 může přinést i přímé finanční efekty například díky vyšší
úspěšnosti v různých grantových schématech Evropské unie či národních grantech, hlavní cíl je úplně
jiný… lépe a efektivněji strategicky řídit obec, město, mikroregion, kraj apod. To vše tak může
napomoci vyšší kvalitě života občanů jednotlivých regionů. Co víc lze říci na závěr, snad jen to, že lze
jen doufat, že se naplní Strategická vize rozvoje místní Agendy 21 v ČR do roku 2020, která uvádí…
„Do roku 2020 dojde ke zvýšení počtu kvalitních MA21 v ČR – obce a další subjekty aktivně usilují
o zavedení MA21 a politická reprezentace poskytuje procesům MA21 dostatečnou morální a finanční
podporu. Stále širší a kvalitnější realizace MA21 v obcích a regionech České republice bude mít
podpůrný vliv na další demokratický vývoj občanské společnosti a na transparentnost a efektivitu
veřejné správy.“ Implementace principů agendy MA21 v jakémkoliv regionu je velmi pozitivní
zjištění, jedná se však o velmi dlouhodobý proces, jehož skutečné výsledky se projeví až
v následujících desetiletích.
Literatura
[1] BRANIŠ, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V.
(eds.) Globalizace a globální problémy. Praha : UK, Centrum pro otázky životního prostředí,
2006. s. 207-220. ISBN 80-87076-01-X.
[2] DUŠEK, J. Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na spolupráci měst a obcí v
Jihočeském kraji). 1. vydání. České Budějovice : Vysoká škola evropských a regionálních studií,
o.p.s., 2010. 294 s. ISBN 978-80-86708-94-2.
[3] DUŠEK, J. Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na spolupráci měst a obcí ve
Středočeském kraji). 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií,
2011. 100 s. ISBN 978-80-87472-13-2.
[4] DUŠEK, J. Komoditní krize ve světě. In Dušek, J., Pána, L., Svatoš, R. et al. Udržitelný rozvoj a
funkce moderního evropského státu. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a
regionálních studií o. p. s., 2012. s. 146-154. ISBN 978-80-87472-20-0.
[5] DUŠEK, J., PÁNA, L. Zdravá města a Místní Agenda 21. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká
škola evropských a regionálních studií, 2012. 146 s. ISBN 978-80-87472-07-1.
[6] FOX, T. Populační růst - celosvětový problém 21. století [online]. NATO Review, 2012 [cit.
2013-01-11]. Dostupné z: <http://www.regionalscience.org/>.
[7] KOSCHIN, F. Demografie poprvé. Praha : Oeconomica, 2005. 122 s. ISBN 80-245-0859-1.
[8] KRAJŠEK, B. Úvod k místním Agendám 21 v České republice. Praha: Ministerstvo životního
prostředí, 1998. 44 s. ISBN 80-7212-052-2.
[9] Stárnoucí Evropa? Skutečnost, na kterou je třeba se připravit [online]. Brusel : Evropská komise,
2012, 15.5.2012 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/news/economy/120515_cs.htm>.
[10]TAINTER, J. A. Kolapsy složitých společností. Praha: Dokořán, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7363-
248-9.
[11]World population growth [online]. Wikipedia, 2009, 6.3.2009 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z:
<http://en.wikipedia.org/wiki/File:World_population_growth_-_time_between_each_billionperson_growth.jpg>,
vlastní zpracování.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
541
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-68
COMPENSATORY GRANT IN POLISH RURAL COMMUNES
– MODIFICATION CONCEPT AND ITS IMPACT ON
FINANCES OF COMMUNES
JAROSŁAW OLEJNICZAK, PH.D.
Department of Finance, Faculty of Economic Sciences
Wroclaw University of Economics
 Komandorska street 118/120, 53-345 Wroclaw, Poland
E-mail: jaroslaw.olejniczak@ue.wroc.pl
Annotation
The aim of this paper it to present the results of research on the scale of the compensatory mechanism
in Polish rural communes in the context of their differentiation by the development level described by
means of the taxonomic measure of development by Hellwig. The following research questions were
formulated: how significant is compensatory grant for rural communes from the viewpoint of their
income and current expenses, should its present beneficiaries receive funds from the viewpoint of their
development level as a criterion for awarding grants, what financial effects might the modification of
the list of beneficiaries cause. A division of communes into four groups in terms of the designated
development level and four groups in terms of income level per resident was used for the analysis. The
analysis of the basic taxable income ratio per capita in the period 2009-2011 demonstrates the
presence of significant and permanent differences between individual Polish regions. The largest
number of communes with high BTI ratio per capita occurs in western Poland. Based on the research
it can be stated that compensatory grant significantly contributes to the balancing of current expenses
with current income, in particular in communes in eastern Polish voivodeships. The self-financing
ratios adjusted by grant are obtained mainly by communes with a high development level. The number
of these communes was not affected by the financial effects of the 2008-2010 crisis. With the assumed
division of communes into three groups with diverse granting level, it can be stated that grant
liquidation for developed communes would concern merely 5.5% of the entire compensatory grant for
rural communes in 2011. At the same time, it needs to be observed that this would mean disturbing the
financial sustainability of certain communes. The greatest decrease in income per resident would be
experienced by communes in the Lower Silesian, Masovian, Greater Poland and Silesian
voivodeships. Based on the conducted research, it must be stated that accounting for the development
level of communes while building a new funds redistribution model brings along the necessity to pay
attention to ensuring budget stability in the communes which, as a result of grant restriction, might
lose the self-financing capacity and face a current deficit.
Key words
local government finance, rural development, financial indicators
JEL classification: H71, O18
Introduction
Since the new model of horizontal solidarity functioning between local government units was adopted
by the Act of 2003 (the Act of 2003 on income of local government units), the dispute about the
correctness of its shape has been increasing. In 2012 attempts to make changes to this mechanism
were made (parliamentary papers 230 and 19 of 2012) but they did not come into force. The problem
of optimisation the compensatory mechanism comes down to two basic issues. Firstly, to determining
the actual demand for the compensatory mechanism, and secondly, to ensuring the optimum
redistribution method. According to the public finance theory (Patrzałek, 1998, p. 67), the grant
mechanism for local government units should play the regulatory (compensatory) function as well as
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
542
the dynamising (stimulating) function. From the viewpoint of the analysed scope of overall grant, it is
obvious that the former function is most related to the horizontal redistribution mechanism. Although
it is particularly associated with eliminating disproportions in supporting budgets of local government
units arising from different financial potentials of these units, it refers more broadly to maintaining a
sustainable structure of the performed social and educational tasks in terms of territory (Patrzałek,
1998, p. 68; Kopyściański, 2011). Hence, the major goal of the compensatory mechanism should be
equalising the level (scope) of the provided public services in all local governments. This will mean
achieving a relatively uniform development level in the financial, social as well as cultural and
educational dimension by communes. The present system is based on the assumption that it is the
scale of income per resident that determines obtaining compensatory transfers by communes. The aim
of this paper is to indicate the possibilities to restrict the compensatory mechanism based on the
development level criterion and the financial effects for communes arising from the proposed
modification.
1. Aim and methods
The aim of this paper it to present the results of research on the scale of the compensatory mechanism
in Polish rural communes in the context of their differentiation by the development level described by
means of the taxonomic measure of development by Hellwig. The conducted analysis should allow
answers to the following research questions: how significant is compensatory grant for rural
communes from the viewpoint of their income and current expenses, should its present beneficiaries
receive funds from the viewpoint of their development level as a grant, should its present beneficiaries
receive funds from the viewpoint of their development level as a criterion for awarding grants, what
financial effects might the modification to the list of beneficiaries cause.
The results of earlier research, conducted by the author, on diversity of the development level of rural
communes in Poland against their basic taxable income were used in the analysis (Olejniczak 2013;
Olejniczak 2012). In accordance with the research conducted earlier, it was assumed that BTI ratios
per resident – reflecting the income level (and at the same time constituting a compensatory
mechanism criterion), as values that are “delayed” in time, would be determined with a two years’
delay with respect to development level ratios. Commune development level ratios, in turn, were
calculated with the use of a procedure involving the analysis and selection of the variables from 2009,
2010, 2011 available in the Local Data Bank of CSO, which reflect the development level of
communes. Measures of development were determined for individual communes in accordance with
the Hellwig’s method based on the obtained ratios (Hellwig, 1968; Sthral, 1998). Variability index Vj
was computed for the selected variables by the formula (1) with the critical value of the coefficient V *
≤ 0.1. The absolute values of the indices for all features exceeded the above level and hence were all
subject to further analysis.
j
j
j
x
S
V 
(1)
where:
jV - variation coefficient for j-variable
jS - standard deviation for j-variable, computed according to (2):



n
i
jijj xxnS
1
21
)( (2)
jx - arithmetic mean for j-variable
Subsequently, Pearson correlation coefficient matrix was built (3).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
543







n
i
j
n
i
j
n
i
jj
xy
yyxx
yyxx
r
1
2
1
2
1
)()(
))((
(3)
where: rxy – Pearson’s correlation coefficient, X, Y – measurable statistical features,
x , y – arithmetic mean, features X and Y, respectively.
It was assumed that the features which show high correlation, whose correlation coefficient
satisfies the condition | rxy | ≥ r* in relation to the critical value r* = | 0.75 | would not be allowed
for in the further study. Thus, matrix X was obtained, with successive lines corresponding to
particular local government units and columns – to the values of the individual features for the
following entities.













nmnn
m
m
xxx
xxx
xxx
X
...
............
...
...
21
22221
11211
(4)
where xij – stands for the value of j-feature for i-object (i = 1, 2, ..., n; j = 1, 2, ..., m). In order to
unify the variables, the features were standardised by the formula:
j
jij
ij
S
xx
z
)( 
 (5)
thus obtaining a matrix of standardised values, where zij stands for the value of j-feature for i-object (i
= 1, 2, ..., n; j = 1, 2, ..., m).













nmnn
m
m
zzz
zzz
zzz
Z
...
............
...
...
21
22221
11211
(6)
Based on the above data, development pattern with standardised coordinates was determined in
accordance with the Hellwig’s taxonomic method of development pattern, including the division into
stimulants and destimulants. Subsequently, the development measure for each municipality was
computed by the formula:
0
0
1
D
D
d i
i  (7)
where:


m
i
iji zzD
1
2
00 )( (8) (deviation from the standard)
000 2SDD  (9)
0
1
1
0 i
n
i
DnD 

 (10)



n
i
i DDnS
1
2
00
1
0 )( (11)
By the above means synthetic indicators in the years 2009, 2010 and 2011 for each of the rural
municipalities in Lower Silesian Voivodeship were determined. Afterward, the municipalities
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
544
were divided into four groups. The municipalities of a high development level (type A) included
the entities with the development index higher than the mean plus the standard deviation. The
municipalities of a higher than medium development level (type B1) included the entities with the
index falling within the range of mean to mean plus standard deviation. The third group
municipalities of a lower than medium development level (type B2) included the entities with the
index falling within the range of mean to mean minus standard deviation. The last group
comprised the municipalities of a low development level (type C), where the index achieved was
lower than the mean minus the standard deviation.
The other of the components is the analysis of the grant amount per resident in the examined
communes, the relation of compensatory grant to the operating result and the self-financing ratio from
years 2009, 2010, 2011. The operating result is the difference between current income and current
expenses of a commune. Its positive value reflects the commune’s capacity to engage in additional
projects, whereas its negative value indicates a shortage of funds relative to objectives and incapacity
to take investment actions. The analysis of the impact of the current income decrease by the grant
amount on the operating result and the commune self-financing ratio will enable the assessment of this
grant’s significance for the current sustainability of communes. At the same time, comparing the
development level of communes with the obtained ratios will enable the adoption of another
perspective when assessing the reasonability of applying compensatory grant. The source of the data is
databases of the Ministry of Finance regarding the implementation of LGUs’ budgets, the data from
the Local Data Bank of CSO. The impact of the proposed solution on the change of the redistribution
scale through the budget system will also be analysed.
2. Results of the research
Due to high diversity of income in communes, the new Act of 2004 introduced an advanced
compensatory system aimed at protecting local government units that have a low income potential.
The differences in income are subject to the compensatory mechanism that is progressive in nature.
The compensatory part of the overall grant for communes is composed of the basic amount and the
supplementary amount. With respect to the basic amount, it is significant to determine the amount of
the basic taxable income (BTI) per resident in accordance with the Act (the Act of 2003 on income of
local government units, Article 20). Changes regarding the compensation scale occurred in this area in
the successive years. In general, the basic amount is received by the communes where taxable income
per resident (G) is lower than 92% of the average taxable income per resident of the country (Gg).
G ≤ 40% Gg Sg=L*[0,99*(0,4*Gg-G)+41,97]
40% Gg < G ≤ 75% Gg Sg=L*[0,83*(0,75*Gg-G)+12,92]
75% G g< G ≤ 92% Gg Sg=L*[0,76*(0,925*Gg-G)]
The other component of the compensatory part, the supplementary amount, is received by communes
with a lower population density than the average population density in Poland. This amount is
calculated by multiplying 17% of the Gg ratio, the number of the commune’s residents and the ratio
being the quotient of the difference between the average population density in Poland and the average
population density in the community to the average population density in Poland. The possibility to
obtain the mentioned supplementary amount is restricted – it is not allocated for the communes for
which the G income ratio is higher than 150% of the Gg ratio in Poland. In such a situation, the
supplementary amount calculated in the said manner increases the compensatory part of the overall
grant for communes.
The compensatory part for communes is determined as the total amount of the payments made by the
communes whose G ratio exceeds 150% of the Gg ratio and the said supplementary amounts. This
part is received by communes for the purpose of compensating differences in income, if any, due to
the introduction of changes to the objectives financing system.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
545
Tab. 1: Number of municipalities in the individual categories BTI per capita in the years 2009,
2010 and 2011 by voivodeships
G>150%Gg
92%Gg<G
≤150%Gg
75%Gg<G
≤92%Gg
40%Gg<G
≤75%Gg
G≤40%Gg
‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11
Lower Silesian 7 6 6 20 19 22 19 16 14 32 37 36 0 0 0
Kuyavian-Pomeranian 3 3 3 8 8 7 12 10 8 66 65 69 3 6 5
Lublin 1 1 1 3 3 4 5 6 6 123 91 99 39 70 61
Lubusz 1 1 1 11 8 11 5 7 9 24 25 20 0 0 0
Łódź 5 5 5 8 9 12 16 15 16 82 79 81 22 25 19
Lesser Poland 0 0 0 6 6 6 3 3 4 69 69 74 43 43 37
Msovian 13 14 14 16 14 13 20 20 21 139 136 140 41 45 41
Opolskie 1 1 2 5 5 4 9 9 13 20 20 16 1 1 1
Podkarpackie 1 1 1 2 2 5 4 3 6 63 66 78 39 37 19
Podlaskie 2 2 1 7 9 8 6 3 7 59 56 56 4 8 6
Pomeranian 5 6 5 11 9 10 11 7 10 53 59 55 1 0 1
Silesian 8 8 7 19 23 24 20 18 20 48 45 44 1 2 1
Świętokrzyskie 1 1 1 2 2 2 2 3 3 45 40 47 21 25 18
Warmian-Masurian 0 0 0 9 9 9 12 9 7 44 43 47 2 6 4
Greater Poland 6 6 5 17 17 18 15 12 16 72 72 71 7 10 7
West Pomeranian 7 8 7 6 6 8 10 6 8 27 30 27 0 0 0
Source: Own work based on the results of the study and Ministry of Finance data
The analysis (table 1) of the BTI ratio per capita in the period 2009-2011 that determined the amount
of grant proves the existence of significant permanent differences between individual Polish regions.
The majority of communes with high BTI ratios per capita are located in western Poland (the Lower
Silesian, Pomeranian, Silesian and West Pomeranian voivodeships). Along with the decreasing ratio,
the number of communes in eastern Polish voivodeships increases. The greatest diversity is
noticeable, however, in the case of the Masovian voivodeship, where the number of communes with a
high and low BTI per capita is balanced. It needs to be emphasised that no communes with the lowest
ratios are to be found in several voivodeships. This reflects the significant diversity in the income
potential of communes and exposes the major reason for applying the compensatory mechanism in the
present form.
From the viewpoint of the efficiency of providing financial support for communes, the mentioned
amount of the current budget balance (the operating result) is a significant criterion. This balance
shows how a commune handles financing all its most important objectives. Surplus is usually a
beneficial situation indicating the capacity to extend the scale of the pursued objectives, financing new
projects or covering borrowings and loans from previous years. Deficit proves that the commune does
not manage to finance its current activities. Excluding the amount of the received grant from the
calculation should demonstrate the degree to which it affects activities taken by communes.
The results of the analysis (table 2) indicate an extremely significant impact of compensatory grant on
the balancing of current expenses with current income, particularly in the communes in eastern Polish
voivodeships. However, the income adjustment by grant results in a considerable decrease in the
number of surplus budgets also in other voivodeships (e.g. Lower Silesian – by a half, Greater Poland
– by 2/3). To conclude, the results of the research prove the high significance of compensatory grant
in the present financing system of rural communes. This means that changes in the redistribution scale
should be made with the account for negative effects of reducing communes’ income.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
546
Tab. 2: Number of municipalities in the years 2009, 2010 and 2011 by voivodeships – with surplus or deficit
in budget balance with and without equalization grant
Number of communes with surplus Number of communes with deficit
with grant without grant with grant without grant
‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11
Lower Silesian 63 57 68 29 23 36 15 21 10 49 55 42
Kuyavian-Pomeranian 91 84 90 24 24 20 1 8 2 68 68 72
Lublin 170 147 162 12 11 12 1 24 9 159 160 159
Lubusz 37 35 40 18 10 11 4 6 1 23 31 30
Łódź 131 123 128 32 29 25 2 10 5 101 104 108
Lesser Poland 115 115 113 20 16 17 6 6 8 101 105 104
Msovian 225 218 223 65 50 50 4 11 6 164 179 179
Opolskie 33 27 34 7 7 11 3 9 2 29 29 25
Podkarpackie 101 89 105 19 12 11 8 21 5 90 98 99
Podlaskie 78 64 69 11 14 11 0 14 9 67 64 67
Pomeranian 77 72 75 29 27 25 4 9 6 52 54 56
Silesian 90 85 90 48 46 48 6 11 6 48 50 48
Świętokrzyskie 69 61 67 10 9 7 2 10 4 61 62 64
Warmian-Masurian 60 49 54 9 9 8 7 18 13 58 58 59
Greater Poland 114 106 113 35 33 35 3 11 4 82 84 82
West Pomeranian 46 34 41 18 13 18 4 16 9 32 37 32
Source: Own work based on the results of the study and Ministry of Finance data
At the next stage of the research, the proposed division of communes into A, B1, B2, C categories was
combined with the amount of the self-financing ratio of communes adjusted by the grant amount
(table 3). It illustrates the degree to which a commune might finance projects contributing to its
development with its own funds. The higher the relation, the lower the risk of losing financial liquidity
due to excessive costs of debt service; yet its high value might also prove the low level of the
implemented projects compared to its capacities. The adjustment by the grant amount enables the
assessment of the impact of this income source on the capacity of the examined communes to selffinance
projects.
Tab. 3: Number of municipalities in the years 2009, 2010 and 2011 by voivodeships – with surplus or deficit
in budget balance with and without equalization grant
Total Type A Type B1 Type B2 Type C
‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11 ‘09 ‘10 ‘11
Lower Silesian 78 7 9 5 30 34 23 12 12 14 0 0 0
Kuyavian-Pomeranian 92 4 3 3 21 17 18 37 38 46 6 10 5
Lublin 171 1 1 3 25 28 26 99 108 107 34 23 23
Lubusz 41 1 4 3 10 9 12 12 18 15 0 0 0
Łódź 133 2 4 1 31 35 41 61 59 62 7 6 4
Lesser Poland 121 7 2 8 38 38 33 47 52 50 9 13 13
Msovian 229 1 3 1 24 37 32 113 112 111 26 27 35
Opolskie 36 3 6 3 12 13 10 13 10 11 1 0 1
Podkarpackie 109 1 1 1 21 17 20 58 70 69 10 9 8
Podlaskie 78 2 1 2 6 8 9 38 38 34 21 17 22
Pomeranian 81 3 0 1 28 23 26 20 29 26 1 2 3
Silesian 96 6 8 6 34 32 34 8 10 8 0 0 0
Świętokrzyskie 71 1 1 0 10 8 14 43 48 43 7 5 7
Warmian-Masurian 67 1 1 2 8 9 7 33 33 32 16 15 18
Greater Poland 117 14 14 15 15 14 12 6 5 8 0 0 0
West Pomeranian 50 10 8 11 7 3 6 1 2 1 0 0 0
Source: Own work based on the results of the study and Ministry of Finance data
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
547
The results of the analysis prove unambiguously that the positive “adjusted” self-financing ratios are
achieved mainly by communes characterised by a high development level. The number of these
communes was not affected by the financial effects of the 2008-2010 crisis since their number in
individual voivodeships did not change significantly over the examined period. What can be observed,
however, is analogies in the distribution of communes with respect to the previous ratio. Normally,
communes from western Polish voivodeships are more developed, have better income ratios per
resident and much more frequently achieve positive self-financing ratios. It needs to be noticed that
the division line runs usually between the communes with the development ratio qualified to B1 and
B2 groups. This means that it could prove reasonable in practice to include the development level ratio
as the criterion for obtaining compensatory grant
Conclusions - Financial effects of changing the financing system of rural
communes on a system accounting for diversity of development levels of
communes.
With the use of the 2011 data as the basis for calculation and with the assumption that the
compensatory mechanism should divide communes into four categories distinguished based on the
development level (A,B1,B2,C) and the BTI amount per capita compared to the country’s average, the
following were distinguished: communes with very high both ratios – not covered by compensation
and paying in funds for the poor, neutral communes (with acceptable income and a good development
level), communes requiring partial support (due to the development level being lower than the average
or a significant shortage of funds), and communes with a high demand for support (with a low
development level and relatively poor income).
Tab. 4: Estimated number of municipalities in the years 2011 by voivodeships after proposed
change in grant system
Source: Own work based on the results of the study
When taking into consideration only the abandoning of financing the best communes (the first two
categories) with grant, it would have been possible to obtain as much as PLN 210,394,000 in 2011,
which constituted circa 5.5% of the overall compensatory grant for rural communes. At the same time,
it needs to be noticed that this would mean disturbing the financial sustainability of certain communes
from the viewpoint of the analysed ratios. The consequences of such a solution would be diverse in
individual voivodeships. The greatest decrease in income per resident would be experienced by the
Lower Silesian, Masovian, Greater Poland and Silesian voivodeships. It should be observed that the
change in the redistribution scope would also enable shifting some funds from the pool currently
transferred to communes with an average development and income level, which receive merely 26.7%
of grant at present.
Equalization
LowerSilesian
Kuyavian-Pomeranian
Lublin
Lubusz
Łódź
LesserPoland
Msovian
Opolskie
Podkarpackie
Podlaskie
Pomeranian
Silesian
Świętokrzyskie
Warmian-Masurian
GreaterPoland
WestPomeranian
Liczbagminłącznie:
amountmlnPLN:
share:
No 35 12 7 14 18 15 28 10 6 8 16 40 2 9 24 17 261 210, 4 0,05
Partly
43 71 95 27 95 71 141 24 79 45 62 55 48 38 87 33 1014 2636,4 0,68
Full 0 9 69 0 20 35 60 2 24 25 3 1 21 20 6 0 295 103,5 0,27
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
548
Literature
[1] HELLWIG Z. Zastosowanie metody taksonomicznej do typologicznego podziału krajów ze
względu na poziom rozwoju oraz zasoby i strukturę wykwalifikowanych kadr, Przegląd
Statystyczny, 15.4.1968.
[2] KOPYŚCIAŃSKI T. Selection criteria of strategic goals for local governments. Argumenta
Oeconomica,No. 2 (27) 2011, p. 15-36.
[3] OLEJNICZAK J. Wskaźnik podstawowych dochodów podatkowych na mieszkańca a poziom
rozwoju gmin – na przykładzie województwa dolnośląskiego. In Finanse Publiczne, ed.
Sokołowski J., Sosnowski M., Żabiński A., Wydawnictwo Uniwersytetu Ekonomicznego we
Wrocławiu, Wrocław, 2012.
[3] OLEJNICZAK J. The Development Level of Rural Municipalities in Lower Silesian Voivodeship
in View of Their Income Structure. In 15th International Colloquium on Regional Sciences.
Conference Proceedings. Brno: Masaryk University, 2012. ISBN 978–80–210–5875–0.
[4] PATRZAŁEK L. Finanse samorządowe, Wydawnictwo Akademii Ekonomicznej we Wrocławiu,
Wrocław, 1998.
[5] Taksonomia struktur w badaniach regionalnych , red. D. Strahl, Wydawnictwo Akademii
Ekonomicznej we Wrocławiu im. Oskara Langego, Wrocław, 1998.
[6] The Act of 13 November 2003 on income of local government units,Dz.U. 2003 nr 203 poz. 1966.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
549
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-69
THE ROLE OF THIRD SECTOR ORGANIZATIONS IN
RURAL DEVELOPMENT
VÝZNAM ORGANIZÁCIÍ TRETIEHO SEKTORA VO VIDIECKOM
ROZVOJI
ING. GABRIELA VACEKOVÁ, PH.D.
ING. SIMONA ŠKARABELOVÁ, PH.D.
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: gabriela.vacekova@econ.muni.cz, simona@econ.muni.cz
Anotácia
Organizácie tretieho sektora reflektujú a vytvárajú komunitné podmienky. Za účelom preukázania ich
úlohy a významu vo vidieckom rozvoji prezentujeme teoretický a empirický prístup k rurálnemu
tretiemu sektoru. Predkladaný príspevok vychádza z novej ekonomickej teórie tretieho sektora, “teórie
rurality”. Túto teóriu formuloval Vladislav Valentinov a vychádza z predpokladu, že existencia
tretieho sektora je zapríčinená obmedzenou schopnosťou ziskových firiem uspokojiť ľudské potreby,
pričom dôvodom sú špecifické charakteristiky vidieckych oblastí a z nich vyplývajúce “ruralitné
špecifické náklady”. Základnou hypotézou teórie rurality je, že ruralitné špecifické náklady podnecujú
vznik vidieckych organizácií tretieho sektora. Existujú empirické dôkazy z rôznych krajín (napr. USA
a Belgicka), ktoré buď potvrdzujú alebo vyvracajú význam rozdielov medzi vidiekom a mestom ako
determinantu úlohy tretieho sektora v rurálnom rozvoji. V príspevku prezentujeme medzinárodný
výskumný projekt “Third sector organizations in rural development: a theoretical and empirical
analysis” v podmienkach Českej republiky. Výskumné aktivity predpokladajú prínos významného
množstva teoretického a empirického materiálu na testovanie opodstatnenosti teórie rurality.
Kľúčové slová
vidiecky rozvoj, tretí sektor, neziskové organizácie, teória rurality
Annotation
Third sector organizations reflect and shape community conditions. To show their role and
importance in rural development we present theoretical and empirical approach to the rural third
sector. The paper is based on a new economic theory of the third sector, the “rurality theory”. This
theory was formulated by Vladislav Valentinov and assumes that the existence of the third sector is
caused by the limitations of for-profit firms’ ability to satisfy human needs. The argument to their
limitations is characteristics of rural areas and the resulting “rurality specific costs”. Thus, the
rurality theory’s general hypothesis is that the rurality-specific transaction cost gives rise to the
emergence of rural third sector organizations. There is some empirical evidence from different
countries (e.g. USA and Belgium) either confirming or refuting the rural-urban distinction as a
determinant of the third sector`s role in rural development. The paper presents the survey outline
“Third sector organizations in rural development: a theoretical and empirical analysis” on the case
of the Czech Republic. The research activities are expected to deliver a critical mass of theoretical
and empirical material for testing the rurality theory.
Key words
rural development, third sector, non-profit organizations, rurality theory
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
550
JEL classification: L31, R19
1. Introduction
Scope of third sector organizations is so diverse that it is impossible to find a single term to define
them. Therefore many authors (Anheier and Salomon, 1999; Bútora, 2011, Frič, Goulli, 2001, Haken,
2005, Hansmann, 1996; Hyánek, 2011; Ondrušek, 1998; Pestoff, 2006; Petijová, Woleková, 2006;
Rektořík, 2001, Rose-Ackerman, 1996; Toepler, 2003, Weisbrod, 1988, etc.) in a number of
publications prefer a broader description of the characteristics of non-profit organizations. The
structural-operational definition by Anheier and Salamon (1999) can be used. According to this
definition an NGO should comply five characteristics: institutionalization, independence, nondistribution
constraint, self-government, voluntary participation.
In many parts of the world, rural development is supported by third sector organizations, such as
NGOs, farmer associations, self-help groups, rural partnerships and cooperatives. Although the
contribution of these organizations to rural development has been widely recognized empirically (e.g.,
OECD 2006), the theoretical understanding of their economic rationale has remained unsatisfactory
(Valentinov, 2012).
There are some specific rural NPOs characteristics (compared to urban counterparts), such as
(Curtisss, 2012):
 mainly traditional NPOs (volunteer firemen groups, hobby clubs);
 nontraditional NPOs (community building, service, expressive) frequently organized by
newcomers (drift) to rural areas with urban experience;
 more closely watched due to strong social ties;
 smaller size, large scope of activities limited to activities manageable with voluntary labor;
 primary financial and material support from local government (small! grants, importance of
material support), complain about clientelism in connection to state funding;
 professionalization mainly by rural residents with urban experience (studies or employment in
a city) or weekend residents.
The respective gap in the literature is reflected in the major economic theories of the third sector
having been developed with no regard to the rural context (see Steinberg 2006 for an overview).
Indeed, neither of these theories, including the public goods theory, trustworthiness theory, consumer
control theory, ideological entrepreneurship theory, can appropriately account for the specificity of
rural conditions in explaining the existence of the rural third sector (Valentinov, 2012).
2. Research methodology
Formulating the rurality theory of the third sector will be done in three thematic areas (Valentinov,
2012):
 analyzing the effect of rurality on the institutional choice in rural areas;
 testing the alternative economic theories of the third sector in rural areas;
 rationalizing rural-urban differences in the structure and behavior of third sector
organizations.
Empirical testing will be based on econometric methods and case studies.
The data for conducting the empirical part of the research will be collected in Germany, Czech
Republic, and Ukraine. The research is conducted by IAMO (Leibniz Institute of Agricultural
Development in Central and Eastern Europe) from Halle, Germany. The partner in the Czech Republic
is CVNS (Centrum pro výskum neziskového sektoru) at the Department of Public Economics,
Masaryk University in Brno.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
551
Selection of rural areas in the Czech Republic utilized the typology of rural areas by Perlin et al.
(2010) and focused on two types of rural areas: “nerozvojovy sousedsky venkov” and “vybaveny
moravsky venkov”. Criteria for selection were as follows (Curtiss, 2012):
 Municipalities in the size of 200-1500 residents;
 Share of agricultural land >= 40%
 Distance to the border at least 20 km.
The questionnaire survey in the Czech Republic will be conducted in 250 municipalities from
Jihomoravský kraj and Vysočina (partly also Zlínský and Olomoucký kraj). The survey data will be
complemented with municipal statistical data. After the municipality level survey there will be a NPO
level survey. While the municipality level survey is aimed at understanding the scope, structure and
role of NPOs in rural governance and public good delivery, the NPO level survey will result in
understanding the incentives for establishment and conditions of effective operation of rural NPOs
(when compared to urban NPOs). To do that in appropriate way a control sample of urban respondents
will be needed.
The major innovation of the research lies in the proposition of a new economic theory of the third
sector and in substantiation of the rural-urban distinction as a determinant of the theoretical rationale
of the third sector. Related to this innovation there are two sources of risk justifying the five-year
duration of the research (Valentinov, 2012):
 ‘liability of newness’ of the rurality theory of the third sector;
 relative deficit of official statistics on third sector organizations.
The first source of risk would be addressed by accumulating a critical mass of research findings and
by active communication of these findings to the research community. The second source of risk
would be addressed by active networking with national and international third sector organizations
themselves in order to get access to the data and to disseminate research findings.
The research intends to create a new field of economic research located at the intersection of the
economic theory of the third sector and agricultural economics, thus extending the boundary of the
economic discipline ‘from within’ (Valentinov, 2012).
3. State of the art
In line with the overall trend of growing political relevance of the third sector in the modern world
(Salamon and Anheier 2006), the rural third sector enjoy increasing political recognition as well
(Valentinov, 2012). In the developed countries, the role of rural third sector organizations has been
enhanced by the shift ‘from government to governance’ involving the transfer of responsibilities from
the state to the private for-profit and third sectors (Goodwin 1998; Valentinov and Fritzsch 2009
forthcoming; Valentinov and Baum 2008). Accordingly, the recent trend in the rural development
policy in Europe has been toward increasing reliance on partnerships beyond the formal structures of
government, as has been articulated in the Cork Declaration and a number of other European rural
policy documents (Goodwin 1998). These partnerships, which bring together stakeholders of all three
societal sectors – market, state, third sector – themselves clearly represent third sector organizations.
In the developing countries, the importance of the rural third sector has been appreciated primarily as
a result of relatively low effectiveness of both state-led and market-led policies of agricultural and
rural development (Kydd and Dorward 2004; Valentinov 2008a).
3.1. Rurality theory
The author of the new third sector theory Rurality theory is Vladislav Valentinov. Based on his
assumptions, the recognized empirical relevance and the growing political popularity of the rural third
sector have not so far been matched by the corresponding development of the economic theory of the
rural third sector (Valentinov, 2012). Indeed, this theory has been missing at all. The traditional
general theories of the third sector emphasized its role in the provision of public goods (Weisbrod
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
552
1991), gaining consumers’ trust (Hansmann 1987), ensuring better consumer control over production
of goods and services (Ben-Ner 1986), and serving as an outlet for ideological entrepreneurship
(Rose-Ackerman 1996). These theories have clearly been developed with no regard to the distinction
between rural and urban regions. Hence, neither theory is adequately positioned to take account of the
specificity of rural conditions in explaining the existence of the rural third sector.
The case for developing the economic theory of the rural third sector is not self-evident. It can be met
with the objection that rural third sector organizations, just like their urban counterparts, can be
satisfactorily explained in terms of the standard economic theories. However, there are two
interrelated arguments that justify the need for the rural third sector to be explained by an extra theory
different from the traditional ones (Valentinov, 2012). First, the traditional general economic theories
of the third sector agree that the third sector is generally caused by the limitations of the ability of forprofit
firms to satisfy human needs (Steinberg 2006; Hansmann 1987). Second, the literature on
international rural development strongly suggests that rural areas, in both developed and developing
countries, have a number of socio-economic characteristics that result in high transaction cost
constraining the operation of for-profit firms (Terluin 2001; Baum and Weingarten 2005).
Thus there are grounds to argue that spatial and socio-economic characteristics of rural areas create a
niche for rural third sector organizations and hence constitute a distinct theoretical reason for their
existence (Valentinov 2009a forthcoming). In the following, the argument that socio-economic
characteristics of rural areas create a niche for rural third sector organizations will be referred to as the
‘rurality’ theory of the third sector. The rurality theory of the third sector presents a logical
continuation of the applicant’s previous work on the sector-specific organizational economics
rationale of agricultural cooperatives (Valentinov 2007a) and the self-sufficiency theory of the third
sector (Valentinov 2008b).
3.2. Rurality transaction costs
The indicated characteristics of rural areas, while broad and stylized, follow from spatial and
territorial approaches to understanding rurality (Terluin 2001; Saraceno 1994; Cloke 1985).
Accordingly, in conducting empirical research, these characteristics may be supplemented with other
characteristics that are put forward by these approaches and that may be indirectly indicative of the
rurality-specific transaction cost - e.g., unemployment rate, employment share of agriculture, share of
built-up area, per-capita incomes, demographic structure (Valentinov, 2012).
While the traditional transaction cost theory of new institutional economics explains the existence of
the for-profit firm in terms of its transaction cost-economizing role (Coase 1937; Williamson 1996),
the rurality-specific transaction cost stems from those rural areas’ characteristics that cannot be altered
by for-profit firms. Hence, the rurality-specific transaction cost is most appropriately analyzed not
from the perspective of the traditional transaction cost theory, but rather from the perspective of the
theory of the social division of labor (Valentinov 2006a). The latter theory argues that transaction cost
may act as a constraint on the social division of labor and thus give rise to partially replacing of
market exchange with self-sufficiency. In yet another contribution, the applicant proposed that third
sector organizations must be generally viewed as institutional embodiments of partial collective selfsufficiency
in situations where market exchange, mediated by for-profit firms, is not possible
(Valentinov 2008b).
Various economic theories of the third sector have thereby been shown to refer to specific instances of
transaction cost acting as a constraint on the division of labor (ibid). Accordingly, the proposed
rurality theory of the third sector is concerned with the rurality-specific transaction cost. Thus, the
applicant’s previous work involved developing an integrative meta-theoretical framework that not
only reconciles the traditional theories (Valentinov 2009), but also integrates the proposed rurality
theory into the logical structure of the extant theoretical literature on third sector economics.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
553
3.3. Preliminary empirical findings
The empirical relevance and the growing political popularity of the rural third sector have been
already empirically recognized. We can demonstrate two different findings on two different research
outcomes concerning the rural development.
The first one uses data on Internal Revenue Service–registered nonprofits for Indiana counties. The
authors (Kirsten A. Gronbjerg, Laurie Paarlberg, 2001) from Indiana University (USA) examined how
theories of demand, supply and social structure predict the overall density of nonprofits in local
communities. The authors found substantial county-level variations in the densities of nonprofits
overall and of charitable, advocacy, and mutual-benefit nonprofits. Using multiple regression
techniques, they were able to explain 20 % to 46 % of overall variation (depending on legal category
involved) in nonprofit densities. Their findings support the supply and social structure but not
demand, explanations and reveal somewhat divergent patterns for the various types of nonprofits.
The second one was conducted in Belgium (Marc Hooghe, Sarah Botterman, 2009). Their goal was to
assess the impact of urbanization on participation in voluntary associations. The analyses, however,
did not support these alleged negative effects of urban life. Population density, city size, or belonging
to a metropolitan area did not have a significant impact on the intensity or the scope of participation in
voluntary associations. Their results therefore do not support the hypothesis of a rural-urban divide in
participation in voluntary associations.
To find out the situation in our conditions we will conduct the research “Third sector organizations in
rural development: a theoretical and empirical analysis” on the case of the Czech Republic. There was
CVNS representative survey conducted by Zuzana Prouzová from Masaryk University in Brno in
2012, which was aimed at the relationship between municipalities and NGOs, at the forms and reasons
for supporting NGOs from municipalities. But a similar research that would deal with the role of third
sector organizations in the Czech rural development has not been published yet.
4. Survey outline
The research is aimed at filling a research gap by formulating and empirically testing a new economic
theory of the third sector, the rurality theory. The objective of the proposed research project is twofold
(Valentinov, 2012):
 to formulate empirically testable hypotheses following from the rurality theory of the third
sector;
 to empirically test these hypotheses, particularly in contrast with hypotheses following from
the traditional general theories of the third sector.
It is planned to investigate the research objective on example of three countries, Germany, Czech
Republic, and Ukraine. The choice of these countries is motivated by three reasons, such as
(Valentinov, 2012):
 the opportunity to identify the effects of socialist transition (as a characteristic of institutional
environment) on the development of the rural third sector, as these countries exhibit varying
states of advancement of over the socialist past;
 the availability of reliable research partners in these countries;
 and the expectation of more extensive empirical results required for better empirical
justification of the theoretical framework.
Since the thematic areas will be pursued in three different countries, it is planned to develop an
integrated data collection procedure that will ensure cost-effectiveness of data collection and
comparability of data.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
554
4.1. Research areas
Based on the proposed approach, the thematic areas within which the rurality theory of the third sector
will be developed and empirically tested include (Valentinov, 2012):
1. Analyzing the effect of rurality on the institutional choice in rural areas. Institutional choice will
thereby be broadly understood as the choice between market, state, and the third sector. The overall
hypothesis following from the rurality theory is that the rurality-specific transaction cost (as well
potentially other rurality-specific characteristics) will be one of determinants of occurrence of the third
sector in rural areas. This thematic area is innovative because the major economic theories of the third
sector have been so far more focused on revealing this sector’s unique economic role than on
developing models of inter-sectoral institutional choice. At the same time, analyzing institutional
choice has been a major theme in the new institutional economics literature on the for-profit sector
(e.g., Williamson 1996). Yet, this literature’s implications for understanding the choice between the
three societal sectors in the development of rural areas remain largely unexplored. This thematic area
will aim at closing this research gap.
2. Testing the alternative economic theories of the third sector in rural areas. This thematic area will
be the central part of the proposed project. Empirical testing of competing theories has been an
important theme in the current third sector research literature (e.g. Salamon and Anheier 1998), yet it
has so far had little relevance to the rural third sector. Moreover, as mentioned above, the rurality
theory has not been tested along with the traditional theories. The proposed project will fill this gap in
the literature.
3. Rationalizing rural-urban differences in the structure and behavior of third sector organizations. The
rurality theory hypothesizes in this respect that structural and behavioral characteristics of rural third
sector organizations (and particularly of those organizations explained by the rurality theory) will
systematically differ from the respective characteristics of urban third sector organizations. This
thematic area is innovative since the traditional economic theories of the third sector do not examine
whether the general reasons for the emergence of the third sector are variously represented in rural and
urban areas.
4.2. Expected results
It is expected to make theoretically and empirically grounded statements about (Valentinov, 2012):
 the determinants of institutional choice between market, state, and the third sector and rural
areas;
 the relative validity of the rurality theory and other theories of the third sector in rural areas;
 the major variations in the structure and behavior of third sector organizations in urban and
rural areas.
The statements will be formulated for the Czech Rebulic and afterwards compared with conditions of
other involved countries. In the broader point of view the research is also aimed at generating
recommendations for public policy towards the third sector (Valentinov, 2012).
The realization of the research should help establishing the rurality theory of the third sector in the
multidisciplinary literature on the third sector. The research activities are expected to deliver a critical
mass of theoretical and empirical material for this purpose (Valentinov, 2012). Ideally, the rurality
theory would occupy the same status as the traditional theories of the third sector, at least in the
literature on the rural third sector.
5. Conclusion
In line with the traditional economic theories of the third sector, the rurality theory assumes that the
existence of the third sector is caused by the limitations of for-profit firms’ ability to satisfy human
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
555
needs. The original contribution of the rurality theory is in the argument that some of the limitations of
for-profit firms located in rural areas are related to characteristics of rurality, such as low population
density, geographical dispersion, and poor infrastructure. These characteristics give rise to ‘ruralityspecific’
transaction cost that must be borne by for-profit firms located in rural areas. The ruralityspecific
transaction cost constrains the scope of operation of rural for-profit firms, thus diminishing
their ability to satisfy rural dwellers’ wants and creating a niche for rural third sector organizations
(Valentinov, 2012).
The aim of the paper was to present theoretical and empirical basis explaining the role of the third
sector organizations in the rural development. We described the research sample and the data
collection process within an international project “Third sector organizations in rural development: a
theoretical and empirical analysis” on the case of the Czech Republic. The major innovation of this
research project lies in the proposition of a new economic theory (rurality theory) of the third sector
and in substantiation of the rural-urban distinction as a determinant of the theoretical rationale of the
third sector. The fulfillment of the project objectives will be realized by analyzing the logical
relationship between the concepts of rurality and the third sector.
The presented paper opens the discussion by formulating and empirically testing a new economic
theory of the third sector, the rurality theory. We also try to point out where future research is needed.
Literature
[1] COASE, R.. The nature of the firm. Economica, 1937, 4. p. 386–405.
[2] CURTISS, J. Rural-Urban Divide in Funding and Accountability of NPOs A Regional Case
Study in the Czech Republic. In 10th ISTR International Conferences, Siena, 10-13 July 2012.
[3] GRØNBJERG, K. A.- PAARLBERG, L. Community variations in the size and scope of the
nonprofit sector: Theory and preliminary findings. Nonprofit and Voluntary Sector Quarterly,
2001, 30(4), p. 684-706.
[4] HANSMANN, H. Economic theories of nonprofit organization.In: Powell, W. (ed.). The
Nonprofit Sector:A Research Handbook. New Haven et al.: Yale University Press, 1987. p. 27–
42.
[5] HOOGHE, M., BOTTERMAN, S. Urbanization, Community Size, and Population Density: Is
There a Rural-Urban Divide in Participation in Voluntary Organizations or Social Network
Formation? Nonprofit and Voluntary Sector Quarterly, 2012, 41(1) p. 120–144. DOI:
10.1177/0899764011398297.
[6] HYÁNEK, V. Neziskové organizace: teorie a mýty. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 132 p.
ISBN 978-80-210-5651-0.
[7] OECD. Das neue Paradigma für den ländlichen Raum: Politik und Governance (in German).
Paris: OECD Publications, 2006. 184 p.
[8] PROUZOVÁ, Z. Obce ČR a NNO. 2012. Dostupné z: <http://cvns.econ.muni.cz/projekty/53>.
[9] ROSE-ACKERMANN, S. Altruism, nonprofits, and economic theory. Journal of Economic
Literature, 1996, 34: 701–728.
[10]STEINBERG, R. Economic theories of nonprofit organization. In Powell, W. and Steinberg, R.
(eds.) The NonprofitSector: A Research Handbook, 2nd Ed. New Haven et al.: Yale University
Press, 2006. p. 117–139.
[11]VALENTINOV, V. (2009a). Third sector organizations in rural development: a transaction cost
perspective. Agricultural and Food Science, 2009, 18(1), 3-15.
[12]VALENTINOV, V. (2009b). Mapping the third sector in John R. Commons' typology of
transactions. Journal of Economic Issues, 2009, 43(4), 917-930. DOI: 10.2753/JEI0021-
3624430405.
[13]VALENTINOV, V. The meaning of nonprofit organization: insights from classical
institutionalism. Journal of Economic Issues, 2011, 45(4), 901-916.
[14]VALENTINOV, V. Understanding the rural third sector: insights from Veblen and Bogdanov.
Kybernetes, 2012, 41(1/2), 177-188.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
556
[15]VALENTINOV, V., & LARSEN, K. The meaning of non-profit mission breadth: A
constitutional economics perspective. The Social Science Journal, 2011, 48(1), 29-38.
[16]WEISBROD, B. A. The nonprofit economy. Harvard University Press, 1988.
[17]YOUNG, D. R. Alternative models of government-nonprofit sector relations: Theoretical and
international perspectives. Nonprofit and Voluntary Sector Quarterly, 1999, 29(1), 149-172.
[18]WILLIAMSON, O. The mechanisms of governance. Oxford: Oxford University Press, 1996. 429
p.
This article has been elaborated as one of the findings of research project CZ.1.07/2.3.00/30.0009
Employment of Newly Graduated Doctors of Science for Scientific Excellence.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
557
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-70
THE ROLE OF MUNICIPALITIES IN RELATION TO
NON-GOVERNMENTAL ORGANIZATIONS:
IMPLEMENTATION OF PUBLIC POLICIES TOWARDS
NGOS AT THE LOCAL LEVEL
ROLE OBCÍ VE VZTAHU K NESTÁTNÍM NEZISKOVÝM
ORGANIZACÍM: IMPLEMENTACE VEŘEJNÉ POLITIKY VŮČI
NESTÁTNÍM NEZISKOVÝM ORGANIZACÍM NA OBECNÍ ÚROVNI.
ING. ZUZANA PROUZOVÁ, PH.D.
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: Zuzana.Prouzova@econ.muni.cz
Annotation
The Czech Republic’s subsidy policy towards non-governmental organizations (NGOs) is centrally
coordinated by the government to support selected legal forms: foundations, endowment funds, public
benefit corporations, church organisation and civic associations. The relationship between the state
and NGOs in the Czech Republic takes the form of a conceptual framework set to create an
appropriate environment for the existence and work of NGOs and for the forms of financial and inkind
support to NGOs. Cooperation between NGOs and public administrations and support provided
to NGOs from public budgets takes place at the regional level as well. At the regional level, as at the
national level, the relationship is usually conceptually grounded. However, what is the situation like
at the municipal level? Is it necessary to formalize the relationship between public administration and
NGOs at the municipal level? Do the motives for support provided to NGOs at the municipal level
differ from those at higher levels of public administration? What forms does the support of NGOs take
at the local level? These questions are answered in the paper through a representative survey, which
was conducted in 2012 with respondents from the municipal offices in the Czech Republic, and
through an analysis of secondary data sources. The research results show a high degree of
cooperation between municipalities and NGOs, a high level of indirect support to NGOs at the
municipal level, and concurrently a low level of formalization and a legal documentation confirming
such relationships. Support to NGOs is implemented informally.
Key words
municipalities, NGOs, public policy, funding, indirect support
Anotace
Státní dotační politika České republiky vůči nestátním neziskovým organizacím je vládou centrálně
koordinovanou politiku zaměřenou na podporu vybraným právních forem právnických osob, kterými
jsou nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, účelová zařízení církví a občanská
sdružení. Tento vztah státu a nestátních neziskových organizací v ČR nabývá formy koncepčního
nastavení vhodného prostředí pro existenci a činnost nestátních neziskových organizací v České
republice ale také i formy finanční i nefinanční podpory nestátních neziskových organizací.
Spolupráce nestátních neziskových organizací a veřejné správy a podpora nestátních neziskových
organizací z veřejných rozpočtů probíhá i na regionální úrovni. Na krajské úrovni podobně jako na
státní úrovni bývá koncepčně uchycena, jak je tomu ale v případě obecní úrovni? Je potřeba vztah
veřejné správy a nestátních neziskových organizací na obecní úrovni formalizovat? Jsou motivy
podpory nestátních neziskových organizací z obecní úrovně jiné než v případě vyšších úrovní veřejné
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
558
správy? Jakých forem nabývá podpora nestátních neziskových organizací na obecní úrovni? Na tyto
otázky je v příspěvku zodpovězeno prostřednictvím reprezentativního dotazníkového šetření, který
probíhalo v roce 2012 mezi respondenty z obecních úřadů v ČR a také na základě analýzy
sekundárních zdrojů dát. Výsledky výzkumu ukazují vysokou míru spolupráce obcí a nestátních
neziskových organizací, vysokou míru nepřímé podpory nestátních neziskových organizací z obecní
úrovně, a zároveň nízkou míru formalizace a nutnosti právního ukotvení tohoto vztahu. Implementace
podpory nestátních neziskových organizací na obecní úrovni se tak děje neformálně.
Klíčová slova
obce, nestátní neziskové organizace, veřejná politika, financování, nepřímá podpora
JEL classification: L38
Introduction
Public policy towards non-governmental organizations (NGOs) has been defined at the state level and
titled the Czech Government Policy of Subsidies to NGOs (hereinafter referred to as GPS). It is a
centrally coordinated government policy to support selected legal forms of NGO entities (foundations,
endowment funds, public benefit corporations, church organisation and civic associations) in predefined
areas called "main areas" (RVNNO, 2012a) under predetermined conditions called "Principles
for Providing Subsidies from the State Budget to NGOs by Central Bodies of State Administration"
(RVNNO, 2010). The essence of GPS as a government expenditure program lies in prioritizing
selected legal forms of the beneficiaries. But this is not the full extent of public policy towards NGOs.
At the same time, work has been conducted at this level to create a suitable environment for the
existence and operations of NGOs in the Czech Republic (RVNNO, 2012b).
The support provided to NGOs at the state level takes the following forms: 1. subsidies (including
services procured from NGOs as part of the support) (Prouzová & Almani Tůmová, 2013) , 2.
favourable tax conditions for NGOs,(Pelc, 2010) 3. cooperation between authorities / ministries and
the working groups and representatives of NGOs in predicting, planning, and implementing the goals
and interests of the authorities and NGOs (Prouzová, 2012), 4. exceptional additional exemptions
from administrative fees, and 5. opportunities to make use of communication and promotional
channels of the authorities and ministries (Prouzová, 2012).
The major role in defining and developing the GPS is played by the Government Council for NGOs,
which is a standing advising, initiating, and coordinating body of the government and also the basic
institutionalized form of cooperation between NGOs and the government. According to the statutes of
the Government Council for NGOs, the number of members of the body may not exceed 32, including
the President of the Association of Regions of the Czech Republic and the President of the Union of
Towns and Municipalities of the Czech Republic (RVNNO, 2012b). Although this public policy does
not apply to lower levels of public administration, the Government Council for NGOs has been
making efforts to extend it to the regional level, either through the existence of the Committee of the
Regions of the Government Council for NGOs, the incorporation of Presidents of the Association of
Regions of the Czech Republic and the Union of Towns and Municipalities of the Czech Republic to
the Council of Government for NGOs, or the monitoring and presentation of data on financial flows to
NGOs from all levels of public budgets.
With regional budgets, preference is given to direct funding of NGOs in the form of subsidies.
Regional authorities also place great emphasis on cooperation with NGOs. More than half of the
regional authorities have a department or employees specializing in NGO issues in the region. In five
other regions, the NGO agenda is administered by several departments, depending on the areas in
which the NGOs operate, and not only as providers of public services, in the region. Among the
indirect forms of NGO financing, the most widely used are the communication and promotional
channels of regional authorities (Prouzová, 2012).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
559
Some questions remain: 1. What are the forms of support and cooperation in the relationship between
public administration and NGOs at the municipal level?; 2. What are the reasons for the cooperation
and support?; and 3. Does this relationship need to be formalized as it is at higher levels of public
administration?
1. Objectives and Methods of the Research
To determine the forms of and motives for support to NGOs at the municipal level and their
cooperation, a representative questionnaire survey was carried out under the title "Municipalities of
the Czech Republic and NGOs" (Prouzová, online). The aim of the representative quantitative
questionnaire survey was to obtain findings about: 1. the attitude of a municipality towards NGOs and
the reasons for the support provided to NGOs at the municipal level; 2. subsidies provided to NGOs
from municipal budgets and other forms of support to NGOs at the municipal level; and 3. the need to
formalize this relationship.
This research project was implemented under the leadership of the author of this paper as a part of the
Economics and Management of Nonprofit Organizations BKV_ERNO study programme at the
Faculty of Economics and Administration of Masaryk University. Data were collected by students of
this study programme in the spring of 2012. Data were acquired for the decisive year of 2010. The
research was conducted with 71 representatives of municipal authorities from among the 6,251
municipalities in the country.
The representativeness of the quantitative survey was secured as follows. A complete set of
municipalities was arranged in alphabetical order and individual municipalities were assigned
numbers from 1 to 6,251. A random number generator selected 90 municipalities into the sample set.
The rate of return was 78%, which meets the condition of at least 60% return according to Punch
(2008). Respondents were mayors or other individuals responsible for the NGO agenda at the
municipal office. To verify the credibility of the collected data, control questions were placed in the
questionnaire, and the answers were compared with secondary data sources, as shown in the following
table.
Tab. 1: The structure, methods and data sources of the research
Part of the research Research methods Data sources
1 Sample characteristics of
the municipality - an
introduction to the
municipality
Content analysis of
secondary data
 The municipality website
 Annual reports of the municipality
 Journal, newsletter, or other daily
papers published by the municipal
office
 http://portal.gov.cz
 Automated register of economic
entities
 http://www.czso.cz
2 Characteristics of the
relation between the
municipality and an NGO
The questionnaire survey
using mail communication,
telephone or personal
interview.
 Respondent participating in the
research
3 Budget expenditures Collection of secondary
data sources
 Central fiscal information system
 Report for the evaluation of budget
implementation
4 Researcher’s report Observation  Student participating in the research
 Respondent participating in the
research
Source: drawn up by the author
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
560
2. Outcomes
Research was conducted in 11 regions in the Czech Republic, in 16 villages with a population of less
than 500 inhabitants, as well as 15 municipalities with a population of 500 to 999 inhabitants, 19
municipalities ranging from 1,000 to 1,999 inhabitants, 6 municipalities with a population from 2,000
to 2,999 inhabitants, and 15 municipalities with more than three thousand residents.
In 2010, 85% of the municipalities collaborated with NGOs; 15% of the municipalities did not declare
any form of cooperation with or support to NGOs, whether financial or in-kind. Within the 85% of
collaborating municipalities, 10% of the municipalities usually cooperated with NGOs, especially in
implementing joint projects for the population, or even common fund raising, but in 2010 there was no
financial or in-kind support provided to NGOs at the municipal level. The remaining 75% of the
municipalities provided financial or in-kind support to NGOs at the municipal level in 2010. 58% of
the municipalities provided financial and in-kind support to one or more NGOs in 2010.
Tab. 2: Three major types of support depending on the size of the municipality
up to
499 inhabitants
500 - 999
inhabitants
1,000 - 1,999
inhabitants
2,000 - 2,999
inhabitants
over 3,000
inhabitants
1. 88%
* Use of message
boards of
the municipality /
city free of charge
93%
* Use of the public
address system
of the municipality /
city free of charge
89%
* Use of message
boards of
the municipality / city
free of charge
100%
* Use of message
boards of the
municipality / city free
of charge
* Subsidies from the
budget of the
municipality / city
80%
* Subsidies from the
budget of the
municipality / city
* Municipal premises
rented for free or for a
symbolic price
2. 81%
* Use of the website
of the municipality /
city free of charge
80%
* Municipal premises
rented for free or for a
symbolic price
* Use of message
boards of the
municipality / city
free of charge
* Use of the website
of the municipality /
city free of charge
79%
* Subsidies from the
budget of the
municipality / city
* Municipal premises
rented for free or for a
symbolic price
* Use of the public
address system of the
municipality / city free
of charge
* Use of a periodical of
the municipality / city
free of charge
83%
* Municipal premises
rented for free or for a
symbolic price
* Use of the public
address system of the
municipality free of
charge
* Use of a periodical of
the municipality / city
free of charge
* Use of the website of
the municipality / city
free of charge
80%
* Use of a periodical
of the municipality /
city free of charge
* Use of message
boards of the
municipality / city free
of charge
3. 69%
* Municipal premises
rented for free or for a
symbolic price
67%
* Lending of
technical and other
equipment of the
municipality / city
* Working time of
employees of the
municipal office
* Use of a periodical
of the municipality /
city free of charge
68%
* Use of the website of
the municipality / city
free of charge
67%
* Lending of technical
and other equipment of
the municipality / city
60%
* Use of the website
of the municipality /
city free of charge
* Lending of technical
and other equipment
of the municipality /
city
* Financial donations
* In-kind donations
* Use of the public
address system free of
charge
Source: drawn up by the author
Most often, the municipalities provide or are willing to provide subsidies (87%) to NGOs, and rent
them a space for free or at a symbolic price (87%). The second most common form of support is the
use of communication and promotional channels in the form of municipal boards (78%), community
websites (76%), local radio stations (75%), or periodically published municipal journals (69%). The
third most frequently provided forms of support are the loan of municipal assets and resources in the
form of technical and other equipment of the municipality (61%) and working time of employees of
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
561
the municipal office for the needs of the organization (54%). The fourth forms of support are in-kind
(60%) and financial (60%) donations. Of the municipalities surveyed, 40% indicated other options for
providing indirect assistance to NGOs. Finally, 28% of the surveyed municipalities provide or are
willing to provide the following types of support, irrespective of the legal form of the recipient, i.e.
whether it is an NGO or not.
The importance of NGOs, as seen by municipalities, lies in their engagement in creating good
conditions for the activities of citizens, for example in sports, culture, free-time activities for children
and young people, and maintaining local folklore and traditions. In this way, NGOs often extend the
range of services that a municipality may provide for its citizens. Another reason to support NGOs is
that inhabitants of a municipality are members of these organizations. An equally important reason is
the support provided to municipalities by NGOs, for example, when NGOs are involved in cleaning
the village or provide assistance during activities organised by other entities. Another motive to
support NGOs is their ability to represent the community in various competitions. Last but not least,
another reason is that municipalities do not want to lose the benefits arising from the presence of
NGOs in the community. Municipalities that reported these reasons have finances earmarked for
NGOs in their budgets for periodically recurring projects as well as for purposes that have not been
defined in advance. These municipalities are willing to provide support from their budgets to the
projects and activities of NGOs and to their operation and functioning.
Of the surveyed municipalities, 85% stated that there is no need for the NGO agenda to be formally
addressed at the level of a department or function. For the remaining 15% of the municipalities, which
address this agenda through a department or a function, this is an activity that is complementary to
other activities executed by that department or function. This applies to both large and small
municipalities.
In 17% of the municipalities, a legal document was issued by the municipal authority to govern the
municipality’s conduct towards, cooperation with, advantages for, or support to NGOs, mostly in the
form of a resolution, or any form of a legal document other than the municipal ordinance, resolution,
regulation, or order.
Conclusion
The research results show a high degree of cooperation between municipalities and NGOs, and a high
level of support to NGOs at the municipal level both indirectly and financially in the form of subsidies
from municipal budgets. This support is provided on the basis of specific cooperation and
consequently good practices. As regards the 15% of the municipalities where there is no cooperation
with NGOs, the question is whether this is due to bad practices or some other reason. The level of
formalization and the need for legal confirmation of cooperation between NGOs and the municipality
or support to NGOs at the municipal level is relatively low. A trend was identified for municipal
budgets to provide support regardless of the legal form of the beneficiary, as was a tendency towards
greater willingness to accept new forms of support in the municipalities that already provide some
support.
Support to NGOs at the municipal level is not an expression of support provided to certain legal forms
in a municipality; it is support for specific projects and areas where NGOs (and not only NGOs) are
active. Alternatively, it is support to specific benefits arising from the existence of a given
organization in a municipality. Thus, a bottom-up approach is adopted at the municipal level as
regards implementation of the public policy of the government of the Czech Republic towards NGOs,
and is conducted on the basis of specific examples of cooperation and needs of citizens, i.e., it is the
innovative function that is attributed to NGOs.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
562
Literature
[1] PELC, V. Daňové podmínky působení neziskových subjektů. Praha: C. H. Beck, 2010.
[2] PROUZOVÁ, Z. Financování neziskových organizací u úrovní veřejné správy. Brno: Masaryk
University, 2012.
[3] PROUZOVÁ, Z. Obce ČR a NNO. CVNS [online]. Accessed on 20 April 2013 from
http://cvns.econ.muni.cz/projekty/53.
[4] PROUZOVÁ, Z., ALMANI TŮMOVÁ, K. Rozbor financování NNO z veřejných rozpočtů v roce
2011 [on-line]. Vláda České republiky, 2013. [cit. 29. 4. 2013] Dostupné z:
<http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/rozbor_2011.pdf>.
[5] PUNCH, K. F. Základy kvantitativního šetření. Praha: Portál, 2008.
[6] RVNNO (2010). Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky
nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy [online]. Vláda České
republiky. [cit. 29. 4. 2013] Dostupné z:
<http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/15CD4A0EBBCA444EC12576BA00
2CF429/$FILE/92%20p%C5%99%C3%ADloha%20w100201a.0092.pdf>.
[7] RVNNO (2012a). Statut Rady vlády pro nestátní neziskové organizace [online]. Vláda České
republiky, 2012. [cit. 29. 4. 2013] Dostupné z:
<http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/statut_RVNNO_2012.pdf>.
[8] RVNNO (2012b). Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím
pro rok 2013 [online]. Vláda České republiky, 2012. [on-line]. [cit. 29. 4. 2013] Dostupné z:
<http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/C46B53639DB0236EC1257A21004303E
5/$FILE/410%20p%C5%99%C3%ADloha%20w120613a.0410.pdf>.
The paper was written under the MU Student Project Grant titled Non-Profit Organizations in the
Context of Problem Solving in the Modern Welfare State (MUNI/A/0982/2011).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
563
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-71
KRAJSKÁ MĚSTA V MÉDIÍCH: KVANTITATIVNÍ
A KVALITATIVNÍ ASPEKTY
REGIONAL CAPITALS IN MEDIA: QUANTITATIVE AND
QUALITATIVE ASPECTS
DOC. ING. JAN SUCHÁČEK, PH.D.
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava
Dep. of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VŠB-Technical University of Ostrava
 Havlíčkovo nábřeží 38a, 70121 Ostrava, Czech Republic
E-mail: jan.suchacek@vsb.cz
Anotace
Reference sdělovacích prostředků o jednotlivých typech území přispívají k utváření mentálních map.
Televizní zpravodajství se přitom vyznačuje nejen vysokým stupněm dopadu na publikum, ale podle
srovnání je také dostatečně reprezentativní. Cílem našeho článku je kvantitativní a kvalitativní
analýza a interpretace příspěvků o krajských městech v rámci celostátního televizního zpravodajství.
Hodnocen zde je nejen počet příspěvků vztažených k jednotlivým krajským městům, ale také jejich
obsahová skladba. Analýza ukázala, že se z kvantitativního hlediska projevila u počtu příspěvků určitá
– a nikoliv překvapivá – dominance hlavního města. Z kvalitativní perspektivy se pak ukázalo, že
navzdory poměrně diferencovanému charakteru krajských měst je skladba příspěvků o nich poměrně
nepestrá a témata bulvární vytlačují témata rozvojově orientovaná.
Klíčová slova
Krajská města, sdělovací prostředky, televizní zpravodajství, mentální mapy
Annotation
Media contributions related to individual territories contribute to the formation of mental maps. TV
coverage has both high degree of impact on the public as well as sufficient representativeness. The
objective of our article consists in quantitative and qualitative analysis and interpretation of
contributions related to regional capitals in the framework of national TV coverage. We evaluated
not only the amount of news related to individual regional metropolises but their composition as well.
Our analysis showed that from quantitative point of view we are entitled to talk about certain and not
surprising dominance of the capital city of Prague. From qualitative perspective it turned out that in
spite of rather differentiated character of regional capitals the composition of news about them is
much less motley. Moreover, tabloid topics tend to subdue development-orientated themes.
Key words
Regional capitals, media, TV coverage, mental maps
JEL classification: R10, M30, B50
Úvodem
Každé území se vyznačuje jak materiálními tak i nemateriálními charakteristikami. V jednotlivých
teritoriích žije obyvatelstvo, které svými aktivitami formuje konkrétní hmotné struktury. Každé území
je ovšem popsatelné také v rovině nemateriální. Jedná se o jeho duchovní složku, celkovou atmosféru,
ale také pověst a postavení na mentální mapě (Sucháček, 2005, Ježek, 2010, Rumpel, Slach, Koutský,
2010).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
564
Mentálním mapám je přitom věnována stále větší pozornost. Tyto mapy z obecného hlediska odrážejí
psychologické vnímání prostoru. Nejedná se tedy o zachycení reálného prostoru, ale o jeho reflexi ve
vnímání jednotlivců. Mentální mapy přitom nejsou pouhým vyobrazením prostorových preferencí, ale
také spoluurčovatelem budoucích prostorových aktivit. Nárůst důležitosti mentálních map je v souladu
se zvyšujícím se významem tzv. měkkých lokalizačních faktorů.
Reference sdělovacích prostředků o jednotlivých územích ovlivňují čtenáře, posluchače či diváky
krátkodobě, což je v souladu se současnou akcentací krátkodobých, „ad hoc“ řešení. Teprve časté
opakování určitých témat může ovlivňovat dlouhodobější sklony, postoje či chování populace. Kromě
sdělovacích prostředků, které ovlivňují jednotlivce především z krátkodobého hlediska, se na utváření
mentálních map výrazně podílejí také vzdělávací instituce, rodinné prostředí či okolní prostředí,
jejichž působení je obvykle dlouhodobé (Sucháček, 2005).
Image jednotlivých území by přitom měla být v souladu s jejich specifickou nabídkou a
charakteristikami. Ve skutečnosti bývají image jednotlivých území od reality často dosti vzdáleny.
Velmi významnou roli hrají v tomto kontextu právě sdělovací prostředky. Média již zdaleka nejsou
pouhým pozorovatelem událostí, spíše se stala jednosměrným zprostředkovatelem informací směrem
od elitních skupin k široké veřejnosti a jsou schopna ovlivňovat běh každodenních událostí. Nikoliv
náhodou se v souvislosti s neustále sílícím vlivem sdělovacích prostředků hovoří o tzv. mediokracii.
Neustále stoupá množství informací, kterým je obyvatelstvo v každém okamžiku vystaveno. Média
zprostředkovávají informace selektivně, zobrazují tedy pouze dílčí výseče značně komplexní reality.
Obyvatelstvo je tak nejen informováno, ale zároveň je usměrňováno jeho chování a vnímání reality.
Mnozí lidé, ať už uvědoměle či neuvědoměle, dokonce přijímají médii vnucené názory či preference.
Děje se tak prostřednictvím akcentace (agenda setting) anebo ignorace (agenda cutting) určitých
témat, způsobem interpretace jevů a událostí a také jejich explanací a hodnocením, což má kromě
jiného fatální vliv také na výše zmíněnou otázku teritoriální image a potažmo tvorbu mentálních map.
Posláním sdělovacích prostředků by mělo být poskytovat objektivní, ověřené, vyvážené, přesné a
nestranné informace o událostech v jednotlivých teritoriích. Současná média však fungují spíše jako
spolutvůrci prostředí, ve kterém žijeme. Již zmíněné strategie agenda-setting či agenda-cutting jsou
přitom v hojné míře využívány.
Není proto udivující, že tradiční aktéři teritoriálního rozvoje jako veřejnosprávní instituce či
podnikatelské subjekty jsou nuceni média respektovat. Sdělovací prostředky jsou jedním z
rozhodujících zdrojů informací pro výše uvedené aktéry. A naopak, tito aktéři se obracejí na
obyvatelstvo převážně prostřednictvím sdělovacích prostředků. Sdělovací prostředky tak do jisté míry
představují oboustranně působící informační filtr mezi řídícími, resp. vliv uplatňujícími a řízenými,
resp. ovlivňovanými aktéry a prvky územního rozvoje. Tyto neustále sílící trendy pouze znásobují vliv
médií, která již zdaleka nejsou pouhým zprostředkovatelem informací.
Z prostorového hlediska je působení sdělovacích prostředků zásadní pro formování obrazu regionu
především za jeho hranicemi. S ohledem na organizaci sdělovacích prostředků a jejich postavení k
území, které pokrývají a o němž referují, můžeme hovořit o médiích celostátních, regionálních a
místních. V zásadě se jedná o jakousi řádovou diferenciaci těchto médií.
Celostátní masmédia, kterým se v naší práci věnujeme, využívají kromě jiného také informace z
jednotlivých regionů, ale referují o nich na celostátní úrovni. V tomto případě bývají regionální
informace řazeny ke zprávám celostátního charakteru a informacím ze zahraničí. Je zřejmé, že vliv
celostátních sdělovacích prostředků na obyvatelstvo bude podstatně intenzivnější, nežli tomu je v
případě médií regionálních. Právě zprávy v celostátních sdělovacích prostředcích, které mají lokální či
regionální konotace, velmi významně spoluutvářejí územní image a v agregovaném pohledu i
mentální mapy (Sucháček, 2010).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
565
Prostorové rozložení ústředí českých sdělovacích prostředků se vyznačuje monocentrickým
charakterem a celostátní sdělovací prostředky jsou koncentrovány do hlavního města. Hrozí zde
přitom nebezpečí, že vzhledem k omezenému času či prostoru mohou mít ústředí těchto celostátních
médií tendenci posuzovat dění v regionech (zejména těch vzdálenějších) poněkud zkreslenou optikou.
Cíl a metodický postup
Předložený článek představuje při vědomí stávajících datových omezení pokus o zachycení vybraných
aspektů obrazu krajských měst ve sdělovacích prostředcích a to z kvalitativní a kvantitativní
perspektivy. S ohledem na dostatečnou reprezentativnost bude v rámci sdělovacích prostředků
pozornost zaměřena na celostátní televizní zpravodajství. Cílem článku tedy je kvantitativní a
kvalitativní analýza a interpretace referencí o krajských městech a to v rámci celostátního vysílání
zpravodajství veřejnoprávní České televize a komerční televize Nova. S ohledem na rozsah článku je
především empirická část textu pojatá syntetickým způsobem.
Pro analytický rozbor mediální prezentace zkoumaného území budou využita data kontinuálního
výzkumu obsahu médií společnosti Media Tenor a to se zaměřením na televizní zpravodajské relace.
Agendě televizního zpravodajství přisuzujeme ze všech v současnosti dostupných médií nejvyšší
stupeň dopadu na publikum. Sledovanost hlavní zpravodajské relace televize Nova (Televizní noviny)
se v období 9/2009 – 9/2011 pohybovala v intervalu 1,6 – 2,8 mil. diváků, Události České televize a
Zprávy televize Prima ve stejném období zase sledovalo 500 tis. – 1,1 mil. diváků (Sucháček, Herot,
2012).
Mnozí přisuzují televiznímu zpravodajství také dostatečnou reprezentativnost: „Z výzkumů agendasetting
vyplývá, že tematická struktura mediálních obsahů napříč médii se příliš neliší. … Stručně
řečeno, tematická agenda zpravodajských médií se do velké míry překrývá. Z tohoto důvodu není tak
podstatné, zdali jsou předmětem naší analýzy tištěná či audiovizuální média. Na základě výsledků
několika studií (českých i zahraničních) zpravodajských médií lze tvrdit, že agenda televizních stanic
do velké míry reprezentuje také agendu tištěných a rozhlasových zpravodajských médií.“ (Nečas,
2009).
Stať je zaměřena na kvantitativní a kvalitativní analýzu a interpretaci referencí o krajských městech
v České republice a to v rámci celostátního vysílání zpravodajství České televize a televize Nova.
Kvantitativní analýza a interpretace přitom bude zaměřena na počet příspěvků z jednotlivých regionů
vztažený k počtu obyvatel v tomto území žijící.
Kvalitativní analýza a interpretace se zase opírá o obsahovou skladbu příspěvků celostátního vysílání
o jednotlivých regionech. Sledovanými zpravodajskými relacemi v rámci tohoto výzkumu jsou
Události České televize, Události, komentáře České televize a Televizní noviny televize Nova.
Časové řady vztažené k tematické skladbě celostátních televizních příspěvků o jednotlivých krajských
městech budou realizovány za léta 2004-2010. Tyto časové řady nejsou příliš dlouhé a to především z
důvodu relativní novosti celé tématiky. Na straně druhé již tyto časové řady umožňují získat alespoň
základní přehled o vývojových tendencích v oblasti teritoriálních mediálních referencí o zkoumaných
krajských městech.
Výsledky
Kvantitativní aspekty obrazu krajských měst v celostátním televizním zpravodajství
Jak již bylo naznačeno v předchozí subkapitole, počet obyvatel v daném území představuje vždy
velmi důležitý faktor pro zachycení a vysvětlení prostorového sociálně-ekonomického vývoje. Různé
aktivity se vždy váží na obyvatelstvo přítomné v daném území. Stejně tak by bez přítomnosti
obyvatelstva, onoho primárního vývojového hybatele, nemohly v daných územích existovat ani
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
566
hospodářské, sociální, kulturní, institucionální a jiné subsystémy. Interakce a procesy, které v území
probíhají, by pak měly být alespoň přibližně reflektovány ve sdělovacích prostředcích, kdy by podíly
obyvatelstva měly alespoň přibližně korespondovat s podíly referencí o daném území ve sdělovacích
prostředcích.
Obrázek 1 nám ukazuje procentuální podíl zpráv o jednotlivých krajských městech v rámci
celostátního vysílání pořadů Události České televize, Události, komentáře České televize a Televizní
noviny televize Nova z celkového počtu zpráv o těchto městech ve zmíněných pořadech a
procentuální podíl počtu obyvatel jednotlivých krajských měst na celkovém počtu obyvatel těchto
krajských metropolí.
S ohledem na prostorový vzorec lokalizace celostátních sdělovacích prostředků v České republice
nejsou výsledky této kvantitativní analýzy přílišným překvapením. Viditelná je dominance Prahy,
přičemž nutno upozornit, že pokud by se do analýzy zahrnuly územně vztažené příspěvky o jiných,
nežli výsostně městských tématech, jako například zahraniční politika, byl by náskok hlavního města
ještě patrnější.
Obr. 1: Podíl mediálních příspěvků krajských měst na celkovém počtu příspěvků o těchto městech a
podíl obyvatelstva krajských měst na celkovém počtu obyvatel krajských měst
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
Znatelně nižší podíl příspěvků ve sdělovacích prostředcích, nežli je jeho populační váha, pak má Brno
a ještě více je tato situace patrná u Ostravy. Za povšimnutí přitom stojí, že jsou v obou městech
lokalizována studia České televize, která přispívají také do námi zkoumaných celostátních
zpravodajských pořadů. Zatímco u Brna se může jevit podproporcionální podíl mediálních příspěvků
jako poměrně překvapivý, u Ostravy se v zásadě jedná o mediální reflexi teze, že se prakticky po
celou historii nacházelo celospolečenské uznání a administrativně-politické postavení tohoto města
v kvalitativním zpoždění za jeho populačním a hospodářským významem (Sucháček, 2010).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
567
U ostatních krajských měst podíl jejich obyvatel přibližně koresponduje s podílem příspěvků ve
sdělovacích prostředcích, což je zapříčiněno mimo jiné jejich nižšími populačními váhami. S ohledem
na počet obyvatel je však o poznání vyšší mediální pozornost věnovaná například Karlovým Varům
anebo Hradci Králové. Podproprocionání pozornost sdělovacích prostředků je naopak věnována
krajským městům ve východní části země. Velmi málo pozornosti bylo pak věnováno metropoli kraje
Vysočina Jihlavě.
Kvalitativní aspekty obrazu krajských měst v celostátním televizním zpravodajství
Předchozí text nám poskytl základní vhled do problematiky prostorově diferencovaných příspěvků
v celostátním televizním zpravodajství. Nutno přitom upozornit na fakt, že počet příspěvků
o jednotlivých městech nám nic neříká o tom, v jakém duchu se o nich hovoří. Z tohoto důvodu je
užitečné posuzovat také tematickou skladbu zpráv o jednotlivých územích a doplnit tak předchozí
kvantitativní pohled na problém také perspektivou kvalitativní. V syntetické podobě nám kvalitativní
aspekty obrazu krajských měst v celostátním televizním zpravodajství ukazuje tabulka 1.
Tab. 1: Krajská města podle četnosti tematických příspěvků v celostátním televizním zpravodajství
Města
seřazená
podle
populační
velikosti
Pět nejfrekventovanějších témat a jejich četnost
1 2 3 4 5
Praha Bezpečnost 3450 Umění, kultura
1803
Společnost 1430 Nehody 1142 Doprava 699
Brno Bezpečnost 815 Nehody 263 Společnost 225 Justice 216 Zdravotnictví
187
Ostrava Bezpečnost 536 Nehody 259 Justice 121 Zdravotnictví
103
Společnost
102
Plzeň Bezpečnost 399 Školství, věda 123 Justice 118 Nehody 114 Společnost
106
Liberec Bezpečnost 201 Nehody 144 Sport 78 Životní prostředí
60
Společnost
48
Olomouc Bezpečnost 205 Nehody 132 Životní prostředí
58
Společnost 53 Justice 52
Ústí nad
Labem
Bezpečnost 318 Nehody 112 Justice 60 Zdravotnictví 58 Životní
prostředí 58
Hradec
Králové
Bezpečnost 266 Nehody 143 Justice 96 Společnost 66 Umění,
kultura 60
České
Budějovice
Bezpečnost 165 Nehody 101 Zdravotnictví 62 Společnost 45 Umění,
kultura 37
Pardubice Bezpečnost 109 Nehody 75 Společnost 56 Zdravotnictví 52 Sport 50
Zlín Bezpečnost 93 Společnost 75 Nehody 69 Zdravotnictví 38 Umění,
kultura 35
Karlovy
Vary
Umění, kultura
238
Bezpečnost 135 Zdravotnictví 66 Společnost 52 Nehody 52
Jihlava Bezpečnost 64 Životní prostředí
27
Nehody 25 Umění, kultura
20
Stranická
oblast 20
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
Obraz hlavního města se v celostátním zpravodajství částečně překrývá s ostatními krajskými městy.
Přesto nese celostátní zpravodajství věnované Praze jeden unikátní rys a tím je silné zastoupení zpráv
věnovaných umění a kultuře. Žádné jiné ze sledovaných měst se nemůže pochlubit z absolutního
pohledu tak velkým počtem zpráv z umělecké a kulturní sféry.
Vezmeme-li v úvahu odlišný charakter a problémy Brna a Ostravy, je podobnost témat na prvních
místech až překvapující. Témata spjatá s životním prostředím jsou v Ostravě akcentována až v
posledních letech, proto v celkovém hodnocení obsadila sedmé místo. Naopak u Ústí nad Labem se
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
568
téma životního prostředí dostalo mezi pět nejvýznamnějších, nicméně celková skladba zpráv o městě
opět ukazuje spíše na témata bulvární, než rozvojově orientovaná.
Silné postaven tématu věda a školství u Plzně se zase váže na aféru spojenou s ne právě průhledným
udělováním diplomů na Západočeské univerzitě. Další témata u západočeské metropole pak v zásadě
korespondují s ostatními městy.
Profil Hradce Králové nese také podobnost s ostatními krajskými městy. Za povšimnutí stojí, že se
mezi pět nejfrekventovanějších témat dostalo umění a kultura. Také Olomouc působí až na oblast
životního prostředí spíše nenápadně.
Zajímavá je situace v případě Liberce, kde se dostalo na poměrně vysokou příčku téma sportu. V roce
2009 se totiž v tomto městě konalo Mistrovství světa v klasickém lyžování, což byla jedna z
největších sportovních akcí v historii České republiky. Tato akce se nakonec v mnoha ohledech
ukázala jako poměrně kontroverzní a tedy i mediálně atraktivní.
Zatímco České Budějovice, Zlín a Pardubice výrazněji nevybočují z obsahové skladby celostátních
médií o krajských městech, Karlovy Vary výrazněji těží z pravidelně pořádaného filmového festivalu.
Jedná se o jediné ze sledovaných měst, kde první místo nebylo obsazeno tématem bezpečnost. Kromě
toho je Karlovým Varům s ohledem na počet obyvatel věnována také nadproporcionální pozornost.
Specifické pak je populačně nejmenší krajské město Jihlava. Ve sledovaném období se k němu
vztahoval výrazně menší počet příspěvků, nežli k městům ostatním.
Závěrem
Sdělovací prostředky jsou důležitou entitou, která se podílí na spoluutváření mentálních map. Jak bylo
v článku ukázáno, z kvantitativního hlediska se u počtu příspěvků projevuje určitá a do jisté míry
očekávaná dominance hlavního města. Znatelně nižší podíl příspěvků ve sdělovacích prostředcích,
nežli je jeho populační váha, pak má Brno, což lze hodnotit jako skutečnost poměrně překvapivou.
Citelně podproporcionální podíl příspěvků lze ve vazbě na počet obyvatel pozorovat také u Ostravy.
Zatímco u ostatních krajských měst počet příspěvků přibližně reflektuje počet jejich obyvatel,
Karlovým Varům a Hradci Králové je věnována pozornost nadproporcionální.
Z kvalitativního hlediska, které vhodně doplňuje a rozvádí perspektivu kvantitativní, se pak ukázalo,
že navzdory poměrně diferencovanému charakteru krajských měst je skladba příspěvků o nich dosti
homogenní. Mediální obrázek krajských měst se vyznačuje nediferencovaným, až amorfním
charakterem; vždyť se mezi pěti nejfrekventovanějšími tématy u sledovaných třinácti krajských měst
objevilo v souhrnu pouze jedenáct témat. Témata bulvární, jakými jsou bezpečnost, nehody či justice
pak často zřetelně dominují nad tématy pro města přínosnějšími. Mezinárodním událostem, Evropské
unii a celé řadě dalších rozvojově orientovaných sfér je věnována pozornost vskutku minimální. Za
povšimnutí také stojí, jak silně byly výsledky některých měst ovlivněny jednou či několika málo
událostmi.
Literatura
[1] JEŽEK, J. Aplikace městského marketingu v tranzitivních ekonomikách. E+M Ekonomie a
management, 2010, roč. 13, č.4, s.123-134, ISSN 1212-3609.
[2] NEČAS, V. Mediální kontext české zahraniční politiky. In Kořan, M. et al. Česká zahraniční
politika v roce 2008, Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009. s. 41-48, ISBN 978-80-865-
0678-4.
[3] RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. Creative Industries in Spatial Perspective in the Old
Industrial Moravian-Silesian Region. E+M Ekonomie a Management, 2010, roč. 13, č.4, s. 30-46,
ISSN 1212-3609.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
569
[4] SUCHÁČEK, J., HEROT P. Meditorial Development: The Case of Czech Republic. European
Journal of Social Sciences, 2012, Vol. 34, No 3, pp. 461-471, ISSN 1450-2267.
[5] SUCHÁČEK, J. Na cestě k nové identitě. Ostrava, Katovice, Karviná po roce 1989. Ostrava:
VŠB-Technická univerzita, 2010. ISBN 978-80-248-2212-9.
[6] SUCHÁČEK, J. Restrukturalizace tradičních průmyslových regionů v tranzitivních ekonomikách.
Ostrava: VŠB –Technická univerzita, 2005. ISBN 80-248-0865-X.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SP2013/126 „Mediální obraz regionů v České republice:
kvantitativní a kvalitativní aspekty a souvislosti“ na Ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
570
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-72
MEDIÁLNÍ OBRAZ JIHOMORAVSKÉHO
A MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
THE MEDIA IMAGE OF SOUTH MORAVIAN AND MORAVIANSILESIAN
REGION
MGR. MARTINA MELÁROVÁ
MGR. MARTINA STACHOŇOVÁ
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
Vysoká škola báňská- Technická univerzita Ostrava
Dep. of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VSB- Technical University of Ostrava
 Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: martina.krpcova@vsb.cz, martina.stachonova@vsb.cz
Anotace
V současné době mají média stále větší vliv na jedince. Prostřednictvím interpretace zpravodajských
příspěvků dochází k vytváření názorů veřejnosti na image regionů. Cíl článku spočívá v analýze
aspektů vyobrazení Moravskoslezského a Jihomoravského kraje v mediích. Ač se jedná o relativně
odlišné kraje, lze v jejich mediálních obrazech nalézt obdobné znaky. Pro výzkum byla použita metoda
kvalitativní a kvantitativní analýzy. Sledovány byly údaje za roky 2004, 2007 a 2010. Hodnocená data
se opírají o výzkum společnosti Media Tenor. Dále se pracovalo s veřejně přístupnými daty Českého
statistického úřadu. Článek je zaměřen na televizní zpravodajské příspěvky prezentované Událostmi
České televize, Událostmi a komentáři České televize, Televizními novinami TV Nova a Zprávami FTV
Prima. Potvrdila se hypotéza upřednostňování negativních témat zpravodajskými relacemi výše
uvedených televizních společností před tématy regionálně-rozvojovými. Z analýzy vyplynulo opomíjení
Moravskoslezského kraje v počtu publikovaných zpráv vzhledem k počtu obyvatel. Tento stav může být
přisuzován značné geografické, ekonomické a psychologické vzdálenosti od hlavního města Prahy.
Klíčová slova
média, kraje ČR, zpravodajství
Annotation
These days, media increasingly influence to each individual. Public opinion about image of region is
created through the interpretation of media news. The objective of the article is to analyse the media
picture of Moravian-Silesian Region and The South Moravian Region. Even though, the regions are
different, in the media picture there can be found similarities. Qualitative and quantitative analyses
were used as method for the research. Monitored data are from years 2004, 2007 and 2010. The
evaluated data are based on the research made by Media Tenor. Other data comes from publicly
accessible database of Czech Statistical Office. The article is focused on the news reports presented
by Udalosti České televize, Udalosti a komentáře České televize, Televizni noviny TV Nova and
Zpravy FTV Prima. The hypothesis, which was confirmed, is about the preferences of negative news
instead of regional development news in above mentioned news programs. The Moravian-Silesian
Region is marginalized in the number of published news considering population as the result of
analysis. This state is attributed to significant geographical, economic and psychological distance
from the capital Prague.
Key words
media, regions CR, coverage
JEL classification: R1, M3
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
571
Úvod
Článek pojednává o tématu, které není v českém prostředí doposud příliš rozpracováno. Otázkou je, co
v současné době utváří novodobé „obrazy“ regionů? Člověk si během svého života vytváří jistý
hodnotový systém, k jehož tvorbě přispívá rodina, škola a sdělovací prostředky. Rodina a škola jsou
základními institucemi, které ovlivní jedince po celý život. Rodina je skupina lidí, se kterými člověk
vyrůstá a je jimi vychováván. Stejně tak i škola, zejména její výukové materiály a náplň jednotlivých
hodin formuje představy každého z nás.
Avšak i média hrají v současné době velmi důležitou roli v naší společnosti. Právě prostřednictvím
zpráv ať už místních, regionálních či celostátních často dochází k „podsouvání“ jistých názorů a
pohledů na konkrétní situace a regiony. Čím vyšší teritoriální úroveň média pokrývají, tím více
občanů ovlivňují, z čehož vyplývá, že největší působnost v České republice mají média celostátní.
Dostupné zdroje uvádí, že největší koncentrace zpráv je o hlavním městě Praze.
Medializace Prahy vyplývá ze statutu hlavního města, z koncentrace aktivit (instituce, média apod.) a
z umístění sídel největších firem. Pokud jde o slibná území, Brno je nejperspektivnější město pro
případné umístění sídla největších firem mimo Prahu pro 31,2% podniků. Ostrava je vnímána 23,5% z
těchto největších firem jako správné místo pro výkon centrálních funkcí. (Sucháček, Baránek, 2011)
Tímto tedy dochází k teritoriální nevyváženosti území.
Medializovaná území v pozitivním slova smyslu se mohou stát přitažlivějšími pro širokou veřejnost.
Naopak často se opakující negativní témata mohou přispět k odrazení investorů či turistů. Průmyslové
oblasti mají obecně dlouhodobý problém se špatnou image vycházející z jejich historie. Regiony, které
se vůbec neobjevují v médiích, ty s nízkou publicitou, upadají naopak do zapomnění i pro dané cílové
skupiny. Veřejnost je velmi citlivá, pokud jde o složení jednotlivých zpráv. A proto je nutné, aby
regiony podporovaly svou pozitivní image. Tímto se zabývá i mezioborová disciplína teritoriální
marketing. Teritoriální marketing se stává stále populárnějším, jak v teorii, tak i v praxi. V
transformujících se zemích je situace stále komplikovaná. Tyto státy se nacházejí v počátcích
teritoriálního marketingu a trpí reprodukcí stávajících institucí. Územní samospráva s dostatečnými
pravomocemi a finančními zdroji představuje nepostradatelnou součást adekvátního užití teritoriálního
marketingu v obcích. V České republice jsou územní samosprávné vlády spíše potlačené a to jak z
hlediska kompetencí, tak i finančních zdrojů. (Sucháček, Seďa, 2011)
Hodnocen bude mediální obraz dvou regionů a to Moravskoslezského a Jihomoravského kraje. Lze
říci, že se jedná o dosti odlišné regiony, avšak dají se najít i jejich společné znaky, zejména pokud jde
o mediální obrazy.
Výhodou Jihomoravského kraje je jeho vynikající dopravní dostupnost a strategická poloha na
křižovatce transevropských dálkových tras, které jsou důležitými spojnicemi západní Evropy
s východní i severní s jižní. Počet obyvatel kraje dosahuje 1 168650 (k 31. 12. 2012) a rozloha činí 7
195 km2
(s hustotou osídlení cca 160 obyvatel/ km2
), což řadí tento kraj na 4. místo v České republice.
Skládá ze 7 okresů a to Blansko, Brno – město, Brno – venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo.
Sídlem kraje je město Brno, druhé největší město České republiky. Sídlí zde několik univerzit, je
ekonomickým a správním centrem s mnohaletou tradicí pořádání veletrhů.
Moravskoslezský kraj se stále potýká s problémy z minulosti. Proces transformace se negativně
podepsal především na vývoji na trhu práce, který značně ovlivnila hospodářská krize z roku 2008.
Kraj se skládá z okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město.
Moravskoslezský kraj je počtem přes 1 230 tis. obyvatel třetí nejlidnatější v ČR, se svými 300 obcemi
však patří k regionům s nejmenším počtem sídel. Tomu odpovídá i hustota osídlení 227 obyvatel na
km2
, přičemž týž údaj pro celou ČR je 133 obyvatel na km2
. (ČSÚ, 2013) Jádrem kraje je již od 19.
století tradiční industriální oblast ostravsko-karvinské aglomerace s vysokým podílem průmyslu,
zahrnujícího hornictví, hutnictví a těžké strojírenství. (Krpcová, Stachoňová, 2011)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
572
Cíl práce
Média se čím dál více stávají jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují image a pověst daného
území, a to hlavně v krátkodobém horizontu. Příspěvek se proto zaměřuje na celostátní média a jejich
působení na regionální rozvoj.
Hlavním cílem příspěvku je analýza struktury medializace Jihomoravského a Moravskoslezského
kraje vybranými celostátními sdělovacími prostředky z kvantitativního a kvalitativního hlediska.
Posláním sdělovacích prostředků by mělo být poskytovat objektivní, ověřené, vyvážené a všestranné
informace o událostech v příslušném území. Nesmíme však zapomenout, že pouze málokdo bude mít
čas a energii dobírat se pravdy a snažit se dostat až k základním zdrojům informací. Takto se snižuje
možnost kontroly, zdali média naplňují své poslání. (Sucháček, 2005)
Pro účely příspěvku byla zformulována hypotéza: I přes odlišný charakter obou zkoumaných krajů
jsou Moravskoslezský a Jihomoravský kraj v televizním zpravodajství prezentovány tematicky
obdobně. O obou krajích jsou přednostně uveřejňovány zprávy s negativním charakterem na úkor prorozvojových
témat.
Metodický postup
Výzkum spočívá v kvantitativní a kvalitativní analýze údajů vztahujících se k množství a obsahu
mediálních zpráv o vybraných krajích České republiky.
Analyzovaná data byla poskytnuta společností Media Tenor, jednou z předních světových asociací
zabývající se obsahovou analýzou mediálních sdělení. Základem pro výzkum se staly televizní
zpravodajské relace hlavních televizních společností v České republice. Jedná se o Události České
televize, události a komentáře České televize, Televizní noviny televize Nova a Zprávy televize
Prima. Média všeobecně zprostředkovávají informace selektivně. Většinou tedy zobrazují pouze dílčí
výseč značně komplexní reality. Celostátní vysílání bylo vybráno vzhledem k jeho dostatečné
reprezentativnosti a vzhledem k největšímu dopadu na veřejnost.
Z důvodu relativní novosti celé problematiky byla pro účely výzkumu použita vstupní data z let 2004,
2007 a 2010. Dynamika zkoumaných témat byla vybrána tak, aby výsledná analýza poskytla alespoň
základní přehled o vývojových tendencích prezentace Jihomoravského a Moravskoslezského kraje
prostřednictvím televizního zpravodajství.
Pro hodnocení interpretace obrazu krajů byla využita kvantitativní a kvalitativní analýza, která se bude
vzhledem k charakteru použitých dat částečně překrývat.
Kvantitativní analýza se opírá o data z výzkumu společnosti Media Tenor a také o statistická data
uveřejňovaná Českým statistickým úřadem. V rámci této metody byl hodnocen počet zpravodajských
příspěvků v daných časových obdobích a počet příspěvků z jednotlivých krajů vztažený k jejich počtu
obyvatel. Počet obyvatel v daném území představuje vždy velmi důležitý faktor pro zachycení a
vysvětlení prostorového sociálně-ekonomického vývoje. Různé aktivity se vždy váží na obyvatelstvo
přítomné v daném území. Stejně tak by bez přítomnosti obyvatelstva, onoho primárního vývojového
hybatele, nemohly v daných územích existovat ani hospodářské, sociální, kulturní, institucionální a
jiné subsystémy. (Sucháček, 2008)
Kvalitativní analýza opět vychází z dat společnosti Media Tenor. Analýza se tentokrát zaměřuje na
tematické okruhy se vztahem ke zkoumaným krajům a z části i na obsahovou náplň příspěvků,
publikovaných výše zmíněnými zpravodajskými relacemi.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
573
Kvantitativní pohled na mediální zpravodajství
Celkový počet zpravodajských příspěvků z regionů České republiky za sledované roky činil 17 599
zpráv, což představuje téměř 26 % veškerých zpráv, publikovaných zpravodajskými relacemi Události
České televize, události a komentáře České televize, Televizní noviny televize Nova a Zprávy televize
Prima.
Rozdíly v množství interpretovaných referencí o jednotlivých krajích uváděné sledovanými
televizními zpravodajskými pořady v letech 2004, 2007 a 2010 znázorňuje Graf 1. Z grafu je patrná
dominance hlavního města Prahy. Téměř jedna čtvrtina všech příspěvků se váže právě na tuhle oblast,
což může být přisuzováno absolutní koncentraci celostátních sdělovacích prostředků do hlavního
města.
Dostatečná pozornost je podle Grafu 1 věnována i Jihomoravskému a Moravskoslezskému kraji.
Obsazují v počtu uváděných zpráv druhé a třetí místo, což lze přičíst přítomnosti druhého největšího
města Brna v kraji Jihomoravském a třetího největšího města Ostravy v kraji Moravskoslezském. Tyto
regiony patří mezi nejlidnatější a jejich centry jsou města, ve kterých sídlí televizní studia České
televize, které jsou nepochybně silnými zdroji informací z těchto oblastí. (Sucháček, Herot, 2012)
Graf 1: Pokrytí krajů České republiky ve sledovaných zpravodajských pořadech v letech 2004, 2007
a 2010 - počet zpráv
Zdroj: Sucháček, Herot, 2012
Prakticky ignorován je Zlínský kraj, což souvisí nejen s jeho polohou a absencí významnějších
komunikací, ale také s faktem, že se v něm nenachází žádné významnější sdělovací prostředky, resp.
tamní události nejsou na mediálním trhu dostatečně agresivně prodávány. (Sucháček, 2010)
Celkově patřilo Jihomoravskému a Moravskoslezskému kraji ve sledovaném období zhruba 18 %
všech zpráv. Jak dokládá graf č. 2, z počtu 1 832 zpráv bylo dění v Jihomoravském kraji nejvíce
zmiňováno v roce 2010. Zpravodajské relace prezentovaly celkem 749 zpráv týkajících se kraje.
V případě Moravskoslezského kraje bylo z celkového počtu 1 410 zpráv nejvíce (575) prezentováno
v roce 2010.
Nejvíce zpráv o sledovaných krajích ve svých relacích zmiňovala televize Prima (viz Tab. 1).
V uvedené časové řadě publikovala 686 zpráv o kraji Jihomoravském a 442 zpráv o kraji
Moravskoslezském. Dále pak televize Nova (558 o JMK a 442 o MSK).
4445
1832
1410
1372
1357
1019
920
894
885
758
724
715
642
626
0 500 1000 1500 2000 2500 3000 3500 4000 4500 5000
Praha
Jihomoravský
Moravskoslezský
Ústecký
Středočeský
Plzeňský
Královehradecký
Liberecký
Jihočeský
Olomoucký
Karlovarský
Pardubický
Vysočina
Zlínský
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
574
Graf 2: Počet zpravodajských příspěvků v letech 2004, 2007 a 2010
Zdroj: vlastní zpracování
Tab. 1: Počet zpráv publikovaných jednotlivými relacemi v letech 2004, 2007 a 2010
Televizní relace Jihomoravský kraj Moravskoslezský kraj
2004 2007 2010 celkem 2004 2007 2010 celkem
Zprávy FTV Prima 238 348 100 686 196 135 111 442
Televizní noviny Nova 123 266 169 558 84 169 189 442
Události České televize 157 109 170 436 135 53 193 381
Události, komentáře ČT 50 26 76 152 58 5 82 145
Celkem 1832 1410
Zdroj: vlastní zpracování
Nicméně jiný pohled na problematiku dostaneme porovnáním podílu médií publikovaných zpráv
s populačním podílem krajů vzhledem k údajům za Českou republiku (viz Graf 3). Na obyvatelstvo se
vždy v daném prostorovém rámci váží různé aktivity (může se jednat o projevy obyvatelstva v místě
bydliště anebo činnosti spadající do kategorie mobility obyvatelstva). Takto obyvatelstvo – ať už se
jedná o občany v území trvale žijící anebo návštěvníky - svou přítomností a činností vytváří potenciál
daného teritoria, který odpovídá výslednici projevů socio-ekonomických prvků a interakcí v území.
Interakce a procesy, které v území probíhají, by pak měly být alespoň přibližně reflektovány
v médiích, kdy by podíly obyvatelstva měly zhruba korespondovat s podíly referencí o daném regionu
v médiích. (Sucháček, 2005)
Graf 3: Poměr mezi podílem mediálních příspěvků a podílem obyvatel na jeho celkovém počtu za
sledované období
Zdroj: vlastní zpracování
Zatímco v kraji Jihomoravském koresponduje podíl zpráv publikovaných televizními médii s podílem
obyvatel, kraj Moravskoslezský je vzhledem ke své lidnatosti značně opomíjen. Významnou příčinou
ignorace tohoto kraje může být geografická, resp. ekonomická, ale i psychologická vzdálenost od
515
473
749
362
568
575
Jihomoravský kraj
Moravskoslezský kraj
2004 2007 2010
12,1
11,0
8,0
10,4
Moravskoslezský krajJihomoravský kraj
Podíl obyvatel v % Podíl zpráv v %
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
575
hlavního města Prahy, stejně jako malé marketingové aktivity významných aktérů působících
v Moravskoslezském kraji.
Kvalitativní pohled na mediální zpravodajství
Tab. 2: Četnost témat zpravodajských relací dle jednotlivých krajů
Jihomoravský kraj Moravskoslezský kraj
Téma zpráv Počet zpráv Téma zpráv Počet zpráv
2004 2007 2010 2004 2007 2010
Kriminální činy 48 74 30 Kriminální činy 45 38 43
Dopravní nehody 73 50 16 Dopravní nehody 37 29 22
Násilí na dětech 4 94 10 Nehody (společnost) 24 28 26
Skupinová kriminalita 22 39 13 Povodně 3 9 62
Korupce ve st. správě 22 1 44 Skupinová kriminalita 22 19 24
Nehody (společnost) 27 32 7 Rasismus 7 7 36
Požáry 21 35 7 Soudní spory 3 0 45
Kuriozity, rekordy 12 23 7 Úroveň znečištění 0 1 45
Fauna 19 9 12 Hospodářské nehody 25 12 8
Muzejnictví 1 4 32 Požáry 14 15 14
Zdroj: vlastní zpracování
V tabulce jsou uvedena nejčetnější témata publikovaná v roce 2004, 2007 a 2010 za všechny
zpravodajské stanice. Jak již bylo výše zmíněno, u obou krajů jsou přednostně uveřejňovány zprávy
s negativním charakterem na úkor pro- rozvojových témat. Dokazuje to i první příčka, co se četnosti
témat týče, kterou obsadily kriminální činy. V roce 2007 bylo publikováno dokonce 74 zpráv
týkajících se kriminálních činů. Dalším tématem na TOP žebříčku četnosti jsou dopravní nehody.
Opět tomuto tématu vévodí Jihomoravský kraj s počtem zpráv 73 v roce 2004. Vůbec
nejdiskutovanějším tématem bylo násilí na dětech v roce 2007 v Jihomoravském kraji. Zatímco u
Moravskoslezského kraje to byly povodně v roce 2010. Za povšimnutí stojí i úroveň znečištění
v Moravskoslezském kraji, která je v poslední době velmi aktuálním a diskutovaným tématem.
Skladba nejčetnějších zpráv o Moravskoslezském kraji opět potvrzuje vytváření negativní image
celého regionu. Region se musí potýkat s historicky špatnou pověstí vycházející z minulosti, avšak
nedochází k nápravě, nýbrž se tato pověst čím dál více prohlubuje, aniž by byly brány v úvahu změny,
kterými region prochází.
Dá se říci, že Jihomoravský kraj je na tom poněkud lépe než ten Moravskoslezský. V prvních TOP
nejčetnějších tématech se objevují i pozitivnější témata jako jsou kuriozity a rekordy, fauna nebo
muzejnictví. Avšak i tomuto kraji stále škodí zejména geografická vzdálenost od hlavního města.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
576
18
11
98
6
5
5
4
4 4
Údálosti, komentáře ČT
korupce ve st. správě muzejnictví
dopravní nehody restituce
výtvarné umění kriminální činy
zahr. návštěvy hospodářské nehody
násilí na dětech nehody (společnost)
59
47
3528
25
25
23
18
1211
Televizní noviny TV Nova
kriminální činy násilí na dětech
dopravní nehody nehody (společnost)
kuriozity, rekordy skupinová kriminalita
požáry fauna
korupce ve st. správě přírodní kalamity
Graf 4: Četnosti zpravodajských témat dle jednotlivých televizních relací o Jihomoravském kraji
Zdroj: vlastní zpracování
V grafu 4 je možno vidět skladbu jednotlivých témat o Jihomoravském kraji dle televizních relací. Je
zde patrné, že každá televizní stanice preferuje jiná témata ve svých zpravodajských pořadech. FTV
Prima ve svých zprávách preferují téma dopravních nehod, zatímco TV Nova uveřejnila nejvíce zpráv
týkajících se kriminálních činů. Události České televize a události, komentáře ČT zveřejnily nejvíce
zpráv týkajících se korupce ve státní správě.
V grafu 5 je uvedena skladba jednotlivých témat o Moravskoslezském kraji dle televizních relací.
V tomto případě došlo ke shodě u tří televizních stanic a to FTV Prima, TV Nova, Události ČT, které
uveřejnily nejvíce zpráv týkajících se kriminálních činů, zatímco Události, komentáře ČT publikovaly
nejvíce zpráv s tématikou rasismu.
74
61
3834
30
26
17
17
1713
Zprávy FTV Prima
dopravní nehody kriminální činy
skupinová kriminalita požáry
násilí na dětech nehody (společnost)
fauna hospodářské nehody
kuriozity, rekordy přírodní kalamity
27
27
2721
13
12
10
9
8 8
Události České televize
korupce ve st. správě kriminální činy
násilí na dětech dopravní nehody
muzejnictví soudní rozhodnutí
skupinová kriminalita pochybení soudců
extrémismus nehody (společnost)
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
577
Graf 5: Četnosti zpravodajských témat dle jednotlivých televizních relací o Moravskoslezském kraji
* při demonstraci a sportovních událostech
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Televizní stanice se v současné době staly, prostřednictvím zpravodajských relací, jedním ze
spoluurčujících faktorů rozvoje obcí a regionů. Televizní studia jsou však situována ve třech
největších městech, což má vliv i na počet publikovaných zpráv o jednotlivých regionech. Jiný pohled
se nám dostává v porovnání počtu zpráv vzhledem k počtu obyvatel. Z analýzy vyplývá, že je
Moravskoslezský kraj médii značně opomíjen. Nižší publicita a neobjektivnost zpráv je způsobena
velkou vzdáleností centrálních studií od daných regionů. K tomu také přispívá i krátkodobý pobyt
moderátorů na daném místě a nedostatečné informace editorů zpravodajských relací o tématu nebo
regionu. V případě obou krajů jsou častěji zmiňovány negativní zpravodajské příspěvky v relacích
České televize, TV Nova a FTV Prima. Převažují zejména témata jako je kriminalita, rasismus,
dopravní nehody, korupce ve státní správě apod. Tato skutečnost ovlivňuje rozvoj regionu, jehož
následkem může být neatraktivnost místa pro investory, obyvatele a turisty. Zjištěné výsledky
potvrdily hypotézu upřednostňování negativních témat u Jihomoravského a Moravskoslezského před
tématy regionálně-rozvojovými. Analýza prokázala také tvrzení, že ač se jedná o relativně odlišné
kraje, lze v jejich mediálních obrazech nalézt obdobné znaky. Nemělo by docházet k podcenění těchto
mediálních obrazů ze strany regionů.
Literatura
[1] Český statistický úřad. Charakteristika Moravskoslezského kraje [online]. Dostupné z
<http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_moravskoslezskeho_kraje>
[2] STACHOŇOVÁ, M., KRPCOVÁ, M. Problém dlouhodobé nezaměstnanosti
v Moravskoslezském kraji. In MEKON, Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2011. ISBN
978-80-248-2372-0
47
32
2321
18
18
16
16
15 11
Zprávy FTV Prima
kriminální činy dopravní nehody
nehody (společnost) povodně
požáry skupinová kriminalita
hospodářské nehody úroveň znečistění
pochybení lékařů fauna
53
41
2727
20
17
17
15
1312
Televizní noviny TV Nova
kriminální činy nehody (společnost)
dopravní nehody skupinová kriminalita
povodně požáry
soudní spory přírodní kalamity
kriminalita mladistvých kriminalita policie
23
23
22
2017
16
16
16
12
11
Události České televize
kriminální činy povodně
dopravní nehody úroveň znečistění
rasismus násilí*
skupinová kriminalita soudní spory
hospodářské nehody info o podnicích
14
12
10
7
7
6
6
6
5
5
Události, komentáře ČT
rasismus soudní spory
povodně dopravní nehody
hospodářské nehody info o podnicích
násilí* úroveň znečistění
extrémismus soudní rozhodnutí
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
578
[3] SUCHÁČEK, J., BARÁNEK, P. Headquarters of Largest Enterprises in the Czech Republic from
Regional Perspective. In Finance and the Performance of Firms in Science, Education and
Practice: proceedings of the 5th international scientific conference, Zlin: Tomas Bata
UniversityZlin, 2011. pp. 469-478, ISBN 978-80-7454-020-2.
[4] SUCHÁČEK, J., HEROT P. Meditorial Development: The Case of Czech Republic. European
Journal of Social Sciences, 2012, Vol. 34 No 3 October, EuroJournals Publishing, pp. 461-471,
ISSN 1450-2267
[5] SUCHÁČEK, J. Na cestě k nové identitě Ostrava, Katovice, Karviná po roce 1989. 1. vydání,
Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, Katedra regionální a environmentální
ekonomiky, 2010. str. 130, ISBN: 978-80-248-2212-9
[6] SUCHÁČEK, J. Territorial Development Reconsidered. 1st ed. Ostrava: VŠB-Technical
University Ostrava, 2008. ISBN 978-80-248-1876-4.
[7] SUCHÁČEK, J., SEĎA, P. Territorial Marketing in the Czech Republic: Between PathDependency
and Learning, In Proceedings of the 10th International Conference Liberec
Economic Forum 2011. Liberec: Technical University of Liberec, 2011. pp. 439-447, ISBN 978-
80-7372-755-0.
[8] SUCHÁČEK J. Vybrané determinanty image regionu v krátkodobé a dlouhodobé perspektivě. In
Inovativní přístupy a koncepty v socioekonomickém rozvoji územních jednotek. 2005. str. 114-
125. ISBN :80-7368-261-3
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SP2013/126 „Mediální obraz regionů v České republice:
kvantitativní a kvalitativní aspekty a souvislosti“ na Ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
579
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-73
STAKEHOLDER MAPPING IN SELECTED CZECH
REGIONS
MAPOVÁNÍ STAKEHOLDERS VE VYBRANÝCH REGIONECH
ČESKÉ REPUBLIKY
ING. MARTIN LUŠTICKÝ 1
BC. PAVLA ZAUNMÜLLEROVÁ 1
ING. LUCIE VÁCHOVÁ 1
PHDR. JAROSLAVA KADEŘÁBKOVÁ, CSC. 2
1
Katedra managementu
Fakulta managementu
Vysoká škola ekonomická v Praze
1
Department of Management
Faculty of Management
University of Economics Prague
 Jarošovská 1117, 37701 Jindřichův Hradec, Czech Republic
E-mail: Lusticky@fm.vse.cz, xzaup00@fm.vse.cz, Vachova@fm.vse.cz
2
Katedra regionálních studií
Národohospodářská fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze
2
Department of Regional Studies
Faculty of Economics
University of Economics Prague
Nám. W. Churchilla 4, 13067 Praha, Czech Republic
E-mail: kaderj@vse.cz
Annotation
Tourism has a significant potential to have a beneficial effect on all three pillars of regional
development – economic, social and environmental. From this point of view the managing of tourism
development can be considered as a tool of the regional policy which can be suitable for an efficient
reducing of regional disparities. This paper is focused on collaboration tourism planning within the
framework of sustainable competitive advantage which can be reached by an engagement of regional
stakeholders in the planning process – primarily into the phase of strategy implementation and
control. The aim of this paper is to realize the first phase of Stakeholder Audit which includes
mapping of regional stakeholders. The paper utilizes information from regional governments’
representatives and it maps regional stakeholders in travel & tourism sector on a basis of the main
principle of the Stakeholder Circle method. It analyses the stakeholders with the help of three widely
used attributes which are modified with respect to specific condition of tourism sector. By the means
of those attributes it determines the Stakeholder Index and identifies the most important generic
stakeholders groups which should be engaged in the process of tourism development planning.
Key words
tourism, stakeholder, mapping, Stakeholder Circle
Anotace
Cestovní ruch má významný potenciál působit na všechny tři pilíře regionálního rozvoje –
ekonomický, sociální a ekologický pilíř. Z tohoto úhlu pohledu může být řízení jeho rozvoje vnímáno
jako nástroj regionální politiky, díky kterému lze účinně působit na snižování regionálních disparit.
Příspěvek se zaměřuje na kooperativní plánování rozvoje cestovního ruchu v kontextu dlouhodobě
udržitelné konkurenční výhody, které je možné dosáhnout zapojením regionálních aktérů
(stakeholders) do plánovacího procesu, především do fáze implementace a kontroly strategie. Cílem
příspěvku je realizovat úvodní fázi tzv. Stakeholder Audit, spočívající ve zmapování regionálních
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
580
aktérů. Příspěvek využívá informací od zástupců regionální veřejné správy a na základě principu
metody Stakeholder Circle mapuje regionální stakeholders v cestovním ruchu. Provádí jejich analýzu
s pomocí tří nejčastěji užívaných charakteristik, které jsou modifikovány s ohledem na specifika
cestovního ruchu. S využitím těchto charakteristik stanovuje tzv. Stakeholder Index a identifikuje
nejdůležitější generické skupiny stakeholders, které by měly být do procesu plánování rozvoje
cestovního ruchu zapojeny.
Klíčová slova
cestovní ruch, stakeholder, mapování, Stakeholder Circle
JEL classification: R58
Introduction
One of the areas the recent regional policy is focused on is supporting of tourism development that can
be considered a specific tool of regional development (Tittelbachová, 2006). Tourism contributes to
both regional and local economy stability, especially because of its positive multiplier effect. Nejdl
(2011) characterizes the benefits of tourism as positive outcomes of processes in territory that have
influence on development of new possibilities for local inhabitants, increase utilities of local economy
and decline select negative phenomena. At the same time he points out that usually these benefits are
difficult to be expressed numerically and in most cases there exist only qualified estimates instead.
Tourism has multidimensional character and so it intervenes in many economic branches but it has
effect even in both social and ecological spheres (Hall, 2008; Cooper et al., 2008).
Tourism as well as other economic branches faces competitive pressures which grow significantly in
recent global society (Ritchie, Crouch, 2003). This is why all the European Union, national and
regional governments try to find ways aimed at increase in competitiveness in tourism. One of the
widely recognized factors of competitiveness is the strategic planning and subsequent implementation
and monitoring of the strategies (Enright, Newton, 2005; Dwyer, Kim, 2003; Ritchie, Crouch, 2003).
How Pechlaner a Saurwein (2002) mention the considerable attention is paid to strategic planning, but
the process of implementation is not examined in such a detailed way. Nevertheless both realization
and subsequent monitoring are crucial for success of a strategy as a whole; without them the entire
process loses its purpose (Poister, Streib, 1999). Unfortunately in the Czech practice it often happens
that despite the existence of strategy its practical realization fails. Vacík (2006) remarks that a weak
point of recent public service management is a shift to the implementation phase.
The same situation can also be seen in the sphere of implementation and monitoring of the tourism
development strategies in cooperation with the regional stakeholders. In development strategies, only
insufficient space is devoted to the phase of implementation, and conditions for its realization are
often prepared inadequately. It is reflected in practice – the cooperation between public administration
and the regional stakeholders often fails or it exists only on a formal basis. Nevertheless the
importance of involvement of the regional stakeholders in the strategy implementation process is
emphasized by a number of authors (Ritchie, Crouch, 2003; Hall, 2008). Some of them consider it as a
basic assumption for achievement of a sustainable competitive advantage (Byrd, Cárdenas,
Greenwood, 2008).
Buhalis (2000) points out that managing of tourism with an involvement of the regional stakeholders
is extremely difficult for a destination management. Quite a number of stakeholders groups with
various interests, complex mutual relations and different willingness to cooperate within realization of
the strategy occur in a given destination. Nevertheless the destination management should not resign
to its coordination and realization role. This is the only way how the destination management can
effectively influence the sustainable development of tourism (Buhalis, 2000; Ritchie, Crouch, 2003;
Nejdl, 2011). The necessary first step rests in an identification of the key regional stakeholders to
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
581
which an attention of the destination management must be paid (Medeiros de Araujo, Bramwell,
1999).
For this purpose quite a number of methods for mapping and evaluation of the stakeholders can be
found, as summarized for instance by Medeiros de Araujo and Bramwell (1999) or by Částek (2010).
Most of the methods use graphical representation in the form of maps of the regional stakeholders
according to their attributes. In this paper the Stakeholder Circle is used as a specific method for
mapping and analysing the stakeholders. This method has relatively well-developed methodology of
its implementation that can be modified even for conditions of the strategic analysis in tourism. Its
output is not only the graphical representation of the regional stakeholders according to three key
attributes, but also their arrangement according to their importance to tourism government based on
calculation of the Stakeholder Index. It enables to describe the stakeholders in greater detail and
answer the key questions introduced by Mitchell et al. (1997): “Who is the regional stakeholder?“ and
“Whom the destination management should pay attention to?“.
1. Research Objective and Methodology
The main target of this research is an implementation of a comprehensive stakeholder audit in selected
Czech regions. The audit will be focused on cooperation between public administration and the
regional stakeholders in the process of implementation of the tourism development strategies. The
secondary object of this research is a transfer of good practices from selected region of Great Britain.
These practices will react to the results of the audit, enable an improvement of cooperation and thus
may contribute to increasing competitiveness of the Czech regions. The following figure briefly
describes the research methodology.
Fig. 1: Scheme of the Research Methodology
Source: own elaboration
This paper must be understood as a general introduction to the research mentioned above. It is focused
on the first phase of the research – the mapping of regional stakeholders. However the quintessence of
this phase is mainly a description, it represents an inevitable phase for consecutive research. Its main
purpose is to test the drafted methodical procedure and show the way for the next research phases.
Characterizing of the regional stakeholders and their differentiation according to their importance can
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
582
be established as a primary target of this phase. In such a way the appropriate partners for the field
survey will be identified. This survey will be focused on an assignment of the real state of cooperation
in the field of implementation of the tourism development strategy. The secondary target is a
description of the main lines of cooperation which will be subjects of more detail investigation in the
next phase of the research.
In the first step it is necessary to identify the basic generic groups of destination’s stakeholders. For
this reason, the broad definition of the stakeholders is used. It considers the stakeholders as those
"who can affect the achievement of the organization's objectives or who are affected by the
achievement of the organization's objectives" (Částek, 2010, s. 25). The stakeholders are similarly
defined by Byrd, Cardenas and Greenwood (2008) who specify the definition to the conditions of
tourism. Thus we consider the stakeholders to be such organizations which operate in region
influencing by the strategy, and which participated in strategy elaboration, or which are affected by
this strategy. Using Byrd, Cardenas and Greenwood (2008) approach together with other sources
(Buhalis (2000); Yoon (2002), Crouch (2010)) the following groups of stakeholders are compiled:
 Public Administration: the regional authorities, the micro-regions, the municipalities
 Private Sector: the destination organizations, the regional tourism organizations, the regional
development agencies
Those broad-based groups of stakeholders are not suitable for the practical implementation of the
research. Therefore, it is necessary to narrow them by using the appropriately selected attributes. For
this aim it is possible to use the mapping techniques which usually describe two or three attributes.
The attribute of strength / power is the most frequently appearing stakeholder’s characteristics. It is
usually followed by the attribute of attitude, interest, proximity, or legitimacy. Mitchell, Agle and
Wood (1997) add the attribute of urgency in their three-dimensional model. The Stakeholders Circle
method employs these attributes (Walker, Shelley, Bourne, 2008): the stakeholders’ influence on the
project, involvement of the stakeholders in the project and the urgency of the stakeholders. With
regard to the specifics of tourism these characteristics were modified to this set of attributes:
 Importance (I) – the importance of the stakeholders for tourism development
 Proximity (P) – the intensity of cooperation with the stakeholders in tourism development
o Legitimacy (L) – the formality of cooperation with the stakeholders
 Urgency (U) – the need of the stakeholders involvement in the process of strategy
implementation; decomposition into two subordinate attributes
o Support (S) – share of the stakeholders in the strategy implementation process
o Willingness (W) – interest of the stakeholders in an improvement of cooperation
The attribute of urgency is calculated according to the following formula:
(1)
On the basis of the Stakeholder Circle methodology the qualitative scale is defined for each attribute.
This scale is expressed numerically in the range of 1-4 points. The logic of this scale is simple – an
intensity of the attribute increases with increasing number of points. The necessary information is
obtained through structured interviews with the representatives of regional governments. In the testing
phase of the research the respondents are representatives of the South Bohemia Tourism Authority.
The output is a graphical representation of local stakeholders groups in the form of circular sectors.
The Stakeholder Circle methodology was simplified in such a way that it is possible to construct the
graph manually, without the necessity of specialized software. In addition to the graphical
representation, it is possible to compute the Stakeholder Index by the following formula:
∑ (2)
This index allows ranking the stakeholders groups with respect to the importance based on selected
attributes. Thus it indicates those regional stakeholders the public administration should focus on
within the strategy implementation. It identifies the key groups which should be involved in tourism
development process in the region. The next phase of the research will be targeted on particular
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
583
representatives of given key groups. Its aim will be to gather information about weaknesses and
strengths of the current cooperation process from the key stakeholders’ points of view.
2. Regional Stakeholders Mapping
With the help of the representatives of the South Bohemia Tourism Authority it was possible to verify
the validity of proposed generic groups of stakeholders. All the stakeholders groups proved to be
correctly specified. The departments of the regional authority, the municipalities and the regional
tourism organizations entirely meet our definition of the stakeholders. The regional development
agencies and the destination organizations meet the definition less intensively. Only the micro-regions
can be considered as the destination stakeholders in a limited way.
Stakeholder mapping by the means of the Stakeholder Circle methodology was made with the help of
three key attributes – importance, proximity and urgency. Those attributes were evaluated on 1 – 4
point scale which was used for each generic group of stakeholders. The important part of the
stakeholder mapping process is a computing of the attribute of urgency according to the formula nr. 1.
The evaluation’s results are described in the table nr. 1. The attribute of legitimacy is considered as an
additional statement of the attribute of proximity and it is marked by the grey hatching.
Tab. 1: Stakeholders Attributes
Generic Groups of Stakeholders
Stakeholders Attributes
Importanc
e
Proximit
y
Urgenc
y
Suppo
rt
Willingness
Departments of Regional Authority 4 4 4,0 4 4
Micro-regions 2 2 1,0 2 2
Municipalities 4 3 3,0 3 4
Destination Organizations 3 2 1,5 3 2
Tourism Organizations 3 3 3,0 3 4
Regional Development Agencies 3 2 2,3 3 3
Source: own elaboration
The values of the attributes strongly correlate with a perception of the groups as the regional
stakeholders. The organizations from the sphere of public administration, represented by the
departments of the regional authority and selected municipalities in the South Bohemia Region, are
considered to be the most important stakeholders participating in tourism development. Other
stakeholders groups influence tourism development in a less important way. The most intensive
cooperation on tourism development is running with the departments of the regional authority – the
Department of Marketing and Tourism, the Department of Culture, the Department of Regional
Development. The intensive cooperation is also running with competent departments of the municipal
offices (mainly on the level of former district towns). In both cases the cooperation is formalized
thanks to regular meetings. The South Bohemia Tourism Authority perceives the regional tourism
organizations as important stakeholders (e.g. Association of Hotels and Restaurants, ATIC,
Confederation of Commerce and Tourism). Unfortunately, the cooperation with these subjects is still
not formalized. The regional development agencies are an important partner for implementation of the
strategy but the intensity of relationships is little bit lower. The evaluation of the destination
organizations is slightly surprising. Although they are perceived as the regional stakeholders, they
concentrate its attention to the development of specific area (e.g. Český Krumlov, Lipno Lake) and
thus the cooperation on the regional level is not too intensive.
The facts mentioned above are well-illustrated by the value of the urgency attribute. The key subjects
of cooperation are the departments of the regional authority which have a significant role in the
strategy implementation and which also have an interest in further development of cooperation. It is
possible to view the municipalities and the regional tourism organization in a similar way. The
regional development agencies and the destination organizations also participate in the
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
584
implementation process of the strategy. However they declare lower willingness for cooperation and
thus the need for their involvement into the process is not so intensive. The micro-regions are the
outsiders from this point of view. Their attributes have the lowest values in all cases, so the microregions
are not significant destination stakeholders for the South Bohemia Tourism Authority.
The rank of stakeholders groups’ importance is set on the basis of the Stakeholder Index which is
calculated according to the formula nr. 2. The values of the index are described in the following table.
Tab. 2: Stakeholder Index
Generic Groups of Stakeholders
Stakeholder
Index
Rank
Departments of Regional Authority 12,00 1.
Municipalities 10,00 2.
Tourism Organizations 9,00 3.
Regional Development Agencies 7,25 4.
Destination Organizations 6,50 5.
Micro-regions 5,00 6.
Source: own elaboration
Stakeholder Index enables to rank the stakeholders groups and aggregate them with regard to their
importance. The primary role is played by the public administration, represented by the departments
of the regional authority and the municipal offices of selected cities in the South Bohemia Region.
However, the public administration alone is not able to successfully implement the strategy. It needs
to involve the representatives of private sector as well. In this case the most important partners are the
regional tourism organizations, and eventually the regional development agencies.
The described findings can be illustrated by the Stakeholder Circle which is shown on the picture nr.
1. The attribute of importance is represented by the size of the sector, attribute of proximity is
represented by the distance of the sector from the center of the circle, and the attribute of urgency is
represented by the depth (length) of the sector. The additional attribute of legitimacy is marked by the
hatching of the sector.
Pict. 1: Stakeholder Circle
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
585
Source: own elaboration based on Walker, Shelley, Bourne (2008)
The additional information about the main links of cooperation between the South Bohemia Tourism
Authority and the regional stakeholders was gathered within the performed survey. The South
Bohemia Tourism Authority has close relationship to the other subjects from the sphere of public
administration. The cooperation can be considered very intensive, based on the strong long-term ties.
The cooperation is primarily focused on the creation of general conditions for tourism development in
the region. From the point of view of the strategic priorities achievement, the partners from the sphere
of public administration provide information about potential recipients of financial support and they
serve as the administrators of the regional grant programmes. They participate in a monitoring of
legislation and they apply a legislative marking process together with the regional authority. The
public administration also support and initiate a formation of the new tourism products to some extent
– e.g. in the form of participation in trade fairs, creation of product packages, advertising materials
and sharing of good practices.
The most important partners from the private sector are the regional tourism organizations. Those
subjects play an important role in a tourism market. The importance of their participation in tourism
development is comparable to the importance of the municipalities. Within the strategy
implementation process they provide valuable information about the development of tourism and they
take part in defining the scope of the programmes for tourism development. The regional tourism
organizations actively participate in monitoring of legislative proposals and they join the legislative
marking process together with the South Bohemia Tourism Authority. These entities also organize an
education of their members (entrepreneurs) by which they meet another strategic priority. They
participate in a formation process of the new tourism products – e.g. they cooperate in the field of
marketing and promotion, suggest new products, comment the suggestions of other stakeholders, and
they serve as guarantees of products’ quality simultaneously.
Conclusion
It is possible to claim that the drafted method of destination’s stakeholder mapping has proved its
fitness for use in practice. It was possible to characterize all the stakeholders groups, describe mutual
links between the South Bohemia Tourism Authority and those groups, and assign the rank of the
importance of the stakeholders. The aim of the introduction phase of the research was achieved. The
information will be used within the consecutive research. It will enable us to analyze the real situation
in the sphere of cooperation during the process of the tourism development strategy implementation.
The next phase of the research will be focused on more detailed survey of the scope and forms of
cooperation with three key stakeholders groups in the South Bohemia Region. Its aim will be to reveal
not only potential good practices and mutual links, but also the weaknesses in the cooperation process
from the point of view of the key stakeholders groups. The complex Stakeholder Audit will be
accomplished in this way. After finishing the testing phase the survey will be carried out in selected
Czech and British regions. The British approach to the implementation process should serve as a main
source of good practices for a quality improvement of cooperation between the regional stakeholders
in the Czech Republic.
Literature
[1] BUHALIS, D. Marketing the competitive destination of the future. Tourism Management. 2000,
vol. 21, no. 1. S. 97-116. ISSN 0261-5177.
[2] BYRD, E. T., CARDÉNAS, D. A., GREENWOOD, J. B. Factors of stakeholder understanding
of tourism: The case of Eastern North Carolina. Tourism and Hospitality Research. 2008, vol. 8,
no. 3. S 192-204. ISSN 1467-3584.
[3] COOPER, Ch. et al.. Tourism: Principles and Practice. Harlow: Pearson Education, 2008. ISBN
978-0-273-71126-1.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
586
[4] CROUCH, G. I.. Destination Competitiveness: An Analysis of Determinant Attributes. Journal
of Travel Research. 2010, vol. 20, no. 10. S 1-19. ISSN 1552-6763.
[5] ČÁSTEK, O. Využití stakeholderského přístupu při strategické analýze podniku. Brno:
Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5411-0.
[6] DWYER, L., KIM, C. Destination Competitiveness: Determinants and Indicators. Current Issues
in Tourism. 2003, vol. 6, no. 5. S. 369-414. ISSN 1368-3500.
[7] ENRIGHT, M. J., NEWTON, J. Determinants of Tourism Destination Competitiveness in Asia
Pacific: Comprehensiveness and Universality. Journal of Travel Research. 2005, vol. 43, no. 4.
S. 339-350. ISSN 1552-6763. DOI: 10.1177/0047287505274647.
[8] HALL, C. M. Tourism Planning: Policies, Processes and Relationships. Harlow: Prentice Hall,
2008. ISBN 978-0-13-204652-7.
[9] MEDEIROS DE ARAUJO, L., BRAMWELL, B. Stakeholder Assessment and Collaborative
Tourism Planning: The Case of Brazil’s Costa Dourada Project. Journal of Sustainable Tourism.
1999, vol. 7, no. 3-4. S. 356-378. ISSN 0966-9582.
[10] MITCHELL, R. K., AGLE, B. R., WOOD, D. J. Toward a Theory of Stakeholder Identification
and Salience: Defining the Principle of Who and What Really Counts. The Academy of
Management Review. 1997, vol. 22, no. 4. S 853-886. ISSN 0363-7425.
[11] NEJDL, K. Management destinace cestovního ruchu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN
978-80-7357-673-8.
[12] PECHLANER, H., SAUERWEIN, E. Strategy implementation in the Alpine tourism industry.
International Journal of Contemporary Hospitality Management. 2002, vol. 14, no. 4. S. 157-
168. ISSN 0959-6119. DOI: 10.1108/09596110210427003.
[13] POISTER T. H., STREIB, G. D. Strategic Management in the Public Sector: Concepts, Models,
and Processes. Public Productivity & Management Review. March 1999, vol. 22, no. 3. S. 308-
325. ISSN 1044-8039.
[14] RITCHIE, J. R. B., CROUCH, G. I. The competitive destination: a sustainable tourism
perspective. Wallingford: CABI Publishing, 2003. ISBN 978-0-85199-664-6.
[15] TITTELBACHOVÁ, Š. Podpora rozvoje cestovního ruchu jako specifický nástroj regionální
politiky. In Wokoun, R., Mates, P. (eds.) Management regionální politiky a reforma veřejné
správy. Praha: Linde, 2006. S. 225-234. ISBN 80-7201-547-8.
[16] VACÍK, E. Význam strategického řízení pro organizace veřejné správy. In Vacek, J. (ed.)
Moderní management ve veřejné správě. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2006. S. 27-30.
ISBN 80-7043-501-1.
[17] WALKER, D., SHELLEY, A., BOURNE, L. Influence, Stakeholder Mapping and Visualisation.
Construction Management and Economics. 2008, vol. 26, no. 6. S. 645-658. ISSN 0144-6193.
[18] YOON, Y. Development of a Structural Model for Tourism Destination Competitiveness from
Stakeholders’ Perspectives. USA: Virginia Polytechnic Institute and State University, 2002.
This paper was elaborated within the IGA 09/2013 project.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
587
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-74
VÝZNAM STRATEGICKÉHO MARKETINGOVÉHO ŘÍZENÍ
V PODNICÍCH PRO ZVYŠOVÁNÍ JEJICH
KONKURENCESCHOPNOSTI
THE IMPORTANCE OF STRATEGIC MARKETING MANAGEMENT
IN COMPANIES FOR INCREASE IN THEIRS COMPETITIVENES
ING. ZDENĚK BEDNARČÍK, PHD. MBA
Katedra marketingu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Marketing
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitni nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: bednarcik@opf.slu.cz
Anotace
V článku jsou uvedeny dílčí výstupy ze sekundárního a primárního výzkumu, prováděného v rámci
projektu katedry marketingu SU OPF, zaměřeného na malé a střední podnikání. Výzkum byl zaměřen
na posouzení tvorby a významu marketingových strategií v podnikovém řízení ve vybraných malých
a středních podnicích pro získání konkurenční výhody na relevantních trzích Ukazuje se, že nestačí jen
vytvořit odpovídající strategii, ale podstatná je její implementace do praktické firemní činnosti
a především její průběžná aktualizace.
Klíčová slova
konkurenční výhody, strategický marketing, plánování, strategické řízení, marketingové plánování,
situační analýza, marketingová strategie, tržní pozice, marketingový výzkum
Anotation
In this article are introduce the results of secondary and primary research, performed in project of
marketing department SU OPF. The research is aimed for small and middle enterprise . The research
consider creation and importance of marketing strategies in small and middle companies for gaining
of competitive advantage .There is analysis of using of marketing strategy for gain an advantages of
competition. The current information-oriented times are more and more governed by competitive
battles while the ability to hold onto a market position based merely on a material offer is not certain.
Key words
advantages of competition, strategic marketing, planning, strategic management, marketing planning,
situation analysis, marketing strategy, target position, research of marketing
JEL classification: E52
Úvod
Pro trvalý rozvoj podniků a získávání tržních příležitostí je pro současný management nezbytné
uplatňovat v řízení a podnikání marketingové zásady a principy, vytvářet a aktualizovat firemní
strategii ve střednědobém i dlouhodobém horizontu, používat strategický marketing jako nástroj
podnikového managementu.
Tento článek vychází z vlastního výzkumu v rámci Projektu katedry marketingu OPF v Karviné s
názvem Cíleným výzkumem v oblasti malého a středního podnikání k dosažení konkurenceschopné
znalostní ekonomiky. Dílčí sekundární a primární výzkum byl zaměřen na stav a úroveň strategického
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
588
marketingového řízení v malých a středních podnicích, ověřil způsob tvorby marketingových strategií
a jejich využití pro zvyšování konkurenceschopnosti podniků v období globalizace.
Posuzovány jsou zde způsoby a možnosti získávání konkurenční výhody zdokonalováním
strategického marketingového řízení, vytváření strategie odlišení od konkurence na základě využívání
strategického marketingu jako nástroje firemního řízení v podnikové sféře .
1. Pojetí konkurenční výhody
Podle M. Portera existují pro podniky dva přístupy, jak předstihnout konkurenty. Porter tyto přístupy
popsal v knize Konkurenční strategie jako dvě základní generické strategie: Prvenství v celkových
nákladech nebo Diferenciace (odlišení).
Podle mého názoru je hlavním úkolem manažerů zajistit dosahování cílů firmy (dosahování
požadovaných tržeb, tržního podílu, zisku, apod.) a k naplnění těchto cílů může vést diferenciace
oproti konkurenci.
Určitě dnes v tvrdém konkurenčním prostředí více než jindy platí: „Pro výrobce je dnes tedy hlavním
problémem jak zaujmout zákazníka, aby se rozhodl právě pro jejich produkt, službu.“ Manažeři,
především marketéři, musí hledat způsoby, jak zaujmout zákazníka, jak ovlivňovat jeho nákupní
rozhodování – tedy jak v očích zákazníků vytvořit odlišení, jedinečnou hodnotu. Tato jedinečná
hodnota na základě diferenciace je v dnešní době tou nejvýznamnější konkurenční výhodou.
V dílčí výzkumné zprávě se při hledání konkurenční výhody zmiňuji rovněž o teorii diferenciace
z hlediska uplatňování jednotlivých nástrojů marketingového mixu. Zabýval jsem se tedy i tvorbou
hodnoty pro zákazníka, jak dosahovat vyššího uspokojení zákaznických potřeb a následně i vyšších
zisků podniku. Nabídkou jedinečné hodnoty si podnik vlastně vytváří pozici dočasného monopolu
(dokud odlišení není zkopírováno). (Foret, Stávková, 2003)
Cílem podniků je uspět na trhu, dosahovat dlouhodobě udržitelných výkonů – tržeb, postavení na trhu,
zisků, apod. Úspěch na trhu je vždy v rámci konkurenčního boje – podnik, který chce uspět, musí mít
výhodu před konkurencí – konkurenční výhodu.
Konkurenční výhoda, dle Slovníku marketingu, je určující charakteristika nebo stav, který podniku
umožňuje odlišit se od konkurentů a překonat je. Konkurenční výhodou podniku může být schopnost
poskytnout nejvyšší nebo jedinečný výkon nebo nabídnout nižší ceny oproti konkurenci.
Myslím si, že v obchodě platí stejně jako v umění výrok Paula Cézanna: „V umění je nejdůležitější být
jiný, nikoliv nejlepší.“
V dnešní době se zákazníkům otevírají nové možnosti, které přinášejí zvýšené nároky a větší tlaky na
podnikový management. Je zde na místě uvést mimo jiné (Kotler, Keller, 2004):
 Podstatné zvýšení kupní síly – snadné porovnání cen konkurentů (na internetu), možnost
sdružování k dosažení většího objemu nákupu za výraznější slevy;
 Větší rozmanitost dostupného zboží a služeb - cokoliv lze objednat přes internet a
z kteréhokoliv místa na světě; kupující se zemí s vysokými cenami mohou snížit výdaje
objednávkami se zemí s nižšími cenami;
 Větší množství informací prakticky o čemkoliv – internet umožňuje přístup k encyklopediím,
slovníkům, spotřebitelským zprávám atd.;
 Snadnější vzájemné kontakty a podávání i přijímání objednávek - kupující mohou objednat
cokoliv z domu, kanceláře nebo telefonu 24 hodin denně;
 Možnosti porovnat zprávy o výrobcích a službách - kupující si mohou on-line vyměňovat
informace a názory;
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
589
2. Podniková strategie jako nástroj strategického řízení
V zostřujícím se konkurenčním prostředí je kvalitní podniková strategie je jedním ze základních
nástrojů strategického řízení k zajištění úspěšného dlouhodobého rozvoje podniku.
Zkušenosti se zpracováním podnikové strategie potvrzují, že jak praxe, tak i teorie prošly za poslední
dvě desítky let bouřlivým vývojem. Lze současně tvrdit, že v souvislosti s výraznými změnami
v ekonomickém a politické oblasti a zvláště v souvislosti s globalizací ekonomiky se tento vývoj
nezastaví, ale naopak urychlí (Souček, Marek, 1998).
Upevnit a posílit konkurenční pozici podniku v dlouhodobém horizontu znamená, že manažeři ve
vedení podniku musí zvládnout základní znalosti a dovednosti, jak kvalitní strategii zpracovávat, a jak
ji úspěšně implementovat do života podniku.
I když existuje řada teorií, jak podnikovou strategii zpracovávat, není možné vytvořit jediný
universální model. Každá podniková strategie je unikátní a představuje způsob, jakým chtějí manažeři
zajistit úspěšný rozvoj podniku.
Zpracování kvalitní strategie podniku je náročné. Tím však práce manažerů zdaleka nekončí.
Rozhodující je implementace strategie, při které manažeři musí v podniku vytvořit takové podmínky,
které umožní strategii realizovat.
Právě při implementaci strategie se potvrzuje, že řízení je uměním. Jedná se především o umění jednat
s lidmi uvnitř podniku, které musí manažeři získat pro naplnění všech záměrů obsažených ve strategii.
Bez toho by strategie podniku byla jen kusem popsaného papíru (Vlček, 2002).
Nutno rovněž posoudit vzájemné vazby mezi celkovou firemní strategií a strategií marketingovou.
Rozlišení pojmů strategie a marketingová strategie
Strategie – v obecné poloze určité schéma postupu, jak za daných podmínek dosáhnout vytyčených
cílů;
Pojem strategie má svůj původ v řečtině a znamená – volně přeloženo- umění velitele nebo generála.
Ve slovníku obchodníků a výrobců se vždy tento termín spojuje se schopností rozhodovat na základě
vysoké odbornosti a profesionality.
V obecném slova smyslu se strategií rozumí určité schéma postupu, tedy jakýsi návod, jak za daných
podmínek dosáhnout vytyčených cílů. Představuje soubor možných postupů a činností, které jsou
přijímány s vědomím částečné neznalosti všech budoucích podmínek, okolností a souvislostí, kdy
nejsou poznány všechny náležitosti a skutečnosti pro úspěšné provedení budoucího rozhodování
(Bednarčík, 2008).
Konečným cílem strategie je dospět k náležité součinnosti veškerých aktivit všech složek podniku a
vytvořit jednotný celek jeho dalších perspektiv;
Marketingová strategie – charakterizuje směr k dosažení perspektivních marketingových cílů v rámci
konkrétního marketingového prostředí (Jakubíková, 2008).
V oblasti marketingu se marketingová strategie orientuje na dosažení konkrétních marketingových
cílů v náležitém marketingovém prostředí. Strategie nastiňuje směr, který bude organizační jednota
sledovat v určitém časovém období, a který vede k nejúčinnější alokaci zdrojů pro dosažení
stanovených marketingových cílů.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
590
Aktualizace strategie
V souladu s principem permanentnosti je obsah strategie nutno průběžně aktualizovat. Při aktualizaci
se management musí racionálně vypořádat s dvěma protikladnými úkoly. Na jedné straně je žádoucí,
aby strategie platila po určitou dobu (strategické období). Na druhé straně musí reagovat i na
neočekávané změny. Při obrovské turbulentnosti světa je to velmi obtížný úkol.
Základem aktualizace strategie firmy je neustálé sledování změn, probíhajících uvnitř firmy i v jejím
okolí. Především se ověřuje, zda hypotézy, na nichž je strategie firmy založena, byly správné a zda se
tudíž okolí vyvíjí tak, jak se předpokládalo (Kotler, 2001).
Podklady pro tyto úvahy musí dodat manažerský a marketingový informační systém. Jejich údaje si
ovšem každý člen vrcholového managementu musí sám doplňovat systematickým studiem odborné
literatury, sledováním politické a společenské situace, poznatky z jednání s obchodními partnery
a dalšími informacemi.
Na základě průběžně získaných informací vrcholový management rozhoduje, zda firma bude
pokračovat v realizaci dosavadní strategie, či zda jsou nutné její určité dílčí korekce. Může rozhodnout
též o přechodu k jiné již připravené variantě strategie. V krajním případě může dojít k situaci, kdy je
nutno vypracovat zcela novou variantu strategie. Tato situace by měla být zcela výjimečná a mělo by
k ní docházet pouze v případech skutečně zcela neočekávaných událostí. Těch by mělo být velmi
málo.
Přechod na jinou strategii je obvykle náročný a nákladný. Je-li však dodržena zásada kompatibility
mezi jednotlivými variantami, pak by při tomto přechodu nemělo dojít k ohrožení ekonomické
stability firmy (Wessling, 2003).
Kromě průběžného sledování probíhajících změn se osvědčilo každoroční komplexní posouzení celého
obsahu strategie a provedení její aktualizace. Posuzuje se jak vývoj okolí, tak i výsledky dosahované
firmou a plnění jednotlivých strategických operací. Závěry se promítají do změn strategických
operací, případně. i do vize a strategických cílů.
Aktualizace strategie je nedílnou a zcela nezbytnou součástí strategického řízení. Bez aktualizace by
se strategie velmi brzy odtrhla od reality a stala by se zbytečným a málo používaným nebo zcela
neužitečným dokumentem.
3. Důvody vzniku strategického řízení
Vznik strategického řízení si vynutily rychlé, často radikální změny zejména v externím prostředí.
Dalším z významných důvodů, vyvolávající potřebu strategického řízení, byla rostoucí velikost
podniků s jejich složitostí a různorodostí.
Je tedy zřejmé, že předvídání budoucnosti pro všechny subjekty, ale zejména pro podnikatelské
subjekty, se stává stále složitějším procesem, což vyvolává potřebu rychleji reagovat na nepředvídané
změny. Teorie organizace formuluje role jednotlivců a propojuje je s cíli podniku. Teorie firmy
propojuje cílově orientované podniky do tržních vztahů v podnikatelském prostředí.
Strategické řízení tedy řeší jak chování podniku ve vnějším prostředí, tak jeho vnitřní fungování v
procesu jeho rozhodování a řízení. Podle Portera je získání konkurenční výhody jádrem výkonnosti
každého podniku. Považuje za ni zejména výhodu nízkých nákladů, odlišení produktu od konkurence,
technologickou dokonalost výrobku i technologie.
Podle Portera atraktivnost trhu, potenciální růst na trhu a možnost získat konkurenční výhodu závisí
na stávající konkurenční struktuře trhu a schopnosti organizace vyrovnat se s pěti konkurenčními
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
591
silami, které určují intenzitu odvětvové konkurence a ziskový potenciál odvětví. Jako rámec je možno
zahrnout vliv státu na všechny konkurenční síly.
Podnik by měl zaujmout v odvětví takového postavení a zvolit takový přístup ke konkurenci, který by
omezil vliv konkurenčních sil a umožnil mu případně využít konkurenční síly v odvětví ve svůj
prospěch a zaujmout pevnou pozici na daném trhu.
21. století přináší zásadní změny ve vývoji trhu i v řízení firem. Postatou změn je přechod od
ekonomiky hmotných statků k ekonomice informační, která přináší úplně novou budoucnost.
Problém je, že se těžce odhaduje, jaká vlastně bude. Výsledné efekty ve firmách jsou předmětem
spekulací. Některé změny jsou však již zřetelné (outsourcing, partnering, aliance) a posouvají firmy
od byrokratických modelů řízení směrem k síťovým strukturám.
Všechny změny se budou samozřejmě odrážet i v činnosti marketingových oddělení. Nastává období
nejistoty pro marketingové praktiky i teoretiky (Kotler, 2001).
4. Zásady pro stanovení koncepce marketingové strategie
Zásady pro konkrétní vyjádření koncepce marketingové strategie podniku lze shrnout do následujících
bodů (Lyková, 2000):
 Rozhodování o efektivním vynaložení prostředků (stanovení výše těchto prostředků a jejich
promyšlená alokace) do vybudovaného účinného vztahu výrobek – trh ve shodě s vytyčenými cíli
podniku;
 Vytvoření a udržení prokazatelných konkurenčních předností na vytipovaných trzích;
Vytváření optimální strategie není jednorázovou činností, nýbrž neustálým procesem hledání a
nacházení, pokusů a omylů a učení se z chyb konkurence. Strategie může být úspěšná, avšak musí být
neustále přizpůsobován na měnící se podmínky trhu (Horáková, 2001).
Pokud firma nepůsobí v jednom ze dvou extrémních hospodářských prostředí, tedy v podmínkách
dokonalé konkurence (kde musí firma následovat strategii ostatních konkurentů) nebo čistého
monopolu (kde firma disponuje neomezeným vlivem), musí se ohlížet na možnou reakci konkurentů.
Při rozhodování o zásadních krocích firmy v konkurenčním prostředí je významným pomocníkem
taktéž teorie her, jež je využívána například při rozhodování o vstupu na trh, či v otázkách změn
cenové politiky.
V marketingovém rozhodování je marketingovou strategií postup užití marketingu k dosažení cíle
firmy. Marketingovou taktikou je pak její rozpracování do soustavy marketingových nástrojů
v podobě marketingového mixu.
Závěr
V závěru je nutno připomenout, že chápání strategie jako nástrojů k dosažení cílů není jediné možné.
Chápání strategie jako prostředků k dosažení cílů předpokládá, že známe cíl, umíme jej definovat
(vyjádřit, uchopit) a k němu přiřazujeme jemu odpovídající prostředky. Je to vnímání do značné míry
mechanické, i když – na druhé straně – praktické a pedagogicky vysvětlitelné. Nicméně, v polovině
90. let 20. století se začalo prosazovat poněkud jiné, více systémové pojetí strategie. Na rozdíl od
mechanického řazení strategie - cíl se strategií začíná. Cíl se stává součástí strategie, respektive
strategií se rozumí i vymezení cílů (strategické zacílení) (Jakubíková, 2008).
Výsledky provedených výzkumů ukazují v řadě případů na nepochopení některých zásadních principů
strategického marketingového řízení, na nesprávné pojetí nástrojů a metod strategického marketingu i
na nerespektování vývojových změn v pojetí marketingového řízení podniků. V průběhu výzkumu se
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
592
opakovaly názory vrcholových manažerů nebo majitelů jednotlivých podniků, že předchozí uvedené
činnosti mají zajišťovat pracovníci marketingového nebo obchodního útvaru a jen oni mají plnou
zodpovědnost za péči o zákazníky, hledání nových zákazníků a tržních příležitostí.
Literatura
[1] BEDNARČÍK, Z. Strategický marketing. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2008. ISBN
978-80-7248-436-2.
[2] FORET, M. a STÁVKOVÁ, J. Marketingový výzkum. Jak poznávat své zákazníky. Praha:
Grada Publishing, 2003. 160 s. ISBN 80-247-0385-8.
[3] HORÁKOVÁ, H. Strategický marketing.Praha: Grada Publishing 2001. ISBN 80-7169- 996- 9.
[4] JAKUBÍKOVÁ, D. Strategický marketing. Praha: Grada Publishing, 2008, 272 s. ISBN 978-
80-247-2690-8.
[5] KOTLER P. Marketing management. Praha: Grada Praha, 2001. ISBN 80-247-00016-6.
[6] KOTLER, P., KELLER,K.L. Marketing Management. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN
80-247-0513-3.
[7] LYKOVÁ, J. Marketingový audit a kontrola. Praha: Grada Publishing, 2000. ISBN 80-7169-
720-6.
[8] SOUČEK,Z. , MAREK, J. Strategie úspěšného podniku. Ostrava: Montanex 1998. ISBN 80-
85780- 93- 3.
[9] VLČEK, R. Hodnota pro zákazníka. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-068-6.
[10] WESSLING, H. Aktivní vztah k zákazníkům pomocí CRM - Strategie, praktické příklady
a scénáře. Praha: Grada publishing, 2003. ISBN 80-247-0569-9.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
593
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-75
EKONOMICKÉ ASPEKTY UDÁLOSTÍ CESTOVNÍHO
RUCHU – TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K MĚŘENÍ DOPADŮ
ECONOMIC ASPECTS OF TOURISM EVENTS - THEORETICAL
APPROACHES TO MEASURING THE IMPACT
ING. MARTIN ŠAUER, PH.D.
ING. ONDŘEJ REPÍK
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: sauer@econ.muni.cz, ondrej.repik@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá fenoménem událostí cestovního ruchu a jejich významem pro rozvoj destinací.
Pozornost je věnována hlavně ekonomickým dopadům takových akcí. Příspěvek se zaměřuje na rešerši
teoretických přístupů k měření ekonomických dopadů na regionální a lokální úrovni. Cílem je snaha o
vytvoření strukturovaného přehledu metod a postupů, které mohou být prakticky uplatnitelné v českém
prostředí.
Klíčová slova
regionální rozvoj, ekonomické efekty, akce cestovního ruchu
Annotation
This paper deals with the phenomenon of tourism events and their significance for the development of
destinations. A good amount of attention is paid to the economic impacts of such events. This paper
focuses on research of theoretical approaches to measuring economic impacts at the regional and
local levels. The aim is to create a structured overview of methods and procedures that can be
practically applicable in the Czech environment.
Key words
regional development, economic impacts, tourism events
JEL classification: R15, R58
Úvod
Účastníci cestovního ruchu jsou stále náročnějšími spotřebiteli. Uspokojovat jejich potřeby není
snadné. Rozsah a kvalita nabídky cestovního ruchu, která dokázala naplnit očekávání návštěvníků v
minulosti, dnes už nestačí. Růst konkurence vytváří na destinace cestovního ruchu tlak na inovace
produktu a hledání nových marketingových nástrojů. Jednou z cest jak na tyto výzvy odpovědět je
realizace turistických akcí (tourism event).
Právě turistické akce se v současnosti stávají jedním z nejsilnějších impulsů, které ovlivňují
spotřebitelskou poptávku a zvyšují ekonomickou aktivitu (Dwyer, 2005), vytvářejí nová pracovní
místa, jsou zdrojem příjmů, zmírňují sezónnost, iniciátorem investic a působí jako silný stimul pro
zvyšování konkurenceschopnosti nabídky dané destinace (Carlsen, 2004). Z marketingového pohledu
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
594
lze každou turistickou akci považovat za produkt, který těží ze své tematické, místní nebo časové
jedinečnosti, ale také jako marketingový nástroj propagace destinace.
Akce jsou v současnosti nejrychleji rostoucí částí cestovního ruchu. Stále populárnější jsou ve
venkovských oblastech, kde představují jednu z mála možností jejich revitalizace (Janeczko, 2002).
Není divu, že akce v cestovním ruchu přitahují velkou pozornost odborné veřejnosti. Zkoumány jsou
především dopady a vliv pořádaných akcí na ekonomiku v definovaném prostoru či na
environmentální, sociální a politické prostředí destinace (Getz, 2008). Obecné poznatky ze studia
cestovního ruchu jsou aplikovány a redefinovány na fenomén akcí. V rámci cestovního ruchu tak
vzniká nový výzkumný obor - zahraničními autory označovaný jako „Event Tourism“.
Silného postavení fenoménu akcí v cestovním ruchu si všímá také veřejný sektor a i do této oblasti
cestovního ruchu začíná významněji intervenovat. Většinou se tak děje prostřednictvím účelových
dotací, bez kterých by nebylo možné některé akce vůbec pořádat. Společně s tímto trendem se ale
zároveň zvyšuje tlak na veřejný sektor, aby podobné výdaje byly doložitelné svou ekonomickou
návratností (Carlsen, 2004). V tomto bodě ovšem veřejný sektor nezřídka selhává, intervenuje jen ad
hoc na základě jakéhosi pocitu a názoru politického a úřednického aparátu, bez schopnosti vnímat
konání akcí v širších souvislostech a bez schopnosti vidět dlouhodobě veškeré dopady na cestovní
ruch, ekonomiku i společnost v destinaci a mimo ni. I z tohoto důvodu je výzkum v oblasti
turistických akcí a jejich dopadů (především ekonomických) velmi aktuální a důležitý
1. Cíl a metody
Předmětem tohoto příspěvku je analýza přístupů a metod aplikovaných na hodnocení ekonomických
dopadů akcí a událostí v cestovním ruchu. V návaznosti na to potom chceme prostřednictvím analýzy
publikačních výstupů v renomovaných vědeckých časopisech a odborných studiích identifikovat a
vyhodnotit základní nástroje měření ekonomických dopadů akcí v cestovním ruchu.
Za základní metodický přístup byla zvolena meta-analýza, která je charakteristická kvantifikací dříve
publikovaných výsledků. Tento postup není nový, právě naopak. V oblasti ekonomických dopadů
cestovního ruchu se s ním můžeme například setkat u autorů, jako jsou Gang et al. (2005) či Haiyan
Song et al. (2012), v českém prostředí pak Šauer (2012). V případě problematiky významu události a
akcí v systému cestovního ruchu je obecnější rešeršní analýza a její konceptualizace provedena
Getzem (2008). Na oblast sportovního cestovního ruchu se zase zaměřuje Weed (2009). Nicméně
téma ekonomických dopadů akcí a událostí cestovního ruchu dosud zpracováno nebylo.
Postup rešerše byl následující. V rámci zkoumaného tématu bylo vytipováno 92 článků a odborných
statí, které byly zpracovány v posledních více než 15 letech. Čerpáno bylo hned z několika databází,
přičemž články byly vyhledávány pomocí více než 20 klíčových slov nebo slovních spojení. V
sestaveném souboru článků jsou nejčastěji zastoupeny databáze Scopus (Elsevier), SpringerLink
(MetaPress), ProQuest Central (ProQuest XML), Academic Source Complete (EBSCO), JSTOR Arts
& Sciences I Collection nebo Thomson Reuters. Z pohledu časopiseckých titulů se v souboru objevují
zdroje jako Tourism Management, International Journal of Travel Research nebo Annals of Tourism
Research. Vedle vědeckých článků byly do souboru zahrnuty také odborné studie zpracovávané
komerčními nebo veřejnoprávními subjekty.
Výsledný soubor článků byl dále podroben detailní analýze obsahu a citačním ohlasům. Pozornost
byla věnována tematickému zaměření článků, použitým metodám a zdrojům dat. Základním
hlediskem klasifikace byla jak míra komplexnosti (mikro a makro úroveň analýz) přístupů, tak
orientace na jednu ze stran trhu (poptávka či nabídka).
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
595
2. Výsledky
2.1 Významní autoři a citační ohlasy
Z pohledu autorství je soubor studovaných textů pestrý (166 různých autorů), a to i přesto, že se jedná
o poměrně úzce profilované téma. Při sestavování souboru vyšlo najevo, a vyplývá to také ze
samotného textu článků, že výzkum tématu turistických akcí a jejich dopadů má nejsilnější kořeny v
USA a v Austrálii. Mezi nejčastěji citované autory (dle databáze Scopus) v této oblasti patří Dwyer,
Spurr, Forsyth, Getz, Frechtling či Zhou (viz následující tabulka). Obecně lze ale říci, že většina
autorů k tématu přispívá článkem, který zkoumá dopady určité konkrétní akce na lokální ekonomiku.
V posledních letech se pak stále více objevují statě z asijských zemí, jejichž autoři si všímají
některých zajímavých specifik a dopadů, které jsou pro akce konané v těchto regionech typické.
Tab. 1: Autoři podle počtu citací v databázi Scopus
Pořadí Autor Počet citací Pořadí Autor Počet
citací
1 Larry Dwyer 165 9 Greg Richards 70
2 Ray Spurr 163 10 Julie Wilson 70
3 Peter Forsyth 128 11 John L. Crompton 68
4 Donald Getz 112 12 Seokho Lee 68
5 Deying Zhou 80 13 Thomas J. Shuster 68
6 Douglas C.
Frechtling
73 14 Robert J. Johnston 61
7 Choong-Ki Lee 71 15 Brian R. Parmenter 57
8 Tracy Taylor 71 16 Philip D. Adams 57
Zdroj: vlastní šetření
Mezi nejcitovanější odborné příspěvky patří přehledové články, které provádí celkovou
konceptualizaci problematiky, a to ať už problematiky akcí cestovního ruchu či měření ekonomických
efektů jako takových. Z analýzy citačních ohlasů lze identifikovat i jakýsi hlavní proud bádacích
aktivit v této oblasti. Hojně citované články se zaměřují hlavně na makro úroveň hodnocení
ekonomických efektů, s využitím standardních nástrojů jakým jsou Input-Output analýzy a
„Computable general equilibrium“ (CGE) modely. Přehled nejcitovanějších článků je uveden
v příloze.
2.2 Metody a zdroje dat
Volba metodiky jednotlivých příspěvků je samozřejmě dána zaměřením článku. Téměř třetina článků
a odborných statí využívala sekundární zdroje (nejčastěji statistických úřadů a jejich národního
účetnictví). V tomto případě se autoři orientovali na makroekonomický přístup. Z důvodu
nedostupnosti těchto zdrojů na lokální a regionální úrovni je jejich využití v ostatních případech
omezené. Zde musí být sekundární zdroje nahrazeny či doplněny o vlastní šetření (nejčastěji šetření
struktury a objemu poptávky – v 28 % článků). Téměř jedna čtvrtina článků pak neměla empirický
charakter. Jejich předmětem byla hlavně rešerše literatury a shrnutí hlavních trendů výzkumu. Tyto
články se zabývají buď „makro“ pohledem na problematiku nebo se snaží o komplexní přehled.
Stranou zájmu zůstává regionální a lokální úroveň problematiky. Bližší informace o četnostním
rozložení zvolených metod výzkumu podává následující graf.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
596
Obr. 1: Volba metodiky a tematické zaměření článků
Zdroj: vlastní šetření
2.3 Tematické zaměření
Výzkum v oblasti dopadů cestovního ruchu na ekonomiku probíhá soustavně již po několik desetiletí.
První modely, mezi něž patří například Money Generation Model, byly příliš jednoduché a nepřesné.
Dopady byly vyčíslovány ve formě velmi hrubých příjmů z cestovního ruchu (počet návštěvníků *
útrata na den * výdajový multiplikátor). Z těchto příjmů z cestovního ruchu jsou pak odhadovány
dopady na zaměstnanost nebo na velikost daňového výnosu (STYNES, 1999). S dalším poznáváním
cestovního ruchu a především pak fenoménu akcí ekonomové hledají neustále sofistikovanější
metody, jak postihnout jejich skutečný čistý dopad. Cestovní ruch je totiž velmi průřezové odvětví
vyznačující se mnoha souvislostmi a vedlejšími efekty a čistý dopad většinou není na první pohled
zřejmý. Efekty akcí se totiž rozlévají do okolních sektorů ekonomiky a vlastně i do celé společnosti.
Mezi nejběžněji používané modely pro kvantifikaci ekonomických dopadů cestovního ruchu a akcí
v cestovním ruchu patří „Input-output model“ (I-O) a CGE. Oba modely mají svá pozitiva i negativa a
každý se hodí pro jinou situaci. Model I-O je starší a je postaven na multiplikaci přímých dopadů.
Vyznačuje se svou jednoduchostí, menší náročností na data a na finance. Naproti tomu model CGE
postihuje řadu ekonomických souvislostí, které se v praxi běžně objevují, a které model I-O není
schopen zachytit. Je tedy modelem komplexnějším a jeho výstavba zcela odpovídá složitosti
problému, který popisuje. Tím, že je I-O postaven na pouhé multiplikaci vybraných ukazatelů, tak
jsou jeho výsledky více či méně nadhodnoceny ve srovnání s CGE.
Ačkoli je téma článku zaměřeno na ekonomické dopady akcí v cestovním ruchu, tak nelze nezmínit
přístup (respektive také model), který vedle ekonomických dopadů postihuje dopady v oblasti sociální
a environmentální - Cost-Benefit analýza (CBA). Právě tyto efekty jsou v praxi stále silnější a stávají
se tak předmětem zájmu a výzkumu.
Při srovnávání modelů I-O, CGE a CBA lze jednoduše říci, že se zabývají zcela odlišnými aspekty
cestovního ruchu. I-O měří ekonomickou aktivitu generovanou výdaji v cestovním ruchu
0
2
4
6
8
10
12
14
nabídka
nabídka+poptávka
poptávka
nabídka
nabídka+poptávka
nabídka
nabídka+poptávka
poptávka
makro
makro +
mikro
mikro
Početčlánků
Tematické zaměření
teorie, rešerše literatury,
navazuje na již publikované
vlastní šetření (nabídka +
poptávka)
vlastní šetření (nabídka)
vlastní šetření (poptávka)
sekundární zdroje
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
597
prostřednictvím čtyř proměnných: přidaná hodnota, zaměstnanost, příjmy domácností a výstup. CGE
modely měří tyto stejné proměnné a navíc zohledňuje dopady cestovního ruchu na dostupnost a cenu
komodit a omezených zdrojů. Naproti tomu CBA měří čisté sociální přínosy a náklady cestovního
ruchu, což je vlastně hledání hodnoty zdroje, nikoli ekonomické aktivity generované tímto zdrojem
(BTR, 1999).
Input-Output model (I-O)
Základem modelu I-O jsou multiplikátory zaměstnanosti, příjmu a výstupu. Model I-O odhaduje růst
ekonomické aktivity v důsledku pořádané akce prostřednictvím kalkulace růstu přímého výstupu a
také prostřednictvím kalkulace tvorby extra výstupu u dodavatelských odvětví. Jak již bylo zmíněno
výše, tak se jedná o efekty přímé, nepřímé a vyvolané, které jsou kalkulovány pomocí multiplikátorů.
Samotný model je tak v podstatě založen na historických datech a modeluje vzájemné ekonomické
transakce mezi sektory v ekonomice. Tento cirkulační proces pokračuje do té doby, než příjmy
uniknou z dané ekonomiky skrze zadržené příjmy, daně nebo import (Fletcher, 1994). Model přitom
také sleduje, jak jednotlivé sektory reagují na změny v poptávce po zboží a službách, u nichž jsou
producenty.
I-O je tedy matematickým modelem popisující toky finančních prostředků mezi sektory v rámci
regionální ekonomiky. Objem finančních prostředků je odhadován na základě vstupů, které každé
odvětví musí od jiných odvětví nakoupit, aby vyrobilo daný objem výstupu. Vedle toho model I-O
určuje podíl prodejů, které jdou na platy zaměstnanců, příjmy vlastníků zdrojů a na daně. Dovoz a
vývoj jsou určovány na základě odhadu sklonu domácností a firem k nákupu zboží a služeb od
lokálních producentů. Zároveň platí, že čím je region produkčně samostatnější, tím menší jsou dovozy
(úniky z ekonomiky), a multiplikátory jsou vyšší (Stynes, 1997).
Surugiu (2009) poznamenává, že I-O model má ve své podstatě účetní povahu, kdy celkové tržby
prodejců musí být rovny celkovým výdajům kupujících. V rámci každého sektoru ekonomiky je pak
celkový výstup roven celkovému vstupu.
S růstem požadavků na přesnost kvanitifikace dopadů a zároveň s odhalováním nových vazeb vazeb a
dopadů cestovního ruchu roste počet kritiků tohoto modelu. Například Tyrrell a Johnston (2001) tvrdí,
že i kdyby byl model I-O sebevíc detailní, tak stejně bude generovat velmi nepřesné a zavádějící
výsledky. Briassoulis (1991) dodává, že je model založen na extrémně nerealistických předpokladech,
které vytvářejí zcela mylnou představu, jak ekonomika v reálu funguje. Podle Dwyera, Forsytha a
Spurra (2003) je reaálná ekonomika jakýmsi všeobecně rovnovážným systémem, kde musí být vždy
zachována rovnováha a ve kterém jsou nepřímé a zpětné dopady stejně důležité jako ty přímé.
I-O pozitiva:
 jedná se o model poměrně jednoduchý, efektivní, efektní a flexibilní, data pro sestavení modelu
jsou většinou volně dostupná,
 model zachycuje jak počáteční tak i průběžné dopady na produkci a spotřebu,
 postaven na odhadu multiplikátorů přidané hodnoty, příjmu, výstupu a zaměstnanosti.
I-O negativa:
 založen na historickém principu (na datech z minulosti),
 neuvažuje úrokové sazby a jejich pohyby, nezohledňuje situaci na trhu práce a nepřihlíží ke
změnám cenové hladiny v čase, nereflektuje efekty cestovního ruchu mimo vymezené území,
 postaven na nereálném předpokladu, že ekonomika disponuje dostatečným množstvím zdrojů.
Navíc se u všech zdrojů předpokládá, že tam, kde jsou aktuálně používány, jsou maximálně
efektivně využívány. Čili neexistuje impuls pro jejich použití nějak jinak,
 předpokládá, že spotřebitelské preference nerezidentů jsou stejné jako u rezidentů.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
598
Computable General Equilibrium (CGE)
Modely CGE jsou mnohem sofistikovanější nástroje pro pochopení všech konsekvencí, které
z pořádání akcí pro ekonomiku a její rovnováhu vyplývají. V praxi jsou běžně užívány pro
kvantifikaci efektů, kdy se v důsledku určité výrazné změny (např. rozsáhlé investice nebo změny
úrokové sazby) ekonomika posunuje z jednoho rovnovážného bodu do jiného. Stále častěji jsou
využívány v Austrálii, Velké Británii, USA nebo Kanadě (Dwyer, Forsyth a Spurr, 2005). Nejčastěji
se objevují při nejrůznějších analýzách cestovního ruchu, kde těží ze své multisektorové podstaty a
schopnosti testovat nejrůznější aktuální i potenciální scénáře. Modelování tak může být přizpůsobeno
alternativním podmínkám, jako jsou flexibilní nebo pevné ceny, různé hladiny směnných kurzů,
rozdíly v mobilitě výrobních faktorů nebo různé typy konkurence. Zvláštní postavení mají modely
CGE v případě politiky cestovního ruchu, kde pomáhají nositelům odpovídat na otázky typu „Co se
stane, když...“, na které je nutné v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu odpovědět (Ennew, 2003).
Oproti jiným modelům kalkulují s více proměnnými a zohledňují vzájemné vazby mezi cestovním
ruchem, spotřebiteli, zahraničními producenty a zbylými sektory v lokální ekonomice. V některých
případech pak může být výsledek celkového dopadu výrazně nižší než u modelu I-O. Modely I-O totiž
počítají s pozitivními dopady akce na ekonomiku, ale víceméně ignorují srovnatelně velké dopady
negativní (Dwyer, Forsyth, Spurr, 2006). Model CGE mimo jiné kalkuluje i s efekty vytěsnění.
Carlsen (2004) připomíná skutečnost, že oba modely jsou postaveny na stejném přístupu, ale u modelu
CGE jsou již vyloučeny restriktivní a nerealistické předpoklady spojené s modelem I-O. Na druhou
stranu je přesnost modelu limitována dostupností potřebných dat.
Ennew (2003) uvádí, že podstatou modelu CGE je matematická modelace základních vztahů uvnitř
ekonomiky (například faktory determinující úroveň poptávky a nabídky, apod.). Tento matematický
výstup je pak kalibrován na reálná data tak, aby poskytoval co nepřesnější obraz skutečnosti. Jedině
pomocí takto komplexního modelu, který zahrnuje podnikatelský sektor, veřejný sektor i spotřebitele,
je možno postihnout ekonomické dopady vyvolané změnami výdajů v cestovním ruchu, změnami
v dotační nebo daňové politice nebo jinými politickými či tržními změnami.
CGE pozitiva:
 kvantifikuje multiplikační efekty
 při kvantifikaci dopadů akcí zohledňuje dostupnost výrobních faktorů, dění na trhu práce,
kalkuluje s cenovými efekty, dovozem zboží a služeb nebo zdaněním (je například schopen
promítnout změny v míře zdanění nebo v daňovém výnosu do změn v ekonomické aktivitě)
 počítá s efektem vytěsnění na trhu práce, na trhu zboží a služeb, kapitálovém trhu nebo na trhu
s nemovitostmi (zohledňuje různou cenovou elasticitu)
 je schopen reflektovat dopady na větším území, mezi jednotlivými regiony či státy,
 CGE modeluje konsekvence vyplývající z podpory akcí z veřejných financí
 je schopen odhadnout dopady růstu poptávky v cestovním ruchu za situace různých
makroekonomických scénářů.
CGE negativa:
 založen na příliš široké škále různých ekonomických scénářů,
 model často postrádá transparentnost a čitelnost,
 model vyžaduje existenci maximálně komplexní databáze informací o akci
 kalkulace modelu je v důsledku velké náročnosti na data také poměrně nákladná, čímž se model
stává vhodným spíše pro velké národní nebo mezinárodní akce
Cost benefit analýza (CBA)
Vedle ekonomických dopadů mají turistické akce řadu dalších celospolečenských dopadů, které je
nutné při hodnocení akce zohlednit. Jejich význam totiž v porovnání s ekonomickými efekty neustále
narůstá. Předmětem zkoumání by tak měly být mimo jiné sociální dopady akce, které mají významný
vliv na kvalitu života v destinaci a ve výsledku mohou určit, zda se bude akce konat i do budoucna.
Stejně tak jsou důležité dopady akce na životní prostředí. Z dalších efektů lze zmínit například vliv
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
599
akcí na image destinace nebo na podnikatelské prostředí. Polo a Valle (2009) například uvádějí, že
cestovní ruch v naší společnosti sice generuje velké ekonomické bohatství, ale zároveň si musíme být
vědomi náklad, které jsou s jeho tvorbou spojeny. Právě proto musí být i cestovní ruch plánován a
řízen, aby byl jeho rozvoj v souladu s místní ekonomikou a aby nedocházelo k degradaci prostředí.
CBA analýza je evaluační technika, která je v podstatě založena na dvou principech: “omezenost
zdrojů“ a “náklady obětované příležitosti“. Vytváří tak rámec pro určení nejlepšího možného užití
zdrojů. Jednoduše řečeno CBA vznikla, jelikož bylo nutné dohlédnout za hranice ekonomických
dopadů akce a zohlednit jejich dopady komplexně. (Dwyer, Forsyth a Spurr, 2005). V případě veřejné
podpory je CBA tím nejlepším možným nástrojem pro analýzu dopadů akce, protože ukazuje čisté
sociální přínosy z konání akce a dává tak jasnou odpověď veřejnému sektoru, jestli jsou veřejné zdroje
alokovány efektivně (Dwyer, Forsyth, 2009). Základním pravidlem pak je, že čisté přínosy akce (tj.
přínosy snížené o náklady) by měly být positivní, čímž se akce stává celospolečensky realizovatelnou.
Na druhou stranu není tato technika příliš rozšířená, jelikož je její výstavba pro konkrétní zkoumaný
jev výrazně obtížnější, než je tomu u výše uvedených ekonomických modelů. Je to ovšem pouze
záležitost schopnosti identifikace a zhodnocení nákladů a přínosů akce v té nejkomplexnější rovině
(viz následující tabulka).
Tab. 2: Hmotné a nehmotné přínosy a náklady akcí v cestovním ruchu
hmotné přínosy a náklady akcí
přínosy náklady
budování nových zázemí pro konání akcí kapitálová náročnost, je nezbytné dobudovat
chybějící zázemí a infrastrukturu
tvorba pracovních míst a podnikatelských
příležitostí
dodatečné náklady na zaměstnance (jejich platy a
pojištění)
růst výdajů na cestovní ruch před konáním akce,
během jejího konání a po skončení akce
dodatečné náklady na nezbytné služby (policie,
hasiči, údržba silnic, čistící jednotky, apod.)
publicita v médiích a tvorba image destinace nutnost celoroční správy zázemí, kde se akce koná
nehmotné přínosy a náklady akcí
přínosy náklady
pocit hrdosti a příslušnosti k dané komunitě příliš mnoho lidí v destinaci v době konání akce,
pocit nepohody
obnova kulturního dědictví hluk a znečištění
růst investic a zájmu o místo konání (destinaci) kriminalita, ničení soukromého vlastnictví
růst hodnoty komerčního a rezidenčního
vlastnictví
odjezd rezidentů v době konání akce, potenciální
návštěvníci destinace v době konání akce sem
raději nejedou
Pramen: CARLSEN, J. (2004)
CBA pozitiva:
 do kalkulace lze zahrnout hmotné i nehmotné náklady
 obsahuje náklady obětované příležitosti
 počítá s omezeností zdrojů
 obsahuje externality
CBA negativa:
 velmi náročná na data
 nezohledňuje možnost distribuce nákladů a přínosů
 náklady a přínosy akce si často vzájemně protiřečí (například požadavky na dodatečný úklid
vstupují do CBA jako dodatečné náklady na úklid a také jako přínosy v podobě růstu
zaměstnanosti)
 mnoho přínosů a nákladů akcí je nemožné kvantifikovat
 v porovnání s I-O nebo CGE má celkem vysokou míru subjektivity.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
600
Závěr
Turistické akce jsou jedním z nejdůležitějších a nejrychleji rostoucích segmentů cestovního ruchu.
Především jejich dopady na ekonomiku a sociální prostředí v destinaci jsou neoddiskutovatelné. A
jako takové se staly předmětem zájmu politiků i vědeckých pracovníků v cestovním ruchu. Světová
organizace cestovního ruchu (WTO) v posledních letech několikrát označila měření ekonomických
souvislostí cestovního ruchu za prioritu výzkumu. Tím více to platí o akcích v cestovním ruchu, které
jsou v řadě destinací významnou součástí rozvojové strategie a jako takové jsou koordinovány a
podporovány z veřejných prostředků. Což na druhou stranu vyžaduje výzkum oprávněnosti a
efektivnosti takto vynaložených prostředků (Dwyer, Forsyth, Spurr, 2005).
Za tímto účelem vznikají nejrůznější modely kvantifikující ekonomické nebo dokonce i
celospolečenské dopady turistických akcí. S rozvojem poznání je snaha vytvářet modely co
nejkomplexnější, postihující co nejširší bázi dopadů. Narůstá tím samozřejmě jejich složitost a
zároveň se snižuje jejich použitelnost v praxi. Mezi nejrozšířenější modely patří model I-O, jež je
v zásadě postaven na multiplikaci přímých dopadů akcí. Výrazně složitějším, ale také přesnějším
modelem, je model CGE, který operuje s rovnovážným stavem ekonomiky a s posuny této rovnováhy
v čase. V praxi ovšem nelze přehlédnout i mimoekonomické dopady akcí, které jsou v některých
případech natolik silné, že i s nimi musí být v modelu kalkulováno. Pro tyto účely je využívána
například CBA analýza.
Z pohledu praktického je u jednotlivých modelů velmi důležitá jejich efektivnost výstavby a použití.
Složitost modelu totiž musí být přímo úměrná velikosti a významu akce. Není efektivní sestavovat
model pro zachycení co nejširšího škály dopadů akcí, když je většina z nich v podstatě zanedbatelná.
Stejně tak je třeba počítat s faktem, že čím složitější model je, tím je postaven na více subjektivních
předpokladech a jeho výsledky jsou tak lehce manipulovatelné. Dle Dwyera, Forsytha a Spurra (2003
a 2006) není neobvyklé, že jsou výsledky modelů účelově a vědomě zneužívány například pro získání
veřejné podpory na pořádání konkrétní akce.
Obecně lze tedy říci, že model I-O je vhodnější pro kvantifikaci dopadů regionálních akcí. Politici na
národní úrovni budou naopak využívat model CGE, aby získali širší obraz čistého dopadu akce na
všechny regiony a celou národní ekonomiku (Office for National Statistics, 2011). Jakýkoli čistý růst
v ekonomické aktivitě kalkulovaný za národní úroveň pak bude mnohem menší než růst aktivity
v dané lokální ekonomice (Dwyer, Forsyth, Spurr, 2003).
Podle Dwyera, Forsytha a Spurra (2004) představuje model CGE nejlepší nástroj pro kvantifikaci
ekonomických dopadů v důsledku neustálých změn ve výdajích v cestovním ruchu. I přes jeho
nesporná pozitiva ale v praxi nenašel tento model širší uplatnění. Jako důvod je uváděna jeho příliš
složitá struktura a náročnost na data, čas a finance. Kvůli tomu dává řada autorů stále přednost modelu
I-O.
Do budoucna lze očekávat vznik dalších modelů, přičemž se jejich konstrukce bude pohybovat někde
mezi I-O a CGE. Stále více bude kladen důraz na jejich praktickou použitelnost a efektivnost jejich
výstavby. V případě velkých nadnárodních akcí lze očekávat, že budou vznikat individuální a stále
sofistikovanější modely.
Literatura
[1] BRIASSOULIS, H. Methodological issues: Tourism input-output analysis. Annals of Tourism
Research, 1991, vol. 18, no. 3, pp. 485-495. ISSN 0160-7383.
[2] BTR - BUREAU OF TOURISM RESEARCH. Valuing Tourism: Methods and Techniques.
Edited by Kristine Corcoran, Alison Allcock, Tom Frost, Leanne Johnson, Australia, 1999. ISBN
0 642 28511 X.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
601
[3] CARLSEN, J. Chapter 16: The economics and evaluation of festivals and events. Festival and
events management: an international arts and culture perspective, 2004. p. 246-259, ISSN:
075065872X.
[4] CROMPTON, J. L., LEE S., SHUSTER, T. J. A Guide for Undertaking Economic Impact
Studies: The Springfest Example. Journal of Travel Research, 2001, vol. 40, no. 1, p. 79-87.
DOI: 10.1177/004728750104000110.
[5] DWYER, L., FORSYTH, P., SPURR, R. (2003): Evaluating tourism’s economic effects: new
and old approaches. Tourism Management, 2003, vol 25, pp. 307-317. Doi:10.1016/S0261-
5177(03)00131-6.
[6] DWYER, L., FORSYTH, P., SPURR, R. Estimating the Impacts of Special Events on an
Economy. Journal of Travel Research, 2005, vol. 43, p. 351-359, DOI:
10.1177/0047287505274648.
[7] DWYER, L., FORSYTH, P., SPURR, R. Assessing the Economic Impacts of Events: A
Computable General Equilibrium Approach. Journal of Travel Research, 2006, vol. 45, no. 1, pp.
59-66. DOI: 10.1177/0047287506288907.
[8] DWYER, L., FORSYTH, P. Public Sector Support for Special Events. Eastern Economic
Journal, 2009, vol. 35, pp. 481-499. DOI: 10.1057/eej.2009.31.
[9] ENNEW, CH. Understanding the economic impact of tourism. Lecture, Christel DeHaan
Tourism and Travel Research Institute, 2003. pp. 463-6.
[10] FLETCHER, J. Input-output analysis. In S. Witt & L. Moutinho: Tourism Marketing and
Management Handbook (2nd Ed), Prentice-Hall International, 1994. p. 480-484. ISBN 0-1392-
3384-9.
[11] GETZ, D. Event tourism: Definition, evolution, and research. Tourism Management, 2008,
vol. 29, issue 3, p. 403-428, http://dx.doi.org/10.1016/j.tourman.2007.07.017.
[12] JANECZKO, B., MULES, T., RITCHIE, B. Estimating the Economic Impacts of Festivals
and Events: A Research Guide. The Cooperative Research Centre for Sustainable Tourism, 2002.
ISBN 1-876685-35-2.
[13] LI, G., SONG, H., & WITT, S. Recent Developments in Econometric Modeling and
Forecasting. Journal of Travel Research, 2005, 44(1), 82-99. doi: 10.1177/0047287505276594.
[14] OFFICE FOR NATIONAL STATISTICS. Measuring Tourism Locally: Event Analysis and
Evaluation. Edited by Dominic Webber, Eddie Smith, Sean White, 2011.
[15] POLO, C., VALLE, E. Chapter 8: Estimating Tourism Impacts Using Input–Output and SAM
Models in the Balearic Islands. Advances in Tourism Economics: New Developments (Matias, A.,
et al.), 2009. DOI 10.1007/978-3-7908-2124-6_8
[16] SONG, H., DWYER, L., LI, G., CAO, Z. Tourism economics research: A review and
assessment. Annals of Tourism Research, 2012, 39(3), 1653-1682. DOI:
10.1016/j.annals.2012.05.023.
[17] STYNES, D. J. Economic Impacts of Tourism: A Handbook for Tourism Professionals.
Illinois Bureau of Tourism, Illinois Department of Commerce and Community Affairs, 1997.
[18] STYNES, D. J. Approaches to Estimating the Economic Impacts of Tourism; Some Examples.
Department of Park, Recreation and Tourism Resources, Michigan State University, 1999.
studijní text.
[19] SURUGIU, C. The Economic Impact of Tourism: An Input-Output Analysis. Romanian
Journal of Economics, 2009, p. 142-161.
[20] ŠAUER, M. Ekonomické aspekty cestovního ruchu – současné směřování výzkumu. Czech
Journal of Tourism, 2012, č. 1, s. 53 – 70, ISSN 1805-3580.
[21] TYRRELL, J. T., JOHNSTON, R. J. A Framework for Assessing Direct Economic Impacts of
Tourist Events Distinguishing Origins, Destinations, and Causes of Expenditures. Journal of
Travel Research, 2001, vol. 40, no. 1, p. 94-100. DOI: 10.1177/004728750104000112.
[22] WEED, M. Progress in sports tourism research? A meta-review and exploration of futures.
Tourism Management, 2009, Vol. 30, Issue 5, October 2009, Pages 615-628, ISSN 0261-5177,
10.1016/j.tourman.2009.02.002.
Příspěvek byl zpracován za podpory specifického výzkumu MUNI/A/0749/2012: Ekonomické
přínosy cestovního ruchu pro regionální a lokální ekonomiku.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
602
Příloha
Tab. č.1: Přehled nejcitovanějších článků v oblasti akcí cestovního ruchu
Název článku Autoři Časopis Rok
Počet
citací
Event tourism: Definition, evolution, and research Donald Getz Tourism Management 2008 112
Evaluating tourism’s economic effects - new and old approaches Larry Dwyer, Peter Forsyth, Ray Spurr Tourism Management 2004 90
ESTIMATING ECONOMIC IMPACTS FROM TOURISM Deying Zhou Annals of Tourism Research 1997 80
Critical reflections on the economic impact assessment of a megaevent
- the case of 2002 FIFA World Cup
Choong-Ki Lee, Tracy Taylor Tourism Management 2005 71
The Impact of Cultural Events on City Image: Rotterdam, Cultural
Capital of Europe 2001
Greg Richards , Julie Wilson Urban Studies 2004 70
A Guide for Undertaking Economic Impact Studies The Springfest
Example
John L. Crompton, Seokho Lee, Thomas J.
Shuster
Journal of Travel Research 2001 68
An applied general equilibrium analysis of the economic effects of
tourism in a quite small, quite open economy
Philip D. Adams, Brian R. Parmenter Applied Economics 1995 57
ESTIMATING THE ECONOMIC IMPACTS OF TOURISM John E. Wagner Annals of Tourism Research 1997 54
Jazz Festival Visitors and Their Expenditures: Linking Spending
Patterns to Musical Interest
Christer Thrane Journal of Travel Research 2002 54
Estimating the Multiplier Effects of Tourism Expenditures on a
Local Economy through a Regional Input-Output Model
Douglas C. Frechtling, Endre Horváth Journal of Travel Research 1999 52
A Framework for Assessing Direct Economic Impacts of Tourist
Events Distinguishing Origins, Destinations, and Causes of
Expenditures
Timothy J. Tyrrell, Robert J. Johnston Journal of Travel Research 2001 51
METHODOLOGICAL ISSUES TOURISM I-O ANALYSIS Helen Briassoulis Annals of Tourism Research 1991 40
LOCAL ECONOMIC IMPACTS - The British Open Ayele Gelan Annals of Tourism Research 2003 39
Estimating the Impacts of Special Events on an Economy Larry Dwyer, Peter Forsyth , Ray Spurr Journal of Travel Research 2005 37
Pramen: vlastní šetření
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
603
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-76
PRÍRODNÝ A KULTÚRNO-HISTORICKÝ POTENCIÁL –
KATALYZÁTOR ROZVOJA CESTOVNÉHO RUCHU
NATURAL AND CULTURAL-HISTORICAL POTENTIAL - A
CATALYST FOR TOURISM DEVELOPMENT
ING. JANKA BERESECKÁ, PHD.
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Faculty of European Studies and Reg. Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: janka.beresecka@uniag.sk
Anotácia
Cieľom tohto príspevku je prezentovať výsledky sekundárne a terénneho výskumu, ktorý bol vykonaný
v priestore Nitrianskeho kraja Slovenskej republiky v roku 2010/2011. Vedeckým cieľom bolo
analyzovať možnosti rozvoja cestovného ruchu vo vybraných obciach Nitrianskeho kraja. Každé
cieľové miesto má potenciál poskytnúť jedinečnú kombináciu vedomostí, hmotného dedičstva,
prírodného a kultúrno-historického potenciálu, ktorý robí niektoré miesta osobitne atraktívne. Je však
nevyhnutné analyzovať tento potenciál a vhodným sposôbom ho zakomponovať do produktu
cestovného ruchu. Správnym využítím sily rastového existujúceho potenciálu, ktorý je alokovaný na
vidieku možno dosiahnuť oživenie vidieka, jeho ekonomického, sociálneho rozvoja a prispieť
k regionálnej konkurencieschopnosti.
Kľúčová slova
potenciál, cestovný ruch, regionálna konkurencieschopnosť
Annotation
The aim of this paper is to present the results of a secondary field research, which was conducted in
the area of Nitra Slovak Republic in 2010/2011. Scientific objective was to analyze the possibilities of
tourism development in selected municipalities Nitra. Each destination has the potential to provide a
unique combination of knowledge, tangible heritage, natural and cultural-historical potential, which
makes some points particularly attractive. However, it is necessary to analyze the potential and
appropriate ways to incorporate it into the tourism product. Correct use of the existing workforce
growth potential, which is allocated to rural development can be achieved recovery, its economic,
social development and contribute to regional competitiveness.
Key words
potential, tourism development, regional competitiveness
JEL classification: R19
Úvod
Úroveň rozvoja regiónov je výsledkom dlhodobého procesu, ktorý je ovplyvňovaný faktormi, ktoré sa
v danom území nachádzajú, ich vzájomným pôsobením a schopnosťou využitia (Papcunová,Gecíková,
2007). Potenciál vyjadruje spôsobilosť územného celku vytvoriť podmienky pre rozvoj, je
rozmiestnený nerovnomerne a kvalitatívne rôznorodo (Kiráľová, 2003). Bez potenciálu, jeho
využitia, nemožno hovoriť o akomkoľvek rozvoji. Teoretici zaoberajúci sa cestovným ruchom, jeho
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
604
rozvojom, delia faktory ovplyvňujúce tento jav do troch skupín: lokalizačné, realizačné, selektívne
faktory.
Lokalizačné faktory, predstavujú primárny potenciál rozvoja cestovného ruchu v cieľovom mieste
(Novacká, Plesník, 2000), sú to také faktory, ktoré sú dané územím a sú nemenné (Ryglová a kol.,
2011). Krogmann takéto faktory zosumarizoval do dvoch skupín a to prírodné, vytvorené dlhodobým
procesom a antropogénne, vytvorené človekom (Krogram, 2005), ktoré sú významný faktorom
a motivačným podnetom determinujúcim účasť na cestovnom ruchu (Gúčik, 2010). Odborníci
zaoberajúci sa priestorom a regiónmi uvádzajú, že dôležitým členením pri klasifikácií lokalizačných
faktorov je priestorová úroveň, na ktorej ich skúmame. Delia ich na národné, regionálne a lokálne
dimenzie. Medzi regionálnu na prvom mieste zaraďujú atraktivitu regiónu vnímanú cez kultúru, dane,
klímu (Buček, Rehák, Tvrdoň, 2010). Iní autori do tejto skupiny zaraďujú: prírodné podmienky,
prírodno-geografické podmienky (Belajová, Fáziková, 2005). Prírodné podmienky konkretizujú na :
klimatické podmienky, charakter a modelovanie terénu, vodné pomery, prírodné atraktivity, živočíchy
a rastliny, ale aj spoločenské atraktivity: pamiatky, zvyky, slávnosti (Ryglová a kol., 2011). Gúčik
členenie týchto faktorov konkretizuje a dopĺňa o kultúrno-historické podmienky, ktoré vníma ako
bohatú paletu výtvorov ľudskej činnosti a priraďuje k nim:
 architektonické svetské a sakrálne pamiatky - kúrie, kaplnky
 umelecko-výtvarné diela – súsošie, náradia
 hmotný a duchovný folklór – odevy, umelecká výroba, piesne, zvyky, tradície
 archeologické náleziská vo voľnej prírode i muzeálne zbierky
 miesta viažuce sa na rodiská a pôsobiská významných dejateľov
 kultúrno-osvetové strediská (Gúčik, 2010)
Borovský tvrdí, že do tejto kategórie faktorov patria aj organizované podujatia, ktoré môžu mať
kultúrny alebo športový charakter a reprezentujú regionálne odlišnosti premietnuté v tradíciách a vo
folklóre daného regiónu (Borovský, Smolková, Niňajová, 2008). Zahraniční autori uvádzajú, že
medzi faktory ovplyvňujúce výber cieľové miesta patria najmä tieto atribúty (Beerli, Martin, 2010):
prírodné bohatstvo, všeobecná, turistická infraštruktúra, voľný čas a rekreácia, kultúra, história,
umenie, politika a ekonomika, prírodné prostredie, sociálne prostredie, atmosféra.. Výskyt
lokalizačných faktorov v danom území predurčuje druh cestovného ruchu určujú odlišnosť regiónov
a ich správnym využitím a prezentáciou poskytujú námet k vytvoreniu povedomia územia a získania
konkurenčných výhod.
Slovenská republika je prevažne vidieckou krajinou, kde vidiecke sídla sa podieľajú na celkovom
počte sídiel v SR 95,6 % a vo vidieckych sídlach žije 44,5 % obyvateľstva (Jarábková, 2011). Región
z hľadiska cestovného ruchu predstavuje územie, v ktorom sa vo funkčnej nadväznosti organizujú
ekonomické a sociálne činnosti, využívajúce špecifické prvky primárnej a sekundárnej ponuky
a ekonomické zdroje na rozvoj aktivít cestovného ruchu (Kompasová, 2010). Napriek vysokému
podielu vidieckych regiónov na celkovej rozlohe krajiny sa vidiecke regióny stretávajú s problémami
rôzneho charakteru. Stretávame sa s základnými problémami vidieckych regiónov a to úpadok
poľnohospodárstva a tým spojená vysoká miera nezamestnanosti (Gábršová, 2009.) K oživeniu
vidieka hlavne ekonomického, je potrebné využiť silu rastového potenciálu, ktorý je alokovaný na
vidieku. Príťažlivosť cestovného ruchu na vidieku je založená na osobitnej ponuke. Osobitná ponuka
si vyžaduje produkt neustále rozvíjať, rozširovať, inovovať. Cieľom každého producenta je preto,
vytvoriť takú ponuku, ktorá zaujme potenciálneho zákazníka (Novacká, Štofilová, 2011). Úspešný
rozvoj cestovného ruchu je podmienený predovšetkým vnútornými zdrojmi regiónu, štruktúrou
ekonomických aktivít, úrovňou inovácií, stupňom dostupnosti regiónu. Európska komisia, ktorá
definovala aspekty konkurencieschopnosti regiónu, doplnila spomínané atribúty o kvalifikovanosť
pracovných síl (Borovský, Smolková, Niňajová, 2008). Aj od tohto atribútu závisí využitie potenciálu
daného územia.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
605
Cieľ práce
Cieľom práce bolo na základe vybraných ekonomických ukazovateľov cestovného ruchu zadefinovať
postavenie cestovného ruchu v okrese Topoľčany v Nitrianskom kraji. Na základe výsledkov
zadefinovania boli identifikované možnosti rozvoja produktov v doplnkových službách s akcentom
využitia potenciálu nachádzajúceho sa v okrese Topoľčany a v jeho vybraných obciach, konkrétne v
obci Jacovce, Krušovce, Podhradie, Prašice a meste Topoľčany. Pri identifikácii potenciálu boli
využité vlastné navrhované kritéria hodnotenia potenciálu pre rozvoj cestovného ruchu v obciach.
Analýza potenciálu v najmenších územných jednotkách je pilotná. Za účelom dosiahnutia cieľa boli
použité sekundárne zdroje: dostupná domáca a zahraničná knižná literatúra, odborné časopisy, údaje
zo Štatistického úradu Slovenskej republiky. Pri spracovaní dosiahnutých údajov boli použité:
technika opytovania a riadené rozhovory, metódy popisnej štatistiky, základné matematickoštatistické
metódy.
Výsledky
Kľúčovými faktormi konkurencieschopnosti destinácií a blahobytu ich obyvateľov, ako aj vytvárania
pracovných miest, zachovania a zvyšovania úrovne prírodných a kultúrnych atrakcií je hospodársky,
sociálne a environmentálne trvalo udržateľný rozvoj. Pre rozvoj vidieckeho cestovného ruchu
v Slovenskej republike je podľa mnohých odborníkov predurčený Nitriansky kraj, ktorý možno
z hľadiska ekonomického, charakterizovať ako poľnohospodársko - priemyselný a z hľadiska
urbanistického ako kraj vidiecky. Avšak práve tento kraj pozostávajúci z ôsmich okresov je pre
rozvoj cestovného ruchu málo atraktívny. Analýzu vybraných ekonomických ukazovateľov okresu
Topoľčany poskytuje v tab. 1.
Tab.1 Vývoj vybraných ukazovateľov v okrese Topoľčany v Nitrianskom kraji
Ukazovateľ Rok 2001 Rok 2005 Rok 2010 Index
2010/2001
Umiestnenie
v rámci kraja
Počet ubytovacích zariadení 14 14 18 1,3 5-8*
Počet návštevníkov 12 262 7 889 9 180 0,7 7
Tržby / v Eur/ 188 864 208 075 286 066 1,5 7
Zdroj: ŠÚSR, vlastné spracovanie
Vysvetlivky : * hodnoty indexu dosahujú tri kraje rovnaké
Na základe vybraných ekonomických ukazovateľov je zrejmé, že okres Topoľčany, dosahuje veľmi
nízke výsledky a zastáva predposledné až posledné miesto v rámci kraja. Je preto žiaduce venovať sa
takémuto priestoru a identifikovať potenciál nachádzajúci sa v tomto priestore a možnosti jeho
využitia. Na identifikáciu boli aplikované vlastné navrhované kritéria. Návrh bol zostavený na
základe analýzy dopytovej stránky cestovného ruchu, podľa indikátorov uvedených v obrázku 1.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
606
Obr. 1 Indikátory hodnotenia potenciálu vo vidieckych obciach Nitrianskeho kraja
Zdroj: vlastný návrh, vlastné spracovanie
Výsledky aplikovaných kritérií vo vybranom priestore sú uvedené v tabuľke 2. Vzhľadom k tomu, že
kategória zaujímavosti je v priestore rôznorodá, bola skúmaná a označené len jedným symbolom.
Popis jednotlivých atribútov vo vybranom priestore poskytuje tab. 2.
Tab. 2 Potenciál cestovného ruchu vo vybranom okrese a jeho vybraných obciach v Nitrianskom
kraji
Súčasný potenciál
Okres
Mestá
obce
Aktivity v
prírode
Aktivity poznávacie
Aktivity
oddychovo-
relaxačné
Organizované
podujatia
Zaujíma
vosti
Prírodné
pamiatky
Kultúrno-
historické
pamiatky
Okres
Topoľčany
Topoľčany
Krušovce
Podhradie
Prašice
Zdroj: vlastné spracovanie
Legenda aktivity v prírode
Cykloturistika Jazdectvo Kúpanie Poľovníctvo Rybolov Turistika Vodné plochy Vodné
športy
Legenda prírodné pamiatky
Chránené areály Chránené krajinné oblasti Jaskyne Národné prír. Rezervácie Prírodné pamiatky
Prírodné rezervácie
Legenda kultúrno-historické pamiatky
Hrady Kaštiele, parky Kostoly Múzeá, pamätné izby Zámky Iné
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
607
Legenda aktivity oddychovo-relaxačné
Amfiteáter, kiná Kúpaliská Plavárne Termálne kúpaliská Wellness
Legenda organizované podujatia
Festivaly Koncerty Kurzy Oslavy Stretnutia Súťaže Vinné cesty Výstavy
Iné
Legenda zaujímavosti
Zaujímavosti
Na základe uplatnených navrhovaných kritérií možno konštatovať, že potenciál je v tomto priestore
dostatočný, rôznorodý a v priestore nerovnomerne rozmiestnený. Na základe výsledkov primárneho
výskumu v tejto oblasti v rozšírenom priestore t. j. v 20 obciach, 8 okresov Nitrianskeho kraja
(Beresecká, 2012) možno konštatovať, že podmienky pre aktivity v prírode sú sústredené najviac
v okrese Topoľčany. Kultúrno-historické pamiatky sú sústredené v prevažnej miere v okrese
Topoľčany. Detailný popis vybraného potenciálu poskytuje tab. 3.
Tab. 3 Popis a analýza aktivít poznávacích vo vybraných obciach okresu Topoľčany
Mesto Topoľčany Aktivity poznávacie
Prírodné pamiatky Kultúrno-historické pamiatky
Chránené areály
Park v Hajnej Novej Vsi
Park v Tesároch
Park v Továrnikoch
Hrady
Chránené
krajinné oblasti
Kaštiele, parky
Jaskyne Kostoly Kostol
Národné prírodné
rezervácie
Hrdovická Topoľčany Múzeá, pamätné izby
Tribečské múzeum
Hipologické múzeum
Topoľčianky
Prírodné
pamiatky
Belanov kút
Čaniansky močiar
Zámky
Prírodné
rezervácie
Čepušky
Holé brehy
Kovarská hôrka
Priehľačina
Solčiansky háj
Iné
Vila pamätná-mučiareň
gestapa
Cintorín židovská
Kalvária
Vila Fontána
Kalvária-kaplnky krížových
ciest
Socha sv. Nepomuckého
Radnica
fara
Obec Jacovce Aktivity poznávacie
Prírodné pamiatky Kultúrno-historické pamiatky
Chránené areály Hrady
Chránené
krajinné oblasti
Kaštiele, parky
Jaskyne Kostoly
Kostol Božieho milosrdenstva
Kostol Navštívenia Panny
Márie
Kaplnka Blahoslavenej Panny
Márie
Národné prírodné
rezervácie
Múzeá, pamätné izby
Prírodné
pamiatky
Zámky
Prírodné
rezervácie
Iné
Zvonica
Baroková pieta
Socha sv. Jána Nepomuckého
Pamätník obetiam I. a II.
svetovej vojny
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
608
Schwarzov mlyn
Obec Krušovce Aktivity poznávacie
Prírodné pamiatky Kultúrno-historické pamiatky
Chránené areály Hrady
Chránené
krajinné oblasti
Kaštiele, parky Kaštieľ Krušovce
Jaskyne Kostoly Kostol narodenia Panny Márie
Národné prírodné
rezervácie
Múzeá, pamätné izby
Prírodné
pamiatky
Zámky
Prírodné
rezervácie
Iné
Obec Podhradie Aktivity poznávacie
Prírodné pamiatky Kultúrno-historické pamiatky
Chránené areály Hrady
Hrad Sivý Kameň
Sučiansky hrad
Topoľčianky hrad
Chránené
krajinné oblasti
Kaštiele, parky
Jaskyne Kostoly
Kostol svätej Margity
Národné prírodné
rezervácie
Múzeá, pamätné izby
Prírodné
pamiatky
Sivý kameň
Andezitový kameňolom
Malá Lehota
Jančekova skala
Zámky
Prírodné
rezervácie
Iné
Škola
Pamätník I. a II. svetovej
vojne
Kaplnka Panny Márie
Lurdskej
Tribečské múzeum
Zdroj: vlastné spracovanie
Z detailného popisu je možné konštatovať, že vybraná skupina potenciálu je v priestore významná. Je
preto dôležité zamyslieť sa nad mierou využitia tohto potenciálu, nakoľko vybrané ekonomické
ukazovatele jednoznačne potvrdzujú, že rozvoj cestovného ruchu je vo vybranom priestore
nedostatnočný. Je nevyhnutné zamyslieť sa nad príčinami tohto stavu. Jednou z nich je kvalita
ľudského potenciálu. Pracovná sila v cestovnom ruchu by mala byť dostatočne flexibilná, vybavená
informačnou gramotnosťou, mala by disponovať vedomosťami o existujúcich atraktivitách, ktoré by
mohli účastníci cestovného ruchu využiť. Potenciál, jeho využitie, môže zatraktívniť ponuku , môže
prispieť k potieraniu sezónneho charakteru cestovného ruchu, môže v konečnom dôsledku vplývať na
celkový rozvoj územia a prispieť k dosiahnutiu regionálnej konkurencieschopnosti.
Záver
Z výsledkov vývoja vo vybraných ekonomických ukazovateľoch, zadefinovaním kritérií aplikovaných
pri zisťovaní potenciálu pre rozvoj cestovného ruchu, ako aj určením jednej z možných bariér rozvoja
a využitia prírodno a kultúrno – historických pamiatok vyplynulo, že je nevyhnutné venovať sa
ľudskému potenciálu a marketingovým praktikám. Konkrétne marketingovej komunikácii, ktorá by
pomohla zviditeľniť potenciál a následne vhodnou kombináciou by zatraktívnila tematické produkty
cestovného ruchu. Odborná verejnosť poukazuje aj na ďalšie príčiny nedostatočného využitia
potenciálu a poukazuje na nutnosť vytvárania partnerstiev a koordinácie jednotlivých aktivit formou
zostavenia kalendára aktivít (Petrášová,2012). Iní vnímajú atraktívny turistický potenciál, integrovaný
marketing a manažment, správnu a poctivnú spoluprácu medzi súkromným a verejným sektorom, ako
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
609
nevyhnutný predpoklad pre efektívne nastavenú regionálnu politiku cestovného ruchu ( Kučerová,
Makovník, 2009).
Literatúra
[1] BELAJOVÁ, A. - FÁZIKOVÁ, M. Regionálna ekonomika. 3. vyd. Nitra: SPU v Nitre, 2005. 254
s. ISBN 80- 8069-513-X.
[2] BEERLI, A., MARTIN, J. D. Factors influencing destination image. Annals of Tourism
Research. 0160-7338, 2004, roč. 31, č. 3, s 657-681. DOI: 10.1016/j.annals.2004.01.010.
[3] BERESECKÁ, J. Zvýšenie účinnosti marketingových prístupov k rozvoju vidieckeho turizmu
v Nitrianskom kraji. [dizertačná práca] Nitra: Katedra masmediálnej komunikácie a reklamy FF
UKF Nitra, 2012. 177 s.
[4] BOROVSKÝ, J., SMOLKOVÁ, E., NIŇAJOVÁ, I. Cestovný ruch – trendy a perspektívy.
Bratislava: IURA Edition, 2008. 280 s. ISBN 978-80-8078-215-3.
[5] BUČEK, M., REHÁK, Š., TVRDOŇ, J. Regionálna ekonómia a politika. Bratislava: IURA
EDITION, s r.o., 2010. 269 s. ISBN 978-80-8078-362-4.
[6] JARÁBKOVÁ, J. Vidiek - nevyuţitý potenciál z hľadiska cestovného ruchu. 1. vyd. Nitra: SPU v
Nitre, 2010. 111 s. ISBN 978-80-552-0364-5.
[7] GÁBRŠOVÁ, R. Hodnotenie procesu implementácie programov rozvoja vidieka podporovaných
z fondov EU [dizertačná práca]. Nitra: SPU, 2009.
[8] GÚČIK, M. Cestovný ruch: úvod do štúdia. Banská Bystrica: Dali-BB, s.r.o., 2010. 307 s. ISBN
978-80-89090-80-8.
[9] PAPCUNOVÁ, V., GECÍKOVÁ, I. Návody na cvičenia z regionálnej ekonomiky. Nitra: SPU v
Nitre, 2007. 70 s. ISBN 978-80-8069-848-5.
[10] NOVACKÁ, Ľ., ŠTOFILOVÁ, J. Koexistencia globálneho a regionálneho produktu cestovného
ruchu. In Vedecký zborník Marketing a obchod. Zvolen: Bratia Sabovci, 2011. ISBN 978-80-
89241-41-5, s. 217-221.
[11] NOVACKÁ, Ľ., PLESNÍK, P. Cestovný ruch v regiónoch a cezhraničná spolupráca :
Ministerstvo hospodárstva SR. Bratislava: Ekonóm, 2000. 134 s. ISBN 80-225-1346-6.
[12] RYGLOVÁ, K. et al. 2011. Cestovní ruch: podnikatelské princípy a příleţitosti v praxi. Praha:
Grada Publishing, a.s., 2011. 216 s. ISBN 978-80-247-4039-3.
[13] KROGMANN, A. Aktuálne moţnosti vyuţitia potenciálu územia Nitrianskeho kraja z hľadiska
cestovného ruchu. Nitra: UKF v Nitre, 2005. 218 s. ISBN 80-8050-888-7.
[14] KOMPASOVÁ, K. Merchandishing a event marketing - pre produkty pôdohospodárstva. In
Cestovný ruch a event marketing. 1. vyd. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre,
2010. 329 s. ISBN 978-80-552-0469-7.
[15] KIRÁĽOVÁ, A. Marketing destinace cestovního ruchu. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2003. 173 s.
ISBN 80-86119-56-4.
[16] KUČEROVÁ,J.- MAKOVNÍK, T. Regional Tourism Policy in Slovakia. E+M Ekonomie a
Management, 2009, č. 1, s. 6 – 13. ISSN1212-3609
[17] PETRÁŠOVÁ, V. Kreativita podnikateľov a ekonomické nástroje samosprávy na jej podporu in:
Kreativita podnikateľov a ekonomické nástroje samosprávy na jej podporu. In Sociálne posolstvo
Jána Pavla II. pre dnešný svet. Ružomberok: Katolícka univerzita, 2012, s. 484--491. ISBN 978-
80-8084-956-6 (brož.).
Príspevok vznikol s podporou Agentúry na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy APVV-
0101-10 .
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
610
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-77
ADMINISTRATIVNÍ HRANICE JAKO PŘEKÁŽKA PRO
DESTINAČNÍ MANAGEMENT
ADMINISTRATIVE BOUNDARIES AS A BARRIER TO DESTINATION
MANAGEMENT
ING. ANDREA HOLEŠINSKÁ, PH.D.
PAVLÍNA JEZDINSKÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Dep. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
 Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: holesinska@econ.muni.cz
Anotace
Destinační management je vyspělá forma spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu (Bieger, 1996),
kteří byli situací na trhu donuceni se z role konkurentů transformovat do role partnerů, a získat tak
konkurenční výhodu na trhu. Článek se zabývá spolupráci v rámci destinace, kterou protínají
administrativní hranice. Aplikována je síťová analýza, která má poukázat na nevýhody a slabá místa
zkoumané problematiky na případu destinací Krkonoše a Český ráj. Na základě rozhovorů a
dotazníkového šetření byly hodnoceny tři principy destinačního managementu (Holešinská, 2007), tj.
komunikace, spolupráce a koordinace. Respondenty byly dvě destinační společnosti a dotčené krajské
úřady.
Klíčová slova
destinační management, spolupráce, administrativní hranice
Annotation
Destination management is a mature form of cooperation among stakeholders in tourism (Bieger,
1996) that were forced to transfer their roles from competitors to partners and thus to gain the
competitive advantage. The paper deals with the cooperation within a destination that is divided by
administrative boundaries. The network analysis is practised to explain disadvantages and
weaknesses of the issue on the case of Krkonoše and Český ráj. On the basis of interviews and
questionnaires the three principles of destination management (Holešinská, 2007), e.g.
communication, cooperation, and coordination were evaluated. Respondents of the research were two
destination management organizations and concerned regional authorities.
Key words
destination management, cooperation, administrative boundaries
JEL classification: L83
Úvod
Již v 90. letech minulého století začali aktéři cestovního ruchu v turisticky vyspělých regionech
pociťovat dopady globalizace. Změnilo se chování a potřeby zákazníků, které vyvolaly tlak na
konkurenceschopnost destinace (Enright a Newton, 2004; Ritchie a Crouch, 2000, 2006; Mazanec,
Wöber a Zins, 2007). Aktéři cestovního ruchu pochopili, že destinace je prodávána zákazníkovi jako
celek, a tudíž se nemohou chovat jako konkurenti, ale musí začít vzájemně spolupracovat.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
611
Efektivní spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu, otázka partnerství a sítí (Jamal a Getz, 1995;
Watkins a Bell, 2002; Fyall a Garrod, 2005; Sheehan, Ritchie a Hudson, 2007; Wang a Xiang, 2007)
se staly základem efektivního procesu řízení destinace (Beritelli, Bieger a Laesser, 2007; Bornhorst,
Ritchie a Sheehan, 2010). Pro zachycení všech souvislostí autoři vycházejí z teorií mezi-organizační
spolupráce (např. teorie transakčních nákladů, teorie sítí apod.) a identifikují hnací prvky efektivní
spolupráce a současně uvádějí klíčové problémy spolupráce. Ve většině případů jsou však zmíněny
faktory vnějšího charakterů, které mohou samy aktéři cestovního ruchu ovlivnit svým jednáním. Méně
se hovoří o překážkách ve spolupráci, které přicházejí „zvenčí“ - z nadřazeného systému cestovního
ruchu (Kasper, 1998), a kterým se musí aktéři cestovního ruchu nějak přizpůsobit.
Pro potřeby tohoto článku je za klíčový vnější faktor ovlivňující efektivitu destinačního managementu,
a tedy efektivitu spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu, považováno politické prostředí; přesněji
administrativní regiony a jejich administrativní hranice (Srb, 2003; Holešinská, 2007, 2012), které
mohou procházet turistickými regiony (destinacemi). Na jedné straně tak stojí administrativní regiony,
které jsou vymezeny politikou a preferují její zájmy, čemuž odpovídají i funkce administrativních
regionů (Timothy, 1995). A na druhé straně, turistické regiony (destinace), které nejsou ovlivněny
autoritou a primárně vycházejí z přírodního potenciálu území pro rozvoj cestovního ruchu, jež formuje
nabídku cestovního ruchu a následně v nejširším pojetí marketing (Framke, 2002). Vedle odlišnosti
účelu vymezení, které se promítá do preferencí zájmů institucí, jež spravují takto vymezená území, je
patrný i rozdíly v ostrosti hranic. Zatímco u destinací jsou hranice rozvolněné, u administrativních
regionů jsou ostré (Tonev, 2008: 384). Oba typy regionů jsou však z metodologického hlediska
příkladem „plánovacích regionů“, které tvoří strategický plán rozvoje svého území (Tonev, 2008:
375). Lze tak předpokládat vzhledem k možným územním překryvům těchto regionů, že plánovací
činnost, která je důležitá pro všechny řídící jednotky (Bieger, 1996), bude předmětem jejich vzájemné
spolupráce a koordinace (viz výsledky výzkumu).
Cílem výzkumu bylo prokázat, do jaké míry vnímají destinační společnosti administrativní hranice
jako překážku ve své činnosti, respektive vzájemné spolupráci (aplikaci destinačního managementu).
Za tímto účelem byla zhodnocena spolupráce destinačních společností s klíčovými partnery
(krajskými úřady) přes administrativní hranice a byla identifikována konkrétní slabá místa
„přeshraniční“ spolupráce.
Metodika
Objektem zkoumání byly vybrané destinace na území České republiky, jejichž územím prochází
administrativní hranice krajů kompetentních za rozvoj cestovního ruchu na regionální úrovni1
.
Osloveny byly destinace, resp. destinační společnosti Sdružení Český ráj a Krkonoše – svazek měst a
obcí.
V případě Českého ráje se jedná o překryv tří administrativních hranic krajů (Liberecký,
Královéhradecký a Středočeský kraj) a u Krkonoš jde o přesah dvou krajů (Liberecký a
Královéhradecký kraj), viz Obr. 1.
Realizovaný výzkum (Jezdinská, 2013) vychází z teorie sítí a postihuje kvalitativní aspekty zkoumané
problematiky. Z tohoto důvody byly, kromě analýzy sekundárních zdrojů (interní dokumentace),
provedeny řízené rozhovory se zástupci destinačních společností Sdružení Český ráj a Krkonoše –
svazek měst a obcí a dále bylo provedeno dotazníkového šetření, jehož respondenti byly kompetentní
osoby pracující na krajských úřadech, se kterými dotčené destinační společnosti spolupracují
(komunikují). Tímto krokem byla provedena zpětná vazba identifikující vzájemnou percepci partnerů.
1
Viz zákon č. 129/2000 Sb. o krajích ve znění pozdějších předpisů
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
612
Obr. 1: Prostorové vymezení destinace Český ráj a Krkonoše
Zdroj: vlastní zpracování
Jak pro řízené rozhovory, tak pro dotazníkové šetření byly sestaveny strukturované otevřené i
uzavřené otázky, u kterých v případě hodnotící škály byly použity 5ti-stupnicové intervaly. Inspirací
pro vytvořené otázky bylo dotazníkové šetření Holešinská, Šauer a Vystoupil (2006).
Výsledky výzkumu
Obecně nevýhodou přesahu administrativních hranic je časová náročnost na komunikaci
(vyjednávání) s kraji, viz vnitřní faktory (Holešinská, 2007), protože každý z nich má jiné priority,
které jsou ovlivněny politickými zájmy, a ty se pak odrážejí i v otázce rozhodování o financování
destinačních společností jednotlivými kraji. Pomineme-li časovou náročnost komunikace s každým
krajem2
, hraje zde důležitou úlohu faktor nestability politického prostředí, viz vnější faktor
(Holešinská, 2007), který je dán volebním obdobím, a to jak komunálních, tak krajských voleb. Díky
této skutečnosti jsou aktéři často postavení znovu na startovní čáru a celý proces komunikace a
vyjednávání (budování partnerství) začíná nanovo. Z výsledků vyplývá, že destinační společnosti,
jejichž destinaci protínají administrativní hranice, mají dominantní funkci zastupování zájmů (Bieger,
1996) v porovnání s jinými destinačními společnostmi na subregionální úrovni. To s sebou přináší
vysoké nároky na komunikační schopnosti zaměstnanců těchto destinačních společnosti.
Naproti tomu jako výhodu destinační společnosti, jejichž destinací prochází administrativní hranice,
uvádějí zvýšenou „šanci“ na úspěch v rámci vyjednávání, například i v otázce financování. „Pokud se
nedomluví s jedním krajem, je šance že s druhým/třetím to vyjde.“ Z pohledu teorie transakčních
nákladů je vyšší náročnost na komunikaci (náklady spojené s komunikací) vykoupena větší
pravděpodobností na úspěch (zisk).
2
Vnitřní faktor – je na samotných jedincích jak se vzájemně domluví a v konečném důsledku dojdou ke konsensu.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
613
Tab. 1: Hodnocení komunikace mezi destinačními společnostmi a kraji
ČR Krkonoše KH LIB STŘ
ČR 3 2 4,5
Krkonoše 2 2
KH 3 3
LIB 2,5 2,5
STŘ 3
Pozn. ČR=Český ráj, KH= Královéhradecký kraj, LIB=Liberecký kraj, STŘ=Středočeský kraj
1=výborná; 5=nedostatečná
Zdroj: vlastní zpracování
Hodnocení vzájemné komunikace zachycuje Tab. 1, ze které je zřejmé, že „nejlépe“ je hodnocena
komunikace s Libereckým krajem, což platí i pro hodnocení komunikace s destinačními společnostmi
ze strany samotného kraje. Tato skutečnost je do značné míry dána koncepčním přístupem
Libereckého kraje k rozvoji cestovního ruchu na svém území.3
Bez pochyby zde však sehrává svoji
roli i faktor personálního obsazení kompetentní osoby na krajském úřadě a pro cestovní ruch
„příznivá“ situace v podobě zájmu regionální politiky podporovat rozvoj cestovního ruchu. Všichni
respondenti uvedli, že komunikace probíhá jak telefonicky či e-mailem, tak osobně, přičemž
destinační společnosti komunikují s každým krajem, jehož hranice protíná destinaci, odlišně.
Komunikace je nezbytným prvkem stmelujícím vzájemnou spolupráci. Lze tedy předpokládat, že
pokud je komunikace oboustranně hodnocena jako (velmi) dobrá, bude tomu odpovídat i hodnocení
spolupráce. Výsledky shrnuje Tab. 2, kde opět má pozitivní hodnocení Liberecký kraj (zejména
z pohledu Českého ráje). Vysvětlení dokládají výpovědi destinačních společností týkající se jejich
závislosti na krajích, kde obě destinační společnosti shodně uvádějí vysokou závislost na finanční
podpoře na jejich provoz a činnosti (granty) ze strany Libereckého kraje. Vzhledem k této skutečnosti
(ochotě financovat destinační společnosti ze strany kraje) je možné očekávat i intenzivnější rozměr
(stupeň) spolupráce.
Tab. 2: Hodnocení spolupráce mezi destinačními společnostmi a kraji
ČR Krkonoše KH LIB STŘ
ČR 2 1 4
Krkonoše 3 3
KH 3 3
LIB 2 2
STŘ 2
Pozn. ČR=Český ráj, KH= Královéhradecký kraj, LIB=Liberecký kraj, STŘ=Středočeský kraj
1=výborná; 5=nedostatečná
Zdroj: vlastní zpracování
Stupně spolupráce definovali Alter a Hage (1993 in Elbe, Hallén a Axelsson, 2009), kteří vycházeli
z objemu (komplexnosti) předmětu spolupráce, přičemž nejširší rozsah má smluvně ukotvena
spolupráce v porovnání s pouhou výměnou informací. Obě destinační společnosti spolupracují s kraji
minimálně na bázi výměny informací, tj. stupeň omezená spolupráce. V případě Krkonoš je dokonce
možné hovořit o druhém stupni, tj. mírné spolupráci (2) viz Tab. 3, neboť s partnerskými kraji
realizují společné projekty a v případě Libereckého kraje coby partnera mají spolupráci ošetřenou i
smluvně (stupeň 3). Český ráj má širokou spolupráci pouze s Libereckým krajem. Je evidentní, že
intenzivnější spolupráce u obou destinačních společností je s Libereckým krajem4
. Výpovědi
destinačních společností potvrzují i samotné kraje, které zdůrazňují především spolupráci v oblasti
3
Viz Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu v Libereckém kraji
4
Tato skutečnost se odvíjí od členství obou destinačních společností ve Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu v Libereckém
kraji, které inicioval samotný Liberecký kraj a je administrováno Oddělením cestovního ruchu při Krajském úřadu
Libereckého kraje.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
614
výměny informací a v případě Libereckého kraje je zmíněna i smluvní a projektová spolupráce
(stupeň široké spolupráce, tj. 3).
Tab. 3: Intenzita (stupeň) spolupráce mezi destinačními společnostmi a kraji
ČR Krkonoše KH LIB STŘ
ČR 1 3 1
Krkonoše 2 3
KH 2 2
LIB 3 3
STŘ 1
Pozn. ČR=Český ráj, KH= Královéhradecký kraj, LIB=Liberecký kraj, STŘ=Středočeský kraj
1=omezená spolupráce; 2=mírná spolupráce; 3=široká spolupráce (Alter a Hage, 1993 in Elbe, Hallén a Axelsson, 2009)
Zdroj: vlastní zpracování
Postoj krajů k vzájemné spolupráci demonstruje i jejich tvrzení, zda mezi sebou spolupracují či nikoli.
Zatímco Královéhradecký kraj a Liberecký mají uzavřeno Memorandum o spolupráci v oblasti
cestovního ruchu, Středočeský kraj nespolupracuje v oblasti cestovního ruchu s žádným ze sousedních
krajů. Tento poznatek se projevil i v samotném hodnocení duplicit a překrývání v činnostech
destinační společnosti a kraje, kdy Český ráj uvedl v případě Středočeského kraje, že dochází k
minimálnímu překrývání. Pro účely přesnější interpretace tak bylo od tohoto konkrétního hodnocení
abstrahováno.
Obě destinační společnosti, jak Krkonoše, tak Český ráj, uvedly (viz Tab. 4), že k největším
duplicitám s kraji dochází v činnostech: monitoring návštěvníků, tvorba a podpora image destinace a
tvorba strategických dokumentů. Český ráj však u dvou posledně zmíněných činností uvádí, že tento
překryv hodnotí spíše jako pozitivní. I tak se zde otevírá prostor pro efektivnější způsob koordinace
činností. K výraznějším duplicitám mezi destinační společností a kraji dochází v propagační činnosti,
přesněji v pořádání akcí a vydávání materiálů. Naproti tomu destinační společnosti pociťují minimální
překryv v marketingové činnosti obecně a v poskytování informačních a poradenských služeb.
Destinační společnosti se tímto staví do role marketingových a servisních organizací, což je z hlediska
vývoje spolupráce (Holešinská, 2012) zcela v pořádku.
Tab. 4: Hodnocení duplicit a překryvů v činnostech mezi destinačními společnostmi a kraji
Činnosti µ σ
Tvorba strategických dokumentů 3,25 1,250
Koordinace TIC 2,50 0,500
Tvorba a podpora image destinace 4,00 0,707
Prezentace destinace na veletrzích 1,50 0,500
Zajišťování propagačních a prezentačních akcí 3,00 0,000
Vydávání prezentačních materiálů 3,50 0,500
Obecně marketingová činnost 1,00 0,000
Monitoring návštěvníků 4,25 0,433
Monitoring názorů návštěvníků* 2,00 2,000
Vzdělávání 1,50 0,500
Informační a poradenský servis 1,00 0,000
Pozn. 1=nejmenší překryv s krajem; 5=největší překryv s krajem
*jedna z destinačních společností činnost nehodnotila
Zdroj: vlastní zpracování
Opačný pohled na duplicity v činnostech a tedy zjištění, do jaké míry jsou činnosti v cestovním ruchu
koordinovány, předkládá hodnocení samotných krajů. Vyjma Středočeského kraje se ostatní kraje
shodly na tom, že destinační společnosti nemají jasně vymezené kompetence v oblasti řízení a
organizace cestovního ruchu. Tuto skutečnost kraje potvrzují i při identifikaci činností, které
vykonávají sami a na kterých spolupracují s destinačními společnostmi. Naprostá shoda mezi kraji
byla u strategických dokumentů, které vytvářejí sami, ale současně i spolupracují s destinačními
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
615
společnostmi, což koreluje s odpovědí Českého ráje, že i když dochází k duplicitě, je brána spíše
pozitivně a v zásadě je opodstatněná. Destinační společnosti dále uváděly překryv v činnostech:
monitoring návštěvníků a tvorba a podpora image destinace. Zatímco kraje duplicity v realizaci
monitoringu návštěvníků potvrzují, v případě tvorba a podpora image destinace se ve vyjádření krajů
překryvy neobjevují. Naopak kraje uvádějí, že samostatně vykonávají marketingovou činnost a
vydávání prezentačních materiálů, což nekoresponduje s výpověďmi destinačních společností.
Činností, kterou se kraje vůbec nezabývají, je monitoring názorů návštěvníků. Názorové rozdíly
panují i v případě činnosti prezentace destinace na veletrzích, která je dle vyjádření krajů vykonávána
ve spolupráci s destinačními společnostmi, ovšem názor destinačních společností je odlišný.
Z hodnocení krajů vyplývají dva závěry; první závěr je, že výsledky poukazují na nekoordinovanou
činnost mezi kraji a destinačními společnostmi, která reflektuje chybějící vymezení kompetencí.
Druhý závěr je, že výsledky mohou být zatíženy nekvalifikovaností pracovníků veřejné správy.
Závěr
Administrativní hranice v České republice významně ovlivňují efektivitu destinačního managementu a
s tím spojenou konkurenceschopnost destinace. Destinační společnosti vnímají administrativní hranice
jako překážku, která se zejména projevuje v náročnosti na komunikaci (vyjednávání) a na získávání
finančních prostředků. Mimo to, že destinační společnosti musí o konkrétním problému jednat
s každým krajem, objevuje se tu faktor nestability politického prostředí, který je vymezen volebním
obdobím.
Komunikace se tedy stává pro destinační společnosti, jejichž územím prochází administrativní
hranice, klíčovým nástrojem efektivního řízení. Obecně lze říci, že komunikace je intenzivní a
přínosná tam, kde jsou vytvořeny vhodné podmínky, viz zájmy regionální politiky a koncepční přístup
k cestovnímu ruchu.
Dobrá komunikace je základem efektivní spolupráce, což výzkum jednoznačně prokázal. Vypovídá o
tom, jak hodnocení vzájemné spolupráce mezi destinačními společnostmi a krajskými úřady, tak
samotná intenzita spolupráce, tedy stupeň zapojení partnerů do činností. Z výsledků je možné také
vypozorovat vazbu mezi hodnocením/intenzitou stávající spolupráce a financováním destinačních
společností ze strany kraje, viz Liberecký kraj.
Výzkum dále poukazuje na neefektivní výkon destinačního managementu, který je dán špatnou
koordinací aktivit mezi destinačními společnostmi a krajskými úřady. Tato nekoordinovaná činnost je
umocněna absencí jasně vymezených kompetencí. Není proto divu, že destinační společnosti volají
pro vzniku zákona, který by tuto problematiku upravoval.
Autoři jsou si vědomi, že výzkum nezahrnoval všechny aspekty ovlivňující efektivitu destinačního
managementu, jako je důvěra či znalosti partnerů (Beritelli, Bieger a Laesser, 2007), které se tak
mohou stát východiskem pro další a hlubší zkoumání problematiky spolupráce determinované
přesahem administrativních hranic.
Literatura
[1] BERITELLI, P., BIEGER, T. a LAESSER, C. Destination Governance: Using Corporate
Governance Theories as a Foundation for Effective Destination Management. Journal of Travel
Research, 2007, Vol. 46, August, pp. 96-107. DOI: 10.1177/0047287507302385.
[2] BIEGER, T. Management von Destinationen und Tourismusorganisationen. München:
Oldenburg Verlag, 1996.
[3] BORNHORST, T., RITCHIE, J.R.B. a SHEEHAN, L. Determinants of tourism success for
DMOs and destinations: An empirical examination of stakeholder’s perspectives. Tourism
Management, 2010, Vol. 31, Issue 5, pp. 572-589.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
616
[4] ELBE, J., HALLÉN, L. a AXELSSON, B. The Destination-management organisation and the
integrative destination-marketing process. International Journal of Tourism Research, 2009,
Vol. 11, No. 3, pp. 283-293. DOI: 10.1002/jtr.695.
[5] ENRIGHT, M. J. a NEWTON, J. Tourism destination competitiveness: a quantitative approach.
Tourism Management, 2004, Vol. 25, Issue 6, pp. 777-788.
[6] FRAMKE, W. The Destination as a Concept: A Discussion of the Business-related Perspective
versus the Socio-cultural Approach in Tourism Theory. Scandinavian Journal of Hospitality
and Tourism, 2002, Vol. 2, No. 2, pp. 92-108. DOI: 10.1080/15022250216287.
[7] FYALL, A., GARROD, B. Tourism marketing: a collaborative approach.
Clevedon/Buffalo/Toronto: Channel View Publications, 2005. Aspects of Tourism. 383 p.
[8] HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management aneb Jak řídit turistickou destinaci. 1. vyd. Brno:
Masarykova univerzita, 2007. 80 s.
[9] HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu.
1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 152 s.
[10] HOLEŠINSKÁ, A., ŠAUER, M., VYSTOUPIL, J. Výběrové šetření k problematice organizace
cestovního ruchu v Jihomoravském kraji. Zpráva specifikovaného výzkumu. Brno: Masarykova
univerzita, 2006. 30 s. [cit. 2009-12-20] Dostupné z:
<http://is.muni.cz/do/1456/soubory/katedry/kres/3910085/organizace.pdf>.
[11] JAMAL, T. B. a GETZ, D. Collaboration theory and community tourism planning. Annals of
Tourism Research, 1995, Vol. 22, No. 1, pp. 186-204. DOI: 10.1016/0160-7383(94)00067-3.
[12] JEZDINSKÁ, P. Destinační společnosti a přesah administrativních hranic – případová studie
Český ráj a Krkonoše. [Bakalářská práce] Brno: Masarykova univerzita, 2013.
[13] KASPAR, C. Das Systom Tourismus im Überblick. In Haedrich, G., Kasper, C., Klemm, K.
Kreilkamp, E. (Hrsg.) Tourismus – Management. 3. Auflage. New York/Berlin: WdeG., 1998.
S. 15-32.
[14] MAZANEC, J. A., WÖBER, K. a ZINS, A. H. Tourism Destination Competitiveness: From
Definition to Explanation? Journal of Travel Research, 2007, Vol. 46, August, pp. 86-95. DOI:
10.1177/0047287507302389.
[15] RITCHIE, J. B. a CROUCH, G. I. The competitive destination: a sustainability tourism
perspective. Tourism Management, 2000, Vol 21, Issue 1, pp. 1-7.
[16] RITCHIE, J. B. a CROUCH, G. I. The competitive destination: a sustainable tourism
perspective. Wallingford: CABI publishing, 2006. 272 p.
[17] SHEEHAN, L., RITCHIE, J. R. B. a HUDSON, S. The Destination Promotion Triad:
Understanding Asymmetric Stakeholder Interdependencies Among the City, Hotels and DMO.
Journal of Travel Research, 2007, Vol. 46, August, pp. 64-74. DOI:
10.1177/0047287507302383.
[18] SRB, J. Řízení a organizace cestovního ruchu v turistické destinaci. In Srb, J., Zelenka, J.,
Pásková, M.: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu – modelová
studie Český ráj. Praha: MMR, 2003. 72 s.
[19] TIMOTHY, D. J. Political boundaries and tourism: borders as tourist attractions. Tourism
Management, 1995, Vol. 16, No. 7, pp. 525-532. DOI: 10.1016/0261-5177(95)00070-5.
[20] TONEV, P. Regiony a regionalizace. In Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. a kol. Ekonomická a
sociální geografie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. Kapitola 10, s. 371-397.
[21] WANG, Y. a XIANG, Z. Toward a Theoretical Framework of Collaborative Destination
marketing. Journal of Travel Research, 2007, Vol. 46, August, pp. 75-85. DOI:
10.1177/0047287507302384.0
[22] WATKINS, M. a BELL, B. The experience of forming business relationships in tourism.
International Journal of Tourism Research, 2002, Vol. 4, No. 1, pp. 15-28. DOI:
10.1002/jtr.337.
[23] Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích ve znění pozdějších předpisů.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu MUNI/A/0749/2012 „Ekonomické přínosy cestovního
ruchu pro regionální a lokální ekonomiku“.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
617
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-78
VYUŽITIE POTENCIÁLU ROZPTÝLENÉHO OSÍDLENIA
V CESTOVNOM RUCHU V NOVOBANSKEJ ŠTÁLOVEJ
OBLASTI
UTILIZATION OF THE DISPERSED SETTLEMENT POTENTIAL IN
TOURISM OF NOVÁ BAŇA „ŠTÁL“ AREA
BC. LENKA ŠUHAJDOVÁ
DOC. ING. JANA JARÁBKOVÁ, PHD.
ING. MARIÁN HAMADA
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Faculty of European Studies and Regional Develop.
Slovak University of Agriculture in Nitra
 Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovak Republic
E-mail: jana.jarabkova@is.uniag.sk, marian.hamada@is.uniag.sk
Anotácia
Cieľom príspevku je poukázať na významný potenciál a špecifiká rozptýleného osídlenia z hľadiska
rozvoja cestovného ruchu, analyzovať a zhodnotiť súčasné využitie potenciálu vybraných objektov
rozptýleného osídlenia v mikroregióne Nová Baňa v rámci Novobanskej štálovej oblasti. Rozptýlené
osídlenie v skúmanej oblasti zostalo takmer v pôvodnej forme a podobe, avšak už dávno neplní svoju
primárnu funkciu, ktorou je bývanie. Štruktúra štálového osídlenia nadobúda postupom času nový
rozmer. Jednou z významných foriem domáceho cestovného ruchu je druhé bývanie a chalupárenie.
Atraktívne okolie vybraných objektov vytvára predpoklady pre aktivity ako turistika a šport počas
celého roku. Osobitne vhodné podmienky sú vytvorené pre rozvoj vidieckeho cestovného ruchu a
agroturistiky. Príspevok ponúka aj odpovede na otázky Ako vnímajú miestni obyvatelia návštevníkov a
osobitne chalupárov? Sú chalupári pre vybrané lokality prínosom alebo ich miestni obyvatelia
vnímajú skôr negatívne?
Kľúčové slová
rozptýlené osídlenie, objekty individuálnej ekreácie, Novobanská štálová oblast, cestovný ruch
Annotation
The aim of this paper is to highlight the significant potential and specificities of scattered settlements
in terms of tourism development, analyze and assess the current use of the potential of scattered
settlements in the selected objects in the microregion Nová Baňa. Scattered settlements in the study
area remained almost in its original form, but already does not fulfill its primary function of housing.
Structure of “štál” settlement acquires a new dimension over time. Significant form of domestic
tourism is the second housing. Attractive surroundings of selected objects create conditions for
activities such as hiking and sport during the whole year. Especially favorable conditions are created
for the development of rural tourism and agrotourism. Article also provides answers to questions:
How visitors are perceived by local residents? Are the visitors beneficial for selected sites or they are
perceived rather negatively by local residents?
Keywords
dispersed settlement, objects of individual recreation, Nová Baňa „Štál“ area, tourism.
JEL Classifications: O 18
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
618
Úvod
Rozptýlené osídlenie predstavuje svojbytný fenomén, na ktorý sa dá pozerať z rôznych hľadísk:
sociálno-antropologického, demografického, urbanistického, historického, krajinno- ekologického, ale
aj národopisného a viacerých ďalších. Zároveň ho možno vnímať ako aktuálnu výzvu pre vedu
a výskum, a to hlavne preto, že na jednej strane je zo všetkých sídelných typov najviac poznamenané
depopulačnými tendenciami, zmenami pôvodného charakteru sídla až jeho zánikom, na druhej strane
je typické svojimi relatívne dobre zakonzervovanými unikátnymi črtami (Huba – Ungerman, 1997).
Z urbanistického hľadiska reprezentuje rozptýlené osídlenie skupiny obytných a hospodárskych
budov, od obcí viac alebo menej vzdialených, často i niekoľko kilometrov a obývaných jednou,
prípadne viacerými roľníckymi rodinami. Jednotlivé objekty ležia v bezprostrednej blízkosti alebo
uprostred obrábaných polí a lúk. Vzájomne sa líšia regionálne danými špecifikami ako sú napr. spôsob
získania a obrábania novozískanej pôdy a pod. Základňou roztratených osád sú najmä podhoria a
vrchoviny, ktorých výška sa pohybuje najčastejšie medzi 500 – 800 m Janšák (1967). V literatúre
sa okrem termínu rozptýlené osídlenie často vyskytuje aj pojem kopaničiarske osídlenie. Vznik
kopaničiarskych sídiel súvisel s veľkým množstvom kopaničiarskej pôdy, ktorá bola z materských
oblastí ťažko prístupná. Táto poľnohospodárska pôda predstavovala určitý potenciál pre obživu
obyvateľstva, najmä chudobnejšieho. Na vzdialených kopaniciach sa tak najskôr stavali sezónne
obydlia a hospodárske stavby, ktoré sa neskôr stali základom trvalých kopaničiarskych sídiel.
Ich vytváraním sa súčasne riešila otázka preľudnenosti poddanských hospodárstiev v materských
obciach (Petrovič, 2007). Kopaničiarske osídlenie je produktom najmladších kolonizačných vĺn na
našom území a jeho genéza bola územne i časovo značne diferencovaná (Huba, 1990). Pôvod
kopaničiarskeho osídlenia na Slovensku súvisí s tromi základnými kolonizačnými vlnami –
valašskou, horalskou (obe boli pastierske) a kopaničiarskou:
 valašská kolonizácia znamenala dosídľovanie horských oblastí severného a stredného
Slovenska pastierskym obyvateľstvom hlavne v 15. a 17. storočí. Valašská kolonizácia sa
rozšírila v severných častiach Zemplína, Šariša, Spiša, Oravy a Trenčianskej stolice, na
strednom Slovensku v časti Gemera a na Horehroní;
 horalská kolonizácia je mladšia, spadá do 17. – 18. storočia. Horali osídlili najmä územie na
hornej Kysuci, hornej Orave a časť severného Spiša;
 kopaničiarska kolonizácia znamenala vnútorné doosídľovanie horských a podhorských oblastí
Slovenska domácim obyvateľstvom v 16.–19.storočí. Kulminovala v 18. a v prvej polovici 19.
storočia, keď vznikla rozhodujúca väčšina kopaničiarskych sídiel. Touto kolonizáciou vznikali
sídla v oblasti Kysúc a Oravy, Detvy, Malých a Bielych Karpát, Pohronského Inovca, Tribeča
a Vtáčnika.
Podľa Thurza (1997) rozptýlené osídlenie v súčasnosti na Slovensku tvorí celé oblasti. Pri pohľade
z lietadla mnohé z nich pôsobia ako veľké zriedené sídelné aglomerácie. Každá z týchto oblastí má
svoje neopakovateľné špecifické črty. Jednou z takýchto oblastí sú aj Novobanské štále. Zaberajú
územie od Topoľčianok cez Pohronský Inovec, Tribeč a Vtáčnik, medzi riekami Nitra a Hron, s
presahom do Štiavnických vrchov (z hľadiska historického v Tekovskej župe). K typickej ľudovej
architektúre Novobanskej štálovej oblasti patrili blokové, prípadne zrubové domy so slamenou alebo
šindľovou strechou. Bývali omazané a obielené, aj podpivničené a stavané do svahu. Po vysídlení
nemeckého obyvateľstva z Veľkého Pola a Píly tu ešte mnoho rokov zostávali vyprázdnené a
otvorené solídne stavané a dobre zachované domy, ktoré mali charakter ľudovej architektúry. Vo
Veľkej Lehote bolo ešte v 60tych rokoch zachovaných mnoho pôvodných objektov ľudovej
architektúry so slamenými strechami, v tom čaše by ešte bolo bývalo vhodné v obci vyhlásiť
pamiatkovú rezerváciu ľudovej architektúry.
Kopaničiarske osídlenie priamo v mikroregióne Nová Baňa vznikalo pôvodne v 14. storočí prevažne
v spojitosti s baníctvom, uhliarstvom a pastierstvom, neskôr v dôsledku hospodársko-spoločenských
zmien aj v súvislosti s poľnohospodárstvom. Uhliarstvo a s ním súvisiace drevorubačstvo tvorilo zdroj
obživy mnohých rodín z novobanských štálov a obcí Veľká a Malá Lehota. Životná úroveň rodín
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
619
uhliarov bola nízka, odmeňovaní boli skromne, podľa počtu smien a počtu zhotovených milierov. Pri
tejto namáhavej a nebezpečnej práci pomáhali nezriedka aj ženy a deti.
Termín „štále“ spája Stránska (1966) s obdobím prisťahovalectva nemeckého obyvateľstva na stredné
Slovensko, v období rozvoja baníctva v 14. storočí. Nemeckí prisťahovalci svoje chotárne, sezónne
sídla volali „stande“, a aj slovenské „štále“ boli spočiatku iba sezónnym osídlením, s obydliami
a hospodárskymi budovami, ktoré slúžili na letné ale aj zimné ustajnenie dobytka. V prípade Novej
Bane a susedných Lehôt sa však už v druhej polovici 14. storočia väčšina týchto sezónnych sídiel
mení na trvalé sídla. Základné údaje o postupnom vývoji osídlenia Novobanskej štálovej oblasti sú
uvedené v Tabuľke 1.
Tabuľka 1: Základné údaje o osídlení Novobanskej štálovej oblasti
Zdroj: Vlastné spracovanie podľa Enviromagazín, roč. 9, 2007, č. 3.
Z údajov možno identifikovať nepatrný pokles štálov (v porovnaní s rokom 1961 sa počet štálov
v roku 2006 znížil iba o 5 t.j. zo 174 na 169). Uvedený pokles však nesúvisí s ich úbytkom resp.
zánikom, ale skôr postupným spájaním objektov v niektorých oblastiach. Zaujímavý je však razantný
pokles obyvateľov v štálových oblastiach. Za obdobie 40-tich rokov sa znížil počet obyvateľov
v štáloch až o 70,87%, pričom počet obyvateľov v centrách obcí vzrástol o 42,48%. V súčasnosti sú
viaceré štále neobývané alebo využívané príležitostne - sezónne, pričom trend vysídľovania štálových
oblastí bude pravdepodobne narastať a dá sa predpokladať, že v blízkej budúcnosti sa väčšina
oblastí rozptýleného osídlenia transformuje na rekreačné oblasti.
Cieľ a metódy práce
Cieľom príspevku je analyzovať a zhodnotiť súčasné využitie potenciálu vybraných objektov
rozptýleného osídlenia v mikroregióne Nová Baňa v rámci Novobanskej štálovej oblasti. V rámci
analýzy sme sa koncentrovali na objekty individuálnej rekreácie, ktoré sú zaradené do kategórie
neobývaných objektov. Detailnejšie sme analyzovali päť objektov nachádzajúcich sa v Novobanskej
štálovej oblasti. Zaujímali sme sa hlavne o účel využívania objektu a na základe toho sme definovali
výmeru, lokalizáciu, pôvodné a súčasné využitie objektu. Územie mikroregiónu Nová Baňa patrí
medzi menej známe a navštevované lokality v rámci Slovenska a preto sme sa zamerali na
identifikáciu súčasných návštevníkov územia a ich motívy pobytu. Údaje o štruktúre návštevníkov
mikroregiónu Nová Baňa sme získali prostredníctvom dotazníkového prieskumu realizovaného vo
vybraných zariadeniach cestovného ruchu v mikroregióne Nová Baňa v období marec - apríl 2013.
Vzájomné vzťahy medzi pôvodným obyvateľstvom trvalo obývajúcim oblasť rozptýleného osídlenia
a návštevníkmi tohto územia sme zisťovali prostredníctvom štandardizovaného rozhovoru. Cieľom
rozhovoru bolo identifikovať vzťahy medzi “novousadlíkmi” a “starousadlíkmi” v analyzovanom
území, postoje obyvateľov k chalupárom a turistom, ale aj vplyv “novousadlíkov” a turistov na
komunitný život na danom území.
Prehľad súčasného stavu rozptýleného osídlenia v mikroregióne Nová Baňa
Rozptýlené osídlenie v skúmanej oblasti ostalo zhruba v pôvodnej forme a podobe, avšak už neplní
len svoju primárnu funkciu – bývanie. Niekoľko faktorov ako zlá dopravná infraštruktúra, nedostatok
pracovných príležitostí resp. nedostatočná občianska vybavenosť, zmena životného štýlu obyvateľov,
skoro úplné vymiznutie hospodársko-výrobnej funkcie, spôsobili a aj spôsobujú odliv obyvateľov
Počet
obyv.
Hustota
obyv.
(na km2
)
Počet obyv.
v centrách
obcí
Počet
štálov
Počet
obyv. v
štáloch
Podiel obyv.
v centrách
obcí (%)
Podiel
obyv. v
štaloch(%)
1.3.1966 20 846 66,4 12 755 174 8 091 61,2 39
30.6.2006 18 442 58,8 16 123 169 2 357 87,2 13
Zmena(v %) -11,53 -11,53 26,41 -5 -70,87 42,48 -67,01
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
620
a postupné vymieranie tejto etnograficky bohatej krajiny. Na „štáloch“ zostávajú prevažne len starší
obyvatelia, pričom mladšia generácia odchádza buď do centier najbližších miest (Nová Baňa, Zlaté
Moravce, Žarnovica, Žiar nad Hronom), alebo úplne odchádza z regiónu.
Na druhej strane priaznivá lokalizácia v turisticky atraktívnej nenarušenej krajine, v mozaike lúk,
pasienkov a lesov spôsobuje nárast krátkodobej rekreácie a následne zmenu domového fondu na chaty
a chalupy. Chalupárstvo je osobitá forma cestovného ruchu, ktorá sa v danej oblasti rozvíja už od 90tych
rokov minulého storočia. Maximálnu intenzitu však nadobúda až v posledných rokoch. Tento jav
sa dá pozorovať na množstve trvalo neobývaných domov, ktoré z veľkej časti slúžia ako chaty
(tabuľka 2).
Tabuľka 2: Stav domového fondu rozptýleného osídlenia v roku 2012
Zdroj: Interné materiály - Obecný úrad Veľká Lehota, Obecný úrad Malá Lehota, Mestský úrad Nová Baňa,
vlastné spracovanie
Rozptýlené osídlenie v obci Veľká Lehota pozostáva z 15 štálov, ktoré tvoria ucelenú časť obce a dve
osady Čikág a Inovec, vzdialené od centra obce 1,5 až 2 km. Názvy štálov boli odvodené od
priezviska obyvateľov alebo polohy štálu. Niektoré pôvodné názvy štálov sa používajú dosiaľ napr.
Šmondrkovci, Burovci, Gábrišovci, Dolní Garajovci, Cudenice, Pirte, Vaškovci, Zduchovci,
Tutajovci, Mánikovci, Mihálovci, Chujacovci, Hudcovci a Vigľáš. V katastri obce Malá Lehota sa
nachádza 17 štálov. Jednotlivé štále spája 25 km miestnych komunikácií. Osamelé skupinky domov
a časti štálov sú pomenované prevažne podľa ich majiteľov. Z 19. stor. sú známe štále – Blaska,
Debnár, Domček, Hubač, Hucovcy (Hucócy), Hudec, Jazvinsky, Kopanica, Pacalay, Paulov, Petlus,
Rajnoha, Smihňár, Šajba, Toma, Udička, Zimmermann (neskôr Závoz). V súčasnosti možno v Male
Lehote nájsť štále, ktoré si zachovali svoj pôvodný názov alebo v mnohých názvoch možno
identifikovať pôvodných majiteľov -Adamcov štál, Barancov štál, Debnárov štál, Dolná Šajba,
Domčekov štál, Horná Šajba, Hubačov štál, Hudcov štál, Kopanica, Pacalajov štál, Pavlov štál,
Rajnohov štál, Skálie, Tomov štál, Udičkov štál, Zimmermanov štál a Blaškov štál. Blaškov štál je
považovaný za centrum. Podobne, väčšina názvov samôt, skupín domov novobanských štálov je
odvodená od osobných mien pôvodných alebo neskorších majiteľov príponou, napr. Bartošovci,
Ištvánikovci, Feriancovci, Osúchovci, Lietajovci a pod.
Vybrané objekty rozptýleného osídlenia sú lokalizované v oblasti Novobanských štálov a v minulosti
boli trvale obývané. V súčasnosti štyri z nich (Štálik, Bexápel, Sedliacky dvor na Kňazových lúkach a
Banícky domček) slúžia pre účely individuálnej rekreácie a jeden objekt (Horský ranč) sa využíva ako
zariadenie poskytujúce služby agroturistiky (tabuľka 3).
Atraktívne okolie vybraných objektov vytvára predpoklady pre turistiku a šport počas celého roku.
Osobitne vhodné podmienky sú vytvorené pre rozvoj vidieckeho cestovného ruchu a agroturistiky.
Táto forma cestovného ruchu je spojená s náležitou rekreačno-športovou vybavenosťou a
možnosťou poskytnutia regeneračno - rekondičných a zdravotníckych služieb. Cestovný ruch v
mikroregióne je ovplyvňovaný prevádzkou rekreačného areálu Tajch. Areál poskytuje možnosť
kúpania s možnosťou ubytovania sa v stanovom tábore, prípadne v chatovej osade v súkromí.
Rekreačný areál je v súčasnom období prevádzkovaný počas letnej sezóny, kedy sa v areáli
konajú tradičné športové a kultúrne podujatia.
Územie mikroregiónu Nová Baňa je vhodné na rozvoj pešej turistiky, cykloturistiky, bežecké a
zjazdové lyžovanie, jazdu na koňoch, rybolov, poľovníctvo, skalolezectvo a iné aktivity. Poskytovanie
Obec/časť mesta Počet obyv.
Neobývané/opustené
domy Obývané domy Chaty Spolu
Novobanské Štále 952 36 262 94 392
Malá Lehota 923 96 334 120 550
Veľká Lehota 1 166 48 358 120 526
Mikroregión 3 041 180 954 334 1468
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
621
služieb týchto aktivít závisí od záujmu návštevníkov a možností jednotlivých zariadení cestovného
ruchu.
V oblastiach Veľkej a Malej Lehoty sú vybudované lyžiarske vleky, upravené zjazdové trate,
lyžiarske bežecké trate v dĺžke 21 a 22 km, svoje služby poskytuje aj ski servis.
Pre turistov je k dispozícii niekoľko značkovaných turistických trás a náučný chodník Vojšín. Trasa
chodníka vedie prevažne lesným prostredím, prekonáva výškový rozdiel 350 m a jeho dĺžka je 10.5
km. Má zriadených osem zastávok, ktoré informujú návštevníkov o faune a flóre miestnej lokality.
Prostredie Novej Bane a okolia poskytuje veľmi dobré podmienky pre cykloturistiku aj vďaka
novovybudovanému cyklochodníku okolo Tajchu s dĺžkou cca 850 m. V neposlednom rade
poskytuje možnosti aj pre jazdenie na koni, ktoré ponúka niekoľko chovateľov koní.
Z mikroregiónu je možné podniknúť výlety autom alebo na bicykli napríklad do kaštiela v
Topolčiankach, na zrúcaniny hradov Revište a Šášov, do termálneho kúpaliska vo Vyhniach alebo do
starobylej Banskej Štiavnice, či na turisticky atraktívne štiavnické jazerá.
Z dotazníkového prieskumu realizovaného v prevádzkach ubytovacích zariadení mikroregiónu Nová
Baňa vyplynulo, že najpočetnejšiu návštevníkov analyzovaného územia tvorí kategória vo veku od 26-
45 rokov, naopak územie najmenej navštevujú turisti – seniori vo veku viac ako 65 rokov. Najčastejšie
prichádzajú návštevníci z Bratislavského kraja (36% všetkých návštevníkov mikroregiónu). Mnohí
návštevníci prichádzajú aj z Banskobystrického kraja (25%) a Nitrianskeho kraja (19%). Výsledky
prieskumu ukázali, že 86% všetkých návštevníkov mikroregiónu Nová Baňa je práve zo Slovenska.
Približne 14% návštevníkov prichádza zo zahraničia. Z hľadiska krajiny domicilu sú to predovšetkým
návštevníci z Českej republiky (7%), Poľska (2%) a Maďarska (1%). Zaujímavé je, že až 4% všetkých
návštevníkov tvoria Holanďania, čo súvisí aj s vlastníctvom objektov v okolí Novej Bane a hlavne
v jej odľahlých častiach, resp. v častiach s rozptýleným osídlením. Z hľadiska záujmov návštevníkov
prevažujú „športovo založení účastníci cestovného ruchu“, ktorí tvoria 21% všetkých návštevníkov.
Ďalšími najviac zastúpenými skupinami sú „milovníci prírody“ (17%) a „rodiny s deťmi“ (12%).
V skupine „iné“ (10%) respondenti uviedli kategórie ako hubári, cestovatelia a turisti. Medzi
jednotlivými skupinami návštevníkov sa objavili aj „hostia s diétou“ (2%) alebo „telesne a zdravotne
postihnutí účastníci cestovného ruchu“ (5%), ktorí patria podľa Timčáka (2009) tiež k cieľovej
skupine pre vidiecky cestovný ruch.
Využívanie objektov individuálnej rekreácie sa v mikroregióne Nová Baňa často spája s
chalupárením. Návštevníci pritom prichádzajú do kontaktu s miestnymi obyvateľmi opakovane počas
pobytov, ktoré realizujú viackrát v priebehu roka. Atmosféru cieľového miesta dotvára aj správanie a
pohostinnosť miestnych obyvateľov. Ako vnímajú miestni obyvatelia návštevníkov a osobitne
chalupárov? Pri rozhovoroch s obyvateľmi vybraných lokalít rozptýleného osídlenia sme sa
dozvedeli, že do kontaktu s chatármi, chalupármi a turistami prichádzajú pomerne často. „V lete aj raz
za týždeň. Niekedy si niečo požičajú. Alebo chcú pri nás parkovať. Prírodné jazero Tajch je vo veľkej
miere navštevované či už domácimi, ale aj ľuďmi z blízkeho i širšieho okolia. No ja tu stretávam ľudí,
ktorí sa sem opakovane vracajú už dlhé roky a sú to ľudia aj z Českej republiky. Jazyková bariéra
v podstate neexistuje, takže sa s nimi dá rozprávať a spomínať aj na „staré časy“. Ľudia, ktorí tu majú
svoje súkromné chaty a chalupy, tak ich navštevujú pomerne často počas celého roka. No sú tu aj
firemné chaty, ktoré sa využívajú hlavne v letnej sezóne a to ako pre svojich zamestnancov, ale aj pre
ich rodinných príslušníkov. V areáli rekreačnej oblasti na nachádza novovybudovaný amfiteáter, ktorý
je v lete často využívaný na rôzne spoločenské akcie, či už pre školopovinné deti, pre mládež, ale aj
pre občanov seniorov.“(obyvateľ rekreačnej oblasti Tajch). Pri týchto spomínaných akciách sa často
stretávajú s turistami, chatármi a chalupármi, ktorí si pochvaľujú služby, dobré kultúrno-spoločenské
akcie, ale hlavne okolitú krásnu prírodu, vhodnú na turistiku, cykloturistiku, rybolov a hubárčenie.
V okolí Veľkej a Malej Lehoty je vybudovaná rekreačná oblasť Drozdovo, ktorá je v prevádzke
hlavne počas zimnej sezóny, kde si môžu návštevníci naplno vychutnávať dovolenku na lyžiarskom
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
622
svahu. Okrem Drozdova máme v regióne lyžiarske strediská Hubačov a Vojšín. Do tejto lokality
prichádzajú ľudia či už v letnom alebo v zimnom období.
„Stretávam sa s rôznymi vekovými kategóriami chatárov a turistov. Od starších manželských párov,
ktoré prišli hľadať pokoj a prechádzky prírodou až po mladých ľudí, ktorí si prišli užívať letné
prázdniny, zabávať sa a opekať. V zimnom období ich zasa lákajú lyžiarske vleky a bežkárske trate.
Intenzita styku s chatármi je teda pomerne veľká takmer počas celého roka.“ (obyvateľ Veľkej Lehoty)
V rozhovoroch s obyvateľmi územia sme sa zamerali aj na vzťahy medzi starousadlíkmi (pôvodnými
obyvateľmi) a chalupármi, turistami, ktorých mnohí chápu ako novousadlíkov. Stretli sme sa
s viacerými názormi, niektorí hodnotia vzťahy pozitívne, iní naopak negatívne. „Vzťahy medzi
novousadlíkmi a starousadlíkmi by som mohol charakterizovať ako v celku dobré. Je to hlavne z toho
dôvodu, že novousadlíci sú často ľudia, ktorí tu majú svoje korene a vracajú sa do rodiska svojich
predkov. Sú to ľudia, ktorí si často renovujú staršie domy po svojich rodičoch, starých rodičoch alebo
príbuzných a známych. Sú aj takí, čo si stavajú chaty a chalupy… aj nové… alebo starší ľudia, ktorí
sem prídu z mesta prežiť jeseň svojho života.“ (dôchodca z Malej Lehoty)
Pre väčšinu ľudí z mesta je chalupa miestom, kde zažívajú súzvuk s prírodou. Mnohí sa s chuťou
púšťajú do rekonštrukcie a aj možno vďaka tomu ich život nabral zo dňa na deň nový smer. Prácou
okolo domu na čerstvom vzduchu si kompenzujú sedavé zamestnanie a postupne si vytvárajú
prostredie, v ktorom zabudnú na všetky starosti. Miesto v hlbokom lese, oddelené od zvyšku sveta,
však ponúka aj mnoho ďalších lákadiel, ktorým sa ťažko odoláva. Nielen húb a lesných plodov je tu
ako maku, ale ani stretnúť na prechádzke srnku tu nie je žiadna rarita. Jeden z chalupárov nám sám
prezradil, že „mať dobré susedské vzťahy s miestnymi obyvateľmi je tu, na samote, na nezaplatenie“.
Miestni mu počas jeho neprítomnosti z času na čas skontrolujú chalupu, či je všetko v poriadku a on
im bezvýhradne dôveruje. „Pre ľudí z mesta je totiž divočina nielen oddychovým miestom, ale aj
miestom, kde vznikajú priateľstvá na celý život.“
Tak ako všetko, aj vzťahy medzi ľuďmi záležia hlavne od povahy konkrétnych ľudí a konkrétnych
miest. Môžeme konštatovať, že vzťahy medzi spomínanými skupinami sú pomerne dobré a dokonca si
myslíme, že sú založené na tolerancii a spolupráci. Mnohí novousadlíci sa pokojne zaradili do
komunity tunajších obyvateľov a snažia sa vychádzať s okolím. Novousadlíci predstavujú niečo nové,
určité zmeny a často si neuvedomujú ako majú veci zaužívané starousadlíci a potom vznikajú
konflikty, kedy nerešpektujú jeden druhého.
„Tu na Štáloch je už dnes v podstate viac chalupárov ako pôvodných obyvateľov, a vzťahy s nimi
neboli vždy príjemné. Niekedy mám pocit, akoby sme my, pôvodní obyvatelia, boli zo strany
niektorých chalupárov vnímaní ako zaostalí domorodci, ktorí nepoznajú ani telefón, či internet. A na
druhej strane ani nemajú záujem nadväzovať bližšie vzťahy. Ale v podstate, ja už som si na to zvykol.
No musím podotknúť, že nie všetci sú rovnakí, naozaj sú tu aj milí chalupári, či novousadlíci, ktorí tu
bývajú len krátko, ale pomerne rýchlo sa prispôsobili životu na vidieku.“(obyvateľ Novobanských
štálov)
Keď prichádza niečo nové, prináša to isté zmeny – narušenie svojho zaužívaného spôsobu. Je na
každom človeku, ako sa postaví k danej situácií. To isté platí aj medzi novousadlíkmi
a starousadlíkmi. Myslíme si, že najlepší spôsob je podať pomocnú ruku novousadlíkom, pomôcť im
zorientovať sa v prostredí, ukázať im výhody a krásy prostredia a úplne vypustiť nepríjemné situácie
ako narušenie vzťahov, nezhody a podobne. Najlepší spôsob je zrušiť priepasť medzi starousadlíkmi
a novousadlíkmi, tým že sa adaptujú do prostredia a budú si rovnocenní. Sú chalupári pre vybrané
lokality prínosom alebo ich miestni obyvatelia vnímajú skôr negatívne? Návšteva turistov,
chatárov má pozitívny prínos a vplyv z viacerých hľadísk. Z ekonomického hľadiska – využívajú
služby (ubytovania a stravovanie), ktoré poskytujúmiestni podnikatelia, prezentujú skúsenosti s
pobytu v mikroregióne v miestne, kde žijú, zúčastňujú sa kultúrnych, spoločenských a športových
podujatí počas pobytu v mikroregióne.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
623
Obyvatelia mikroregiónu vnímajú pozitívne najmä lokality s koncentrovanou ponukou služieb
cestovného ruchu ako napr. rekreačnú oblasť Tajch. „Naša oblasť je známa svojou krásnou prírodou
ktorá ponúka možnosť rekreácie hlavne v letných mesiacoch vďaka jazeru Tajch - známa ako
poľovnícka, rybárska oblasť či skvelé miesto turistiky ako takej.“ (poslankyňa mesta Nová Baňa).
V snahe prilákať turistov a pomôcť vytvoriť nové pracovné miesta pre tunajších obyvateľov boli
vybudované dva komplexy ktoré poskytujú cudzincom ubytovacie a stravovacie služby.
„Jednoznačne by som povedal že vplyv chatárov a turistov je prínosom pre mesto a okolie. Ako
príklad môžem uviesť zrenovovanú veľkú firemnú chatu, ktorá bola v dosť zlom stave a dnes je z nej
krásny penzión. Náš rodák, povolaním architekt (považujeme ho za novousadlíka), chatu odkúpil,
zrenovoval, rozšíril a poskytuje tu služby na veľmi slušnej úrovni. Jedná sa o ubytovanie, stravovanie,
zabezpečovanie spoločenských akcii ako sú firemné porady, svadby, promócie a mnohé rodinné akcie.
Ďalším príkladom je novovybudovaný kemping. Podnikateľ, ktorý si tu kúpil chalupu, tu
vybudovalkemping a stále ho rozširuje.“ (obyvateľ rekreačnej oblasti Tajch). Prevádzkovateľ v areáli
poskytuje ubytovanie v bungalovoch, karavanoch alebo v stanoch a stravovanie. V letnej sezóne tu
usporadúva rôzne akcie v spolupráci s vedením mesta alebo s rôznymi miestnymi podnikateľmi.
Populárne sú najmä motoristické zrazy, vrátane zrazu veteránov. V spolupráci s mestom usporadúva
festival rôznych amatérskych skupín, kde sa môžu verejne prezentovať mladí a nádejní umelci.
„Ďalším prínosom spomínaného podnikateľa je aj podnet na vybudovanie novej čističky a prípojky
vody, ktorú využívajú nielen turisti v kempe, ale aj samotní obyvatelia danej lokality.“(obyvateľ
rekreačnej oblasti Tajch). Výstavba spomínaných zariadení bola miestnymi obyvateľmi skutočne
vítaná. Poskytla obyvateľom pracovné príležitosti či už počas výstavby, alebo počas samotnej
prevádzky.
„Po pár rokoch sa rozhodlo investovať práve do tejto oblasti i mesto a začalo sa s výstavbou
amfiteátra a dráhy pre korčuliarov, cyklistov či bežcov, ktorá vedie okolo celého jazera.“ (poslanec
mesta Nová Baňa)
Od tejto doby sa mnohé zmenilo, rozšírenie možností ubytovania a intenzívnejšia propagácia prilákali
do oblasti mikroregiónu viac turistov zo Slovenska ale i zahraničia. Vybudovaním infraštrukúry pre
poskytovanie ďalších služieb sa však otvorili nové možnosti trávenia voľného času aj pre miestnych
obyvateľov. Skvalitnili sa stravovacie služby a ponuka podujatí, ktoré sa v letných mesiacoch
organizujú.
V oblastiach Veľkej a Malej Lehoty vnímajú chalupárov a turistov podobne ako v oblasti
Novobanských štálov. „Z pohľadu rozvoja obce vnímame chatárov pozitívne najmä preto, lebo sa po
kúpe nehnuteľnosti sa snažia skrášliť prostredie v okolí svojho bydliska a obnoviť kúpenú
nehnuteľnosť. Zvyšuje sa návštevnosť obce a dostáva sa do širokého povedomia obyvateľov. Teraz sa
kúsok od našej obce, v oblasti lyžiarskeho strediska Vojšín, buduje chalupárska oblasť. Myslím, že do
budúcna nás to dosť ovplyvní... Bude to hlavne prínos pre obecnú kasu.“ (starostka obce Veľká
Lehota)
Obyvatelia obcí vnímajú prítomnosť chalupárov v ich okolí ako možnosť privyrobiť si.
„Prevádzkovatelia pohostinstiev a ďalší drobní živnostníci (napr. taxi služby) majú cez hlavnú sezónu
vyššie tržby častokrát aj vďaka chatárom. Chatári dajú veľakrát zarobiť tunajším obyvateľom, ktorí
im napília drevo, prípadne pri prestavbách chalúp im pomáhajú pri základných stavebných prácach.
Spozoroval som, že chatári si vážia vidiek. Uprednostňujú „aktívny odpočinok“, čím mám na mysli
zveľaďovanie svojho okolia (záhrada, stromy, skalky).“ (obyvateľ Malej Lehoty)
Z estetického hľadiska, musíme konštatovať, že vplyv chatárov a chalupárov je veľkým plusom na
rozvoj a chod danej oblasti a mesta. Vybudované nové chaty, či už súkromné alebo na rôzne
podnikateľské aktivity ako je prenájom a pod. skrášľujú a vhodne dopĺňajú kolorit nášho územia,
ale hlavne rozširujú možnosti podnikania v oblasti športu, cestovného ruchu a voľnočasových aktivít.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
624
Z rozhovorov s miestnymi obyvateľmi oblastí s rozptýlenám osídlením vyplynuli aj negatívne
skúsenosti s návštevníkmi. Problémom, s ktorým sme sa stretli opakovane, je nadmerný hluk počas
rôznych podujatí, ktoré sa organizujú v rekreačných oblastiach a s tým je spojené aj množstvo
nahromadeného a porozhadzovaného odpadu v okolí rekreačných zariadení. „Musím spomenúť aj isté
negatíva, ktoré ovplyvňujú život obyvateľov v našej oblasti. Je to najmä v letnej sezóne, pri rôznych
spoločenských akciách ako sú festivaly, koncerty a diskotéky. Je to vo veľkej väčšine mládež, ktorá je
nadmerne hlučná a narúša nočný kľud. Po rôznych koncertoch a diskotékach ostáva tiež veľký
neporiadok v blízkom okolí a cestou smerom k mestu. Je však pravda, že usporiadatelia sa snažia vždy
v čo najkratšom čase tento neporiadok odstrániť, či už vlastnými prostriedkami, alebo v spolupráci
s technickými službami mesta Nová Baňa. Zvýšená doprava je s rozvojom turizmu samozrejmá, a to
má za následok aj zvýšené znečistenie ovzdušia. Nízky počet parkovacích miest spôsobuje parkovanie
áut na rôznych miestach, nie na to určených, ale aj na trávnatých plochách, čo má za následok aj
znečisťovanie a znehodnocovanie vody a prírody samej.“ (senior žijúci v rekreačnej oblasti Tajch)
Ďalší problém, ktorý sme postrehli je nezodpovednosť chatárov, pochádzajúcich prevažne z
mestského prostredia, ktorí si niekedy neuvedomujú následky svojho nezodpovedného správania.
Problém súvisí so šetrným využívaním vody hlavne v suchých letných mesiacoch. „Veď oni si sem
prídu len oddýchnuť na úkor našich nervov a pitnej vody, ktorou si poumývajú v horúcich letných
mesiacoch svoje „bavoráky“, popolievajú si svoje trávničky, prípadne si napustia pár kubíkový
bazén.“(obyvateľ Novobanských štálov) Ich nezodpovedné hospodárenie s vodou, na ktoré sú naučení
z miest a bytov, kde je pri otočení kohútikom dostatok vody, vedie k tomu, že tunajší obyvatelia
potom trpia ich správaním a nemajú dostatok vody ani na základné potreby, čo pokladáme za dosť
závažný problém.
V obci Malá Lehota sme postrehli problém súvisiaci s rozrastajúcim sa počtom chalupárov a chatárov,
ktorí narúšajú súkromie pôvodných obyvateľov, pričom sa postupne stráca aj pokoj vyžarujúci z
vidieckeho prostredia. Môžeme konštatovať, že starousadlíci nie sú celkom spokojní s prítomnosťou
chatárov či chalupárov. „Samozrejme, predtým, keď sme tu nemali ešte do takej miery rozšírenú
komunitu chatárov, bolo tu pokojnejšie, povedal by som, že nám chalupári vzali to krásne ticho, šepot
vetra a spev vtákov, ktorý postupne vystriedali podgurážení, arogantní chalupári, ktorým je to,
samozrejme jedno. Ďalej môžem k tomu povedať, že pred výstavbou domov, chalúp, či už rekreačných
zariadení, ktoré sa realizujú v tejto oblasti, sme tu mali omnoho lepšie cestné komunikácie, ktoré sa
po následnom rozbití nikto z dotyčných chalupárov nesnaží dať do poriadku.“(obyvateľ Malej Lehoty)
V obci Veľká Lehota sú vzťahy miestnych obyvateľov a chalupárov realtívne pokojné a miestni
vnímajú návštevníkov prevažne pozitívne. Negatívne vnímajú len zvýšenú frekvenciu dopravy počas
zimnej sezóny, kedy prichádzajú návštevníci do oblastí lyžiarskych stredísk. „Chalupári nenarúšajú
pokoj v obci. Len pri turistoch, hlavne v zimných mesiacoch, keď navštevujú ski centrum sme
zaznamenali zvýšenú dopravu. Je v záujme obce aby sa postarala o pohodlie a poriadok v obci. Obec
sa snaží opravovať miestne komunikácie, starať sa o čistotu v obci a zabezpečovať pravidelný prísun
vody (v našej obci je problém s vodovodom, preto je voda regulovaná). Negatívne skúsenosti máme
hlavne s nesprávnym nakladaním s komunálnym odpadom, vznikajú zakázané skládky odpadu.“
(starostka Veľkej Lehoty)
Vďaka postojom a názorom obyvateľstva žijúceho v oblastiach s rozptýleným osídlením sme sa mohli
lepšie zorientovať v niektorých otázkach týkajúcich sa života na vidieku, ale aj rôznych vzťahov
chatárov/chalupárov a turistov k miestnym obyvateľom. Vzťahy medzi obyvateľmi a chatármi či
turistami sú viac menej priateľské. Nezaznamenali sme vážnejšie konflikty, ktoré by vyplývali zo
vzájomného spolunažívania, pretože väčšina chatárov sa začlenila do komunity tunajších obyvateľov.
Mnohí z „novousadlíkov“ však nemajú záujem nadväzovať bližšie kontakty, takže vzťahy sú skôr
neutrálne, čo je však lepšie, ako by mali vznikať zbytočné konflikty. Je pravda, ak prichádza niečo
nové, prináša to so sebou aj určité zmeny, a tak to je aj v prípade zmeny štruktúry objektov
individuálnej rekreácie.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
625
Chalupári a turisti zohrávajú dôležitú úlohu aj z pohľadu rozvoja územia. Predstavujú významný
faktor rozvoja podnikateľských aktivít s vysokým stupňom pridanej hodnoty. Ekonomický potenciál
je rozhodujúcim faktorom rozvojových možností územia a príležitosťou pre zlepšenie životnej úrovne
jeho obyvateľstva. Mnohí z chalupárov investovali svoje finančné prostriedky práve do oblastí
s rozptýleným osídlením. Vybudovali tu niekoľko zariadení poskytujúcich služby pre cestovný ruch,
a vďaka nim poskytli pracovné príležitosti miestnym obyvateľom. Regiónu pomáhajú aj využívaním
stravovacích alebo ubytovacích služieb, zúčastňujú sa rôznych podujatí, ktoré sa v okolitých
oblastiach organizujú, ale zároveň propagujú územie vo svojom regióne. Pozitívom je aj zmena
domového fondu štálových oblastí na chaty a chalupy, čím sa zachováva pôvodná výstavba budov.
Z negatívneho hľadiska je veľkým problémom nadmerný hluk počas letnej sezóny, kedy mnohí
návštevníci organizovaných podujatí narúšajú nočný pokoj. Takisto problémom je aj zvýšená doprava
a ničenie ciest. Nezodpovednosť niektorých chatárov vedie však aj k závažnejším problémom, ako
napríklad nedostatok pitnej vody, ktorú míňajú na polievanie trávnikov, či napúšťanie bazénov.
Historické krajinné štruktúry rozptýleného osídlenia sú veľmi zraniteľné a podliehajú rôznym zmenám
a narušeniu, preto je potrebné venovať im zvýšenú pozornosť a hľadať riešenia na zachovanie
špecifického osídlenia. Z hľadiska postavenia a potrieb mikroregiónu Nová Baňa je dôležité, aby
aspekty jeho rozvoja jednak vnútri a jednak vzhľadom na potreby okolia boli vyvážené. Oblasti
s rozptýleným osídlením majú všetky predpoklady na to, aby sa vyvíjali harmonicky, zhodnocovali
svoj rozvojový potenciál a vytvárali tak podmienky pre trvalé zvyšovanie kvality života miestnych
obyvateľov.
Záver
Novobanský region, osobitne oblasti s rozptýlením osídlením, patrí k zaujímavým, ale málo
poznaným regiónom Slovenska. Jednou z možností, ako využiť jeho potenciál je rozvoj vidieckeho
cestovného ruchu a agroturistiky (Otepka - Habán, 2007). Rozptýlené osídlenie tvorí veľmi vzácnu
súčasť krajiny a vďaka jeho obmedzenému výskytu je atraktívnym územím pre rozvoj cestovného
ruchu. Mala by sa mu venovať zvýšená pozornosť a je potrebné hľadať riešenia na zachovanie
historických krajinných štruktúr. Predpokladom úspešného zachovania územia je podporovať
individuálne formy cestovného ruchu a tým zabrániť zániku niektorých oblastí rozptýleného
osídlenia. Vhodným spôsobom je rozširovať vznik objektov individuálnej rekreácie, resp. objektov
poskytujúcich špecifické služby pre vidiecky cestovný ruch z neobývaných a nevyužívaných objektov
(Šíp, 2007). Dôležitým aspektom je zabezpečenie kvalitných služieb pre uspokojovanie potrieb
turistov v športovo-rekreačných zariadeniach, zachovanie tradičných zvyklostí a remesiel
a zintenzívnenie propagácie a publicity regiónu čímmožno prispieť k lepšej informovanosti
o atraktivite územia s rozptýleným osídlením.
Literatúra
[1] HUBA, M. O perspektívach kopaničiarskeho osídlenia a kopaničiarskej krajiny na území
Slovenskej republiky. Geografický časopis, 1990, roč. 42, 1990, č. 2, s.113-129.
[2] HUBA, M., UNGERMAN, J. Kopaničiarske osídlenie, životné prostredie a trvalo udržateľný
spôsob existencie [online]. Životné prostredie, 1997, roč. 31, 1997, č. 2, [cit. 2013-01-11].
Dostupné na: <file:///D:/%C5%A0kola/Bakal%C3%A1rka/huba-kopanice-definicie.htm>.
[3] JANŠÁK, Š. O kopaničiarskom osídlení na Slovensku. Vlastivedný časopis, 1967, roč. 16, č.1,
Bratislava, 1967. pp. 23-28.
[4] OTEPKA, P.- HABÁN, M. Vidiecky turizmus a agroturizmus. NOI, Nitra 2007. ISBN 978-80-
89088-52-2
[5] PETROVIČ, F. Originalita rozptýleného osídlenia na Slovensku. Enviromagazín, 2007, roč. 9, č.
3, s. 24-25.
[6] STRÁNSKA, D. K otázce zvýšených staveb na Slovensku. Slovenský národopis, 1966, roč. 14, č.
1, s. 65-122.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
626
[7] ŠÍP, J. Hodnota území venkova pro rozvoj cestovního ruchu. In Kraft, S., Mičková, K., Rypl, J.,
Švec, P., Vančura, M. (eds) Česká geografie v evropském prostoru - Sborník z XXI. sjezdu ČGS,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie, 2007.
s. 752-762, ISBN 978-80-7040-986-2
[8] THURZO, I. Dispersed Settlement - a Traditional Part of Our Countryside [online]. Životné
prostredie, 1997, roč. 31, č. 2, [cit. 2013-01-15]. Dostupné na:
<file:///D:/%C5%A0kola/Bakal%C3%A1rka/thurzo2-rozptylene%20osidlenie-
tradicna%20sucast%20nasho%20vidieka.htm>.
[9] TIMČÁK, G.M. Cestovný ruch. Košice: Inštitút vzdelávania veterinárnych lekárov v Košiciach,
2009. 67 s. ISBN 978-80-89280-24-7
Príloha
Tab. 3: Pôvodné a súčasné využitie vybraných objektov rozptýleného osídlenia Novobanskej štálovej oblasti
Objekt
rozptýleného
osídlenia
Pôvodné využitie objektu Súčasné využitie objektu
Štálik
Názov objektu „Štálik“ pochádza z nemeckého
slova “stall”- maštaľ. Stavba bola pôvodne
postavená ako sezónna maštaľ pre dobytok a
hospodárska budova na uskladnenie sena
a poľnohospodárskeho náradia. Miestni gazdovia
stavali takéto stavby zvyčajne na vzdialených
lúkach a majetkoch.Stavba bola dokončená v roku
1930 (datované podľa nápisu na krokve strechy).
Polovica budovy bola postavená z kameňa (maštaľ)
a polovica z dreva (senník). Strecha bola pokrytá
škridlou. Zaujímavosťou je že stavba nakoniec
nikdy nebola využitá ako maštaľ. Dôvod nie je
presne známy, ale pravdepodobne to súviselo s
tým, že hospodárstvo majiteľov bolo od objektu
vzdialené približne 150m a možno k tomu prispela
aj hospodárska kríza v 30-tych rokoch, vojnové
udalosti či následná kolektivizácia.
Momentálne je objekt nevyužívaný z dôvodu
rekonštrukcie. Využíva sa len záhrada
a ovocný sad, pričom sa ani v budúcnosti
nepočíta s trvalým obývaním objektu. Pri
chalupe sa nachádza krásna záhrada, v ktorej
chce majiteľ vybudovať zastrešený altánok
s krbom a záhradným nábytkom. Majiteľ
plánuje v budúcnosti využívať objekt a jeho
priľahlé pozemky na rekreačné
účely a uvažuje aj o prenajímaní objektu
priateľom a známym.
Bexápel
Stavba bola pôvodne postavená ako murovaný
rodinný dom s priľahlými stavebnými objektmi –
letná kuchyňa s drevárňou a maštaľ. Bexápel
osídlila rodina, ktorá tam postavila 4 rodinné domy,
konkrétne na Hornom a na Dolnom Bexápli.
Pôvodní obyvatelia sa živili poľnohospodárstvom,
chovom hovädzieho dobytka, pastierstvom,
ovocinárstvom, prácou v lesoch ako drevorubači,
neskôr rôznou prácou v meste Nová Baňa.
Vzhľadom k zmeneným spoločenským
podmienkam a neprístupnosti na horskom teréne
došlo k opúšťaniu Bexápla a pôvodní obyvatelia sa
sťahovali do mesta za pohodlnejším bývaním
a prácou
V súčasnosti je objekt v súkromnom
vlastníctve 1 majiteľa. Z chátrajúceho
rodinného domu postupne dochádzalo
k rekonštrukcii na rekreačnú chalupu
a plánované budúce využívanie objektu je
výhradne na rekreačné účely a oddych.
Sedliacky dvor na
Kňazových
lúkach
Pôvodná drevenica bola postavená v roku 1886.
Bola to klasická malá drevenica z dubového dreva
a prikrytá drevenými šindľami. Majitelia boli
sedliaci, no napriek tomu že hospodárili, vyrábali
sa u nich mlynské kamene a materiál dovážali
z blízkeho kameňolomu. Zaujímavosťou je, že
v rokoch 1901 a 1902 túto drevenicu navštívil
a pobudol v nej niekoľko dní známy český
spisovateľ Jaroslav Hašek so svojím bratom.
Navštívili vtedajšieho majiteľa Štefana VolfaKňazolúckeho,
národovca, spisovateľa a zberateľa
piesní a povestí. V roku 1942 bola postavená väčšia
V roku 2009 sa začala postupná renovácia
malej drevenice a priľahlej hospodárskej
budovy, ktorá pokračuje dosiaľ. Zachovali sa
rôzne predmety a písomnosti z obdobia, keď
sa na tomto dvore žilo, pracovalo
a hospodárilo, a stali sa predmetom dnes už
existujúcej pamätnej izby. Táto pamätná izba
je venovaná hlavne životu a pôsobeniu
národovca Štefana Volfa – Kňazolúckeho.
V súčasnosti tvoria objekt štyri budovy, ktoré
slúžia na účely malého múzea. V drevenici je
už spomínaná pamätná izba. Súčasťou
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
627
hospodárska budova, ktorá prekryla aj starú
drevenicu. V roku 1990 priľahlé majetky aj s
budovami znárodnil štát. Až v roku 2006 odkúpil
majetky aj s pozostatkami budov súčasný majiteľ
spolu so svojím otcom.
expozície sú rôzne pracovné a
poľnohospodárske predmety, ktoré sú
vystavené v hospodárskej budove. V objekte
sa nachádzajú aj pozostatky mlynských
kameňov, ktoré vyrábali pôvodní majitelia.
Ďalšou budovou je stará kôlňa, v ktorej sa
nachádza sklad palivového dreva. Je to stará
budova, v dosť zlom stave. Vedľa nej sa
nachádza prerobené malé stavanie. Je to už
novodobá stavba, ktorá je využívaná ako
rekreačná chalupa. Vzhľadom na majetkové
pomery a na široko rozvetvenú rodinu má
objekt v súčasnosti 26 majiteľov vrátane
štátu.
Banícky domček
Pôvodný objekt vybudovala rodina baníka. Objekt
bol stavaný do mierneho svahu na kamennej
podmurovke a bol podpivničený. Strecha objektu je
sedlová, v minulosti ju pokrýval šindeľ
a v súčasnosti plech. Obývacia časť pozostávala z 2
izieb, komory a pitvora, ktorý bol delený na
kuchyňu. Súčasťou zadnej časti objektu bola aj
stajňa, ktorá však bola zrútená. Potomkovia sa po
smrti pôvodného majiteľa rozpŕchli do okolitých
krajín za prácou a objekt zostal neobývaný.
V roku 2003 odkúpil objekt súčasný majiteľ.
Domček prešiel čiastočnou rekonštrukciou
a je využívaný ako rekreačná chalupa. Ako
nám prezradil majiteľ, na trvalé obývanie je
to príliš malé, ale na odreagovanie od
všetkých starostí a uponáhľaného života je
toto prostredie pre mňa a moju rodinu ako
stvorené“. Pozemok okolo objektu je malý
a majiteľ na ňom vybudoval malé posedenie
s hojdačkou.
Horský ranč
Stavba bola postavená v roku 1908 ako rodinný
dom. Majiteľ tu žil aj so svojou manželkou a 3
deťmi. K objektu bola neskôr pristavaná aj
hospodárska budova. Majitelia sa živili chovom
oviec, kôz a dobytka, ale taktiež ovocinárstvom.
V priestoroch objektu sa každoročne organizovali
páračky, zábavy a dokonca fašiangy, kde sa stretli
ľudia z okolitých štálov. Po smrti maiteľa a jeho
manželky zostal dom opustený. Postupne chátral
a potomkovia sa rozhodli celý objekt aj
s priľahlými pozemkami predať.
V roku 2007 objekt odkúpil súčasný majiteľ
a rozhodol sa tu vybudovať krásny areál,
ktorý nazval „Horský ranč“. V roku 2010
začal s rekonštrukciou a dnes je z objektu
vytvorené zariadenie poskytujúce všestranné
služby cestovného ruchu.
Zo starého domčeka vybudoval chatu,
v ktorej poskytuje ubytovanie. Nová chata
disponuje ubytovacou kapacitou 9 ľudí v 3
izbách. Hosťom je k dispozícii posedenie s
ohniskom i vínna pivnica. V areáli ranča
majitelia chovajú kone, psy a mačky. ranč
poskytuje množstvo možností pre trávenie
voľného času. Zariadenie ponúka niekoľko
víkendových pobytov, kurzy sebaobrany,
workshop feng šuej, jogu alebo kung fu.
V blízkosti ranča sú možnosti hubárčenia
a lovu rýb.
Zdroj: Vlastné spracovanie.
Obr. 1 Objekt “Štálik” Obr. 2 Objekt “ Bexápel”
Zdroj: Archív Bc. Lenky Šuhajdovej, 2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
628
Zdroj: Archív Bc. Lenky Šuhajdovej, 2013.
Obr. 3 Objekt “Sedliacky dvor”
Zdroj: Archív majiteľa objektu, 2013.
Obr. 4 Objekt “Banícky domček”
Zdroj: Archív Bc. Lenky Šuhajdovej, 2013.
Obr. 5 Objekt “Horský ranč”
Zdroj: Archív majiteľa objektu, 2013.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
629
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-79
TOURISM INDUSTRY REGIONALASPECTS
REGIONÁLNÍ ASPEKTY CESTOVNÍHO RUCHU
PROF. PHDR. KAREL LACINA, DRSC.
Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. University of Finance and Administration
 Estonská 500, 100 00 Praha, Czech Republic
E-mail: kar.lacina@seznam.cz
Annotation
Tourism industry is dynamically developed not only in the European continent but also in the North
America, Asia, the Middle East, Australia and in the Pacific area predominantly in the last twenty five
years. It represents the source of precious effects as the tourism activities implementation in regions
closely connected with the improvement of different tourism industry services has an important share
in the growth of municipalities and regions economic and social potential. Its role is especially
apparent in villages regions where mainly the development of agrotourism, ecotourism and eco-agrotourism
together with biketourism significantly contribute to their economic and social stabilization.
Key Words
tourism industry, regions, regional development strategies, village tourism industry, regional tourism
industry strength and weakness, biketourism
Anotace
Cestovní ruch se nejen na evropském kontinentu, nýbrž i v Severní Americe a rovněž v Asii, na
Blízkém a Středním východě, Austrálii a v Oceánii dynamicky rozvíjí zvláště v posledním čtvrtstoletí.
Je zdrojem cenných efektů, neboť uskutečňování turistických aktivit v regionech úzce spojené se
zkvalitňováním nejrůznějších služeb cestovního ruchu se významným způsobem podílí na růstu
ekonomického a sociálního potenciálu municipalit a celých regionů. Jeho přínos je zvláště patrný ve
venkovských regionech, v nichž zejména rozvoj agroturistiky, ekoturistiky a eko-agroturistiky spolu
s aktivizací cykloturistiky v nemalé míře přispívají k jejich hospodářské i sociální stabilizaci.
Klíčová slova
cestovní ruch, regiony, regionální rozvojové strategie, venkovský cestovní ruch, silné a slabé stránky
regionálního cestovního ruchu, cykloturistika
JEL classification: ROO
Introduction
The role of regions in the economic and political affairs including the tourism industry is increasing in
Europe, Northern American and other countries mainly during the last fifty years. The indicated trend
is connected in the European continent - among others - with the public administration reforms, first
of all with the decentralization, deconcentration and subsidiarity principles implementation. One of its
results became the creation of regional state administration and local government that did not exist de
facto before the beginning of reform activities. This trend was partly reflected in the sphere of tourism
activities. The tourism industry contributes now effectively to the development of the whole regions
predominantly thanks to the generation of incomes from products and services purchase to tourists and
to the creation of new labour places.
The regional dimension of tourism activities is underlined by the fact that they are developing mainly
in concrete regions, microregions and in the territory of municipalities. Those territories, of course,
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
630
differ in the framework of the state territory what concerns their attractiveness. In general there are
regions attractive for tourism and other which are visited by tourists only in a relatively limited
moments. Pardubice region in Eastern Bohemia could be mentioned as the example of the second
group of regions. Nevertheless tourism activities represent in such a way important challenges for
regions with prevailing agrarian economy from the point of view of their economic and social
development. Different forms of tourism are developing in agrarian regions based mainly on villages
tourism activities. The experience of countries with rich traditions of tourism industry confirm the fact
that tourism activities are successfully developed predominantly in territories where elected
representatives closely cooperate with the Small and Medium-sized Enterprises owners and managers.
Taking this fact into account strategies worked out for tourism can be formulated nowadays very often
as the component parts of their widely outlined strategies in the majority of regions.
The principal tourism activities in regions are concentrated predominantly to:
1. Investments into construction of hotels, the purchase of modern transport means and in the
construction of highways and other communications.
2. The strengthening of cooperation among the entrepreneurs, local government and the public
administration authorities and offices based on the principle of partnership and networking. The
mentioned orientation is positively reflected - among others - in the creation of more worked out
tourism industry strategies in the tourism destinations.
3. The new labour places creation in the tourism industry facilities.
4. The improvement of cultural monuments protection situated in regions and simultaneously the
general educational level of the local inhabitants increasing.
The effectiveness of indicated strategies and their contribution to the regional development was
confirm first of all in Spain, Portugal, Greece, Cyprus and in the Ireland.
Investments into tourism industry represent the significant contribution to the economic and social
development especially in the villages regions. That is why the European Union and its individual
member states have been supporting different project contributing, among others, to the diminishing
of disparities among more and less developer regions. The mentioned orientation:
 allows to accumulate money in regions that have in general a lower economic potential;
 it represents one of the way leading not only to the economic but also to the social
stabilization of those areas.
The EU strategy utilizing financial means from the structural and national funds to investments is
based on the real fact that the European village regions are in a relatively complicated stage of their
development for the longer time. There are two urgent problems which have to be solved in those
regions. The first one is connected with the restriction of agricultural production in localities where it
represented relatively recently the main or extremely significant sphere of economic activities.
The second problem - linked immediately with the first one - is the fact that the number of people
living in the villages is somewhere (from different reasons) dramatically reducing.
The weakness of the most underdeveloped villages regions is represented generally by:
 their insufficient infrastructure;
 the low level of capital;
 the worse access of entrepreneurs to credits from banks and other financial facilities;
 the relatively long geographical distance of classical rural areas from main regional economic
centers;
 the relatively high costs of transport connected with the purchase and sale of products.
Speaking more concretely this indicated unpleasant situation of villages regions was caused
predominantly by the following facts:
 there are often limited transportation possibilities complicating the everyday transport of
people from small villages to larger centers offering the local population possibilities to work.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
631
The mentioned situation is criticized for a long time especially by the young people moving
more and more often from villages to towns;
 lower quality of roads maintenance is also complicating the general situation;
 there is a limited number of créches, nursery and the elementary and secondary schools;
 the medical care quality is often limited there in the comparison with towns;
 only limited number of services is offered to citizens in smaller municipalities;
 the village areas are able to create only limited number of labour places for their inhabitants.
These and other problems are motivating inhabitants of villages to their migration to towns with much
higher quality conditions for the everyday lie.
The fact that limited number of inhabitants lives predominantly in the mountain areas is negatively
reflected also in the worse quality of soil cultivation. Therefore part of fields that don´t have the
highest value is transferred into forests or it is grassed down. In such a way pleasant preconditions for
the development of agrotourism, ecotourism and eco-agrotourism are created here.
The attractiveness of the indicated characteristic features of the village tourism are caused by:
 its more sensitive relationship to the nature;
 limited (therefore more intimate) accommodation capacities;
 offer of pleasant environment in farms and small boarding houses;
 more better approach of services producers to visitors individual needs satisfaction;
 additional services provision (like for example horse riding, hunting, fishing);
 the possibility of local traditions, handicrafts, ways of soil cultivation recognition.
In other words tourism activities in villages areas:
 provide the possibility of recreation in the healthy and nontraditional environment;
 assure additional incomes for farmers and the assistance to villages stabilization in such a
way;
 enable the folk architecture conservation together with folk traditions preservation;
 stimulate global villages development and protect the traditions of villages style of life.
The modern forms of tourism activities - agrotourism, ecotourism and eco-agrotourism - offer new
work places for the local population. They represent the realistic contribution to the regions
development because more and more tourists visiting village areas estimate predominantly:
 the local healthy environment;
 the natural and historical monuments situated here.
Their number is increasing relatively quickly. The agrotourism, ecotourism and eco-agrotourism
represent the successful economic and social orientation mainly in municipalities where the principle
Public-Private-Partnership is developed. The entrepreneurs are building here new accommodation and
catering capacities and the local government is helping to them by the construction of technical
infrastructure and information centers as well as by the activation of the cross border cooperation
implemented in the territory of the so called euroregions. That is why agrotourism, ecotourism and
eco-agrotourism are supported partly from the European Agriculture Guarantee and Guidance Fund
and from the European Regional Development. Other resources for those regions development are
represented by several specialized programs, first of all the so called Framework Programs.
The most famous of the Framework Programs are:
 European Research Project called „Making Agriculture Sustainable“ (MAS);
 „Capitalization of Research Results on the Multifunctionality of Agriculture and Rural
Areas“;
 „The Socio-Economic Impact of Rural Development Policies“.
Financing from them is oriented mainly to case study mapping predominantly the economic and social
development of rural areas working out.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
632
Main forms of villages tourism
As it has been mentioned the most famous form of the villages tourism are agrotourism, ecotourism
and eco-agrotourism. All of them represent the recreation possibilities in the villages environment
(usually in the families farms). Visitors sojour here is often connected with further activities, first of
all with biketourism.
The most famous of those forms is agrotourism successfully developed mainly in the tourism
attractive regions in the mountains and in localities near mountains. Nevertheless the example of
Netherlands document the success of agrotourism also in the lowlands.
The agrotourism is sometimes internally divided into so called:
 free agrotourism and
 accommodation facility-based tourism.
The so called free agrotourism (characterized sometimes also as active or individual agrotourism) is
represented de facto by several days wandering from one farm to another one.
The accommodation facility-based tourism is implemented in the following types of the
accommodation:
 traditional family farm;
 village hotel or boarding house
fulfilling criteria of environment protection (often near the Protected Preserved Areas – for example
National Parks).
Ecotourism - with the annual increase about 15 per cent to 30 per cent - is one of forms of the so
called soft tourism. In comparison with agrotourism it is more oriented to the observation of the
nature. That is why the most available conditions for its development are in parts of the nature
enabling one or more days wanders.
In the Czech Republic ecotourism often connected with biketourism is exercised by the Czech and
foreign tourists - mainly from the Netherlands.
The eco-agrotourism is developed predominantly without the use of fertilizers in their plants growing.
The cows, sheep, goats and horses are reared in the traditional natural way here. The mentioned style
of agricultural production is considered to be very attractive by the eco-agrotourism participants.
If we try to proceed to the generalization of the indicated activities it is possible to underline
predominantly the following facts:
 The village forms of tourism enable to utilize and to appraise the uniqueness of the villages
as well as the relatively clear environment.
 Village tourism contributes significantly to new work places creation.
 It enable to prepare and to offer refreshment for visitors from local agricultural products.
Role of cycle touring in rgional tourism industry development
There are several important advantages of cycle touring preference not only in the villages but also in
the towns. Following aspects are considered generally as the most valuable:
 the cyclists need not find parking places in the towns which there is only limited number of
them due to the cars transportation density;
 cyclists do not participate in traffic jams.
 cyclists do not make a noise;
 cyclists do not contaminate the environment;
 the development of cycle touring has pleasant medical effects.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
633
Taking the presented advantage into account cycle touring was developed as the efficient king of
tourism industry predominantly due to the financial and other material support from the governments
in several European countries. The European Union is one of –the „EuroVelo“ project co-financiers. It
principle aim is to connect all EU countries by cycle routs till year2016. The United Kingdom, first of
all Scotland, could be a good example of the effective participation in such an approach. The Scottish
ministers council announced the program called „Scottish Initiative in Biking Development“ already in
year 1996. This program has been implemented and financed since the financing year 1998-1999. Its
main intention was the „National Biking Strategy“ implementation.
Eighty applicants for the financial support have been chosen from the public and private sectors as
well as among members of voluntary working groups and local tourism organizations. Each of their
eighty projects was assessed on the basis of a relatively strict criteria. 37 best projects have been
definitely adopted with global subsidy of approximately 650 000 pounds (cca 1,1 mil. Euro). Further
biking projects were subsidized during the first decade of the 21st century.
In the continental Europe Switzerland is another European country where cycle touring is permanently
supported from the state administration and the local government resources. Its first supporters were
towns and regions. Nowadays the vast majority of the cycle touring routs is contructed in the regions
(cantons). That is why the cycle touring represents here an important role in the regional tourism
industry.
The contemporary primary task in the level of the whole Switzerland is to connect cantons by bike
routes. It is the essence of the project called „Veloland Schweiz“ based on the putting into service
cycle touring routs in the global length of 3 330 kilometers (including the construction of complete
infrastructure).
The „EuroVelo“ project influence is visible also in the Federal Republic of Germany. Several long
cycle touring routes were constructed - but not mutually connected - here in the 1980s and in the
beginning of the 1990s. Therefore the ADFC (the tourism organization with high reputation) started to
cooperate with the German Tourism Headquarters (DFV). The main result of the mentioned
cooperation represented the project „Find Germany in Bicycle“. Nowadays the network of cycle
touring routes with the total length of 37 000 kilometers represents the project „EuroVelo“ component
part. The project offers the „packet“ of different but connected services from the suitable
accommodation and the network of bicycle repair shops to information provision concerning different
activities for biketourists organization.
The so called „pressure policy“„ in favour of cycle touring achieved the victory in the Netherlands.
One of its principal priorities are the construction of perfect and cheap parking places for cycle
tourists in towns where parking places for cars are extremely expensive. The so called „Universal
Cycle Plan“ was adopted by the government. It underlines the role of bicycle as one of means serving
to the quality of environment improvement - predominantly in towns. This project represented the
answer to serious economic and environmental problems since the 1960s when the environment in the
Netherland was extremely polluted. Thanks to the governmental activities bicycles are now the means
of transport number two - after cars - in the Netherlands. Dutch people use them for about 30 per cent
of their tours.
The further examples of bicycles utilization for citizens transport is possible to find also in other
European countries, for example in Denmark, Austria and in France.
Speaking about the European size of cycle touring it is possible to come to the conclusion that the
cycle touring propagation contributed in Western European countries to the prosperity of smaller
territories with the suitable flat terrain – and very often also with a greater density of cultural
monuments.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
634
Cycle touring in the Czech Republic
The cycle touring development in the Czech Republic is closely connected with the „Program of
Countryside Restoration“. Projects of long-distance cycle touring routes connected with the European
bike routes EuroVelo were worked out and their implementation started. One of them is, for example,
the important „Cycle Touring route Prague - Dresden“ project which could connect towns and
villages from Central a Western Bohemia with the capital of Saxony in Germany. The famous so
called „Moravian-Silesian Long-distance Cycle Rout“ was constructed in Northern Moravia. The
cycle routes project „Beautiful Country“ that connecting eight Czech Republic regions was worked
out and implemented. Nowadays it is possible to visit mentioned regions during 22 days of tours what
could be interesting for cycle tourists from different European countries.
It is expected in the Czech Republic that one of the tourism industry principal goal will be the
construction of sufficient number of motels, hotels and pensions for biketourists complemented by a
network of specialized shops for them, maintenance services and other facilities supporting the cycle
touring development.
Conclusion: tourism activities in regions contribution
Generalizing, tourism activities strategies in regions are oriented predominantly to:
1. The support of tourism industry infrastructure:
with the emphasis on cycle routes and water activities spaces, cars and buses parking areas,
accommodation and gastronomy facilities, camps and information centers construction, the cultural,
entertainment and sport infrastructure, technical information systems as well as ski routes quality
improvement.
2. Regional tourism industry organization structure building and its quality improvement
with the principal orientation to the regional and local tourism organizations network stabilization and
regional information centers activities development.
3. Efforts aimed at the tourism destinations image increasing:
The orientation to the long-term marketing activities improvement oriented to the regions effective
propagation seems to be the way of the mentioned goal implementation. The similar significance has
the education and training of the tourism industry facilities staff.
4. The support of cultural and natural inheritance regeneration.
5. The regional tourism helps municipalities to utilize incomes for tourism for different local activities
- The regional tourism influence positively the payment balance municipalities and the whole regions.
Facts informing about tourism activities development in the traditional tourism destinations in the
European and non-European countries confirm the fact that the key instruments of tourism industry
stimulation in regions are:
 the growth of destination management quality with the accent to the improvement of the
tourism activities coordination and support including the better utilization of information and
monitoring systems;
 the accumulation of financial sources from national and EU supporting programs
predominantly for the architecture monuments conservation and for the care of nature as the
whole;
 several approaches typical for the strategic planning implementation.
Literature
[1] ČERNÁ J.,KAŠÍK M.,KUNZ V.: Public Relations (komunikace organizací). Praha: EUPress
2008. ISBN: 978-80-86754-65-9.
[2] INDROVÁ J. a kol. Cestovní ruch (základy). VŠE v Praze 2007. ISBN: 978-80-245-1252.
[3] INDROVÁ J., MALÁ V. Cestovní ruch. 1. vydání: VŠE v Praze 2004, ISBN: 80-245-0799-4.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
635
[4] JAKUBÍKOVÁ D. Marketing v cestovním ruchu. Praha: Grada Publishing,a.s. 2009. ISBN:
978-80-247-3247-3.
[5] KIRÁLOVÁ A. Marketing destinace cestovního ruchu. 1. vydání, Praha: Ekopress 2003, ISBN:
80-86119-56-4.
[6] Kolektiv autorů. Průmysl cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj 2008.
[7] LACINA K. Management a marketing cestovního ruchu. Praha: EUPress 2010, ISBN: 978-80-
7408-035-7.
[8] LACINA K. Regionální rozvoj a veřejná správa. Praha: EUPress 2007, ISBN: 978-80-86754-
74-1.
[9] MALÁ V. a kol. Základy cestovního ruchu. VŠE v Praze 2002, ISBN:80-245-0439-1.
[10] MORRISON A.M. Marketing pohostinství a cestovního ruchu. 1. vydání, Praha: Victoria
Publishing 1995, ISBN: 80-85605-90-2.
[11] NĚMČANSKÝ M. Management cestovního ruchu. 1.vydání, Slezská univerzita v Opavě,
Karviná 1995, ISBN: 80-85879-18-2.
[12] PALATKOVÁ M. Marketingová strategie destinace cestovního ruchu. Praha:Grada Publishing,
2006 ISBN: 80-247-1014 -5.
[13] PÁSKOVÁ M., ZELENKA J. Cestovní ruch - výkladový slovník. Praha: Ministerstvo pro
místní rozvoj 2002.
[14] PETRŮ Z. Základy ekonomiky cestovního ruchu. Praha: IDEA SERVIS 2007. ISBN:
978-80-85970-55-5.
[15] RYGLOVÁ K. Cestovní ruch (soubor studijních materiálů). Ostrava: KEY Publishing 2007,
ISBN: 978-80-87071-44-1.
[16] VAŇÁK M., NAHODIL F. Základy marketingu. Praha: EUPress 2007. ISBN: 978-80-86754-
85-7.
[17] VAŠKO M. Cestovní ruch a regionální rozvoj. 1. vydání, VŠE v Praze 2002. ISBN: 80-245-
0445-6.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
636
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-80
ŘECKO JAKO KULTURNÍ DESTINACE
GREECE AS CULTURAL DESTINATION
ING. PATRIK KAJZAR, PH.D.
Katedra cestovního ruchu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Travel Movement
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
 Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: kajzar@opf.slu.cz
Anotace
Cestování se stále více stává neodmyslitelnou součástí našeho života. Na cestovní ruch mají neustálý
vliv změny jednak demografické, tak i ekonomické faktory, stejně tak jako změny v oblasti životního
stylu. Tyto změny v cestovní ruchu potvrzuje i řada výzkumů v mnoha evropských státech, ale i státech
mimo Evropu. V posledních letech dochází ke změně motivů účasti na cestovním ruchu. Turisté začíná
vyhledávat především gastronomii, kulturní a přírodní bohatství. Kulturní zážitky se staly hnacím
motorem pro rozvoj cestovního ruchu v mnoha zemích. Ve svém příspěvku se věnuji zhodnocení
kulturního cestovního ruchu v destinaci Řecka.
Klíčová slova
kulturní cestovní ruch, Řecko, geografie, populace, historie, archeologie, životní styl.
Annotation
Travel is increasingly becoming an essential part of our lives. On the tourism have continuous
influence of both demographic changes, and economic factors as well as changes in lifestyle. These
changes in the travel industry is also confirmed by many studies in many European countries as well
as countries outside Europe. In recent years there has been a change of motives participation in
tourism. Tourists begins search for particular gastronomy, cultural and natural wealth. Cultural
experiences have become a driving force for the development of tourism in many countries. In my
contribution I evaluate cultural tourism destination in Greece.
Key words
cultural tourism, Greece, geography, population, history, archaeology, lifestyle.
JEL classification: L83, N93, N94, R23
Introduction
The aim of this paper is evaluation the cultural tourism in destination Greece. Author using own
experience from traveling around Greece and secondary sources. The basic scientific methods include
methods of analysis, synthesis and method of observation.
The EU tourism industry generates more than 5% of the EU GDP, with about 1,8 million enterprises
employing around 5,2% of the total labour force (approximately 9,7 million jobs). When related
sectors are taken into account, the estimated contribution of tourism to GDP creation is much higher:
tourism indirectly generates more than 10% of the European Union's GDP and provides about 12% of
the labour force. Europe is indeed a key cultural tourism destination, with a large number of major
sites and a strong flow of international and domestic visitors. It is estimated that cultural tourism
accounts for around 40% of all European tourism. Travel and cultural tourism in particular has a vital
role to play in fostering both a greater understanding of the rich diversity of regional cultures of
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
637
Europe and appreciation of our common European heritage and culture [5]. Through increasing a
better understanding between the peoples of Europe cultural tourism can help further European
integration. Furthermore, cultural tourism brings about economic benefits, as is indicated in the
European Commission Communication on Basic Orientations on Sustainable Tourism. It therefore
contributes to the implementation of Lisbon Strategy in respect of economic growth, employment, the
well being of populations, and cultural development [7].
Cultural tourism gives visitors the opportunity to understand and appreciate the Essentials character of
a place and its culture as a whole, including its [19]:
 history and archeology,
 people and their lifestyle (including the ways in which they earn a living and enjoy their
leisure) ,
 cultural diversity , arts and architecture,
 food, wine and other local produce,
 social, economic and political structures,
 landscape.
Culture has long played an important role in the development of tourism in Greece. The
archaeological sites of Greece and their associated museums have always been a major draw for
foreign visitors, and these same resources have played an important role in the national self-image of
Greece. More recently, however, attention has shifted towards broadening the range of cultural
attractions to include aspects of modern Greek culture as well. In the past, culture has been viewed as
an integral part of the Greek tourism product, ether han a specific form of tourism in its own right.
Cultural tourism is now seen as being particularly important in a country whose tourism product has
been largely based on beach holidays - a market which is coming under increasing pressure from
competing destinations in the Mediterranean and elsewhere. Tourism demand is also highly seasonal,
and spatially concentrated. Cultural tourism is therefore seen as one potential vehicle for diversifying
the basic beach holiday product, for spreading the tourism season, and persuading tourists to discover
hitherto unknown areas of Greece. This may explain why the potential for cultural tourism
development is perceived as being greater in Greece than in any other EU country [16].
1. Geography of Greece and population
Greece is a peninsular and mountainous country located in Southern-Eastern Europe, in the Balkans
peninsula. Although the inland is pretty mountainous, the country has the largest coastline in Europe
(13,676km) due to its numerous islands [14]. Greece has totally more than 2,000 Greek islands but
only 168 are inhabited. The country is surrounded by two big seas, the Aegean and the Ionian seas,
which include other smaller seas [17].Greece mainland consists of the following regions: Central
Greece (Sterea), Peloponnese, Thessaly (east central) Epirus (north west), Macedonia (north), Thrace
(north west). Also Greece consists of many islands and island complexes: Crete, Cyclades,
Dodecanese, Ionian, Sporades, Saronic and Eastern Aegean islands. It shows Fig.1.
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
638
ig.1: Map of Greece
Source: [15]
Athens is the capital of Greece. It belongs to the Prefecture of Attica, in the centre of the Greek
territory. The Peloponnese actually looks like an island connected to the mainland with two bridges:
the bridge at the Corinth Canal and the cable bridge of Rio-Antirrio. Peloponnese is located in the
southern part of Greece. The inland is dissected by high mountains that extend southwards towards a
landscape of fertile plains, pine forested uplands and craggy foothills. There are more than 2,000
islands scattered both in the Aegean and the Ionian Seas. The majority is located in the Aegean
between the mainland and Turkey. The largest Greek island is Crete and the second largest is Evia.
Lesvos and Rhodes come next. Greece is a mountainous country. The the highest point is at Mount
Olympus, at an altitude of 2917m. The country is very rich in natural resources providing petroleum,
magnetite, lignite, bauxite, hydropower and marble [11].
The total population in Greece was last recorded at 11.4 million people in 2012 [9]from 8.3 million in
1960, changing 36 percent during the last 50 years. Population in Greece is reported by the World
Bank. Historically, from 1960 until 2012, Greece Population averaged 9.9 Million reaching an all time
high of 11.4 Million in December 2012 and a record low of 8.3 Million in December of 1960. The
population of Greece represents 0.16 percent of the world´s total population which arguably means
that one person in every 617 people on the planet is a resident of Greece [12]. About 98 percent of of
the population is Greek and Orthodox Christians. Minority groups include Turks, Macedonian Slavs,
Albanians, Armenians, Bulgarians, Jews, and Vlachs, a religion that figures prominently in Greece's
culture. Muslims comprise 1.3 percent of the population and the remaining 0.7 percent includes
Catholics, Jews, Old Calendar Orthodox, Jehovah's Witnesses, Mormons, Protestants, and other faiths.
Most Muslims live in Thrace, and they are Greece's only officially recognized minority after receiving
legal status through provisions in the Treaty of Lausanne of 1923. The official language of Greece is
Greek, which is spoken by 99 percent of the population. The Greek language has its basis in classical
Greek and the language of the 21st century is quite similar to that which was spoken during the 5th
century B.C. [16].
2.Greece history and archeology in brief
Greece is one of the oldest civilizations in the world and the cradle of Western culture as we know it.
The first signs of inhabitance were the Cycladic, Minoan and Mycenaean maritime civilisations that
lived and ruled during the Bronze Age (3000-1200 BC). However, these collapsed by the 11th century
BC and a 'dark age' followed. By 800 BC, there was a cultural and military revival and city-states like
Athens and Sparta sprang onto the world map. The classical (or golden) age of Greece started soon
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
639
after and gave rise to many of the world’s cultural emblems before ending with the Peloponnesian
Wars (431-404 AD) in which the Athenians were vanquished by the Spartans.
Alexander the Great, who marched into Asia Minor, Egypt, Persia and parts of what are now
Afghanistan and India, ushered in the Macedonian empire. It ruled for three dynasties and is known as
the Hellenistic period. During this time, Greek ideas and culture was amalgamated with other proud
ancient cultures and a new tradition was created.
The powerful Roman empire turned its sights on Greece around 205 BC and over the next few
centuries, the country came under the Romans, the illustrious Byzantine Empire, and the Ottoman
Turks (Fig. 2). All these influences combined to create a unique culture. A cultural revival in the late
18th century precipitated the War of Independence in 1821-29 but it was only in 1827, when Russia,
France and Britain intervened that Greece became independent [1].
In April 1827 they elected Ioannis Kapodistrias, a Corfiot who had been the foreign minister of
Russian Tsar Alexander I, as their first president. Nafplio, in the Peloponnese, was chosen as the
capital. Amid the ensuing anarchy, Britain, France and Russia again intervened and declared that
Greece should become a monarchy. They decided that the throne should be given to a non-Greek so as
not to favour one Greek faction, and selected 17-year-old Prince Otto of Bavaria, who arrived in
Nafplio in January 1833. King Otto (as his name became) got up the noses of the Greek people from
the moment he set foot on their land. Otto moved the capital to Athens in 1834. Greece joined NATO
in 1952 and in 1953 the US was granted the right to operate sovereign bases. Intent on maintaining a
right-wing government, the US gave generous aid and even more generous military support. In 2004
Before the staging of the Olympic Games, Greece’s sporting prowess had an unexpected shot in the
arm when, against all odds, it won the European Football Championship (Euro 2004) in Portugal,
giving Greeks the world over an enormous boost of pride. As it happened the August Olympic Games
were, by all accounts, a resounding success and the Greeks put on a well-organised – if poorly
attended – summer spectacle. The years since have been challenging, and Greece in 2012 is in a fight
for its economic future. While Greek spirit - and the value of tourism to its well-being - remains
undimmed, the country's recent economic problems have brought unwanted attention from the world's
media and unwelcome and unwarranted stereotypes. A succession of bail-out packages from European
Union coffers, delivered at a cost of successive governments and huge pressure on the lives of
hardworking everyday Greeks, have kept the country in the Euro. The road to recovery is long, but
Greece has faced great troubles before, and recovered before [10].
Fig.2: Time periods of the Greece
Source: [11]
Five thousand years of history have obviously left a mark on the Greek landscape. Many ancient
Greek monuments, cities, and landmarks have traveled through the eons under the sun and some have
even remained in use (like the Acropolis for instance), while many others fell into obscurity and were
buried under the ground only to be unearthed by archaeologist in the past two hundred years. Such
ancient sites appear today as monuments to the Greek ideas and culture that influenced the subsequent
generations of the western civilization. For those brought up immersed in the western civilization, to
study the ancient Greek monuments is to study one's own heritage and self. List of ancient Greek sites
not to be missed [2]:
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
640
 Acropolis of Athens - More than any other monument, the Acropolis of Athens represents
Classical Greek culture at its zenith. While modern Athens is not on my top list of places to
visit in Greece, a stay of a few days is imperative to experience its ancient monuments and
rich museums.
 Delphi - As a place of influence in ancient east Mediterranean affairs Delphi has no rivals.
The Delphic oracles were received by Persian kings and Athenian leaders and they indirectly
helped shape history as we know it. The landscape is fantastic, the ruins well preserved, and
the site's museum houses some of the most important art works from ancient Greece.
 Olympia - The Olympic games have evolved over the years to become the most spectacular
show business in the world, and they travel every four years from one host country to another,
but in Ancient Greece, all "civilized" cities gathered in ancient Olympia to participate in
athletic competitions and cultural festivals.
 Epidaurus - The vast sanctuary lies about in ruins, but the Epidaurus theater itself is a visual
treat. Perfectly preserved it is still used today for festivals and concerts.
 Phaistos (Crete) - While most travel guides would pick another Minoan palace (Knossos) as
the best destination in Crete, my personal visits to both places have placed Phaistos in a
special place in my heart. Phaistos felt much more genuine of a place, while Knossos --
spectacular as it is-- seemed a bit more contrived. If you do visit Crete, it is possible to visit
both Knossos and Phaistos during one visit to Heraklion.
 Vergina - This unique archeological site / museum is well worth a visit to experience
Macedonian culture. The tomb of Phillip II of Macedon has yielded excellent examples of
artifacts which are exhibited under the Great Tumulus alongside the ancient tombs, etc.
3. People and their lifestyle
The population historically has been mobile. Sailors, shepherds, and merchants traveled as a matter of
occupation, while peasants frequently moved in response to wars, land tenure policies, and
agricultural opportunities. Market towns such as Corinth and Athens have endured for millennia, but
smaller settlements appeared and disappeared with regularity. Over the last century, internal migration
has overwhelmingly been from mountains to plains, inland to coastal areas, and rural to urban
settlements. In this process, hundreds of new villages were founded while others were abandoned, and
some towns and cities grew greatly while others declined [3].
Greeks are passionate people; they love with passion, hate with passion and in most cases at the same
time. Greeks laugh loudly, shout, cry loudly and they are the first to jump in a fight if needed. Greek
people enjoy food and drinking, they cherish their free time; you will see them drinking coffees in
open air cafés all day long. They are the kind of people who make every situation enjoyable, however
different it is from what they are used to. Being open minded and fun loving means they really are
comfortable wherever they go.
Greeks adore music, festivals, celebrations and anything that brings them out of their houses. They
adore their sea and Greek islands and they are passionately in love with their country, although they
do not miss ranting about it. Vacation time, free time and relaxation are absolutely sacred to people of
Greece. Greeks are known for their hospitality and their good manners to foreigners and they are
friendly, easy going and open hearted [18].
Living in satisfactory housing conditions is one of the most important aspects of people’s lives.
Housing is essential to meet basic needs, such as shelter, but it is not just a question of four walls and
a roof. Housing should offer a place to sleep and rest where people feel safe and have privacy and
personal space; somewhere they can raise a family. All of these elements help make a house a home.
The number of rooms in a dwelling, divided by the number of persons living there, indicates whether
residents are living in crowded conditions. Overcrowded housing may have a negative impact on
physical and mental health, relations with others and the development of children. In addition, dense
living conditions are often a sign of inadequate water and sewage supply. In Greece, the average home
contains 1.2 rooms per person, less than the OECD average of 1.6 rooms per person. In terms of basic
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
641
facilities, an estimated 98.6% of people in Greece live in dwellings with private access to indoor
flushing toilets, higher than the OECD average 97.8% [8].
Conclusion
The aim of this paper was evaluate the cultural tourism in destination Greece. In one article do not
pay attention to all areas that are important for cultural tourism of Greece. Greece is a true paradise for
cultural tourism, a large journey into history and art. Educational excursions, theatrical productions,
festivals, pilgrimages, visits to archaeological sites, monuments and museums, excursions to study the
natural environment, folk art and culture – these are just a few of the many things that Greece has to
offer in the cultural tourism sector.
Cultural tourism is essentially that form of tourism that focuses on the culture, and cultural
environments including landscapes pf the destination, the values and lifestyles, heritage, visual and
performing arts, industries, traditions and leisure pursuits of the local population and host community.
It can include attendance at cultural events, visits to museums and heritage places and mixing with
local people. It should not be regarded as a definable niche within the broad range of tourism
activities, but encompasses all experiences absorbed by the visitor to a place that is beyond their own
living environment [4]. Although the rich cultural heritage of Greece is a major draw for tourists, and
an important source of competitive advantage in the battle for tourism market share in the
Mediterranean, cultural tourism as a distinct market segment is still poorly developed. Most tourists
coming to Greece view culture as one part of the total tourism product, rather than a primary
motivation for visiting the country. Cultural tourism is viewed in much the same way by policymakers
in Greece itself, and there has been little effort to develop specific cultural
tourism products [16].
Greek Culture is one of the oldest cultures. It has evolved over thousands of years. It finds its roots in
the Mycenaean and Minoan civilizations. The Roman, the Byzantine and the Ottoman empires have
had a major influence on the culture of Greece. Greeks are proud of their culture and look at their
culture as being a representation of their nationality and ethnicity. Their art, religion, dance, music and
the Greek cuisine compose the rich culture of Greece. The Greek diet is characterized by a variety of
foods and wine. When talking about Greek culture, one cannot ignore Olympic Games. The Greeks
started holding athletic contests in honor of their Gods. The ancient Olympics began in 700 B.C. in
honor of Zeus. These games expanded to five days and started including many sports events. The
Greek culture today stands as an example of a beautiful blend of the 'ancient' and the 'modern'. It is
characterized by its diversity. The ancient traditions and the present-day developments make this
culture unique [13].
Literature
[1] A Brief History of Greece [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from
http://www.spainexchange.com/guide/GR-history.htm
[2] Best Ancient Greek Sites [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from
http://www.greeklandscapes.com/travel/best-ancient.html
[3] Countries and Their Cultures [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from
http://www.everyculture.com/Ge-It/Greece.html
[4] Cultural Tourism in Greece [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from
http://www.medtournet.eu/medtour/showroom/article.jsp?context=404&sectionid=20&articleid=
2444&domainid=1&themeid=3
[5] European Commission: Enterprise and Industry [online]. [cit. 2013-2-24]. Available from
http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/tourism/cultural-routes/index_en.htm
[6] Encyclopedia of the Nations - Greece [online]. [cit. 2013-3-1]. Available from
http://www.nationsencyclopedia.com/economies/Europe/Greece.html#ixzz2MTwgi5v0
Sborník příspěvků XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Valtice 19.–21. 6. 2013
642
[7] EUROPEAN CULTURAL TOURISM NETWORK [online]. [cit. 2013-2-24]. Available from
http://www.ectn.eu.com/cardiffdec.php
[8] Greece [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from
http://www.oecdbetterlifeindex.org/countries/greece/
[9] Greece – Countrymeters [online]. [cit. 2013-3-1]. Available from
http://countrymeters.info/en/Greece/
[10]Greece history. [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from
http://www.lonelyplanet.com/greece/history#ixzz2MwW2nPN3
[11]Greece history, geography [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from http://www.greeka.com/
[12]Greece Population [online]. [cit. 2013-3-1]. Available from
http://www.tradingeconomics.com/greece/population
[13]Greek Culture [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from http://www.buzzle.com/articles/greek-
culture.html
[14]HAMARNEH, I. Geografie cestovního ruchu – Evropa. Praha : Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-
7380-093-2.
[15]Profile of Greece [online]. [cit. 2013-3-1]. Available from
http://www.infoplease.com/atlas/country/greece.html
[16]RICHARDS, G. CULTURAL TOURISM IN EUROPE, 2005 [online]. [cit. 2013-3-1]. Available
from http://www.tram-research.com/cultural_tourism_in_europe.PDF
[17]SLAVOMÍR, H. Geografie cestovního ruchu Evropy. Pardubice: Radek Drahný, 2006. 80-
903734-1-0
[18]The Greeks [online]. [cit. 2013-3-8]. Available from http://www.athens-taxi.org/greeks
[19]What is cultural tourism – QuickStart Guide to a Tourism Business [online]. [cit. 2013-3-1].
Available from http://www.tourism.wa.gov.au/Publications%20Library/Growing%20Your%
20Business/What%20is%20Cultural%20Tourism%20v3%20260706%20(final).pdf
Regionální rada regionu
soudržnosti Jihovýchod
www.jihovychod.cz
MASARYKOVA UNIVERZITA
Partnerem letošního XVI. mezinárodního kolokvia o regionálních vědách, stejně jako
v minulých letech, je Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod. Prostřednictvím
Regionálního operačního programu Jihovýchod, který letos vstoupil do posledního roku
svého programového období, přispívá za pomoci evropských dotací k účelnému rozvoji
Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. Podpora je směrována do oblasti dopravy,
cestovního ruchu a rozvoje měst a obcí regionu.
REGIONÁLNÍ OPERAČNÍ PROGRAM JIHOVÝCHOD
Regionální operační program Jihovýchod (ROP Jihovýchod) má pro programové období
2007–2013 k dispozici přibližně 704 milionů eur z Evropského fondu pro regionální rozvoj, tj.
přibližně 17 miliard korun.
Cílem ROP Jihovýchod je podporovat růst konkurenceschopnosti a prosperity regionu při
zvyšování kvality života obyvatel.
Program má tři prioritní osy: dostupnost dopravy (49 % z celkového objemu financí), rozvoj
udržitelného cestovního ruchu (19 % z celkového objemu financí) a udržitelný rozvoj měst
a venkovských sídel (28,6 % z celkového objemu financí). Zbývající 3,4 % jsou určena pro
technickou pomoc na řízení programu, propagaci a podporu absorpční kapacity regionu.
Projekty mohou připravovat kraje, obce, svazky obcí, organizace zřizované nebo zakládané
kraji či obcemi, v oblasti cestovního ruchu i právnické osoby s účastí samosprávy, nestátní
neziskové organizace, malí a střední podnikatelé a v prioritní ose věnované rozvoji měst
a venkovských sídel navíc vzdělávací instituce.
ROP Jihovýchod patří mezi nejlépe čerpající operační programy v České republice.
V tomto programovém období již příjemci podpory z Regionálního operačního
programu Jihovýchod využili více než 12 miliard korun dotací. V Jihomoravském kraji
a v Kraji Vysočina je to téměř 700 podpořených projektů, z nichž 543 bylo již
dokončeno. Do konce programového období jsou k dispozici ještě cca 3 miliardy
korun dotací.
Prioritní osa 1: Dostupnost dopravy
Dopravní dostupnost, obslužnost a infrastruktura jsou hlavními tématy první prioritní osy
ROP Jihovýchod. Podpora putuje z největší části na modernizace silnic druhé a třetí třídy,
mostů, obchvatů, dále na výstavbu terminálů veřejné hromadné dopravy, nákupy tramvají,
trolejbusů a autobusů pro městskou a příměstskou dopravu a výstavbu cyklostezek.
V prioritní ose 1 bylo k dnešnímu dni úspěšně využito 6,5 miliardy korun dotací.
Prioritní osa 2: Rozvoj udržitelného cestovního ruchu
V rámci oblasti infrastruktury pro cestovní ruch je kladen důraz na zpřístupnění památek
veřejnosti, obnovu skanzenů a výstavbu turistických tras, naučných stezek, hipostezek a
stezek pro pěší, lyžaře i cyklisty. Dále jsou podporovány například projekty výstavby
kongresových a lázeňských center, sportovně rekreačních objektů, ubytovacích zařízení a
turistických center. K prioritám rozvoje cestovního ruchu na jižní Moravě patří lázeňství.
Představuje jednu z nejvýznamnějších možností, jak prodloužit pobyt návštěvníků v regionu
a také jak vytvořit nová pracovní místa. Stranou nezůstávají ani služby v cestovním ruchu,
podpora marketingových a informačních kampaní, propagace turistických atrakcí
i výjimečných tradičních kulturních akcí v regionu.
Na projekty cestovního ruchu již příjemci využili 1,6 miliardy korun dotací.
Prioritní osa 3: Udržitelný rozvoj měst a venkovských sídel
Obce a sdružení obcí jsou nejaktivnějšími subjekty v rámci ROP Jihovýchod. Nejvíce obce
žádají o dotace na modernizaci veřejných prostranství, dále na infrastrukturu pro volný čas,
školská a zdravotnická zařízení. Obce jsou úspěšné i v jiných oblastech podpory. Například
krajská města získala prostředky na nákup drážních vozidel městské hromadné dopravy.
Obce čerpají dotace také na výstavbu či modernizaci dopravních terminálů, cyklostezek a na
podporu cestovního ruchu. Kontinuální výzvy jsou otevřené pro projekty integrovaných plánů
rozvoje měst Brna a Jihlavy a v oblasti veřejných služeb regionálního významu.
V současné době činí výše využitých dotací ve 3. prioritní ose 3,4 miliardy korun.
Prioritní osa 4: Technická pomoc
Tato prioritní osa slouží k finančnímu zajištění aktivit spojených s řízením programu,
výběrem projektů, monitoringem projektů a programu, zpracováním studií a analýz, s
propagací programu, s poskytováním asistence a metodické pomoci potenciálním
předkladatelům projektů, s přípravou a realizací projektů vzdělávacích programů apod. Z
fondů EU je pro tuto prioritní osu vyčleněno 23 milionů eur.
ROP JIHOVÝCHOD PODPORUJE ŽIVÉ PROJEKTY
 ROP Jihovýchod podpořil projekty ve více než 100 školách a předškolních zařízeních za
více než 600 milionů korun, které navštěvuje 63 tisíc školáků a předškoláků.
 Pomohl zřídit či zrekonstruovat 420 lůžek v objektech sociálních služeb a 200 míst
v denních stacionářích.
 Bylo nebo v nejbližší době bude přímo vytvořeno 797 pracovních míst.
 650 tisíc pacientů je ošetřeno ve 13 nemocnicích s dotací více než 850 milionů korun.
 Turisté využívají 1226 km stezek pro pěší a hipo turistiku.
 29 cyklostezek o délce 88 km využívá ročně téměř 1 milion cyklistů, inlinistů a pěších.
 Po 488 km nových nebo zrekonstruovaných silnic a obchvatů, více než 100
rekonstruovaných křižovatkách a mostech, projede přes 400 tisíc motoristů denně.
 25 památek s dotací ROP Jihovýchod navštíví ročně 2 miliony návštěvníků.
 Podpořené kulturní domy, divadla, ZOO, sportoviště, dětská hřiště, parky a další
vykazují každý rok více než 4 miliony návštěvníků ročně.
Kontaktní údaje:
Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihovýchod
Kounicova 13, 602 00 Brno
Email: info@jihovychod.cz
Regionální pracoviště Jihlava:
Odbor implementace projektů Jihlava
Žižkova 89, 586 01 Jihlava
Web ROP Jihovýchod: www.jihovychod.cz
Informace o projektech podpořených ROP Jihovýchod lze najít také na facebooku
a YouTube.com.
Strategický partner fakulty Strategic partner:
Významní/Hlavní partneři fakulty Important/Main partners:
Partneři fakulty Partners:
MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
Katedra regionální ekonomie a správy
doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.
vedoucí katedry
XVI. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
Editoři: Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
EDIČNÍ RADA:
P. Pirožek, L. Blažek, E. Hýblová, J. Maryáš,
M. Kvizda, J. Nekuda, D. Němec, V. Hyánek
Vydala Masarykova univerzita roku 2013
1. vydání, 2013, náklad 150 kusů CD-ROM
ISBN 978-80-210-6257-3