VÝZNAM VNITŘNÍCH HODNOT MÍSTNÍCH KOMUNIT V PROCESU STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE OBCE Ing. Tomáš Sýkora Mgr. Josef Miškovský, Ph.D. Mgr. Kateřina Vyhnánková Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Velké Bílovice, 12.-14.06.2019 Východiska ■ současné nástroje regionální politiky vedou k posilování především kvantitativních charakteristik územních jednotek (ekonomická konkurenceschopnost) ■ to nutně nevede k vyšší kvalitě života, zejména k percepci vyšší kvality života ■ nespokojenost obyvatel vede k frustraci, která má řadu negativních projevů ■ tyto faktory se negativně odrážejí v nízké soudržnosti společnosti a jsou důvodem, proč obec přestává být komunitou (společenstvím), nýbrž je souborem individuálních jednotlivců ■ to má negativní dopad na udržitelný rozvoj sídel ■ obce se snaží přispět k vyšší kvalitě života využíváním nástrojů regionální politiky na základě strategického řízení rozvoje ■ ačkoli jsou uplatňovány participativní metody, jedná se spíše o mechanický přístup, který nevede k podpoře komunitního života ■ důvodem je nedostatečná identifikace a reflexe hodnot komunit považovaných za důležité pro kvalitu života ■ takto využívané nástroje regionální politiky jsou neefektivní Význam hodnot komunit pro efektivnost plánovacího procesu INTERVENCE A NÁSTROJE HODNOTY KOMUNITY OBJEKTIVNÍ STAV OBCE (C) potenciální efekt nástrojů regionální politiky bez reálného vztahu k možnostem obce (B) parametry obce nerelevantní k nástrojům a intervencím a zároveň bez vztahu k hodnotám komunity (D) neefektivní nástroje regionální politiky (A) neefektivní cílení nástrojů regionální politiky bez potenciálních efektů (F) potenciál pro další rozvoj obce vlastními zdroji (G) pozitivní efekty nástrojů a intervencí (E) parametry obce odpovídající hodnotám bez vhodných nástrojů Cíl a metoda ■ východisko: nástroje regionální politiky, které jsou využívány na základě strategických rozvojových plánů zpracovaných tradičním způsobem, nejsou dostatečně efektivní, neboť tento přístup nepracuje s hodnotami místních komunit – tyto nástroje jsou efektivní pouze za současného splnění dvou podmínek: a) přispívají k naplnění rozvojových potřeb a řešení objektivních problémů daného území b) přispívají k realizaci hodnot místních obyvatel ■ cílem je kritické zhodnocení současné praxe při strategickém plánování a řízení rozvoje obce a definování návrhu na změnu přístupu ■ metodou je syntéza poznatků z různých disciplín (filosofie, sociologie, regionální vědy) 1. Co je obec? ■ základní územní samosprávné společenství občanů (zák. 128/2000 Sb.) – příklad společenství: řecké obce (polis) – zájem o veřejné záležitosti mravně nadřazen zájmům soukromým (Aristoteles, 1999) – nejvyšší forma společenství je obec, umožňující nejen přežití, ale „život dobrý“ ■ vyšší formou společenství je komunita, založená na rozvinutých mezilidských vztazích a na společném hledání vyšších hodnot (Jíra, 2018) – potřeba lidských vztahů založených na důvěře, vstřícnosti, solidaritě – v kontextu moderní doby může být existence komunit klíčovým faktorem rozhodujícím o atraktivitě místa a hodnocení kvality života v obci ■ správa a rozvoj „společného“ je vždy diskusí na hranici mezi privatizací a kolektivizací (Ostrom, 1999) – důležitá je znalost hodnot místních komunit – jak změnit situaci od nezávislého jednání jednotlivců k jednání koordinovanému prostřednictvím strategií za účelem dosažení vyššího společenského benefitu? Jednotlivci jsou ochotni vzdát se okamžitého prospěchu s dosažením větších společenských benefitů, když vidí, že i ostatní následují stejnou strategii 2. Co jsou hodnoty? ■ v historii popsáno mnoho set definic, proto jejich pojetí je nejednoznačné, přesto jejich význam pro existenci a jednání společnosti je klíčový ■ dvojí existence hodnot (zásadní význam pro motivaci a chování má vztah obou těchto kategorií): – ty, které sociální subjekt přijímá za své – ty, které jsou žádoucí ■ hodnoty jsou u každého sociálního subjektu proměnlivé v čase a v důsledky vnitřní proměny uspořádání sociálního subjektu ■ hodnoty, které nepřinášejí vědomí jistoty, bezpečí, domova, přináležitosti, zakotvenosti a identity, jsou nežádoucí (vedou k ohrožení existence sociálního subjektu) = „dobré hodnoty“– přesto definovat konkrétní správné hodnoty není přijatelné (Prudký, 2016) ■ hodnoty jsou úzce svázány s cíli, proto je jejich rozpoznání nezbytné k tomu, abychom porozuměli obsahu sociálních aktivit – proto jsou stěžejní pro strategické plánování, na jehož konci mají být nastaveny rozvojové cíle obce ■ kulturní teorie (Douglas, 1999): promítnutí hodnot do typů organizací – model 4 kulturních typů – individualisté, fatalisté, hierarchisté, egalitáni – nutno promítnout do strategického plánování (Mamadouh, 1999) 3. Současné pojetí strategického řízení ■ strategické plánování a řízení je komplexní proces a stěžejní úkol při rozvoji obcí ■ existující metodiky proces popisují jako soubor postupných kroků vedoucích ke zlepšení sociálně ekonomického prostředí území – vychází se z „diagnózy“ území, na níž navazuje identifikace problémů a rozvojových potřeb formulovaná v podobě strategických cílů a opatření (mj. Půček, M., Koppitz, D., 2012) ■ technická kvalita strategických plánů se výrazně zlepšuje – zahrnuje nejen analýzu a návrhovou část, ale i popis implementačních pravidel – proces je komplexní, využívá se kombinace komunitní a expertní metody – uplatnění nacházejí participativní metody ■ stále však zůstává vnímání obce jako „objektu“, nikoli „subjektu“ rozvoje ■ občané jsou spíše „diváky“, než přímými „aktéry“ procesu (Reisinger, 2009) 4. Běžné charakteristiky strategických plánů ■ orientace na výsledek (dokončení projektů, měření prostřednictvím kvantitativních ukazatelů) ■ výrazná převaha investičního, stavebního, inženýrského, technického pohledu na rozvoj obce (absence rozměru architektonického, estetického, komunitního) ■ sektorové pojetí, systémové uvažování nad realitou (umožňuje realitu uspořádaně popsat, ale tradiční kategorizace společnosti nevypovídá o utváření komunity) ■ pojetí obce jako objektu či pasivního příjemce (území, cílové skupiny), nikoli jako subjektu (společenství) – proto absence sociálního a spirituálního prostředí v obci (genius loci) ■ pojetí formální společnosti bez vnitřních vazeb (Gesellschaft), nikoli společenství s neformální pospolitostí a pevnými osobními vazbami (Gemeinschaft) (Tönnies, 2005) ■ stereotypní, mechanická volba použitých metod, technokratická aplikace (spíše než metoda jako administrativní postup) popírající prvek kreativity celého procesu (Ostrom, 2006) ■ degradace postupů a pojmosloví do prázdných floskulí ■ ztráta identity místa (diskontinuita), absence hodnot vzájemnosti, nižší „identitární rezistence“ místa (Raagmaa, 2002) 5. Nový model: Kontinuální strategické řízení ■ nad parciálními cíli klíčový cíl „dlouhodobá stabilita, soběstačnost a vitalita místního společenství“ (umožňující osobní identitu, příslušnost ke společenství) ■ orientace na (nikdy nekončící) proces formování hodnot ■ vyváženost investičního a neinvestičního pohledu, aktivity vedoucí ke společenské soudržnosti a soběstačnosti obce ■ pojetí obce jako živého, komplexního společenství (Gemeinschaft), které je aktivním tvůrcem (subjektem) strategického plánování a řízení ■ volba metod není předem daná ■ aplikace integrovaného přístupu pro dlouhodobě udržitelný rozvoj (či spíše vývoj) komunity vedoucí k sociálně soudržnému společenství (integrovaný ne vnímaní technicky jako např. ITI či IPRÚ) ■ formování a upevňování společné místní identity jako prostorového vyjádření společné identity sociální ■ cílení na různé typy osob, které mohou strategické plánování ovlivňovat 6. Bariéry navrženého řešení ■ legislativní rámec ČR a EU – je pochopitelný, odůvodnitelný, oprávněný (např. ZVZ), ale znesnadňuje aplikaci nového modelu a lokálně specifických řešení ■ politický systém – poskytuje záruky, doplňkovost mechanismů, obrana např. proti extremismu, ale čtyřletý cyklus znesnadňuje aplikaci kontinuálního přístupu ■ absence obecně respektovaných institucí a autorit – konkurenční prostředí zvyšuje efektivitu systému, ale snižuje institucionální stabilitu, sekularizovaná společnost ■ sociální systém – původně zamýšlen jako sociální pojistka při selhávání vzájemné výpomoci a odpovědnosti v rámci rodiny/sousedství/komunity, dnes přenáší odpovědnost na stát, nahrazuje sociální soudržnost sociální péčí ■ informační technologie – zefektivňují řadu činností, ale odosobňují lidské aktivity, vedou k virtualizaci veřejného prostoru ■ individualizace v době prosperity – tendence k pospolitosti a semknutosti lidí se projevují spíše v době společenských a hospodářských krizí ■ obtížná aplikovatelnost ve větších městech – větší anonymita, lepší občanská vybavenost vedou k nižší potřebě intenzivních mezilidských kontaktů ■ solidarita jako životní styl – nikoli jako nezbytná součást každodenního života Závěry ■ nastává čas pro kvalitativně nový přístup ke strategickému řízení rozvoje obcí ■ důraz musí být kladen na kvalitu namísto dosavadní kvantity ■ strategické aktivity musí být postaveny na identifikaci hodnot místních společenství/komunit a konkrétní opatření/projekty musí směřovat k uskutečňování těchto hodnot ■ nový model musí být kreativní, postavený na konkrétních místních podmínkách, přesto bude potřeba se popasovat s objektivními bariérami ■ přes výše uvedené bude vhodné zpracovat metodiku nového přístupu, je třeba se ale vyvarovat její mechanické, zautomatizované aplikaci ■ žádoucí bude realizovat výzkum zaměřený na: – identifikaci hodnot komunit – jak tyto hodnoty ukotvit do podoby strategických cílů – jak poskytnout návod na praktické promítnutí hodnot do způsobu realizace konkrétních rozvojových aktivit Zdroje ■ ARISTOTELÉS, (1999). Politika I. Praha: Oikoymenh. ISBN 80-86005-92-5. ■ DOUGLAS, M., (1999). Four cultures: the evolution of a parsimonious model. GeoJournal, 47(3), 411-415. https://doi.org/10.1023/A:1007008025151 ■ JÍRA, P., (2018). Východiska a cíle integrovaného rozvoje obce. [Pracovní text Ústeckého kraje]. Ústí nad Labem: Ústecký kraj. ■ MAMADOUH, V., (1999): Grid-group cultural theory: an introduction. Geojournal, 47(3), 395-409. https://doi.org/10.1023/A:1007024008646 ■ OSTROM, E., (1999): Governing the Commons – The Evolution of Institutions for Collective Action. New York: The Cambridge University Press 1990, ISBN: 0-521-40599-8. ■ PRUDKÝ, L., (2016). Periferie, kraje, hodnoty: možnosti periferních krajů na cestě za dobými hodnotami. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), ISBN: 978-80-7325-414-8 ■ PŮČEK, M., KOPPITZ, D., (2012). Strategické plánování a řízení pro obce, města a regiony. Praha: Národní síť zdravých měst. ISBN 978-80-260-2789-8. ■ RAAGMAA, G., (2002). Regional Identity in Regional Development and Planning. European Planning Studies, vol. 10, no. 1, pp. 55–76. ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654310120099263. ■ REISINGER, A., (2009). The role of civil/nonprofit organizations in the local development policy. In: 3rd Central European Conference in Regional Science. Košice: CERS. ■ TÖNNIES, F., (2005). Gemeinschaft und Gesellschaft: Grundbegriffe der reinen Soziologie. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft ■ Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích. Děkuji za pozornost Ing. Tomáš Sýkora katedra regionálního rozvoje a veřejné správy Fakulta sociálně ekonomická Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem e-mail: tomas.sykora@ujep.cz tel.: 604 584 637