XXI. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH. SBORNÍK
PŘÍSPĚVKŮ.
21ST
INTERNATIONAL COLLOQUIUM ON REGIONAL SCIENCES.
CONFERENCE PROCEEDINGS
Place: Kurdějov (Czech Republic)
June 13-15, 2018
Publisher: Masarykova univerzita, Brno
Edited by:
Viktorie KLÍMOVÁ
Vladimír ŽÍTEK
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XXI. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2018. s. 1–5.
ISBN 978-80-210-8969-3.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 21st
International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2018. pp. 1–
5. ISBN 978-80-210-8969-3.
Publikace neprošla jazykovou úpravou. / Publication is not a subject of language check.
Za správnost obsahu a originalitu výzkumu zodpovídají autoři. / Authors are fully responsible for the
content and originality of the articles.
© 2018 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-8969-3
ISBN 978-80-210-8970-9 (online : pdf)
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
93
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-11
HODNOCENÍ LIDSKÉHO POTENCIÁLU, EKONOMICKÉ
A INOVAČNÍ VÝKONNOSTI V KRAJÍCH ČR
Evaluation of human potential, economic and innovation performance in
regions of the Czech Republic
LIBUŠE MĚRTLOVÁ
Katedra ekonomických studií
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Department of economic study
College of Polytechnics Jihlava
 Tolstého 16, 586 01 Jihlava, Czech Republic
E-mail:mertlova@vspj.cz
Anotace
Lidské zdroje, jejich počet a vzdělanostní struktura jsou předpokladem pro rozvoj inovačního potenciálu a
následně i ekonomické výkonnosti státu i jednotlivých regionů. Cílem článku bude na základě dostupných
statistických dat analyzovat lidský, ekonomický a inovační potenciál krajů ČR v porovnání s Krajem Vysočina
V článku jsou použity metody komparace a analýzy dostupných dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem
tak, aby bylo možné zvolené ukazatele a metody výpočtu používat i v následujících letech pro provádění
průběžného hodnocení podpory rozvoje a dalšího směřování dlouhodobých záměrů kraje. Na základě
shromážděných dat je proveden výpočet potenciálu lidských zdrojů (dále LZ) a potenciálu ekonomické a inovační
výkonnosti regionů (EIV), které jsou rozhodující pro zaměření politiky regionálního rozvoje kraje. Nejlepší pozice
lidského a inovačního potenciálu je v Hl. městě Praha, naopak nejhorší je Karlovarský kraj.
Klíčová slova
lidské zdroje, ekonomická a inovační výkonnost, potenciál regionu, regionální politika, strategie dlouhodobého
rozvoje kraje
Annotation
The human resources, their number and the educational structure are a prerequisite for the development of the
innovation potential and consequently the economic performance of the state and individual regions. The aim of
the article will be to analyse the human, economic and innovation potential of the regions of the Czech Republic
compared to the Vysočina Region based on available statistical data. The article uses methods of comparison and
analysis of available data published by the Czech Statistical Office so that the selected indicators and calculation
methods can be used in the following years to carry out the ongoing assessment of the development support and
further direction of the long-term plans of the region. Based on the collected data, we make a calculation of the
human resources potential (HR) and the potential of the economic and innovation performance of the regions
(EIP), which are decisive for the regional development policy of the region. The best positions of human and
innovation potential are in the Capital City of Prague; on the contrary, the worst one is the Karlovy Vary region.
Key words
human resources, economic and innovation performance, regional potential, regional policy, long-term
development strategy of the region
JEL classification: R11, R12, J21
1. Úvod
Základním předpokladem ekonomického rozvoje regionů je konkurenceschopnost, která slouží jako základní
měřítko úspěšnosti firem, regionů i států. (Viturka, 2007) Regionální rozvoj a regionální konkurenceschopnost
spolu úzce souvisejí. Ekonomický rozvoj je v tržních podmínkách jednoznačně spojen s pojmem
konkurenceschopnosti jako základního měřítka dlouhodobé úspěšnosti firem, států, jejich regionů, měst i obcí.
(Wokoun, Krejčová, 2013) Pouze region, který se rozvíjí, je schopný si svou konkurenceschopnost udržet. (Žítek,
Klímová, Horká, 2013) Konkurenceschopnost regionů je dána jejich přírodními a geografickými podmínkami,
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
94
dále historickým vývojem, zejména v oblasti zemědělství a průmyslové výroby, dnes ale vstupují do
konkurenceschopnosti regionů další faktory rozvoje, které většinou závisejí na vnitřních zdrojích, jako jsou lidské
zdroje, jejich množství a vzdělanostní struktura a faktory inovačního potenciálu, jako rozsah, intenzita a struktura
ekonomických aktivit a ekonomická a inovační výkonnost regionu. (Adviser-Euro, a.s., 2009) Podle Tvrdoně
(2014) je potřeba výrazně orientovat aktivity v oblasti podpory regionálního rozvoje zejména na endogenní faktory
regionů, na rozdíl od neoklasických přístupů a strategie pólů růstu, které se orientovaly na mobilitu faktorů a
efektů lokalizace podniků v regionu, kdy jako zásadní nevýhody realizace těchto přístupů jsou uváděny zejména
rozvoj potřeby práce s nízkými požadavky na kvalifikaci pracovní síly, lokalizace odvětví se standardizovanou
výrobou a externí kontrolou, krátkodobé trvání vytvořených pracovních míst a jejich konjunkturální závislost a
další. Regionální rozvoj se tak chápe v širším pojetí, ne pouze jako ekonomický růst, ale zejména i kvalitativní
zlepšení struktury hospodářství, i životních podmínek. (Kožiak, 2008) Regionální konkurenceschopnost je
v současné době podmíněna mnoha faktory, které se liší od tradičních faktorů, se kterými jsme byli zvyklí pracovat
(dostupnost pracovní síly, dopravní náklady, suroviny), do hry vstupují faktory nové, jako jsou znalosti, inovace,
kvalita lidských zdrojů, znalostní ekonomika a schopnost spolupráce mezi ekonomickými a dalšími subjekty ve
společnosti. (Adviser-Euro, a.s., 2009) V důsledku těchto změn už konkurenční výhoda ve vyspělých zemích není
dosahována prostřednictvím snižování nákladů (low-road strategie), ale především schopností inovovat a přinášet
stále něco nového. (Dunning, 2000) Poněvadž v ČR hrají stále významnou roli tradiční ekonomické faktory
regionálního rozvoje, je proto potřeba stále více rozvíjet a podporovat endogenní faktory rozvoje zaměřené na
zvýšení ekonomického a rozvojového potenciálu území založeného na rozvoji lidských zdrojů, jejich vzdělanostní
úrovni a rozvoji regionů jako center znalostí, tedy inovačních schopností firem, znalostní ekonomice a vědě a
výzkumu. Rozvojem inovačních faktorů a mapováním lidského a inovačního potenciálu v ČR se zabývá řada
domácích autorů, např. Kutscherauer a kol. (2010), Minařík a Dufek (2010), Wokoun, Krejčová (2013), Žítek,
(2016), Winklerová, Žítek (2017), ze slovenských autorů lze jmenovat Tvrdoně (2014), Fázikovou (2011),
Kožiaka (2016), Meričkovou Mikušovou, Mikuše, Muthovou, Kaščákovou (2017) a další. Dalším důležitým
stupněm v rozvoji regionů je i zdůraznění role institucí, sociálního prostředí, vnitřních zdrojů regionu, atmosféry,
etiky práce, spolupráci a efektivní vztahy v regionu. (Adviser-Euro, a.s. 2009, Spilková, 2004, Dušek (2015) Do
popředí se dostávají strategie zaměřené na nové oblasti podnikání a zejména na průmyslová odvětví zaměřená na
high-tech technologie. Roste zájem o vytváření partnerství, zejména ve veřejno-soukromé oblasti a vytváření
industriálních klastrů a regionálních sítí (networks). (Tvrdoň, 2014)
2. Cíl a metody
Za hlavní složky ekonomického a rozvojového potenciálu regionů, determinující regionální konkurenceschopnost
lze považovat následující skupiny charakteristik: lidské zdroje, ekonomickou a inovační výkonnost, rozsah,
intenzitu a strukturu ekonomických aktivit, instituce a podporu podnikání, geografickou polohu, dopravní
dostupnost a strukturu osídlení. (Viturka, 2007) Z této skutečnosti budeme vycházet i v příspěvku, který se
zaměřuje na první dvě skupiny a to na lidské zdroje a ekonomickou a inovační výkonnost.
V příspěvku vyjdeme z metodiky Adviser-Euro, a.s. z roku 2009 a to konkrétně z hodnocení LZ a EIV regionů
ČR na úrovni NUTS III. Cílem příspěvku je informovat o provedené analýze těchto dvou hlavních faktorů
regionální konkurenceschopnosti, které ji ovlivňují rozhodujícím způsobem a jejichž podpora z rozpočtů krajů a
SR je v zájmu rozvoje regionů. Pro tyto účely jsou použita data z veřejné databáze Českého statistického úřadu a
ze statistických ročenek krajů za rok 2016. Hlavními výsledky bude stanovení potenciálu LZ a EIV v jednotlivých
regionech NUTS III v ČR a porovnání s potenciálem Kraje Vysočina. Na základě dosažených výsledků budou
stanoveny závěry ve formě doporučení pro regionální politiku kraje.
3. Analýza potenciálu lidských zdrojů
Lidské zdroje chápeme jako klíčovou složku jak ekonomického potenciálu, tak zejména rozvojového potenciálu.
Podle použité metodiky je budeme charakterizovat dvěma skupinami ukazatelů:
 demografickými ukazateli,
 ukazateli vzdělanostní struktury obyvatelstva.
Demografické ukazatele jsou založeny na charakteristice populace v regionu, tzn. na množství dostupné a
využitelné pracovní síly, vývoji počtu obyvatel, věkové a vzdělanostní struktuře obyvatelstva regionu. Především
věková struktura má vliv na sociální a zdravotní výdaje, i na potřeby školských a vzdělávacích zařízení, nemocnic,
domovů pro seniory a dalších zařízení pro zabezpečení služeb pro obyvatelstvo v postproduktivním věku.
Vzdělanostní struktura je předpokladem pro vznik nových pracovních příležitostí v sofistikovaných oborech,
zvýšení podnikatelské aktivity obyvatelstva a přilákání investorů, což představuje zvýšení endogenního kapitálu
území a zvyšování atraktivnosti regionu i z pohledu nabízených služeb v turistickém ruchu a dalších
volnočasových služeb, přilákání zahraničních investorů, což představuje významné exogenní faktory.
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
95
3.1 Analýza potenciálu lidských zdrojů
Je vyjádřena souhrnným ukazatelem, který zohledňuje dílčí ukazatele s tím, že některým dává větší váhu, protože
mají větší vliv na potenciál LZ v regionu. Pro výpočet jel použit vzorec i váhy podle metodiky Adviser Euro a.s.,
který byl upravený na níže uvedený tvar, kdy ukazatele byly použity ze statistik ČSÚ s vlastním přepočtem na
počet zaměstnaných v regionu u ukazatelů zaměstnanci ve VaV, VŠ studenti, studenti VOŠ a výzkumných
pracovníků. Váhy byly použity stejné jako v metodice, poněvadž vyjadřují názory expertů na různou důležitost
jednotlivých ukazatelů vzhledem k celkovému lidskému potenciálu. Po provedeném výpočtu dostáváme počet
bodů, kterými jsou ohodnoceny jednotlivé regiony a z nichž je následně stanoveno pořadí krajů.
LZ kraj = EA + MIGR+ IS + 3*Zam. VaV + 2,5*VŠ stud. + 1,5*VOŠ stud. + 1,5*Výzk. prac.
Popis využitých ukazatelů:
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na populaci regionu v % (EA), je podíl zaměstnaných a nezaměstnaných
(pracovní síly) k celkovému počtu osob 15letých a starších. Zdrojem dat je portál ČSÚ ČR, údaje jsou na úrovni
krajů za rok 2016.
Intenzita migračního salda na 1000 obyvatel (MIGR) je definována jako rozdíl počtu přistěhovalých a
vystěhovalých osob, vztažených na 1000 obyvatel regionu, data opět podle údajů ČSÚ. Přistěhovalí obyvatelé
jsou v současnosti nejvýznamnějším faktorem dynamiky populačního vývoje.
Index stáří (IS) je konstruován jako podíl počtu osob nad 65 let k počtu osob 0 až 14 let v populaci. Vyjadřuje
věkovou strukturu populace a náročnost na ekonomickou zátěž v této oblasti v souvislosti s poskytováním
důchodů, zdravotních výdajů a potřeby zařízení pro seniory.
Počet zaměstnaných ve vědě a výzkumu (Zam.VaV) je ve výpočtu dán přepočtem počtu těchto zaměstnanců na
1000 zaměstnaných celkem v jednotlivých krajích. Charakterizuje vzdělanostní strukturu pracovních sil.
Počet studentů vysokých škol (VŠ stud.) je vztažený na 100 zaměstnaných obyvatel. Je vypočten jako podíl
počtu vysokoškolských studentů v kraji a počtu zaměstnaných osob v kraji.
Počet studentů VOŠ (VOŠ stud.) je vztažený na 100 zaměstnaných obyvatel v krajích. Je vypočten jako podíl
počtu studentů vyšších odborných škol a počtu zaměstnaných osob v kraji.
Zaměstnanci pracující ve výzkumu a vývoji (Výzk. prac.) Vyjadřuje podíl počtu výzkumných pracovníků
v krajích na 1000 zaměstnaných osob v krajích, je jedním z významných indikátorů inovační schopnosti regionů.
Tab. 1: Výpočet potenciálu lidských zdrojů
Ukazatel EA MIGR IS ZamVaV VŠ stud. VOŠ st. Výz.prac LZ kraj Pořadí
PHA 62,8 10,3 122,4 33 234 7 176 1 053 20 325 149906 1.
SČK 61,1 9,1 101,5 10 553 6 044 328 4 915 54805 4.
JČK 59,2 1,5 122,9 7 659 7 364 508 3 107 46993 10.
PZK 60,7 3,5 126,7 9 706 5 519 602 5 754 52639 5.
KVK 61,1 -3,5 126,3 1 398 4 690 335 778 17773 14.
ÚSK 58,2 -1,8 115,0 2 516 5 312 566 1 175 23612 13.
LBK 59,0 2,3 118,4 10 226 5 665 151 4 851 52524 6.
KHK 58,9 -1,1 132,0 7 520 6 709 375 3 528 45377 11.
PAK 60,5 1,8 122,5 9 252 6 494 543 4 487 51721 8.
VYS 58,0 -1,0 126,7 3 952 7 611 630 2 115 35187 12.
JMK 60,4 3,2 122,9 22 663 6 634 525 14 013 106567 2.
OLK 58,0 -1,3 126,4 11 377 7 137 463 6 719 62930 3.
ZLK 58,2 -1,7 131,1 8 329 7 964 397 4 298 52126 7.
MSK 59,3 -2,8 124,5 7 470 7 404 501 4 489 48587 9.
Prům. 59 1 123 4 910 3 301 232 2 678 57196 x
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Vyhodnocení potenciálu lidských zdrojů v krajích ČR
Souhrnný ukazatel potenciálu LZ se pohybuje v hodnotách od 17773 bodů v Karlovarském kraji až k hodnotě
149906 bodů v Hlavním městě Praze. Je vidět veliká variabilita ukazatele v jednotlivých krajích (obr. 1), kdy
aritmetický průměr souboru výsledného ukazatele potenciálu LZ má hodnotu 57196 bodů, směrodatná odchylka
má hodnotu 32353 bodů a variační koeficient má hodnotu 56,56 %. Nad průměrem souboru se pohybuje Hl.
město Praha, Jihomoravský kraj a Olomoucký kraj. Nejvyšších hodnot ve všech ukazatelích mimo indexu stáří
dosahuje region Hlavního města Prahy, bodová vzdálenost mezi Prahou a druhým nejsilnějším regionem
Jihomoravským krajem představuje 43339 bodů. Jihomoravský region vyniká zejména v počtu pracovníků
s vysokoškolským vzděláním, v počtu pracovníků ve výzkumu a v počtu vysokoškolských studentů. Na 3. místě
je Olomoucký kraj, který dosáhl v hodnocení potenciálu LZ 62930 bodů. Tento region vyniká vysokým počtem
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
96
zaměstnanců ve vědě a výzkumu, vysokým počtem vysokoškolských studentů a vysokým počtem zaměstnanců
ve výzkumu. Pod průměrem souboru se umístily v rozmezí bodů 54805 až 51721 kraje v sestupném pořadí
Středočeský (54805), s odstupem potom Plzeňský (52639), Liberecký (52524) a Zlínský (52126). Pod 50000
body jsou další 3 kraje a to Moravskoslezský (48587 bodů), Jihočeský (49993 bodů) a Královéhradecký (45377
bodů). Následuje Kraj Vysočina s 35187 body a poslední dva kraje Ústecký s 23612 body a Karlovarský s 17773
body.
Obr. 1: Potenciál lidských zdrojů v krajích ČR
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Kraj Vysočina má největší handicap v nízké ekonomické aktivitě a vysokém indexu stáří, zejména však v nízkém
počtu zaměstnanců ve vědě a výzkumu a v počtu zaměstnanců ve výzkumu, kdy tyto ukazatele s vysokými vahami
ve výpočtu výsledného potenciálu výrazně srážejí jeho pořadí. V počtu VŠ studentů se Kraj Vysočina umístil na
2. místě za Zlínským krajem a v počtu a studentů VOŠ je rovněž na 2. místě, hned za Hl. městem Prahou. Je
otázkou, zda absolventi těchto vzdělávacích zařízení nacházejí pracovní uplatnění v Kraji Vysočina, zda je zde
dostatek pracovních příležitostí pro lidi s vysokoškolským vzděláním nebo zda musejí pracovní příležitosti hledat
v ostatních krajích, zejména v Hl. městě Praze a v Brně, které jsou z pohledu dopravních podmínek nejdostupnější.
Doporučení pro zaměření Strategie pro roky 2020 plus v Kraji Vysočina je podpora pracovních příležitostí pro
tyto absolventy, zejména v oblasti výzkumu a vývoje ve veřejném sektoru, kde se jeví výrazná potřeba posílit
financování oblasti vědy a výzkumu s cílem zvýšení předpokladů rozvoje v oblasti ekonomické a inovační
výkonnosti a využití lidského potenciálu absolventů z Vysočiny.
3.2 Analýza ekonomické a inovační výkonnosti v krajích
Mezi nejvýznamnější složky inovačního potenciálu patří ukazatele hrubého domácího produktu (HDP) a tvorba
hrubého fixního kapitálu (THFK), které vyjadřují vnitřní produktivitu práce v regionu. HDP na obyvatele je
nejdůležitějším ukazatelem makroekonomické výkonnosti, kdy vyjadřuje celkovou produktivitu práce, která je
potenciálem pro růst celkového HDP regionu. Tvorba hrubého fixního kapitálu je zase předpokladem pro další
růst produktivity práce, reálného HDP, rozvoj technologií a inovací. (Kahoun, 2007) Investice a tvorba nového
hrubého fixního kapitálu jsou zárukou rozvoje a zvyšování dynamiky růstu rozvoje regionu založeného na
zvyšování jeho hmotného i nehmotného potenciálu. Ukazatel hrubé přidané hodnoty (HPH) vyjadřuje efektivnost
zhodnocení vložených zdrojů a generování nových hodnot v procesech probíhajících v regionu. Vyjadřuje
sofistikovanost výrobních postupů a použitých technologií a zároveň i postavení pozice podniků v mezinárodní
dělbě práce. Nízká přidaná hodnota odráží nízkou úroveň vkládané práce a naopak zastoupení odvětví s vyšším
obsahem sofistikované práce v regionu generuje vyšší přidanou hodnotu a lepší postavení regionu v náročnějších
oblastech práce. Ukazatel výdaje na VaV (VaV/ob.) vyjadřuje celkové výdaje vložené do sektoru vědy a
výzkumu, které podporují rozvoj nových výzkumů, patentů, technologických postupů a sofistikovaných
technologií v odvětvích náročných na kvalifikovanou lidskou práci. Ukazatel EIV vyjadřuje potenciál v oblasti
ekonomiky a inovační výkonnosti v krajích, je vypočítaný podle následujícího vzorce:
EIV kraj = 3*HDP/ob. + 3*HDP růst + THFK/ob. + HPH/ob. + 1,5*VaV/ob. + 2*VPS + 1,5*Zam.VaV
-10 000,0
0,0
10 000,0
20 000,0
30 000,0
40 000,0
50 000,0
60 000,0
70 000,0
PHA
SČK
JČK
PZK
KVK
ÚSK
LBK
KHK
PAK
VYS
JMK
OLK
ZLK
MSK
Výzk.prac.
VOŠ stud.
VŠ stud.
Zam.VaV
Index stáří
MIGR.
EA
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
97
Popis využitých ukazatelů:
HDP/ob. je statistický ukazatel ekonomické a inovační výkonnosti, potenciálu ekonomického růstu a životní
úrovně. (vyjádřený v tis. Kč). Je čerpán ze statistiky regionálních účtů ČSÚ a je relativizován v přepočtu na
obyvatele kraje.
HDP růst představuje meziroční nárůst sledovaného ukazatele vyjádřený v procentech. Vyjadřuje dynamiku
změny základního ukazatele. Je čerpán ze statistik regionálních účtů ČSÚ.
THFK/ob. je ukazatel tvorby investic v regionu jak domácím, tak zahraničním kapitálem, v sektoru veřejném i
soukromém.(vyjádřený v tis. Kč) Přepočet na obyvatele umožňuje srovnání krajů z hlediska jejich relativní
komparace. Data jsou čerpána ze statistik regionálních účtů ČSÚ.
HPH/ob. vyjadřuje přidanou hodnotu v odvětvích C, G, H, I, K dle klasifikace odvětví CZ-NACE , kdy se jedná
o odvětví s vyšší přidanou hodnotou (C - zpracovatelský průmysl, G - velkoobchod a maloobchod, H - doprava a
skladování, I - ubytování a pohostinství, K - peněžnictví a pojišťovnictví). (vyjádřený v tis. Kč) Data jsou pořízena
z veřejné databáze ČSÚ.
Výdaje na VaV/ob. (VaV/ob.)vyjadřují celkové výdaje vložené do vědy a výzkumu v kraji přepočtené na
obyvatele kraje, jsou v tisících Kč.
Výdaje podnikatelský sektor (VPS) představují výdaje na běžné i investiční náklady v soukromém
podnikatelském sektoru. Data jsou čerpána z Veřejné databáze ČSÚ za rok 2016, údaje jsou v mil. Kč.
Zaměstnanci ve vědě a výzkumu (Zam.VaV) - ukazatel zahrnuje celkový počet fyzických osob pracujících v tomto
sektoru v roce 2016, data jsou z Veřejné databáze ČSÚ podle jednotlivých krajů.
Tab. 2: Výpočet potenciálu ekonomické a inovační výkonnosti krajů
Ukazatel HDP/ob. HDP růst THFK/ob. HPH/obyv. VaV /ob. VPS Zam.VaV EIV Pořadí
PHA 937542 101 271214 317,0 21,71 12 595 33519 3159961 1.
SČK 414 379 105,9 108 698 239,3 8,38 8 199 8162 1381045 3.
JČK 373 833 102,8 89 260 80,0 4,46 1 791 3591 1220122 9.
PZK 422 251 103,2 89 066 187,4 5,97 2 458 4734 1368535 4.
KVK 300 894 101,7 76 957 62,1 0,58 168 264 992849 14.
ÚSK 333 521 99,1 86 648 373,4 1,05 566 1779 1081991 13.
LBK 352 313 103,9 76 689 97,2 6,03 2 014 3241 1152896 12.
KHK 401 056 105,2 90 941 251,1 3,28 1 268 3153 1287695 5.
PAK 360 372 100,8 95 683 170,4 4,90 2 041 3662 1182111 10.
VYS 373 421 103,3 85 176 175,3 2,77 1 284 1914 1221874 8.
JMK 436 430 100,5 104 789 413,5 12,72 8 518 19939 1442145 2.
OLK 346 789 102 84 668 86,1 4,47 1 382 4906 1155677 11.
ZLK 391 336 103,3 92 744 196,9 4,49 2 184 3690 1269093 6.
MSK 385 247 105,9 98 971 396,6 4,25 3 779 7321 1267743 7.
Průměr 416 384 103 103 679 210 6 2 742 5104 1370267 x
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Vyhodnocení potenciálu ekonomické a inovační výkonnosti
Souhrnný ukazatel potenciálu ekonomické a inovační výkonnosti (EIV) se pohybuje v rozmezí 3159961 bodů
v Hlavním městě Praze do 992849 bodů v Karlovarském kraji. Průměr ukazatele Potenciálu EIV má hodnotu
1370267 bodů, směrodatná odchylka souboru je 509528 bodů, variační koeficient má hodnotu 37,18 %. Nad
průměrem souboru se umístily 3 kraje, Hl. město Praha, Jihomoravský a Středočeský. Hl. město Praha vyniká ve
všech ukazatelích, zejména v ukazatelích inovační výkonnosti, a to v počtu pracovníků ve vědě a výzkumu,
výdajích na vědu a výzkum i ve výdajích podnikatelského sektoru na vědu a výzkum. Co by bylo možné vytknout,
je poměrně nízká dynamika růstu (101 %), ale patrně už to souvisí s efektem přetížení, kdy nové firmy hledají jiné
místo pro své sídlo, investice a podnikání, což se projevuje v nejvyšším nárůstu indexu HDP ve Středočeském
kraji a potom také v Moravskoslezském kraji. Na 2. místě se umístil Jihomoravský kraj, který představuje druhé
jádro inovačního rozvoje v ČR, charakterizované vysokým počtem zaměstnanců ve vědě a výzkumu, vysokými
výdaji na vědu a výzkum celkem i v podnikatelském sektoru, vysoké tvorbě hrubého fixního kapitálu a hrubé
přidané hodnoty na obyvatele, která je dokonce vyšší než v Praze. Třetím krajem v pořadí je Středočeský kraj
s druhou nejvyšší tvorbou hrubého fixního kapitálu, nejvyšší dynamikou nárůstu HDP, třetími nejvyššími výdaji
na vědu a výzkum na obyvatele i s celkovými výdaji do VaV a třetím nejvyšším počtem zaměstnaných ve vědě a
výzkumu. Těsně pod průměrem souboru se umístil Plzeňský kraj, s vysokým objemem HDP na obyvatele
(dokonce vyšším než ve SČK), dobrým indexem růstu HDP, pátými nejvyššími výdaji na vědu a výzkum na
obyvatele v ČR, silným zázemím v počtu pracovníků ve vědě a výzkumu. Jako slabší stránky v porovnání
s ostatními kraji lze uvést nižší tvorbu hrubého fixního kapitálu na obyvatele, nižší hrubou přidanou hodnotu, což
v porovnání s ostatními kraji signalizuje postupné zhoršování situace v potenciálu EIV. Následují 3 další kraje,
které bychom mohli nazvat „tygry“ v oblasti zvyšování potenciálu v EIV. Jsou to kraje KHK, ZLK a MSK, které
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
98
dosahují hodnoty od 1267753 bodů v MSK do 1287659 bodů v KHK. Charakteristická je pro ně vysoká tvorba
HDP na obyvatele, vysoká a zhruba stejná tvorba THFK na obyvatele, vysoké tempo růstu HDP a vysoká HPH
na obyvatele. Ve výdajích podnikatelského sektoru dominuje MSK, následovaný ZLK a KHK, kdy u těchto 2
krajů se výdaje podnikatelského sektoru na VaV podstatně snižují. Za těmito kraji následuje Kraj Vysočina
s celkovým počtem 1221874 bodů a 8. místem v pořadí krajů ČR. Za předchozími kraji zaostává ve výši HDP na
obyvatele, dosahuje ale slušného tempa růstu a úrovně tvorby HPH na obyvatele. V počtu zaměstnanců ve vědě a
výzkumu obsadil Kraj Vysočina 12. místo, stejně jako ve velikosti výdajů na vědu a výzkum celkem, v rámci
výdajů podnikatelského sektoru do výzkumu a vývoje je na 10. místě. Podobný počet bodů 1220122 má JČK,
který můžeme charakterizovat zejména nízkou hrubou přidanou hodnotou na obyvatele a nízkými výdaji na vědu
a výzkum v podnikatelském sektoru. Následují 4 kraje s výslednými body ekonomické a inovační výkonnosti
v rozmezí od 1089119 bodů v ÚSK do 1182111 v PAK. Patří sem ještě kraje OLK a LBK. Pardubický kraj z těchto
krajů disponuje poměrně silnou tvorbou THFK a HPH na obyvatele, slušnými výsledky v inovačním potenciálu
zaměstnaných pracovníků ve VaV, výdajích na VaV, avšak nízkým tempem růstu HDP. Další dva kraje, OLK a
LBK, v pořadí 11. a 12. kraj, mají nízkou hodnotu THFK a HPH na obyvatele, kdy LBK má vyšší výdaje na VaV
celkem i v podnikatelském sektoru, OLK zase disponuje větším počtem zaměstnanců ve vědě a výzkumu. Na
předposledním 13. místě je ÚSK, který dosahuje záporného růstu HDP, a velmi nízkých ukazatelů ve VaV jak ve
výdajích, tak v počtu pracovníků. Karlovarský kraj je poslední ve všech ukazatelích mimo tempa růstu HDP,
v inovačních ukazatelích zaostává ve všech ukazatelích.
Obr. 2: Potenciál ekonomické a inovační výkonnosti v krajích ČR
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Závěr
Kraj Vysočina se umístil v potenciálu LZ na 12. místě, hluboko pod průměrem krajů bez Hl. města Prahy. Nejvyšší
negativní hodnocení má kraj v oblasti ekonomicky aktivních obyvatel, indexu stáří, zaměstnanců ve vědě a
výzkumu a v počtu výzkumných pracovníků, což sráží jeho potenciál LZ v oblasti inovačního potenciálu. Naopak
nad průměrem souboru se pohybuje v počtu studentů VŠ a VOŠ, což do budoucna představuje značný potenciál
pro rozvoj kraje, pokud se ho podaří využít. V oblasti EIV je kraj na 8. místě, těsně pod průměrem krajů bez Hl.
města Prahy. Kraj má podprůměrné výsledky v oblasti THFK/ob. a v HPH/ob., situace u HDP/ob. je poněkud
lepší, kraj je těsně pod průměrem krajů bez Hl. města Prahy, u přírůstku HDP proti předchozímu roku je nad
průměrem krajů. Znamená to, že nižší investice do THFK/ob. v budoucnu znamenají stagnaci výrobního
potenciálu kraje a nižší generování ekonomických zdrojů pro rozvoj. Největší nedostatky jsou opět v ukazatelích
inovačního potenciálu a to u výdajů na VaV, výdajů podnikatelského sektoru do VaV a počtu zaměstnaných ve
vědě a výzkumu. V oblasti rozvoje kraje v potenciálu EIV je možné jednoznačně doporučit zaměření na přilákání
investorů do náročnějších odvětví s vyšší náročností práce, zejména v oblasti služeb v sektorech G, H, I a potom
zvláště v sektoru K, kde je Vysočina na jednom z posledních míst. Realizace opatření zaměřených na tento cíl by
zároveň mohla vést k vytvoření pracovních příležitostí pro uplatnění potenciálu stávající vzdělané pracovní síly
v regionu i dnešních studentů a absolventů. Znamenalo by to posun k získání konkurenční výhody založené na
znalostech a inovacích. Je to úkol pro vedení kraje, který zahrnuje i alokaci dostatečného množství finančních
prostředků jak z fondů EU, tak i z prostředků Kraje Vysočina.
0 200000 400000 600000 800000 1000000 1200000 1400000
PHA
SČK
JČK
PZK
KVK
ÚSK
LBK
KHK
PAK
VYS
JMK
OLK
ZLK
MSK
HDP/ob. HDP růst THFK/ob. HPH/obyv. VaV /ob. Výd. pod. s. Zam.VaV
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
99
Literatura
[1] ADVISER-EURO, a.s., (2009). Metodika hodnocení ekonomického a rozvojového potenciálu území
zpracovaná v rámci projektu Regionální ekonomická data pro evaluaci RPS a NSRR a pro sekundární analýzy
regionálního rozvoje. Praha: MMR.
[2] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2018). Veřejná databáze. Regionální data v databázích ČSÚ. [online]. [cit.
2018-03-10]. Dostupné z: http:// www.vdb.czso.cz/.
[3] DUFEK, J., MINAŘÍK, B. (2010). Hodnocení rozvojového potenciálu krajů České republiky z hlediska
lidských zdrojů. Brno: MZLU. ISBN 978-80-7375-424-2.
[4] DUNNING, J. H., (2000). Regions, Globalisation and the Knowledge economy.The Issues Stated. In Regions,
Globalisation and the Knowledge economy. New York: Oxford University Press, pp. 7-40.
[5] DUŠEK, J., (2015). Zahraniční spolupráce krajů ČR: Minulost, současnost, budoucnost. In XVIII.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 300-
305. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-60.
[6] FÁZIKOVÁ, M. a kol., (2011). Dimenzie znalostnej ekonomiky v Nitrianskom kraji. Nitra: SPU. ISBN 978-
80-552-0650-9.
[7] KAHOUN, J., (2007). Ukazatele regionální konkurenceschopnosti v České republice. Konkurenční výhoda
české ekonomiky v oblasti high-tech aktivit. Working paper CES VEM. Praha: CES VŠEM, 2007, č. 5.
[8] KOŽIAK, R., (2008). Zmierňovanie regionálních disparít prostredníctvom regionálnej politiky. Banská
Bystrica: UMB Banská Bystrica v spolupráci s OZ Ekonomika. ISBN 978-80-8083-573-6.
[9] KOŽIAK, R., SUCHÝ, M., CHOMJAKOVÁ, M., (2016). Využitie neoklasických predpokladov
konvergencie pri analýze regionálných disparít. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita. pp. 59-64. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI:
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-36.
[10]KUTSCHERAUER, A. a kol., (2010). Regionální disparity. Disparity v regionálním rozvoji země, jejich
pojetí, identifikace a hodnocení. Ostrava: VŠB-TU Ostrava. ISBN 978-80-248-2335-5.
[11]MERIČKOVÁ MIKUŠOVÁ, B., MIKUŠ, T., MUTHOVÁ, N., KAŠČÁKOVÁ, A., (2017). Hodnotenie
inovačního potenciálu poskytovatelov verejných služieb – Ponuka verejných služieb. In XX. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita. pp. 435- 449. ISBN 978-
80-290-8587-9. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-1.
[12]SPILKOVÁ, J., (2004). Kontaktní systémy, moderní aglomerační výhody a zahraniční investoři. Geografie
–Sborník ČGS. 109, Č. 3, s. 252 – 265.
[13]TVRDOŇ J., (2014). Od koncepcií lokalizácie k endogennému regionálnemu rozvoju. In XVII. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 21 – 27. ISBN 978-
80-210-6840-7. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-63.
[14]VITURKA, M., (2007). Regionální ekonomie a politika II. Brno: Masarykova univerzita.
[15]VITURKA, M., (2007). Konkurenceschopnost regionů a možnosti jejího hodnocení. Politická ekonomie,
Praha: VŠE, 55, 5, s. 637-658, 22 s. ISSN 0032-3233.
[16]WINKLEROVÁ, L., ŽÍTEK, V., (2017). Inovační potenciál regionů jako zrcadlo ekonomické výkonnosti. In
XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 193
– 200. ISBN 978-80-290-8587-9. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-1.
[17]WOKOUN, R., KREJČOVÁ, N., (2013). Socioekonomická úroveň a faktory konkurenceschopnosti regionů
v ČR. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 30-41. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-3.
[18]WOKOUN, R. (2016). Základní problémy regionální konkurenceschopnosti a faktorů regionálního rozvoje
v České republice. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 59-64. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-36.
[19]ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., HORKÁ, L., (2013). Metodická úskalí regionální konkurenceschopnosti.
Ekonomická revue, vol 16, no. 1, pp. 30-41. ISSN 1212-3951.
[20]ŽÍTEK, V., (2016). Změny zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji v českých krajích. In XIX. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 289-295. ISBN 978-
80-210-8273-1. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-36.