XXI. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH. SBORNÍK
PŘÍSPĚVKŮ.
21ST
INTERNATIONAL COLLOQUIUM ON REGIONAL SCIENCES.
CONFERENCE PROCEEDINGS
Place: Kurdějov (Czech Republic)
June 13-15, 2018
Publisher: Masarykova univerzita, Brno
Edited by:
Viktorie KLÍMOVÁ
Vladimír ŽÍTEK
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XXI. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2018. s. 1–5.
ISBN 978-80-210-8969-3.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 21st
International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2018. pp. 1–
5. ISBN 978-80-210-8969-3.
Publikace neprošla jazykovou úpravou. / Publication is not a subject of language check.
Za správnost obsahu a originalitu výzkumu zodpovídají autoři. / Authors are fully responsible for the
content and originality of the articles.
© 2018 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-8969-3
ISBN 978-80-210-8970-9 (online : pdf)
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
125
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-15
ROLE UNIVERZIT V REGIONÁLNÍM ROZVOJI: ČR A JIŽNÍ
MORAVA V KONTEXTU EU
The role of universities in regional development: the Czech Republic and
South Moravia in the context of the EU
PAVEL PTÁČEK
Ústav demografie a aplikované statistiky
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Demography and Applied Statistics
Faculty of Reg. Develop. and International Studies
Mendel University in Brno
 Zemědělská 1, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: pavel.ptacek@mendelu.cz
Anotace
Cílem příspěvku je zjistit, jakou roli hrály a hrají vysoké školy v rámci regionálních inovačních systémů při
přeměně ekonomické základny tradičních průmyslově zaměřených regionů na regiony založené na odvětvích s
vysokou přidanou hodnotou, výzkumem, vývojem a inovacích. Hlavní metodou je zkoumání dlouhodobého efektu
působení univerzit na inovační potenciál. Ten je zkoumán v rámci případové studie Jihomoravského kraje a
zejména města Brna. Je použit přehled dlouhodobého vývoje podílu univerzit na celkových výdajích a výzkum a
vývoj a jejich napojení a soulad s inovačním potenciálem podnikového sektoru kraje. K hlavním závěrům patří, že
Jihomoravský kraj se stal zejména v posledním programovacím období 2007-2013 jedním z vedoucích inovačních
regionů v regionu postkomunistické střední Evropy. Je to zejména díky dlouhodobě efektivně fungující podpůrné
inovační infrastruktuře (existence Jihomoravského Inovačního Centra, hledání společných zájmů mezi všemi
„šroubovicemi“ v rámci inovačního systému). Dále díky správně nastaveným operačním programům došlo
k významnému posílení infrastruktury pro základní výzkum a vývoj na univerzitách. Nezanedbatelnou roli hraje
také soulad mezi profilem výzkumu a vývoje u univerzit a inovativních firem v regionu.
Klíčová slova
inovace, univerzity, Jihomoravský kraj
Annotation
The aim of the contribution is to identify the role played by universities in regional innovation systems in
transforming the economic base from traditional industrial regions into regions based on high-tech industries,
R&D and innovation sectors. The main method used is to study the long-term effect of universities on innovation
potential. This is studied in a case study of the South Moravian Region and especially the City of Brno. An overview
of the long-term development of the share of universities in total expenditures and R&D and their connection and
compliance with the innovation potential of the region's corporate sector is used. The main conclusions are that
the South Moravian Region has become one of the leading innovation regions in the post-communist Central
Europe region during the last EU programming period (2007-2013). This is mainly due to the long-term effective
supporting innovation infrastructure (the existence of the South Moravian Innovation Centre, the search for
common interests among all "helices" within the innovation system). Furthermore, due to the well-established
absorption capacity of EU operational programs, the infrastructure for basic R&D at universities has been
significantly strengthened. Also a complementarity between the R&D profile of universities and innovative
companies in the region plays an important role.
Key words
innovation, universities, South Moravian region
JEL classification: O30, P30, R58
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
126
1. Úvod
Hospodářská politika minulých let odhalila přílišnou ekonomickou závislost zemí středovýchodní Evropy a jejich
regionálních ekonomik na činnostech s nízkou a střední přidanou hodnotou, jejich většinou podřízené postavení v
rámci mezinárodní dělby práce a relativně slabou pozici v inovačním potenciálu. Konvergenční potenciál těchto
zemí se ve vztahu k vyspělým západoevropským do značné míry vyčerpal a pro jeho obnovení je třeba nový
impuls. Na druhou stranu byly jak ze strany veřejného sektoru, tak ze strany firem podniknuty kroky ke změně
tohoto stavu a „upgradování“ regionálních ekonomik. Stále častěji se mluví o roli univerzit v inovačních
systémech regionů a států. Jejich zapojení do inovační infrastruktury je dlouhodobá záležitost, která vyžaduje
koordinaci všech aktérů v území. Do odborné terminologie se pro to vžil pojem tripple resp. quadruple helix. Ten
vyžaduje koordinaci a provázanost jak vertikální a horizontálních veřejných politik, tak businessu (průmyslu),
výzkumných kapacit na univerzitách a v akademiích věd, tak i společnosti jako celku.
2. Cíl a metody
Cílem příspěvku je přispět k této diskusi na základě prezentace ze zemí středovýchodní Evropy ve formě
regionální případové studie. Budou prezentovány role jednotlivých aktérů zejména na příkladu úspěšných
nemetropolitních regionech ČR (konkrétně Jihomoravského kraje). Bude zkoumáno, do jaké míry se na úspěšné
či neúspěšné implementaci inovačních strategií podílí také univerzity.
Role univerzit v regionálním rozvoji je tématem, který se ve světové literatuře objevuje již od 70. let. Vliv univerzit
na rozvoj měst a regionů rozdělují autoři Rehák a kol. (2015) na základě studia světové literatury do dvou skupin.
Jedna z nich se zabývá analýzou vlivu výdajů spojených s přítomností univerzity (tj. krátkodobé vlivy, které by
zanikly se zrušením univerzity) a na dlouhodobé vlivy, jako je tvorba nových znalostí, zvyšování kvality lidského
kapitálu a celkový ekonomický rozvoj a atraktivitu města nebo regionu (Rehák a kol., 2015). Stejně tak lze tyto
vlivy rozdělit na přímé a zprostředkované (indukované). Nejprve a primárně se pozornost autorů soustředila na
zkoumání krátkodobých efektů (Caffrey a Isaacs, 1971). Zatímco krátkodobé vlivy univerzit jsou z hlediska
měření, např. ve formě multiplikačního efektu, přímých či nepřímých vlivů metodologicky propracovány a
objevuje se celá řada studií založených na ekonometrických modelech, multiplikátorech a podobně, v případě
měření a kvantifikace třetí role univerzit jsou výzkumníci a autoři v mnohem obtížnější pozici, jak
z metodologického hlediska tyto efekty kvantifikovat. Jedná o dlouhodobé a zprostředkované efekty, často
založené na abstraktnějších pojmech jako je lidský kapitál, znalosti nebo atraktivita města či regionu. Při jejichž
tvorbě se prolíná aktivita celé řady aktérů v regionu (také kromě univerzit). Proto není úplně jednoznačné tyto
efekty spojit pouze s jedním aktérem, ale váží se na celé prostředí.
Pro účely tohoto příspěvku jsou jako hlavní metody použity zejména statistické přehledy dlouhodobého vývoje
podílu univerzit na celkových výdajích a výzkum a vývoj a jejich napojení a soulad s inovačním potenciálem
podnikového sektoru v rámci Jihomoravského kraje. Z institucionálních přístupů k regionálnímu rozvoji potom
vychází i důraz na popis rolí jednotlivých institucí jakožto klíčových aktérů regionálního rozvoje, se zaměřením
na zprostředkující roli Jihomoravského Inovačního Centra. Je aplikována teorie „Tripple helix“ a fungování
univerzit v rámci tohoto inovačního systému.
3. Dlouhodobé efekty působení univerzit v kontextu institucionálních přístupů
k regionálnímu rozvoji
Dlouhodobé efekty působení univerzit na inovační potenciál regionů a obecně na jejich rozvoj je nutné spatřovat
v kontextu institucionálních přístupů k regionálnímu rozvoji. Jak zdůrazňují autoři (např. Storper, 1997,
Krugman, 1995, Porter, 1994, Martin a Sunley, 1996 in Blažek a Uhlíř, 2011), ekonomický růst je především
založen na prostorových shlucích a specializaci, snížení transakčních nákladů, aglomeračních úsporách,
technologických nebo dovednostních výhodách spojených se specializací. Představitelé nové ekonomické
geografie Krugman a Porter tvrdí, že vnější ekonomiky, zručná pracovní síla a technologická inovace se prostorově
shlukují a tyto shluky vytvářejí předpoklady pro růst a konkurenceschopnost. Ale nová ekonomická geografie
hlouběji zdroje těchto lokálních ekonomik nezkoumá. Zde se teoretické zdroje opírají o institucionální a evoluční
ekonomii a jejich tvrzení o „poutech (ties) blízkosti a asociace“ jako zdrojích vědomostí, znalostí a učení se. M.
Storper (1997) se domnívá, že určujícím znakem těchto míst je síla jejich „vztažných výhod“ (untraded
interdependencies). Ty obsahují „místně specifické nepřenosné vědomosti“ (tacit knowledge), které se přenášejí
dlouhodobou komunikací tváří v tvář, kvalitou místních institucí, dlouhodobými sociálními zvyky a normami,
lokálními zvyklostmi komunikace a interakce, atd. M. Storper (1997) tvrdí, že tyto neformálně získané vědomosti
a informační prostředí umožňují firmám a dalším aktérům získat konkurenceschopnost založenou na učení se díky
každodennímu přístupu k relevantním zdrojům (informací, vědomostí, technologie, myšlenek, školení a
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
127
dovedností) a to skrze sítě kontaktů vzájemné závislosti, formálních institucí učení se a společného porozumění,
jež obklopuje jednotlivé aktéry. A v tomto kontextu je nutné vidět také kultivující a zprostředkující roli univerzit,
které přispívají k vytváření tohoto prostředí budováním lidského kapitálu, znalostí a celkové atraktivity regionu.
Zastánci institucionálních přístupů při vytváření doporučení pro regionální politiku kladou důraz na budování
shluků a lokálních ekonomických sdružení, podporu „učení učit se a adaptovat“, rozšiřování a mobilizaci místní
institucionální základny, stejně jako podporu sociálně inkluzivních forem podnikání a zaměstnanosti.
Institucionální přístupy nabízejí velmi širokou škálu regionálních politik, které se zaměřují na institucionální a
sociální kořeny ekonomického chování. Tyto přístupy se liší od dosavadních ve třech základních rozměrech:
1. časový – je kladen důraz na dlouhodobé evoluční procesy, které obvykle trvají déle než jedno volební nebo
plánovací období;
2. lokálně specifické přístupy – na rozdíl od dřívějších univerzálních, mechanicky aplikovaných a ke kontextu
necitlivých politik;
3. podstatné rozšíření faktorů, které přispívají k úspěšnému ekonomickému rozvoji regionu.
Institucionální přístupy v sobě nesou i celou řadu rizik. Například, že vybudování místní schopnosti, kapacity je
dostatečné pro udržení pozice v globální síti. Platí zde i zmiňované nebezpečí institucionálního uzamčení
(institutional lock-in) a inercie vývoje resp. (path-dependent development), které nejsou vhodné pro nové
ekonomické podmínky. Důležitým faktorem ekonomického úspěchu je schopnost míst vnímat změny a odpovídat
na měnící se vnější prostředí.
3.1. Koncept Triple (Quadraple) helix a role univerzit
V tomto kontextu je potom konkretizována role univerzit při dlouhodobém ekonomickém rozvoji. Jako vhodný
pro zařazení do celkového kontextu regionálního rozvoje se jeví jako vhodný zejména koncept „triple helix“, jehož
jsou univerzity a akademická sféra obecně velmi důležitou součástí.
Obr. 1: Schematické znázornění modelu „triple helix“
Zdroj: ICT Technology network
Teorii triple helix lze zařadit mezi institucionální směry v rámci teorií regionálního rozvoje a mezi její autory patří
autoři Henry Etzkowitz a Loet Leydesdorff, kteří postupně tento koncept od roku 1997 rozvíjejí. Jedná se ale
spíše o koncept a analytický nástroj než o novou teorii (s jistou nadsázkou jde o básnický obrat či metaforu).
Teorie tvrdí, že tvorba inovací je závislá na vzájemné spolupráci a dalších typech vazeb klíčových aktérů v území
(viz obr. 1). Tady lze spatřovat určitou provázanost např. na regionální inovační systémy (RIS). Zároveň nutno
zdůraznit, že se zde zdůrazňuje snaha o možnost aplikace v praxi (normativní koncept). Samotný název teorie
poukazuje na inspiraci evoluční teorií: přírodní výběr i náhodné změny formují vztahy a celý inovační systém
regionu. Na rozdíl od šroubovice DNA je autory zdůrazňována ale podstatně nižší míra stability a neustálé
proměny trojité šroubovice, která má tři hlavní dimenze a procesy:
 vnitřní transformace šroubovic;
 vzájemné ovlivňování zbývajících šroubovic;
 vytvoření nové sítě vztahů s cílem podnítit inovační proces;
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
128
Pro efektivní fungování trojité šroubovice je dle celé řady autorů a praktických zkušeností nutný vzájemný respekt
aktérů ze všech tří šroubovic. Pro kultivaci jednotlivých aktérů a zvyšování efektivity inovačního systému je
možný jak bottom-up, tak i top-down proces vytvoření trojstranných vztahů.
V ideálním případě potom dochází ke kultivaci a rozvoji inovačního prostředí na ose znalostní prostor (knowledge
space), konsensuální prostor (consensus space) a inovační prostor (innovation space).
Reálné fungování trojité šroubovice v praxi se setkává s mnoha překážkami a omezeními. Mezi nejdůležitější
patří:
 nízká míra důvěry a jiné hodnotové žebříčky aktérů („různé světy“);
 nízká vzájemná mobilita pracovníků;
 složitá ekologie šroubovic a časté nezamýšlené vedlejší důsledky;
 odlišná očekávání aktérů i přínosu jednotlivých opatření.
Celkově lze říci, že ve skutečnosti se projevuje omezenost normativní dimenze konceptu. Spíše je důležité
zdůraznění významu ekologie všech tří složek šroubovice pro budování znalostní ekonomiky. Kritici také
zdůrazňují zanedbání dalších dimenzí a poměrně úzké pojetí, zanedbán je např. sociokulturní kontext apod.
V kontextu ČR a dalších postkomunistických zemí se ukazuje nutnost pracovat spíše na koncepci proinovačně
zaměřeného veřejného sektoru, což bylo v minulosti podceňováno a zanedbáno. Důvodem byla aplikce
neoliberálních přístupů v období ekonomické transformace 90. let a přetrvávající nedůvěra k veřejnému sektoru a
strategickému plánování a koordinaci socioekonomického rozvoje. V této souvislosti je potom nutné vidět i
propojení na roli univerzit v rámci inovačních systémů. Propojením mezi konceptem triple helix a jejich zapojením
do inovačních systémů je konceptualizace třetí role univerzit v regionálním rozvoji.
3.2. Třetí a čtvrtá role univerzit
Již od 60. let se postupně začíná mluvit v západním světě o tzv. třetí nebo dokonce čtvrté roli univerzit v rozvoji
regionů a tento koncept jednoznačně zkoumá dlouhodobé vlivy univerzit (Tjedvoll, 1997; Inman a Schuetze,
2010).
Kromě typologie Wissema (2009), která uvádí tři generace univerzit, existuje v literatuře také nová, čtvrtá mise
nebo čtvrtá generace univerzitních přístupů. Nejvýznamnější rozdíl spočívá v tom, že univerzity mají mnohem
významnější strategický přístup a jsou schopny proaktivně utvářet své prostředí (Pawlowski 2009). Zuti a
Lukovics (2015) přijali model diamantu a Triple Helix k vypracování čtvrté teorie mise týkající se prostředí
univerzit. Tvrdí, že univerzity mohou pozitivně přispět ke konkurenceschopnosti svých regionů, pokud uznají
význam strategického myšlení v budoucím rozvoji místní ekonomiky a zohledňují potřeby místní ekonomiky a
společnosti. Vedle modelu Triple Helix se zaměřuje na vztahy mezi univerzitami, průmysly a vládou, rozšiřuje to
čtyřnásobný model helixu Carayannis a Campbell (2009) s perspektivou kultury a občanského sektoru či
společnosti. To znamená, že veřejný zájem je důležitý v procesu inovací a vědeckých poznatků.
3.3. Třetí role univerzit v kontextu postkomunistických zemí a její vliv na jejich úlohu v inovačním
potenciálu regionů
Situace univerzit a jejich poslání v postkomunistických zemích je specifická a v mnoha směrech se liší ve srovnání
se západoevropskými protějšky. Díky odlišným rolím univerzit v zemích střední a východní Evropy v období
komunismu se od počátku devadesátých let nejprve vyvinuly snahy o integraci výzkumných a výukových funkcí
a posílení jejich "druhé mise" a současně šlo o zvýšení kvality "první mise "(Adamsone-Fiskovica a kol., 2009,
Radosevic a Lepori, 2009, Radosevic, 2011). Během transformace v 90. letech byly univerzity většinou vystaveny
tlaku státu na zvýšení jejich vzdělávací role a postupná "marketingizace" sektoru vysokoškolského vzdělávání
začala až po roce 2000. Vysoké školy musely také reagovat na měnící se požadavky trhu práce. Navíc, zatímco v
mnoha zemích v 90. letech 20. století začala diskuse o "třetí roli", byla úloha dvou tradičních rolí sporná
(Adamsone-Fiskovica a kol., 2009). To bylo způsobeno skutečností, že ve většině zemí střední a východní Evropy
docházelo k výraznému oddělení vzdělávací a výzkumné role. Vzdělávací úloha byla téměř výlučně kompetencí
vysokých škol, zatímco základní výzkumné funkce byly prováděny převážně výzkumnými ústavy Akademie věd
a odvětvovými výzkumnými ústavy podporovanými průmyslem a příslušnými ministerstvy. Ty byly středisky
aplikovaného výzkumu a vývoje v socialistickém období.
Je tedy zřejmé, že rozvoj vazeb mezi univerzitami a podnikatelským sektorem je relativně nový fenomén. Navíc
domácí podnikatelský sektor se začal rozvíjet teprve v 90. letech. Jedním z nejdůležitějších faktorů uvedených na
příkladu Lotyšska (ale je to relevantní pro většinu zemí střední a východní Evropy) je tzv. "horizontální únik
mozků", únik vědců a inženýrů z univerzit během transformačního období v 90. letech, (Adamsone-Fiskovica a
kol., 2009), stejně jako důraz na otvírání oborů v oblasti sociálních věd.
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
129
Postavení univerzit v inovacích může být ilustrováno na základě jejich celkového podílu na výdajích na výzkum
a vývoj (VaV), kde je důležité si všimnout jak celkových výdajů na VaV na HDP v kontextu zemí EU, tak pokud
jde o podíl univerzit na celkových výdajích. Je patrný stále relativně nízký podíl výdajů na výzkum a vývoj u
většiny postkomunistických zemí, průměru se blíží jen Slovinsko a ČR, a také velmi nevyrovnaný podíl vysokých
škol na těchto výdajích. Spíše než o nějaké pravidelnosti to větší o nekoncepčním financování vysokých škol
v kontextu celkových výdajů na výzkum a vývoj.
V minulých letech bylo budování vazeb mezi univerzitami a podnikatelskou sférou prioritou vlád jako důležitý
faktor budování znalostní ekonomiky, ale ten čelí mnoha strukturálním problémům. Toto úsilí bylo zdůrazněno i
v mnoha strategických dokumentech na národní a evropské úrovni. Existují také ekonomické důvody pro
vytvoření a posílení těchto vazeb, neboť veřejné rozpočty pro vzdělávání vysokých škol se snižují. Existují některé
důležité překážky, aby univerzity mohly aktivněji spolupracovat s podnikatelskými sektory ve střední a východní
Evropě. Na příkladu Lotyšska Adamsone-Fiskovica a kol. (2009) uvádějí důvody jako je nedostatek výzkumníků,
nedostatečně rozvinutá politika ochrany práv duševního vlastnictví, nedostatek podnikatelského ducha, stejně jako
malá odezva na potřeby podnikatelského sektoru. Varga a kol. (2009) argumentují, že formování spin-off a
související rozvoj akademického podnikání může skutečně vzniknout i v méně aktivně podporovaném
akademickém prostředí ve střední a východní Evropě. Nenaplnila se ani velká očekávání vůči nadnárodním
společnostem, pokud jde o jejich generující roli ve zprostředkování znalostí z univerzit do průmyslu (Ptáček, 2009,
Pavlínek 2012). Mnoho společností sice provádí výzkum zadaný zahraničními společnostmi nebo jejich dceřinými
společnostmi, ale činnosti v oblasti základního výzkumu a vývoje jsou často prováděny v mateřských
společnostech v zahraničí (Adamsone-Fiskovica et al., 2009).
Důvod této situace je založen na celkovém vývoji vztahů mezi výzkumnými a vývojovými ústavy a podnikovým
sektorem již od devadesátých let. Vzhledem k relativní slabosti domácích průmyslových odvětví a neochotě
zahraničních investorů převzít dříve dominantní úlohu odvětvových výzkumných ústavů, které po změně režimu
ukončily činnost, transformační období vedlo k rychlé marginalizaci poptávky po výzkumu a vývoji v průmyslu
a kolapsu průmyslového výzkumu a vývoje v postkomunistických zemích (Suurna a Kattel, 2010, Radosevic,
1998).
4. Vývoj podpory inovačního prostředí univerzit v ČR a v Jihomoravském kraji: role
institucí
Podobným vývojem a omezeními si prošly také regiony v ČR. Některé z nich se s těmito strukturálními problémy
dokázaly vypořádat lépe, zejména proaktivní inovační politikou a využitím potenciálu jak v oblasti soukromého
sektoru, tak veřejné správy a také samozřejmě univerzit.
4.1. Počátky inovační politiky na jižní Moravě - klíčové faktory pro formulaci RIS (2000-2003)
Na konci 90. let Brno a Jihomoravský kraj prožívaly období hlubokých strukturálních změn v ekonomice. Došlo
k úpadku celé řady tradičních průmyslových odvětví (např. textilní, oděvní, strojírenský průmysl. Jejich odrazem
byla vysoká míra nezaměstnanosti v regionu (12%). Politika lákání přímých zahraničních investic byla
považována za "selhání". Uzavření pobočky firmy Flextronics v roce 2002 za sebou zanechalo 2 500
nezaměstnaných. Ve stejném období také dochází ke zřízení regionálních orgánů státní správy a samosprávy, které
se mají potenciál těmito problémy zabývat.
Na národní úrovni v té době probíhala debata o nové lisabonské strategii a roli vědy, výzkumu a inovací v
regionálním hospodářském rozvoji. Sem tedy lze klást počátky inovační politiky v Jihomoravském kraji, kdy díky
angažovanosti klíčových leadrů dochází v roce 2002 k rozhodujícím organizačním opatřením. Jedním
z nejdůležitějších je založení Jihomoravského Inovačního Centra (JIC) v roce 2003 jakožto koordinující
organizace a systému řízení a sledování RIS jižní Moravy. Dále je to definice prioritních odvětví pro podporu
inovací v Jihomoravském kraji a zakládání klastrů a vytvoření kontinuálního monitoringu ekonomiky. Dalším
důležitým krokem bylo odstranění administrativních překážek souvisejících s podporou inovací a vytváření sítí
mezi místními podniky a místními kapacitami výzkumu a vývoje se zahraničními investory. Byl systematicky
nastaven tok informací o financování výzkumu a vývoje a položeny základy propojení kapacit výzkumu a vývoje
s obchodním sektorem. Objevují se počátky podpory financování začínajících technologických firem, zřízení
technologických inkubátorů a vytvoření průmyslových klastrů.
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
130
4.2. Období po vstupu do Evropské unie (2004-2006)
Díky změně těchto vnějších okolností dochází k vytvoření (aktualizaci) RIS. Odráží se v ní mimo jiné možnost
využití strukturálních fondů EU pro inovace. Padlo rozhodnutí o vytvoření dvou technologických inkubátorů
(3000 a 3000 m2). V roce 2005 se prohlubuje spolupráce mezi univerzitami, veřejným a soukromým sektorem.
Jejím výsledkem je projekt CEITEC (Central European Institute of Technology)v oblasti life sciences a
pokročilých materiálů, který je jedním z prvních projektů budování tzv. „velké infrastruktury“ pro výzkum a
vývoj. Svoje síly sdružily čtyři brněnské univerzity, město Brno, Jihomoravský kraj a soukromý sektor. Projevuje
se zde schopnost klíčových aktérů spolupracovat bez ohledu na svůj partikulární zájem. V roce 2006 byl vytvořen
program pro podporu talentovaných mladých studentů a pokračovaly intenzivně práce na nastavení čerpání
strukturálních fondů pro období 2007-2013, kde byly vybrány prioritní oblasti pro operační programy výzkum,
vývoj a inovace a vzdělávání pro konkurenceschopnost.
4.3. Období 2007-2013: budování robustní inovační infrastruktury a nezastupitelná role univerzit
v ní
V souvislosti s novým programovacím obdobím EU došlo k vytvoření nové generace RIS. Akademičtí
představitelé byli oficiálně zapojeni do procesu rozhodování o prioritách výzkumu a vývoje. RIS manažerský tým
se stal součástí projektu Constructed Regional Advantage. V rámci vytváření RIS došlo k realizaci terénního
průzkumu mezi inovativními firmami a zároveň pokračovalo příznivé politické prostředí jak na úrovni města, tak
i kraje. V roce 2008 došlo k realizaci úspěšného projektu tzv. inovačních voucherů pro již existující firmy tak, aby
se podpořil jejich inovační potenciál. Na národní i regionální úrovni probíhal velmi přísný proces výběru projektů
pro budování projektů velké inovační infrastruktury, ve kterém uspěly projekty z Brna a jižní Moravy v nebývalé
míře. Tři z osmi evropských center excelence schválených pro ČR byly schváleny v Brně, stejně jako byla v Brně
schválena realizace 11 regionálních inovačních center (Ptáček, Szczyrba, 2017). Došlo k výraznému nárůstu
výdajů na výzkum a vývoj jak z veřejných, tak ze soukromých zdrojů a jižní Morava se dostala v tomto období
nepopiratelně na mapu evropských inovativních regionů. Např. v roce 2014 tvořily výdaje na výzkum a vývoj
3,66 % regionálního HDP Jihomoravského kraje, přičemž celostátní průměr byl ve stejném roce 2% a hlavní město
Praha dosáhla podílu „pouhých“ 2,86% (Ptáček, Szczyrba, 2017).
Jak již bylo naznačeno, zejména v letech 2010-15 se zvýšila úloha univerzit ve financování celkových výdajů na
výzkum a vývoj (GERD). Jejich podíl vzrostl v důsledku růstu financování ze státního rozpočtu a zejména díky
růstu podílu prostředků získaných z operačních programů EU. Jihomoravský kraj, který díky širokému spektru
univerzit mohl využít této příležitosti, má zvláštní postavení v tomto vývoji, neboť hl. m. Praha byla do určité
míry vyloučena z možnosti čerpání ze strukturálních fondů EU (s výjimkou několika projektů ve Středočeském
kraji). Obrázek 2 ukazuje podstatné zvýšení podílu strukturálních fondů (veřejné prostředky ze zahraničí) na
financování GERD v Jihomoravském kraji. Od roku 2011 do roku 2015 činil podíl veřejných zahraničních zdrojů
až 30%, zatímco v předchozím období to bylo pouze 2 - 3%.
Obr. 2: Celkové výdaje na výzkum a vývoj v Jihomoravském kraji podle sektoru financování (2005-2015)
Zdroj: ČSÚ, 2017, Ptáček, Szczyrba, 2017
Je samozřejmě důležité vnímat, že byť došlo v období 2010-2015 významnému čerpání prostředků strukturálních
fondů EU pro účely vysokých škol, udržoval se také významný podíl podnikatelského sektoru. Ten souvisel
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
131
zejména s investicemi významných nadnárodních firem do vývojových center v Brně. To už ale otevírá jinou
kapitolu v oblasti inovací na jižní Moravě.
Závěr
Přes uvedená omezení a problémy se zapojením univerzit do inovačních systémů se dá říci, že v některých
regionech ČR, zejména v Jihomoravském kraji, bylo dosaženo značného pokroku. Zejména tento kraj se řadí
z hlediska vyspělosti inovačního ekosystému a spolupráce jednotlivých „šroubovic“ (v rámci teorie triple helix)
spíše mimo referenční rámec postkomunistických zemí. I do budoucna lze tedy předpokládat, že se rozdíly mezi
regiony spíše prohloubí a s nimi se i prohloubí rozdílnost rolí univerzit v nich.
Zejména lze předpokládat, že synergický efekt s větším zapojením podnikatelského sektoru do univerzitního
výzkumu a vývoje lze očekávat spíše v metropolitních než v nemetropolitních regionech. V České republice se
tato definice vztahuje na metropolitní oblasti Praha, Brno a Ostrava (Ženka a Slach 2016, Stryjakiewicz 2010).
Spolupráce mezi univerzitami a podnikatelským sektorem bude dlouhodobě úspěšná a udržitelná budou tam, kde
specializace příslušných vysokých škol je v souladu s odvětvovým zaměřením a inovačním potenciálem
společností působících v regionu. Nabídka univerzit a jejich středisek výzkumu a vývoje bude přirozeně odpovídat
poptávce v regionu (Gál a Ptáček 2011, 2017). Nemusí to být jen zájem místních společností, ale v případě
nadnárodních společností působí efekt překlenování v oblasti výzkumu a vývoje v podstatně menší míře
(Radosevic 2004, 2011). Nadnárodní společnosti navíc obvykle akceptují a účastní se výzkumu a vývoje na
univerzitách pouze tehdy, pokud je skutečně vynikající.
Ukazuje se, také že klíčovou pro míru úspěchu v oblasti přenosu inovací mimo univerzity nastává v regionech,
kde podpůrná institucionální infrastruktura funguje správně a vyrovnává často odlišné požadavky a očekávání
klíčových aktérů v oblasti, tj. podnikatelské sféry a veřejného sektoru (vláda, místní samospráva) a pomáhá
zprostředkovat možný potenciál univerzit. V regionech, kde taková podpůrná infrastruktura funguje dlouhodobě
a relativně úspěšně, jsou zájmy všech těchto subjektů v souladu a infrastruktura výzkumu a vývoje je obecněji
využívána a využívána efektivněji, tj. i na vysokých školách. Kromě výše popsaných faktorů je také vhodné
zdůraznit nesoulad mezi očekáváním veřejného sektoru a objektivně skutečnou skutečností, pokud jde o využití
potenciálu výzkumu a vývoje univerzit. Je pravda, že v regionech, kde je univerzita často nejdůležitější vědeckovýzkumnou
institucí, jsou tato očekávání často nereálná (Gál a Ptáček 2017).
Na základě těchto předpokladů můžeme očekávat budoucí posílení spolupráce v těch regionech a na těch
univerzitách, kde výše uvedené faktory budou fungovat synergicky. V této souvislosti se můžeme zmínit o Brně
a jižní Moravě nebo za určitých okolností také o dalších regionech, kde podporované projekty mají šanci uspět.
Jejich úspěch je částečně založen na faktorech, které mohou být ovlivněny proaktivním přístupem zástupců
univerzit, veřejných institucí a podnikatelského sektoru, zatímco na druhé straně existují objektivně existující
faktory, které je velmi obtížné překonat a to je možné jen v dlouhém (Göransson et al., 2009).
Literatura
[1] ADAMSONE-FISKOVICA, A., KRISTAPSONS, J., TJUNINA, E., ULNICANE-OZOLINA, I. (2009).
Moving beyond teaching and research: economic and tasks of universities in Latvia. Science and Public
Policy, vol. 36, no. 2, pp. 133-137. ISSN 03023427. DOI: 10.3152/030234209X406836.
[2] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje. Karolinum Praha, 344 s.
ISBN 9788024619743.
[3] CAFFREY, J., ISAACS, H. H. (1971). Estimating the Impact of a College or University on the Local
Economy. Washington, D.C.: American Council on Education. (1971). ERIC ED 252100.
[4] CARAYANNIS, E.G., CAMPBELL, D.F.J. (2009). Mode 3 and 'Quadruple Helix': toward a 21st century
fractal innovation ecosystem. International Journal of Technology Management, vol. 46 no. 3-4, pp. 201–
234. ISSN online: 1741-5276. DOI: 10.1504/IJTM.2009.023374.
[5] ČSÚ (2016). Věda a výzkum 2005-2015 [Online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/statistika_vyzkumu_a_vyvoje.
[6] EUROSTAT (2018). R&D expenditure yearbook 2017. [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/R_%26_D_expenditure.
[7] EUROSTAT, (2018). R&D expenditure. [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: http
http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/R_%26_D_expenditure.
[8] GÁL, Z., PTÁČEK, P. (2018). Role of mid-range universities in knowledge transfer and regional
development: the case of Central and Eastern European regions. In Varga, A., Erdös, K., (eds.) Handbook
of Universities and Regional Development. Cheltenham (Edward Elgar), forthcoming.
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
132
[9] GÁL, Z., PTÁČEK, P. (2011). The Role of Mid-Range Universities in Knowledge Transfer in NonMetropolitan
Regions in Central Eastern Europe. European Planning Studies, vol. 19, no. 9, pp. 1669-1690.
ISSN 1469-5944. DOI: 10.1080/09654313.2011.586186.
[10]ICT TECHNOLOGY NETWORK, (2018). Triple Helix. [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z:
http://www.ict-slovenia.net/eng/about-technology-network/triple-helix.
[11]INMAN, P., SCHUETZE, H.G. (2010). The community engagement and service mission of universities.
NIACE Publications, Leicester. ISBN 978-1-86201-457-2.
[12]PAVLÍNEK, P. (2012). The Internationalization of Corporate R&D and the Automotive Industry R&D of
EastCentral Europe. Economic Geography, vol. 88, no. 3, pp. 279–310. ISSN1944-8287. DOI:
10.1111/j.1944-8287.2012.01155.x.
[13]PAWLOWSKI, K. (2009). The ‘Fourth Generation University’ as a Creator of the Local and Regional
Development. Higher Education in Europe, vol. 34, no. 1, pp. 23-44. ISSN 1469-8358. DOI:
10.1080/03797720902747017.
[14]PTÁČEK, P. (2009). The role of foreign direct investment (FDI) in establishing of knowledge economy in the
Czech Republic: the case of knowledge intensive business services, in Zbignew Ziolo and Tomasz Rachwal
(eds), Problems in the Formation of Industrial Spatial Structures and their Surrounding, Prace Komisji
Geografii Przemyslu Polskiego Towarzystwa Geograficznego 14, Warszawa-Krakow, pp. 22–30.
[15]PTÁČEK, P., SZCZYRBA, Z. (2017). The Role of Universities in Strengthening of Innovation Potential and
R&D infrastructure in the Czech Republic: the Case of the EU Structural Funds. Geografický časopis, vol.
69, no. 4, pp. 339-360. ISSN 0016-7193.
[16]RADOSEVIC, S. (1998). The transformation of national systems of innovation in Eastern Europe: between
restructuring and erosion. Industrial and Corporate Change, vol. 7, no. 1, pp. 77–108. ISSN 0960-6491.
DOI: 10.1093/icc/7.1.77.
[17]RADOSEVIC, S. (2004). A Two-Tier or Multi-Tier Europe? Assessing the Innovation Capacities of Central
and East European Countries in the Enlarged EU. Journal of Common Market Studies, vol. 42, no. 3, pp. 641-
66. ISSN1468-5965. DOI: 10.1111/j.0021-9886.2004.00522.x
[18]RADOSEVIC, S. (2011). Science–industry links in Central and Eastern Europe and the Commonwealth of
Independent States: conventional policy wisdom facing reality. Science and Public Policy, vol. 38, no. 5, pp.
365–378. ISSN 0302-3427. DOI: 10.3152/030234211X12924093660435.
[19]RADOSEVIC, S., LEPORI, B. (2009). Public research funding systems in Central and Eastern Europe:
between excellence and relevance: introduction to special section. Science and Public Policy, vol. 36, no. 9,
pp. 659–666. ISSN 0302-3427 DOI: 10.3152/030234209X475236
[20]REHÁK, Š., DŽUPKA, P., SEKELSKÝ, L., ŠEBOVÁ, M. (2015). Lokálne ekonomické vplyvy univerzít.
Vydavateľstvo EKONÓM, 131 s. ISBN 978-80-225-4007-0
[21]STORPER, M. (1997). The Regional World: Territorial Development in a Global Economy. Guilford Press,
338 s. ISBN 978-15-7230-3157
[22]STRYJAKIEWICZ, T. (2010). Location factors of creative and knowledge-intensive industries in European
metropolitan regions. Geografický časopis, vol. 62, no. 1, pp. 3-19. ISSN 0016-7193.
[23]SUURNA, M., KATTEL, R. (2010). Europeanization of innovation policy in Central and Eastern Europe.
Science and Public Policy, vol. 37, no. 9, pp. 646–664. ISSN 0302-3427.
https://doi.org/10.3152/030234210X12778118264459.
[24]TJELDVOLL, A. (1997). A Service University in Scandinavia? Studies in Comparative and International
Education', vol. 1, no. 9, Univerity of Oslo. Institute for Educational Research
[25]VARGA, A. (ed.) (2009). Universities, Knowledge Transfer and Regional Development: Geography,
Entrepreneurship and Policy, Edward Elgar Publishers. ISBN 978 1 84542 931 7
[26]WISSEMA, J.G. (2009). Towards the third generation university. Managing the university in transition,
Cheltenham, United Kingdom: Edward Elgar. 272 pp. ISBN 978-184-844-2160
[27]ZUTI B., LUKOVICS, M. (2015). Fourth Generation' Universities and Regional Development, in Rüdiger
Hamm and Johannes Kopper (eds), Higher Education Institutions and Regional Development, Proceedings of
the 3. ERSA international Workshop.
[28]ŽENKA, J., SLACH, O. (2016). Ekonomická výkonnost a struktura českých nemetropolitních regionů –
vstupní debata. In Nováček, A. (ed.). Geografické myšlení jako aktuální společenská výzva. Sborník
příspěvků z Výroční konference ČGS. České Budějovice s. 235-246. ISBN 978-80-7394-619-7.
[29]ŽÍTEK, V., (2016). Změny zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji v českých krajích. In XIX. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 289-295. ISBN 978-
80-210-8273-1. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-36.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu FRRMS_IGA_2018/014 „Inovativní firmy v regionu jižní Moravy a
jejich role v regionálním rozvoji“.