XXI. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH. SBORNÍK
PŘÍSPĚVKŮ.
21ST
INTERNATIONAL COLLOQUIUM ON REGIONAL SCIENCES.
CONFERENCE PROCEEDINGS.
Place: Kurdějov (Czech Republic)
June 13-15, 2018
Publisher: Masarykova univerzita, Brno
Edited by:
Viktorie KLÍMOVÁ
Vladimír ŽÍTEK
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XXI. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2018. s. 1–5.
ISBN 978-80-210-8969-3.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 21st
International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2018. pp. 1–
5. ISBN 978-80-210-8969-3.
Publikace neprošla jazykovou úpravou. / Publication is not a subject of language check.
Za správnost obsahu a originalitu výzkumu zodpovídají autoři. / Authors are fully responsible for the
content and originality of the articles.
© 2018 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-8969-3
ISBN 978-80-210-8970-9 (online : pdf)
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
389
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8970-2018-51
REGIONÁLNÍ DIFERENCIACE SOUČASNÉHO
SOCIOEKONOMICKÉHO VÝVOJE OBCÍ JIHOČESKÉHO
KRAJE
Regional differentiation of the current socio-economic development of the
municipalities of the South Bohemian Region
JIŘÍ DUŠEK
Katedra managementu a marketingu služeb
Vysoká škola evropských a regionálních studií
Management and Marketing Services Department
College of European and Regional Studies
 Žižkova tř. 6, 370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: jiridusek@centrum.cz
Anotace
Velikostní struktura obcí v České republice je charakterizována velkým počtem malých obcí do 2000 obyvatel.
Zejména v západních a jižních Čechách a na západní Moravě je pak mnoho malých obcí s velikostí 500 obyvatel
a méně. Tato rozptýlená sídelní struktura přináší určité problémy související s kvalitou veřejné správy, jejím
financováním a vede k diferenciaci socioekonomického vývoje jednotlivých obcí. Hlavním cílem příspěvku je tak
analyzovat nerovnoměrný socioekonomický vývoj obcí Jihočeského kraje na příkladu vývoje spolupráce obcí
Jihočeského kraje ve vazbě na vzdálenost (kilometry, minuty) od jednotlivých regionálních center regionu. V
teoretické části práce je zpracována rešerše poznatků vztahujících se k problematice regionálního rozvoje a
spolupráce obcí, dále jsou definovány skupiny ukazatelů, na základě kterých je posuzována socioekonomická
diferenciace obcí Jihočeského kraje, a představeny jednotlivé metody, které jsou dále aplikovány v rámci
prováděné analýzy. Výzkum zapojení obcí do jednotlivých způsobů a forem spolupráce měst uskutečnil autor v
letech 2007-2015, poznatky byly následně testovány korelační a regresní analýzou a doplněny popisnými
statistikami. Výsledky výzkumu potvrdily předpoklad nerovnoměrného rozvoje území.
Klíčová slova
dopravní dostupnost, Jihočeský kraj, regionální diferenciace, regionální rozvoj, spolupráce obcí
Annotation
Size structure of municipalities in the Czech Republic is characterised by a large number of small municipalities
up to 2000 inhabitants. There is a lot of small municipalities with 500 inhabitants and less, especially in western
and southern Bohemia and western Moravia. This dispersion brings certain problems related to the quality of
public administration, its financing and leads to the differentiation of socio-economic development of individual
municipalities. The main objective of the paper is to analyse the uneven socio-economic development of the
municipalities in the South Bohemian Region, as an example of the development of cooperation between the
municipalities of the South Bohemian Region in relation to the distance (kilometres, minutes) from the individual
regional centres of the region. The theoretical part consists of research findings related to the problems of regional
development and cooperation of municipalities; also the group of indicators is defined, based on which the socioeconomic
level of differentiation of the municipalities of the South Bohemian Region is assessed. Furthermore,
various methods are introduced, which are applied in the context of the analysis. The research of involving
municipalities into individual ways and forms of municipality cooperation was carried out by author in 2007-
2015, the findings were tested subsequently by correlation and regression analysis and completed with descriptive
statistics. The results of the research confirmed the assumption of uneven development of the territory.
Key words
cooperation of municipalities, regional development, regional differentiation, South Bohemian Region, traffic
availability
JEL classification: R11
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
390
1. Úvod
Problematika regionální diferenciace je komplexní a nemá dosud jednoznačně přijímanou teorii. V tom je její
situace podobná ekonomii. V ČR se střetává neoliberální řízení některých resortů s kohezní politikou Evropské
unie a té odpovídá i regionální politika v České republice. Úroveň regionů reaguje na impulsy se značnou
setrvačností, přesto ale existují kritické úrovně jak růstových, tak útlumových kumulativních faktorů. Jeden z
problémů pro volbu ukazatelů regionálních rozdílů navozuje otázka, co je cílem rozvoje, resp. kritériem úspěšnosti
regionu. Je to tvorba HDP, struktura spotřeby, úroveň vybavenosti obcí, stabilita populace v regionu, kvalitní
životní prostředí nebo udržitelnost rozvoje? Reálná diferenciace regionů je modifikována i subjektivní percepcí –
vnímána je relativní odlišnost spíše než absolutní úroveň jevů. Úroveň „zaostalosti“ regionu je relativní jak mezi
státy, tak uvnitř ČR – je potřeba porovnávat v celém souboru jednotek. Nelze vždy jednoduše stanovit ani
optimální cílovou úroveň ukazatele. Zřejmě platí, že vyspělejší státy mají základní ukazatele diferencovány méně.
Pojem regionální diferenciace je tedy nutné vždy vázat na nositele rozdílů a na vhodné ukazatele. ČR jako dosti
malá země je stále mimořádně homogenní – po 40 letech přerozdělování a nivelizace, po odloučení Slovenska (a
ještě před tím Podkarpatské Rusi). Jako základní faktor pro diferenciaci sociálně ekonomického systému ČR je
možno prohlásit faktor sídelní struktury, veřejné infrastruktury a dopravní dostupnosti. Ty mají objektivní
hierarchii, kterou nelze jednoduše nivelizovat. Obecným trendem je posilování vlivu metropolitního prostoru
Prahy a dalších velkých center, v jejichž hodinové (izochronní) dostupnosti se nachází většina země.
Zaznamenáváme rostoucí odstup center od některých znevýhodněných periférií ČR. Dílčími faktory jsou věková
struktura obyvatelstva a vzdělanost v širším slova smyslu (Mládek, 2012). Ze zmíněných témat studia obecnějšího
typu je v následujícím textu hlavní pozornost věnována právě diferencovanému vývoji vnitřních (ekonomických,
sociálních atd.) a vnějších (geografických) struktur společnosti. Přestože se převážně jedná o empiricky založenou
analýzu transformačního vývoje v České republice, mohou být příslušné výsledky chápany nejen jako zhodnocení
současných změn, ale i jako příspěvek k obecnému poznání vzájemného vztahu, podobností i rozdílností vnitřní a
vnější organizace společnosti (Hampl, 2007).
2. Změny sídelní struktury České republiky
Současná sídelní struktura ČR je dědictvím několikasetletého historického vývoje osídlení českých zemí. Je
charakterizována určitými svébytnými rysy, mezi které patří dle Svobodové, Věžníka, Hofmanna, 2013, zejména:
 vysoký stupeň rozdrobenosti venkovských sídel,
 relativně nízké zastoupení velkoměst,
 významná role malých a středních měst.
Sídelní struktura státu se tak vyznačuje poměrně značnou roztříštěností, která se odráží i prostřednictvím existence
velkého počtu relativně malých obcí. Z evropských zemí je dle Malíka, 2005, ČR na prvním místě, pokud jde o
podíl obcí s méně než 1000 obyvateli. Přitom v Evropě 16 zemí nemá vůbec obce s menším počtem obyvatel než
1000. I když podíl těchto obcí na celkovém počtu obyvatel a na tvorbě hrubého domácího produktu je malý,
významný je podíl na rozsahu spravovaného území. V řadě případů jde o oblasti, v nichž je umístěna významná
část přírodního potenciálu státu (např. nerostné bohatství), což na druhé straně vyžaduje kvalitní správu tohoto
potenciálu. Právě rozsah spravovaného území ukazuje na významnou roli malých obcí v komplexní péči o krajinu,
venkovské kulturní dědictví atd. Existují také regionální rozdíly ve velikostní struktuře obcí a v hustotě obcí.
Největší podíl malých obcí má kraj Vysočina, Jihočeský a Středočeský.
U malých obcí lze zjistit několik základních, dlouhodobě působících trendů. Mezi ně patří zejména:
 postupné stárnutí obyvatelstva (rychlejší než u celkové populace),
 úbytek schopností poskytovat služby obecně (zejména základní občanské vybavenosti) i služby na určité
úrovni (souvisí to s růstem nároků spotřebitelů na rozšiřování spektra služeb a jejich úrovně, což vyžaduje
jejich koncentraci),
 rostoucí převaha obytné a rekreační funkce (nejmenší obce) nad funkcemi ekonomickými a obslužnými,
 rychlý úbytek pracovních míst a následné zvyšování vyjížďky obyvatel za prací (zejména denní vyjížďky),
zvyšující se závislost (dopravní i obslužná) na mikroregionálních a regionálních střediscích,
 malá diverzifikace pracovních míst, nízké příjmy a vyšší míra dlouhodobé nezaměstnanosti, omezená
dostupnost a kvalita služeb podporujících podnikání,
 snižování úrovně dopravní obslužnosti veřejnou dopravou,
 obecný nedostatek finančních prostředků k zajištění základních funkcí a rozvojových záměrů (obtížný přístup
k úvěrům i nedostatek vlastních finančních zdrojů na spolufinancování projektů dotovaných státem).
Především nedostatek finančních prostředků způsobuje také menší úspěšnost malých obcí při čerpání dotací
z různých státních podpůrných programů a strukturálních fondů,
 zvýšené finanční náklady na výstavbu a údržbu základní technické infrastruktury, dopravní obslužnosti atd.,
zvláště u obcí s velkou rozlohou,
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
391
 ztížené podmínky pro výkon státní správy a samosprávy (s ohledem na zájmy občana je třeba klást důraz na
zajištění profesionálního výkonu státní správy, tento výkon plní malé obce s velkými obtížemi).
Působení těchto jevů ve svém souhrnu vede k oslabování možností plnit zákony stanovené úkoly a v patřičném
rozsahu pečovat o vyvážený rozvoj svého územního obvodu, má rozhodující vliv i na odchod ekonomicky
aktivních obyvatel z mladších věkových skupin z malých obcí, v tradičních zemědělských oblastech se zhoršenými
podmínkami pro hospodaření pak vede i k celkovému úbytku obyvatelstva. Výjimku z této situace tvoří obce ležící
v blízkosti velkých měst. Z výše uvedeného vyplývá, že existence malých obcí jako autonomních subjektů je
problémová a s ohledem na nezastupitelnou úlohu, kterou tyto obce plní při zachování a obnově venkovského
prostoru, je nutné tuto nepříznivou situaci řešit.
K 1.1.2017 existovalo na území ČR celkem 4 814 obcí s počtem obyvatel menším než 1 000 (76,9 % z celkového
počtu všech obcí) a k tomuto datu žilo v malých obcích 1 789 091 obyvatel (pouze 17 % obyvatelstva ČR). Počet
venkovských sídel v České republice, tj. vesnic, rozptýlených sídel, vísek a samot, se odhaduje na cca 40 tisíc, při
průměrné vzdálenosti sídel okolo 1,5 km. Ovšem význam malých obcí nelze čistě omezit na pouhé populační
hledisko, ale je třeba brát v potaz též významný faktor územní velikosti, jenž v praxi znamená, že obce menší než
1 000 obyvatel fakticky „spravují“ více než polovinu rozlohy státu (57,0 % z celkové rozlohy ČR), důležité je
rovněž jejich plošné, v podstatě rovnoměrné rozložení (byť existují regionální rozdíly), na rozdíl od „bodových“
prvků – měst. Pohled na dlouhodobější vývoj počtu malých obcí na území České republiky nadto ukazuje, že v
minulosti bylo zastoupení zkoumané skupiny malých obcí ještě poněkud vyšší. V období předválečného
Československa (1918-1938) existovalo na území dnešní ČR více než 11 000 obcí, přičemž přes 83 % z nich bylo
do 1 000 obyvatel. Podobná byla situace i v období krátce po 2. světové válce – v roce 1950 zde bylo celkem 11
459 obcí, a z toho dokonce 88,9 % obcí mělo méně než 1 000 obyvatel. Poté se počet obcí až do roku 1989 trvale
snižoval, a to zejména v důsledku státem organizovaného administrativního slučování obcí. Na počátku
posttotalitní periody – k 1.1.1990 – existovalo na území ČR „pouhých“ 4 100 obcí. Po tomto datu však nastal
bouřlivý dezintegrační proces, který mohl být na jedné straně důsledkem politické aktivizace lokálních komunit a
na straně druhé i přirozenou reakcí na předchozí centrálně organizovanou integraci obcí v totalitním režimu
(Hampl, Müller, 1998). Podle Perlína, 1996, mohl být dalším důvodem pro vznik (respektive obnovu) celé řady
obcí v tomto období rovněž přehnaný optimismus místních představitelů o možnostech uplatnění samostatné
komunální politiky a o vyšším podílu státních dotací pro samostatné obce. Dezintegrační proces probíhal
nejintenzivněji na počátku 90. let 20. století a v dalším období jeho intenzita zřetelně slábla, což lze snadno
dokumentovat i za pomoci údajů o počtu osamostatněných obcí v jednotlivých letech:
 v prvním roce nového demokratického režimu (1.1.1990 – 1.1.1991) vzniklo 1 668 obcí,
 v roce následujícím (1.1.1991 – 1.1.1992) došlo k vytvoření 329 obcí,
 mezi 1.1.1992 a 1.1.1993 přibylo již „jen“ dalších 99 obcí.
V následujícím období probíhal proces osamostatňování obcí již podstatně pomaleji, až se v roce 2001 pod vlivem
přísnějších podmínek, které pro vznik nových obcí stanovil nový zákon o obcích (zákon č. 128/2000 Sb.),
prakticky zastavil. Kdyby první zákon o obecním zřízení (zákon č. 367/1990 Sb.) měl stejné omezení pro vznik
nových obcí jako zákon schválený o deset let později, který vymezil vznik nové obce stanovením minimálního
počtu obyvatel oddělené i původní obce na jeden tisíc, téměř žádná nová obec by po roce 1989 nevznikla (Vajdová
a Čermák, 2006). První posttotalitní zákon o obecním zřízení však žádné významnější omezující podmínky
nestanovil, a i z tohoto důvodu k 1.1.2017 existovalo na území ČR celkem 6 258 obcí, což bylo o 2 158 obcí více
než k 1.1.1990 (Svobodová, Věžník a Hofmann, 2013). K 1.1.2017 bylo z celkového počtu obcí 604 měst (v tom
25 statutárních měst) a 223 městysů. Míra urbanizace českého osídlení dosahovala 70,3 %, počítáme-li městyse k
venkovským obcím. Dále se v ČR nachází i 4 vojenské újezdy.
Výsledná existence velkého množství velmi malých obcí se stává dlouhodobě podnětem řady diskusí o efektivitě
a smysluplnosti takového uspořádání, popř. o možnostech konsolidace. Tuto diskusi lze opřít o značné množství
studií věnovaných otázkám vztahu mezi velikostí obcí a různými aspekty jejich fungování. Důležitý úhel pohledu,
analyzovaný v návaznosti na klíčovou studii Dahla a Tufteho, 1973, o vztahu velikosti politických jednotek a
charakteristik jejich správy, se týká efektivity fungování samosprávy v obcích různé velikosti a jejich rozvojových
možností. Keating, 1995, sumarizuje argumenty, které hovoří pro slučování malých obcí, následujícím způsobem:
malé obce nemají možnost využívat úspory z rozsahu, nedokáží udržet dostupnost služeb, mají méně kvalitní
politické zastoupení, nejsou schopny strategického plánování, nemají možnost dostatečně ovlivňovat svůj
ekonomický rozvoj. Lze tedy očekávat, že malé obce nebudou schopny dosáhnout rozvoje srovnatelného s obcemi
většími. Jak ovšem upozorňuje Illner, 2006, jednotlivé argumenty vysvětlující tuto hypotézu nejsou vždy
dostatečně empiricky ověřené. Předpoklad, že instituce místní samosprávy v malých obcích mají poměrně malou
kapacitu k plnění všech úkolů, které jim ukládá zákon a které jsou spojeny s kvalitní správou území a rozvojovým
působením, se zdá být v realitě České republiky na první pohled dobře doložitelný. Zejména nejmenší obce s
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
392
neuvolněným starostou, v nichž je samospráva vykonávána v podstatě na neprofesionální, dobrovolnické bázi,
nedisponují prakticky žádným aparátem, který by mohl zajišťovat pravidelnou odbornější činnost a strategické
řízení obce. Ekonomickou a organizační racionalitu slučování zdůrazňují na základě svého rozboru komplexní
velikostní diferenciace českých obcí i Hampl a Müller, 1998, a další autoři (Bernard, Kostelecký, 2010).
Na druhou stranu z řady šetření, která byla prováděna mezi představiteli samosprávy i mezi obyvateli malých obcí
(např. Hudečková, Pitterling 2009, Vajdová 1999, Vajdová, 2006, Vajdová, Čermák, 2006) vyplývá, že jak mezi
lokálními politiky, tak mezi obyvateli malých obcí jednoznačně převažuje odpor proti slučování a snaha o
zachování vlastní samostatnosti. U lokálních politiků je tento postoj možná vysvětlitelný obavou ze ztráty
vlastního vlivu, u obyvatel však nikoliv. Snaha o zachování vlastní samosprávy i v nejmenších obcích zřejmě
souvisí jednak se silnou lokální identitou, jednak se zde projevuje obava ze znevýhodnění malých sídel při jejich
sloučení do jedné obce spolu se sídly větší velikosti a tedy z poklesu finančních alokací a dalších rozvojových
impulzů, kterých jednotlivá sídla využívají. Tento argument je v podstatě protikladný hypotéze o nižší efektivitě
správy malých jednotek a jejich nedostatečném rozvojovém potenciálu. Ze strany malých obcí je totiž vyslovována
obava ze zhoršení rozvojových potenciálů, ke kterému by mohlo dojít po připojení k větším administrativním
celkům (Bernard, Kostelecký, 2010).
Tab. 1: Počet obcí a obyvatel v jednotlivých velikostních kategoriích obcí
Velikostní
kategorie
ČR Jihočeský kraj ČR Jihočeský kraj
Počet
obcí
Podíl
obcí v %
Počet
obcí
Podíl
obcí v %
Počet
obyvatel
Podíl
obyvatel
v %
Počet
obyvatel
Podíl
obyvatel
v %
1-199 1 448 23,16% 233 37,40% 180 093 1,71% 26 702 4,19%
200-499 2 006 32,08% 201 32,26% 654 936 6,21% 64 452 10,11%
500-999 1 365 21,83% 87 13,96% 962 262 9,13% 59 594 9,35%
1 000-1 999 747 11,95% 50 8,03% 1 041 459 9,88% 71 033 11,15%
2 000-4 999 415 6,64% 31 4,98% 1 256 370 11,92% 91 657 14,38%
5 000-9 999 141 2,25% 14 2,25% 964 589 9,15% 97 026 15,22%
10 000-19 999 69 1,10% 2 0,32% 971 012 9,21% 24 332 3,82%
20 000-49 999 43 0,69% 4 0,64% 1 279 132 12,14% 109 219 17,14%
50 000-99 999 14 0,22% 1 0,16% 1 969 343 18,69% 93 285 14,64%
100 000 a více 5 0,08% 0 0,00% 1 259 079 11,95% 0 0,00%
Celkem 6 253 100,00% 623 100,00% 10 538 275 100,00% 637 300 100,00%
Zdroj: Český statistický úřad, 2015, vlastní výpočty
Tab. 2: Paradox počtu obcí a počtu obyvatel
Velikostní kategorie obce Počet obcí Počet obyvatel
do 499 obyvatel 55,24%
}92,76 %
7,92%
}32,31 %500-2 999 obyvatel 37,52% 24,39%
3 000 a více obyvatel* 7,24% 67,69%
Celkem 100,00 % 100,00 %
* V současnosti je v ČR dle zákona o obcích městem taková obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, pokud tak stanoví předseda
Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Obec může získat status města též nezávisle na těchto kritériích, pokud věrohodným
způsobem prokáže, že tento status již v minulosti měla.
Zdroj: Český statistický úřad, 2015, vlastní výpočty
Komparujeme-li rok 1980, ve kterém bylo dosaženo z hlediska sčítání obyvatelstva nejmenšího počtu obcí,
s rokem 2015, tak k největším změnám došlo v kategorii obcí velikosti do 199 obyvatel (+174,24 %) a 200-499
obyvatel (+30,68 %). K podstatné změně došlo ještě u obcí velikosti 10 000-19 999 obyvatel (-11,54 %) a 50 000-
99 999 obyvatel (-17,65 %) přesunem do vyšší/nižší kategorie. V ostatních kategoriích došlo v průběhu let 1980-
2015 jen ke změnám v řádu jednotek %. Nyní tak v 93 % obcí žije jen 32 % obyvatel.
Roztříštěná struktura obcí, tj. velký počet malých a velmi malých obcí, se tak v posledních letech stala předmětem
řady diskusí (např. Bennett, 1993, 1997, Blažek, 2004, nebo Lidström, 1998). Kritizována dle Binka, et al, 2011,
bývá zejména z hlediska sociálního a ekonomického rozvoje venkova, stability volených orgánů malých obcí,
jejich finančního hospodaření, kvality jejich správních úkonů, dodržování zákonnosti apod. Pravda je, že s
velikostí obce klesají relativní náklady na výkon místní vlády a na poskytované služby, takže tyto funkce jsou
levnější. Spojením obcí se nesníží náklady na budování infrastruktury, sídelní struktura zůstane stále stejná
(ekonomické argumenty proto nelze přeceňovat). Mnohých úspor lze dosáhnout prostou spoluprací (např. v rámci
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
393
svazků obcí), což konstatuje i Ryšavý, 2006, který jako nosné vidí vytvoření sítě spolupráce mezi venkovskými
oblastmi a městy, zvláště pak center střední velikosti, a také ve vzájemné propojenosti ekonomických aktivit
malých sídel ve venkovském prostoru. Již zmíněná infrastruktura, zejména dopravní, pak stojí za atraktivitou
velkých obcí pro podnikání, navzdory nižším nákladům na výrobní faktory v menších obcích. Nedostatečná
infrastruktura ale není problémem jen menších sídel, podepisuje se i na neatraktivitě krajských měst, jako jsou
Karlovy Vary či České Budějovice.
Nyní to však vypadá, že do budoucna obcí radikálně ubude. Podle Svazu měst a obcí ČR, Asociace krajů ČR a
některých starostů čeká Česko jejich postupné slučování (odhady v roce 2018 zmiňují dokonce číslo 2000 obcí!).
Důvodem je nejen současná složitost samosprávy, přibývání agendy od státu a nedostatek peněz na některé
investice, ale i složitý, drahý a neefektivní stávající systém veřejné správy. Nynější struktura totiž bude
dlouhodobě přinášet problémy z hlediska standardu veřejných služeb, jejich financování a stále se zvyšujícího
množství úředních agend a povinností, které na obce přenáší stát bez odpovídajícího finančního plnění (Válková,
2010). Z analýzy hospodaření obcí podle velikostních kategorií dle Kameníčkové, 2011, jednoznačně vyplývá, že
v posledních letech to byly právě nejmenší obce (1-199 obyvatel), které vykázaly nejnižší dynamiku růstu
celkových příjmů (rok 2010 – 6 %), v průměru za všechny obce to bylo 9 %. Výsledky této analýzy tak jen
potvrzují ekonomické problémy menších obcí. Celý problém je proto dle Aliho, Macharta a Vimmra, 2012, třeba
diskutovat v souvislosti s mírou centralizace veřejné správy, která je v ČR vysoká. Nadále však zůstává otázkou,
jak bude problém fragmentované municipální struktury České republiky vyřešen. Vydá se cestou slučování obcí
(přejde z dobrovolné fáze do fáze vynucené státem), či po vzoru Francie a Finska rozvine jiné alternativy jako je
spolupráce obcí? Nebo bude současná situace, kdy je státní správa přenesena z některých obcí na obce s rozšířenou
působností, vyhodnocena jako dostatečné překonání problémů fragmentované municipální struktury… Politickou
reprezentaci tak čeká v budoucnu v souvislosti s deficitem veřejných financí nelehký úkol – rozhodnout, jak
zlepšit stávající systém veřejné správy a zefektivnit zajišťování veřejných služeb. Matematicky bohužel nelze
spolehlivě stanovit, jaká je optimální velikost samostatné obce či města, snaha o dobrovolné či nedobrovolné
slučování obcí do určitých velikostních struktur se tak stává výsostně politickým rozhodnutím. Blíže o této
problematice také Balík, 2008, Peková, Pilný, Jetmar, 2008, Žárska, 2009, Měrtlová, 2012, Hálová, Alina, 2014,
Novotná, Volek, Alina, 2014, Kruntorádová, 2015, Kavan, Brehovská, 2016, Papcunová, Urbaníková, Korenková,
2016, Hrvoľová, Polednáková, Szarková, Krásna, Marková, 2017, a další.
3. Cíl a metodika příspěvku
Na základě poznatků z teoretických pramenů a z analýzy dosud realizovaných výzkumů v předmětné oblasti autor
stanovil následující hypotézu: Spolupráce obcí se intenzivně rozvíjí v určitých rozvojových centrech/osách kraje,
na periferii kraje její intenzita klesá. Ověření hypotézy by mělo vyvrátit tvrzení některých autorů, kteří hovoří
naopak o intenzivnějším zapojování menších (periferních) municipalit jako prostředku překonání přirozených
hendikepů vyplývajících z horšího ekonomického, administrativního a technického zázemí. Výzkum zároveň
ukazuje, zda dochází v rámci regionálního rozvoje Jihočeského kraje ke konvergenci a odstraňování regionálních
disparit, nebo naopak dochází k divergentnímu vývoji. Výzkum zapojení municipalit do 12 způsobů a forem
spolupráce obcí byl autorem realizován v letech 2007-2015 na základním souboru 623 obcí Jihočeského kraje,
zjištěné výsledky byly následně otestovány pomocí korelační a regresní analýzy, které byly doplněné popisnou
statistikou. Aby mohla být objektivně zhodnocena intenzita spolupráce obcí ve zkoumaném regionu, byl autorem
zkonstruován za pomoci metody kvantifikace model hodnocení spolupráce obcí. Kvantitativním vyjádřením
dimenze je hodnota syntetického ukazatele označovaného jako koeficient spolupráce (KS) – blíže viz Dušek, 2010,
s. 87. Tento koeficient byl komparován s dopravní dostupností (vzdáleností) jednotlivých významných centersídel
Jihočeského kraje (v kilometrech či minutách), konkrétně se jedná o obce s rozšířenou působností a krajské
město České Budějovice, čímž bude demonstrován rozdílný vývoj v rámci jednotlivých (správních) regionů kraje
či jádra a periferie regionu Jihočeského kraje.
4. Výsledky výzkumu a diskuze
Jihočeský kraj má v rámci svých základních charakteristik několik „nej“:
 disponuje rozlohou 10 057 km2
, což je 12,8 % rozlohy České republiky a činí z něj 2. největší kraj ČR po
Středočeském kraji,
 z hlediska počtu obyvatel (k 1.1.2015 celkem 637 300) se jedná o 6. největší kraj,
 je krajem s nejmenší hustotou zalidnění z celé ČR (hustota obyvatel je 63,37 osob/km2
),
 v kraji je celkem 623 obcí (z toho 54 měst), což ho řadí na 4. místo z hlediska počtu obcí v rámci všech krajů
ČR (po Středočeském, Vysočině a Jihomoravském kraji),
 hustota obcí na 1 000 km2
kraj řadí až na 11. místo (62 obcí), dále jsou již jen kraj Moravskoslezský (55 obcí),
Karlovarský (40 obcí) a Praha.
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
394
Značně rozdílné základní charakteristiky kraje s málo urbanizovaným územím a rozsáhlými venkovskými
oblastmi potýkajícím se s vylidňováním, nedostatkem pracovních příležitostí, stárnutím obyvatelstva, špatnou
dopravní dostupností, nedostatečnou občanskou a technickou vybaveností či dokonce změnou funkce sídla vedly
autora při stanovení hypotézy k možnosti otestovat vliv vzdálenosti od sídla ORP a sídla krajského města (Českých
Budějovic) na výši koeficientu spolupráce. Vzhledem k optimální centrální poloze krajského města lze považovat
vzdálenější municipality za periferní a naopak. Vliv vzdálenosti od bývalého okresního města nebyl statisticky
testován, neboť okresy jsou po 1.1.2003 využívány pouze pro potřeby statistické a územně-orientační. Výchozí
myšlenka vlivu vzdálenosti a koeficientu spolupráce souvisela s horšími KS na jihozápadní a severovýchodní
periferii Jihočeského kraje a pozitivním vlivem větších sídel na rozvoj spolupráce v jejich okolí.
Tab. 3: Koeficient spolupráce KS obcí Jihočeského kraje dle dopravní dostupnosti vybraných sídel (v km)
Vzdálenost
v km
Koeficient spolupráce dle dopravní dostupnosti od…
Českých Budějovic
(krajské město)
bývalého okresního
města
sídla SO ORP
do 5 km 2,40 4,88 4,82
5-9,9 km 4,75 4,71 4,47
10-19,9 km 5,29 4,57 4,57
20-29,9 km 5,05 4,45 4,41
30-39,9 km 4,65 4,57 5,43
40-49,9 km 4,22 4,22 4,67
50-69,9 km 4,49 5,00 -
70-89,9 km 4,48 - -
90-100 km 3,63 - Zdroj:
Vlastní výzkum
Tab. 4: Koeficient spolupráce KS obcí Jihočeského kraje dle dopravní dostupnosti vybraných sídel (v minutách)
Vzdálenost
v minutách
Koeficient spolupráce dle dopravní dostupnosti od…
Českých Budějovic
(krajské město)
bývalého okresního
města
sídla SO ORP
5-9,9 min. - 5,16 4,74
10-19,9 min. 4,71 4,58 4,50
20-29,9 min. 5,13 4,45 4,53
30-39,9 min. 5,02 4,64 4,57
40-49,9 min. 4,55 4,39 4,77
50-69,9 min. 4,34 4,18 4,50
70-89,9 min. 4,48 6,50 nad
90 min. 4,46 - Zdroj:
Vlastní výzkum
Ze zpracovaných tabulek 3 a 4 odkazujících na výši KS není na první pohled patrná jednoznačná závislost, ať se
jedná o kilometrovou nebo minutovou dostupnost vybraných sídel (krajského města Českých Budějovic, bývalého
okresního města nebo sídla obce s rozšířenou působností). Zaměření se na oblast dopravní dostupnosti vychází
přitom z předpokladu, že dopravní dostupnost (v kilometrech i minutách) je významná pro utváření funkčních a
konkurenceschopných regionů, naopak špatná dopravní dostupnost municipality je velmi často symptomem i
příčinou předpokládané zhoršené konkurenceschopnosti území. Bylo proto přistoupeno ke stanovení a otestování
dvou statistických modelů.
)(kmORPSOsidlemseobceodvzdalenostKS ×+= βα
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
395
Tab. 5: Výstup lineární regrese – vzdálenost od sídla SO ORP
Regresní statistika
Násobné R 0,00300436
Hodnota spolehlivosti R 9,02618E-06
Pozorování 623
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 0,013013 0,0130133 0,005605 0,940343
Rezidua 621 1441,714 2,3216008
Celkem 622 1441,727
Koeficienty
Chyba stř.
hodnoty
t Stat Hodnota P Dolní 95%
Horní
95%
konstanta - α 4,548732 0,125981 36,106540 0,000000 4,301332 4,796132
vzdálenost od SO ORP
(v km) – β
0,000605 0,008075 0,074869 0,940343 -0,015253 0,016462
Zdroj: Vlastní výpočty
P-hodnota koeficientu β 0,940343 je větší než 0,05 (5 % hladina významnosti), odhadnutý koeficient proto není
statisticky významný. Neprokázala se tak lineární závislost Ks na vzdálenosti od obce s rozšířenou působností.
Tento závěr není nikterak překvapivý, zatímco některá ORP jsou v oblasti spolupráce obcí vysoce aktivní
(Strakonice, Prachatice atd.), jiná jsou spíše pasivní (České Budějovice, Český Krumlov atd.) a nelze je považovat
za proaktivní aktéry regionálního rozvoje. Spearmanův korelační koeficient -0,01954271 je negativní, hodnota
ukazuje na triviální či žádnou korelaci.
Druhý testovaný model posuzoval závislost výše KS na vzdálenosti od krajského města Českých Budějovic.
Geografická poloha téměř v centru Jihočeského kraje umožňuje rozlišit tímto způsobem obce vnitrokrajské a obce
na vnitřní a pohraniční periferii.
)(kmmestakrajskehoodvzdalenostKS ×+= βα
Tab. 6: Výstup lineární regrese – vzdálenost od krajského města
Regresní statistika
Násobné R 0,105819856
Hodnota spolehlivosti R 0,011197842
Pozorování 623
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 16,14423 16,144233 7,03261 0,008208
Rezidua 621 1425,583 2,2956246
Celkem 622 1441,727
Koeficienty
Chyba stř.
hodnoty
t Stat Hodnota P Dolní 95%
Horní
95%
konstanta - α 4,923731 0,151032 32,600618 0,000000 4,627136 5,220326
vzdálenost od krajského
města (v km) - β
-0,007456 0,002811 -2,651907 0,008208 -0,012977 -0,001935
Zdroj: Vlastní výpočty
Závěr
Test významnosti modelu ukázal, že druhý navrhnutý regresní model je statisticky významný. P-hodnota testu
významnosti modelu je rovna 0,0082, model je tedy významný na 1 % hladině významnosti. Odhadnutý koeficient
β je negativní (-0,007456), to znamená, že čím je vzdálenost od krajského města Českých Budějovic vyšší, tím je
koeficient spolupráce nižší a naopak. P-hodnota odhadnutého koeficientu β (0,0082) je menší než 0,05 (5 %
hladina významnosti), odhadnutý koeficient je proto statisticky významný. Lze tedy konstatovat, že se prokázala
statistická závislost koeficientu spolupráce na vzdálenosti od krajského města, tuto tezi můžeme interpretovat i
jiným způsobem, a to tak, že menší regiony jsou homogennější a vazbu Ks a vzdálenosti od sídla SO ORP zde
nelze prokázat. Závislost popsaná Spearmanovým korelačním koeficientem, který má hodnotu -0,1069044, je
nízká až střední, záporné znaménko značí negativní závislost mezi veličinami. Na bázi většího regionu (kraje)
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
396
však dochází k významnějším rozdílům, které je tak možné statisticky podchytit, což se nám také podařilo.
Specifickým územím jsou České Budějovice a jejich blízké okolí, kde jsou kvůli malému zapojení municipalit Ks
nízké, následně již platí prokázaný trend poklesu Ks dle vzdálenosti od centra kraje. Hypotéza se potvrdila z
hlediska kilometrové vzdálenosti od krajského města. Z hlediska vzdálenosti od obce se sídlem SO ORP se
hypotéza nepotvrdila. Na území celého kraje lze též vysledovat určitá rozvojová centra s vysokým koeficientem
spolupráce KS (např. Dačice, Prachatice, Strakonice, Třeboň) nebo nízkým Ks (např. České Budějovice, Český
Krumlov), analogicky je možné identifikovat i úspěšná či naopak problémová (periferní) území. Na bázi menších
území než kraj neposkytuje z důvodu četných diferencí analýza prokazatelné výsledky.
Jak uvádí Ježek, 2008, či Armstrong a Taylor, 2000, místní anebo regionální iniciativy nejsou a ani nemohou být
všelékem pro řešení všech místních či regionálních problémů, ani nerovnoměrného ekonomického rozvoje, jsou
významným doplňkem aktivit státu, popř. samosprávných krajů, v podpoře a stimulaci ekonomického rozvoje. Při
prokazování vzájemných vztahů a souvislostí proměnných v oblasti spolupráce obcí bylo výsledkem výzkumu
odhalení několika významných faktorů, které ovlivňují velikost (předpoklady) zapojení obce do spolupráce obcí,
tj. sociální kapitál obcí. Těmito faktory jsou velikost obce, ekonomická síla a soběstačnost (autarkie) municipality
a neperiferní lokalizace obce v rámci kraje (uvnitř jednotlivých obcí s rozšířenou působností jsou rozdíly KS
zanedbatelné). Pozitivním trendem jsou statisticky prokazatelné konvergenční procesy mezi jednotlivými obcemi
(periferními – centrálními, malými – velkými, ekonomicky slabšími a silnějšími municipalitami → pokles
polarizace).
Literatura
[1] ALI, S., MACHART, F., VIMMR, M. K., (2012). Negativní aspekty slučování municipalit: analýza
akademické diskuze. Acta Politologica, vol. 4, no. 3, pp. 263-283. ISSN 1803-8220.
[2] ARMSTRONG, H., TAYLOR, J., (2000). Regional Economics and Policy. 3. vydání. Oxford: Blackwell.
ISBN 978-06-3121-713-8.
[3] BALÍK, S., (2008). Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Koalice, voličské vzorce a
politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. ISBN
978-80-7325-144-4.
[4] BENNETT, R., (1993). Local Government in the New Europe. London: Belhaven. ISBN 978-18-5293-287-
9.
[5] BENNETT, R., (1997). Local Government in Post-socialist Cities. Budapest: Local Government and Public
Service Reform Initiative.
[6] BERNARD, J., KOSTELECKÝ, T., (2010). Části obcí s vlastní samosprávou a bez ní: Vliv administrativního
statusu části obce na její rozvoj. Acta Politologica, vol. 2, no. 3, pp. 46-61. ISSN 1803-8220.
[7] BINEK, J., et al, (2011). Synergie ve venkovském prostoru – Paradoxy rozvoje venkova. Brno: GaREP. ISBN
978-80-904308-6-0.
[8] BLAŽEK, B., (2004). Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie. Brno: Era. ISBN 80-86517-90-X.
[9] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2015). Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2015. [online]. [cit.
2018-02-01]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20556287/1300721503.xlsx/75b39cc7-
7aa3-4f31-a6e3-018bb06a5f83?version=1.1.
[10]DAHL, R., TUFTE, E. R., (1973). Size and Democracy. Stanford: Stanford University Press. ISBN 0-8047-
0834-7.
[11]DUŠEK, J., (2010). Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na spolupráci měst a obcí v
Jihočeském kraji). České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. ISBN 978-80-86708-
94-2.
[12]HÁLOVÁ, P., ALINA, J., (2014). Analysis of Investment in Infrastructure and Other Selected Determinants
Influence to Unemployment in CR Regions. In 8th
International Days of Statistics and Economics Location.
Prague: University of Economics, pp. 445-455. ISBN 978-80-87990-02-5. WOS:000350226700044.
[13]HAMPL, M., (2007). Regionální diferenciace současného socioekonomického vývoje v České republice.
Sociologický časopis/Czech Sociological Review, vol. 43, no. 5, pp. 889-910. ISSN 0038-0288.
[14]HAMPL, M., MÜLLER, J., (1998). Jsou obce v České republice příliš malé? Geografie – Sborník ČGS, vol.
103, no. 1, pp. 1-12. ISSN 1213-1075.
[15]HRVOĽOVÁ, B., POLEDNÁKOVÁ, A., SZARKOVÁ, M., KRÁSNA, S., MARKOVÁ, J., (2017).
Ekonomické a sociálne nástroje ako faktor tvorby pracovných miest. Brno: Tribun EU. ISBN 978-80-263-
1166-9.
[16]HUDEČKOVÁ, H., PITTERLING, M., (2009). Integration and Independence in the Perspective of Rural
Municipalities. Agricultural Economics, vol. 55, no. 12, pp. 596-604. ISSN 0139-570X.
Sborník příspěvků XXI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 13.–15. 6. 2018
397
[17]ILLNER, M., (2006). Velikost obcí, efektivita jejich správy a lokální demokracie. In VAJDOVÁ, Z.,
ČERMÁK, D., ILLNER, M. Autonomie a spolupráce: důsledky ustavení obecního zřízení v roce 1990.
Sociologické studie 06/2. Praha: Sociologický Ústav AV ČR, pp. 15-26. ISBN 80-7330-086-9.
[18]JEŽEK, J., (2008). Podpora rozvoje místní ekonomiky v malých městech České republiky. In National and
Regional Economics VII. Košice: Ekonomická fakulta technickej univerzity v Košiciach, pp. 341-347. ISBN
978-80-553-0084-9.
[19]KAMENÍČKOVÁ, V., (2011). Hospodaření obcí podle velikostních skupin (příjmová část rozpočtu).
[online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6521067.
[20]KAVAN, Š., BREHOVSKÁ, L., (2016). Spolupráce Jihočeského kraje a přeshraničních regionů se
zaměřením na ochranu obyvatelstva. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 907-914. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI:
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-117.
[21]KEATING, M., (1995). Size, Efficiency and Democracy: Consolidation, Fragmentation and Public Choice.
In JUDGE, D., STOKER, G., WOLLMANN, H. Theories of Urban Politics. London: Sage Publications, pp.
117-134. ISBN 0-8039-8864-8.
[22]KRUNTORÁDOVÁ, I., (2015). Politické aspekty financování českých měst. Praha: Karolinum Press. ISBN
978-80-2462-744-1.
[23]LIDSTRÖM, A., (1998). The Comparative Study of Local Government Systems – A Research Agenda.
Journal of Comparative Policy Analysis, vol. 1, September 1998, no. 1, pp. 97-115. ISSN 1387-6988.
[24]MALÍK, J., (2005). Integrace malých obcí – důvodová zpráva. [online]. [cit. 2018-01-31]. Dostupné z:
http://www.spov-jck.cz/vismo/dokumenty2.asp?id=10685&p1=6709&n=integrace-malych-obci-duvodova-
zprava-1&p2=0&p3=0&cookiesAllowed=1.
[25]MĚRTLOVÁ, L., (2012). Porovnání regionálních disparit v regionech České republiky. In XV. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 81-90. ISBN 978-80-
210-5875-0.
[26]MLÁDEK, T., (2012). Analýza regionálních rozdílů v ČR. Praha: Český statistický úřad. ISBN 978-80-250-
2144-6.
[27]NOVOTNÁ, M., VOLEK, T., ALINA, J., (2014). Regional Disparities in Productivity of Small and MediumSized
Enterprises in the Food Industry. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 757-763. ISBN 978-80-210-6840-7.
[28]PAPCUNOVÁ, V., URBANÍKOVÁ, M., KORENKOVÁ, M., (2016). Financovanie preneseného výkonu
štátnej správy na úseku matrík na úrovni miestnej samosprávy v SR. In XIX. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 788-795. ISBN 978-80-210-8273-
1. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-101.
[29]PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M., (2008). Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI.
ISBN 978-80-7357-351-5.
[30]PERLÍN, R., et al, (2012). Regionální diferenciace venkovských obcí Česka: disparity a možnosti rozvoje.
[online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://geography.cz/wp-content/uploads/2012/02/Venkovy-
Perl%C3%ADn-a-kol.pdf.
[31]RYŠAVÝ, I., (2006). Společenství obcí ještě vzbudí diskusi, ale pro venkov je jednou ze šancí. [online]. [cit.
2018-02-01]. Dostupné z: http://moderniobec.ihned.cz/c1-17516690-spolecenstvi-obci-jeste-vzbudi-diskusi-
ale-pro-venkov-je-jednou-ze-sanci.
[32]SVOBODOVÁ, H., VĚŽNÍK, A., HOFMANN, E., (2013). Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie
České republiky. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-6229-0.
[33]VAJDOVÁ, Z., (1999). Starostové v městech a obcích v sedmém roce existence samosprávy. In Vznikání
demokratické praxe v České republice. Praha: CEFRES, pp. 31-47. ISBN 80-902196-8-3.
[34]VAJDOVÁ, Z., (2006). Spravování venkovské obce a kvalita života: názory a postoje obyvatel. In
MAJEROVÁ, V. (ed.). Český venkov 2006: Sociální mobilita a kvalita života venkovské populace. Praha:
PEF ČZU, pp. 12-21. ISBN 978-80-213-1631-7.
[35]VAJDOVÁ, Z., ČERMÁK, D., (2006). Spolupráce obcí – anketa ve svazcích. In VAJDOVÁ, Z., ČERMÁK,
D., ILLNER, M. Autonomie a spolupráce: důsledky ustavení obecního zřízení v roce 1990. Sociologické
studie 06/2. Praha: Sociologický Ústav AV ČR, pp. 45-55. ISBN 80-7330-086-9.
[36]VÁLKOVÁ, H., (2010). Obcím zvoní administrativní hrana. Česko se nevyhne jejich slučování. [online]. [cit.
2018-02-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/obcim-zvoni-administrativni-hrana-cesko-se-nevyhne-
jejich-slucovani-1il-/domaci.aspx?c=A100923_162713_domaci_hv.
[37]ŽÁRSKA, E., (2009). Finančná kapacita obce ako determinant rozvoja. In Teoretické a praktické aspekty
veřejných financí. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1513-7.
Příspěvek byl zpracován v rámci interního grantu IGA VŠERS 1/2016.