XXII. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH
VĚDÁCH. SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
22nd
INTERNATIONAL COLLOQUIUM ON REGIONAL
SCIENCES.CONFERENCE PROCEEDINGS
Place: Velké Bílovice (Czech Republic)
June 12-16, 2019
Publisher: Masarykova univerzita (Masaryk University Press), Brno
Edited by:
Viktorie KLÍMOVÁ
Vladimír ŽÍTEK
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2019. s. 1–5. ISBN 978-80-210-9268-6.
DOI.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 22nd
International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masaryk University Press, 2019. pp. 1–5. ISBN 978-80-
210-9268-6. DOI.
Publikace neprošla jazykovou úpravou. / Publication is not a subject of language check.
Za správnost obsahu a originalitu výzkumu zodpovídají autoři. / Authors are fully responsible for the content and
originality of the articles.
© 2019 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-9268-6 (online : pdf)
 
 
 
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
 
411
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-9268-2019-51
KONCEPČNÍ PŘÍSTUPY K ZAJIŠTĚNÍ VEŘEJNÝCH SLUŽEB
NA VENKOVĚ: ZKUŠENOSTI Z NĚMECKÉ REGIONÁLNÍ
POLITIKY A PROSTOROVÉHO PLÁNOVÁNÍ
Conceptual approaches to ensure rural public services: The
experience from German regional policy and spatial planning
JIŘÍ JEŽEK
Středisko pro výzkum regionálního rozvoje
Fakulta ekonomická
Západočeská univerzita v Plzni
Centre for Regional Development Research
Faculty of Economics
University of West Bohemia in Pilsen
 Univerzitní 8, 306 14 Plzeň, Czech Republic
E-mail: jezekji@kge.zcu.cz
Anotace
Příspěvek analyzuje koncepční přístupy k zajištění veřejných služeb (občanského vybavení). V duchu teorie pro
praxi kriticky shrnuje německé poznatky. Zvláštní pozornost věnuje normativnímu vymezování centrálních míst
(střediskových obcí různého řádu) a územních kategorií (např. různých typů venkovských oblastí). Na základě
studia literatury a expertních rozhovorů dokládá, že v posledním desetiletí dochází ke „změkčování“ těchto
nástrojů regionální politiky a prostorového plánování. Experti jsou skeptičtí k praktickému použití tradičních
koncepcí. Podle jejich názoru je zapotřebí hledat nové integrované a kooperativní přístupy. Normativní
vymezování centrálních míst a územních kategorií hraje podle nich v současnosti pouze informativní roli. Potřeby
v oblasti veřejných služeb a možnosti jejich uspokojování jsou natolik prostorově diferencované, že je zapotřebí
k nim přistupovat v každém regionu individuálně. Regionální politika a prostorové plánování by měli více
důvěřovat schopnostem místních a regionálních společenství, že dokáží potřeby a opatření na podporu veřejných
služeb správně identifikovat a zodpovědně řešit. Tomu by měla odpovídat i veřejná podpora veřejných služeb,
především v periferních regionech. Mělo by se jednat o podpůrné programy překračující rámec jednotlivých
ministerstev (v současné době převažují odvětvové přístupy) a umožňují více způsobů řešení problémů. Německé
zkušenosti mohou být východiskem také pro Strategii regionálního rozvoje České republiky 2021+.
Klíčová slova
veřejné služby, venkov, regionální politika, prostorové plánování, koncepce, centrální místa, územní kategorie
Annotation
The paper analyses conceptual approaches to ensuring public services (civic amenities). In the spirit of “theory
for practice”, it critically summarizes the experience of solving this problem in Germany. It pays particular
attention to the normative delineation of central sites (central districts of different order) and territorial categories
(e.g. different types of rural areas). Based on the study of literature and expert interviews, it demonstrates that the
regional policy and spatial planning tools have been "softened" over the last decade. Experts are skeptical about
the practical use of traditional concepts. In their opinion, new integrated and cooperative approaches need to be
sought. According to them, the normative delineation of central sites and territorial categories plays nowadays
only an informative role. Needs in public services and the possibilities for their satisfaction are so spatially
differentiated that they need to be approached individually in each region. Regional policy and spatial planning
should have more confidence in the capacity of local and regional communities that they are able to identify and
solve needs and measures to support public services responsibly. Public support for public services, especially in
peripheral regions, should also correspond to this. They should be support programs going beyond framework of
individual ministries (currently sectoral approaches are prevalent) and allow more ways to solve problems. The
German experience can also be a starting point for the Regional Development Strategy of the Czech Republic
2021+.
Key words
public services, rural areas, regional policy, spatial planning, conception, central places, territorial categories
JEL classification: R58
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
 
412
1. Úvod: Obslužná vybavenost, střediskovost a spádovost venkovských sídel
Prostorové rozmístění veřejných služeb úzce souvisí se střediskovostí a spádovostí sídel. Nepřítomnost a obtížná
dosažitelnost (dostupnost) služeb pro bydlící obyvatelstvo, zvláště maloobchodu, základního školství,
zdravotnictví a kultury, jsou důležitými důvody nespokojenosti obyvatel s životními podmínkami na venkově.
Tato nespokojenost je také častým důvodem k odchodu obyvatel do lépe vybavených měst a městských regionů.
Obyvatelé venkovských sídel s nedostatečnou občanskou vybaveností, ležící stranou linek veřejné dopravy a
nacházející se daleko od center obslužné vybavenosti, se obtížně vyrovnávají s problémy každodenního shánění
základních potravin, dopravování dětí do a ze základních škol a zařízení lékařské péče. (Chilla, Kühne, Neufeld,
2016)
Úbytek obyvatel venkovských sídel a skutečnost, že stále více obyvatel využívá nabídku služeb ve městech, zvláště
při dojížďce do zaměstnání, jsou významnou příčinou snižování počtu zákazníků v místních zařízeních služeb.
Mnohá venkovská obslužná zařízení se tak postupně dostávají pod práh rentability a zanikají. Týká se to především
místních obchodů, základních škol a zdravotnických zařízení na venkově. (Knox, Mayer, 2009)
2. Cíl a metodika
Regionální výzkum se tradičně zaměřuje na analýzu prostorového rozmístění služeb s cílem zjistit územní rozdíly
v jejich dostupnosti. Tento příspěvek se zabývá koncepčními přístupy k zajištění potřebných služeb (občanského
vybavení) ve venkovských regionech. V duchu „teorie pro praxi“ se snaží shrnout praktické přístupy (praktiky)
k řešení výše uvedeného problému a postihnout změny v těchto přístupech. Vycházíme přitom z německých
zkušeností. Německo je často označováno jako země s nejlépe propracovanými koncepcemi rozvoje venkova,
resp. systémem prostorového plánování. Navíc jsme přesvědčeni, že Německo, stejně tak jako Rakousko, nám je
kulturně blízké, takže bychom se o jeho zkušenosti měli více zajímat a nechat se jimi inspirovat (Ježek, 2013;
Ježek, 2016).
Příspěvek vznikl v rámci řešení dvou projektů Technologické agentury ČR. Prvním je projekt „Predikce budoucích
výzev sídel do 15 000 obyvatel a foresight souvisejících trendů“ (TAČR Beta TITSMMR702) a druhým
„Budoucnost venkova v České republice: Výzvy, vize, rozvojové scénáře a adaptační strategie“ (TAČR Éta č.
TL01000110).
V rámci řešení výše uvedených projektů autor článku v červenci 2018 uskutečnil studijní cestu, během níž
navštívil 28 německých malých měst za účelem seznámení se s jejich aktuálními rozvojovými problémy (důraz na
otázku zajištění občanského vybavení v podmínkách demografických změn) a strategiemi jejich řešení. Jednalo se
o tato města: Bad Lobenstein, Rödental, Hofheim in Unterfranken, Hassfurt am Main, Jossgrund a okolí (Verband
zur Entwicklung des hessischen Spessart), Bad Orb, Eltville, Castellaun, Cochem, Daun, Nettersheim, Monschau,
Andernach, Altena, Bönen, Fürstenau, Lathen, Sustrum, Barnstorf, Lauenburg, Boizenburg, Ratzeburg, Bad
Malente, Beverungen, Bad Sooden-Allendorf, Wanfried, Duderstadt a Mücheln.
Kromě toho se uskutečnilo šest expertních rozhovorů, jejichž tématem bylo zhodnocení současných německých
přístupů k rozvoji malých měst a venkovských oblastí. Konkrétně se polostrukturované rozhovory uskutečnili
s dr. Antonií Milbert a dr. Christianem Schlagem z Bundesinstitut für Bau-, Stadt- und Raumforschung (Bonn),
prof. Christinou von Haaren z Univerzity Hannover (Institut für Umweltplanung), prof. Rainerem Danielzykem
(generálním sekretářem Akademie für Raumforschung und Landesplanung v Hannoveru), prof. Petrem Dehne
(Hochschule Neubrandenburg, Institut für kooperative Regionalplanung) a s prof. Jörgem Maierem z Univerzity
v Bayreuthu.
Podrobnější výsledky tohoto empirického výzkumu budou publikovány v připravované monografii.
3. Systém centrálních míst - analytický a normativní přístup k jejich vymezování
Tradiční přístupy k rozmísťování veřejných služeb, snažící se o „zajištění územně rovnocenných podmínek“ pro
obyvatele, se opírají o Christallerovu teorii centrálních míst, resp. vycházejí z vymezování různých kategorií
obslužných center (Christaller, 1933). W. Christaller hledal odpověď na otázku, zda existuje nějaká pravidelnost
v prostorovém rozmístění sídel různé velikosti a jejich vybavenosti. Dokázal, že sídelní systém je hierarchicky
organizovaný a je tvořen sídly s různou (odstupňovanou) mírou centrality (centrální funkce).
K tomu je zapotřebí dodat, že systém centrálních míst, resp. střediskových obcí (obslužných center) není statický,
ale podléhá změně. K nejvýznamnějším faktorům, ovlivňujícím prostorové rozmístění služeb patří (mj. Kegler,
2016; Trezib, 2014; Green Leigh, Blakely, 2013):
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
 
413
 růst kupní síly obyvatelstva a další faktory, vedou k nabídce nových výrobků a služeb a k rozšiřování
hierarchie centrálních míst směrem nahoru;
 zlepšování dopravní dostupnosti (integrované systémy, dopravní rychlost, dopravní náklady), resp. vyšší
mobilita obyvatelstva vede k přeskakování nižších centrálních míst a tím k zvětšování tržních zón;
 působením aglomeračních efektů dochází ke koncentraci kupní síly, např. ve velkých nákupních centrech, což
znevýhodňuje centra menší velikosti;
 změna spotřebitelského/ nákupního chování ve prospěch jiných nákupních center, než místních (nejblíže
ležících) podporuje také růst dojížďky mezi místem bydliště a pracoviště;
 lepší možnosti skladování mají za následek nižší frekvenci nakupování (přeskakování center nižšího řádu);
 koncentraci služeb, resp. občanského vybavení do center vyššího řádu obecně způsobuje také všudypřítomný
tlak na efektivitu, snižování nákladů a kvalitu.
V posledních letech jsme nejenom v Německu svědky toho, že dochází k redukci počtu obslužných zařízení ve
většině venkovských sídel a k jejich soustřeďování do vyšších obslužných center s většími spádovými regiony
(Schlump, Zaspel-Heisters, 2017).
Prostorové rozmístění veřejných služeb se neřídí pouze ekonomickými kritérii návštěvnosti anebo provozních
nákladů. Vždy záleží také na veřejné politice a veřejné správě (jak na národní, tak i regionální a lokální úrovni) do
jaké míry jsou ochotny nerentabilní zařízení podporovat. Také sami občané a občanské organizace se mohou
spolupodílet na zajišťování veřejných služeb (Haber, Rüdiger, Baumgart, 2014).
V poválečném období se na základě Christallerova analytického zjištění rozvinulo normativní pojetí centrality.
V rámci tohoto přístupu se začal vývoj centrálních míst plánovat a podporovat, aby bylo zajištěno co možná
největší dostupnosti služeb (občanského vybavení). Zatímco Christaller se snažil pouze zjistit, jaké funkce se
koncentrují v sídlech určité velikostní kategorie, tak úkolem prostorového plánování se stalo určovat, jaké funkce
je zapotřebí rozvíjet ve vymezených typech sídel, aby bylo dosaženo rovnocenných životních podmínek na území
celého státu. Podobný systém vznikl také v 70. letech minulého století v Československu pod označením
středisková soustava sídel. (Schlier, 1937; Barnes, Minca, 2013).
Existují přitom značné rozdíly mezi analytickým a normativním pojetím nebo vymezením centrálních míst.
Názorně nám to ukazuje příklad ze Sárska (obrázek 1). Zemský rozvojový plán Sárska (Landesentwicklungsplan)
normativně stanovuje tři typy centrálních míst: Oberzentrum, Mittelzentrum a Unterzentrum. Analytické a
normativní vymezení centrální míst se přitom značně liší. Mnohá normativně stanovená Mittelzentren a
Unterzentren nevykazují analyticky zjistitelné centrální funkce. Naopak v okolí Saarbrückenu, hlavního města
Sárska, mnohá místa s vysokou centrální funkcí nejsou v rozvojovém plánu jako centrální místa vůbec uvedena.
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
 
414
Obr. 1: Analytický a normativní přístup k centrálním místům v Sársku
Zdroj: Chilla, Kühne, Neufeld 2015, s. 77.
Koncept centrálních míst je v kontextu regionální politiky a prostorového plánování nejenom v Německu, ale i
v Rakousku, Švýcarsku a Nizozemí považován za prominentní koncept. O centralitě jako důležitém přístupu k
prostorovému plánování sídel se diskutuje také ve Velké Británii, Izraeli, Francii nebo Finsku (Trebiz 2014).
Snad nejčastěji se o centrálních místech diskutuje v souvislosti s povolováním a umísťováním maloobchodních
zařízení. V mnohých německých spolkových zemích je regulována maximální velikost nákupních ploch
odpovídající centrální funkci daného sídla. Např. v Porýní – Falci je možné v centrech místního významu
(Grundzentrum) povolit pouze obchodní plochy do 2 000 m2
prodejní plochy. Pokud investor nebo obec chtějí
realizovat větší obchodní centrum, tak musí podle příslušného zákona proběhnout proces posuzování vlivu
takového zařízení na existující maloobchodní síť, dopravní síť apod. Ve výsledku může být takováto investice
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
 
415
schválena. Alternativně může také dojít ke změně centrální funkce sídla (např. přechod od Grundzetrum
k Mittelzentrum).
V posledních letech se však i v Německu přístup k normativně vymezeným centrálním místům, jakožto nástrojům
regionální politiky a prostorového plánování, značně změnil (Chilla, Kühne, Neufeld, 2015; Schlump, ZaspelHeisters,
2017 a jiní):
 V mnohých spolkových zemích dochází k tomu, že se výrazně omezují správní kompetence okresů
(Regierungsbezirke), nebo dochází k jejich rušení. Vládní okresy (velikostně odpovídající našim správním
obvodům ORP nebo bývalým okresům) dnes v Německu existují pouze v Bavorsku, BádenskuWürtenbersku,
Hessensku a Severním Porýní-Vestfálsku. V ostatních spolkových zemích byly zrušeny
(Porýní – Falc, Sasko) nebo vůbec nevznikly (Šlesvicko-Holštýnsko, Duryňsko, Sársko). Na této úrovni dnes
existují pouze tzv. regionální plánovací svazy (např. Meklenbursko – Přední Pomořansko).
 V mnohých spolkových zemích došlo k „změkčení“ nástrojů zemského prostorového plánování. Nejsou tedy
právně závaznými. Jako příklad můžeme uvést Bavorsko, resp. jeho zemské plánování. Z důvodu snižování
byrokracie byly v rámci reformy (2013) zrušeny rozvojové osy a redukován systém centrálních míst na pouhé
dva stupně, přičemž zároveň ztratil v mnohých oblastech závaznost. Na druhé straně získal na „velkorysosti“,
takže např. spojení měst Wunsiedel a Marktredwitz se dostalo do stejné kategorie Oberzentrum, podobně jako
Mnichov.
 Rostoucí význam internetu jak v oblasti maloobchodu, tak i v oblasti veřejné správy a trhu práce (práce
z domova - teleworking) potenciálně oslabují centrální funkce sídel, neboť mnohé zboží a služby nejsou
poptávány v centrálních místech, ale z místa bydliště.
Územní kategorie a jejich typologie
Dalším v minulosti často používaným koncepčním nástrojem regionální politiky a prostorového plánování jsou
tzv. územní kategorie (Gebietskategorien). U nás, v kontextu územního plánování je známe spíše pod označením
funkční plochy. V německém pojetí se však jedná také o různě vymezené typy území vymezované na regionální
úrovni, přičemž nejčastějším kritériem je odlišnost prostorových struktur nebo odlišné rozvojové předpoklady
(např. příměstské suburbanizované regiony, periferní venkovská území apod.). Tradičně se k řešení problémů
venkova přistupovalo tak, že se vymezovaly jeho různé typy a regionální politika se zabývala řešením jejich
typických problémů.
Na cestě k hledání nových integrovaných a kooperativních strategií
V posledních desetiletích (od 90. let 20. století) dochází v Německu k postupné změně myšlení, resp. hledání
nových koncepčních přístupů k politice rozvoje venkova. (Weck, Beisswenger, 2014; Küpper, Kundolf,
Mettenberger, Tuitjer, 2018 a jiní).
Za prvé, venkov již není chápán jako výlučná územní kategorie, kterou je zapotřebí koncepčně řešit odděleně od
měst a městských aglomerací. Právě naopak. Již v 90. letech se v Německu objevují názory, že rozvoj venkova je
zapotřebí řešit v kontextu rozvoje měst a městských regionů, nikoliv samostatně. V souvislosti s rozvojem
venkova se od počátku 21. století zdůrazňuje role malých a středních měst. Vedle metropolí a metropolitních
regionů se často hovoří o tzv. regiopolích.
Za druhé, jak vyplývá z expertních rozhovorů i z rešerše odborné literatury, tak venkov a venkovská sídla jsou
dnes natolik heterogenními kategoriemi, že snahy o jejich komplexní typologizaci často selhávají. Přestože má
Německo podle R. Danielzyka bohaté zkušenosti s používáním různých typologií (Gebietskategorien) v regionální
politice a prostorovém plánování, sahající do 60. let 20. století, tak v poslední době převažuje názor, že podobné
typologizace pozbývají na normativní relevanci a mají pouze informativní význam. Problémem je nejednoznačnost
a nepřesvědčivost kritérií pro jejich vymezování, resp. jejich neakceptování politickou reprezentací.
Podle oslovených expertů se můžeme pouze dohadovat, zda tato změna souvisí s rezignací na společenské řízení
(regulaci) veřejných služeb v důsledku „neoliberálního paradigmatu“ nebo se naopak v duchu liberálního přístupu
jedná o paradigmatickou změnu v pojetí regionální politiky a prostorového plánování směrem k větší flexibilitě a
upřednostňování bottom-up přístupů (ze zdola nahoru).
Dnešní německé koncepční přístupy k zabezpečování veřejných služeb (občanského vybavení) na venkově
rezignují na normativní přístupy „ze shora dolů“. To v Německu znamená, že normativní vymezování obslužných
center a vymezování kategorií venkovských regionů a obcí je na ústupu.
Naopak se hledají místně, resp. regionálně specifické adaptační strategie rozvoje veřejných služeb (občanského
vybavení), čelící takovým výzvám jako je stárnutí populace, pokles počtu obyvatel a rostoucí požadavky na kvalitu
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
 
416
veřejných služeb. Tyto strategie mají většinou regionální (my bychom řekli spíše mikroregionální charakter) a
vznikají v rámci spolupráce mezi veřejnou správou, občany a dalšími relevantními aktéry.
V oblasti regionální politiky a plánování rozvoje venkova tak dnes v Německu vidíme zřetelný posun od
celoplošných přístupů a snah o zajištění rovnocenných životních podmínek v celé zemi k individuálnímu rozvoji
jednotlivých regionů, vycházejícího z identifikace jejich specifických problémů a konkurenčních výhod, které
zajistí jejich dlouhodobý (udržitelný) rozvoj. Celoplošné zabezpečení občanského vybavení není podle R.
Danielzyka ani smysluplné, ani finančně možné. Vyrovnání např. odlišné vybavenosti západoněmeckých a
východoněmeckých regionů z hlediska občanského vybavení není předmětem regionálně-politických úvah. Podle
J. Maiera by mělo být ponecháno na regionálních společenstvích, jaké služby a jakou formou se budou snažit
rozvíjet. V tom by je měly podporovat především zemské vlády.
Potřeby a rozvojové příležitosti jednotlivých regionů a malých měst jsou dnes natolik diferencované, že je nutné
k nim přistupovat individuálně (P. Dehne). Budoucí směřování obcí, měst a regionů by mělo být principiálně
ponecháno na rozhodnutích místních aktérů. Stále důležitější roli by v této souvislosti měla hrát podle P. Dehne
komunikace a spolupráce všech aktérů z veřejného i soukromého sektoru (koncept kooperativního regionálního
rozvoje). Například řešení zásobování venkovského obyvatelstva zbožím každodenní potřeby má řadu alternativ:
od subvencování místních obchodů, přes podporu pojízdných prodejen až po zajišťování nákupů sousedy nebo
pracovníky neziskových organizací (v rámci komunity) či zvyšování mobility zakoupením obecního nebo
mikroregionálního mikrobusu, který umožní zvláště seniorům nakupovat v okolních obcích nebo městech. Místní
společenství se musí rozhodnout, jakou cestou se vydají, resp. začnou problém efektivně řešit.
Regionální politika a prostorové plánování musí podle P. Dehne více důvěřovat schopnostem místních
společenství správně identifikovat a zodpovědně řešit své problémy. V periferních venkovských regionech
samozřejmě s větší veřejnou pomocí. Podporovány by měly být především integrované regionální
(mikroregionální) rozvojové strategie, které se budou snažit propojeně řešit klíčové problémy, jakými jsou stárnutí
populace, pokles počtu obyvatel a budoucí zajištění dostupnosti a kvality občanského vybavení. Velká pozornost
musí být věnována také meziobecní spolupráci.
Tomu by se měla přizpůsobit také přístup spolkové a zemských vlád. Podle převažujícího názoru dotázaných
malých měst by měly především na zemské úrovni vzniknout dlouhodobé a široce zaměřené podpůrné programy.
V současnosti je podpora rozvoje služeb na venkově jak podle oslovených expertů, tak i dotázaných zástupců
malých měst příliš roztříštěná (nesystematická, převažují odvětvové přístupy) a zaměřená spíše na krátkodobé
pilotní projekty.
4. Závěr a doporučení
Můžeme-li současnou situaci v oblasti koncepce rozvoje služeb na venkově shrnout, tak celosvětově, jak ukazují
zkušenosti nejenom Německa, tak tradiční koncepty k rozvoji selhávají a hledají se přístupy nové, inovativní.
Východiskem by měly být následující principy:
 nabídka služeb by měla být koncipována tak, aby odpovídala specifickým místním potřebám a zdrojům a
 poskytování služeb by se mělo řídit dohodami mezi „venkovem a městem“ (to znamená, že by měly být řešeny
v rámci funkčních regionů).
Do budoucnosti by se měla zvýraznit strategická role místních, resp. regionálních společenstev (vč. zapojení
místních aktérů), usnadnit sdružování znalostí a zjednodušit rozhodování. Také by se měla posílit koordinace
prostřednictvím strategického plánování (ze zdola nahoru) a systematická evaluace dopadu všech podpůrných
politik, nástrojů a finančních toků. Umožní to lépe identifikovat místní potřeby v oblasti veřejných služeb ve
venkovských regionech a lépe specifikovat podpůrné nástroje.
V současné době se připravuje Strategie regionálního rozvoje České republiky 2021+. V rámci tohoto klíčového
koncepčního dokumentu se MMR snaží rozvoj venkova řešit v kontextu rozvoje městských regionů
(odstupňovaných podle jejich hierarchického postavení – od metropolitních oblastí až po regionální centra), což
je jistě pozitivní zjištění. Na druhé straně se ovšem předpokládá, že venkovská území v České republice budou
rozdělena do tří až čtyř odlišných kategorií (v současné době se řeší minimálně dva projekty TAČR, jejichž cílem
je typologie venkova nebo vymezení nemetropolitních regionů), přičemž pro každou z nich bude připraven
specifický soubor podpůrných nástrojů. To je podle našeho názoru, opírajícího se německé zkušenosti, svým
způsobem krok zpět. Obáváme se, že zástupci místních samospráv nebudou se zařazením jejich obcí a měst do
jednotlivých kategorií spokojeni a autor MMR se nakonec nepodaří takovou koncepci politicky prosadit.
Doporučujeme věnovat pozornost hlavně periferním regionům, a otázce jak v těchto územích zajistit nabídku a
XXII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Sborník příspěvků Velké Bílovice 12.–14. 6. 2019
 
417
odpovídající kvalitu veřejných služeb v podmínkách stárnutí populace a poklesu počtu obyvatel. Doporučujeme,
aby v jednotlivých správních obvodech ORP (dohoda mezi centrem ORP a přilehlými obcemi) byly vytvořeny
strategie rozvoje veřejných služeb (tvorby těchto strategických dokumentů by se měli účastnit také zástupci krajů).
Po jejich schválení na úrovni MMR (podobně jako v případě komunitně vedeného místního rozvoje) by měly být
financovány ze široce koncipovaného dotačního programu, který by umožňovat více způsobů řešení problémů).
Literatura
[1] BARNES, T. J., MINCA, C. (2013). Nazi Spatial Theory: The Dark Geographies of Carl Schmitt and Walter
Christaller. Annals of the Association of American Geographers, vol. 103, no. 3, pp. 669-687. DOI
10.1080/00045608.2011.653732.
[2] GREEN LEIGH, N., BLAKELY, E. J. (2013). Planning Local Economic Development. Theory and Practice.
London: SAGE. ISBN 978-1-4522-4259-0.
[3] HABER, M., RÜDIGER, A., BAUMGART, S. (2014). Daseinsvorsorge in der Raumentwicklung. Sichern –
Steuerung – Vernetzung – Qualitäten. Blaue Reihe Dortmunder Beiträge zur Raumplanung, Band 143.
Dortmund: Technische Universität, ISBN 978-3-8375-1336-3.
[4] CHILLA, T., KÜHNE, O., NEUFELD, M. (2016). Regionalentwicklung. Stuttgart: Verlag Eugen Ulmer.
ISBN 978-3-8252-4566-5.
[5] CHRISTALLER, W. (1933). Die zentralen Orte in Süddeutschland. Eine ökonomisch-geographische
Untersuchung über die Gesetzmäßigkeit der Verbreitung und Entwicklung der Siedlungen mit städtischer
Funktion. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ISBN 3-534-04466-5 (Reprint d. Ausg. Jena
1933).
[6] JEŽEK, J. (2013). Strategické plánování obcí a měst: nové přístupy a cesty k jeho zefektivnění. In XVI.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 372-376.
ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-46.
[7] JEŽEK, J. (2016). Strategické plánování českých obcí a měst. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 699-708. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-89.
[8] KEGLER, K. R. (2016). Zentrale Orte. Transfer als »Normalisierung«, in: ACME: An International EJournal
for Critical Geographies, vol. 15, no. 1, pp. 36–80. ISSN 1492-9732.
[9] KNOX, P. L., MAYER, H. (2009). Kleinstädte und Nachhaltigkeit. Konzepte für Wirtschaft, Umwelt und
soziales Leben. Basel: Birkhäuser Verlag AG. ISBN 978-3-7643-8579-8.
[10]KÜPPER, P., KUNDOLF, S., METTENBERGER, T., TUITJER, G. (2018). Rural regeneration strategies
for declining regions: trade-off between novelty and practicability. European Planning Studies, vol. 26, no.
2, pp. 229-255. DOI 10.1080/09654313.2017.1361583.
[11]SCHLIER, O. (1937). Die zentralen Orte des Deutschen Reichs. Ein statistischer Beitrag zum Städteproblem.
In: Zeitschrift d. Gesellschaft für Erdkunde, pp. 161-170.
[12]SCHLUMP, CH., ZASPEL-HEISTERS, B. (2017). Neue Leitbilder für die Raumentwicklung in Deutschland
- Rahmenbedingungen, Entwicklungsstrategien und Umsetzungskonzepte. Arbeitsberichte der ARL 19.
Hannover: Akademie für Raumforschung und Landesplanung, ISBN 978-3-88838-408-0.
[13]TREZIB, J. N. (2014). Die Theorie der zentralen Orte in Israel und Deutschland. Zur Rezeption Walter
Christallers im Kontext von Sharonplan und "Generalplan Ost". Europäisch-jüdische Studien – Kontroversen
3. Berlin: De Gruyter Oldenbourg. ISBN 978-3-11-033825-6.
[14]WECK, S., BEIßWENGER, S. (2014). Coping with peripheralization: Governance response in two German
small cities. European Planning Studies, vol. 22, no. 10, pp. 2156–2171. DOI
10.1080/09654313.2013.819839.
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu Technologické agentury ČR Éta č. TL01000110 Budoucnost
venkova v České republice: Výzvy, vize, rozvojové scénáře a adaptační strategie.