Přívlastek poukazující na spojitou (tj. nediskrétní; srovnej s DIGITÁLNÍ) povahu zpracovávaných signálů. V souvislosti s médii poukazuje přívlastek analogový k procesům, ve kterých jeden analogový soubor může být uchován v jiné analogové fyzikální formě. Například živý zpěv může být zakódován ve formě drážek na vinylové desce nebo magnetického pole na pásce. Analogové technologie mohou zahrnovat chemickou fotografii, film, magnetické pásky, gramofonové desky, ručičkové hodinky nebo třeba rtuťový teploměr.
Obecně platí, že analogová reprezentace je založena na spojitém kódu, zatímco digitální reprezentace rozděluje informaci na oddělené části. Rozdíl mezi analogovou a digitální reprezentací se tradičně demonstruje na srovnání analogových hodinek, které reprezentují čas plynulým pohybem ručiček po ciferníku, s digitálními hodinkami, které ohlašují každou sekundu odděleně, změnou na číselníku. Podobně rozlišujeme mezi analogovým obrazem, jako například fotografií, založenou na principu spojitosti a gradace barevných tónů, v protikladu k digitálnímu obrazu, rozdělenému na bity, které jsou matematicky kódovány.
Analogová média (tisk, fotografie, film, noviny) jsou často ztotožňována s technologiemi masové produkce, masmédii (srov. masová kultura), protože na sebe berou formu standardizovaných, sériově vyráběných hmotných objektů, šířených v podobě kopií a komodit.