Transportní systém je komplex orgánů a jejich funkcí, které zajišťují přísun O2 a zdrojů energie k pracujícím svalům i ostatním tkáním, odsun CO2 a zplodin metabolismu. Mezi základní složky transportního systému patří dýchací systém a kardiovaskulární systém včetně krve.
Funkce transportního systému a aktivity oxidativních procesů v mitochondriích kosterních svalů je nejlépe vyjádřena spotřebou kyslíku. Spotřeba kyslíku je komplexním parametrem, který odráží schopnost celého organismu reagovat na zátěž a je přímo úměrná vykonané práci. Vyjadřuje maximální funkční aerobní kapacitu jedince a její určování se používá při testování funkční zdatnosti sportovců i nemocných. Za bazálních podmínek v klidu a bdělém stavu odpovídá u dospělých přibližně 3,5 ml.kg-1.min-1, u dětí až 4 ml.kg-1.min-1. Tato hodnota se označuje jako metabolický ekvivalent (1 MET). Vyjadřuje skutečnost, kolikrát je jedinec schopen v průběhu zátěže zvýšit svoji klidovou spotřebu kyslíku. Během zátěže hodnota příjmu kyslíku mnohonásobně stoupá.
Maximální spotřeba kyslíku (VO2max) je maximální množství kyslíku, které je schopen jedinec dopravit do organismu během stupňující se dynamické zátěže a které se i přes pokračování zátěže již dále nezvyšuje. Hodnoty kolem 10 METs odpovídají výkonnosti zdravých netrénovaných mužů středního věku (Chaloupka, 2000). Zdravotně oslabení jedinci nemusí maximálního příjmu kyslíku dosáhnout, proto se spotřeba kyslíku na úrovni dosažené zátěže hodnotí jako vrcholová spotřeba kyslíku (VO2peak). Snížení VO2 peak pod 20 ml . kg-1.min-1 znamená funkční postižení transportního systému a je typické například pro nemocné se selhávajícím srdcem.
Vytrvalostní trénink vede ke zvýšení vrcholového příjmu kyslíku. Zvýšení o 15 % až 20 % je typické pro průměrné nesportující jedince po šestiměsíčním tréninku třikrát týdně 30 minut denně (Wilmore, 2004). U výborně trénovaných vytrvalců hodnoty vrcholového příjmu kyslíku přesahují 80 ml . kg-1.min-1.
Obrázek 5.1. Rozdílný příjem kyslíku u nemocných, zdravých nesportujících a různých sportů (modifikováno podle: Robergs, A. R., 1996)
Diference v příjmu kyslíku jsou podmíněny nejen charakterem, intenzitou a délkou trvání tělesné aktivity, ale i funkcemi jednotlivých komponentů transportního systému a v neposlední řadě typem svalových vláken, jejich vzájemným poměrem a oxidativní kapacitou, které jsou do značné míry podmíněny geneticky. Celková aerobní kapacita vyjádřená maximální spotřebou kyslíku (VO2max) by měla být důležitým kritériem při výběru talentovaných jedinců do sportu dlouhodobě vytrvalostního charakteru.
tech. spolupráce: Servisní středisko pro podporu e-learningu na MU, Brno 2006