Orientační běh nejen pro začátečníky
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Jan Došla, Ph.D.

Orientační hry a možnosti mapového tréninku

Orientační hry nám slouží ke zdokonalení jednotlivých orientačních dovedností. Mohou být buď jednoduché, kterými budeme procvičovat jednu dovednost nebo komplexní. Obvykle trénujeme komplexní dovednosti se zaměřením na konkrétní věc (postupy, dohledávka, vrstevnice apod.). Orientační hry se snažíme dělat krátké a zábavné. Zároveň se snažíme zorganizovat trénink na malém prostoru a tak získat větší kontrolu nad výcvikem. Starty mohou být individuální, ve družstvech či hromadné. Při individuálních startech je důležitý dostatečně dlouhý interval, aby se běžci vzájemně příliš neovlivňovali.

Orientační hry stavíme obvykle na mapách pro orientační běh, k jednodušším orientačním hrám si můžeme vytvořit také vlastní plánky okolí. Při vytváření plánku zohledňujeme ty objekty, které považujeme vzhledem k orientaci za důležité, některé objekty naopak vypouštíme (plánek generalizujeme). Nehodí se zakreslovat objekty, které lze snadno přemístit.

Orientační hry nám u začátečníků slouží k seznámení se s orientačním během, u závodníků pak k přípravě na závody. Snažíme se je přizpůsobit schopnostem zúčastněným. U začátečníků volíme lehčí typy her, a to hlavně po mapové stránce tak, aby je většina běžců zdárně absolvovala. Pokud umíme dobře přizpůsobit obtížnost hry schopnostem účastníků, dokážeme také lépe odhadnout dobu trvání. Mezi orientační hry můžeme zařadit různé druhy azimutových a liniových her, švýcarskou hru, scorelauf, hvězdice a další. Všechny orientační hry můžeme pojmout i jako závod. V následujících řádcích předkládáme několik druhů orientačních her.

Azimutový běh

Účastník dostane na startu startovní průkaz, na kterém jsou napsány azimuty a vzdálenosti mezi nimi. S pomocí buzoly pak postupuje po jednotlivých kontrolních bodech až do cíle. Jednou z možných modifikací je, že na startu dáme pouze azimut a vzdálenost k první kontrole, kde se pak účastník dozví azimut a vzdálenost k další kontrole. Pro potvrzení, že na kontrolách závodníci skutečně byli, je můžeme nechat zapisovat kódy jednotlivých kontrol nebo orazit startovní průkaz kleštěmi. Vzdálenost mezi jednotlivými kontrolami přizpůsobíme schopnostem účastníků (u začátečníků tak 100–150 m max.). Startujeme po jednom, dbáme na dostatečné dlouhé intervaly (nejméně 2 minuty).

Běh po linii

Trať zakreslíme do mapy výraznou čarou, využijeme zejména cest, oplocenek, hranic porostů, výrazných terénních tvarů (např. hřbet nebo dno údolí). Kontroly do mapy nezakreslujeme. Úkolem běžce je pak oběhnou trať přesně po vymezené linii a zapsat čísla kontrol, které nalezne, nebo orazit jednotlivé kontroly kleštěmi do průkazu. U začátečníků volíme linii zejména po cestách a výrazných rozhraních porostu (např. les-louka, vysoký les-hustník apod.). Liniové hry mají celou řadu modifikací.

Obrazová příloha – Běh po linii

Scorelauf

Při scorelaufu každé kontrole přiřadíme určitý počet bodů (např. 10,20,50), závodník se pak snaží získat v zadaném časovém limitu (u začátečníků např. 1 hod) co nejvíce bodů, pořadí kontrol je přitom libovolné. Nejvzdálenějším nebo orientačně nejtěžším kontrolám přiřadíme zpravidla největší bodovou hodnotu. Počet kontrol a prostor závodu volíme obvykle tak, aby i nejlepší závodníci nezvládli nalézt všechny kontroly. Za překročení stanoveného času účastníka penalizujeme (např. za 1 min 5 bodů). Penalizaci se snažíme stanovit takovou, aby motivovala závodníka doběhnout v časovém limitu, ale aby zároveň neztratil všechny šance, jestliže doběhne lehce po limitu. Proto se někdy penalizace stanovuje také progresivně (např. za 1 min zpoždění 5 bodů, po 5. minutě za 1 min zpoždění 10 bodů atd.). Při této hře (nebo závodě – záleží na tom, jak scoreleuf pojmeme) je důležitá nejen správná orientace v terénu, ale také taktika, protože jednak si stanovujeme vlastní pořadí kontrol a jednak musíme odhadnout, které kontroly zvládneme v daném časovém úseku nalézt. Proto scorelauf může často začátečníky zaujmout více než klasický orientační závod.

Modifikací předchozího typu scorelaufu je varianta, kdy kontroly nejsou bodově ohodnoceny a úkolem běžce je "pouze" najít všechny kontroly v libovolném pořadí a v co nejkratším čase.

Výhodou scorelaufu je možnost hromadného startu a při stanovení časového limitu i známá doba, dokdy tuto orientační hru skončíme.

Obrazová příloha – Scorelauf

Švýcarská hra

Z mapy vystříháme kolečka nebo čtverečky, do kterých umístíme kontroly. Tyto části pak nalepíme na prázdný papír. Je nutné, aby vzdálenost a orientace jednotlivých výřezů odpovídala skutečnosti. Variantou je také začernění části mapy. Běžec pak zná jednotlivé azimuty mezi kontrolami, vzdálenosti mezi kontrolami a nejbližší okolí kontrol. Při správném určení azimutu a přiběhnutí do blízkosti kontroly se pak snaží „chytnout se“ na výřezu mapy a kontrolu dohledat. Velikost jednotlivých výřezů a tím i velikost prázdného prostoru určujeme podle vyspělosti účastníků. Při neodhadnutí schopností běžců je velice pravděpodobné, že jich velká část tuto hru nedokončí. Švýcarská hra se většinou využívá u tréninku pokročilejších orientačních běžců.

Obrazová příloha – Švýcarská hra

Okruhy

Z jednoho startovního bodu vytvoříme několik krátkých okruhů se 4–5 kontrolami s doběhem opět do místa startu. Výhodné je, pokud je celý prostor okolo startu mapově zajímavý a okruhy mohou být vedeny na všechny strany. Jednotlivé okruhy se mohou i překrývat. Délku každého okruhu můžeme stanovit mezi 1 a 1,5 km. Start je individuální, po oběhnutí okruhu si odpočineme, vyměníme mapu a běžíme další okruh. Pro vyšší motivaci si můžeme měřit čas na jednotlivých okruzích a pak porovnat mezi sebou.

Na uvedeném příkladu jsou na mapě č.1 všechny postavené kontroly, na mapách č.2 a 3 pak příklady jednotlivých okruhů.

Obrazová příloha – Okruhy Obrazová příloha – Okruh 1 Obrazová příloha – Okruh 2

Semtamy

Postavíme 4 tratě se 4–6 kontrolami o délce přibližně 1 km. Start a cíl mají všechny tratě stejné. Vytvoříme družstva po čtyřech lidech, každý dostane mapu s jednou z těchto tratí. Všichni startují současně, podle pořadí v cíli pak běžci získávají body. Po odpočinku si vymění mapy a běží zpět. Každý tedy běží čtyři tratě, kdo získá nejvíce bodů, vyhrává. Samozřejmě můžeme modifikovat počet tratí, kontrol i délku.

Vrstevnicovka

Oblíbený způsob tréninku u orientačních běžců. V počítači upravíme mapu pro orientační běh tím, že z ní odstraníme některé informace. Základem, který zůstane, jsou vrstevnice a další tvary kreslené hnědou barvou – kupky, jámy, prohlubně, rýhy. Dále můžeme dle našeho uvážení zachovat černou a modrou barvou kreslené objekty, linie a plochy – kameny, srázky, potoky, vodoteče, prameny apod. Na námi vytvořené mapě tak chybí informace o cestách a porostech. Postup mezi kontrolami tak volíme zejména dle vrstevnic a přesnou polohu si hlídáme podle ostatních objektů a tvarů.

Pro začátečníky můžeme vrstevnicovku zjednodušit tím, že vymažeme z mapy např. jen cesty nebo porosty.

Obrazová příloha – Vrstevnicovka

Družstva

Rozdělíme si skupinu do družstev po třech lidech, snažíme se, aby jednotliví členové družstva byli přibližně na stejné výkonnostní úrovni. Každé družstvo dostane jednu mapu se zakreslenou tratí. Startujeme v intervalech od nejslabšího po nejsilnější družstvo. Družstvo, které doběhne první do cíle, vítězí. Na trati má mapu a volí postup od kontroly ke kontrole vždy jen jeden člověk, zbývající dva mu nesmí při výběru postupu radit. Na každé kontrole se pak ve vedení družstva pravidelně střídají.

Dohledávka

Při této hře běžíme ve skupině, ideální je, pokud je skupina přibližně výkonnostně vyrovnaná. Počet běžců ve skupině by měl být přibližně 5–7. Každý běžec má mapu se zakreslenou tratí. Na jedné "speciální mapě" je přibližně 150–200 metrů před kontrolou nakreslena čára. Tuto mapu má vždy jeden ze skupiny, který ji zároveň vede. Při dosažení této nakreslené čáry vykřikne "start" a mezi běžci začíná boj o co nejrychlejší dosažení kontroly. Poslední na kontrole pak převezme "speciální mapu" a vede skupinu k další kontrole. Běžci jsou nejprve nuceni sledovat postup v mapě a posléze od "startu" co nejrychleji nalézt kontrolu.

Bodovaná

Připravíme trať s kontrolami a uděláme hromadný start. Cíl je vždy na nejbližší kontrole. Zde se podle pořadí rozdělí body mezi jednotlivé běžce, první má nejvyšší počet bodů, poslední 1 bod. Vhodná je několikaminutová pauza, aby si i poslední běžec odpočinul. Pak následuje start na další kontrolu. Vítězí běžec s nejvyšším počtem bodů na poslední kontrole.