Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání

Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon

Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Atletika - skoky



Bernaciková, Kapounková, Novotný


Charakteristika disciplín


Skoky v atletice řadíme mezi technické disciplíny. Cílem skokanských disciplín je skok co nejdál (dálka, trojskok) nebo co nejvýše (skok o tyči, skok do výšky). Společným charakterem těchto disciplín je krátká doba trvání výkonu při maximální intenzitě zatížení, výkon je kontinuální. Důležitým předpokladem je výbušnost dolních končetin. Společným rysem atletů ve skokanských disciplínách je vyšší postava s delšími dolními končetinami.

Olympijský sport: od roku 1896
První MS: 1983 (od roku 1993 trojskok ženy, od roku 1999 tyčka ženy)

Rozdělení skokanských disciplín:
- skok do dálky
- trojskok
- skok do výšky
- skok o tyči




Základní pravidla:

Skok do výšky:
-    pořadí skokanů určuje los
-    laťka se zvedá postupně po 5 cm, později minimálně po 2 cm
-    organizátor určí minimální výšku pro kvalifikaci (na překonání této výšky jsou 3 pokusy)
-    skokan se musí odrazit jen z jedné nohy
-    po 3 neúspěšných pokusech, závodník končí

Skok o tyči:
-    pořadí skokanů určuje los
-    organizátor určí počáteční výšku pro kvalifikaci a její zvyšování v každém kole (na překonání této výšky jsou 3 pokusy)
-    skokan může začít na libovolné výšce
-    po 3 neúspěšných pokusech, závodník končí

Skok do dálky:
-    každý závodník má 3 pokusy (8 nejlepších mají další 3 pokusy), pořadí určuje los

Faktory sportovního výkonu - skok do dálky a trojskok
Obr. Faktory sportovního výkonu - skok do dálky a trojskok


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu: několik sekund

Intenzita zatížení: maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: až 15 000% z nál. BM, výdej jednoho skoku je 21 kJ v případě skoku do výšky a 40 kJ v případě skoku do dálky. (Havlíčková, 1993)
1,5 kJ/min /kg (skok o tyči), 2,4 kJ/min/kg (trojskok), 1,6 kJ/min/kg (dálka), 1,5 kJ/min/kg (skok vysoký) (Vindušková, 2003)


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické  parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Havlíčková 1993*).
Fyziologické  parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Havlíčková 1993*).


Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zdrojů: ↑ ATP-CP

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑ anaerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, vestibulární

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken

Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (akční), síla (explozivní – dolní končetiny), koordinace (orientační, synaptická), flexibilita


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:
Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech.

Tab. Somatická charakteristika skokanů do dálky (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**).
Somatická charakteristika skokanů do dálky (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**).

Somatograf skokanů do dálky (tmavě fialová-muži, světle fialová-ženy).
Obr. Somatograf skokanů do dálky (tmavě fialová-muži, světle fialová-ženy).

Tab. Somatická charakteristika trojskokanů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**).
Somatická charakteristika trojskokanů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**).

Tab. Somatická charakteristika výškařů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Langer 2007***).
Somatická charakteristika výškařů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Langer 2007***)

Výškaři patří mezi nejvyšší a současně nejlehčí atlety vůbec, s dlouhými dolními končetinami. Výše postavené těžiště jim umožňuje snadnější přechod laťky. (Grasgruber, Cacek 2008).

Somatograf skokanů do výšky (tmavě modrá-muži, světle modrá-ženy).
Obr. Somatograf skokanů do výšky (tmavě modrá-muži, světle modrá-ženy).

Tab. Somatická charakteristika skokanů o tyči (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Langer 2007***).
Somatická charakteristika skokanů o tyči (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Langer 2007***

Výhodou skokanů jsou delší paže, které umožňují vyšší úchop.

Somatograf skokanů o tyči (tmavě zelená-muži, světle zelená-ženy).
Obr. Somatograf skokanů o tyči (tmavě zelená-muži, světle zelená-ženy).


Trénink


Trénink je zaměřen především na rozvoj výbušné síly dolních končetin a rychlosti. Rychlost se rozvíjí úseky maximálními úsilím v trvání 5 – 10 s a s následnou pauzou 2 – 3 min. Částečný rozvoj aerobní kapacity slouží k urychlení regenerace. Během tréninku se piluje technika skoku.


Zdravotní rizika


U skokanů se stejně jako u sprinterů často setkáváme s natažením či natržením svalů. Dalším častým poraněním jsou distorze hlezenního kloubu a kolene. Při skoku mimo žíněnky u skoku o tyči může dojít ke zlomeninám. K chronickým poraněním patří záněty měkkých tkání, především v oblasti kolenního kloubu.

Nejčastější poranění a poškození:

-    akutní: natažení a natržení svalů (hamstringů) a šlachy (Achillovy), distorze hlezenního kloubu, distorze kolene, poškození menisků, luxace ramene
-    chronické: zánět Achillovy šlachy, skokanské koleno, bolesti zad


Kineziologická analýza


Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: cyklické


animace výšky
animace dálky
animace trojskoku

Skoky v atletických disciplínách jsou stejně jako běh modifikací chůze. U skoků letová fáze trvá delší časový úsek. Zapojují se tedy stejné svalové skupiny jako u běhu. U dorazové končetiny je především nutné zapojení extenzorů kyčelního kloubu (m. glutaues maximus, m. biceps brachii, m. semitendinosus a m. semimembranosus), kolenního kloubu (m. quadriceps femoris) a dále plantární flexory hlezenního kloubu (m. triceps surae). V letové fázi se zapojují flexory kyčle (m. iliopsoas, m. rectus femoris) a m. tibialis anterior. Zapojení dalších svalů se liší podle disciplín.
U skokanů do dálky v letové fázi a při doskoku je důležitá práce flexorů trupu (m. rectus abdominis).
Při skoku vysokém je pak důležitá práce extenzorů trupu (m. erector spinae), které zajišťují dostatečné prohnutí nad laťkou.
U skoku o tyči se kromě svalů dolních končetin výrazně zapojují svaly trupu (m. erector spinae, m. rectus abdominis) a horních končetin (m. triceps brachii, m. biceps brachii, m. pectoralis major).

Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly - dálka (fáze 1)
Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly - dálka (fáze 2)
Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly - výška

Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly - tyč

Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Atletika – skoky. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 29-33. ISBN: 80-7066-816-6.
LANGER, František. Somatometrická charakteristika skokanů do výšky. In Česká kinantropologie, 2007, Vol. 11, č. 1, s. 27-35. ISSN: 1211-9261.
VINDUŠKOVÁ, Jitka a kol. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN: 80-7033-770-2..