Skoky na lyžích
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika sportu
Skoky na lyžích jsou individuálním zimním sportem, ale některé závody v
letních měsících se uskutečňují na umělém povrchu. Cílem výkonu je
skočit na dlouhých lyžích z můstků, závodník se snaží o technicky
správně provedený co nejdelší skok. Pro výkon ve skocích na lyžích je
důležitá explozivní síla dolních končetin a rovnováha. Zátěž při
sportovním výkonu je kontinuální. Světový rekord ve skocích na lžích má
aktuální hodnotu 239 metrů a dosáhl ho Nor Bjørn Einar Romøren.
Olympijský sport: od roku 1924 (ženy NE)
První MS: 1925
Soutěžní disciplíny
- Malý můstek: K90
- Střední můstek: K120
- Lety na lyžích: K180
- Soutěž družstev (čtyřčlenný tým K120)
Základní pravidla
Hodnotí se délka skoku a technické provedení letové fáze a doskoku. Závody se skládají z několika kroků: oficiální trénink, cvičné kolo, dvě kola závodní.
- body za délku skoku, body za stylové hodnocení
- nejlepší a nejhorší výsledek od rozhodčích se škrtá a zbytek se přičte k délce skoku
- do závodních kol postupuje 50 závodníků, kdo má více kol postupuje do dalšího kola
Obr. Faktory sportovního výkonu – skoky na lyžích.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: 5-8s
Intenzita zatížení: maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Sharkey 1986).
Zdroje energie: ATP a CP
Energetický výdej: hodnoty nál. BM jsou mezi 500 - 800% (Vránová, 1993), 7MET (Hoffman)
Funkční charakteristika výkonu
Srdeční frekvence během výkonu se pohybuje 110 - 150 tepy za minutu (Vránová, 1993).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ATP a CP
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑ anaerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: prostorová orientace, vestibulární
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (m. quadriceps femoris, m. glutaeus maximus).
Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní dolních končetin), rychlost (akční), koordinace (rovnováhová, synaptická)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1993*).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech u sprinterů (upraveno dle Vránová 1993).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová 1993, Grasgruber-Cacek 2008).
Skokani dosahují průměrných nebo lehce nadprůměrných výšek. Jejich hmotnost je výrazně podprůměrná.
Simon Ammann (174cm, 60kg), Janne Ahonen (182cm, 67kg), Adam Malysz (170cm, 54kg), Thomas Morgenstern (184cm, 66kg), Jakub Janda (179cm, 60kg)
Obr. Somatograf skokanů na lyžích.
Trénink
Trénink na suchu je pro skokany energeticky velmi náročný. Je potřeba
neustále rozvíjet nervosvalovou koordinaci. Převládá především
atletická a gymnastická příprava. Velmi důležitá je také psychologická
příprava závodníka. K letní přípravě patří skoky do vody.
Zdravotní rizika
Skoky na lyžích jsou rizikovým sportem. Nejčastější příčinou úrazu bývá pád. U skokanů se také setkáváme s bolestmi zad v bederní části páteře, které bývají často chronické.
Nejčastější poranění:
- akutní: poranění hlavy, poranění páteře, zlomeniny, distorze kolene, poranění pánve
Kineziologická analýza
Lokomoce: artificiální
Pohyby segmentů: acyklické
Skok na lyžích můžeme rozdělit do čtyř fází, nájezd, odraz, let a dopad. Pro samotný výkon jsou důležité především poslední tři fáze. Při nájezdu jsou svaly dolních končetin v izometrické kontrakci. Trup v předkolunu udržuje m. erector spinae. Odraz zabezpečují extenzory kyčelních (m. glutaeus maximus, hamstringy) a kolenních kloubů (m. quadriceps femoris), dále plantární flexory hlezna (m. triceps surae) - jedná se o explozivní kontrakci těchto svalů. V letové fázi musí být zpevněno celé tělo, důležitá je práce stabilizátorů trupu (m. erector spinae a břišních svalů), mezilopatkových svalů (mm. rhomboideii). Lyže ve správném postavení udržují dorzální flexory hlezna (m. tibialis anterior). Korekci letu provádí svaly předloktí. Při dopadu tělo vyrovnává nestabilní polohu a aktivují se stejné svaly jako v odrazové fázi. Pádu brání především excentrická kontrakce m. quadriceps femoris.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při skocích na lyžích.
Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer
Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign: Human Kinetics, 1986. 100s.
VRÁNOVÁ, Jana. Lyžování: skoky. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 110-113. ISBN: 80-7066-816-6.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign: Human Kinetics, 1986. 100s.
VRÁNOVÁ, Jana. Lyžování: skoky. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 110-113. ISBN: 80-7066-816-6.