- 046 — STŘEDNÍ EVROPA - 116 | 2003 .- Royné příležitosti, volný trh a solidarita-- Nikoli každou individuální volbu ] e možné označit za tu, „s rozmyslem" nebo „racionální" ■ a někteří jednotlivci si mohou zvolit chudobu omylem. Jinými slovy, mohou si myslet; že činí ra- . cionální rozhodnutí (což by eko-r. nomové nazvali j,maximalizaóí. ■ užitkové hodnoty" rozhodnutí), zatímco ve skutečnosti jsou jejich fakta chybnái-Ňěkteří z těchto-je- ■. ■ dincjl si mohou myslet, že se jim "práce (nebo spojení práce a peněz, které pronáší) nebude líbit tak, jako se jim líbí běžně pobývat ■' doma, ale zjistili by opak', pokud by šli dó práce. Kromě toho si tito jedinci íxióžná-neuvědomují, že. budou ve svém- zaměstnání postupovat, že je časem změní za při-* ■tažlivěj sí práci heb o asp oň za vyš-; ší příjmy. Politika „přísné lásky", která přinutí takové jedince ke . vstupu do světa práce nádostáteč-ně dlouhé časové období, je snad nejlepším způs ob em, j ak tento lém překonat. jedinci trpící chudobou možná, činí volbu s rozmyslem. Někteří jedinci například mohou upřednostňovat '. volno (bez práče neb o s mixiimem' práce) před tmančmm příjmem, . . i když je to činí chudšími, než by ji-mkbyH.Volba nepracovat se možná stávala stále významnej ším zdrojem chudoby. Postupem času se životní úroveň; která jémožná -bez práce, zvýšila u některých částí populace v důsledku, vzestupu, reákiéhodnoty finančních dávek a sociálních výhod. Reálná hodnota těchto dávek sociální péče totiž často rosúarychlejinežreálnáhodno-tamezd, Icterýchmolili' dosáhnout . dělníci s nízkou kvalifikací; a zvyšovala se tím pravděpo dobnost, že přitažlivost takových dávekpřevýší atraktivitu práce. Což se posilovalo- -do takové míry, že pravidlakpb-' . ukázání dávek snižovala, stimul kpráci. Aby byla tato dobrovolná chudoba omezena, je nutrie nově přezkoumat strukturu programů- ' sociálnípéče. - POZNÁMKY - 1) NapříHad pojednání disloitoTOiána.zasedámFedcrá]rn banky, Income ■ Inquality: Issues and Policy Options, Federální rezervní banka v Kansas a-City 1998, na némě byla uvedena původní verze této práce.; ' .. ' ■ The Public Interest, podzim'l9J99, stí: 33-41. Z angličtiny přeložil Richard B orovský. ■ ■ ' -047- ■NEROVNOST Pavel Kohout příčiny nerovnosti . ■ Majetková.nerovnost je téma, které již odedávna zaměstnává filozofy, politiky i ekonomy Zejména levicová část myšlenkového .spekt-ra zastává myšlenku,-že nerovnost je synonymem pro nespravedlnost. „Na po čáíku každého velkého majetku stojí zločin," zní oblíbené tvrzení přívrženců tohoto názoru. Vyrovnávání maj etkových rozdílů prostřednictvím státního přerozdělování je potom vnímáno nejen jako ekonomická otáz-. ka, jejíž podstatou je pomoc chudým, aléi jako základní etický problém: snaha o nápravu zločinu, jehož důsledkem je právě majetková a příjmo-vánerovnost. , ■ . ■' • Nelze popřít, že na počátku některých velkých majetků-skuté čně ■stály zločiny. Eze-však zároveň přesvědčivě ukázat,, žes-majetková nerovnost je naprosto přirozeným jevem. K tomuto-účelu lzepoužít myšlen-kovýmodel, který byl původně navržen pro zcela jiné účely Představme ■.si ostrovrií ekonomiku, kde žij e určitý p o čet rodin, z nichž každá dosta-. ne přidělen stejriý kus půdy, stejnýpocet hospodářského zvířectva a stejné technické.vybavení (podle počtu rodinných příslušníků). Vtéto.dokonale rovnostářské ekonomice se budou všichni těšit stejnému blahobytu. „Veškeráprosperita prameníz lidské'práce" — argumentují stoupenci maximální rovnosti-— „a celkový blahobyt zůstává beze zmény, pokud zavedeme do systému peníze a obchod. Tyto nástroje pouze způsobujínerovnost, älesa-my o soběníčneprodukují Wirozmý stav společnostibez peněz aobchodu je zároveň stavem naprostémajetkovérovnosti." ■ '. Model rovnostářského ostrova j e možná romanticky přitažlivý pro hrunamtaě orielitOTaném^ •kem-ttiviální matematika., abychom ukázali, žetakto vykreslenárovno-. stářská idyla j e pouhou anomálií a že máj etková nerovnost je přiroze-' ným-staveni lidské společností. Nejprve předpokládejme, že lidé si nejsou-zcela rovni Ve svých .schopnostech, pracovitosti a inteligenci. S tímto tvrzením bude patrně souhlasit každý, včetně příslušníků extrémní levice. (Itennejposlednějsí anarchista si připadá intelektuálně KOfíOUT .- (I967),_ekonomicfa/analytih,praatje jako ekonom a investiční analytik pro společnost PPF, a.s.o Praze. (pavelkóhout@hotraaíl.cora). ' ( STŘEDNÍ EVROPA - llů | 2003 - Rovné příležitosti, volný. íľh a solidarita _ - nadxazen-prezidentu'G.-W. Bushoví — soudě aspoň podle internetových diskusí, jichž se.anarchisté účastní. Ponechme stranou-řešení otázky, zda je tento pocit nadřazenosti oprávněný, čímkoli.) ■ ■ . Přepokládejme, že jedna rodina na našem fiktivním ostrově bude'. dosahovat 1 % ročního růstu, produktivity, zatímco produktivita ostatních bude stagnovat. Ponechme stranou otázku, zda tento rozdíl budezápří-činěn geneticky, kulturně, čí jinak. Podstatné je, že takový rozdíl v produktivitě — který ostatně není nijak velký, ve skutečnosti se vyskytují nmohemvěíší rozdíly — postupně povede k obrovsl^n příjmovým ama-jetkovým rozdílům. Během sedmdesáti let, což je zhruba doba lidského života, se příjmy oné produktivnější rodiny oproti ostatním zdvojnásobí. . Pokud počátek myšlenkového experimentu položíme do roku 1 našeho letopočtu, budouvroce 2003 příjmy potomků zmíněné, nadprůměrně produktivní rodiny již více než 448' miliardkrát vyšší.. To j e větší'rozdíl, než jaký je poměř příjmů Billa Gatese Či Warrena Bufíetta ve srovnání s namátkou vybraným americkým bezdomovcem.' .- . Uvedený příklad je'samozřejmě velmi teoretický a to ze dvou důvodů. Za první, z čistě fyzických důvodů nelze v prostředí rodinné farmy ■ 448 mihardkrát zvýšit pro dúkci obilí, mléka či masa. Aby mohl být zmíněný l % náskok v produktivitě realizováni je nutné počítat s techmckým pokrokem — a je zároveň nutné počítat s existencí obchodního'^finančního systému. Technologie, obchod a finance však samy o sobě nejsou . příčinami nerovnosti. Pouze umožňují produktivnějším jedincům reali-' zovat jejich přirozený potenciál. ■ ■ ' ' Za druhé, faktické provedení našeho modelového příkladu bypatrT ně způsobilo, že produktivnější rodina by byla dříve Či později oloupena svými závistivými sousedy. Netřeba ani mluvit vpůdmiňóvacím způsobu: násilí sp oj ené s vyvlastň ováním bílých farmářů v-Zimb abwé j e mo-. delovým příkladem, jaké následky může mít rozdíl v produktivitě. : Majetkové a příjmové rozdíly j sou tedy tou-nejprixozenějšívěcívlid-ské společnosti. Vznikají proto, že lidé jsou různí, a časem se násobí.- Na rozdíl od myšlenkového příkladu však maj efkové rozdílynerostóu nade všechny meze. Nikdy sé nestane, že by Veškerý maj etek patřil jedinému člověku nebo rodině. Zásluhu na tom mají tři mocné mechanismy. VYROVNÁVACÍ MECHANISMY ' -■ Existují tři principy, které účinně zabraňují koncentraci maj etkii vrukou hrstkyjednouiv.ců, nebo dokonce jediné osoby: ' .' -., ' Za p;nmí a především j e to samotný mechanismus trhu, kterýnikdy neumožní,'aby veškerý maj etek skončil v j edněch rukou. Představme si opět modelový příklad ostrovní ekonomiky, kde je pro změnu veškerý maj etek soustředěn v rukou jediného člověka, zatímco ostatnímnepatří' nic. Co se stane? Boháč si začne od nemajetných kupovat služby: přinejmenším správu a ochranu svého majetků. Jeho zaměstnanci Část platu ' utratí a část uspoří. Postupně boháč zjistí paradoxní j ev, že jeho vlastní - Pavel Kohout - NEROVNOST JAKO PŘIROZENÝ STAV b.ohatství roste, pokud jeho zaměstnanci mají více peněz. Jeve vlastním zájmu nejbohatšího člověkavrámci dané ekonomiky, abyi ostatní členové sp olečnosti se těšili blahobytu — a to nej en proto, žepohledna žebráky ' uráží jeho estetické cítění, nýbrž zdůvodů ryze zištných. Opět modelový příklad; Henry Ford začátkem 20. století začal vyplácet zaměstnancům tak vys oké mzdy, že si- mohli dovolit kup ovat automobily značky Ford. Tržní mechanismus způsobil, že vydělali všichni: Henry Ford i jeho dělníci. ■Drahým mechanismem vyrovnávajícím maj etkové nerovnosti j e solidarita. Podtímto pojmemmějme na mysli dobrovolné, a nezištné roz-dávání majetku'na dobročinné účely — nikoli sohdaritú vynucenou státním přerozdělováním. Můžeme dokonce pochybovat o nezištnosti, uvážínle-h,. že dobrá nadace j e pro svého mecenáše vynikaj ící reklamou ■ — skutečností ovšem zůstává, Se solidarita je jevem, který má ve výspě-, lých zemích nezanedbatelný makroekonomlckývýznam z hlediska po- ■• tfrání chudoby, nemluvě o efektech pro kulturu a vzdělanost. ■ ' . Solidarita může někdy nabývat i tak bizarních podob,jakoů bylape- - ticě amerických miliardářů proti snížení mezních sazeb daní z příjmů v-xoce 2002. K velkému rozladění liberálně laděných středních vrstev ji podepsal i Warren Buffett, který ses Billem Gatesem střídá na místě nejbohatšího. a-dřuhého nejbohatšího muže světa. Nedávno Warren Buffett dal najevo svůj nesouhlas s připravovaným snížením daně z dividend, . které prosazuje prezident G. W. Bush. Pokud návrh projde, Buffettova .' sp olečnost Berkshire Hathaway by mohla ušetřit několik set milionů dola- . rů ročně.';, Umímiipředstavit miliony chudýchlidí, hďíby tyto peníze potřebovali uíce"prohlásil'Buffett. Kuriózní jsou dvě věcí. Za první, Buffett se nijak neptal ostatních akcionářů Berkshire Hathaway,, jichž j sou řádově desítky nebo stovky tisíc. Svoji sohdaxitu ostatním vnucuje. Za druhé: Berkshire Hathaway žádné dividendy nevyplácí — praktikuj e daňovou optimalizaci. „S olidarita" v tomto p adáni j e tedy p oněkud neupřímná: Warren Buffett ordinuje všem ostatním medicínu; kterou sám neužívá. Je-li však řeč o daních, opouštíme teritorium solidarity skutečné a dostáváme se na území solidarity vynucené. Jde o třetí významný me--chanismus snižování nerovnosti: státní přerozdělování. FYZIKÁLNÍ PODSTATA NEROVNOSTI Ještě než-přejdemekproblematice daní a přerozdělování, stojí zato zmínit j.eště jeden mechanismus, který způsobuje nerovnost i za zcela hypotetického předpokladu naprosté rovnosti schopností vydělávat peníze. Jde o působení náhody ve smyslu zákonů'popisujících chování sta-. tistických-fyzikálních- systémů. Této analogii se věnovali napříldad fyzi-' .kové Adrian Dr@gulescu a Victor M.Yakovenko z University of Maryland. .. Matematické odvození těchto zákonů zde s ohledem na prostor nebudu uvádět. Stačí uvést základní myšlenku. ČásticeSystému (vtermo-dyriamickém systému jde- o molekuly, v analogickém ekonomickém systému jde o účastníky trhu) spolu interreágují, přičemž si'předávají STŘEDNÍ EVROPA - 116; I 2003 - Rovné příležitosti, volný trh a solidarita - energii, (v ekonomické analogii peníze), Pii dod-rženíněícterých předpo-kladů lze.snadno odhodit rovnice, které udávají pravděpodobnost, že náhodně vybranán-tá částice (Ei-účastník trhu) bude mít energii vyšší (fir • nanční prostředky vyšší) než x, ■ • Jde o jědnoduchýmodel, podle něhož podíl částic s energií nižší nebo rovnouxje P(x) = CŠ exp[-x/T),kde T je teplota a C konstanta. Dragu-leseu a Yakovenko zjistili, že podíl-lidís majetkem nižším nebo rovným. X-lze popsat stejnou rovnicí, kde C j e.rovněž konstanta a T je „peněžní. . teplota systému" definovaná j ako průměrný ob j emfinančního maj etku.při- .■. padajícího na osobu. ^Uvedené rozdělení platí pro více než 97 %-americké • -populace. Maj etek zbývajících necelých 3 % lze popsat Paretóvým razMe- ' <. ním, který je formálně prakticky stejný, liší se pouze v konstantách.-Dr@gulešcu. a Yakovenko zjistili, že pro rozdělení finančního majetku ve . Velké Británii platí uvedený model stejně dobře. ' Proti mechanickým analogiím mezi fyzikou aěkonomií lze-vzíiést řadu.n,ámitek. Ve íyzice še lze perfektně spolehnout ha zákoh zachování ■ energie, zatímco analogický zákon zachování finančního majetku plafí pouze pro krátké' období a podmíněně; Chovám fyzikálních částic je . ' jednoduché a (aspoň-na statistické úrovni} snadno předvídatelné, zatím- ■ co psychika a chování lidí jsou složitější Rovněž ekonomické'interakce mezi účastníky trhiiniají daleko k čistě náhodnému procesu; Přesto můžeme tvrdit, že podobnost mezi oběma systémy — fyzikálním a ekonomickým — néhí pouze povrchní, nýbrž se týká p odstatý věci. Energetická nerovnost je přirozeným a nutným stavem termodynamického systémů; majetková nerovnost je přirozeným a nutným stavem ekonomického systému. ' Proto j e uvedená analogie simým4rgumentem ve prospěch dvou z-á- ■ Hactních tvrzení tohoto článku: i) máj etkovánerovnost není j en přiroze- " ná; je numýrndůsledkem fungování ekonomického systému; 2). yzhlč- . dem kpodstatě systému nikdy nenastane Stav dokojialé rovnosti nebo'. ■ dokonalé nerovnosti. . Míra nerovnosti však uení mechanicky dána. Je to proto, že lide si ■ mohou do jisté irrrry sami určovat pravidla svého chování, kdežto fyzikální Částice nikoli. ■ '-■•'' ; - Pavel Kohout - NEROVNOST JAKO PŘIROZENÝ STAV '. P03LÍTÍ CJKÉ DŮSLEDKY NEROVNOSTI . ' - Následující graf popisuje tvar statistického rozdělení mezd českých zaměstnanců vletech-1996,1999 a 2001. Rozdělení českých zaměstnanců podle četnosti výše hrubé mzdy 2 3 . 4. 5 7 6 9 10 11, 12 13 14 15 16 1? 18 1 9 20 21- 22 23 24 S5 iís-Síi (pásma hruíjé mzíly po sorKfi) ■ ■ ;20P1 ■ - ■ -1998 1S9SJ Je 'zřejmé, že struktura četností mezd neodpovídá normálnímu rozdělení. Mzdové rozdělení není symetrické. Je charakteristicky zešikmené tím,- jak je deformováno vlivem dolní hranice, kterou tvoří minimální mzda. Protože horní hranice mzdynení stanovena, klesálcřivka grafu mé-riě strmě. Její pravé „Icncllo'' může teoreticky pokračovat do nekonečna. Maximální četnost (tedy mzda, kterou pobíránejvícelidí) se za rok X99Ó pohybovala v intervalu osm a půl až devět tisíc korun, za rok 1999 to bylopásmo jedenáctaž.jedeňáčt apůl tisíc korun, pro rok20oi Šlo o interval dvanáct a půl až tírnáct tisíc korun. Díky šikmosti roz dělení j e průměrná mzda výrazně vyšší než nejobvyklejší mzda. Zaměstnanců podprůměrně placených tedy není polovina, jak by tomu.bylo u symetrického rozdělení, ale více. Za rok 199.6 jich bylo zhruba 63 %, za rok 1999 cca 64 % a za rok 2001 bylo podprůměrně placených okolo 65 % zaměstnanců. Následující graf, který vychází z informací amerického daňového úřadu [Internal Revenue Service); zobrazuje graf rozdělení příjmů amerických domácností. Údaje se sice pohybuji v řádově odlišných částkách, . avšak základní princip — podprůměrných' je většina— zůstává zachován. t -052- STŘEDNÍ EVROPA - 116 j 2003 - Rovné příležitosti, volný trh a solidarita - Rozdělení příjmů- amerických domácností . • (vodorovná osa: výše rodtnnýckpnjmů v tisících USD ročně; seisldosa: četnost výskytu)' O 10 20 3D ,40 50 ' 60 70 80 90. 100 110 120 Family annual income', k$ . ■ ■ Zdroj: IRS Ve Spojených, státech představoval vroce 2001 průměrnýroční-příjem rodmy zhrnbaovaačtyřicet tisíc dolarů, zatímco modus.(nejčastější hodnota) příjmu činila jen asi kolem šestadvaceti tisíc dolarů. ' V České r epúblicep obírají zhruba dvě třetiny.pracujících podprů- -měrný plat. V jiných evropských zemích, včetně velmi rovnostářského Švédska, platí podobný poměr. Totéž.platí pro Severní Ameriku a'vlás-tně jakoukoliekonomiku. Naproti tomu volební právo je v moderních demokraciích rovné a na majetku nezávislé. Proto mají přirozený náskok politické strany, jejichž programem je vysoké přerozděl ování ve prospěch nižších sociálních vrstev ' Většina voličů s podprůměrnými příjmyběhem 20. století soustavně, hlasovala pro tyto síly v.naději, že jim štědrý stát přilepši z peněz bohatších spoluobčanů. Stalo se. V roce 1900 vybíraly vyspělé země ría daních průměrně kolem 10 % hrubého domácího produktu. V roce .1998 to bylo podle údajů OECD 37 % HDP. Protože růst daní zvýšil náklady ha pracovní sílu, rostla současně se státními výdaji i nezaměstnanost. Exploze nezaměstnaností vsak dále zvýšila počet voličů s podprůměrnými příjmy závislých na štědrosti vlády.Tctk vznikl „moderní" sociální stát. - Pa-vel Kohout - NEROVNOST JAKO PŘIROZENÝ STAV Následující graf ukazuje vývoj míry státního přerozdělování v nynějších zemích OECD od roku 1900 do roku 1998. Perspektiva, kterou podává graf, je velmi sugestivní. Ukazuje trvalý a mocný trend ke stále vyššímu zdanění, který je v zásadě nezávislýma politickém cyklu. Bez ohledu na to, zda ve volb ách momentálně vítězí pravice či levice, p očetní prevalia voličů s podprůměrnými příjmy j e tak drtivá, že neexistuj e síla schopná tento trend zvrátit.' Podíl damí na hrubém domácím produktu v zemích OECD ■ -053 - The proportion of taxes in OECD countries 35& 15% 10% 5% d o <-> tn o ir> o m o 10 ü) S g> c> íš> <§i £?> 5> ffl- ffl 31 S 8ä Source: Ken Hesstre, 20Ü] CeDluiyTa.tsandlhái Fu:tire, Bulletin, IEFD, VDl.54.No.i,'January 20do1 OECD Revenue StaSsÜcs, Parte, icoq. DEMOKRACIE -Ä'DANĚ - VĚČNÝ NÁVRAT TÉHOŽ? „Moderní" sociální stát nicméně není historickou novinkou. Již staří Římané znali heslo „chléb a hry". Edward Gibbons v díle Úpadek a pád římského impériu uvádí jako jeden z hlavních důvodů rozpadu říše „vyššia vyšší dane a utracení veřejných financí na sociální programy". O osudu so ciální ch států minulosti psal sir Alexfxaser Tytler (skotský právník a historik, 1747—18Í3) v knize věnované pádu aténské demokracie: „Demokracie nemůže, existovat jako permanentní forma vlády. Může trvat pouze do té doby, než voliči zjistit že si mohou odhlasovat velkorysé výhody na účet státnípokladny^ Od této chvíle Masuje většina vždy pro kandidáty, kxefí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto 'demokracie vždy zlsolabujepro nedostatek finanční zodpovědnosti a je vždy vystřídána diktaturou. Průměrná doba trvání velkých světových civilizačíoyla dvě stělet,nez.došlok jejich úpadku. Tyto národy procházely následujícími stadii: od ■otroctvík víře, odvíryk odvaze, od odvahy ke svobodé,od svobody k hojnosti, od hoj- STŘEDNÍ EVROPA - 116 | zooj. — Rovné příležitosti, volný trh solidari)a:- nosti ksobectví, od sobectvík sebeuspokojení, oďsebetispokojení.k apatii, od apatie kzávislosti,odzávislostizpéťkotroctpí." Symbolem sebeuspokojení západní civilizace je khilia'JCóne.c dějin aposlední človek. Francis Fukuyáma v ní líčí současné západní demokracie jako vyvrcholení světové historie a hejdokonalejší možné zřízení. Ale ■ i starý§ím měl svého Pukayamu. Historik řeckého původy,Polybinsve.. 2. století př. n. 1. také povážoyalŘím za vyvrcholení dějin, za ideální stáj, který slučuj e výhody monarchie, aristokracie a' demokracie.,Řím však-p q-stupně „udanil" sám sebe až k naprosté'ekonomické stagnaci. Již za časů. Julia Caesara, kdy Řím byl teprve před vrcholem své slávy záviselo na státních přídělech obilí tři sta dvacet tisíc z celkového p Octu dvou milionů obyvatel samotného města Říma. Vro.ce 91 stát významně reguloval ze--mědělstvi císař Dornitianus nechal zničit polovinu vinič, aby zajistil pěstitelům vyšší ceny (Srovnejme se současnou zemědělskou politikou EU.) V roce 264 císař Aurelianus prohlásil právo na sociální dávky dědičným; Namísto obili dostávali příjemci dávek již pečený chléb a později též-sůl, maso a olivový olej. Římští ob čané, zpoho drněli a apatičtí v důsledku péče států,'nebyli schopni bránit se barbarům, Státní pokladně nezbývaly peníze na obranu,.nepomähaly ani neustálé devalvace měny. ' Trend k luxusu v sociálních dávkách lze.drieš pozorovat v různých ■ detaile ch. Například nezaměstnaní Finové dostávají o d vlády video.pře -hrávače a mezi předměty nutné spotřeby—na které se nevztahuje exeku-" ce maj etku — patří v Česku i télj^znýjnjhnač. Chléb a hry v novém kabátě.- Soudobý sociální stát dosáhl svých nynějších rozměrů za krátkou dobu — běhemposledních třiceti let 20. století. Nikdo neví, jak dlouho může v této podobě ještě vydržet. Většina hdírnlčky počítá s tím,.že'jetu navěky. Ale to si staří Římané mysleli také. • - . . ■ ■ HROZÍ NÁM BESPOCIE'PODPRŮMĚRNÝCH? .' Jednou z velmi robustních charakteristik mó děrní ekonomiky j e silná korelace mezi vzděláním a příjrriypapulace. Vysokoškolsky vzdelaná -populace je v průměrupříjmově silnější než lidé s úplným středoškolským vzdělání,kteří jsou na tom mnohem lépe než osoby bez maturity,' jimž mohou jen závidět"ti, kteří mají pouze základní vzdělání. Údaje' z Českého statistického úřadu hovoří jasnouřecí.'. ... («»graf na následující straně) ... . ■ ■ Pavel Kohout - NEROVNOST JAKO PŘIROZENÝ STAV Vývoj průměrných mezd podle vzdělaní ve vztahu k celkové průměrné mzdě . 1.4 "•vysokoškolské ■ vysát Cpomaturitrú) -střeúríu " maturitou střetíre bez maturity 'Zdroj: CSVf Je zřejmé, že oněch zhruba 65 % občanů s podprůměrnými příjmy spadá z vetší části do kategorie občanůbez maturity Ačkoli samozřejmě .existují i pologramotní zbohatlíci anemajetní intelektuálové, v obou pří- . pádech jde o statisticky okrajové skupiny, které o výsledcích voleb nerozhoduji. Podstatné je, že. voliči s nižším vzděláním a s podprůměrnými příjmymají v podmínkách demokracie samozřejmou početní výhodu. Ekonomové Haris-Werner Sinn a Silke-ÍJbelmesserová publikovali v roce 2001 článek, jehož český nadpis zní Kdy Němce uvězní v pasti jejich penzijnísystém? (Povšimněme si: otázka nezní „zda?", nýbrž „hdy?"} Základní myšlénka článku j e j edno duchá: Německo stárne, demografie' s e vyvíj í nepříznivě, počet pracujících na jednoho důchodce "klesá a bude ldesat. To všechno,.,} ak autoři uvádějí, je dávno známe. Zajímavější j e, že hrozí nejen růst ekonomické zátěž e pracujícíahvrstev,.ale i ovládnutí politického života důchodci. Podle propočtů obou autorů nastaneyroce 2023 zlom, kdy počet voličských hlasů, důchodců a.osob v těsně předdůcho-- do vém věku převýší volební základnu mladší pro duktivní p opulace. Důchodci budou mít možnost neomezeně si .diktovat podmínky. „Po roce 2023 bude Nemecko chardktérizovánogerontokratickým systémem, n němž staňbu-dou rozhodovat o mladých. Pouze strach, že mladí mohou emigrovat ~ a snad i jistý altruisíiclíý postoj fe vlastním potomkům - zabrání starým vykořisťovat mladé" píší SirinaÚbelmesserová. ' . \ ■ » ■ Jejich článek přitom nemá ani vnejmenším charakter bulváru: j de o seriózní vědeckou.práci, která byla řádně publikována uznávanou ■ americkou organizací NationalBureauforEconomic Research. „Posledníšance . . pro Německo je teď, než mladíztratísvojí majoritu... Zásadní penzijní reformy, které -056.- STĚEDIvrl EVROřA — 116 1'20.03 —Rovné příležitosti, volný trh a. solidarita - . zabráníliohpsu systému, by proto mely být provedeny okamžitě"—tak zní hlavní . praktici^ závěr článku. . '"'.'' Závěr, který platí pro Německo, je univerzálně 'platný pro téměř všechny evropské státy, pouze přelomový rok 2023 může nastat o něco p ozději neb o dříve. Přitom však i mnozí rnladší pracovníci ovlivnění ,,ďů-chodcovskou propagandou" jsou schopni ve volbách hlasovat sainvproti' sobě. Zřetelně to ilustrují i záběry z francouzských, rakouských nebo italských demonstrací proti, velmi mírným úsporám, v p enzijních systémech, kde mezi demonstrujícímibylo vidět řadu -mladých lidí. líto mládí lidé nesli transp ar enty s hesly, j ejichž realizace by směřovala k j ejich vlastnímu ekonomickému zničení — zřejmě nečetli Sinna a tib elraesserovou. ■ Nakolik j ereálná hrozba, že veškerou moc časem převezme „lumpen-proletariát", který pó naprostém vyždímání nadprůměrně produktivních vrstevzanechá zemi ve zdevastovaném stavu? Anebo.se iniciativy, chopí organizovaní důchodci, kteří zavedou nesmlouvavou gerontokracii? Existují naštěstí dva korekční mechanismy, které tento vývoj mohou přinejmenším zbrzdlt.První korekční mechanismus-j e založen na systé- ' mu financování politických stran. Finančně silné zájmové skupiny při-. rozeně hájí své zájmy, což prostřednictvím sponzorování politických stran přece jen do jisté míry-zpomaluj e tendenci ke stále vyšší míře pře-', rozdělování a k dokonalé nivelizaci příjmů. ■ ■ 1 ' Pokud je sponzqrovánípoHtických stran zakázáno, stálé je tu mocný korekční mechanismus: mezinárodní daňová konkurence. Volný pohýb kapitálu znemožňuje j ednotlivým vládám účinně zvyšovat daně, přinejmenším daně zpodmkovýčh příjmů. .. Průměrné mezní daňové sazby z podnikových jpříjmů zemí EU a OECB, 1996--2003 ■. ■ {vodorovnáoMX:roh,svisMosa:in?iměmádaiwvásaz^ EU Member Countries' — —OECD Member Countries ' ' -v* -

., 1) Majetková nerovnost — lze dokonce říct značná maj etko'yá nerovnost— je přirozeným a nutným stavem společnosti. Nikdy nebude mož-'. né ji zcela odstranit, nikdy se však také nestane, aby nastal extrémní pří-pad,kdyjedinecbudevlastnitvše. ; 2) Existuje více důvodů existence majetkové nerovnosti; Kromě" rozdílů v osobních schopnostech funguje ve společnosti mechanismus analogický termodyiramici^ma fyzikálriím systémům, ^ ■ ■ ku je výsledkemčistě náhodného procesu. Tuto hypotézu podporuje i fakt, že statistickě vzorce popisující rozdělení maj etku y populaci jsou formálně shodné s Boltzmannovým-Gibbšovýmzákónem popisujícím roz- ■' dělení eňergiečásticvtermodynamickém systému; oba vzorce lže odvodit stejným způsobem. ■ .'• „ 3) V demokratické společnosti existují různé mechanismy snižující majetkové nerovnosti, z nichžmejvý^namňějsí jsou daně a státní přerozdělování. Během 20. století bylo možno pozorovat dlouhodobý trend . monotónního růstu daňové záteže'v rámci vyspělých zemí, což bylo evi-. dentoe způsóbeno.nárůstem voličské popularity sociáhiího státu. , 4) Nelze Het, že maj etková či příjmová nerovnost j e sama o sob ě dob-. rá nebo špatná. Špatné jsou extrémy. Příliš vysoká míra nerovnosti znamená široce rozšířenou chudobu, zatímco přílišné rovnostářství znamená pomalý hospodářský růst a riziko zaostávání. Současná západní . civilizace, (zejména její evropská'část, včetně České republiky) se potýká s druhým z obou problémů. - ... - - 5) Evropským zemím hrozí v horizontu přibližně dvaceti let riziko převzetí absolutní.politické moci neproduktivní částí populace/Pokud, by k tomu došlo, nastalo by riziko extrémně-vysokého zdanění vrstev s nadprůměrnými příjmy, zpomalení hospodářského růstu, masové emigrace bohatších vrstev a celkového oslabení Evropy ve všech oblastech života. . ■ . 6) Vzhledem k existenci korekčních mechanismůrielze vyloučit možnost vzniku trvalé dynamické rovnováhy nynějšího .ekonomického systému západních zemí, zejména EU. Díky nim (zejména diky mezinárodní daňové'konkurenci) je teoreticky možné, že se.demokracie přece jen udrží jako permanentní forma vlády v západní Evropě. Tuto hypoté- ■ zu však nelze pokládat za předem daný fakt. Nelzeani vyloučit, že soudobý evropský sociální stát časem skončí ve stavu dlouhodobé hospodářské stagnace způsobené nadměrným zdaněním. . .. ■ 7) Česká republika je extrémně rovnostářským státem. Starosti o „so-' • ciálrrísmír''sev,ltéto optice jeví jako silně přehnané. - Pavel Kohout - NEROVNOST JAKO PŘIROZENÝ STAV - -LITERATURA A ZDROJE - Adrian Dr@gulescn, Victor M. Yakovenko, ..Exponential and Power-Law Probability Distributions of Wealth andlncome in the United Kingdom and the United'States", PhysicdA 299,2001, s. 213 —221; Haiis-Werner Sinn, Silke Übclmesser, When WiUihe Germans Get Trapped . in Their Pension System? NBER WorBngPaper, S. 850;, říjen 2001; ■ Český statistický úřad, www.czso.cz; OECD, 1mm.0ccd.org] . . ■ ' Internal Revenue Service, imow.in.gov, CNN Money v)ww.moncy.cnn.com; ■ Ludwigvon Mises Institute, wmw.mises.org.