ÒJe nepostradatelný pro imunitu a detoxikaci organismu
ÒPři jeho stagnaci dochází k otokům, až k lymfedémům
ÒPři městnání lymfy dochází i ke změně napětí měkkých tkání v okolí kloubů a tím k bolestivosti.
ÒNelze pominout i kosmetický efekt (celulitida, pomerančová kůže).
ÒLymfatický systém nemá vlastní pumpu (srdce a krevní oběh), lymfu rozproudí pouze zdravý pohyb a
dýchání a samozřejmě lymfatická masáž (resp. drenáž).
Ò
Ò

ÒLymfatický systém lze rozdělit na lymfatické cévy či řečiště, ze kterých se lymfa sbírá v
uzlinách. ÒNejdůležitějšími uzlinami, které lze ovlivňovat jsou v oblasti klíčních kostí a krku, ty
musíme otevírat vždy.
ÒDalšími významnými uzlinami jsou ty v podpaží, tříslech a v podkolení.
ÒV těle je však celá řada uzlin, na které nedosáhneme (kolem vnitřních orgánů) a které lze ovlivnit
dechem. ÒSystém pak funguje tak, že z podkoží nebo od orgánů lymfa sbírá odpadní látky metabolismu.
A od periferie se lymfa stahuje k menším uzlinám, odtud dalšími cévami k větším uzlinám a takto se
odpadní látky dostávají postupně k játrům a ledvinám a z těla ven.
ÒKdyž je však tělo v tenzi, tento tok nefunguje optimálně.
ÒLymfatickou masáží pak postupujeme „kaskádovitě“ Vždy se otevřou

ÒNa podporu imunity v obdobích, kdy jsme vystaveni virózám.
ÒKdyž jsou pocity těžkých nohou, zejména v letním horku.
ÒPři otocích kotníků, lýtek nebo prstů na rukou.
ÒPřed operacemi nebo v rámci rekonvalescence, zejména při operacích v ústní dutině zabraňujeme
následným otokům. Zrovna tak lze působit u kloubů. ÒDále kosmetické účinky na obličeji (vypne se
pleť) nebo při celulitidě, která vzniká i při „hromadění vody“. ÒKontraindikacemi jsou však akutní
onemocnění, takže při rýmě a nachlazení nedělat. Při onkologických onemocnění bývají obvykle
zasaženy lymfatické uzliny a drenáží bychom tvořili metastázy. Při vyléčené rakovině však pomoci
lze. Další kontraindikací mohou být těžké lymfedémy (sloní noha), které patří do rukou
lymfoterapeutů a lékařů.
Ò

FotkyFoto_lymfaticky-system-pohled-zepredu_34971243.jpg



imagesFVN3NTOU.jpg



lympha.jpg



ÒNejdříve se provádí „eflorage“ ošetřované oblasti. U klíčních kostí hladíme od hrudní kosti k
vnějším (laterálním) okrajům, u končetin od prstů k trupu. ÒNásledně se krouživým pohybem prstů
otevírají hlavní uzliny (podpažní, tříselné, kolenní…)
ÒOd kolena nebo lokte potom krouživě dlaní vedeme lymfu nahoru k uzlinám.
ÒPoté se lymfa vede technikou pumpnutí s kroužkem stejným způsobem k uzlinám.
ÒDále otvíráme uzliny nižší (koleno nebo loket) a od zápěstí či kotníku opakujeme stejný postup
jako u stehna/ nadloktí. ÒUzliny u zápěstí a kotníků se obvykle neotvírají, provádíme tedy zrovna
drenáž ruky nebo chodidla.
ÒU zad je postup podobný.
ÒO drenáži břicha se spekuluje, zdali je účinná nebo není, protože významnější uzliny a lymfatické
cesty jsou uloženy hlouběji.
ÒTo nejdůležitější ošetření je ale kolem klíčních kostí a na krku

ÒPřesto, že už tradiční systémy starověkých medicín znají význam lymfatického systému, neměly
potřebu lymfu ovlivňovat přímo masáží. Používaly spíš cvičení, dech a podpůrnou bylinnou léčbu.
ÒTaké západní lékaři jako Hippokrates a Paracelsus měli tento přístup.
ÒManuální lymfodrenáž představili poprvé dánští manželé Vodderovi v roce 1936. Během války byla
opomíjena a v 60. letech ji rozvíjel v Essenu Dr. Asdonka. U nás lymfodrenáž rozvíjel prof.
Bechyně.
ÒNa začátku 21. století u nás metodu nejvíc rozvíjí paní Erika Hüblová