ZÁKLADNÍ POJMY Z METODOLOGIE PSYCHOLOGIE
DEFINICE A VYSVĚTLENÍ
PRACOVIŠTĚ Katedra psychologie, Fakulta sociální studií MU
PŘEDMĚT PSY112 Metodologie psychologie - kvantitativní přístup
AUTOŘI Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
Než se pustíte do studia
Text je možné použít jako doplňující materiál ke studiu psychologické metodologie. Materiál neobsahuje
zdaleka všechny pojmy z psychologické metodologie. Obsahuje pojmy, které považujeme za důležité pro
realizaci výzkumného projektu, který je součástí požadavků pro ukončení předmětů PSY112 / PSY452 /
PSY704. Jsou uvedeny definice a vysvětlení pojmů. V některých případech uvádíme také příklady, které by
měly význam pojmu lépe přiblížit. Pojmy jsou zpracovány ze zdrojů uvedených v seznamu použité
literatury.
V Brně 31. srpna 2006
Martin Vaculík
Stanislav Ježek
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 2
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
Seznam pojmů
Dedukce___________________________________ 4
Deníky ____________________________________ 4
Dotazník __________________________________ 4
Etická pravidla ______________________________ 4
Ex post facto výzkumný projekt_________________ 4
Experimentální výzkumný projekt _______________ 5
Externí (vnější) validita projektu_________________ 5
Hawthornský efekt___________________________ 5
Hypotéza __________________________________ 5
Chyby a zkreslení pozorovatele _________________ 6
Indukce ___________________________________ 6
Interní (vnitřní) validita projektu_________________ 6
Kategorizace (klasifikace) ______________________ 6
Klinický rozhovor ___________________________ 6
Kódování__________________________________ 7
Kohorta ___________________________________ 7
Konstruktová validita_________________________ 7
Korelační výzkum ___________________________ 7
Kvaziexperimentální výzkumný projekt ___________ 8
Longitudinální výzkumný projekt ________________ 8
Metaanalýza ________________________________ 8
Metody kontroly vnějších proměnných____________ 8
Metody výběru vzorku ________________________ 9
Nezávislá proměnná_________________________ 10
Ohnisková skupina__________________________ 10
Otevřené a uzavřené otázky ___________________ 10
Polostrukturovaný rozhovor ___________________10
Populace (základní soubor) ____________________10
Pozorování v přirozených podmínkách (naturalistické
pozorování) ________________________________10
Pretest ____________________________________10
Průřezový výzkumný projekt ___________________11
Přepis rozhovorů ____________________________11
Reliabilita__________________________________11
Reprezentativnost ___________________________11
Self report (subjektivní výpovědi o sobě) __________11
Shoda pozorovatelů/hodnotitelů ________________11
Single case výzkum (případová studie, kazuistika)____11
Skryté pozorování (maskované pozorování)________12
Sociální žádoucnost __________________________12
Strukturovaný rozhovor_______________________12
Vnější (intervenující) proměnná _________________12
Vnitrosubjektový výzkumný plán (výzkumný plán
s opakovanými měřeními) _____________________13
Výběrový rámec_____________________________13
Výzkumná otázka____________________________13
Výzkumný design (výzkumný plán) ______________14
Výzkumný design s časovými sériemi _____________14
Závislá proměnná ___________________________14
Záznam pozorování: audio/video, záznamové archy _14
Zkoumaný soubor (vzorek, výběrový soubor) ______14
Zúčastněné pozorování _______________________14
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 3
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
Dedukce
Logický proces odvozování závěrů z teorie, tedy od
obecného k jedinečnému. Deduktivní cestou jsou
odvozovány hypotézy z teorie.
Deníky
Deníky jsou jedním ze zdrojů dat ve výzkumu.
Vedou si je mnohdy též sami badatelé a i ty se
mohou stát zdrojem dat (zvláště ve kvalitativních
projektech). Mohou mít podobu reflektivních,
introspektivních úvah i poměrně strohého popisu
událostí.
Dotazník
Standardizovaný rozhovor předložený v písemné
podobě, neboli strukturovaná sada otázek a výroků
předložených skupině lidí za účelem měření jejich
postojů, přesvědčení, hodnot atd. Jeho hlavními
výhodami jsou nízká časová a finanční náročnost a
snazší kvantifikovatelnost dat. Nevýhodami jsou
nižší pružnost, menší věrohodnost dat a náročnost
na přípravu.
Etická pravidla
Jedná se o pravidla zacházení se zkoumanými
osobami a také s výsledky výzkumu a zásady
týkající se publikování výsledků výzkumu. Níže
uvádíme některá etická pravidla týkající se
zacházení se zkoumanými osobami podle APA:
* informovaný souhlas účastníků výzkumu
s účastí - účastníci mají právo vědět čeho se
účastní a jaká jsou rizika, kterým by mohli být
během výzkumu vystaveni
* na účastníky by neměl být vyvíjen žádný nátlak,
aby se výzkumu zúčastnili, účast musí být
dobrovolná (vyplácení přemrštěných odměn za
podstoupení rizik, které by jinak nepodstoupili
je rovněž zakázáno) a každý má právo
z výzkumu kdykoli odstoupit
* právo účastníků na soukromí a důvěrnost
informací
* ochrana před psychickou i fyzickou újmou - lidé
by neměli být vystaveni větším rizikům než při
každodenním životě
* rizika musí být vyvážena přínosem výzkumu
* debriefing - výzkumník by měl účastníky co
nejdříve informovat o důvodech klamání či
zatajení některých skutečností, pokud bylo něco
takového součástí výzkumného plánu, a také o
výzkumných hypotézách
* účastníci by měli výzkum opouštět
přinejmenším ve stejně dobrém rozpoložení
jako před výzkumem, pokud tomu tak není, měl
by s tím výzkumník něco udělat.
Ex post facto výzkumný projekt
Typ výzkumného projektu, v němž však badatel
nemůže manipulovat s nezávislou proměnnou, a to
proto, že její hodnota byla již před výzkumem
nevratně nastavena (odtud ex post facto). Jde o
výzkumy, kde je nezávislou proměnnou např.
pohlaví, onemocnění apod. Výzkum pak spočívá
v měření závislé proměnné u skupin s různou
hodnotou nezávislé proměnné a v (statistickém)
odstraňování vlivu identifikovaných intervenujících
proměnných. Jde vlastně o korelační výzkum, který
se pouze podobá experimentu tím, že se v něm
pracuje s různými skupinami a mluví se v něm
(často neoprávněně) o kauzalitě.
Mnohé výzkumy v sociálních vědách jsou ex-postfacto
z etických důvodů, tj. nezávislou proměnnou
nesmíme manipulovat a musíme čekat až a zda se
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 4
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
sama vyskytne její hodnota, která nás zajímá (např.
nemůžeme do aut bourat, abychom sledovali
emoční reakce řidičů, musíme počkat, až se
vybourají sami). Interní validita ex post facto
výzkumu je na tom stejně jako u korelačních
projektů, tj. je ohrožována velkým množstvím
intervenujících proměnných.
Experimentální výzkumný projekt
Typ výzkumného projektu, v němž
výzkumník manipuluje (mění hodnoty) nezávislé
proměnné a sleduje, zda se mu tím daří vyvolávat
očekávané změny závislé proměnné. Cílem
experimentu je tedy ověřit kauzalitu vztahu (co
zapříčiňuje co). Zásadní je pro experiment
manipulace s nezávislými proměnnými, tj. badatel
rozhoduje, kdy a komu(čemu) nastaví jakou
hodnotu nezávislé proměnné.
Experiment je obvykle spojován s pečlivým
plánováním a pečlivou kontrolou intervenujících
proměnných, jakkoliv je to možné. Všechny tyto
prvky jsou však žádoucí součástí všech
výzkumných projektů, bez ohledu na to, zda se
jedná o experiment.
Externí (vnější) validita projektu
Externí validita výzkumu vypovídá o možnosti
zobecnit výsledky mimo realizovaný výzkum.
Možnost zobecnění výsledků výzkumu se týká
populace (výsledky platné pro lidi mimo výzkum),
prostředí (výsledky platné v jiném prostředí, než
byl výzkum realizován) i času (výsledky platné
v jiném časovém - historickém období, než v němž
byl výzkum realizován).
Externí validita závisí především na
reprezentativnosti použitého vzorku vzhledem
k cílové populaci a předpokládané variabilitě
zkoumaného jevu v populaci.
Hawthornský efekt
Tento efekt dostal svůj název podle americké
továrny, kde výzkumníci zkoumali vliv různých
druhů pracovního prostředí na produktivitu práce.
Zaměstnanci paradoxně podávali lepší výkon při
jakékoli změně prostředí (jak zvýšení, tak i snížení
intenzity osvětlení, při zvýšení i snížení počtu
pracovních hodin), protože věděli, že jsou právě
studováni.
Tento pojem používá pro jakékoliv změny
v chování zkoumaných osob, které vědí, že jsou
sledovány nebo vědí, že jsou součástí výzkumu.
Hypotéza
Hypotéza specifikuje výzkumný problém. Je
možnou odpovědí na výzkumnou otázku a je
formulovaná na základě dosavadních poznatků a
teorií. Hypotéza vyjadřuje vztahy, rozdíly nebo
následky mezi proměnnými. Jedná se o tvrzení,
které je vyjádřeno oznamovací větou v přítomném
čase. Hypotéza musí být falzifikovatelná
(testovatelná), tzn. musí teoreticky existovat
empirický postup, který může mít výsledek
v rozporu s hypotézou. Elementární podmínkou
možnosti falzifikace je možnost měření
proměnných použitých v hypotéze.
Hypotézy, které obsahují mnoho proměnných, jsou
cirkulární, odkazují se na koncepty, které věda
nezná, obsahují vágní a mnohovýznamové pojmy,
jsou špatnými hypotézami.
Hlavním účelem hypotézy je testování její
pravdivosti, tj. konfrontace teorie z níž pochází
s empirickými daty.
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 5
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
Chyby a zkreslení pozorovatele
Pozorovatelovy chyby v interpersonálním
poznávání (např. haló efekt, efekt prvního dojmu)
a chyby nesprávného zakotvení. Jejich podstata
spočívá ve špatném nastavení pozorovatele jako
měřícího nástroje (chyba přísnosti, chyba mírnosti,
chyba centrální tendence, kontrastu). Tyto chyby
mohou být jak systematické (výše uvedené),
tak náhodné (z únavy, nedostatečného zácviku).
Indukce
Logický proces vyvozování zákonitostí, pravidel a
teorií z jednotlivých jevů (např. z pozorování,
z výsledků experimentů apod.). Postupujeme tedy
od jedinečného k obecnému, od konkrétního
k abstraktnímu. Z pravidelností zkoumaných
událostí odvozujeme obecné pravidlo o určité
pravidelnosti platné pro další události na jiném
místě nebo v jiném čase.
Interní (vnitřní) validita projektu
Stupeň jistoty, že závěry výzkumu jsou platné a
bez možných alternativních interpretaci výsledků
(confound - free). Též logická konzistence.
Z interní validity obvykle vyjímáme kvalitu
samotného měření všech proměnných
(konstruktová validita) a řešíme ji zvlášť. Vysoká
interní validita dává výzkumníkovi jistotu, že je
závislá proměnná ovlivňována pouze nezávislou
proměnnou a intervenujícími (vnějšími)
proměnnými. Interní validitu ovlivňuje především
výzkumný design a vnější proměnné. Roli
však hraje i adekvátnost použitých analytických
(statistických) postupů.
Kategorizace (klasifikace)
Kategorizace je rozdělení množiny objektů (údajů)
podle nějakého pravidla do skupin (kategorií, tříd).
Výsledkem použití jednoho pravidla (jedné
kategorizace) je jedna proměnná, která obvykle
reprezentuje nějaký pojem. Např. rozdělení lidí na
malé a vysoké (kategorie, třídy), čímž vzniká
proměnná ,,výška", která reprezentuje pojem
,,výška". Kategorizační pravidla mohou být i
složitá, musí však vyhovovat následujícím čtyřem
zásadám:
1. Kategorie jsou určovány v souladu
s výzkumným problémem a účelem výzkumu.
2. Kategorie musí být vyčerpávající (tj. každý
objekt musí být podle daného pravidla možné
zařadit do některé z kategorií).
3. Kategorie se vzájemně vylučují a jsou na sobě
nezávislé (tj. jeden objekt nemůže podle daného
pravidla patřit do více než jedné kategorie).
4. Všechny kategorie jsou odvozeny z téhož
jednoho klasifikačního principu (reprezentují
tentýž pojem) (tj. je nepřípustná kategorizace
,,malý", ,,vysoký", ,,blond").
Není-li možné dodržet všechny tyto zásady,
obvykle je potřeba použít více kategorizací (např.
jednu pro výšku a druhou pro barvu vlasů).
Klinický rozhovor
Specifická forma rozhovoru se standardizovanými
cíli (např. potvrzení či vyvrácení diagnózy), ale
pouze částečně standardizovaným postupem.
Cílem není získat nějakou odpověď dotazovaného,
ale odpovědět s určitou mírou jistoty na určitou
otázku týkající se respondenta (např. klinickém,
forenzním kontextu). Je dána výchozí cíl a
repertoár otázek, ale volba strategie záleží na
odborném úsudku tazatele. Rozhovor se může
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 6
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
různě košatit v místech, kde vznikají pochyby, zda
dotazovaný rozumí, nebo se objevují (z hlediska
cíle rozhovoru) rozporuplné odpovědi.
Kódování
Kódování je proces kategorizace a konceptualizace
nashromážděných hrubých dat (záznamů
rozhovorů, pozorování, dotazníků apod.). Tento
termín se používá též pro převod dotazníkových a
jiných hrubých dat do podoby datové matice pro
statistické zpracování (volně i pro samotné
,,datlování" dat do počítače). Termín kódování se
používá jak pro tvorbu kódovacího schématu,
tak pro jeho aplikaci.
V kvantitativním výzkumu kódy představují
hodnoty proměnných, v kvalitativním výzkumu je
kódování proces analýzy dat, kdy se data rozčleňují
na komponenty s daným obsahem.
V kvalitativní analýze je kódování klíčovým
krokem. Zahrnuje cyklické srovnávání,
kategorizování (třídění), konceptualizování a
interpretování jednotlivých prvků dat (často je jeho
významnou součástí samotná úloha rozdělení dat
na jednotlivé významové jednotky a volba velikosti
významové jednotky). Produktem tohoto kódování
jsou významné pojmy (kódy), jimiž popisujeme
data.
Kód je klíčové slovo nebo symbol přiřazený
k úseku dat klasifikováním nebo kategorizováním.
Kódy mají mít relevanci k výzkumným otázkám,
konceptům a tématům. Umožňuje snadnější a
rychlejší práci s těmito úseky a zároveň s většími
významovými celky.
Kohorta
Skupina lidí stejného věku ve vývojovém výzkumu.
Konstruktová validita
Konstruktová validita vypovídá o tom, zda měříme
opravdu to, co měřit chceme (potřebujeme).
Přitom předpokládáme dostatečnou přesnost
měření (reliabilitu). Vysoká konstruktová validita
projektu znamená, že měřené proměnné dobře
reprezentují pojmy, s nimiž v projektu pracujeme.
V psychometrii má konstruktová validita užší
význam. Na metodologické úrovni spočívá zajištění
konstruktové validity v pečlivé volbě měřícího
nástroje či postupu a pečlivé administraci nástroje
či provedení postupu. Nejproblematičtější je
stanovení validity měření konstruktů, tj.
abstraktních, hypotetických vysvětlujících pojmů
(např. agresivita apod.), které nelze pozorovat jako
takové.
Konstruktová validita se při měření
psychologických konstruktů týká dvou základních
otázek:
a) jestli měřený hypotetický konstrukt (např.
sociální inteligence) opravdu existuje, b) jestli je
měřící nástroj (např. dotazník) nejvhodnější.
Konstruktová validita nemůže být ověřena jedním
výzkumem, ale její věrohodnost roste s tím,
jak další výzkumy přinášejí výsledky, které
podporují existenci jak samotného hypotetického
konstruktu, tak i způsob jeho měření.
Při experimentálních výzkumech se konstruktová
validita týká toho, zda jsou operacionální definice
použité pro nezávislé a závislé proměnné validní.
Korelační výzkum
Typ neexperimentálního výzkumného projektu,
v němž hledáme souvislosti (korelace, koincidence)
mezi různými naměřenými proměnnými. Přináší
odpověď na otázku ,,Jak silně souvisí jev A s jevem
B?" Důležité je, že s žádnou z proměnných
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 7
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
nemanipulujeme, o žádné neuvažujeme jako o
závislé/nezávislé, a tedy ani neuvažujeme o
kauzalitě. Na kauzalitu můžeme v korelačním
výzkumu usuzovat pouze z předchozích
teoretických poznatků, nikoli z aktuálních
empirických dat. Korelační výzkum umožňuje
predikovat výskyt jevu, na základě jevů, s nimiž
koreluje.
Kvaziexperimentální výzkumný projekt
Typ výzkumného projektu, v němž nemá
výzkumník naprostou kontrolu nad manipulací
nezávislými proměnnými, a to v jednom
specifickém ohledu - nemůže sám rozhodnout
kterým (náhodně vybraným) účastníkům výzkumu
přiřadí jakou hodnotu nezávislé proměnné. Typicky
jde o situace, kdy má jen částečnou kontrolu nad
rozdělením účastníků do výzkumných skupin.
Rozdělení do skupin už proběhlo, zafungoval
samovýběr zkoumaných osob do skupin. Tím je
ohrožena vnitřní validita. Výzkumník si však stále
uchovává tu míru kontroly nad nezávislou
proměnnou, že ji může měnit (např. spouštět
podnět, podávat lék apod.).
Longitudinální výzkumný projekt
Typ výzkumného projektu, při kterém je jedna
skupina (jedna kohorta) studována po určitou dobu
vnitrosubjektovým přístupem s opakovaným
měřením. Longitudiální výzkumný projekt má
vysoký potenciál pro interní validitu. Je velmi
časově náročný a hrozí úbytek zkoumaných osob
(opotřebováním vzorku). Externí validita je nižší.
Metaanalýza
Metaanalýza je statistická analýza výsledků většího
počtu srovnatelných studií za účelem jejich
integrace a shrnutí výsledků. Cílem je porovnat
výzkumy, které se týkají stejného tématu, vysvětlit
možnou nekonzistentnost jejich závěrů a nakonec
dojít k hodnověrnějšímu, syntetizujícímu závěru.
Metody kontroly vnějších proměnných
Jedná se o postupy, která má
výzkumník k dispozici k tomu, aby zamezil vlivu
vnějších proměnných na závislou proměnnou.
Mezi metody kontroly vnějších proměnných patří:
a) eliminace: odfiltrování vlivu intervenující
proměnné (např. hluk - odizolování laboratoře)
b) stabilizace a zkonstantnění: pokud nejde
intervenující eliminovat, snažíme se ji udržet na
stejné úrovni (např. konstantní intenzita
osvětlení, experiment pouze s jedním pohlavím)
c) párování: jednou z nejnepříjemnějších
intervenujících proměnných jsou
interindividuální rozdíly mezi lidmi. Ty nelze ani
eliminovat, ani zkonstantnit. Párování znamená
zařazení v daných charakteristikách podobných
jedinců do obou skupin. Dojde tak k vyrovnání
skupin. Specifickou variantou je párování
respondentů se sebou samými. To se uplatňuje
ve výzkumných designech s opakovanými
měřeními.
Výše uvedené zásahy zvyšují interní validitu
eliminací vlivu konkrétní intervenujících
proměnných, ale mohou samy produkovat
problémy ohrožující validitu (nepřirozené
podmínky, reaktivita osob apod.).
d) znáhodnění: lze jej použít ve chvíli, kdy je
množství intervenujících proměnných vysoké a
není možné skupiny vyvážit. Je založeno na
principu, že každá zkoumaná osoba má stejnou
šanci dostat se do obou skupin. Pak je velká
pravděpodobnost, že skupiny budou vyrovnané.
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 8
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
Tento způsob jako jediný řeší i neznámé
intervenující proměnné.
e) transformace vnější proměnné na nezávislou
proměnnou: začlenění proměnné do výzkumu
jako jedné z nezávislých proměnných.
Zvyšujeme tím vnitřní i vnější validitu, ale
experiment je náročnější na organizaci i na
interpretaci výsledků.
Metody výběru vzorku
Způsoby výběru zkoumaných osob z populace.
Výzkumník si většinou nemůže dovolit zkoumat
celou populaci (výběr celé populace se nazývá
totální výběr neboli cenzus, příkladem je sčítání
lidu), a proto musí vybrat část populace, kterou
chce zkoumat. Je důležité, aby zkoumaný soubor
co nejvíce reprezentoval populaci. Proto je třeba
pečlivě volit způsoby, jakými budou zkoumané
osoby vybrány.
Existují dvě základní strategie výběru vzorku záměrné
(nenáhodné) a pravděpodobnostní
(náhodné). Záměrné strategie (např. kvótní výběr)
optimalizují reprezentativnost vzorku
v několika určitých známých proměnných.
Pravděpodobnostní strategie využívají náhodného
výběru k dosažení obdobné reprezentativnosti ve
všech (známých i neznámých) proměnných. Tyto
strategie se mohou kombinovat (např.
stratifikovaný), popřípadě se lze nouzově též
spolehnout na samovýběr (tj. nulová strategie).
0. ,,Nulové" strategie
a) Samovýběr
Přiřazení osob do vzorku a skupin podle jejich
charakteristiky, se kterou
výzkumník nemanipuloval (např. kuřák / nekuřák)
- hlavně v korelačním výzkumu.
b) Příležitostný výběr (nahodilý, libovolný
výběr, výběr dobrovolníků)
Do vzorku jsou vybráni jedinci, kteří jsou zrovna
po ruce. Vůbec nezaručuje reprezentativnost
vzorku. Hodí se do pilotních výzkumů a
předvýzkumů.
1. Pravděpodobnostní (náhodné) strategie
a) Prostý náhodný výběr
Splňuje požadavek, že každý prvek má stejnou
šanci dostat se do vzorku. Je třeba mít výběrový
rámec, ze kterého se náhodně vybírají jedinci do
vzorku. Pro zajištění náhodnosti lze využit
generátory náhodných čísel (např. v tabulkových
kalkulátorech), tabulky náhodných čísel, nebo jiné
náhodné postupy.
b) Systematický náhodný výběr
Stejný postup jako při prostém náhodném výběru
s tím rozdílem, že z výběrového rámce vybíráme
tak, že výběrový rámec setřídíme podle kritéria,
které zaručeně nesouvisí se zkoumanými
proměnnými (často abecedně podle jmen) a do
vzorku zařadíme, každou X-tou osobu na seznamu.
Počáteční osoba je vybrána náhodně.
2. Záměrné, nepravděpodobnostní strategie
a) Kvótní výběr
Záměrný výběr s cílem dosáhnout předem daného
rozložení určitých znaků ve vzorku. Toto
předepsané rozložení obvykle odpovídá známému
rozložení těchto znaků ve zkoumané populaci.
Důležité znaky, které je třeba zohlednit (tzv.
kvótová kritéria), definuje výzkumník podle potřeb
výzkumu.
b) Lavinový výběr (snow ball technique)
Jednotliví respondenti zprostředkovávají kontakt
výzkumníka s dalšími respondenty. Velmi dobře se
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 9
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
hodí pro těžko dostupné populace s vnitřní
strukturou (sekty, party, klany). Je-li proveden
přesně podle pravidel, zaručuje u malých/skrytých
populací velmi dobrou míru reprezentativnosti.
3. Kombinované strategie
a) Stratifikovaný náhodný výběr
Jedná se o variantu náhodného výběru. Populace se
rozdělí na subpopulace podle důležitých
charakteristik (proměnných), a v těchto populacích
se poté provede náhodný výběr. Tato metoda
zaručuje, že náhodným výběrem ,,nevypadne"
žádná důležitá charakteristika.
b) Výběr pro párování
Jakkoli byla vybrána experimentální skupina, do
kontrolní skupiny jsou účastníci vybíráni záměrně,
aby ve stanovených charakteristikách odpovídali
členům experimentální skupiny.
Nezávislá proměnná
Proměnná, se kterou výzkumník manipuluje.
Výzkumník předpokládá, že ovlivňuje závislou
proměnnou.
Ohnisková skupina
Specifická forma polostrukturovaného
skupinového rozhovoru, typicky s 5 - 7 účastníky.
Mají pevně stanovené ohnisko (zaměření, otázku).
Badatel (zde nazývaný ,,moderátor") zaznamenává
a moderuje následnou diskusi a skupinovou
interakci. Využívá se především ve výzkumech
v sociální psychologii a v oblasti marketingových
průzkumů, protože se dají zkoumat fenomény
ovlivňované skupinou (např. módní preference u
adolescentů jsou výrazně ovlivňovány vrstevníky).
Jsou náročné na vedení, často jsou vedeny 2
moderátory.
Otevřené a uzavřené otázky
Otevřené otázky jsou otázky, které dávají možnost
odpovědět jakýmkoli způsobem, uzavřené otázky
dávají možnost volby jen mezi několika variantami.
Polostrukturovaný rozhovor
Jedna z nejrozšířenějších forem rozhovoru.
Zahrnuje širokou škálu rozhovorů mezi zcela
strukturovanými a zcela nestrukturovanými
rozhovory. Pro tazatele obsahuje závazné schéma,
které specifikuje okruhy a témata pokládaných
otázek. Obvykle je možné měnit znění otázek a
pořadí jednotlivých okruhů podle situace. Tzv.
jádro rozhovoru tvoří minimum otázek a témat,
které je nutné probrat. Vhodné je použít následné
upřesňování a vysvětlování odpovědí.
Populace (základní soubor)
Soubor všech jedinců, pro které by závěry
výzkumu měly platit, na který by měly být
zobecnitelné. Z tohoto základního souboru
výzkumník různými metodami výběru vybírá
zkoumaný soubor.
Pozorování v přirozených podmínkách (naturalistické
pozorování)
Pozorování, kdy pozorovatel z odstupu nezaujatě
sleduje jevy v jejich přirozeném prostředí, aniž by
do nich jakkoli zasahoval či se je snažil vyvolat.
Příkladem může být pozorování kooperace mezi
dětmi na hřišti.
Pretest
Měření, které se uskuteční před manipulací
s nezávislou proměnnou (např. podání léku), po
kterém následuje posttest. Je třeba rozlišovat
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 10
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
pretest (součást vlastního výzkumu) a pilotáž
(předvýzkum).
Průřezový výzkumný projekt
Typ výzkumného projektu, při kterém jsou
mezisubjektově studováni a srovnáváni lidé
z různých kohort, kteří jsou většinou měřeni pouze
jednou. Hlavní slabinou je riziko
interindividuálních rozdílů související i s rozdílnou
historií jednotlivých kohort. Výhodami ve srovnání
s longitudinálním výzkumným projektem je jeho
rychlost a ekonomičnost.
Přepis rozhovorů
Rozhovory jsou ve výzkumu obvykle nahrávány a
poté z nahrávky přepisovány do textové podoby.
Jde o velmi pracnou proceduru. Existují různé
přepisovací konvence, které se liší zejména
v množství zachycených paralingvistických projevů
(pomlky, vzdechy apod.) a interpretujících
komentářů (,,zde odpovídal vzdorně" apod.).
V kvantitativních výzkumech lze často kódovat
významné prvky rozhovoru (proměnné) přímo
z nahrávky
Reliabilita
Spolehlivost (přesnost) s níž test měří cokoli, co
měří. Jinými slovy také míra, v níž je měření prosto
náhodných a systematických chyb.
Reprezentativnost
Základní charakteristika zkoumaného souboru.
Míra v jaké se zkoumaný soubor shoduje
s populací ve všech pro výzkum relevantních
parametrech (vlastnostech, charakteristikách) vyjma
velikosti. Účelem zkoumaného souboru je
zastupovat populaci. Reprezentativnost je míra,
v níž se mu to daří. Je ovlivněna především volbou
metody výběru vzorku, v menší míře velikostí
výběru. Reprezentativnost je kontinuum
s nedosažitelným ideálním maximem. Proto je
třeba ji optimalizovat pro účely daného výzkumu.
Specificky v kvalitativních projektech je za
dostatečnou reprezentativnost považováno
zajištění výskytu všech možných kvalit
zkoumaných jevů, přičemž není nutné aby poměr
jejich výskytu ve vzorku odpovídal populaci.
Self report (subjektivní výpovědi o sobě)
Typická forma získávání údajů v psychologii
dotazováním zkoumaných osob na jejich
intrapsychické jevy, stavy, ale i na chování (zejména
minulé a budoucí). Tato forma je velmi zranitelná
všemi možnými zkresleními na straně respondenta
(kognitivní, situační, interakční, záměrné). Údaje
získané touto formou je vždy dobré triangulovat
jiným typem dat (např. pozorováním či analýzou
produktů).
Shoda pozorovatelů/hodnotitelů
Na reliabilitu pozorování či hodnocení (klasifikace)
usuzujeme ze shody různých pozorovatelů na
identických případech. Pro statistické vyhodnocení
míry shody se typicky používá Cohenův koeficient
kappa .
Single case výzkum (případová studie, kazuis-
tika)
Výzkum, v němž je zkoumaným souborem pouze
jedna osoba. Někdy může být zkoumaným
souborem i jedna skupina nebo organizace.
Uplatňuje se často v psychoterapii a klinické
psychologii. Malý vzorek je v těchto výzkumech
kompenzován dlouhodobým sledování (časové
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 11
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
série) nebo množstvím sledovaných proměnných
(kazuistiky). Největším problémem je zajištění
externí validity.
Skryté pozorování (maskované pozorování)
Skryté pozorování může být formou
jak zúčastněného pozorování, tak i nepřímého
(přes jednocestné zrcadlo, kamerami v reálném
čase). Při skrytém zúčastněném pozorování nejsou
ostatní účastníci výzkumu informováni o tom, že
jsou v rámci nějakého výzkumu pozorováni.
Výzkumník si vyhledá svou roli a místo ve skupině
a chová se, jako by byl jedním z nich. Výhodou je,
že se účastníci chovají přirozeně (omezena
reaktivita zkoumaných osob), nevýhodou je
problematické řešení etických otázek.
Sociální žádoucnost
Jedna z typických forem zkreslení výsledků měření
(pozorování) ze strany zkoumaných osob.
Respondent (vědomě či nevědomě) odpovídá nebo
se chová tak, aby se jevil v pozitivním světle (sobě,
badateli, referenční skupině). Je obtížné eliminovat
její vliv. Možnými strategiemi je důsledná
anonymita respondentů, neinteraktivní způsoby
tvorby dat (self report dotazníky, skryté
pozorování, analýza produktů). Mnohdy je obtížné
i odhadnout směr zkreslování, tj. odhadnout v čích
očích se respondent snaží jevit pozitivně.
Strukturovaný rozhovor
Metoda sběru dat, která je na pomezí rozhovoru a
dotazníku. Pořadí a znění otázek je fixované,
včetně případných sond a dalších technických
prvků rozhovoru. Podmínky vedení rozhovoru
jsou standardizované. Často se používá i předem
stanovené časové schéma rozhovoru. Rozhovor
musí být do detailu předem připravený. Cílem je
standardizace, minimalizace vlivu osoby, která
administruje rozhovor.
Vnější (intervenující) proměnná
Proměnná nezařazená do výzkumu či dokonce
neznámá, která má vliv na závislou
proměnnou.Může poskytovat alternativní
interpretaci výsledků výzkumu, a tak významně
ovlivňuje interní validitu výzkumu. Jedním
z nejnáročnějších úkolů výzkumníka je zamezit
vlivu vnějších proměnných na závislou proměnou.
Aby se mu to podařilo má k tomu v rukou různé
nástroje (viz. heslo Metody kontroly vnějších
proměnných). Mezi vnější proměnné patří:
a) historie: ohrožení interní validity způsobené
změnami ve společnosti nebo změnami
prostředí, v němž se výzkum odehrává, které
nemají nic společného s výzkumem.
b) zráni a přirozený vývoj: ohrožení interní validity
způsobené psychickým a biologickým zráním
zkoumaných osob.
c) neekvivalentnost skupin: ohrožení interní
validity způsobené tím, že výzkumník srovnává
skupiny (např. experimentální a kontrolní),
které nejsou rovnocenné. Rozdíly v hodnotách
závislé proměnné pak mohou být způsobeny
rozdílem mezi skupinami, ne působením
nezávisle proměnné.
d) efekt měření: ohrožení interní validity
způsobené zácvikem respondentů při měření
závislé proměnné. Respondenti se metodu
měření závislé proměnné opakovaným měřením
,,naučí", což vede k lepším výsledkům.
e) chyba či změna měřícího nástroje: ohrožení
interní validity způsobené chybným měřením či
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 12
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
drobnými změnami v měřícím nástroji nebo
postupu v průběhu času.
f) úbytek zkoumaných osob: ohrožení interní
validity způsobené úbytkem respondentů
v průběhu výzkumu. Existují dva typy úbytků
zkoumaných osob: i) systematický úbytek: jedná
se o úbytek zkoumaných osob z důvodů, které
mají vztah k výzkumu, významně ohrožuje
interní validitu, ii) nesystematický úbytek: jedná
se o úbytek zkoumaných osob z důvodů, které
nemají vztah k výzkumu, interní validitu
ohrožuje méně.
g) reaktivita zkoumaných osob: ohrožení interní
validity způsobené tím, že samotné měření
závislé proměnné vyvolává její změny.
Zkoumané osoby odhalí záměr výzkumníka
(např. měření postojů vůči homosexuálům) a
odpovídají tak, jak si myslí, že by se mělo
odpovídat, ne podle jejich postoje vůči
homosexuálům.
h) očekávání výzkumníka: ohrožení interní validity
způsobené vědomým nebo nevědomým
očekávání výzkumníka (např. navádění
zkoumaných osob k určitému chování,
zkreslené vyhodnocení výsledků).
i) difůze nebo imitace vlivu nezávislé proměnné:
je-li působící nezávislou proměnnou např.
podání nějaké informace, tato informace se
může dále šířit bez vědomí výzkumníka a může
se dostat i k lidem v kontrolní skupině, kteří ji
mít neměli (difůze). Lidé v kontrolní skupině
také někdy mohou imitovat (i nevědomě)
chování (projevy postojů, emoce) lidí
z experimentální skupiny, pokud jim to přináší
nějaký zisk.
Vnitrosubjektový výzkumný plán (výzkumný
plán s opakovanými měřeními)
Výzkumný design, při kterém je každá zkoumaná
osoba vystavena působení všech (nebo více) úrovní
nezávislé proměnné. V tomto typu výzkumného
plánu je každá zkoumaná osoba porovnávána sama
se sebou, není tedy třeba kontrolní skupina.
Nevýhodou toho výzkumného plánu, která snižuje
interní validitu, je možnost nácviku, únavy či
prohlédnutí záměru experimentátora. Výhodou je,
že vnitřní validita není oslabována
interindividuálními rozdíly mezi zkoumanými
osobami. Používá se proto hlavně, když
interindividuální rozdíly nedokážeme eliminovat
vyrovnáváním ani znáhodněním.
Výběrový rámec
Reálně existující, co nejkompletnější seznam členů
populace (např. registr obyvatel), který je použit
pro účel vytváření zkoumaného souboru (vzorku).
Jde o mezistupeň mezi populací a zkoumaným
souborem (vzorkem), jehož nutnost je dána
faktem, že ve většině populací v sociálních vědách
platí, že neexistuje zcela úplný seznam jejich členů
a ani jej nelze vytvořit.
Výzkumná otázka
Otázka týkající se jevu nebo fenoménu, který se
bude zkoumat. Výzkumná otázka je zásadní pro
efektivitu výzkumu tím, že dává výzkumu jasný
dosažitelný cíl. Výzkumná otázka vede výzkumníka
a nutí ho zaměřit se na zvolený problém a
rozlišovat relevantní a méně relevantní aspekty
problému. Její závaznost také vede výzkumníka
k pečlivému zvážení možných alternativních
výzkumných otázek, než se pro některou otázku
definitivně rozhodne. Dobrou výzkumnou otázku
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 13
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
je možné poznat podle toho, že je přiměřeně úzká,
není formulováno pouze výzkumné téma, ale
skutečně výzkumná otázka, je hodnotná a
smysluplná a není banální. Mezi základní chyby při
formulování výzkumné otázky patří např. malá
nebo žádná orientace v literatuře, nesystematické
zpracování literatury, studium pouze domácí
literatury, studium nekvalitních zdrojů.
Výzkumný design (výzkumný plán)
V širším smyslu plán provedení konkrétního
výzkumu, který popisuje způsob realizace všech
podstatných bodů výzkumu - volbu metod, způsob
výběru vzorku, eliminaci intervenujících
proměnných, plán samotného provedení výzkumu
(experimentu) i s variantami pro různé okolnosti,
návrh dotazníků nebo jiných materiálů nutných pro
výzkum.
V užším smyslu především popis výzkumného
postupu. Jde především o to, jaké skupiny
respondentů budou součástí výzkumu srovnávány
(experimentální, kontrolní apod.), jakým způsobem
budeme manipulovat s nezávislými proměnnými, a
jak budeme eliminovat vliv intervenujících
proměnných.
Výzkumný design s časovými sériemi
Typ výzkumného projektu, v němž je závislá
proměnná v čase průběžně opakovaně měřena.
Změny závislé proměnné v čase se dávají do
souvislosti s ,,experimentálním" zásahem (nezávislá
proměnná), který může a nemusí být způsoben
experimentátorem. (Např. měření počtu sebevražd
v souvislosti s vysíláním zápasů boxu v televizi).
Závislá proměnná
Proměnná měřená jako výsledek výzkumných
manipulací. Výzkumník se domnívá, že její změny
jsou způsobeny manipulací nezávislé proměnné.
Jedná se o proměnnou, která je ovlivňována
ostatními proměnnými ve výzkumu, a která sama
žádné proměnné ve výzkumu neovlivňuje.
Proměnná není závislou (nebo nezávislou) sama o
sobě, jde o označení její pozice (charakteru,
funkce) v konkrétním výzkumném projektu.
Záznam pozorování: audio/video, záznamové
archy
Jedná se o způsoby záznamu dat. Mezi ně patří
audio a video záznamy, které poskytují nestranný,
komplexní a autentický záznam dat. Záznamové
archy vycházejí ze způsobu pozorování a
vzorkování událostí a času. Mohou se
zaznamenávat frekvence a čas trvání pozorovaných
jednotek chování podle předem připravených
kategorií.
Zkoumaný soubor (vzorek, výběrový soubor)
Část populace, kterou výzkumník vybral nějakou
metodou výběru (viz. heslo Metody výběru
vzorku), a kterou chce zkoumat jako zástupce
populace, která je předmětem jeho zájmu.
Zúčastněné pozorování
Forma pozorování, kdy je pozorovatel jedním
z aktérů procesů a jevů, které pozoruje (je jejich
součástí). Mezi pozorovatelem a pozorovanými
jevy dochází k interakci. Výhodou je bezprostřední
zkušenost se situací a pozorovanými jevy, získání
perspektivy aktérů. Nevýhodou je vysoká
náročnost na osobnost výzkumníka, jeho
komunikační dovednosti a schopnost (a možnost)
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 14
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
zvážit svůj vlastní vliv na situaci. Zúčastněné
pozorování může mít dvě formy: a) skryté
zúčastněné pozorování (např. výzkumník se vydává
za narkomana), b) otevřené zúčastněné pozorování
(např. výzkumník s narkomany tráví určitý čas, ale
zachovává si svou identitu).
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 15
PSY112 / PSY452 / PSY704: Základní pojmy z metodologie psychologie
Použitá literatura
Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
Goodwin, C. J. (2005). Research In Psychology: Methods and Design, 4th Ed., Hoboken, NJ: John Wiley & Sons,
Inc.
Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál
Kerlinger, F. (1972). Základy výzkumu chování. Praha, Academia.
Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing
Pelham, B.W. (2003). Conducting psychological research: Measuring the weight of smoke, 2nd Ed., London: Thomson
Learning.
Shaughnessy, J. J., Zechmeister, E. B. (2003). Research Methods in Psychology. New York, McGraw-Hill
Publishing.
Smith, R. A., Davis, S. F. (2006). The Psychologist as a Detective: An Introduction to Conducting Research in
Psychology. Pearson Prentice Hall, New Yersey.
 Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner 16