8. Vyučovací činnosti učitele TV – organizační formy, vyučovací metody a postupy, didaktické zásady, bezpečnost v TV Mgr. Jiří Sliacky, Ph.D. Katedra tělesné výchovy a společenských věd (EDUC) Organizační formy ve školní TV ̶ organizační forma je „vnější uspořádání organizačních a didaktických podmínek vyučování, v nichž se realizuje výchovně vzdělávací proces“ (Rychtecký, Fialová, 1998, s. 138) ̶ v rámci výuky TV lze organizační formy členit z pohledu organizačních podmínek a aktivity žáka na: ̶ povinné formy ̶ nepovinné formy ̶ doplňkové formy ̶ zájmové formy Organizační formy ve školní TV Povinné formy Nepovinné formy Doplňkové formy Zájmové formy Vyučovací jednotka TV Vyučovací jednotka zdravotní TV Vyučovací jednotka nepovinné TV Vyučovací jednotka volitelné TV Kurzy Lyžařský kurz Vodácký kurz Turistický kurz Pohyb a cvičení v jiných předmětech Pohybově rekreační přestávky Soutěže, turnaje Zájmové kroužky Jednorázové akce s náplni TV (volně podle Rychteckého a Fialové, 1998, s. 138) Organizační formy ve školní TV ̶ z pohledu uspořádání didaktických podmínek se organizační formy prolínají s výukovými metodami a někdy je proto takové členění uváděno pod nadpisem „organizační formy“ (např. Skalková, Václavík), jindy jako „komplexní výukové metody“ (např. Maňák, Švec) ̶ komplexní výukové metody „rozšiřují prostor výukových metod o prvky organizačních forem … a mnohem víc … reflektují též celkové cíle výchovy a vzdělávání“ (Maňák, Švec, 2003, s. 131) ̶ „tím se ovšem často stírají rozdíly mezi pojmově vyhraněnými a definovanými konstrukty, jak k nim dospívá pedagogická věda (metody – formy – prostředky), a dochází k určitému synkretismu vědeckých pojmů a kategorií, který na druhé straně poněkud mírní rozpor mezi teorií a praxí“ (Maňák, Švec, 2003, s. 131) Organizační formy ve školní TV Z pohledu uspořádání didaktických podmínek můžeme v TV rozlišit např. organizační formy: ̶ frontální (hromadná) výuka ̶ diferencovaná výuka (v TV nekoedukovaná výuka) ̶ skupinová, kooperativní a partnerská výuka ̶ individualizovaná výuka ̶ individuální výuka, samostatná práce žáků ̶ projektová výuka (podle Maňáka a Švece, 2003) Vyučovací metody v TV ̶ pod pojmem vyučovací metoda chápeme „způsoby záměrného uspořádání činností učitele i žáků, které směřují ke stanoveným cílům“ (Skalková, 2007, s. 181) ̶ na členění vyučovacích metod lze pohlížet z mnoha úhlů pohledu ̶ z hlediska pramene poznání a typu poznatku (didaktický aspekt) ̶ z hlediska aktivity a samostatnosti žáků (psychologický aspekt) ̶ z hlediska myšlenkových operací (logický aspekt) ̶ z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu (procesuální aspekt) ̶ … ̶ komplexní pohled na členění vyučovacích metod ve spojení s organizačními formami a didaktickými prostředky přináší ve své práci J. Maňák a V. Švec (2003) Vyučovací metody v TV ̶ klasické vyučovací metody ̶ metody slovní (vysvětlování, práce s textem, rozhovor) ̶ metody názorně-demonstrační (předvádění a pozorování, práce s obrazem, instruktáž) ̶ metody dovednostně-praktické (vytváření dovedností, napodobování, manipulování a experimentování, produkční metody) ̶ aktivizující vyučovací metody ̶ metody diskusní ̶ metody heuristické, řešení problémů ̶ metody situační ̶ didaktické hry ̶ komplexní výukové metody g viz organizační formy (Maňák, Švec, 2003, s. 49) Vyučovací postupy v TV ̶ jde vlastně o výukovou strategii učitele ̶ teorie vyučování v TV nabízí uplatnění minimálně třech možných vyučovacích postupů (Rychtecký, Fialová, 1998, s. 123) ̶ komplexní postup (nácvik jednoduchých dovedností, které mají často navíc přirozený charakter) ̶ analyticko-syntetický postup (nácvik složitých a obtížných pohybových struktur u vyspělejších žáků nejprve jejich rozkladem na dílčí části a následným složením do komplexu pohybové struktury) ̶ synteticko-analytický postup (je založen na rovnosti obou předchozích postupů, které mohou probíhat současně, nácvik komplexní pohybové dovednosti a jejich analytických substruktur, typicky jde např. o pohybové dovednosti ve sportovních hrách – herní činnost jednotlivce + herní dovednosti jednotlivce) Specifické didaktické formy ve VJ TV ̶ do vyučovací jednotky zařazovány především z důvodu zvýšení její efektivity ̶ rozeznáváme 3 základní specifické didaktické formy ̶ doplňková cvičení ̶ kruhový trénink (provoz) ̶ variabilní provoz Doplňková cvičení ̶ efektivitu výuky zvyšují především navýšením pedagogicky využitého času ̶ doplňková cvičení obvykle zařazujeme v prolukách, kdy žáci čekají, až na ně v rámci hlavního cvičení přijde řada, nebo až hlavní cvičení ostatní žáci dokončí ̶ doplňková cvičení ale nesmí negativně ovlivnit kvalitu hlavního cvičení, proto zařazujeme ̶ jednoduchá a dobře známá cvičení ̶ nenáročná na koncentraci pozornosti ̶ nevyžadující záchranu či dopomoc ̶ zbytečně nenavyšující hlučnost prostředí ̶ neovlivňující bezpečnost hlavního cvičení a koncentraci žáků, kteří jej provádí ̶ obvykle mají charakter relaxačních, kompenzačních, protahovacích či posilovacích cvičení, případně mohou být jakousi průpravou na hlavní cvičení Kruhový trénink (provoz) ̶ efektivitu výuky navyšuje zintenzivněním rozvoje pohybových schopností, jakožto předpokladů pro pohybové dovednosti ̶ žáci během kruhového tréninku postupují po jednotlivých stanovištích, na kterých střídají tělesná cvičení s různým zaměřením ̶ při volbě cvičení na jednotlivých stanovištích je potřeba dbát těchto kritérií ̶ střídání zapojených svalových skupin ̶ střídání zatížení a relaxace ̶ střídání úrovně zátěže ̶ obvykle jej tvoří žákům známá cvičení, která nepotřebují rozsáhlejší výklad, žáky jsou dobře zvládnuta i po technické stránce a nepotřebují poskytování záchrany ani dopomoci ̶ postup po stanovištích lze vymezit stanovením cvičební doby na jednom stanovišti, stanovením počtu opakování cviku na stanovišti nebo kombinací obojího (individualizovaně podle předpokladů žáků) Variabilní provoz ̶ efektivitu výuky posiluje navyšováním pedagogicky využitého času a systematickým procvičováním naučených pohybových dovedností ̶ i při variabilním provozu žáci postupně postupují po jednotlivých stanovištích, na kterých se tentokrát střídají tělesná cvičení se zaměřením na zdokonalování zvládnutých pohybových dovedností ̶ organizace variabilního provozu je obdobná jako u kruhového tréninku (provozu) ̶ platí tak pro něho obdobná kritéria a postup po stanovištích lze vymezit rovněž obdobnými principy Faktory při výběru formy, metody a postupu ̶ cíle a úkoly výuky, charakter vzdělávacího obsahu ̶ obsah a metody pohybových aktivit, tělovýchovných činností a sportu ̶ úroveň fyzického a psychického rozvoje žáků ̶ zvláštnosti třídy a žáků (složení třídy, vztahy v kolektivu, učební styly žáků, schopnost samostatné práce…) ̶ podmínky vzdělávacího procesu ̶ osobnost učitele, učitelovo pojetí výuky ̶ volba formy, metody či postupu nesmí být mechanická, vždy by měla plynout z podrobné analýzy konkrétní edukační situace Uplatňování didaktických zásad ve školní TV ̶ didaktické zásady jsou obecné požadavky, které v souladu se stanovenými cíli a zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter vyučování a přímo i nepřímo ovlivňují jeho efektivitu (Rychtecký, Fialová, 1998, s. 124) ̶ vztahují se na všechny stránky výuky ̶ nejedná se o rigidní postuláty, didaktické zásady se vyvíjejí společně s prohlubováním poznatků o výuce Uplatňování didaktických zásad ve školní TV ̶ zásada komplexního rozvoje žáka ̶ kognitivní, afektivní a psychomotorické cíle ve výuce ̶ zásada individuálního přístupu k žákům ̶ důležitost co nejhlubšího poznání svých žáků a přizpůsobení výuky jejich zvláštnostem tak, aby každý měl ve svém vzdělávání možnost poznat radost a úspěch (Kalhous,Obst,et al., 2002,s. 269 – 270) ̶ zásada uvědomělosti a aktivity ̶ pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti a identifikace s cíli ̶ zásada názornosti ̶ vytváření pojmů a představ na základě bezprostředního vnímání reálných předmětů či jevů nebo jejich zobrazení ̶ zásada soustavnosti ̶ pravidelná a systematická práce, osvojené znalosti a dovednosti vytvářejí u žáků ucelený systém ̶ zásada přiměřenosti ̶ vzdělávací obsah a vyučovací proces reflektují stupeň psychického a fyzického rozvoje žáků, jejich věkové zákonitosti a specifické zvláštnosti ̶ zásada trvalosti ̶ osvojované znalosti a dovednosti jsou si žáci schopni vybavit a aktivně použít kdykoliv (Rychtecký, Fialová, 1998, s. 124 – 126) Využívání didaktických prostředků ve školní TV ̶ didaktické prostředky podporují a zefektivňují výuku ̶ materiální didaktické prostředky ̶ učební pomůcky (tělovýchovné nářadí a náčiní, obrazy a schémata, videozáznamy, zvukové nahrávky…) ̶ uspořádání a vybavení sportovišť (tělocvičen, hřišť…) ̶ didaktická technika ̶ zařízení, která technicky zprostředkovávají prezentaci vzdělávacího obsahu (zobrazovací plochy jako tabule, flipcharty, promítací plátna) ̶ záznamová a zobrazovací technika (počítače, tablety, projektory, kamery, fotoaparáty, AV přehrávače) ̶ virtuální realita ̶ diagnostická technika (měřiče tepu a tlaku, krokoměry…) ̶ nemateriální didaktické prostředky ̶ vyučovací metody ̶ organizační formy ̶ didaktické zásady Použité zdroje KALHOUS, Zdeněk a OBST, Otto. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5. RYCHTECKÝ, Antonín a Ludmila FIALOVÁ. Didaktika školní tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-659-7. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1821-7.