Pojednání o podséatě a původu BOHATSTVÍ NÁRODŮ Nové, přepracované vydáni opatřené margináliemi KAPITOLA I O dělbě práce Dělba práce je skvelým tdrofm rňstu její produktivní síly. ccá lze lépe pochopit na príkladu výroby ípend\íkit. Nej větší zvýšení produktivní síly práce a větší díl dovednosti, zručnosti a důvtipu, s nimiž je všude práce řízena a vykonávána, jsou zřejmě důsledky dělby práce. Její účinky v celkovém hospodářském životě společnosti pochopíme snáze, všimneme-li si, jak se dělba práce uplatňuje v některých odvětvích výroby. Je všeobecné domnění, že nejdále je dovedena v některých odvětvích téměř bezvýznamných. Není to snad proto, že by v nich skutečně byla dovedena dále než v jiných, důležitějších, nýbrž proto, že při takové málo významné výrobě, jejímž posláním je uspokojovat drobné potřeby jen malého počtu lidí, musí být celkový počet dělníků nutně malý. A tak ti, kdo jsou zaměstnáni v každém jednotlivém pracovním oboru, Často se vejdou do jediné dílny a pozorovatel je vidí všechny najednou. Naopak v těch důležitých odvětvích, která mají uspokojovat rozsáhlé potřeby početného obyvatelstva, je v každém oboru práce zaměstnán tak obrovský počet dělníků, že je vyloučeno, aby všichni pracovali v téže dílně. Stěží jich uvidíme najednou více než jenom ty, kteří pracují na jediném úseku. A tak, přestože při takové výrobě může být práce ve skutečnosti rozdělena na mnohem více složek než v oněch méně významných výrobních odvětvích, není tam ona dělba ani zdaleka tak zřejmá, a došla tudíž mnohem menšího povšimnutí. Uvedu pro to příklad z jednoho výrobního odvětví téměř bezvýznamného, kde však dělba práce budila často pozornost, totiž ze špendlikářství. Dělník, který nebyl vyučen tomuto oboru (z něhož dělba práce udělala zvláštní povolám) a který nebyl obeznámen s užíváním příslušných strojů (k jejichž vynalezení pravděpodobně vedla dělba práce), sotva by dokázal vyrobit za den jediný špendlík, byť by se snažil sebevíc, a určitě by jich nedovedl vyrobit dvacet. Ale nyní se v tomto odvětví pracuje tak, že nejen celá tato práce je zvláštním povoláním, nýbrž nadto je rozdělena v jistý počet oborů, jež jsou 8 DÉLBA PRÁCE IK. I většinou rovněž zvláštními povoláními. Jeden Člověk drát vytahuje, druhý jej narovnává, třetí jej stříhá, čtvrtý jej zaostřuje, pátý jej nahoře přibrušuje, aby se mohla nasadit hlavička. Zhotovení hlavičky pak vyžaduje dva nebo tři samostatné úkony; nasadit ji je práce sama pro sebe, leštění špendlíků také. Dokonce i napíchat je do papíru je zvláštní řemeslo. A tak je ona důležitá operace výroby jednoho špendlíku rozdělena asi na osmnáct samostatných úkonů. V některých manufakturách provádí každý z nich jiný dělník, kdežto jinde dělá týž člověk někdy dva nebo tři samostatné úkony. Viděl jsem jednu takovou malou manufakturu, kde bylo zaměstnáno jen deset lidí, a kde proto někteří z nich vykonávali dva nebo tři samostatné úkony. Ale přes to, že byli velmi chudí, a proto nebyli nijak zvlášť vybaveni nutnými stroji, vyrobili všichni dohromady, když se přičinili, asi dvanáct liber špendlíků denně. Na jednu libru připadá více než čtyři tisíce špendlíků střední velikosti. A tak těch deset lidí dokázalo vyrobit za jediný den více než 48 000 špendlíků. Připadá-li tedy na každého člověka desetina ze 48 000 vyrobených špendlíků, můžeme počítat, že vyrobil za den 4800 špendlíků. Kdyby ovšem byli pracovali každý zvlášť a žádný nebyl tomuto řemeslu vyučen, jistě by žádný z nich nebyl dokázal vyrobit za den ani dvacet špendlíků, a snad ani jediný. To ovšem není ani dvoustá čtyřicátá část a snad ani čtyřtisící osmistá část toho, co dovedou vykonat nyní v důsledku správné dělby práce a spojení různých pracovních úkonů. Podobné dopady má V každém jiném řemesle a každé jiné výrobě jsou výsledky i■ veškerý obchod a take ^gu™ práce podobné, jako jsou v tomto pramálo významném dělba prace mezt J ' r ' ' r J zaměstnáními odvětví, i když v mnohých se práce nedá rozdělit na tolik slo- žek ani zjednodušit na tak prosté úkony. Pokud však dělba práce zavedena být může, způsobuje v každém řemesle úměrné zvýšení produktivní síly práce. Osamostatnění jednotlivých řemesel a povolání vyplynulo podle všeho právě z této výhody. A nejdále je obyčejně dovedeno v těch zemích, kde je rozvoj výroby a pokrok na ne j vyšším stupni. Práci, kterou v nerozvinuté společnosti dělá jeden člověk, vykonává ve společnosti pokročilé několik lidí. V každé pokročilé společnosti rolník není obyčejně ničím jiným než rolníkem, dělník v manufaktuře ničím jiným než právě dělníkem v manufaktuře. A také práce nezbytná k vytvoření jakéhokoli hotového zboží je téměř vždy rozdělena mezi velké množství dělníků. Vždyť kolik jen různých povolání se uplatňuje v každém odvětví vý- KAP. I] DĚLBA PRÁCE 9 roby plátna a vlněných tkanin, od pěstitelů lnu a chovatelů ovcí až k běličům a mandlířům plátna nebo k barvfřům a soukeníkům! Povaha zemědělství vlastně ani nepřipouští dělbu práce na tolik složek ani tak naprosté odloučení jedné činnosti od druhé, jako je tomu v řemeslech a manufakturách. Oddělit práci chovatele dobytka od činnosti pěstitele tak úplně, jak je zpravidla odděleno povolání tesaře od řemesla kovářského, není možné. Přadlák je skoro vždy docela jiná osoba než tkadlec. Avšak orání, vláčení, setí zrna a sečení obilí, to všechno dělá často týž Člověk. Vhodný čas pro tyto různé druhy práce přichází v různou roční dobu, a tak ani není možné, aby byl jeden Člověk trvale zaměstnán jenom v některém z nich. Snad právě proto, že úplné osamostatnit všechny různé druhy práce v zemědělství je nemožné, nedrží rozvoj produktivní síly práce v tomto oboru vždycky krok s jejím rozvojem v řemeslech a manufakturách. Nejbohatší státy předčí sice své sousedy jak v zemědělství, tak i v řemeslech a manufakturách, obyčejně však více vynikají svou nadřazeností v řemeslech a manufakturách než v zemědělství, Jejích pozemky jsou zpravidla lépe obdělávány, a poněvadž se jim věnuje více práce i výdajů, přinášejí v poměru k rozsahu a přirozené úrodnosti půdy větší úrodu. Tato zvýšená úrodnost je však zřídka větší o víc, než kolik prostě odpovídá zvýšené práci a zvýšeným nákladům. V zemědělství není práce bohaté země vždycky o mnoho produktivnější než práce země chudé; nebo alespoň nikdy není produktivnější v tak značné míře, jako je tomu zpravidla v řemeslech a manufakturách. Proto tedy obilí bohaté země nepřichází na trh levnější než obilí země chudé, jde~li ovšem o zboží stejné jakosti. Polské obilí je stejně laciné jako francouzské obilí této jakosti, přestože Francie je země bohatší a pokročilejší. A francouzské obilí není v obilních oblastech o nic horší a nejčastěji má skoro stejnou cenu jako obilí anglické, přestože, pokud jde o bohatství a pokročilost, je snad Francie za Anglií. Půda je však v Anglii obdělávána lépe než ve Francii a půda francouzská je prý zase mnohem lépe obdělávána než polská. Avšak třebaže chudá země může nízkou cenou a jakostí obilí i při menší vyspělosti svého zemědělství soupeřit do jisté míry se zemí bohatou, u výrobku řemesel a manufaktur si takovou konkurenci nikdy dovolit nemůže; alespoň ne tehdy, jestliže výroba tohoto zboží odpovídá půdě, podnebí a poloze oné bohaté země. Francouzské hedvábnictví má lepší a lacinější zboží než anglické, protože výroba hedva- 10 DÉLBA PRÁCE [K. I bí, alespoň nyní, kdy je dovoz surového hedvábí postižen vysokými cly, neodpovídá podnebí anglickému natolik jako francouzskému. Avšak anglické železářské zboží a hrubé vlněné látky jsou tak dobré, že francouzské se s nimi vůbec nemohou měřit, a při stejné jakosti jsou i mnohem lacinější. V Polsku výrobní odvětví téměř neexistují, až na několik málo sprostších, po domácku provozovaných řemesel, bez nichž se žádná země neobejde. Tato výhoda plyne ze ifí Za tento veliký vzestup v množství práce, kterou díky děl-okoinosti. ^ práce vykoná stejný počet lidí, je co děkovat třem různým okolnostem; předně tomu, že každý jednotlivý dělník nabude větší zručnosti; za druhé úspoře Času, který se zpravidla ztrácí, přechází-li se od jednoho druhu práce k jinému; a konečně tomu, že byla vynalezena celá řada strojů, které usnadňují a urychlují práci a umožňují, aby práci mnoha lidí vykonával jeden člověk. W zlínští/ zručnosti, Za prvé: větší zručnost dělníka nesporně zvyšuje množství práce, kterou může vykonat. A jelikož dělba práce omezuje činnost každého člověka na nějaký jednoduchý úkon a dělá z tohoto úkonu jeho jediné životní zaměstnání, musí se tím velmi značně zvyšovat dělníkova zručnost. Jsem si jist, že obyčejný kovář, který je sice zvyklý zacházet s kladivem, ale není zvyklý dělat hřebíky, sotva jich dokáže vyrobit za den více než dvě stě až tři sta, musí-li se o to při nějaké zvláštní příležitosti pokusit, a budou to ještě hřebíky tuze špatné. Kovář, který sice hřebíky dělat dovede, ale hřebikářství nebylo až dosud jeho jediným nebo hlavním zaměstnáním, málokdy dokáže, i když se sebevíc přičiní, vyrobit za den osm set až tisíc hřebíku. Viděl jsem několik chlapců mladších dvacíti let, kteří se nikdy nevěnovali žádnému jinému oboru než hřebikářství, a když si popílili, dokázal každý z nich vyrobit za den více než dva tisíce tři sta hřebíků. Vyrobit hřebík však není věc právě nejlehčí. Týž Člověk rozdmýchává měchy, prohrabuje oheň, a když je třeba, přikládá, rozžhavuje železo a vykovává každičkou část hřebíku; a to si k ukování hlavičky musí vzít jiné nástroje. Rozličné pracovní úkony, na něž se rozpadá výroba Špendlíku nebo kovového knoflíku, jsou všechny mnohem jednodušší a zručnost člověka, pro něhož byly po celý život jediným zaměstnáním, je zpravidla mnohem větší. Některé pracovní úkony se u těchto řemesel provádějí s takovou rychlostí, že by si nikdo, kdo to skutečně na vlastní oči neviděl, nedovedl představit, co lidská ruka může dokázat. KAR 11 DĚLBA PRÁCE 11 (2) úspory äs" 2a druhé: výhoda vyplývající z ušetřeného času, který se obyčejně ztrácel při přecházení od jednoho druhu práce k jinému, je mnohem větší, než bychom si hned na první pohled dovedli představit. Je nemožné přecházet nějak zvlášť rychle od jedné práce k druhé, která se provádí někde jinde a docela jinými nástroji. Venkovský tkadlec, který obdělává malé hospodářství, musí ztrácet velmi mnoho Času přecházením od tkalcovského stavu na pole a z pole zase ke stavu. Jestliže se dvojí práce může dělat v jedné dílně, je ztráta Času nepochybně mnohem menší. Avšak i tehdy je velmi značná. Když člověk přeruší jednu práci a má začít s novou, počíná si zpravidla trochu liknavě. Málokdy se hned pustí do nové práce skutečně rychle a důkladně; nedovede se jí hned přizpůsobit a po nějakou dobu se spíše poflakuje, než aby pracoval účelně. Každý pracující venkovan, který musí každou půlhodinu měnit práci i nástroje, a po celý život téměř každý den provádí dvacateru různou činnost, osvojí si přirozeně, nebo spíše nezbytně, zvyk loudat se a pracovat nedbale a pomalu. Tento zvyk z něho skoro vždy udělá Člověka netečného a líného, neschopného jakéhokoli vypětí, třeba i v případech nejnaléhavějších. Již sama tato okolnost, nepřihlížíme-li již k nedostatku zručnosti, musí vždy značně snížit množství práce, kterou je schopen vykonat. «(3) pouHtí strojů Za třetí: každý musí vidět, jak velice práci usnadňuje objevených dělníky a urychluje použití vhodných strojů. Není třeba uvádět příklad. Zmíním se tedy jen o tom, že všechny tyto stroje, které práci tolik usnadňují a urychlují, byly podle všeho vynalezeny především díky dělbě práce. Snazší a rychlejší způsoby k dosažení jakéhokoli cíle objeví lidé mnohem spíše tehdy, když je veškerá jejich pozornost soustředěna na jediný cíl, než když se tříští na množství různých věcí. A v důsledku dělby práce se musí přirozeně celá pozornost každého člověka soustředit na jedinou velmi jednoduchou věc. Dá se proto zřejmě přepokládat, Že jeden nebo druhý z lidí zaměstnaných v určitém pracovním odvětví přijde brzy na nějaký způsob, jak si práci usnadnit nebo urychlit, pokud to ovsem její povaha dovoluje. Většinu strojů užívaných v oněch manufakturách, kde je práce rozdělena na nejvíce činností, vynalezli vlastně obyčejní dělníci, kteří vesměs prováděli nějaký velmi jednoduchý pracovní i úkon, a proto pochopitelně přemýšleli o tom, jak si práci | usnadnit a urychlit. Každému, kdo Často chodí do takových 1 manufaktur, jistě mnohokrát ukazovali velmi pěkné stroje, 12 DÉLBA PRÁCE [K. [ nebo těmi, kdo stroje vyrábějí, a filosofy. Odtud plyne všeobecné boliatství dobře spravované společnosti a i hrubá halenu je produktem velkého množství dělníků, které si takoví dělníci vynalezli proto, aby jim usnadnily a urychlily právě jejich díl práce. U prvních parních strojů býval trvale zaměstnán chlapec, který měl střídavě otvírat a zavírat spojení mezi kotlem a válcem podle toho, jak Šel píst na-horu nebo dolů. Jeden takový chlapec, který si rád hrál s kamarády, si všiml toho, že spojí-li se rukojeť záklopky, která otvírá tento průchod, motouzem s jinou částí stroje, bude se záklopka otvírat a zavírat bez jeho pomoci a on bude mít Čas dovádět s kamarády. A tak na jedno z nejvýznamnějších zlepšení, jež bylo na tomto stroji od jeho vynalezení provedeno, přišel chlapec, který si chtěl ušetřit práci. Všechna zdokonalení strojů nevynalezli však rozhodné jen ti, kdo jich užívají. Když se zhotovování strojů stalo samostatným povoláním, na mnohá zdokonalení přišel důvtip těch, kdo stroje vyrábějí. Některá zlepšení jsou pak dílem těch, kteří jsou nazýváni filosofy nebo mysliteli; jejich povoláním není něco vyrábět, nýbrž všechno pozorovat, a proto dovedou často navzájem spojit vlastnosti věcí velmi si vzdálených a velmi málo si podobných. Jak se společnost vyvíjí, stává se filosofie nebo myslitelství, jako každé zaměstnání, hlavním nebo jediným oborem a povoláním určité vrstvy občanů. Jako každé jiné zaměstnání, i ona je rozdělena na množství různých oborů, z nichž každý zaměstnává jistou skupinu filosofů. I ve filosofii, stejně jako při každé jiné činnosti, zvyšuje taková dělba práce dovednost a šetří čas. Každý jednotlivec se stává ve svém oboru lepším znalcem, vykoná se dohromady více práce a véda se tím značně obohatí. Z dělby práce vyplývá ono zmnohonásobení výroby všeho druhu, které v dobře spravované společnosti vytváří všeobecné bohatství, jež se Šíří až do nejnižších vrstev lidu. Každý pracovník může prodat značné množství svých výrobků, které sám nespotřebuje. A protože je každý jiný pracovník přesně v úplně stejném postavení, může velké množství svého vlastního zboží směnit za velké množství zboží jiných lidí nebo za jeho cenu, což je vlastně totéž. On jim dodává hojnost toho, co se hodí jim, a oni mu to dostatečné vynahrazují tím, co potřebuje on. A tak do všech vrstev společnosti proniká všeobecný blahobyt. Všimněme si, jak vypadá vybavení toho nejobyčejnějšího dělníka ve vzdělané a vzkvétající zemi, a tu zjistíme, že počet lidí, z jejichž práce měla třeba jen malá část podíl na vytvoření jeho majetku, daleko přesahuje všechny představy. Tak například jeho hrubá a humpolácká halena je výsledkem spojené KAP. I) DĚLBA PRÁCE 13 práce velkého množství pracovníků. Pastýř, třídič vlny, česáč nebo mykač, barvíř, tkadlec, valchář, pazderník a mnoho jiných, ti všichni musí dát dohromady svá různá řemesla, aby vznikl i takový prostý výrobek. A k tomu kolik ještě obchodníků a formanů musí být zaměstnáno při převážení materiálu od jedněch výrobců k druhým, kteří Často žijí ve velmi vzdálených částech země! Kolik jen tu bylo uzavřeno obchodů a vykonáno cest po moři, kolik lodařu, námořníků, výrobců plachet a lan muselo pracovat, aby byly svezeny ty různé přípravky, kterých užívají barvíři a které často pocházejí z nej-vzdálenějších koutů světa! Kolika různých druhů práce je zapotřebí, aby byly vyrobeny nástroje toho nejposlednějšího z těchto pracovníků! Když už nemluvíme o takových složitých strojích, jako je loď námořníka a valcha valcháře nebo dokonce tkalcovský stav, všimněme si aspoň, kolik různé práce je třeba, aby se vyrobil tak jednoduchý nástroj, jako jsou nůžky, kterými ovčák stříhá vlnu. Horník, stavitel pece na tavení rudy, drvoštěp, uhlíř pálící dřevěné uhlí, kterého se užívá v tavírně, cihlář, zedník, dělníci obsluhující pec, sekerník, hutník, kovář, ti všichni musí dát dohromady svá řemesla, aby vyrobili nůžky. Kdybychom stejným způsobem probírali všechny jednotlivé části dělníkova oděvu a zařízení jeho domácnosti, hrubou plátěnou košili, kterou nosí na těle, boty, jež mu chrání nohy, postel, na které líhá, a všechny ty různé předměty, z nichž se postel skládá, kuchyňské ohniště, na kterém si připravuje potravu, uhlí, jehož k tomu užívá a jež bylo vykopáno z útrob země a přivezeno snad dlouhou cestou po moří i po souši, všechny ostatní věci v jeho kuchyni, všechny potřeby pro jeho stůl, nože a vidličky, hliněné nebo cínové talíře, do kterých si odděluje potravu a ze kterých jí, ty různé pracovníky, kteří jsou zaměstnáni tím, že pro něho vyrábějí chléb a pivo, skleněné okno, jež vpouští dovnitř teplo a světlo a chrání příbytek před větrem a deštěm (kolik dovednosti a umění bylo třeba k vyrobení této krásné a blahodárné vymoženosti, bez níž by si naše severní končiny sotva mohly dopřát pohodlné bydlení!), a také nástroje všech těch různých pracovníků zaměstnaných při vytváření těchto různých věcí, jež mu zpříjemňují život; kdybychom tedy, jak říkám, probrali všechny tyto věci a uvážili, kolik různých druhů práce se při každé z nich uplatňuje, uvědomili bychom si, že bez pomoci a spolupráce mnoha tisíců lidí by si nemohl žít ani ten nejposlednější člověk v pokročilé zemi tak, jak si žije, třebaže jeho způsob života mylně možná DĚLBA PRÁCE [K. I, KAP. I] považujeme za pramálo pohodlný. Srovnáme-li jeho pohodlí s marnotratnějším přepychem velmožů, musí se ovsem zdát neobyčejně prosté. A přece je možná pravda, že pohodlí některého evropského knížete není vždycky tak vysoko nad pohodlím pilného a šetrného rolníka, jak vysoko je zase pohodlí tohoto nad pohodlím mnohého afrického krále, neomezeného vládce nad životy a svobodou deseti tisíc nahých divochů. KAPITOLA II O zásadě, na níž je založena dělba práce Dělba práce vyplývá ze sklonu k vyměiíovátii daného lidskou povahou. Tento sklon nalézáme v samotném člověku. Dělba práce, z níž vyplývá tolik výhod, nebyla vytvořena lidskou moudrostí, která ono všeobecné bohatství, jež vyrůstá z dělby práce, předvídá a zamýšlí. Je to nezbytný, ač velmi pomalu a postupně se rozvíjející následek jistého sklonu lidské povahy, kterému vůbec nejde o užitek tak rozsáhlý, Je to sklon k obchodování, vyměňování a směňování jedné věci za jinou. Není ted naším úkolem zkoumat, zda je tento sklon jedním z původních základních rysů lidské povahy, jež se nedají popsat podrobněji, nebo zda je to nutný následek schopnosti myslit a mluvit, což se zdá pravděpodobnější. Je společný všem lidem a nebyl shledán u žádného jiného druhu živočichů, kteří sotva znají takový nebo nějaký jiný druh dohody. Když se dva chrti ženou za jedním zajícem, dělá to někdy dojem, jako by jednali v nějakém dorozumění. Jeden ho nadhání druhému anebo se ho snaží chytit sám, když mu ho druhý na-dežene. To však není výsledek nějaké dohody, nýbrž náhodná shoda, že se jejich chtivost soustředí v určitou dobu na týž předmět. Nikdo ještě neviděl, aby nějaký pes poctivě a s rozmyslem vyměňoval s nějakým jiným psem jednu kost za jinou. Nikdo ještě neviděl, aby nějaké zvíře naznačovalo svými pohyby a přirozenými zvuky jinému: tohle je moje a to je tvoje; jsem ochoten dát ti za tamto tohle. Když chce nějaké zvíře buď od člověka, nebo od jiného zvířete něco dostat, nemá žádné jiné přemlouvací prostředky, než že se snaží získat přízeň toho, od koho si něco žádá. Štěně se lísá ke své mámě a křepelák hledí upoutat pozornost svého pána, který právě obědvá, tisícem všelijakých kousků, když chce, aby mu dal nažrat. Vůči svým bližním užívá někdy člověk stejných prostředků, a nedovede-li je přimět, aby jednali tak, jak chce on, pokouší se získat jejich přízeň všemožným lísáním a dotěrným dolézáním. Na to ovšem nemá pokaždé čas. Ve vzdělané společnosti potřebuje neustále spolupráci a pomoc celých zástupů lidí, a téměř celý jeho život stěží stačí k tomu, aby získal přátelství několika 16 je motivován zájmem knidého človeka a vede k děibí pr/íce. ZÁSADA, NA NlZ JE ZALOŽENA DĚLBA PRÁCE [K. I málo osob. Téměř u každého jiného druhu živočichů je každý dospělý jednotlivec úplně samostatný, a pokud je v přirozeném stavu, nepotřebuje pomoc žádného jiného tvora. Člověk je však stále závislý na pomoci svých bližních, a tu ovšem nemůže očekávat pouze od jejich dobré vůle. Mnohem spise dosáhne svého tehdy, dokáže-li využít ve svůj prospěch jejich sebelásky a ukázat jim, že udélat pro něho to, co žádá, je v jejich vlastním zájmu. Nabízí-li kdo druhému jakýkoli výměnný obchod, navrhuje toto; dej mi, co potřebuji já, a já ti dám, co potřebuješ ty. To je smysl každé takové nabídky. A takto také získáváme jeden od druhého valnou většinu oněch úsluh, které potřebujeme. Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít. Nikdo nechce být závislý především na dobrodiní svých spoluobčanů, leda žebrák. A dokonce ani žebrák na něm není závislý úplně. Pravda, celý základ jeho životních prostředků mu dává dobročinnost přejících lidí; přestože takto dostane v podstatě všechny nutné životní prostředky, nedostává je, a ani je nemůže dostávat tak, jak je potřebuje. Většinu svých běžných potřeb uspokojuje stejně jako jiní lidé dohodou - výměnou a koupí. Za peníze, které mu dá jeden člověk, si koupí jídlo. Staré šaty, jež mu věnuje jiný, vymění za jiné staré šaty, které mu lépe padnou, nebo za přístřeší, stravu, anebo za peníze, jimiž si může zaplatit buď jídlo, Šaty, nebo přístřeší, podle toho, co potřebuje. Většinu vzájemných úsluh, které právě potřebujeme, získáváme tedy jeden od druhého dohodou, výměnou a koupí; týž sklon k provozování výměnného obchodu vede i k původní dělbě práce. V některém pastýřském nebo loveckém kmenu vyrábí například jistý člověk luky a šípy rychleji a dovedněji než kdokoli jiný. Často je vyměňuje za dobytek nebo zvěřinu svých druhů. A nakonec zjistí, že tak může získat dobytka a zvěřiny více, než kdyby se vydal na lov sám. A tak, protože dbá o vlastní prospěch, stane se výroba luků a šípů jeho hlavním zaměstnáním a on se stane jakýmsi zbrojířem. Jiný člověk vynikne zase zručností při roubení a pokrývání malých chatrčí nebo přenosných obydlí. Zvykne si pomáhat takto svým sousedům a ti mu dávají za odměnu rovněž dobytek a zvěřinu; nakonec shledá, že je v jeho zájmu věnovat se úplně tomuto povolání; stane se z něho jakýsi tesař A stejně se třetí sta- KAP. II] ZÁSADA, NA NÍZ JE ZALOŽENA DÉLBA PRÁCE 17 í i ne kovářem nebo kotlářem, čtvrtý jirchářem nebo u prav o va-čem koží, hlavní to části oděvu divochů. A tak jistota, že všechno to nadbytečné množství produktů vlastní práce, které sám nemůže spotřebovat, dokáže vyměnit za takové produkty práce jiných lidí, které se mu mohou hodit, povzbuzuje člověka k tomu, aby se věnoval tomu či onomu povolání, a své schopnosti nebo nadání, které snad pro ten který druh práce má, pěstoval a co nejvíce zdokonaloval. Vm äiívň vzniknout Rozdíl v přirozeném nadání jednotlivých lidí je ve skuteč-rozdňum ve nosti mnohem menší, než si uvědomujeme. Velmi rozdílné na- scljopaoateca, kterc jsou ' významnějšíma dání, které zdánlivě odlišuje dospělé lidi různého povolání, rozdíly daně přírodou nenf v mnoha případech ani tak příčinou dělby práce, jako spíše jejím důsledkem. Rozdíl mezi příslušníky nejodlišnéjších povolání, například mezi filosofem a pouličním nosičem, není myslím dán ani tak přírodou, jako spíše obyčejem, zvykem a vzděláním. Když přišli na svět, byli si po prvních šest nebo osm let života možná velmi podobni; ani jejich rodiče, ani jejich druhové nepozorovali žádný nápadný rozdíl. Asi v tomto věku nebo o málo později začnou pracovat ve velmi odlišných zaměstnáních. Teprve tehdy se ukáže různost jejich schopností a postupně se prohlubuje, až nakonec domýšlivost filosofova sotva připustí jakoukoli podobnost. Avšak nebýt onoho sklonu obchodovat a vyměňovat, každý člověk by si musil všechny nutné životní prostředky a věci život zpříjemňující, které by chtěl mít, opatřovat sám. Všichni by musili vykonávat stejné povinnosti a stejnou práci a nedošlo by k takovému rozrůznění povolání, jež právě způsobilo větší rozdíly v schopnostech. « čim je užitečnými. Tento sklon vede nejen k onomu tak nápadnému rozlišení schopností mezi lidmi různého zaměstnání, nýbrž Činí také toto rozlišení užitečným. Ve schopnostech jednotlivých skupin zvířat, která se počítají k jednomu druhu, bývá od přírody mnohem nápadnější rozdíl, než jaký se podle všeho vyskytuje v Udí dříve, než na ně začnou působit zvyklosti a vzdělání. Svým vzděláním a sklony se filosof původně od pouličního nosiče ani zdaleka tak neliší jako mastif od chrta nebo chrt od křepeláka anebo ten zase od psa ovčáckého. Tato různá plemena zvířat, třebaže všechna náleží k témuž druhu, jsou si sotva nějak navzájem užitečná. Silnému mastifovi není vůbec nic platná rychlost chrta ani bystrost křepeláka nebo učenlivost ovčáckého psa. Účinky těchto různých schopností a vloh se nedají pro nedostatek sklonů k obchodování a vyměňování 18 ZÁSADA, NA NE JE ZALOŽENA DĚLBA PRÁCE [K. I, KAP. I] spojit dohromady, a tak ani v nejmenším nepřispívají k pohodlnějšímu životu psů vůbec. Každé z těchto zvířat se musí živit Í chránit samo, odděleně a samostatně, a ze všech těch různých schopností, jimiž příroda nadala jeho druhy, nemá nejmenši výhodu. U lidí jsou vsak ty nejodlišnější schopnosti k vzájemnému užitku. Různé produkty jednotlivých schopností přicházejí díky všeobecnému sklonu k obchodování a vyměňování, abych tak řekl, do společného skladu, kde si každý Člověk může z plodů nadání jiných nakoupit to, co právě potřebuje. KAPITOLA III Dělba práce je omezena rozsahem trhu Dítbtt prtíer je omezena rozsahem trhu. Mnohé obchodí/ lze uskutečňovat pouze ve městech. Jako je schopnost vyměňovat příčinou dělby práce, tak je rozsah této deľby vždycky nutně omezen rozsahem oné schopnosti nebo, jinými slovy, rozsahem trhu. Když je trh příliš malý, nemůže nikoho podněcovat k tomu, aby se cele věnoval jednomu zaměstnání, poněvadž by nebyl s to všechno ono nadbytečné množství produktů vlastní práce, jež nemůže sám spotřebovat, vyměnit za takové produkty práce jiných, které by potřeboval. Jsou některé druhy práce, a to i práce nejnižšího řádu, které se nedají provozovat nikde jinde než ve velkém městě. Tak například nosič by si nemohl najít zaměstnání a obživu nikde jinde. Vesnice je pro něho příliš úzké pole působnosti a dokonce i obyčejné městečko je stěží dost velké, aby mu mohlo poskytnout trvalé zaměstnání. Na samotách a v dedinkách, jež jsou roztroušeny v kraji tak málo obydleném, jako je Skotská vysočina, musí být každý rolník pro svou rodinu řezníkem, pekařem i sládkem. Za takových okolností se dá sotva čekat, že i kováře, tesaře nebo zedníka najdeme od sebe na menší vzdálenost než dvacet mil. Ony roztroušeně usídlené rodiny, které mají nejbližšího souseda na osm až deset mil cesty se musí naučit vykonávat samy značné množství drobnějších prací, na něž by si v hustěji obydleném kraji přizvaly na pomoc řemeslníky. Venkovští řemeslníci musí skoro všude provádět nejrůznější práce, které si jsou příbuzné jen tím, že se při nich užívá stejného druhu materiálu. Venkovský tesař se zabývá každou prací, při níž se něco dělá ze dřeva, venkovský kovář každou prací, která má co dělat s železem. Tesař je tu nejenom tesařem, ale i truhlářem, dělajícím práci hrubou i jemnou, a dokonce i fezbárem, právě tak jako je kolářem, pluhařem a výrobcem vozů. Zaměstnání kovářova jsou ještě pestřejší. Je vyloučeno, že by v odlehlých a vnitrozemských Částech Skotské vysočiny mohlo být dokonce takové řemeslo, 394 PODSTATA MERKANT1LNÍ SOUSTAVY [K. IV, KAP. I) jednoltivýwi druhy dovozních omezení íl podpor [lyinKH fŕ budeme zabýval v příslích šesti kapitoiách. Vývoz byl podporován vracením (refundácií cla, vývozními subvencemi, výhodnými obchodními smlouvami s cizími státy a konečně zakládáním kolonií v dalekých zemích. Refundace cla se povolovala ve dvou případech: jestliže tuzemské výrobky podléhaly clu nebo spotřební dani, při jejich vývozu se tyto poplatky často vracely, a to buď zcela, nebo zčásti; jestliže se cizozemské zboží podléhající clu dovezlo proto, aby bylo zase vyvezeno, clo se při jeho vývozu někdy buď zcela, nebo zčásti vracelo. Vývozní subvence se udělovaly na podporu nových odvětví výroby nebo jiného podnikání, o kterých se soudilo, že si zasluhují zvláštní podpory. Výhodnými obchodními smlouvami získávala země pro své zboží a pro své obchodníky v cizích státech zvláštní výhody, přesahující výhody, jichž požívaly jiné země. Při zřizování osad v dalekých zemích zabezpečovala si země pro své zboží a pro své obchodníky nejen zvláštní výsady, ale často i monopol. Výše uvedené dva druhy dovozních omezení spolu s těmito čtyřmi druhy podpor dovozu, to je Šest základních prostředků, jimiž chce obchodní soustava (merkantilismus) napomáhat zemím dosáhnout příznivé obchodní bilance a tak v nich zvětšovat množství zlata a stříbra. Budu se každým z nich zabývat ve zvláštní kapitole, nebudu si pří tom již příliš všímat toho, jak prý přivádějí do země peníze, budu hlavně zkoumat, jak může každý působit na roční produkt v zemi. Podle toho, zda vedou k zvýšení, nebo k snížení hodnoty tohoto ročního produktu, musí zřejmě přispět i k zvětšení nebo k zmenšení skutečného bohatství a důchodu země. KAPITOLA II O omezeních dovozu cizozemského zboží, které lze vyrábět doma Vtfsokácla ti úpiný zákaz dovozu jsou bČiný způsob zftbezpcčetiť monopolu jednotlivým domácím výrobám. 1 Moncpol představuje podporu pro í-hránený druh podnikáni, ale nez-vyštijc ůhrmwu výrobu ani lýrobé nedává ne/výhodnější smér. Počet prneovníků nemůže převýšil jistý poměr ív vztahu ke kapitálu ve společnosti Tím, že se, ať již vysokými cly nebo naprostým zákazem, omezuje dovoz cizozemského zboží, které lze vyrábět doma, zabezpečuje se domácímu podnikání, které se věnuje jeho výrobě, na domácím trhu více méně monopol. Například zákaz dovozu jak živého dobytka, tak soleného masa zajišťuje na domácím trhu britským chovatelům dobytka monopol v jateč-ném mase. Podobně výhodné postavení dávají pěstitelům tohoto zboží vysoká cla na dovoz obilí, která se v dobách průměrné úrody rovnají zákazu. Pro vinařství je stejně výhodný zákaz dovozu cizozemského vlněného zboží. Hedvábnictví získalo nedávno totéž výhodné postavení, ačkoli pracuje vesměs se surovinami cizozemskými. Plátenictví takové výhodné postavení dosud nezískalo, ale rychle k němu spěje. I mnoho jiných odvětví manufakturní výroby získalo takto ve Velké Británii u jejího obyvatelstva buď úplný, nebo téměř úplný monopol. Kdo není dobře obeznámen s celními zákony, může si sotva učinit představu o tom, kolik nejrozmanitějšího zboží se nesmí do Velké Británie dovážet a to bud vůbec, nebo za jistých okolností. O tom, že monopol na domácím trhu často znamená pro ten druh podnikání, který jej získal, velkou podporu a že tam pak Často přichází větší díl práce i kapitálu společností, než by tam přešlo jinak, netze pochybovat. Ale zda monopol vede k zvýšení celkové výroby společnosti nebo dává této výrobě nejvýhodnější směr, není snad již tak docela nepochybné. Úhm podnikání společnosti nemůže být nikdy vyšší, než na kolik stačí kapitál této společnosti. Počet pracovníků, které může zaměstnat ten neb onen člověk, musí být v jistém poměru k jeho kapitálu, a právě tak i počet těch, kteří mohou být neustále zaměstnáni všemi členy celé společnosti, musí být 396 OMEZENI DOVOZU ZBOZl [K. IV v jistém poměru k úhrnu jejího kapitálu a nemůže nikdy uvedený poměr překročit. Žádné opatření v oblasti obchodu není s to zvětšit rozsah podnikání společnosti na větší, než jaký stačí vydržovat její kapitál. Může pouze odvádět Část podnikání směrem, kterým by se jinak patrně nedalo, a není vůbec jisté, zda je tento směr pro společnost prospěšnější než směr, jímž by se podnikání rozvíjelo samo o sobě-n zájmem každého Každý jednotlivec se neustále snaží vymyslit pro kapitál, doivka je iitafm s n(mž muže vojné nakládat, nejvýnosněji uplatnění. Má lakové vi/imli ' J ' r kaifisáUi.kkfíje pm ovšem na zřeteli prospěch vlastní, a nikoli prospěch společ-spu/a-nusí nos t i. Ale právě to, že mu jde o vlastní prospěch, vede ho při- itetvi/nosněiii. ,v ,n rozené nebo spise nutně k tomu, že svého kapitálu nejraději používá způsobem pro společnost nejprospěšnějším. Snaží & vyrobit Za druhé: každý jednotlivec, který použije svého kapitálu k podpoře výroby doma, nutně se snaží řídit tuto výrobu tak, aby její produkt měl co největší hodnotu. Produkt výroby je to, oč se zvyšuje hodnota suroviny, která se při výrobě zpracovává. Podle toho, jak velká nebo malá je hodnota tohoto produktu, budou velké nebo malé i zisky podnikatele. Ale na podporu výroby používá každý kapitálu jedině kvůli zisku, a proto se bude vždy snažit použít ho na podporu takového odvětví výroby, jehož produkt bude pravděpodobně mít největší hodnotu neboli dá se směnit za největší množství peněz nebo jiného zboží. Ale roční důchod každé společností se vždy přesně rovná směnné hodnotě celkového ročního produktu její práce neboli, lépe řečeno, je s touto směnnou hodnotou naprosto totožný. Ježto se tedy každý jednotlivec co nejvíce snaží použít svého kapitálu k podpoře domácí výroby a tuto výrobu řídit tak, aby co nejvilií možnou hodtwtu. 398 OMEZENÍ DOVOZU ZBOŽÍ [K, IV jednotlivec dokáie tyto věci posoudit mnohem lépe než státník. Vysoká cla a zákazy dovozu Vůioit lidi k využívání kapitálu pň domácí výrobě toho, co by mohli levněji dovézt zf zahraničí. její produkt měl co největší hodnotu, pracuje tím nutně k tomu, aby roční důchod společností co nejvíce zvýšil. Ani mu zpravidla nejde o to, aby prospěl zájmu veřejnému, a nebývá si toho ani vědom, jak mu prospívá. Tím, že podporuje raději výrobu doma než výrobu cizí, sleduje jen své vlastní zabezpečení, a tím, že tuto výrobu řídí tak, aby její produkt měl co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech, vede ho tu jakási neviditelná ruka, aby napomáhal k dosažení cíle, o který mu vůbec nejde. A to, že jemu o nic takového nejde, nemusí být vždy společnosti nějak na újmu. Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti účinněji, než když mu chce opravdu prospět. Nikdy ještě, pokud vím, neudělali mnoho dobrého lidé, kteří předstírali, že provozují nějakou činnost pro dobro společnosti. U obchodníků není ovšem takovéto předstírání nijak zvlášť běžné, a není ani nijak zvlášť třeba jim je rozmlouvat. V kterém odvětví domácí výroby se dá jeho kapitálu použít a kde bude mít pravděpodobně největší hodnotu, to posoudí každý jednotlivec podle místních poměrů mnohem lépe, než to pro něho dovede posoudit kterýkoli státník nebo zákonodárce. Státník, který by se pokusil nařizovat soukromým osobám, jak by měly použít svého kapitálu, nejenže by bral na sebe naprosto zbytečnou starost, ale osoboval by si pravomoc, jakou nelze bez nebezpečí svěřit nejen žádnému jednotlivci, ale ani celé nějaké radě, a která by nebyla nikde tak nebezpečná jako v rukou člověka, který by byl tak pošetilý a troufalý, že by se cítil povolán ji vykonávat. Dát tuzemským výrobkům toho neb onoho druhu na domácím trhu monopol znamená do jisté míry nařizovat soukromým osobám, jakým způsobem by měly naložit se svým kapitálem, a takové opatření musí být téměř vždy zbytečné nebo škodlivé. Může-li být domácí výrobek dodán na trh stejně levně jako výrobek cizí, pak je toto opatření zřejmě zbytečné; ne-může-li, pak musí být vždycky škodlivé. Každá prozíravá hlava domácnosti se řídí zásadou nepokoušet se nikdy vyrábět doma to, co by takto stálo více, než kdyby se to koupilo. Krejčí se nepokouší šít si sám boty, ale kupuje je u ševce. Švec se nepokouší Šít si sám šaty, ale zaměstnává krejčího. Rolník se nepokouší ani o jedno, ani o druhé, ale zaměstnává tyto dva řemeslníky. Všichni nahlížejí, že je v jejich zájmu vynaložit celou svou přičinlivost někde, kde mají proti svým krajanům nějakou výhodu, a za část produktu své práce nebo, což je totéž, KAP. II] KTERÉ LZE VYRÁBĚT DOMA 399 Pro stát i pro jednotlivce je [tokitté vyráběl něco, co lze koupil levněji. Někdy lze pomocí regiiiiici zaloitt mamtfakítitu tířiw, než by bývalo jinak bylo moiné, ttte Um se zpomalí hromadení kapitálu. za cenu této částí si pak kupovat všechno ostatní, co ještě potřebují. Co je prozíravé v počínání každé domácnosti, může být sotva pošetilé i v počínání velké říše. Může-li nám cizí země dodávat některé zboží levněji, než si je můžeme vyrábět sami, je lépe toto zboží od ní kupovat za část produktu naší práce, kterou vynaložíme takovým způsobem, jaký je pro nás prospěšný. Celková práce v zemí se tak nezmenší o nic více, než jak je tomu u zmíněných řemeslníků, neboť je vždy úměrná kapitálu, který jí zaměstnává, ale dovolí se jí prostě, aby si našla způsob, jak by se jí mohlo využít co nejvýhodněji, A nejvýhodněji se jí přece nevyužije, vynakládá-li ji někdo za něco, co se dá za ni nakoupit levněji, než to ona sama dokáže vyrobit. Hodnota jejího ročního produktu jistě více méně poklesne, odvádí-li se od toho, aby zhotovovala zboží zřejmě větší hodnoty než to, které je nucena vyrábět. Podle tohoto předpokladu přišlo by levněji nakupovat toto zboží v cizině než vyrábět je doma. Kdyby se tedy výroba byla ponechala ve svém přirozeném chodu, bývalo by se toto zboží dalo nakupovat z ciziny za pouhou část zboží nebo za pouhou část ceny zboží, které by se bývalo při použití stejného kapitálu vyrobilo doma. Takto se tedy v zemi výrobní činnost odvádí od výnosnějších způsobů uplatnění k méně výnosným a směnná hodnota jejího ročního produktu musí se nutně každým takovým opatřením snižovat, místo aby se, jak bylo úmyslem zákonodárce, zvyšovala. Ten neb onen výrobek řemesla nebo manufaktury lze ovšem někdy pomocí takových opatření získat dříve, než by to bývalo možné jinak, a lze jej po nějaké době vyrábět doma stejně levně jako v cizině nebo i laciněji. Ale i když takto lze práci společnosti s prospěchem zavést do určitého řečiště dříve, než by to bylo možné za jiných okolností, nijak z toho nevyplývá, že se takovým opatřením může někdy zvětšit úhrn práce v této společnosti nebo její celkový důchod. Práce společnosti může přibývat jen úměrně s přibýváním kapitálu a jejího kapitálu může přibývat jedině úměrně s tím, co se dá postupně ušetřit z jejího důchodu. Přímým důsledkem každého takového opatření je to, že se důchod společnosti zmenší, a co zmenšuje její důchod, jistě nebude zvětšovat její kapitál rychleji, než jak by se býval zvětšoval sám od sebe, kdyby se bývala jak kapitálu, tak práci ponechala volnost, aby si samy našly své přirozené uplatnění. 400 / kdyby si tt'mě daný druh manufaktury ľubec ircttpatritu. molila by hýl i tak stále stejné bohatá. OMEZENÍ DOVOZU ZBOŽÍ [K. IV Nikdo nenavrhuje, aby jed nit terně soiilitHa s jinou zemi. která má i*elke' přirozené pýtaly, tile ie stejně nesmyslné soutéíii i se zeměmi 5 menšími výhodami, ať již přirozenými či získanými. Z vysokých cťl d zákazů mají ne/větší prospech obchodníci b majitelé mimiifakfttr. I kdyby si bez takových opatření společnost daný druh manufaktury vůbec neopatřila, nemusela by proto ještě být v některém období svého trvání chudší. Celý její kapitál i práce by se daly přece v každé době jejího trvání vynaložit k zhotovování jiných předmětů, ale tak, že by to bylo v té době nejvý-nosnější. V každém období by mohl být její důchod tak velký, jak by to jen dovolil její kapitál, a jak kapitál, tak důchody by se mohly zvětšovat tak rychle, jak je to jen možné. Přirozené výhody, jež má při výrobě určitého zboží jedna země nad druhou, jsou někdy tak velké, že celý svět uzná, že soutěžit s takovými zeměmi prostě nelze. Ve Skotsku se dají pomocí skleněných tabulí, pařenišť a skleníků vypěstovat velmi dobré hrozny a dá se z nich vyrobit i velmi dobré víno, vyna-loží-li se na to asi třicetinásobek sumy, za kterou se dá stejně dobré víno dovézt z ciziny. Byl by to rozumný zákon, který by zakazoval dovoz všeho cizího vína jedině proto, aby pomohl výrobě klaretu nebo burgundského vína ve Skotsku? Je-li tedy zřejmým nesmyslem vynakládat v zemi třicetkrát více kapitálu a práce, než by bylo třeba k nakupování stejného množství potřebného zboží v cizině, stejně podobným nesmyslem musi být, i když ne tak do nebe volajícím, používat takto byť jen o jednu třicetinu nebo jen o jednu třisetinu více kapitálu nebo práce. Okolnost, zda výhodnější postavení, které má jedna země proti druhé, je přirozené nebo získané, v této věci vůbec nerozhoduje. Pokud má jedna země výhodnější postavení, a druhá je nemá, bude pro tuto zemí vždy prospěšnější, bude-li kupovat od první země, než bude-li vyrábět. Výhodnější postavení, které má jeden řemeslník proti svému kolegovi, jenž provozuje jinou živnost, je pouze získané, a přece mají oba za to, že je pro ně výhodnější, budou-li jeden od druhého nakupovat, než si vyrábět věcí, které nepatří do jejich řemesla. Z monopolu na domácím trhu mají největší prospěch obchodníci a majitelé manufaktur. Britští chovatelé dobytka a rolníci nemají ze zákazu dovážet z ciziny dobytek a solené maso a z vysokých cel na cizozemské obilí, rovnajících se v letech průměrné úrody zákazu, ani zdaleka tak velký prospěch, jaký mají z jiných takových opatření britští obchodníci a majitelé manufaktur. Výrobky řemesel a manufaktur, zvláště jemnější, dopravují se z jedné země do druhé snadněji než obilí a dobytek. Proto se také zahraniční obchod zabývá hlavně obstaráváním a dopravou právě těchto výrobků. U výrobků řemesel a manufaktur stačí, aby cizozemští výrobci měli nějakou jen KAP. II] KTERÉ LZE VYRÁBÉT DOMA 401 Svobodný dosvz lahraničntlio dobytku by se britských chovatelů príliš nedotkl. docela nepatrnou výhodu, a budou moci prodávat levněji než výrobci naši, a to i na našem vlastním trhu. Ale k tomu, aby to mohli učinit i u nezpracovaných výrobků zemědělských, budou potřebovat převahu velmi značnou. Kdyby byl povolen volný dovoz výrobků cizozemských řemesel a manufaktur, utrpělo by tím pravděpodobně několik řemesel a manufaktur domácích, některé z nich by byly možná zcela zničeny a značná část kapitálu a práce, které se v nich dnes vynakládají, byla by nucena vyhledat si jiné uplatnění. Ale ani naprosto svobodný dovoz nezpracovaných zemědělských výrobků by nemohl mít na zemědělství té které země podobný účinek. Kdyby byl takto někdy uvolněn například dovoz cizozemského dobytka, mohlo by se ho dovézt tak málo, že by se to dobytkářství ve Velké Británii téměř ani nedotklo. 2ivý dobytek je snad jediné zboží, jehož doprava po moři je dražší než doprava po souši. Po souši jde dobytek na trh sám. Ale po moři se musí dopravovat, a to nejen dobytek sám, ale i píce pro něj a voda, což způsobuje nemalé výdaje a potíže. Doprava dobytka irského je ovšem snazší, neboť mezi Irskem a Velkou Británií je malá vzdálenost. Ale i kdyby se povolení jeho volného dovozu, uděleného nedávno pouze na omezenou dobu, změnilo v povolení trvalé, nemohlo by to zájmy britských chovatelů dobytka příliš postihnout. Tam, kde Velká Británie sousedí s Irským mořem, rozkládají se vesměs past-vinářské kraje. Pro jejich potřebu nemohl by se irský dobytek nikdy dovážet, a než by se dostal na patřičný trh, musel by se přehnat přes tento velmi rozlehlý kraj, což by bylo spojeno s nemalými výdaji a těžkostmi. Vykrmený dobytek by se tak daleko hnát nemohl. Mohl by se tedy dovážet jen dobytek chovný, a takový dovoz by se mohl křížit nikoli se zájmy krajů, kde se dobytek vykrmuje, neboť ty by z toho měly spíše jen prospěch, protože by to stlačovalo ceny chovného dobytka, nýbrž jen se zájmy krajů chovatelských. Volným dovozem irského dobytka nebudou patrně ve Velké Británii nikdy příliš dotčeny ani kraje chovatelské, čehož důkazem je snad to, že od té doby, kdy byl dovoz povolen, dovezlo se irského dobytka jen malé množství, a že se chovný dobytek i nadále prodává za slušnou cenu. Pravda, prostý lid v Irsku bránil se prý vývozu svého dobytka někdy i násilím. Ale kdyby bývali vývozci viděli v tomto obchodu nějaký obzvláštní prospěch, mohli přece tento odpor davu snadno zdolat, neboŕ zákon byl na jejich straně. 402 OMEZENI DOVOZU ZB02Í [K. IV KAP, II] KTERÉ LZE VYRÁBĚT DOMA 403 Mohl tnj dokonce prospěl krajům s vyspělým zemědělstvím na úkor horských oblastí, kde #r dolu/lek mkhovává. Svobodný dovoz soleného masa by se chovatelů také příliš nedotkl a ani svobodný dovol obilí by nedopadl přilil t(iivě na rolníky. Kraje, kde se vykrmuje dobytek, musí krom é toho vždy mít již velmi vyspělé zemědělství, kdežto v krajích, kde se dobytek odchovává, bývá zpravidla půda neobdělaná. Vysoká cena chovného dobytka je něco jako prémie namířená proti zvelebení zemědělství, neboť zvyšuje hodnotu půdy neobdělané. Pro každou zemi s velmi vyspělým zemědělstvím by tedy bylo výhodnější si chovný dobytek dovážet než jej odchovávat doma, A provincie Holandská se prý nyní touto zásadou také řídí. V horách Skotska, Walesu a Northumberlandu se naproti tomu zemědělství příliš rozvíjet nedá a zdají se tudíž přírodou určeny za kraje, kde by se odchová val dobytek pro Velkou Británii. Naprosto svobodný dovoz cizozemského dobytka mohl by jedině zabránit tomu, aby tyto kraje, kde se dobytek odchovává, využívaly růstu počtu obyvatel v ostatních částech království a rozvoje těchto krajů, aby vyháněly ceny do přemrštěné výše a aby tak uvalovaly na všechny pokročilé a zemědělsky vyspělé části země skutečnou daň. Naprosto svobodný dovoz soleného masa nemohl by zasáhnout zájmy britských chovatelů dobytka o nic více než dovoz živého dobytka. Solené maso je zboží nejen velmi objemné, ale ve srovnání s čerstvým masem je i horší jakostí a je i dražší, protože stojí více práce a jeho příprava je spojena s většími výdaji. Mohlo by proto soutěžit leda s tuzemským masem soleným, ale nikdy ne s čerstvým. Dalo by se ho používat k zásobování lodí na daleké plavby a k podobným účelům, ale nikdy by nemohlo být podstatnou složkou potravy obyvatelstva. Ono nepatrné množství soleného masa dovezeného z Irska od uvolnění dovozu tohoto masa je pro naše chovatele důkazem provedeným cestou pokusu, že se tohoto dovozu nemusí vůbec obávat. Na cenu masa nemělo asi toto uvolnění nikdy znatelný vliv. Dokonce i svobodný dovoz cizozemského obilí mohl by se dotknout zájmů britských rolníků jen velmi nepatrně. Obílí zabere ještě více prostoru než maso. Doprava libry pšenice v ceně jednoho penny stojí stejně jako doprava libry masa v ceně čtyř pencí. To, že se i v dobách největší neúrody dováželo cizozemského obilí jen málo, může naše rolníky přesvědčit, že se nemají co obávat naprosto svobodného dovozu. Podle velmi dobře zpraveného autora sbírky pojednání o obchodu s obi-lím1*4 činí průměrné množství obilí všeho druhu dovezeného za 94 IMinen Charles Smith a jeho spis Three Tracts on the Corn Trade and Corn Laws 0766).I Majitelé ptmglvi a rolníci jsou měně ovládáni myšlenkou monopolu ncí obchodníci a majitelé manufaktur. rok pouze 23 728 kvartů a nepřesahujel/s?i roční spotřeby. Protože však v úrodných letech vede vývozní subvence k většímu vývozu obilí, musí v letech nedostatku vést k tomu, Je se dováží více, než kolik by se při nynějším stavu zemědělství dovezlo jinak. Vývozní subvence tu není prostředkem k tomu, aby dobrá úroda jednoho roku mohla vyrovnat nedostatek roku druhého, a protože se subvencí průměrné množství vyvezeného obilí nutně zvyšuje, musí se za nynějšího stavu zemědělství nutně zvyšovat i průměrné množství dováženého obilí. Nebýt subvence, dováželo by se pravděpodobně za rok v průměru méně obilí než dnes, neboť by se ho méně vyváželo. Obchodníci s obilím, kteří dopravují obilí mezí Velkou Británií a cizími zeměmi, měli by mnohem méně práce a byli by možná dost postiženi, ale majitelé panství a rolníci byli by patrně postiženi pramálo. Proto jsem také největší starost o obnovení a udržení prémií pozoroval ani ne tak u majitelů panství a rolníků, jako spíše u obchodníků s obílím. K velké cli majitelů panství a rolníků budiž řečeno, že jsou tou neblahou myšlenkou monopolu ovládáni vůbec nejméně. Majitele velké manufaktury někdy poleká, založí-li někdo ne dále než dvacet mil od něho jiný podnik stejného druhu. Holandský majitel vlnařské manufaktury v Abbeville si vy mínil, že se na třicet hodin chůze od města nezřídí žádný podnik stejného druhu. Naproti tomu rolníci a majitelé panství svým druhům ze sousedních chalup a panství ve zvelebování zemědělství zpravidla spíše ochotně pomáhají, než aby jim v tom překáželi. Nemají žádná taková tajemství, jako má většina řemeslníků a majitelů manufaktur, nýbrž každou novou praktiku, která se jim osvědčila, sdělí zpravidla docela rádi svým sousedům a hledí ji co nejvíce rozšířit. Starý Cato říká: „Pius Quaestus stabilissimusque, minimeque individiosus; minimeque male cogitantes sunt, qui in eo studio oceupati šunt.'"5 Majitelé panství a rolníci jsou roztroušeni po všech končinách země, a nemohou se proto tak snadno spolčovat jako obchodníci a majitelé manufaktur; ti jsou soustředěni ve městech a jsou jíž zvyklí na ducha naprostého cechovnictví, jenž tam převládá, a jde jim přirozeně o to, aby stejných monopolních výsad, jaké zpravidla mají vůči obyvatelům svých vlastních měst, dosáhli i vůči všem svým krajanům. Ona IPoctivé zaměstnání je nespolehlivější a vůbec nebývá zdrojem závisti; ti pak, kdož se věnují takovému zaměstnáni, pramálo bývají obmyslní.] 404 OMEZENÍ DOVOZU ZBOZl [K, IV KAP. í[| KTERÉ LZE VYRÁBÉT DOMA 405 Zákaz dovezu zahriinicmlio obilí n dobytka znamená omezení počtu obyvatelstva. Existuji ale dvé výjimky: (1) Kdi/í je dniié odvítví nutné pro obranu země, napr. lodní doprnva, která velmi správně podporována Zákonem o námořní plavbě. opatření omezující dovoz cizozemského zboží, která jim zajišťují na tuzemském trhu monopol, vymyslili proto asi oni. A pravděpodobně ve snaze napodobit je a dostat se tak na roven těch, kteří jim chtějí, jak se jim zdálo, působit újmu, zapomněli pak i britští majitelé panství a rolníci tak dalece na velkomyslnost vlastní jejich stavu, že se dožadovali monopolu na zásobování svých krajanů obilím a masem. Neuvážili snad dost důkladně, že jejich zájmů by se mohla svoboda obchodu dotknout mnohem méně než zájmů lidí, jejichž příkladu následovali. Zakazovat natrvalo zákonem dovoz cizozemského obilí a dobytka znamená vlastně nařídit, že počet obyvatelstva a množství práce nesmí být v zemi nikdy větší, než kolik uživí nezpracovaná produkce její půdy. Přesto asi budou existovat dva případy, kdy bude zpravidla prospěšné uvalit na cizozemskou výrobu určité břímě, aby se tak pomohlo výrobě domácí. První případ je ten, kdy to nebo ono odvětví výroby je nutné pro obranu země. Tak například obrana Velké Británie závisí do značné míry na množství námořníků a lodí. Zákon o námořní plavbě proto velmi správně hledí zajistit britským námořníkům a britské lodní dopravě ve vlastní zemi obchodní monopol, a to v některých případech úplným zákazem dopravy zboží cizími loděmi, jindy pak těžkými břemeny, jimiž dopravu cizích zemí postihuje. Hlavní nařízení tohoto zákona jsou tato: Za prvé: všem lodím, jejichž majitelé, kapitáni a tři čtvrtiny námořníků nejsou britskými poddanými, je pod trestem propadnutí lodi i nákladu zakázáno vozit zboží do britských osad nebo provozovat námořní dopravu podél britského pobřeží. Za druhé: nejrozmanitější druhy nejobjemnějšího dovozního zboží je možno dovážet do Velké Británie jedině na výše popsaných lodích nebo na lodích země, kde se ono zboží vyrábí a jejichž majitelé, kapitáni a tři čtvrtiny námořníků jsou příslušníky oné země; ale i tehdy, je-li dovezeno na takových lodích, podléhá zboží dvojnásobnému cizineckému clu. Je-li zboží dovezeno lodí jiné země, propadá zboží i lodf. V době vydání tohoto zákona byli Holanďané, a tak tomu je dosud, hlavními obstaravateli vývozu a dovozu pro evropské země, a toto opatření jim úplně zamezilo obstarávat námořní dopravu pro Velkou Británii nebo dovážet k nám zboží kterékoli jiné evropské země. což je moudrý zákon, pfestoie vznikl z nevraživosti n neprospívá ziihminěnítmi obchodu. Za třetí: pod trestem propadnutí lodi i nákladu nesmí se ani britskými loděmi dovážet nejrozmanitější druhy nejobjemnějšího dovozního zboží z jiné země než z té, v níž se vyrábí. I toto opatření bylo pravděpodobně namířeno proti Holanďanům. Holandsko bylo tehdy, stejně jako dosud, hlavním skladem všeho evropského zboží, a toto opatření zabraňovalo britským lodím nakládat v Holandsku zboží pocházející z jiné evropské země. Za čtvrté: nasolené ryby všeho druhu, kostice, rybí olej a tuk, pokud nejde o úlovky britských lodí zpracované na jejich palubě, podléhají při dovozu do Velké Británie dvojnásobnému cizineckému clu. Holanďané, kteří ještě dnes jsou hlavními rybáři Evropy, byli jedinými rybáři, kteří zkusili zásobovat rybami cizí země. Toto opatření jim dodávání ryb do Velké Británie velmi ztížilo. V době vydání zákona o námořní plavbě nevedly sice Anglie a Holandsko skutečnou válku, ale mezi oběma státy panovala nejprudší nevraživost. Začala již v době vlády „Dlouhého parlamentu", který zosnoval tento zákon, a propukla brzy poté v holandských válkách za vlády protektora'* a Karla II. Je proto možné, že některá ustanovení tohoto pověstného zákona vznikla z nevraživosti k jinému národu. Jsou však tak rozumná, jako kdyby je byla všechna diktovala největší rozvážnost a prozíravost. Nevraživost k jinému národu v jisté době měla týž cíl, jejž by byla doporučila největší rozvážnost a prozíravost, totiž zmenšení námořní moci Hofandska, jediné námořní moci, která mohla ohrozit bezpečnost Anglie. Zákon o námořní plavbě není příznivý zahraničnímu obchodu, ani vzrůstu blahobytu, který z něho může vzejít. Státu v jeho obchodních vztazích k cizím zemím, podobně jako obchodníkovi ve vztahu ke všem těm lidem, s nimiž obchoduje, jde o to, co nejladněji nakupovat a co nejdráže prodávat. Avšak levně bude stát nakupovat nejspíše tehdy, jestliže jeho naprosto svobodný obchod bude pobízet všechny státy, aby mu dodávaly zboží, jež potřebuje nakupovat, a draho bude z téhož důvodu prodávat nejspíše tehdy, jestliže v důsledku toho bude na jeho trzích plno kupujících. Pravda, cizí lodě, které připlouvají proto, aby vyvážely výrobky britské práce, nejsou zákonem o námořní plavbě vůbec postiženy. Několika později vydanými zákony byla většina vývozního zboží osvo- L ' [Míněn Oliver Cromwel), hlava anglické republiky (1653-1658), neboť jeho titul zněl lord protektor. 1 406 OMEZENI DOVOZU ZBOŽÍ [K. IV KAP. Hl KTERÉ LZE VYRÁBĚT DOMA 407 12) Kdyi jsou na domácí výrobky uvaleny dané. Nékteřílidé tvrdí, ie tento princip ospravedlňuje všeobecni uvaleni cel na dovoz, aby se tak vyrovnaly podmínky po uvaleni daní na domácí životni prostředky. bozena dokonce i od původního cizineckého cla, které se pla-tívalo za všechno vyvážené a dovážené zboží. Zabraftují-li však cizincům ať jíž zákazy či vysoká clar aby k nám připlouvali prodávat, nemohou si vždy dovolit připlout k nám nakupovat, protože, připlouvají-li bez nákladu, musí přicházet 0 dopravné z vlastní země do Velké Británie. Snižováním počtu prodávajících snižujeme tedy nutně i počet kupujících, a nejspíše pak nejen kupujeme cizozemské zboží dráže, ale své vlastní zboží také prodáváme levněji, než kdyby tu byla dokonalejší svoboda obchodu. Obrana státu je však mnohem důležitější než nadbytek, a proto je zákon o námořní plavbě snad vůbec nejrozumnější opatření Anglie týkající se obchodu. Druhý případ, kdy bude zpravidla prospěšné uvalit na cizí výrobu nějaké břímě na podporu domácí výroby, nastává tehdy, jsou-li domácí výrobky nějak zdaněny. Potom se zdá rozumné, aby se stejná daň zavedla i na podobné výroky cizozemské. Tím by se nedával domácí výrobě na domácím trhu žádný monopol, ani by se tím neodvádělo k tomu neb onomu podnikání více prostředků a práce země, než kolik by tam odplynulo samo sebou. Zabránilo by se tím pouze tomu, aby nic z toho, co by přišlo do takové výroby samo od sebe, nebylo takovým zdaněním odvedeno směrem méně přirozeným, a konkurence mezi výrobou cizozemskou a domácí by probíhala po zdanění za pokud možná stejných podmínek jako předtím. Uvalí-li se ve Velké Británii na domácí výrobky taková daň, bývá tu zvykem uvalit současně na dovoz všeho cizozemského zboží téhož druhu clo ještě mnohem větší, aby se tak utišil pokřik našich obchodníků a majitelů manufaktur, kteří by naříkali, že se cizozemské zboží u nás bude prodávat levněji než jejich zboží. Toto druhé omezení svobody obchodu by se mělo podle názoru některých lidí vztahovat v jistých případech na mnohem více cizozemského zboží než prostě na určité druhy, které by mohly konkurovat zdaněnému zboží tuzemskému. Zdaní-li některá země životní prostředky, je podle nich správné zdanit nejen tytéž životní prostředky dovážené z cizích zemí, ale 1 všechny druhy cizozemského zboží, které mohou konkurovat kterémukoli druhu domácí produkce. Takové daně přinášejí prý nutně zdražení živobytí, a s cenou živobytí dělníků musí prý stoupat i cena práce. V důsledku takových daní se zdraží prý proto všechno zboží vyráběné v zemi, i když není samo přímo zdaněno, protože se zdraží práce, která je vyrábí. Takové daně se prý tedy vlastně rovnají zdanění kdekterého J le ale ale jeden rozdíl. prolete ííí) dopad daní nn ceny životních prostředků nelze přesné zjistit o (b) dané z životních prostředků mají stejný vliv jako neúrodná půda nebo nepříznivé podnebí: nemoliou ospravedlnit pokuí dát kapitálu nepřirozený směr. Dané z životních prostředku j$ou nej-béznějšív nejbo-hatších zemích, neboť íádnč pné by lak velký zlořád nesnesly. zboží vyráběného v zemi. Aby se tedy domácí výroba dostala do stejného postavení jako výroba cizozemská, je prý nutné uvalit na každé cizozemské zboží jakýsi poplatek, rovnající se tomuto zvýšení ceny domácího zboží, s nímž se ono cizozemské zboží může dostat do soutěže. Zda daně z životních prostředků, jako je v Anglii daň z mýdla, ze soli, z kůže, ze svíček apod., zvyšují nezbytně cenu práce a v důsledku toho i cenu všeho ostatního zboží, tím se budu zabývat později, až budu pojednávat o daních. Před-pokládáme-li tedy zatím, že tento účinek mají, a mají jej bezesporu, potom jde při tomto všeobecném zvýšení cen všeho zboží v důsledku zvýšené ceny práce o případ lišící se od případu, kdy se cena určitého zboží zvýšila zvláštní daní zavedenou přímo na toto zboží, v těchto dvou bodech: Za prvé: o kolik by se takovou daní zvýšila cena zboží, by se dalo vždy velmi přesně zjistit. Ale jak dalece by všeobecné zvýšení ceny práce mohlo mít vliv na cenu všeho zboží, na které se vynakládá práce, nedalo by se nikdy ani dostatečně přesně udat. Proto by bylo nemožné přizpůsobit s dostatečnou přesností tomuto zvýšení ceny každého zboží domácí výroby zdanění každého cizozemského zboží. Za druhé: daně z životních prostředků mají na životní poměry obyvatelstva téměř stejný vliv jako neúrodná půda a nepříznivé podnebí. Potraviny se tím zdražují stejně, jako by k jejich vypěstování bylo třeba mimořádné práce a nákladů. Jako by bylo pošetilé lidem předpisovat, na co by měli vynakládat svůj kapitál a práci při přirozeném nedostatku způsobeném půdou a podnebím, stejně pošetilé by to bylo i při nedostatku umělém, vyvolaném takovými daněmi. V obou případech by bylo pro obyvatelstvo zřejmě výhodnější ponechat mu na vůli, jak co nejlépe přizpůsobit své podnikání poměrům a jak najít pro svou práci a kapitál obor, který má i za nepříznivých poměrů ať již na domácím nebo na cizím trhu určité výhodnější postavení. Uložit obyvatelstvu, které již je daněmi stejně přetíženo, novou daň, a nutit je, když již stejně platí příliš mnoho za nezbytné životní prostředky, obdobně draze platit za větší část ostatních komodit, to je ovšem prašpatná cesta k nápravě, Dosáhnou-li takové daně jisté výše, pak jsou nemenší kletbou než neplodnost půdy a nepřízeň nebes; a přitom bývaly nej rozšířenější právě v zemích nejbohatších a nej podnikavějších. Jiné země by totiž tak velký zlořád neunesly. Tak jako při nezdravé životosprávě zůstane na živu a při zdraví jen tělo 408 OMEZENÍ DOVOZU ZBOŽÍ [K. (V Existují ještě dvě další výjimky i othrriěfio pravidla: (1) Odivtíi nejsíínější, tak při takových daních mohou obstát a vzkvétat jedině státy, které mají v každém oboru podnikání nejvýhod-nější postavení, ať již dané přírodou nebo získané. Z evropských zemí má nejvíce takových daní Holandsko; vzkvétá-li stále ještě, je to jen díky jeho zvláštním poměrům, tedy nikoli díky těmto daním, jak se to naprosto nesmyslné vysvětlovalo, nýbrž navzdory těmto daním. Bude-li ve dvou případech zpravidla prospěšné uvalit na cizozemskou výrobu jakési břímě, aby se tak pomohlo výrobě domácí, existují dva jiné případy, kdy je to někdy věc úvahy; v prvním z nich jde o to, jak dalece je na místě nechat to neb ono cizozemské zboží dále volně dovážet, a v druhém, jak dalece nebo jakým způsobem je snad na místě obnovit zase volný dovoz, který byl na nějakou dobu přerušen. Případ, kdy bude někdy třeba uvážit, zda je na místě ponechat i nadále volný dovoz toho neb onoho cizozemského zboží, nastává tehdy omezí-li určitý cizí národ dovoz některých naších výrobků do své země vysokými cly nebo zákazem. Pomstychtivost tu přirozeně velí zavést v odvetu za to podobná cla na dovoz některých nebo všech jeho výrobků k nám a podobný zákaz tohoto dovozu. A stává se také jen zřídka, že stát nesáhne k takové odvetě. Zvláště Francouzi podporovali horlivě svou výrobu omezováním dovozu cizozemského zboží, které by mohlo jejich výrobkům konkurovat. To bylo také důležitou složkou politiky J. B. Colberta, muže velmi schopného, který však v této věci naletěl na sofistiku obchodníků a majitelů manufaktur, dožadujících se neustále monopolu vůči svým krajanům. Nejrozumnějsí lidé ve Francii jsou dnes toho názoru, že tento jeho postup nebyl zemi na prospěch. Sazebníkem z roku 1667 zavedl tento ministr na mnoho cizozemských výrobků velmi vysoká cla. Holanďané, když odmítl pro ně tato cla zmírnit, zakázali roku 1671 dovoz francouzského vína, koňaku a výrobků řemesel a manufaktur. Tato obchodní rozepře má také svůj podíl na vzniku války, která vypukla roku 1672. Tato válka skončila roku 1678 mírem v Nimeguen; tehdy byla některá cla pro Holanďany zmírněna a oni pak zase odvolali svůj zákaz dovozu. Asi v téže době začali si podobnými cly a zákazy navzájem poškozovat výrobu zase Francouzi a Angličané. Ale začali s tím patrně Francouzi. Od té doby trvá mezí oběma těmito národy nepřátelské napětí, které dodnes oběma stranám zabraňuje svá opatření zmírnit. Roku 1697 zakázali Angličané dovoz pa- KAP. []] KTERÉ LZE VYRÁBĚT DOMA 409 iriuie představovat sprtK'noii politiku, je-li pravděpodobné, ie zajisti zrušení překážek obchodu ze straní/ zahraničních těmi. <2> Milic být také itkioua zavádět svobúiiný obchod pozvolna. ličkovaných krajek vyráběných ve Flandrech. Vláda této země, která tehdy byla pod nadvládou Spanělů, zakázala za to dovoz anglického vlněného zboží. Roku 1700 Angličané zákaz dovozu paličkovaných krajek odvolali pod podmínkou, že to i s dovozem anglického vlněného zboží do Flander bude zase jako dříve. Takováto odvetná opatření mohou být docela správná, je-li tu pravděpodobnost, že se jimi dosáhne odvolání vysokých cel a zákazů, které jsou příčinou stížností. Znovuzískání velkého cizího trhu zpravidla více než vyrovná přechodnou nepříjemnost, že některé druhy zboží jsou na krátký čas dražší. Posoudit, zda taková odvetná opatření budou či nebudou mít tento výsledek, nenáleží snad ani tak do vědy zákonodárce, jenž by se měl ve svých úvahách řídit obecnými zásadami, které zůstávají vždy stejné, jako spíše k obratnosti onoho záludného a mazaného tvora, jemuž se obyčejně říká státník nebo politik a jehož rozhodnutí se řídí okamžitým stavem věcí. Není-li pravděpodobné, že lze vymoci takové odvolání, pak je asi pochybné postupovat tak, že újmu způsobenou některým vrstvám našeho obyvatelstva odčiníme tím, že sami poškodíme nejen tyto vrstvy, ale i téměř všechny vrstvy ostatní, Zakáží-lí naši sousedé některý náš výrobek, nezakážeme zpravidla jen tentýž jejich výrobek, neboť takové opatření samo by je jen zřídka citelněji postihlo, ale zakážeme i dovoz některého jiného jejich výrobku. Pro určitou vrstvu pracovníků u nás to beze sporu může znamenat podporu, a protože vyloučíme některé jejich konkurenty, mohou pak na domácím trhu zvýšit ceny. Avšak těm pracovníkům, kteří byli zákazem našich sousedů postiženi, svým zákazem neprospějeme. Tito pracovníci a téměř všechny ostatní vrstvy naších občanů budou pak naopak nuceni platit některé zboží dráže než předtím. Každý takový zákon ukládá tedy celé zemí skutečnou daň, a to nikoli k tíži oné vrstvy pracovníků, která byla zákazem, jejž vydali naši sousedé, postižena, nýbrž k tíži některé jiné vrstvy. Případ, kdy bývá někdy třeba uvážit, jak dalece a jakým způsobem je na místě obnovit dočasně přerušený volný dovoz cizozemského zboží, nastává tehdy, když se některá odvětví výroby díky vysokým clům a všeobecným zákazům dovozu cizozemského zboží, které může konkurovat zboží domácímu, rozmohla tak, že zaměstnávají velké množství dělníků. Potom bude asi požadavkem lidskosti, aby se svoboda obchodu ob- 410 OMEZEN] DOVOZU ZBOŽÍ [K. IV Zmatek \ i\jynlan\f jeho zavedením najednou by byl mnohem menši, než sŕ předpokládá, pwŕičŕ (a) by nebyla zasazena žádná manufaktura, která v současnosti vyváží. fW iiáé, kteří by přišli o zaměstnání, by si snadno našli jiné. novovala jen pozvolna a s velkou dávkou opatrnosti a rozvážnosti. Kdyby se totiž vysoká cla a zákazy odvolávaly najednou, mohlo by levnější cizozemské zboží téhož druhu zavalit domácí trh tak rychle, že by mnoho tisíc našich lidí přišlo najednou o své pravidelné zaměstnání a o živobytí. Není pochyby, že by to mohlo způsobit nemalý zmatek- Avšak by! by to s nejvétší pravděpodobností zmatek mnohem menší, než se obvykle myslí, a to z těchto dvou důvodů: Za prvé: všechny ty výrobky, jejichž část se obyčejně vyváží do jiných evropských zemí bez vývozních subvencí, postihl by naprosto svobodný dovoz cizozemského zboží jenom nepatrně. Takové výrobky se musí v cizině prodávat stejně levně jako jiné cizozemské zboží stejné jakosti a jiného druhu, a doma se proto musí prodávat levněji. Proto by si toto zboží domácí trh udrželo, a i kdyby nějaký muž z vysoké společnosti, řídící se jen rozmarem, dal někdy přednost cizozemskému zboží před levnějším a lepším domácím zbožím téhož druhu prostě proto, že je cizozemské, nemohla by se tato pošetilost, jak již vyplývá z věci samé, rozšířit tak, aby měla citelný vliv na celkovou zaměstnanost obyvatelstva. Ale značná Část našich vlněných výrobků všeho druhu, našich vydělaných kůží a železářského zboží vyveze se přece každý rok do ostatních evropských zemí bez jakékoli vývozní subvence; a tato odvětví výroby zaměstnávají také nejvíce dělníků. Nejvíce by snad bylo touto svobodou obchodu postiženo hedvábnictví a po něm, i když mnohem méně, pláteníctví. Za druhé: i kdyby takovým obnovením svobody obchodu bylo mnoho lidí najednou vytrženo ze svého obvyklého zaměstnání a vydělávání si na Živobytí, naprosto by to neznamenalo, že by tím vůbec prišlo o zaměstnání a živobytí. Zmenšením vojska a námořnictva po skončení poslední války ztratilo najednou své obvyklé zaměstnání více než sto tisíc vojáků a námořníků, což se rovná počtu lidí zaměstnaných v nejvýznam-nějších odvětvích výroby. Ale i když to těm lidem nepochybně přineslo jisté nepříjemnosti, o zaměstnání vůbec a o živobytí tím nepřišli. Námořníci pravděpodobně většinou odcházeli, jak se jiní naskýtala příležitost, postupně k obchodnímu loďstvu a jak oni, tak i vojáci splývali s převážnou většinou obyvatelstva a nacházeli zaměstnání v nej různějších povoláních. Tato tak ohromná změna v postavení více než sta tisíc lidí, vesměs zvyklých válečnému řemeslu a namnoze i loupení a plenění, nejenže nezpůsobila žádný velký otřes, ale ani znatelněj- KAP. II] KTERÉ LZE VYRÁBĚT DOMA 411 obzvláště kdyby byly zrušeny výlučné výsady cechů a platnost zákonů o domovské příslušnost i. Soukromé zájmy jsou ale příliš silné, aby dovolily obnovení svobodí/ obchodu ve Velké Británii. ší zmatek. Počet tuláků se tím asi sotva někde znatelně zvýšil, a pokud jsem mohl zjistit, ani mzdy v důsledku toho v žádném zaměstnání nepoklesly, až na mzdy námořníků obchodního loďstva. Ale porovnáme-li návyky vojáka s návyky kteréhokoli řemeslníka, zjistíme, že návyky řemeslníka nezmenšují tak jeho schopnost uplatnit se v nějakém řemesle vůbec. Řemeslník byl vždy zvyklý hledat zdroj živobytí pouze ve své práci, voják ve svém žoldu. Jednomu byla vlastní pracovitost a snaživost, druhému zahálčivost a zhýralost. Přejít od jednoho druhu práce k jinému je však pro pracovitého člověka jistě mnohem snazší než přinutit lenocha a zhýralce vůbec k nějaké práci. Většina odvětví výroby má kromě toho, jak jsem již řekl, odvětví příbuzná tak podobné povahy, že pracovník může svou práci snadno přenést z jednoho odvětví do druhého. Mimo to nachází většina takových pracovníků tu a tam práci v zemědělství. Kapitál, který jim dříve poskytoval práci v tom neb onom řemesle, zůstane stále v zemi a zaměstná stejný počet lidí jiným způsobem. Protože kapitál země zůstane stejný, zůstane stejná nebo téměř stejná i poptávka po práci, i když se bude projevovat na jiných místech a v jiných povoláních. Vojáci a námořníci propuštění ze služeb králi mohou přece svobodně provozovat v kterémkoli městě nebo kraji Velké Británie nebo Irska jakékoli podnikání. Nechť je všem poddaným Jeho Veličenstva navrácena táž svoboda daná přírodou, jako mají vojáci a námořníci, aby mohli vykonávat podle své libosti kteroukoli práci, neboli zrušte výlučné výsady cechů a odvolejte nařízení o učednictví, neboť obojí jsou skutečným zasahováním do přirozené svobody; přidejte k tomu ještě zrušení zákona o domovské příslušnosti, aby chudý pracovník vyhozený ze zaměstnání v tom Či onom řemesle nebo v té či oné obci mohl si hledat práci v jiném oboru nebo v jiné obci, aniž by se musel obávat pronásledování nebo vypovědění; a rozpustí-li se pak ta nebo ona skupina pracovníků, nepostihne to ani společnost, ani jednotlivce o nic více, než když se demobilizují vojáci. Naši řemeslníci a majitelé manufaktur mají nepochybně o svou vlast velkou zásluhu, ale nemohou dostávat více než ti, kteří vlast brání svou vlastní krví, a neza sluhu jí, aby se s nimi jednalo šetrněji. Očekávat ve Velké Británii úplné obnovení svobody obchodu není ovšem o nic méně nesmyslné než doufat, že se tam jednou zřídí nějaká Oceana nebo Utopie. Nezdolatelný odpor tomu kladou nejen předsudky společnosti, ale i soukromé zá- JI 412 OMEZENI DOVOZU ZBOŽÍ [K. IV jmy mnoha jednotlivců, a ty jsou ještě mnohem nepřekonatelnější. Kdyby se důstojníci stavěli proti snížení počtu vojáků se stejnou horlivostí a jednomyslností, s jakou se majitelé manufaktur stavějí proti každému zákonu, který by mohl zvýšit počet jejich konkurentů na domácím trhu, a kdyby důstojníci podněcovali své vojáky tak, jako zaměstnavatelé popuzují své dělníky, aby na navrhovatele každého takového opatření útočili s násilím a vztekem, pak by usilovat o zmenšení vojska bylo stejně nebezpečné, jako se nyní stalo usilování o jakékoli omezování monopolu, jejž vůči nám získali naši majitelé manufaktur. Tímto monopolem se příslušníci některých jejich cechů rozrostli tak, že se, podobné jako příliš početné pravidelné vojsko, stali nebezpečnými víádě a mnohdy zastrašují zákonodárce. Poslanec, který podporuje kdejaký návrh na posílení tohoto monopolu, získá si jistě nejen pověst znalce obchodu, ale i velkou oblibu a váhu u stavu, který má pro svou početnost a bohatství velký význam. Zato staví-li se proti nim, tím spíše ovšem, má-li k tomu i dost vlivu, aby jim mohl zkřížit jejich plány, pak ho ani všeobecně uznávaná poctivost, ani nejvyšší postavení, ani největší veřejné zásluhy neuchrání před nejnestoudnějším spíláním a nactiutrháním, před osobními urážkami a někdy i před skutečným nebezpečím, že na něho nestoudně rozběsnění a zklamaní monopolisté i troufale vztáhnou násilnou ruku. Sprawdiieý ohieátm Majitel velké manufaktury, který by v důsledku náhlého Tňimyímjiteie velké otevrem- domácího trhu zahraniční konkurenci musel nechat manufaktury, který uložil kapitál dá svého svého podnikání, byl by nepochybně postižen velmi citelně. podnikám, je pro onu ^st jen0 kapitálu, které obyčejně používá k nákupu důvodem pro , - , ,v, „ . , , nezakládáni nových surovin a na výplatu dělníku, našlo by se snad celkem lehce monopolu. uplatnění jinde, Ale tu část jeho kapitálu, která byla vložena do dílen a do nástrojů, by asi sotva mohl prodat, aniž by utrpěl značnou škodu. Spravedlivý ohled na jeho zájmy proto vyžaduje, aby se změny tohoto druhu nikdy nezaváděly náhle, ale pozvolna, a aby byly již dlouho před tím ohlášeny. Kdyby bylo možné, aby zákonodárci ve svých úvahách vůbec nedbali pokřiku a neodbytnosti jednotlivců, jimž jde jen o jejich vlastní zájmy, nýbrž aby co nejvíce dbali obecného dobra, měli by se již právě proto vystříhat toho, aby žádné takové nové monopoly již nezaváděli a ty, které jsou již zavedeny, aby již dále nerozšiřovali. Každé takové ustanovení vnáší do uspořádání celého státu jistou poruchu, a tato porucha se pak dá těžko napravit, aniž z toho vznikne zase nějaká další porucha. KAP. ][] KTERÉ LZE VYRÁBĚT DOMA 413 Uvalení cel kvúii zvýšeni příjmů vlády bude předmětem kapitoly o daních. Jak dalece může být na místě zdaňovat dovoz cizozemského zboží nikoli proto, aby se tomuto dovozu zabránilo, nýbrž proto, aby se zvýšily příjmy vlády, tím se budu zabývat, až budu pojednávat o daních. Daně ukládané proto, aby dovoz zamezily nebo jen zmenšily, působí zřejmě na výnos cel neméně zhoubně než na svobodný obchod. KAPITOLA I O výdajích panovníka nebo republiky CÁSTI O výdajích na obranu Vojenské vyduje jsou v různých obdobích různé. Lovecké národy tahové výdaje vůbec nemají. jdou-li pastevecié národy do vdlky, celý národ se přesouvá spolu se svým majetkem. První svou povinnost, povinnost chránit společnost před zvůlí a vpády, jichž by se dopouštěly jiné samostatné společnosti, může panovník plnit pouze skrze vojenskou moc. Avšak výdaje jak na přípravu této vojenské moci v době míru, tak na její použití v době války jsou za různého stavu společnosti, v různých obdobích rozvoje, velmi různé. U národů loveckých, na nejnižším a nejméně pokročilém stupni společnosti, jaký nalézáme u domorodých kmenů severoamerických, je každý muž zároveň lovcem i bojovníkem. Jde-Ii do boje, buď aby svou pospolitost bránil, nebo aby pomstil bezpráví, které jí způsobilý jiné pospolitosti, živí se svou vlastní prací, tak jako když žije doma. Jeho pospolitost - neboť za tohoto stavu tu ještě vlastně není ani panovník, ani stát -nemá ani s jeho přípravou do pole, ani s jeho vydržováním v poli naprosto žádné výdaje. U národů pasteveckých, na pokročilejším stupni společnosti, jaký nalézáme u Tatarů a Arabů, je rovněž každý muž bojovníkem. Takové národy nemívají zpravidla stálá sídliště, nýbrž žijí ve stanech nebo jakýchsi krytých vozech, které se dají snadno převážet z místa na místo. Celý kmen nebo národ mění své sídliště podle ročního období a pod vlivem jiných náhodných okolností. Když jeho stáda spasou píci v jednom kraji, táhne do druhého a odtud do třetího. V obdobích sucha sestupuje na břehy řek; v obdobích dešřů se uchyluje do výšin. Když takový národ táhne do pole, bojovníci nesvěřují svá stáda do slabé ochrany starců, žen a dětí a neponechávají tyto starce, ženy a děti doma bez ochrany a bez prostředků k živobytí. Poněvadž je mimo to celý národ i v době míru 616 VÝDAJE NA OBRANU [K. V n pro panovník! nevznikají zadné náklady. Vojsko pastevců budí véiíí hrůzu nei vojsko lovců. zvyklý kočovnému životu, nečiní mu potíže, aby za války táhl celý i do boje. Ať táhne jako vojsko anebo kočuje jako shluk pastevců, způsob jeho života je téměř týž, třebaže cíle jsou tu zcela různé. Jdou tedy do boje všichni pohromadě a každý dělá, co jen umí. U Tatarů se, jak známo, často zúčastňovaly bojů i ženy. Jestliže kmen zvítězí, pak vše, co patří kmenu nepřátelskému, je odměnou za vítězství. Ale je-li poražen, je vše ztraceno a kořistí vítěze se stávají nejen jeho stáda, ale i jeho ženy a děti. Aby si aspoň zatím zachránili život, musí se mu poddat dokonce i většina těch, kteří boj přežijí. Zbytek se obyčejně rozpráší po pustině. Tatara nebo Araba připraví na válku dostatečně jeho obvyklý Život, jeho obvyklé zaměstnání. Běh, zápolení, hraní si s kyjem, házení oštěpem, střílení lukem apod., toť obvyklé kratochvíle těch, kdo žijí pod širým nebem, a přitom toto všechno je i obrazem války. Táhne-li pak Tatar nebo Arab skutečně do boje, živí ho jeho vlastní stáda, která si Žene s sebou, stejně jako v době míru. Jeho náčelník nebo panovník - neboť všechny tyto národy mají náčelníky nebo panovníky - nemá s jeho přípravou do pole naprosto žádné výdaje; a když je v poli, neočekává nebo nevyžaduje jako žold nic jiného než příležitost k loupení. Vojsko lovců nemůže téměř nikdy čítat více než nějakých dvě stě tři sta mužů. Při nejistotě obživy, kterou skýtá lov, mohl by se jen málokdy udržet po delší dobu pohromadě větší počet lidí. Vojsko pastevců může být naproti tomu někdy i dvousettisícové až třísettisícové. Dokud je v jejich postupu nic nezastavuje, dokud mohou přecházet z jednoho území, kde již píci spásli, na jiné ještě netknuté, lze asi stěží klást nějaké meze počtu lidí, kteří mohou společně táhnout. Z národa loveckého nemusí mít civilizované národy v okolí nikdy hrůzu. Z národa pastevců ano. Nic nemůže být větší hračkou než taková válka s Indiány v Severní Americe. Naproti tomu nemůže být nic hroznějšího, než byl tolikrát pro Asii vpád Tatarů. Správnost Thukydidova výroku, že Evropa i s Asií by se spojeným Skythům neubránila, byla již přece potvrzena zkušenostmi všech dob. Obyvatelé rozsáhlých, ale nijak nechráněných rovin skythských a tatarských byli již často sjednoceni pod vládou náčelníka některé vítězné hordy nebo kmene; a jejich sjednocení pokaždé znamenalo pro Asii vraždění a pustošení. Obyvatelé nehostinných pouští Arábie, tento druhý velký pastevecký národ, byli sjednoceni pouze jednou; za Mo- KAP. 1, Č. I) VÝDAJE NA OBRANU 617 Národy rolnické, které málo obchodují a výrobky si zhotovují doma, se moltou jednoduše stát vojáky a panovníka většinou nic nestojí ani příprava vojska, ani jeho vydržování při vojenském tažení. hameda a jeho bezprostředních nástupců. Jejich sjednocení, jež bylo spíše dílem náboženského fanatismu než dobyvač-nosti, projevilo se týmž způsobem. Kdyby se snad z loveckých národů Ameriky stali jednou pastevci, jejich sousedství by bylo pro evropské osady mnohem nebezpečnější, než je nyní. Ve společnosti ještě pokročilejší, u národů rolnických, které málo obchodují s cizinou a nemají jiné řemeslné výrobky než hrubé výrobky domácí, jež si téměř každá rodina zhotovuje sama pro svou vlastní potřebu, je rovněž každý muž bojovníkem, anebo není těžké, aby se jím stal. Ti, kdož se živí zemědělstvím, tráví obyčejně celé dny pod širým nebem a jsou vystaveni vší nepřízni ročních období. Tvrdost jejich každodenního života je připravuje na namáhavé povinnosti za války a jejich obvyklé zaměstnání mívá s některými těmito povinnostmi mnoho podobného. Práce, kterou musí konat kopáč příkopů, naučí člověka nejen ohrazovat pole, ale i pracovat na příkopech k opevnění tábora. Obvyklé kratochvíle těchto rolníků jsou stejné jako kratochvíle pastevců a jsou rovněž obrazem války. Ale poněvadž rolníci nemají tolik volného času jako pastevci, nevěnují se těmto kratochvílím tak často. Jsou to vojáci, avšak vojáci, kteří nejsou ve svém řemesle takovými mistry. Ale tak, jak jsou, má panovník nebo stát s jejich přípravou do pole málokdy nějaké výdaje. Zemědělství předpokládá i na svém nejméně rozvitém a nejnižším stupni trvalé sídlo, nějaké pevné sídliště, které nelze bez velké ztráty opustit. Proto, jde-li národ samých rolníků do války, nemůže táhnout společné do pole celý národ. Alespoň starci, ženy a děti musí zůstat doma, aby se starali o sídliště, Muži ve vojenském věku jdou do pole třeba všichni, a u malých národů tohoto druhu to tak často též bývalo. Počítá se, že mužů ve vojenském věku je u každého národa asi jedna čtvrtina nebo jedna pětina veškerého obyvatelstva. Stane-li se, že tažení začne po době setí a skončí přede žněmi, může se hospodářství téměř beze škody obejít jak bez hospodáře, tak bez jeho hlavních čeledínů. Hospodář se spolehne, že práci, která se v té době musí vykonat, mohou zcela dobře obstarat starci, ženy a děti. V krátkém tažení se proto nezdráhá sloužit bez žoldu, a vydržovat ho v poli nestojí panovníka nebo stát o nic víc než jeho příprava k boji. Takto patrně sloužili až do doby po druhé perské válce občané všech států staré- 618 VÝDAJE NA OBRANU [K.V Později je ale nutné těm, kdo táhnou do boje, platit. protoíejsou-li řemeslnici v boji, řemesla a manufaktury musí být udržovány společností. a protože i situace pro rolníky, kteří nedostávají zaplaceno, je lim složitější, čím delší je tažení. ho Řecka; a Thukydides poznamenává, že lid peloponéský opustil obyčejně v létě bojiště a odebral se domů sklidit úrodu. Stejným způsobem sloužili za svých králů a za prvních dob republiky i Římané, Teprve za obléhání Vejí začali ti, kdo zůstali doma, přispívat něčím k vydržování těch, kdo odešli do války. V evropských monarchiích, které vznikly na troskách římské říše, sloužívali jak před ustavením tzv, feudálního zřízení, tak ještě nějakou dobu po něm velmoži se všemi svými bezprostředními leníky koruně na své vlastní útraty. Tak jako doma žili i v poli ze svého vlastního důchodu, a nikoli z nějakého žoldu nebo platu, který by v takových případech dostávali od krále. Ve společnosti ještě pokročilejší je ze dvou příčin zcela nemožné, aby se ti, kdo táhnou do pole, živili na své vlastní útraty. Tyto dvě příčiny jsou: rozvoj řemesel a zdokonalení válečného umění. I když se již rolník zúčastní válečného tažení, pokud tažení začne po době setí a skončí přede žněmi, to, že je vytržen ze své práce, nezmenší zpravidla povážlivěji jeho důchod, Nej-větší část práce, která se má ještě vykonat, vykoná příroda sama i bez účasti jeho práce. Ale v tom okamžiku, kdy svou dílnu opustí řemeslník, např. kovář, tesař nebo tkadlec, jediný zdroj jeho důchodu tím úplně vyschne. Příroda pro něho neudělá nic, všechno si pro sebe dělá on sám. Jestliže se proto zúčastní tažení na obranu společnosti, musí ho vydržovat společnost, protože on sám k tomu vlastního příjmu nemá. Avšak v zemi, kde většina obyvatel pracuje v řemeslech a v manufakturách, pochází z těchto vrstev jistě i většina těch, kdo táhnou do pole, a proto je musí po celou dobu jejich vojenské služby vydržovat společnost. Když se i z válečného umění stane složitá a spletitá věda a když o výsledku války přestane již rozhodovat jediná, beze všech pravidel vedená Šarvátka nebo bitva jako v prvních obdobích lidské společnosti, ale válka se obyčejně protáhne na několik tažení, z nichž každé trvá větší část roku, musí ty, kdo společnosti slouží ve válce, alespoň po dobu, kdy vskutku válčí, vydržovat již zpravidla společnost. Ar již je v době míru obvyklé zaměstnání těch, kdo táhnou do pole, jakékoli, únavná a nákladná služba by pro ně jinak byla přespříliš těžkým břemenem. Proto se také po druhé perské válce athénské vojsko patrně vesměs skládalo z oddílů žoldnéřských, tvořených ovšem zčásti občany, ale zčásti i ci- KAP I, C. I] VÝDAJE NA OBRANU 619 Ve vyspělé spoletnos li je možný pomer mezí počtem vojáků a zbytkem společnosti mnohem nižší. Výdaje na přípravu wjdká byly po dlouhou dobu nevýznamné. zinci, a obojí byli najímáni a placeni státem, 0d dofcy obléhání Vejí dostávalo i římské vojsko po dobb.f kterou zůstávalo v poli, za svou službu žold. Za feud^j^ viád bvia vojenská služba feudálních pánů i jejich bezbrogtfedních le- níků po nějaké době všeobecně přeměněna v plat v peně- zích, jichž se používalo k vydržování těch, kdQ gioU±i\\ místo nich. Počet mužů, kteří mohou táhnout do vál^y ^ v poměru k celkovému počtu obyvatel ve společnosti ^ySpglé nutně mnohem menší než ve společnosti nerozvité, Poněvadž ve vyspělé společnosti vydržuje vojáky jedině práe^ tg ^ j^o vojáky nejsou, nemůže počet prvních nikdy př«l<;ročjt počet, jejž stačí vydržovat druzí, kteří nadto musí ještě vydržovat, a t° tak, jak se sluší na jejich postavení, jednak s^Ěi jednd^ ostatní vykonavatele vládní moci a spravedlj^^ ^teré jso^ povinni vydržovat. V malých zemědělských st^te^cícjn starého Řecka považovala se za vojáky jedna čtvrtina ^ebo jedna pětina všeho obyvatelstva a zúčastňovala prý se ^ gasu tažení. U civilizovaných novodobých evropských národů se všeobecně počítá, že nemá-li se země, jež jejicj, gj^bu pla**' zhroutit, může jako vojáci sloužit ne více než &etina jejího obyvatelstva. Výdaje na přípravu vojska do pole stouply ^Q zn3ené vý§e patrně teprve dlouho poté, co výdaje na jelto vy-ciržování v poli přešly zcela na panovníka nebo na stát, ye yj^h státech starého Řecka byl výcvik ve vojenském umění nutnoi-i složko" výchovy, kterou stát ukládal každému svornému občanu-V každém městě bylo podle všeho veřejné cvi^ště kde pod dozorem představitele státu cvičili učitelé ml^j,^ v různých vojenských dovednostech. Toto velmi jednouché zařízení znamenalo také podle všeho veškeré výdaje, j^ ^erý\^o\i řecký stát kdy měl s přípravou svých občanů pjQ ^i^u.. Ve starém Římě sledovala cvičení na Martově poli tyž učei ^0 ve starém Řecku cvičení v gymnasiích. Za feudg|Rích měla stejný cíl ona četná veřejná nařízení, aby se občané každého kraje cvičili v lukostřelbě a v několika jiných vojenských dovednostech, ale tato nařízení neměla již patrny tak0vý účinek-Buď z nedostatku zájmu úředníků, kteří byli pověrerni prováděním těchto nařízení, nebo z nějaké jiné příči^ byl£a tato cvičení všeobecně zanedbávána; a jak se všecjlt)v jyto vlády vyvíjely, upadly vojenské dovednosti u valn