bíicistika
1 Ucxv k
<L:, r
1002
Č%\
Ivan Adamovič
mmm mmĚm
Říká se, že kritik je partnerem čtenáře i spisovatele. Jenže k partnerskému vztahu musejí být vždy dva. V naší zemi jsou tisíce čtenářů. science fiction a desítky spisovatelů. Kolik máme ale dobrých kritiků? A pokud opustíme hranice našeho žánru - kolík má česká literátu-, ra obecné dobrých, aktivních kritiků,-kteří by. byii stejně důležitými kulturními■:činiteli' jako samotní spisovatelé- nebo jiní-tvůrci-Umění? Northrop Frye píše, že každé umění potřebuje kritiku, jinak mu hrozí-buď pád k populismu a podbízivé snaze oslovovat publikum přímo, nebo naopak sektárska izolace á rezignace na kontakt s širším publikem. ■
Také každý žánr potřebuje svou vlastní kritiku. Fundovanou, přemýšlivou.a provokující k myšlení. Proto mi je. smutno, když se setkávám s tolika nekompetentními recenzemi;na Internetu, ve fanzinech, vs specializovaném ■ kritickém měsíčníku Ramax a bohužel až příliš často i vsamotné Ikaru; Nejsem sám, kdopoci--fuje potřebu kvalitnější žánrové kritiky i diskuse . o ní. Jenže tu je další probiém - většina z nás ani pořádně neví, co to kritika je, jaké jsou její úkoly a jak se dobrá kritika „dělá",;Není divu. Diouhá léta tu neměl kdo kritickou tradici kultivovat a svým způsobem to platí do dneška*"Za ■ socialismu vycházelo několik specializovaných ' literárních Časopisů, ale s výjimkou let 1968-69 . v nich mnozí z nejlepších kritiků publikovat nesměli. Dnes jsou tito vzdělaní pánové vesměs po smrti, nová generace kritiků se rodí jen pomalu a míst, kde vydávat podrobnější kritické studie, rapidně ubylo.
Jelikož se recenzováním knih I teorií kolem science fiction zabývám a protože jsem sám nedokázal odpovědět na některé - úplně základní'otázky související s literární kritikou, ponořil jsem se do studia pramenů, abych si' ve věci udělal jasno. Po měsících pátrání a bádání jsem zjistil, že jasno se stále ještě nedostavilo, ale že to množná nebude probiém jen můj, jako spíše složitosti tématu obecně. Následující řádky píši tedy za polojasného svitu částečného osvícení a v skrytu duše doufám, že budou alespoň částečným přínosem k naší kritické rozprávěl praxi. '.,'■..
Zkuste si někdy vyhledat literaturu o literární kritice. Stejně jako já brzy přijdete na to, že jste vstoupili do krajiny s, nápisy „hic- sunt ; leones", případně při bližším pohledu budete' mít pocit orientálního bazaru. Literatury olfte-' rární kritice je totiž krušně málo. Buď budete odkázáni na díla klasiků jako F. X, Salda, kteří jsou Inspirující! leč v mnohém překonaní, zatímco u novějších textů se ocitnete v pře-
střelce soupeřících kritických teorií, jež nějaké
-společně základy již.dávno opustily, ba'
dokonce tvrdí, že společné základy nikdy.
■ neexistovaly,.Slíuáci:ještě komplikuje fakt, že
v anglosaské literatuře nénípřfliš jasný.předěl;
. mezi tearir. (literary .theory): a kriiikoü jako
■takovou;(iítera.ry criticism), přesněji'Fičeno za■
■criticism je často označována i čistá teorie;. .'■
A' také přijdete na to, že literární teoretici . o kritice samotné tuze-neradi píší. V kanonizované Teorii literatury od Reného Welleka a Austiná Warrena je v pěti stech padesáti stranách jen dvacetistránková kapitolka o „hodno-. cení", přičemž si autoři dávají úzkostlivě pozor, aby se netýkala ničeho praktického.
Proč je tomu iak? Možná i proto, že zatím-. co Mika samotná, je již něco odvozeného ; (ale jen zdánlivě, k tomu více později), je io sekundární text vůči primárnímu" textu; díla,:. ■pak psaní o kritice hrozí na pohled již-zcela odtažitou terciálností, bylo bý to „psaní, o psaní o něčem". Jak ale uvidfifie, těch důvo-. důjevíce, .,-.-
Co je kritika a čemu slouží
Literární kritika je analýza, Interpretace a1 hodnocení literárního díla.. Slouží jako; prostředník mezi dílem a čtenářem..- •.'-:. Definlceosekaňánasamou.dřeňje.zdán^-livě prostá, a" prostá jakýchkoliv rozporů. \ 'flealltá je ovšem mnohem složitější.'
Kritika díla se pěstovala již v antice á byli by tací, kteří by tvrdili, že od té doby příliš. "nepokročlla. Nicméně literární kritika jako Instituce se zformovala v první polovině 19.. století. Její vznik byl vyvolán rozmachem ' masové reprodukce literatury, masové kultury, a .vznikem ■ nových čtenářských- mas, jež bylo'třeba kultivovat a poskytovat jim orientaci ve vydávaných dílech.   ' ■■■
V té době se také ustálily určité názory na to, co je to dílo a jaké hodnoty je třeba v něm hledat. Byl uznán jakýsi kánon, tedy konečná mnqžína.jiíerárnícn děl, která jsoubez diskusí pokládána:, za významná' ä základní. Literární dílo bylo: považováno za svébytný útvar,; který .má (nebo. nemá) jisté záklaďníhodnory, které .-; do' něj vložil autor; Úkolem -kritika- ,íí vnímavé-', ho čtenáře bylo v'díle tato autorem zašifrova- '." náposelství 'nalézt a, tákdíloteprve plně' vychutnat, případně vyložit méně zkušeným čtenářům.                          -.-:■   ..-;.■.•- :.-.,'_
Tato představa víceméně platila do.60. let '20. století. S rozvojem nových kritických teorií á nástupem pbsimodéŕního myšlení se však představa jakéhosi univerzálně pochopitelné-'
ho a hodnotného díla začala bortit. Ž toho plynulo, že ani všeobecně platná literární kritika nenímožná-.'Nadílo:bylo možné nahlížet apa-. . rátem^nejrozličnějších kritických teorií, jež
. samy osobě nebyly od literatury odvozeny. Samozřejmě tyto různé, optiky nacházely yjednam a tomtéž' díle zcela rozdílné významy i hodnoty a snadno mohlo být jejich hodnocení i protichůdné, -..':'' ; Wiibur Scott ve své knize Five Approaches to Literary Criticism z rokü 1962 rozděluje druhy literární kritiky podle použitých teoretických východisek na kritiku'morální, psycholo- -gickou, sociologickou, formalistickou a arche-typální. Jak vidíte, do hodnocení literatury vstupuje celá řada dalších.vědních disciplín, ■od etiky přes psychologii až k antropologii. Tento výčet ale není zdaleka úplný. Z dalších přístupů k literární kritice jmenujme především
'tyto: marxistický,'sémiotický, psychoanalytičky, dekonštruktivistický a poststrukturalistic-ký, hermeneutický, feministický, postmoder-nistický, postkoloniál ní a to pořád ještě nejsme u konce s výčtem. Feministický kritik pak v románu hledá úplně jiné hodnoty a významy (například identita ženské hrdinky či projevy;patriarchální hegemonie) než kritik marxistický. Jejich kritické referáty o díle mohou. být. naprosto rozdílné, a přesto oba
■: stejně hodnotné,. ■                                 ,
'"■ Každý z těchto oborů bude mít samozfej-
,mě zcela jiná díla ve svém kánonu. Každý nový pohled na dílo likviduje starou představu o nějakých univerzálních hodnotících měřítkách. Navíc se čím dál častěji přesouvá zájem z úmyslů autora na recepci čtenáře. Tvrdí se, že"teprve aktem čtení se.z pouhého textu stává dílo, tvůrcem díla je tedy čtenář sám. Jelikož si každý čtenář dílo vyloží po svém a každý si při četbě představuje'něco trochu jiného, rozevřela setím pod celou literární kritikou propast-nespoutané subjektivity- bez jakýchkoliv mantinelů,'
, Je zřejmé, že pokud hodnotíme dílo jako literaturu a: nepíšeme-ii odbornou studii, bylo by: ošidné-ulpívat na jakémkoliv zavedených
! přístupům Je-ale dobré o všech vědět a sem tam - podle povahy díla- sáhnout po kritickém aparátu toho či cjioHo.A mít stále na paměti onen: čtenářský a nikoliv autorský výklad díla. Ten je totiž obzvlášť užitečný při hodnocení populární (žánrové) literatury, kterou science fiction bezesporu je. Aníž bychom nutně rezignovali na.jisté základní literární hodnoty,
1 měli bychom zároveň brá! v potaz mínění teoretiků popkultury, zejména StuarJa' Hafla
42
blicistíka
a Johna Fiskeho, kteří dávají příjemci díla mnohem víc svobody, než by kterýkoliv starší kritik pripusti!. John Fiske říká, ze dílo se .stává prvkem populární; kultury v okamžiku, kdy se jeho příjemce nespokojí s významy vytvořenými producentem: díla, ale kdy v něm. čtenář spatří nové, vlastní významy. Pryč se školským přístupem „co tím chtěl básník řfďl Jak říká-Roland Barthes: Dílo nelze vykládat, protože nic není jasnější než dílo samo'. Spíše se ptejme: „Jaký má pro vás toto dílo', význam? Jaký smysl jste si v něrn našli vy sami?" To se ale tyká čtenáře. Od kritika se chce přece jen něco víc, než přečíst si díla po svém. Kritik musí být kultivovaným čtenářem. Musí být schopen své vnitřní pochody vyvolá-.-né dílem reflektovat ä podat o nich zprávu. '■■... '   Právě o existenci či neexistenci společné-., ho základu pro llterárnľkritiku svedl s kritiky známý souboj. Karel Čapek v roce: 1933. Čapek v něm zastával onen starší názor, že . existují jistá základní měřítka,:jež-mají být společná všem kritikům;V článku PastSrám-ková a past kritiků se pozastaviľnad rozdílnými kritickými reakcemi nad Šrámkovým románem. Čapek tvrdí, že umění není tak subjek-, tivní záležitost, aby dílo připouštělo naprosto protichůdné kritické reakce, Ty jsou podle jeho síov pouhým míněním, zatímco skutečná kritická práce má podle něj spíše blíže k poznání. „Nachází-kritik...'. to, co v díle . je,° píše Čapek, „nebo ■ něco, co v díle není?" On sám jé samosebou pro první:pří-:, pad. Zřejmě by se podivil, kdyby o nějakých třicet let později čet! sérrilotika Rolanda." Barthese, který.píše, že zatímco věda význam -tvoří, kritika jej-rozebírá, Jiní. moderní, kritici, dokonce tvrdí, že úkolem: kritiky není význam díla odhalovat, ale spíše, zahalovat. Co by tedy měl kritik konkrěfnědělat?
Kritikova práce
Četba českých pramenů o literární, kritice případnému novopečnému kritikovi poskytne praktických rad pomalu. Spise se dozvíte, jak by dobrá kritika vypadat neměla.;
Král české literární kritiky F. X. Salda preferuje kritiku vášnivou, provozovanou silnou kritickou osobností s „prožitým vztahem k uměnP a bohatým vnitřním světem.
Ve stati Kritika pathosem a/nspfraďšalda píše, že kritik se má snažit především o odhalování nepoctivosti, díla. „Podvodníkem je umělec, který mluvío kráse a nedává JI, mluví ovznešených-věcech, alenízkýmstylem,"
Správný kritik podle Saldy přebásňujé.dílo, které kritizuje, přijme, vlastnosti autora a dobásní dílo. z nich. Dalším zajímavou poznámkou je; že kritika nesmí dílo nejprve drobit na součástky. Pak by.touž ztrafflaponě- '■ ti o jeho velikosti a celku; „První a nejdůležitější otázka,; kterou si musľpoložit a již musí zodpovědět. kritik," píše Salda, zní: „Je. ta která práce literární uměleckým činem nebo.-pouhou.prací?"           J /:  .       ■-,.. ■'..
Karel Čapek je ve svých pozorováních sice "méně vzletný, ale pragmatičtější. V Roz-
hovoru o:/ffí&'ce,.:který,:vyšel, v Přítomnosti-T; 1933| zaznamenaný Josefem Kodíčkem, Čapek hovoří především o negativních strári-.' kach kritiků:;.Kritici jsou■ fádní ■ a umrtvujícf, .něhovořfó tom, co autor vytvořil, ale o.tom, co nevytvořil („srovnávají to, co tu je, s něčím, co by tu pad|e.jejich vyďumánľ měla:být"), nechtějí poznávat/ ale poučovat, kritikům chybí Instinkt mistra;_díky němuž jedním hrna- . tern^ pozná dobré'dľió;
. :Čteme-IÍ, co napsal o,kritice Arne Novák. (Kritikaliterátnf, 1925), může se nám zdát, že kritika nemůže mít :nic společného s Vášní' a inspirací: „Kritisovati, IJ, pronášeti zdůvod-. něné soudy o způsobe,: hodnotě a vnitřní spu-; vislosfi děl. literárních, není libovolným p.ro]e-. vem chvilkového dojmu, osobního zaujetí neb' :.; nahodilého"rozmaru,'v nýbrž^vážným úkonem'': ■; činnosti naukové."Serióznost literárního his-.;, torikase-nezapře." ■■•: -
Jeden z: našich .nejuznávanějších kritiků" 20: století, Václav Černý, publikoval v: roce 196B knížečku s. názvem Co je kritika, co není' akčemu:jeňasvětě.,ie zajímavou meditací ö:kritice áumění, ale jako manuál pro začínajícího kritika, je příliš abstraktní: Ledaže by vám. pomohly sentence typu :■ „Umělec a jeho dílo jsou pro kritika domyslitelnoü hypotézou' o podstatě skutečnosti a kritik tuto hypotézu ' formuluje a posuzuje její nosnost." Podle Černého je kritik průnikem' pedagoga, vědce,': á:umělce. ,■-.-■       ■■*".:: .;"■■:''. ■.;..;■';;? ... Kritikem, který by snad.nejspfše.;mbhi;být . zván novodobým■,Baldou, je Ján' Lopatka,' ; který^začalípúblikovat;-počátkem ;60.; let.■ ■- ■Lopaíka;,;býlvMádarÍý;;pranikavou -Inteligencí, • ■' rozhledem a názorovou.odvahbu (ochotou jít : často/"protiv proudu.; í Ve' 'svých'TecenzIch ■ si:..: dokáže::yšímaÍ'maličkostí a-zároveň vidět dílo v- širokých/ kontextech.; Napsal také několik textů o kritice, ale jsou pro našepotřéby příliš úzce. tematicky .zaměřené;. Zaznamenejme-, však alespoň jeho. výzvu poměřovat autora ■ především jím samým, jeho vlastními schopnostmi, spíšenež porovnávat jej s ostatními.-■';■ Je smutné, že Čím více se blížíme k d.neš- . ku,: tím méně textů o: kritice nalezneme. Za posledních dvacet let v češtině snad nevyšla jediná nová krilha o.iiterárhí kritice, nepočítá- ■ me-lí Nástin dějin české literární" kritiky od Aleše Hamaná.    .-;.
:   A tak asi riejiňspirativnéjším zdrojem je -několik čísei časopisu Tvar z roku 1996, kde proběhla anketa na toto téma. Vyberme neko* Jik užitečných názorů:: .
Milan Jungmann, potvrzuje výše :dtovaný ' názor Jana Lopatky:: „Měřítka odvozuji, z díla : samého, na začátečníka' rnáni jiné: měřítko nežna zralého .autora,-: průměrnému talentu nevyčítám, že nevytvořFgeniálhí dílo, uznávám.právo čtenáře na zábavnou četbu.0* -r.:. Vladimír Mácura; „Měřítka? Spíš jde o to, jestil se text přičtení skládá do smysluplného celku, který oslovuje a cosi podstatného sděluje;- a nemíjí se s vámi. Jde ö to,, jestli vté. ' záplavě kníhprávě tato jediná knihaříká něco nového." ■'-":■;,
Daniela Hodrová: „Kritika by neměla být snúškou výtek, ale konzistentním názorem na svěť a literaturu. Neznamená to, že by kritik měl tento názor ve svém výtvoru deklarovat, ale měl by kritikou prosvítat."
Jiří Peňás: „Podstatný je, myslím, osobní Inspirativní čtenářský zážitek, ten by neměl být nikdy zamlčen a formulován by měl být (v recenzi) co možná nejvýstižněji, ale zároveň tak,že se nestane egocentristickou svévolí."
Dotkli jsme se jen několika z mnoha různých chápání literární kritiky. Obecně v názo-rech.na funkci kritika rozeznáme dvě tendence. Podle první, starší, má kritik poznat záměry autora a-hodnotit, zda v nich byl úspěšný či nikoliv. Novější přístup je osobnější - kritik v něm rozkládá, jak dílo působilo na něj 'samotného* a: ukazuje, jakými mechanismy totío autor dosáhl. Právě tato schopnost vysvětlit estetické účinky díla jej odlišuje od běžného, méně kultivovaného čtenáře, který dokáže jen vyjádřit, zda se .mu kniha líbila či nelíbila.    ... - ■
Recenze versus kritická stať ' Po tam všem, co tu již zaznělo a co tu ještě zazní, si musíme poctivě odpovědět na otázku: co to všechno má společného-s časopiseckou recenzí? A nechceme toho po nebohém, recenzentovi trochu moc? Hovoří-ii se totiž o literární kritice, padají-li ušlechtilá. slova, většina odborníků má na mysli rozsáhlejší kritické útvary než sloupek v novinách nebo časopisu.
Ale i když recenze je'nutné omezená rozsahem I uzávěrkou a je Jakýmsi prvním kritickým osaháním knihy, nemusí nutně rezignovat na většinu z obecných požadavků na lite-' rární kritiku.:Recenzent by podle mého názo-
. ru'měl:zvážit všechny názory a „přikázání" ',a i ;když nepoužije.nutně všechny, alespoň některé mu mohou být vodítkem. Samozřejmě není možné psát do Ikarie recenzi založenou třebas ■ na pojmovém aparátu strukturální estetiky. Ale že je na formě recenzí SF děl co zlepšovat, v tom mi jistě dáte za pravdu. Níže uvedená přikázání jsou Ideálem, o nějž je dobré usilovat. Nepodaří-li se a!e dodržet všechna, neznamená to, že recenzent zklamal.
'■■ Chris Lawson, autor povídky v tomto čísle, smířlivě rozlišuje kritiky na tři typy:
Prvním je „průzkumník trhu", kritik, který přináší první zprávy a dojmy z díla jako doporučení čtenářům či. divákům a své recenze
• publikuje v masových médiích. Druhým je „analytický komentátor", který ani tak nehodnotí umělecké kvality díla, jako spíše jeho' kontexty, souvislosti a podobně. Pracuje na intelektuálnější rovině, publikuje v odbornějších časopisech a na rozdíl od prvního si může dovolit prozrazovat i pointy příběhů.
•Třetí kategorií je „kritik-uměiec", jemuž kritizované dílo sloužf jen jako odrazový: můstek k dalším úvahám, spíše než'kritiky produkuje eseje a od umělce se liší jen odlišnou.farmou vyjadřování. Nesmíme mít za zlé recenzen- ■
43
88
blícistika
tům, že se někdy mýlí, tvrdí Lawson, Nemají obvykle možnost nechaťsl zážitky z díla uležet v hlavě delší čas. Film Blátie Runnerprý ; měl zpočátku velmi negativní recenze, než byl objeven'Jako filmová klasika.
Petr A. Bílek ve Tvaru 1996/14"dá!e upozorňuje, že kritik nikdy nenosí.Jen jedinou masku, má psát vždy způsobem odpovídajícím účelu média, pro které píše; „V recenzi lze být zkušebním čtenářem či soudcem, v článku pro Nové knihy se - už z principu fungování tohoto periodika - nemá smysl tvářit, že, k reklamnímu agentství bych Já nikdy neklesl. Šlechtitelem lze zas *. být v širších úvahách, dávajících věci do souvislostí..."     •
Ne vždy je tedy možné či účelné nasadit ta nejvyšší měřítka. Mohlo by :se stát, že byste se minuli s publikem a šli byste takříkajíc s kanónem - čí s kánonem - na vrabce. Frederik Pohl, který vedl recenzní rubriku v SF magazínu Galaxy, vzpomíná, že se zpočátku snažil o publikování náročných, Intelektuálních recenzí. Na základě negativních ohlasů si v krátké době redakce uvědomila, že většina čtenářů se mnohem raději spokojí s nekomplikovanou recenzí pojatou víceméně jakodoporučení,zda knihu koupit či nekoupit , Tenio příklad je exemplární. Ňeíze soudit 'Stejným metrem řekněme-náročný psychologický román s fan^ tasy románem debutující dvacetileté autorky. Musíme nejen ctít médium, pro které je kritika určena, ale i místo díia v literární krajině. Kritické texty takového Jana Lopatky byly sice pronikavousondoudo zkoumaných dél, ale u naprosté'většinu čte-nářů by zklamaly, co se týče doporučující funkce koupit-nekoupit. Lopatka totiž nemilosrdně tepai i do děl V,PáralaťB..Hraba!ačl M. Kundery, á' to_ byla přitom špička tehdejší české prózy. Žánrová, populární četba pak teprve vyžaduje vlastní kritéria. Domnívám se, že diskuse o těchto kritériích je I vesvěto-vém kontextu teprve ha počátku a že je nejvyšší čas se jí zabývat.
■   .     Třináctero přikázáni .-.-'.,.
Následující „přikázání" jsem nečerpal ž literatury, spíše jsou výsledkem mého zkoumání dobrých a špatných recenzí a.přemýšlením nad tím, jak by měla být dobrá recenze napsána. Netvrdím samozřejmě, že Jsou to zjištění bůhvíjak origlnáfnf; přesto.myslím stojí za to shromáždit je tu pod jednou střechou. -Pokud'to bylo možné, doplňuji tvrzení podpůrnými argumenty autorit. -:
(Kéž bych se všemi pravidly dokázal sám -
řídit.,.)                         ■■■■■■■■.; ■:-' , -.
Přikázání první: .
K dílu bez předsudků
a individuálně přistupovati budeš
■ Dejte autorovi šanci zapůsobit, neriechte
se odradit tématem, obálkou, ani začátkem:
knihy. Nic předem neočekávejte. Dovolte dílu, aby vás strhlo, prožijte ho. Buďte zcela otevření'všem složkám díla, některé mohou'být tak silné,.';že napraví slabosti jiných. Nevybírejte si záměrně k recenzování díla jen. proto, abyste je mohli rozcupovat. '■ . . Ačkoliv se zdá.'že je Jo.v rozporu s následujícím přikázáním, každé dflosl trošku samo
■ vynuť způsob; jakým o něm máme referovat. Ale jen do jistých mezí. Jan Lopatka například .upozornil, že některá díla- strhávají' kritickou
: dikci natolik, že se kritiky na ně téměř nedají
.rozlišit od kritizovaných'děL   :
- : Nedovolte' také, .aby' se vaše recenze . podobaly Jedna druhé a-abyse pro vás recenzování stalo velkovýrobnou názorů,; střižé-; ných -podlé:jednotného"míistru, F. X, Salda pravil; „Té rozkoše:člověk.se naučí metodě, ■osvojí si kritický slovník, kritický žargon a má právo kritizovati všecko napořádr pracovat i/e velkém, klidně a spokojeně.jako parní míátič-■■;'ká; Kritika stala se této době zaměstnáním ■ a často i obchodem, - Je li provozována,s přl-' měřenou dávkou-umělecké tuposti ä bezpo-hlavnósti, jimž se říká zdvořilým jazykem také . objektivnost.".
..-..'   ;  Přikázání druhé: 7.;; :ľ■■:.■-:■ v Zřetelná kritická kritéria sobě siäribvíš
iKrítik -nesmí :čekat, že jeho zavěiy .stiíítí ' bůddu-šdííét všichni,, ale z jeho recenzí;by měla vy'plynout.'jéhor/řrf/érta:aya':by írriěiabýf pro čtenáře pochopitelná á přijatelná.:^ ";: :■: Immanuel ■Kant: „Každá kritika je podříze-:'.'rta imperativu soudit lak; aby se jéjf.krltéria mohla stát kritérii všech. Svými hodnotovými soudy' musí dodat přesvědčivost těch kritérií, ■ oněžšebpíra.''  ľv: -:       X';;■'.-■■■
.Viktor Slajchrt,; kritik Respektu, tvrdí,■ že' podle-jasného 'kritického metru se! pozná dobrý kritik; Né: všichni ale těhló názor sdĚlejf. Václav Černý naopak píše; že kritik nesmí dó
díla přinášet kritéria uměleckého soudu zvněj-■ šku - dílo přináší na svět soustavu požadavků na sebe samo. „Jen podle nich* Jen svým vlastním úmyslem, významem a dlem, který si dalo, a mírou úspěchu či neúspěchu, s níž jesplnllo,-může být diló souzeno."
Přikázáni třetí: . Ději, neboli syžetu, přehnaně prostoru věnovati, nebudeš a za slovy významy najdeš            '
Prokletím většiny amatérských recenzí je zbytnělé líčení děje v 'neprospěch zájmu o cokoflv jiného. Jednak je to dáno tím, že mnozí prostě ani nevědí, o čem jiném v recenzi psát. Jiní to sice vědí,: ale nechají se strhnout k tomu, aby se-alespoň na chvíli také stali vypravěči a podělili "se se čtenářem recenze o děj, alespoň v. kon-, denzóvarié formě. Neznamená to neříct vůbec, o čem kníhaje, ale na to bohatě stačí- několik málo vět. V recenzi by ději měla být yěnována nanejvýš polovina celkového prostoru.
; . A hlavně: děj není to, o čem byste měli referovat. Děj je vlastně z hlediska kritiky to nejméně zajímavé, ne-jste-li zrovna formalistou či sťruktura-listou. Je to jen pivní; nejpovrchnější vrstva díla.-Karel Čapek o Jednom kri-tikovi-výsrnéšně napsal; „Myslí si, že podává obsah, když. namáhavě a škol áčky přežvykuje zevní děj."
Osobně mě vždy zajímalo víc, co alitor vyjádřil,:aniž by to napsal,-nebo dokonce aniž by to vyjádřit chtěl. .
'Přikázání, čtvrté: .--■ X     Argumentovati budeš
Vaše soudy a- hodnocení musejí být podpořeny argumenty; Jak jinak várri má čtenář věřit, odkud má vědět; jak jste k těmto závěrům došli?:
Přikázání páté: /■':--  Neukrojíš si velkého krajíce
: Kritik, zejména recenzent, by měl zvážit své schopnosti a svou erudici a nepouštět-se' do hlubší kritiky náročných děl. Chcete-li jít dáí než k povrchním čtenářským zážitkům, vybírejte si autory, na které stačíte, s nimiž dokážete vést ■ dialog, Je tristní, když je kritik výrazně hloupější (rozumě] méně všímavý, méně jemný ve vnímání, méně vzdělaný) než autor díla.
-;::.;: Přikázání šesté:; :.     Dilo do kontextu zasadíš
■-'•: v Není tóvždy třeba, je nutné zvážit; v jakém".. případě to přispěje k poznánídfla. Máme na mysli napríklad kontext tvorby daného autora,. kontext žánru či kontext doby, v níž dílo vzniklo; Bez toho.je' těžkéiposuzovat■ například autorovo .-novátorství či přínos díla žánru. V některých recenzích významných kritiků je kontextu a souvislostem nacházejícím se vně
78
blicistika
díla věnována dokonce naprostá: většina pozornosti,- přikázání sedmé:
Nenecháš se stylem beletristu r  zahanbiti a kritiku umně napíšeš
: Kritika je také literární útvar. Není důvod, aby styi vaší kritiky byl školometský,-upjatý a výrazově chudý. Mnozí vynikající kritici' si" : osvojili styl, který je stejná radost číst jako. samotná díla. Pro představu se stačí začíst do tolikrát zmiňovaného Saldy. Není důvod, proč v kritice nepoužívat metafory a další nástroje beletristu. Stejné jako v původním díle, I v kritice někdy stačí jen napovědět a ne všechno polopaticky dopovědět,.Nesmí to být ovšem na úkor srozumitelnost", nesmí to být samoúčelné-ornamenty slov. A ještě něco - kritik; který dokáže psát vtipně, má před ostatními ohromný náskok.
Přikázání osmé: Nebudeš si servítku bráti
Kritik má znát míru, ale nesmí být bezdůvodně ohleduplný. John Clute, snad nejuzná-, vanější kritik anglofonnf science fiction, to ve svém eseji Necessary Golems vyjádřil velmi trefně:'
„Kritící. spisovatelé a čtenáři SF se pohybuji v těsném, shluku různých spřízněných, skupin. Díky tomu je pro kohokoliv, kdo měl s žánrem alespoň několik let co do činění, poměrně obtížné vyhýbat se kontaktu se značnou částí ostatních, kteří jsou v SF aktivní. Výhody takového sblížení jsou zřejmé. Ale máme důvod se domnívat, že pro SF kritiku takové bratříčkování není příliš zdravé..Kritiky, a recenzenty'to celkem logicky .vede k nesčetným strategiím majícím zacO vyhnout se vnitřním třenicím: vyhýbají se recenzování knih od svých známých (což v posledku může být převážná většina všech SF autorů), dusí v sobě negativní reakce a zatímco se kolem půlnoci vzchopili k záchvatu upřímnosti, k ránu již text uhlazují. Výsledkem je, že tento SF úl bzučí samými 'přáteli', kteří si.navzájem nerecenzují knihy, aby nemuseli vyjevit pravdu - a lo je skutečně smutný aspekt SF komunity...;-,.
Recenzenti, kteří neříkají pravdu, jsou jako ; cholesterol, Jsou to tukové nánosy. Dusí* ' samotné srdce, I já jsem určitě již ucpal několik arterií a držel ústa v zájmu takzvaného přár telství, což koneckonců není nic jiného než snaha vyjít se zdravou kůží. Snad je načase-:, s tím přestat. Snad, bychom měli vyhlásit: Protokol naprosté upřímností, úmluvu v rámci komunity,ie tvrdost-ve vlastních řadách je méně nebezpečná než všeobecné poplácá- ■ vání po zádech, že říkání pravdy je vyjádřením lásky: k sobě, k ostatnímTk žánru, který ' se honosí tím, že pravdu odjakživa ctil, především pravdu k takovým podstatným vě-cemjako je lidstvo a budoucnost. Protože v pravda je vše; co mámě. A když si ji nebudeme říkat, nikdo jiný to za nás neudělá,1 A jestli přitom naděláme občas paseku, ujede nám nějaký výraz, jestli občas vyřežeme do masa čerstvých knih, namísto pravdy jen pokrouce-.
- ňou-karikaturu, budiž; Jistá míra přehmatů je nevyhnutelná,",-.
;   Pozor ale na to, aby kritik „nezrejžkovatěl", aby,se nestal kyselýni: citronem z.povolání,
:Basällo.Baltasar napsal:.„Která autorita:si nepřeje být zároveň milována 'i ■ obávána? V osobě kritika je lento-antagonismus doveden k nechutnosti: Kdo' nekouše, toho si nikdo neváží."   -...
Dodáme: Kdo kouše pořád,'tomu nikdo nevěří. '.';■'
-■■''.;"■    '.'■   Přikázání deváté: Svůj žánr jakož i dílo autora budeš znáti
.'":-. Pokud by SF román recenzoval sebekva-lltnější kritik, jenž tento žánr jinak nečte, vždy ' bude jeho kritika pro::SF: čtenáře'neúplná.
■ Jestliže chcete soustavně "recenzovat díla science .fiction nebo fantasy, dokonalá sečtělost , v těchto žánrech .je.r nezbytná, A nejde jen o sečtělost .kvůlhtomu, abyste, měli přehled a mohli zodpovědně říct, že toto dilo je ve svém žánru výjimečné nebo podprůměrné. Je zapotřebí; také- léta věnovat přemýšlení o; žánru jako takovém, o jeho pravidlech . a měnících se paradigmatech.-
■'.: Takovým typickým žánrovým kritikem je právě John Cluie. V recenzích si velmi často
■  podrobně všímá, jak poctivé autor hraje žánrovou hru, kde pravidla porušuje, kde používá a kde je mění ve prospěch věd; Možná i proto je právě Clute jakožto kritik SF tolik uznávaný. Možná je toto jedna z nejlepších cest; jak seriózně recenzovat díla populární literatury,"■■■ ...
::: A nemusím snad: ani dodávat, jak podstatnou'výhodou při psaní kritiky je znalost autorových předchozích děl, Pro podrobnější kritický článek je také dobré přečíst; si I rozhovory, kteréautorposkyt!.;   :; ř1                        ;
Přikázáni desáté:              .-.'■
:      Jiné kritiky budeš čísti             .
Pro kritika není důležitá jen znalost autorových předchozích-děl,: ale i znalost textů, které byly o něm napsány. :(Hle, další důvod k nářku nad chatrným stavem dosavadní SF kritiky.) Kritik tak nevede dialog jen s dílem, ale. I se sítí sekundární literatury, jíž je obe-: tkáno. Kromě toho četba jiných kritických děl každého kritika vychovává; stejně jako spisovatele vychovává četba románů jiných autorů. Znalost kritické teorie je pro: kritika, který to'.mys|í vážně, také podstatná, Běžný ;recenzentbez vyšších ambicí-nemusí.studovat literární teorii, ale měl by alespoň, znát několik základních literárně-teorétlckých pojmů, aby se vůbec mohl o:tvaru díla přesně vyjadřovat, ■: .; .
Přikázání jedenácté:. Osvobodíš dílo ze zajetí'autora jeho ,
vToto přikázání, jsem přidal- výhradná kvůli
podnětne~uvaze obsažené v již :dtováném Clutoyě eseji Necessary Golems vydaném. v Jeho souboru recenzí Look At the Evidence (1.995). Kritik zde ukazuje, že dílo je otevřené
a nepatří autorovi o nic víc než vnímavému čtenáři.. John Clute píše (místy cituji volněji): '. „Chtěl bych nejprve vysvětlit významy anglického slova misprison. Může to znamenat neoznámení zločinu, zahlazení stop, omyl, přestupek, zanedbáni úřední povinnosti, pohrdání, podceňování, nepochopení, úřednický omyl, deformaci nebo neoprávněné podezírání. Misprison (říkejme tomu třeba chybný úkon) je zkrátka to, čeho se dopouští _ kritik, když hovoří o knlze.Chtě! bych zde nynf ' ukázat, že tento chybný úkon není jen nevyhnutelný, ale že je dokonce správný.
V 70. letech ml vyšel román. Vyšlo na něj několik recenzi, vesměs, příznivých, ale byly tam i velmi negativní. Z těch všech recenzí si však pamatuji jen jedinou. Jejímu autorovi se můj román líbil natolik, že o něm-začal pře-
"■ myslet, i když mám dojem, že na něj velký dojem neudělat Důležité každopádně je, že tu knihu nepochopil. Napsal, že můj román vděčí za mnohé latinskoamerickým vzorům, především magickému realismu. Každá stránka podle tohoto recenzenta nese jasný vliv^magického realismu.
Šlo o zřejmý chybný úkon, omyl, nepochopení. V 70. letech jsem byl mnohem větši llte-
■   rární .ignorant než dnes. Jedinými laťnsko-americkýmí autory, které jsem tehdy četl, byl Borges a Jorge Amado. Recenzent měl ale na mysli očividně Marquézé a toho jsem v.té době neznal, Kritik přišel s něčím, co se mu zdálo být pravdivé, vztáhl tuto domněnku na můj text a 'interpretoval' mé vzácné dlio, přizpůsobil jej obrazu svému. Zkrátka tu- knihu .
; přetvořil. Měl jsem z toho mit radost?
Ano,, měl. Pouze tato recenze předvedla zápas čtenáře s textem, jen tento recenzent mě něco naučil o tom, co jsem napsal. Tlm, žerné dUo přetvořil, přiměl mě podívat se na ně novýma očima.a uvidět jej jako samostatný, text, už ne můj. Můj román tak opustil rodné hnízdo." /
V  téže eseji Clute Učí ještě jednu velmi negativní recenzi, tentokrát na svůj první soubor kritik Strokes (Zásahy). Jistý recenzent
■  jménem Latham tu knihu zcela zničil, v mnoha věcech byl nespravedlivý, ale Clute - evidentně vycházeje z kritického přístupu RolandaBarthese - mu to odpouští a píše: „Většina z té recenze je čirá zábava, je to něco, co kritik dělá vždy, když je na tahu na branku. Každý, kdo recenzoval knihu, ví, co mám na mysli, každý zná ten pocit, když se zakousne do masa až na kost. Latham tančí svůj kritickýtaneček a dopouští se také chybných úkonů. Ale ne každý chybný úkon z vás dělá spolutvůrce díla. Spojutvorba, to není házení bahnem autorovi do tváře. Ten chybný úkon, který mne zajímá a o který se budu
: vždy snažit, není pošklebování se dílu, ale je ' to něco, o co se snažil doktor Frankenstein, je to vykoupení. Protože dokud není text správně přeorán, náležitě napaden, je to jen nezajímavá mrtvola. Slova napsaná autorem jsou .mrtvá, dokud nejsou přečtena čtenářem,-dokud   nejsou, znovustvořena   kritikem
45
blicistika
a v tomto smyslu je kritikem jak recenzent, tak i pouhý čtenář knihy. (..,)-V tu chvíli jsem začal . chápat, co to znamená být chápán. Být uvězněn ve světle cizí mysli. Co to .znamená být poslušen Protokolu nejvyšší upřímnosti. Sice jsem se musel usmívat nad stylem Lathamovy recenze, která'bezděky napodobovala můj vlastní styl psaní, ale na druhé straně jsem nahlédl, že ten divný strašák do zelí v podobě mé knihy, který onen kritik spatřil svým vnitřním zrakem, má jistou objektivní existenci. (...) Latham odvedl svou kritickou práci dobře: odmaskoval dílo, přetvořil jej, osvobodil jej od jeho autora a od přátelského bzukotu scifistlckého úlu a nakonec mu vdechl samostatný život. Jediným privilegiem autora je být nepochopen (kolik jiných nedostane šanci ani k tomu?) a privilegiem kritika je toto nepochopení formulovat. S Lathamovou pomocí jsem spatřil, jak je dílo vnímáno jinými. A o to se snažím I já. Přetvářím knihy v monstra, která by vlastní rodiče sotva poznali. Ale v rámci S F světa to jsou monstra odvedle. Pokrevní monstra, která všechna nosí moji tvář."
(V té poslední větě jste možná poznali parafrázi, závěru Martinovy povídky Písečnícl, Drobné narážky na jiné ikonická SF texty a fráze jsou Clutovou specialitou.)
Přikázání dvanácté: Pokoru i patřičné proporce     -však zároveň zachováš
Pokora je něco, čím je třeba vyvažovat kanibalské sklony nad kritizovaným dílem. Již-jsem zde citoval z Rozhovoru o kritice, který -vedl Karel Čapek s několika dalšími literáty. Nejzajímavější postřehy však měl zapisovatel této diskuse, Josef Kodíček. Dvakrát tučně ■ jsem si zatrhl tato slova, snad nejtrefnější a nejnadčasovější z celého textu: „Většina kritiků se domnívá, že jejich hlavním úkolem je. soudit dílo, jak tu bylo řečeno.,Pravý kritik však soudí sebe. Nemá mít, umělec trému . před kritikou, nýbrž kritik má mít trému před dílem. Jemu klade dílo otázky, jeho vnímavost, citlivost, styl, světový názor zkoumá. (...) Kritik, který nezápasí s dilem, jako zápasil autor se svou látkou, který v průběhu práce necítí hrůzu z úkolu, jejž si předsevzal, z Jeho velké odpovědnosti, koho se nechápe zoufalství, dokud nezmohl své látky, (...) kdo neroz-poutal a znovu nezmohl (...) vášně svého života, (...) kdo nemá přesvědčení, že vidí dílo poprvé a nově, zrakem neopotřebovaným, kdo se při kritickém psaní neoddá plné poko-' ře a nerozpoutá celou statečnost, kdo prostě ' nepřiblíží se hlubokým silám života,- není kritik, nýbrž recenzent."
Jiří Pěňás vidí jako protiklad k lakově ' pokoře „duch kritického triumfaiism.u a funda-mentalismu, jejichž zájmem je nad dílem -(zvláště pokud bylo jinde přijato ■ vstřícně) slavně zvítězit, nejraději ho ukopat."
Recenzent nesmí být ani hnidopichem. Odhalení věcné chyby nebo prohození jmen postav je vnitřně uspokojující, ale uvažte
dobře, nakolik je nutné rozepisovat se o tako- [ vých detailech, píšete-ll krátkou recenzi.I Uvažujte o proporcích.-Pokud.kromě,ličení] děje spotřebujete zbytek recenze na radostné j kotrmelce nad dvěma překlepy, mohl by si j ■ autor i čtenář, myslet, ža jinak ke knize nemate co Ffci; že jinak vám připadá dokonala,     j
■" Přikázání třinácté:"        . j Na literární složku knihy .            [
■■orientovati se především buďéš,   .,
Kritik má hodnotit ■především-dílo' samo, jeho obsah; V naší kotlině jsme byli řadu let bohužel svědky tak ledabylého nakladatelského zacházení s knihou, že se ustanovil zvyk věnovat nemalou pozornost také uměleckémuztvárnění obálky, sazbě, kvalitě pře-'.kladu a redakční práče, Snad jě-načasetutb ■pŕaxľoméziť Recenzent není výtvarný krítikl ani šcRač překlepů. Je únavné na konci téměř I každé SF recenze číst přípodotky k překladu3 a nedostatečné redakční'práci. Překlad byl měl být zmíněn jen tehdy, je-li opravdu mimořádně vydařený a dílo. překladatelsky náročné, nebo je-li překladatelem opravdu zneuctěno, Zabývejme se špatnou nakladatelskou prací v samostatných článcích nebo v dopisech; vydavateli.- Vreferování o dílu se věnuj- j me dílu samotnému.    ■                                j
':;' :"Ä to je vše.Ýpň'šiím-čísle přineseme ukázky některých zahraničních recenzí.
■    Doporučená.literatura      ^: v češtině a slovenštině:
Barthes,   Roland:   kritika  a  pravda.
Dauphint-1997.  -■■■■                                       !
Barthesi   Rofand;' Rozkoš   z'.'.■ textuj
^Slovenský spisovatel, 1994.  .                .' ; j
. Čapek, Karel: O umění a kultuře lli. Čes-J-
kostóvenský spisovatel, 1986. ...        j
Černý,;Václav: Co"je kritika, co nenfj
akčemuje-nasvětě,.BIok,'196S..,-.    ■-.-:'. I
■ Hamán,, Aleš: Nad literární kritikou. Tvar,
1996,0.17.   ■'                  .   -■;j-;      '■■■■
'"' Hamán, Aleš: Nástin dějin české literární!
kritiky. H+H, 19991;                              ^::   ľ
JanqUšek,; Pavel: Timeout: Host, 2001.1
(Především stať Císařovy nové šaty.)              I
"' Literární kritici o literární kritice. Tvar, 1996,1
č. 7-10.   ■'                             .....   :-    , í
Lopatka, Jan: Předpoklady tvorby. Česko-j
slovenskýspisovatel,.1991,-.'      ',              j
. Lopatka,-Jan: Šifra.lidské existence.tořst,í
.1995...: :■  : :  '■: . :;;                             - I
. ■ -Novák, Arne: Kritika literární: Topič, 1925.
■ Šálda, F. X.: Boje a zítřek. Unie 1915.
Thibaudet, Albert: Román a kritika. Odeon,] 19Ö7.                                               ■. '.'
Úvod do literární vědy. Herrmann a šyno-j
. vé, 1999. (Kapitola Literární kritika;)      ...I
■: Vlašín, Štěpán a kol,: Slovník literární teo-1
rie.: Československý, spisovatel, 1977.-           |
ČTĚTE ČASOPISY MF
vydávané v dubnu
■■■. Okouzleni Tyrolskem; Od.Ötziho k Tony; Sailerovi; Den v Innsbrucku; . V domácích horách; Zámek Ambras ä jeho sbírky, aneb příběh neposlušného prince; Zápisky z „poněkud neobvyklého způsobu pozdního léta"; Tradice především; Lyžování na ledovcích; Dobrou chuť; Jako perlový náhrdelník; Matyáš Bernard Braun - ' ": persona hon "grata ve svém .rodišti; Tyrolské sýry; Na zdraví!; -Na krásném zeleném Innu
Luxusní biz-jety Bombardier: Mezi proudovými obchodními letouny nejvyšší třídy zaujímá významné místo typ " Global Express; Detroitský autosalon 2002; Pikes Peak -Letos se pojede už osmdesátý ročník legendárního Závodu do oblak na horu Pikes Peak v    . Coloradu; Největší lodní výtah -,. Mimořádně zajímavé dílo; největší vertikálni lodní výtah na světě, byl loni . uveden do provozu na Canal du Centre v Belgii; Příloha; Noví pomocníci pro vaši zahradu - sekačky, rňulčovače, křoviňořezy, yertikutátory...; Pravěký' krokodýl dlouhý jako autobus; Je .inteligence děděná anebo naučená?
■:>■': MAHULENA BOČANOVA
Proč miminka ponocují?; Než se stane prvňáčkem...; Musím přestat, už 'kvůli dítěti!- Zbavte se kouření; Můj manžel je cizinec; Bude zase babyboom?; Dětem se blýská na ,'. lepší; časy; .9 MĚSÍCŮ, SPÖLU-: Jak nejlépe prožít nejkrásnější období v životě ženy, vám prozradí VELKÁ PŘÍLOHA o TĚHOTENSTVÍ; Objevte město milenců...; , Tajemná a sladká Paříž
48