Analýza dramatického textu – témata rozboru
(pomocný manuál)
2009/jaro
- výběr textů zahrnuje období od konce 19. století po dnešek
- během 20. století došlo k radikální proměně dramatu a všech myslitelných
kategorií, které dramatický text charakterizují a tvoří
- základní hledisko semináře: drama jako text
1. O textu
Autorství (autor = původce)
- autor – 1 či více
- autor překladu, dramatizace, (inscenační) úpravy
- vztah ke konkrétnímu divadlu, pro které byl text napsán
Datace - poukazuje na vztah k dnešku a na vztah ke své době
- datum napsání textu, překladu, úpravy, případně uvedení
- vzath ke konkrétní divadelní situaci určitého historického období
(vliv dobového herectví, scénografie, architektury divadelních
budov, technických možností) a překračování dobových možností
Varianty textu (geneze)- přepracování po prvním uvedení
- přepracování pro nový prostor
- přepracování pro určitou příležitost (slavnostní
uvedení pro zahraniční návštěvníky, před krávským
dvorem)
- zásahy cenzury a přepracování po zásahu cenzury
- text k jevištnímu uvedení – text určený k publikování
2. Text hry, dramatický text
Typ informací - explicitní – „děje se v roce 1932“
- implicitní – „za hospodářské krize“
Vztah k jiným textům - dramatickým, prozaickým, básnickým
- obdoby, nápovědi, odkazy, přímé citace
- přiznání se k inspiracím v doslovu, předmluvě, mottu
ke hře, v podtitulu, ve scénické poznámce, ve věnování
Žánr - groteska, komedie, tragédie, fraška, kronika, tragikomedie
Členění, struktura - dějství, akt, obraz, výstup, scéna
- názvy scén, obrazů, číslování (Shakespeare III/5)
- vztahy mezi jednostlivými částmi textu –
kontinualita, protikladnost, dynamika, montážní
skladba
- potlačená struktura (realismus), zvýrazněná
(avantgarda) – forma, formální uspořádání zasahující
do obsahu a ovlivňuje vnímání událostí/děje
- osamostatnitelnost jednotlivých částí (Brecht)
Členění textu - text hlavní
- text vedlejší: „každá součást, která přímo nebo nepřímo
ovlivňuje čtenářskou recepci i divadelní realizaci, avšak není
zjevně k akustické či optické realizaci určena“ (Lukeš, Milan,
UMĚNÍ DRAMATU, Praha 1987, s. 27)
- dramatický text je nápadně dvouvrstevnatý
- typ vedlejšího textu: název, podtitul, předmluva, seznam
dramatických postav, určení mluvčího před replikou,
označení části (obraz, akt), scénická, režijní nebo autorská
poznámka apod.
Dramatická postava - seznam osob (dramatis personae) a jejich základní
charakteristika, případně určení vztahů mezi nimi
- postavy hlavní a vedlejší
- sociální, generační určení postav
- postava jako psychologické individuum s osobitými
rysy (realistické tendence) – postava typ se
zobecnitelnými rysy (tendence stylizovaného divadla)
- proměna postavy během hry
- konfigurace postav – četnost výstupů postavy
v jednotlivých částech hry
- spojitost postav neboli konkomitantní postavy
(Dobšinskij a Bobšinskij v Revizorovi)
Dramatická situace - základní jednotka dramatického textu
- vztahuje se ke kategorii zde a nyní (hic et nunc)
- určena jednáním postav: „Proto se také
podle některých jejich výtvory nazývají dramata,
protože předvádějí osoby jednající.“ (Aristoteles,
POETIKA, Praha 1964, s. 37)
- jednání vnější (Shakespeare), jednání vnitřní
(psychologický realismus, symbolismus)
Dialog - promluva
- lingvistické pojetí Mukařovského a Veltruského
Téma a motivy - základní téma dramatického textu
- dílčí motivy
- rozvíjení, prohlubování tématu
- zrcadlení a paralelnost motivů (slepota Leara a
Glostera), refrénovité opakování v určitých situacích, na
určitých místech hry
Chronotop (časoprostorové určení, dimenze – termín Bachtinův)
Čas - časové údaje v hlavním i vedlejším textu
- čas dějový – čas dějství, aktů, obrazů, výstupů, scén
- čas syžetový – čas příběhu, ve kterém se hra odehrává (např. jaro, léto,
podzim); posloupnost dění, pomlky a cesury v ději; symbolický charakter
času, do kterého je děj vsazen; čas, s nímž jsou spjaté náladotvorné a
atmosférotvorné motivy; implicitní odkazy v reáliích (např. jednání lidí,
oblékání, řeč, společenské uspořádání, etiketa)
- čas fabule – zachycuje nejzazší události, které jsou v textu zmíněny
(minulost, přítomnost a budoucnost) a které ovlivňují jednání postav
- vstup do děje – vztahuje se k syžetu, ke strategii výstavby: od počátku
(ab ovo), od konce, v polovině děje (in media res)
Jazyk hry - próza, verš, řeč rytmizovaná, písně, songy
- spisovný, dialekt, sociolekt, obecná čeština (+ vztah k jazyku
originálu – např. italské dialekty)
- specifický jazyk autora (např. V. Havel)
- jazyk jako téma hry (Ionescova Plešatá zpěvačka)
- funkce faktická, expresivní, apelativní, estetická (Mukařovský)