Publikační právo v ČR Přednáška 2. semestr 2016/2017 J. Filip Filip, J.: Publikační právo 2 Definice publikačního práva •– souhrn právních předpisů a jejich ustanovení, které stanoví: -které právní předpisy a jiné skutečnosti (výsledky voleb, sdělení orgánů, soudní rozhodnutí…), -jakým způsobem, -v jakém publikačním orgánu s publikačním monopolem a -s jakým důsledkem se vyhlašují -Nyní nejen právní předpisy, ale i soudní rozhodnutí – rovněž jejich znalost se začíná vyžadovat (přípustnost dovolání dle § 237 o.s.ř.– viz dále) -Povinností právního státu je vytvořit předpoklady znalosti toho, co stát od subjektů práva vyžaduje Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the dominant view among those jurists who had written treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of the Holy Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any possible rival. It was said to be a universal law not by reason of the Empire but by the empire of Reason, and its doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only secular system of law to be taught in European universities side by side with the canon law of the universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long as the only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of Historical Ideas) Filip, J.: Publikační právo 3 Definice publikačního práva •s účinkem domněnky všeobecné znalosti (§ 2 ABGB) •Zákon č. 309/1999 Sb. – Sbírka zákonů, Sbírka mezinárodních smluv •Zákon č. 128/2000 Sb., - úřední deska •Zákon č. 129/2000 Sb. – úřední deska, Věstník právních předpisů kraje •Nařízení Rady (EU) č. 216/2013 o elektronickém vydávání Úředního věstníku EU •Význam publikace – spory •– SRN – ochrana ústavy – nesmí se publikovat •ČSFR 1992 – spor o to, kdo posoudí ústavnost lustračního zákona •Polsko – spor o publikaci rozsudku Ústavního tribunálu – musí se publikovat, jen TK má monopol na rozhodnutí, co je ústavní (premiérka odmítá, že by to naopak bylo neústavní, neboť nejde o rozhodnutí, nýbrž jen stanovisko, nebylo 13 soudců) Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the dominant view among those jurists who had written treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of the Holy Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any possible rival. It was said to be a universal law not by reason of the Empire but by the empire of Reason, and its doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only secular system of law to be taught in European universities side by side with the canon law of the universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long as the only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of Historical Ideas) Filip, J.: Publikační právo 4 Definice publikačního práva – II. •Potřeba reagovat na nové jevy v právu – nutná znalost nejen pr. předpisů, ale i směrnic, informací, pokynů a)např. z úřední povinnosti (věstníky resortní zák. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy •(3) Ústřední správní úřady zveřejňují věstníky vydávané ve své působnosti na portálu veřejné správy. -§ 5/3 na portálu veřejné správy), z povinnosti řádného výkonu profese (daňový poradce, lékař, lékárník), -§ 72/1 daňového řádu (tiskopisy) - Přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise vydaném MF nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. a)z důvody ochrany účastníků právních vztahů (informace o účastnících právního styku jako Obchodní věstník (každodenně, obsahuje údaje o práv. osobách z rejstříků (304/2013 Sb.), rejstříky spolků, politických stran, nadací apod., insolvence apod. b)Zákony upravující zveřejňování (nikoli vyhlašování) jiných skutečností významných pro právní styk – zejména sbírky soudních rozhodnutí, nejde o tvorbu práva, precedentů, nicméně fakticky se vyžaduje znalost • • Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the dominant view among those jurists who had written treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of the Holy Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any possible rival. It was said to be a universal law not by reason of the Empire but by the empire of Reason, and its doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only secular system of law to be taught in European universities side by side with the canon law of the universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long as the only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of Historical Ideas) Filip, J.: Publikační právo 5 Definice publikačního práva – III. •c) bez něj – Zákony upravující zveřejňování (nikoli vyhlašování) jiných skutečností významných pro právní styk – zejména sbírky soudních rozhodnutí, nejde o tvorbu práva, precedentů, nicméně fakticky se vyžaduje znalost •(srov. úpravu dovolání podle o.s.ř. - § 237 – bez jejich znalosti není možné podání úspěšně (aby vůbec bylo přijato) podat, proto judikatura NS musí být přístupná -§ 24 ZSS – NS vydává Sbírku rozhodnutí, ve které se v zájmu jednotného rozhodování soudů uveřejňují -a) stanoviska Nejvyššího soudu zaujatá kolegii nebo plénem podle § 14 odst. 3, - b) vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů. -Totéž judikatura ÚS – zde rozdíl – ve vztahu k právním předpisům se publikuje ve Sbírce zákonů, nejen v Sb.n.u. ÚS – všechny nálezy, vybraná usnesení -Dále NSS - § 22 Sbírka rozhodnutí NSS (s.ř.s.) - ve které se uveřejňují zejména vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajských soudů vydaná ve správním soudnictví a stanoviska a zásadní usnesení Nejvyššího správního soudu. - • Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the dominant view among those jurists who had written treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of the Holy Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any possible rival. It was said to be a universal law not by reason of the Empire but by the empire of Reason, and its doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only secular system of law to be taught in European universities side by side with the canon law of the universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long as the only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of Historical Ideas) Filip, J.: Teorie legislativy 6 Druhy publikace právních předpisů • • • • • • • • • • • • • • • • • Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the dominant view among those jurists who had written treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of the Holy Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any possible rival. It was said to be a universal law not by reason of the Empire but by the empire of Reason, and its doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only secular system of law to be taught in European universities side by side with the canon law of the universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long as the only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of Historical Ideas) Druhy publikace I. •ústní (tradice, Island) •a písemné (Kropatschek) 1740-1780, •tradice, tesání, memorování •Tištěné •Elektronické •S dálkovým přístupem • Druhy publikace II. •materiální – nutno se seznámit a prokázat znalost (např. zkouškou, podpisem) •a formální publikace – domněnka znalosti • •1780 Justizgesetzsammlung– v ní 1: díl ABG JGS , 1792 – PGS Politische Gesetzsammlung • •Příklad rozdílů - § 49 o.s.ř. (do vlastních rukou, fikce doručení) • Druhy publikace III. •obligatorní a fakultativní •ABGB 1811, RGBl. 1849 •Viz dle 309/1999 - doplnit Druhy publikace IV. •v úplném znění a •oznámení o vydání, • •dále republikace (nemá normotvorný a informační účinek) – viz nález I. ÚS 1516/15 • Druhy publikace V. •Nahlížení od 1849 •Úřední sbírky •soukromé, •tajné sbírky •Dálkový přístup • • Den vyhlášení, platnost a účinnost •Jiná je úprava pro právní předpisy státu a •jiná pro právní předpisy územní samosprávy, kde je to sporné •Zákon o Sbírce - § 3 den platnosti = den rozeslání •Obecně závazná vyhláška - § 12 OZř – rozlišuje vyhlášení (dobu) a den vyhlášení (čas) •(1) Obecně závazné vyhlášky a nařízení obce (dále jen "právní předpis obce") musí být vyhlášeny, což je podmínkou platnosti právního předpisu obce. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce3b) obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení právního předpisu obce je první den jeho vyvěšení na úřední desce. Kromě toho může obec uveřejnit právní předpis obce způsobem v místě obvyklým. Filip, J.: Teorie legislativy 13 Funkce publikačního orgánu(1) •Je jich více – evidenční, informační, normativní •Jejich existence plyne již z názvů, někdy nepřesných •Rozdíl v označení publikačního orgánu • •1) Věstník (Journal officiel), Noviny (Wiener Zeitung, Narodne novine, Izvestija), Monitor (polski) (úřední informace), •2) Zákoník (Reichsgesetzblatt, Bundesgesetzblatt, Dzienik ustaw) (právní předpisy), • •3) Zbírka (zbírka zákonů, mezinárodních smluv) (evidence) • Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the dominant view among those jurists who had written treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of the Holy Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any possible rival. It was said to be a universal law not by reason of the Empire but by the empire of Reason, and its doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only secular system of law to be taught in European universities side by side with the canon law of the universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long as the only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of Historical Ideas) Funkce publikačního orgánu(2) •evidenční – od 1.10.1849, viz první částku •určuje, co oficiálně platí a je známo. Jsou ale výjimky (mimo samosprávy) • •POZOR – ne vše, co je právem je ve Sbírce – rozdíl čl. 52 Ústavy, 309/1999 Sb. a čl. 87 odst. 1 a,b Ústavy (viz nález č. 528/2002 Sb. – pr. předpisem je jakkoli označený právní akt, který reguluje chování subjektů práva a prakticky plní roli právního předpisy, byť tak není označen (cenový výměr) • •informační – ignorantia iuris non excusat, iura novit curia, každý zná, nedokazuje se (§ dříve communis opinio doctorum, vzorové rozsudky) • •§ 121 OSŘ Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky. •(těmi tedy nejsou územní předpisy, cizích států včetně Sloven. státu a SR od 1993, naopak se nedokazuje právo EU) • •normotvorná – nabytí platnosti, princip právního státu (čl. 52 Ústavy, § 3/1 ZSZMS) – platnost, účinnost a použitelnost – Pl. 22/13 – zák. č. 494/2012 (částka 186) • •Použitelnost zrušeného předpisu – další aspekt - problém v případě zrušení ÚS (viz usn. III. ÚS 3514/13 – nelze použít zrušenou přísudkovou vyhlášku, i když by se jinak použila) • Filip, J.: Teorie legislativy 15 Publikační orgány v ČR • •Úřední tištěné – Sbírka zákonů, Sbírka mezinárodní smluv, Úřední věstník EU, Věstník právních předpisů kraje, •Mohou je mít i další orgány – označení jako věstník, původně též Úřední věstník, Věstník vlády, •Úřední noviny (Prager Zeitung, Wiener Zeitung, Izvestija) •Označení „sbírka“ není příliš výstižné – to platilo v dobách, kdy šlo o sbírání, dnes jde o vyhlašování, proto věstník přesnější •Informační funkci plní též Obchodní věstník • •úřední deska – mají správní úřady (§ 26 spr. řádu), v případě obcí obligatorní způsob vyhlašování předpisů - § 26 Úřední deska • (1) Každý správní orgán zřizuje úřední desku, která musí být nepřetržitě veřejně přístupná. Pro orgány územního samosprávného celku se zřizuje jedna úřední deska. Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup. •§ 12 zákon o obcích - 1) Obecně závazné vyhlášky a nařízení obce (dále jen "právní předpis obce") musí být vyhlášeny, což je podmínkou platnosti právního předpisu obce. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce3b) obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení právního předpisu obce je první den jeho vyvěšení na úřední desce. Kromě toho může obec uveřejnit právní předpis obce způsobem v místě obvyklým. • (2) Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy obce účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. • (3) Nařízení obce vykonávající rozšířenou působnost se zveřejní též na úřední desce obecních úřadů působících ve správním obvodu obce s rozšířenou působností. • (4) Obec vede evidenci právních předpisů, které vydala. Evidence právních předpisů obsahuje číslo a název právního předpisu, datum jeho schválení, datum nabytí jeho platnosti, datum nabytí jeho účinnosti, popřípadě i datum pozbytí jeho platnosti. Právní předpisy obce se označují pořadovými čísly. Číselná řada se uzavírá vždy koncem každého kalendářního roku. • (5) Právní předpisy obce a jejich evidence musí být každému přístupny u obecního úřadu v obci, která je vydala. Nařízení vydané obcí vykonávající rozšířenou působnost musí být každému přístupné též u obecních úřadů působících v jejím správním obvodu. •Úřední desku mohou být i další orgány (obecné soudy, Ústavní soud, ale i jiné organizace jako akciové společnosti (§ 390 Z. o obch. korporacích) • •sdělení o opravě tiskové chyby (čl. 93/1 organizacyjne x organizacijnie) • •způsob umožňující dálkový přístup – příklady z ČR a jiných zemí http://science.law.muni.cz/content/cs/informacni-zdroje/databaze-pravnich-predpisu-a-soudnich-rozho dnuti/ •E- sbírky •Viz přehled – ZSZMS a nařízení EU Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the dominant view among those jurists who had written treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of the Holy Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any possible rival. It was said to be a universal law not by reason of the Empire but by the empire of Reason, and its doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only secular system of law to be taught in European universities side by side with the canon law of the universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long as the only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of Historical Ideas) Filip, J.: Teorie legislativy 16 Nový systém publikace – e-Sbírka + e-Sbírka m.s. •NÁROKY •závaznost elektronické publikace právních předpisů a mezinárodních smluv, včetně závazné publikace úplného znění právních předpisů, •zajištění maximální míry dostupnosti platného práva jeho adresátům, •vybavení funkcionalitami umožňujícími zřetelným způsobem zobrazit rozdíly mezi jednotlivými platnými a účinnými zněními téhož předpisu v časové, případně územní ose, •zvýšení informační hodnoty zpřístupněného znění právního předpisu připojením znalostních údajů (např. DZ), •umožnění propojení s ostatní informačními systémy e-Governmentu, zejména Registrem práv a povinností, •zefektivnění a zkvalitnění publikačního procesu, - od 00.00 nebo okamžitě •poskytování dokumentů obsažených v e-Sbírce k opětovnému užití v souladu se směrnicí 2003/98/EC, a •zajištění dostupnosti závazné listinné verze právního předpisu pro osoby preferující listinnou formu před formou elektronickou. Filip, J.: Teorie legislativy 17 ZÁKLADNÍ PARAMETRY E-SBÍRKY •elektronický redakční a publikační systém, který garantuje stejnost zobrazení závazného znění právního předpisu, mezinárodní smlouvy a jiného právního aktu při dálkovém přístupu do systému e-Sbírky i v jeho listinné verzi ve formě tištěných částek a ověřeného výstupu z terminálu Czech POINT; •integrita její datové báze ve smyslu celistvosti a nezměnitelnosti databáze nekorektními způsoby, nemožnosti zasahovat do oficiálních právních textů a ve smyslu možnosti sledovat úpravy původního právního textu s garancí jeho celistvosti a původnosti; •její dostupnost v režimu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, včetně vybudování záložního pracoviště pro nouzovou publikaci právních předpisů; •kontinuálnost publikačního procesu prostřednictvím vytvoření nouzového pracoviště e-Sbírky pro případ vyřazení hlavního pracoviště e-Sbírky v důsledku mimořádné situace, •její užitkovost ve smyslu možnosti využití dat bez ohledu na operační systém nebo platformu uživatele. Další zásady publikačního práva a)Stát odpovídá za své právo i informace o něm. Podmínkou platnosti právních předpisů je jejich řádné vyhlášení způsobem, který stanoví zákon (nález I. ÚS 107/95, Sb.n.u., sv. 7, č. 23) ―→ informační funkce b)Sbírky mají publikační monopol, kterému koresponduje ochrana názvů sbírek a nařízený způsob citace (§ 9 ZSZMS), domněnka správnosti textu. c)Zvláštností je § 108 ZMPSP, který stanoví, že Ministerstvo spravedlnosti vydává těm, kdo to potřebují k uplatnění svého práva v cizině, osvědčení o právu platném v ČR. V takovém osvědčení nemůže být podáván výklad zákona nebo výklad o tom, jak je třeba použít zákona na určitou právní věc. d)Odpovědnost státu značí i odpovědnost za chyby, kterých se při vyhlašování dopustí (nález I. ÚS 245/98 – jde o nesprávný úřední postup podle č. 82/1998 Sb. ZSZMS to výslovně neřeší, jen institut vyhlášení opravy tiskové chyby v nejbližší Sb. nebo Sb.m.s. Musí však jít o skutečnou chybu tisku, nikoli o zakrytí nedostatků samotného právovotvorného procesu e) výjimky z publikačního monopolu nejsou přípustné, f)jsou možné paralelní způsoby vyhlášení právního předpisu nebo právního aktu. Konkrétně jde o řešení mimořádných stavů, kdy je možné zveřejnění (ne vyhlášení) cestou hromadných sdělovacích prostředků (čl. 12 ÚZB). Obdobně vyhlášení stavu ropné nouze (§ 4 odst. 4 zák. č. 189/1999 Sb.), nařízení o rozsahu omezení základních práv v době mimořádných stavů (§ 53 odst. 5 zák. č. 222/1999 Sb.), nařízení vlády o odevzdání zbraní (§ 70 odst. 2 zákona č. 219/2002 Sb., o zbraních) atd.; • Základní pojmy intertemporality •Aktivita – účinnost - • •Ultraaktivita – použitelnost zrušeného předpisu • •Retroaktivita – zpětná působnost, zásadně vyloučena, lex Walderode II. ÚS 326/98 (doplnění podmínky pro restituci majetku po uplynutí lhůty k uplatnění), posuzování nabytí občanství • •Retrospektivita – předpis je účinný a vztahuje se na současnost viděnou skrze to, co se zběhlo v minulosti (lustrační zákon), zásadně přípustná, někdy sporné – viz nález Pl. ÚS 5/95 (odnětí výsluhového příplatku) • •Použitelnost – viz čl. 10 Ustavy, lex specialis, posterior, superior • J. Filip: Úvod do ústavního práva Příklad retroaktivity a retrospektivity – Pl. 5/95 (výsluha za minulý režim) •Skupina poslanců namítá, že napadené zákony jsou přímo retroaktivní ve vztahu k zákonům č. 186/1992 Sb. a č. 100/1970 Sb., resp. zákonu č. 76/1959 Sb., což je v rozporu se všeobecným zákazem retroaktivity, odvozeným ze zásad právního státu, k jehož definičním znakům patří též princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo… •Pravá retroaktivita zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účinností. Nepravá retroaktivita spočívá v tom, že právní vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového. Po její účinnosti se však řídí právem novým (viz Pl. ÚS 3/94, Sb.n.u. ÚS sv. 1, díl I., č. 38). •Za zpětně působící (pravá retroaktivita) by bylo možné novou úpravu považovat pouze tehdy, kdyby měnila samotný vznik určitého právního vztahu nebo následky právního vztahu, které nastaly přede dnem její účinnosti. Nelze však vyloučit novou úpravu právních následků určitého právního vztahu dříve vzniklého působící ex nunc, jak je tomu v případě posuzovaných zákonů (viz nález pléna Ústavního soudu č. 164/1995 Sb.). Aby se jednalo o retroaktivitu, musel by zákon odejmout (resp. zrušit) nárok na výsluhový příspěvek zpětně, ke dni jeho přiznání, přičemž by již vyplacené částky musely být vráceny. Tak tomu však není. Napadené zákony výslovně stanoví, že nesplňuje-li příslušná osoba nově upravené podmínky pro přiznání příspěvku za službu nebo splňuje-li podmínky pro přiznání příspěvku v nižší částce, sníží se ode dne účinnosti zákonů tyto příspěvky na výši odpovídající zápočtu doby zaměstnání nebo se jeho výplata zastaví. Oba zákony tedy zcela jednoznačně stanoví svou účinnost do budoucna a jsou z tohoto hlediska v souladu s ústavním pořádkem.. J. Filip: Úvod do ústavního práva Reakce na retroaktivní předpis •Nelze jej akceptovat – soud má dokonce povinnost k tomu nepřihlédnout, i když z textu jasně vyplývá •Příklad: NSS - 4 Ans 5/2007-60 potvrdil názor KS v Brně, který rozhodl, že navzdory tomu, že zákon č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon o informacích, stanoví, že nabývá účinnosti dnem 1.1.2006, avšak byl byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 8.3.2006 a po uplynutí patnáctidenní lhůty tedy nabyl účinnosti dne 23.3.2006. •Takto nyní bez dalšího postupuje redakce ASPI – viz zákon č. 25/2015 Sb. (změna rozpočtových pravidel o dotacích) – nabývá účinnosti 1.1.2015, ale schválen 20.1.2015. Protože vyhlášen až 5.2.2015 ve Sbírce zákonů, uvedla redakce ASPI jako den účinnosti 15 den po vyhlášení – 20.2.2015 •Nicméně ne vždy se postupuje takto – v případě přestupkového zákona Pl. ÚS 22/13 takové zpětné stanovení účinnosti zrušil (přestupkový zákon – zákaz pobytu) - stanovením účinnosti dnem 1. července 2012 ve svém důsledku (ne)zapříčiňuje, že ustanovení zákona č. 494/2012 Sb. působí retroaktivně (vyhlášen až 31.12.2012), což je zvlášť závažné v případě novelizace hmotněprávních ustanovení trestního zákoníku a zákona o přestupcích. J. Filip: Úvod do ústavního práva