Dějiny právního myšlení

Klasické vymezení právních principů


Při klasickém /tradičním/ vymezení právních principů a tedy jejich odlišení od právních norem můžeme navázat na učebnici (str. 211), případně na přednášku dr. Hloucha (prezentace je v materiálech „přednáškového“ kurzu).

Právní principy se od právních norem odlišují především tím, že jsou to základní regulativní ideje. Představují proto základní myšlenky, na kterých stojí celý právní systém – proto o nich můžeme říci, že jsou to metanormativní východiska. Upravují vztahy v celé struktuře práva, přičemž vyjadřují hodnotový (nebo morální) obsah, který se pojí k základní ideji práva. Vyjadřují tedy body, které svým hodnotovým rozměrem určují podobu celého konkrétního právního řádu. Stejně jako normy mají různý stupeň obecnosti, byť většina z nich je skutečně obecnější (ale nutně to neplatí pro všechny, proto to nemůže být rozlišovací znak). Podstatné je, že jejich skutkové podstaty (podmínky nastoupení normativního tlaku, či chcete-li subsumpční podmínky) jsou stanoveny obecněji, či mnohem méně určitě než právní normy. Nejsou to jen obecnější pravidla, ale myšlenky, na kterých jsou pravidla založena, a proto musí být aplikovatelné na větší počet případů (v tom je prvek obecnosti, neznamená to však, že nutně musí být obecnější).

Příklady klasického vymezení právních principů

Klasické vymezení je například zastává Ota Weinberger: „Právní principy jsou abstraktní právní pravidla, která přímo neurčují, jaké chování má být nebo jaké chování je dovoleno. Přispívají však k řešení právních vztahů, především těch, jejichž posouzení je závislé na hodnocení a soudcovské uvážení. Jakožto vůdčí zásady (maximy) zákonodárství obecně vyměřují základ právních pravidel. Jako prvky determinace a odůvodnění rozhodnutí napomáhají rozhodovací praxi.“ Weinberger, O. Norma a instituce. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017, s. 80.

Můžeme si také říci, že Robert Alexy si je vědom toho, že existuje celá řada způsobů odlišování právních principů a právních norem. „Mohli bychom tedy uvažovat o normách a principech podle toho, jak vznikly, například podle toho, zda byly vytvořeny nebo poznávány (Samuel I. Shuman), explicitnosti jejich hodnotového základu (Claus-Wilhelm Canaris), jejich morálního obsahu nebo jejich vztahu k ideji práva (Karl Larenz) nebo nejvyššímu právu (Hans Julius Wolff), jejich významu pro právní řád (Karl Larenz), podle toho, zda je můžeme jistě poznat, či je můžeme rozlišovat podle jejich obecnosti nebo všeobecné závaznosti.“ Alexy, R. Recht, Vernuft, Diskurs. Studien zur Rechtsphilosophie. Frankfurt am Mein: Suhrkamp, 1995, s. 185.


Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše