Dějiny právního myšlení

rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 As 37/2006, č. 1112/2007 Sb. NSS


Tento rozsudek Nejvyššího správního soudu je zajímavý tím, že jednak směřuje k přijímání ke studiu na vysoké škole, ale také tím, že účel hledá opravdu u posledního institutu v právu a je tak téměř „posedlý“ účely – byť to výslovně nezmiňuje. Pro srovnání také můžeme říci, že je tento rozsudek příkladem toho, že se účely mění a vyvíjejí – nemáme proto pevně danou hierarchii účelů, ale víme, že jejich případnou kolizi (a my víme, že k ní dochází a umíme ji řešit, že) musíme zvládat v každém posuzovaném případě opětovně. Právě tato relativnost (či nestálost) účelů a obtíže s jejich poznatelností (ach ty důvodové zprávy) plyne i z toho, že dříve Ústavní soud v nálezu vůbec nepřipouštěl, že by bylo účelné rozhodnutí o nepřijetí ke studiu na vysoké škole přezkoumávat soudně – dokonce řekl, že to ani fakticky nejde…viz  nález sp. zn. Pl. ÚS 32/95 ze dne 3. 4. 1996 (N 26/5 SbNU 215; 112/1996 Sb.)

K diskusi I

V rozsudku Nejvyššího správního soudu se soustředíme na účel jednotlivých částí rozhodnutí (Jaký má rozhodnutí o nepřijetí ke studiu na vysoké škole účel? A jaký má účel rozhodnutí rektorky o odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí ke studiu na vysoké škole?), zejména s ohledem na přezkoumatelnost rozhodnutí? Má důvod, aby toto rozhodnutí o odvolání bylo odůvodněno?

Vysoká škola (žalovaná, která podala kasační stížnost) při svém hodnocení rozhodnutí krajského soudu při soudním přezkumu rozhodnutí rektorky o odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí ke studiu na vysoké škole zaujala něco, co lze označit jako formalistický přístup. 

Rozsudek I

„Rozhodnutí rektora o žádosti o přezkum nemusí obsahovat stejné formální a obsahové náležitosti, protože to zákonodárce výslovně neuvádí, nejde nepochybně o pochybení zákonodárce nebo o jeho opomenutí v důsledku jiné právní úpravy, neboť o obou rozhodnutích hovoří stejný paragraf přijatý v tomto znění ve stejném okamžiku. Již vůbec nelze dovodit ze zákona, že by se měl rektor podrobně zabývat jednotlivými konkrétními důvody nepřijetí uchazeče ke studiu. Rektor zkoumá napadené rozhodnutí děkana fakulty z hlediska jeho zákonnosti, a to nejen ve vztahu k zákonu o vysokých školách, ale i k vnitřním předpisům vysoké školy.“

Tento formalistický přístup je pochopitelný, uvědomíme-li si, jak rozhodnutí rektorky vypadalo: „Výše uvedené rozhodnutí děkana FIM je v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a o doplnění dalších zákonů“, studijním a zkušebním řádem UHK a se stanovenými podmínkami přijímacího řízení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno.“

K diskusi II

Jak se dívat na takový přezkum provedený rektorem (rektorkou)? Je to skutečně přezkum? Jaký je účel přezkumu? Je možné takové rozhodnutí dále přezkoumat?

Nejvyšší správní soud přistupuje k hledání účelů a pokouší se stanovit, proč by rozhodnutí mělo být odůvodněno, byť se na ně nevztahuje správní řád. 

Rozsudek II

„Ačkoliv je vyloučení správního řádu při vydávání těchto rozhodnutí výslovně vyloučeno a na obsah odůvodnění není možno vztahovat kritéria obsažená v jeho § 47 odst. 3, nelze z toho podle názoru krajského soudu dovodit, že by odůvodnění mělo být pouze formální součástí tohoto rozhodnutí. Na jeho obsah je nutné klást určité nároky, a to přinejmenším takové, že by se uchazeč o studium měl jasně a srozumitelně dozvědět, z jakých konkrétních důvodů nebyl na studium přijat.“

Dále Nejvyšší správní soud zkoumá, zda by rozhodnutí o odvolání proti nepřijetí mělo být odvodněno. Přistupuje k tomu i s ohledem na to, že neúspěšný uchazeč může ve svém odvolání uvádět různé skutečnosti. Pak je asi na místě, aby se s nimi odvolací orgán vypořádal, nebo ne? Je to jedna z možností – ta druhá (v rozhodnutí první) směřuje k tomu, že rozhodnutí rektora žádné zvláštní odůvodnění obsahovat nemůže, protože to zákon výslovně nestanoví.


Rozsudek III

„Umožňuje-li totiž zákon uchazeči žádat o přezkoumání rozhodnutí, pak mu tím zcela jistě dává i právo namítat konkrétní skutečnosti. Uvádí-li uchazeč konkrétní důvody, proč má za to, že rozhodnutí děkana je v rozporu se zákonem, vnitřními předpisy či podmínkami stanovenými podle § 49 odst. 1 a 3, je nutné, aby se rektor při přezkumu tohoto rozhodnutí těmito důvody zabýval, jinak by nedostál zákonu, který stanoví povinnost změnit rozhodnutí, jež je s těmito podmínkami v rozporu.“

K diskusi III

Dejme to do kontextu s výše řečeným. K čemu se přiklonit? Má smysl odůvodňovat rozhodnutí o odvolání? Jaký to má účel? Opověď lze nalézt zde: „Pokud by rozhodnutí o opravném prostředku ve správním řízení nemuselo být řádně odůvodněno a správní orgán by se nemusel vypořádat s jednotlivými důvody uvedenými v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana, postrádal by tento opravný prostředek svůj smysl.“ Proč? Co k tomuto závěru Nejvyšší správní soud vedlo?


Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše