1.     Možná dělení pozitivněprávních učení; společné vlastnosti teorií právního pozitivizmu

2.     Typy pozitivněprávních učení (Ota Weinberger)

3.     Radbruchova formule. Význam, možnosti použití. Podmínky judiciálního využití.

4.     Fuller a jeho koncepce přirozeného práva; principy legality.

5.     Právní pozitivismus 19. století: anglosaský proud (Bentham, Austin), evropský kontinentální proud (Bergbohm).

6.     Ryzí nauka práva (Kelsen, Weyr).

7.     Hartova koncepce právního pozitivizmu.

8.     Distinkce mezi iusnaturalismem a právním pozitivizmem.

9.     (Neo)institucionalistický právní pozitivizmus.

10.  Způsoby řešení nespravedlivého práva (Radbruch, Hart, Dworkin)

11.  Alfred Verdross: teze institucionálního sepjetí práva a morálky. Hraniční orgán.

12.  Imperativ nezměnitelnosti materiálního jádra ústavy (čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR) – metafyzický apendix pozitivního práva.

13.  Zdroje, hlavní teze a nejvýznamnější představitelé pojmové jurisprudence.

14.  Účel práva a účel v právu (Jhering, Radbruch). Individuální a kolektivní dobra.

15.  Poznatelnost účelů a předvědění interpreta. Kolize a hierarchie účelů.

16.  Kognitivistické a non-kognitivistické koncepce právní normy.

17.  Platnost, druhy platnosti a problém kolize platností právní normy.

18.  Teorie norem z ontologického hlediska (Weinberger).

19.  Znaky právních norem (genus proximum a differentia specifica).

20.  Regulativ a regulativní věta.

21.  Právně-normativní modality (pojmy příkaz, zákaz). Právní norma jako příkaz.

22.  Právně-normativní modality (dovolení). Bilaterální a unilaterální dovolení.

23.  Obsahové vymezování právních principů.

24.  Logické vymezování právních principů.

25.  Právní principy: Dworkin a Alexy (shodné a rozdílné znaky jejich koncepcí).

26.  Kolize principů (zásada proporcionality).

27.  Právní jazyk. Srozumitelnost právního jazyka.

28.  Paradox právního jazyka

29.  Filosofie (právního) jazyka. Právo jako jazyk (White).

30.  Otevřená textura práva (Hart)

31.  Právní hermeneutika – napětí mezi kognitivismem a decisionismem v aplikaci práva [škola volného práva (Freirechtsschule), zájmová jurisprudence vs. pojmová jurisprudence).

32.  Dworkin: „One Right Answer“ Theory (teorie jedné správné odpovědi).

33.  Mezery v právu a jejich „vyplňování“.

34.  Metody výkladu – řešení rozporu ve výsledku výkladu, docíleného jednotlivými výkladovými metodami.

35.  Koncept předporozumění v právní interpretaci (především Gadamer)

36.  Humova teze a problém pravdivosti norem.

37.  Pravdivost a význam pravdy v právu. Oblasti výskytu pravdivosti ve struktuře mechanismu právní regulace.

38.  Kelsenovo pojetí pravdy ve vztahu k normě.

39.  Problematika důkazu.

40.  Kategorie úplnosti a rozpornosti v právu.

41.  Právní realismus – role soudů při řešení otázky „Co je právo?“.

42.  Soudcovský sylogismus a jeho kritika; soudcovský aktivismus vs. minimalismus; decizionismus vs. kognitivismus; originalismus vs. živá ústava, soudcovské intuice (Frank)

43.  „Hard case“ (tzv. neobvyklý/složitý případ): pojem. Souvislost rozhodování o hard case a filosofií práva.

44.  Spravedlnost formální a materiální.

45.  Spravedlnost a rovnost.

46.  Rawls vs. Nozick, aneb společenská smlouva vs. neviditelná ruka.

47.  Spravedlnost obecná a individuální.

48.  Spravedlnost jako kontextuální přiřazování dober a břemen.

49.  Spravedlnost a akceptovatelnost hledisek odlišování.

50.  Spravedlnost jako výsledek, spravedlnost jako procedura.