Pravidla pro výstavbu byla na území zemí českých kodifikována již v době středověku, a to nejenom jako pravidla pro výstavbu, ale byly zakotvovány i technické podmínky výstavby a kontroly splnění těchto podmínek ze strany vrchnosti. Podrobná právní úprava byla zakotvena v 19. století. Právní zakotvení veřejného stavebního práva z konce 19. století lze považovat za kvalitní, a to i s ohledem na to, že příslušné zákony platily do konce čtyřicátých let 20. století. Po této etapě dochází ke změnám v legislativě v návaznosti na změny ve společnosti. V roce 2006 je schválen a vydán stavební zákon č. 183/2006 Sb., který nabyl účinnosti k 1. 1. 2007. Tento stavební zákon byl již mnohokrát novelizován. Jak bylo v řadě případů uváděno zákonodárci, některé tyto novely byly tzv. zásadní. Poslední velká novela byla schválena v roce 2017 (zákon č. 225/2017 Sb.) s účinností od 1. 1. 2018. Avšak ani tato legislativní změna nepřinesla očekávané výsledky a nedosáhla kýženého cíle.
Jako zásadní problém stávajícího legislativního prostředí ve vztahu k povolování staveb bývá uváděna pomalost jednotlivých řízení, konkrétně délka procesu vedoucího k povolení staveb. Jedná se o opakovaně kritizovaný problém české právní úpravy veřejného stavebního práva.
V současné době byla legislativně projednána komplexní rekodifikace celého veřejného stavebního práva, která se dotkne nejenom stavebního zákona, ale obrovského množství právních předpisů, které se stavebnictvím souvisí. Deklarovaným cílem zákonodárce byla snaha přiblížit veřejné stavební právo standardům vedoucím k jeho zefektivnění, odstranění obstrukcí, průtahů či bariér, které dnes omezují výstavbu a rozvoj České republiky. Jak bylo uvedeno v úvodu vymezených cílů, dnešní společenské a ekonomické prostředí si žádá, aby stavební právo stanovilo jednoduchá, aplikovatelná, vymahatelná a srozumitelná pravidla, která zajistí výstavbu klíčových dopravních staveb a další infrastruktury.
Nový stavební zákon byl schválen v červenci 2021 a ve sbírce zákonů byl vydán jako zákon č. 283/2021 Sb.