Učení
Natália Beharková
Ústav zdravotnických věd
Osnova
Učení:
̶ Definice
̶ Faktory
̶ Typy
̶ Způsoby
Učení
− univerzální jev
− schopnost učení – vrozená, souvisí se zvládnutím mechanizmu řeči a funkci
paměti
„Znamená získávání zkušeností, utváření a pozměňování
jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného.
…životní úloha lidského učení je v získávání předpokladů pro aktivní vyrovnávání se
s přírodním a společenským životním prostředím.“
(Čáp, J. a Mareš J. Psychologie pro učitele, s. 80)
v širším smyslu
Učení
v užším smyslu
̶ proces, v němž organizmus
získává individuální zkušenosti,
učí se přizpůsobovat novým
životním podmínkám a učí se
novým formám chování
̶ probíhá neustále, spontánně
̶ činnost edukanta záměrně
navozená soustavou požadavků
z vnějšku;
Výsledkem je osvojení vědomostí,
dovedností a návyků, ale také
utváření postojů a získávání určité
hierarchie hodnot.
(Hartl, 1999)
Faktory ovlivňující
učení
Faktory napomáhající učení
̶ Motivace (z lat. movere, hýbati, pohybovati) pohnutka, která podněcuje jednání člověka; usměrňuje
naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle; vnitřní (jedinec vnímá) a vnější (hrozba trestu, možnost odměny)
̶ Pohotovost (připravenost, ochota) učit se – projev motivace v určitém čase
̶ Zpětná vazba – pozitivní, negativní
̶ Sestavení poznatků – od jednoduchých k složitějším (individuální posouzení); začátek a konec poznatků (nejlépe
zapamatovatelné)
̶ Rozsah učiva/poznatků – čím více poznatků – tím delší čas na osvojení a horší zapamatování
̶ Opakování – klíčových pojmů/faktů – pomáhá zapamatování si novo naučených věcí (interval mezi naučením se
a využitím naučeného v praxi!) (▲aplikace inzulínu sám již v nemocnici/až doma)
̶ Smysl poznatků
̶ Optimální prostředí na učení (+ soukromí)
Faktory brzdící učení
̶ úzkost P/K, emoce
̶ fyziologické překážky – akutní nemoc, bolest
̶ věk – involuce tkání, prognóza, biorytmus,
̶ kulturní bariéry (jazyk, žebříček/protichůdnost hodnot…)
̶ iatrogenní překážky (ZP – rychlé tempo, ignorace P/K poznámek, přílišný
zájem aj.)
Druhy učení I.
̶ Podmiňování – využívá mechanizmus podmíněných reflexů (asociací), kdy podnět spojíme s jeho
posilňováním, čím se vytváří zpevněné dočasné spoje
➢klasické (▲ Ivan Petrovič Pavlov; strach z bolesti - syndrom bílého pláště)
➢operantní (instrumentální) - spojené s činností subjektu (odměna/trest; pokus/omyl) Watson – studie
"malého Alberta
➢zástupné - subjekt se učí prostřednictvím zkušeností někoho jiného, učí se tedy zástupně.
̶ Senzomotorické – osvojení si pohybových dovedností (různé druhy
sportovních, manipulačních a pracovních činností; únava, strach, delší pauza jsou negativa)
(seznámit s dovedností, rozfázovat pracovní úkol, upozornit na nejdůležitější aspekty dovednosti, upozornění
na chybu, důsledný nácvik; zpřesňování a zrychlování činnosti, motivace jedince▲ stomie
Zdroj: http://www.20min.ch/diashow/151840/56E8A86567E13212768C0BF8BEB6FF0E.jpg
Video https://www.youtube.com/watch?v=FMnhyGozLyE
Druhy učení II.
̶ Verbální – výsledkem je VĚDOMOST; info – vhodná metoda,
srozumitelný výklad obsahu, přizpůsobení věku a indiv. schopnostem
jedince
Postup při osvojování látky verbálního charakteru:
1. Seznámení s celým obsahem.
2. Rozdělení látky na celky.
3. Osvojování látky po částech.
4. Opakování látky vcelku, přičemž klást důraz na vztahy mezi prvky.
5. Vytváření návaznosti na dříve osvojené vědomosti.
̶ Pojmové – osvojení si pojmů a logických operací (rozvíjí myšlení jedince)
Druhy učení III.
̶ Řešení problému – poznáme výsledek (cíl řešení), neznáme postup,
jak se k němu dopracovat.
s fixním koncem – pouze 1 řešení – konvergentní myšlení
s volným koncem – více řešení - divergentní
1.Seznámit s problémem.
2.Rozbor problému (sbírání a třídění informací).
3.Vlastní řešení.
4.Nalezení řešení.
5.Kontrola – evaluace řešení, zdokonalení řešení.
Druhy učení IV.
̶ Sociální učení –
psychologický mechanismus socializace; sociální posilňování
(odměna/trest); nápodoba=imitace chování (▲ BOBO panenka http://ipsychologie.blog.cz/1410/bobo-doll-experiment-a-bandura)
identifikace (▲ být jako on“ a nebo naopak
„jen nebýt jako on)
Oblasti učení (dle Blooma,1956)
̶ Kognitivní (mentální) – zahrnuje intelektové schopnosti (myšlení, poznání,
porozumění).
Uplatnění při vzdělávání
̶ Afektivní – zážitky, emoce, zájmy, postoje a hodnoty, sociálně-komunikační
dovednosti
Uplatnění při výchově
̶ Psychomotorické – (zručnosti a návykové dovednosti) motorická zručnost,
používání pomůcek a zařízení, obsluha přístrojů.
Uplatnění při praktickém cvičení
Doporučení při učení
̶ motivace
̶ poznat cíl
̶ kontinuálnost učení, opakování nabitých poznatků a zkušeností
̶ střídání činností
̶ vhodné prostředí (architektonické, ergonomické, akustické,
hygienické – osvětlení, vytápění, větrání; atmosféra, klima)
Učební styl
̶ postup při učení, kt. člověk v daném období preferuje
̶ závisí na aktuálním obsahu učení
̶ postup, kt. vnímáme jako optimální (vyhovuje nám)
̶ změna stylu je možná, ale nesnadná
̶ souvisí se strategií a taktikou učení
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Povrchový styl učení
kdo se učí tímto stylem:
̶ učení ho nebaví,
̶ učí se, protože musí a protože chce mít učení brzo za sebou,
̶ text se snaží naučit nazpaměť.
̶ Výsledek – malé/žádné porozumění učiva a to, co se naučí,
zanedlouho zapomene.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Hloubkový styl učení
̶ motivací je zájem o něco nového, učení je baví a mají o něj zájem
z vlastního popudu,
̶ dané učivo se snaží pochopit a porozumět mu, probíranou látku si
dobře pamatují.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Strategický styl učení
̶ jedinec se snaží získat co nejlepší známky, další motivací pro ně
je soutěž s ostatními, snaží se využívat své „vychytralosti,“ učení
je ale nezajímá,
̶ na učivo se připravují podle nároků učitele, u kt. ke zkoušení
dochází – pokud jde o benevolentního učitele, učí se povrchním
stylem učení, u náročného učitele se učí do hloubky.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Resumé dle motivace a záměru
Úspěšní jedinci:
̶ kombinují hloubkový a na výkon zaměřený (strategický) přístup,
̶ jsou vysoce motivovaní a dokáží účelně využívat plánovací
strategie.
Neúspěšní:
̶ s nízkou motivací, inklinují k povrchovému přístupu
Typ učení
̶ Vizuální
̶ Auditivní
̶ Kinestetický
Vizuální typ
̶ lépe si pamatují věci, které vidí, než ty které slyší
̶ nejlépe se učí očima, vhodné jsou diagramy, grafy, sledování
videa
̶ během hodiny sledují tváře ostatních (mimiku)
̶ raději si čte sám, než aby mu někdo předčítal
Auditivní typ
̶ lépe si pamatuji věci, které slyší
̶ má rád audionahrávky a rád poslouchá příjemné hlasy druhých lidí
̶ libuje si v diskuzích
̶ rád si pročítává poznámky nahlas (i když čtou potichu, vždy se
vnitřně slyší, jako by četli nahlas)
̶ většinou jsou dobří řečníci
̶ ruší ho zvuky (mlaskání, smrkání, kašlání, hlasité dýchání)
Kinestetický typ
̶ nejlépe se učí, když něco dělá
̶ aby něco pochopil, musí si na to „šáhnout“ a vyzkoušet si to
̶ rádi s něčím manipulují, skládají
̶ píšou a mluví pomaleji
̶ často se lidí během konverzace dotýkají, hodně gestikulují
Zdroj: http://englishquickies.com/wp-content/uploads/2014/10/sty-uceni-anglictiny.jpg
Vzdělávání
̶ Kojenec, batole - (rodič/učitel, bezpečí), pravidelný režim – pocit jistoty; důležité zapojení
všech smyslů; sebeprosazení (Ne)
̶ Předškolní věk – A proč? – odpovědi stručné, přiměřené
̶ Školní věk – učení v bloku, střídaní činností, vysvětlení (má splnit jejich očekávání – mají ho
pochopit), snaha dělat věci správně
̶ Adolescenti – nejlépe chápou tehdy, pokud z toho plynou výhody
̶ Mladí lidé a střední věk – zdraví samozřejmost; dospělí – již vnímají problémy, kt. mohou
plynout z nevhodného životního stylu
̶ Starší dospělí – touha udržet zdraví a soběstačnost(ti, kt. preferují péči o sebe od jiných,
stěží přijmou snahu osvojit si nové návyky posilující soběstačnost reakční čas delší, přesnost,
hluk, vidění, smyslová involuce (čuch, chuť, hmat a jemná motorika), výbavnost,
vštípivost