BUNĚČNÁ  PAMĚŤ

*    paměť  - schopnost systému zaznamenat,uchovávat a ev. předávat 

  informaci

*     buněčná paměť - schopnost buňky uchovávat informaci pro svou reprodukci, růst a další funkce



Buněčná podstata dědičnosti:               
buněčná paměť se předává při dělení buňkám dceřinným

Dědičnost - schopnost uchovávat
  (pamatovat  si ) jistý soubor informací a
  předávat je ve sledu po sobě
  jdoucích generací jak  na úrovni
  buňky tak   i  mnohobuněčného
  organismu.
 

             Paměťový princip
       (paměťový systém buňky)
                  zahrnuje:
 ˙  způsob kódování  informace
 ˙  vyzvedávání informace z paměti
 ˙  doplňování informace 
 ˙  multiplikace paměťového
    záznamu

            Základní vlastnosti 
               buněčné paměti

       1) dostatečná stabilita
       2) snadná vybavitelnost
       3) schopnost zdvojení
       4) možnost doplňování.

                                Materiální  základ  buněčné paměti: 
                                         nukleové kyseliny
Genetická informace je uložena v jednorozměrné sekvenci nukleotidů DNA. Je duplikována a předána do
                                         dceřinných buněk.



                                        Jednotka dědičnosti:
                                                GEN

            Vývoj pojmu gen
 J.G.Mendel (1865) - vloha  
 W.Johanssen (1909) - gen 
 T.H.Morgan (1911)  geny jsou
            lokalizovány na chromosomech

         Vývoj  pojmu  gen 

F.Griffith (1928) (S. pneumoniae)
     "transformační princip".
O. Avery,  C. MacLeod a M. McCarty  (1944): "transformační princip" je DNA
       virulentních pneumokoků,  
A.D.Hershey a M. Chase (1952)
        bakteriofág Escherichia coli T2

                                 F.Griffith (1928) (S. pneumoniae)
                                        "transformační princip".

             O. Avery,  C. MacLeod a M. McCarty  (1944): "transformační princip" je DNA
                                               virulentních

                 Vývoj pojmu gen

 G.W.Beadle a E.L.Tatum (1941)
       jeden gen - jeden enzym  
 J.D.Watson, F.H.C.Crick (1953)
      gen -- úsek molekuly DNA

              Definice genu
 
Gen je úsek polynukleotidového řetězce, který obsahuje genetickou informaci pro strukturu
polypeptidu jako translačního produktu (gen strukturní) nebo  informaci pro strukturu RNA, která
nepodléhá  translaci (gen pro RNA)

    
     STRUKTURNÍ  GENY  
     (1)Složené     exony a introny
        (2) Jednoduché

        GENY PRO RNA
              r RNA (ribosomální RNA)         
              t RNA (transferová RNA)
             

               





     PŘEKRÝVAJÍCÍ SE GENY

 čtecí rámec  (reading frame) jedna ze tří možností čtení souvislého sledu tripletů 
otevřený čtecí rámec (open reading frame) -  vymezený iniciačním a terminačním kodonem 

Čtecí rámce:
TTA-CTT-CAA-CGT-CAC-CAG-GC
nebo
TT-ACT-TCA-ACG-TCA-CCA-GGC
nebo
T-TAC-TTC-AAC-GTC-ACC-AGG-

           NEGENOVÁ    DNA
Prokaryonta - většina DNA v genové
    formě
Eukaryonta - většina DNA nemá genovou funkci (u savčích buněk je transkribováno jen 7 - 10%  veškeré
DNA)


Funkce negenové DNA:
 signální sekvence  (regulační oblasti)
 opakující se (repetitivní) sekvence různé délky (délka je tak variabilní, že se dá použít pro
identifikaci individua (DNA fingerprinting)..
pohyblivé ( mobilní) elementy 
neklasifikovatelná DNA - mezerníky mezi transkripčními jednotkami či  spojky

Genetická ( genová )  informace
je studována na úrovních:
       ˙  genofory (nosiče genů)
        ˙  exprese genetické informace
              (vybavování)
        ˙  informační šum -- mutace
       (náhlé změny genetické
        informace)
        ˙  informace negenová či
          epigenní