Model zdraví a nemoci Zdraví ◼ individuální vnímání ◼ možné odlišnosti v názorech lidí (od vzdělání, hodnotového systému, vlastního chápání zdraví, co pro osobu zdraví znamená) ◼ Medicína 19. a 20. století vytvořila postupně řadu modelů nemoci, které byly odrazem současného stavu a úrovně vědeckého poznání objektivního světa v daném čase. Zdraví ◼ definování pojmu zdraví ~ od společnosti, stupně jejího rozvoje, kultury → projev na zdravotní péči ◼ minulost – zaměření na nemocného, tč. péče o zdraví, ochrana a podpora zdraví ◼ obtížné definování, def. WHO „stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoliv pouhé nepřítomnosti nemoci či vady.“ (1946) ◼ zjednodušeně lze konstatovat: - zdraví je nebýt nemocný, - zdraví je nepřítomnost choroby Model zdraví = ABSTRAKTNÍ náčrty komplexnějších jevů, kterými definujeme zdraví, pohodu a nemoc Terminologie ◼ Nemoc – stav, kdy se osoba necítí zdravá ◼ Choroba – medicínsky termín (porucha tělesných a duševních funkcí, vyúsťující do snížené výkonnosti nebo zkrácení života. Choroba – akutní, chronická, infekční, degenerativní, funkční, maligní, psychosomatická Modely zdraví Klinický model ▪ zdraví jako nepřítomnost znaků a symptomů choroby nebo úrazu „Člověk se cítí fit.“ ▪ protipólem zdraví je choroba nebo úrazu ▪ používají ho lékaři: – aktivity směřují na úlevu od symptomů nemoci, zbavení bolesti a následků nemoci, – pokud se již nevyskytují, Dr. to chápe jako návrat jedince do stavu zdraví Modely zdraví Ekologický model ▪ založen na vztahu lidí a prostředí; ▪ má 3 interaktivní prvky: - hostitel - osoba či skupina, kt. může být vystavěná riziku nemoci - agens - faktory prostředí, kt. mohou svou přítomností nebo nedostatkem vyvolat nemoc - prostředí (vnější nebo vnitřní) - může predisponovat osobu k vývoji choroby ▪ prvky na sebe působí → zdraví je neustále měnící se stav Model hraní rolí ▪ schopnost individua plnit své společenské úlohy (tj, vykonávat svoji práci) ▪ „Zdraví jsou ti, kteří mohou plnit své úlohy (i když jsou klinicky nemocní). ▪ model předpokládá, že choroba je neschopnost vykonávat svoji práci ▪ problém: jedinec neplní pouze jednu roli (pracovní), ale několik matka, student… a ty může jedinec považovat za důležitější než je role pracovní Modely zdraví Adaptační model ▪ založený na adaptaci „Zdraví = tvořivý proces.“ ▪ jedinci se aktivně a soustavně adaptují na své prostředí (choroba = selhání adaptace), ▪ cílem Th je navrátit jedinci schopnost adaptace Definice zdraví Marray, Zentner, 1985: ▪ „Stav blaha, ve kterém je osoba schopna využívat cílené, adaptivní odpovědi a procesy – fyzicky, duševně, emocionálně, duchovně a sociálně – jako odpověď na vnitřní a zevní stimuly (stresory) s cílem udržení relativní stability a pohody v úsilí dosáhnout osobní a kulturní cíle:“ Modely zdraví Eudemonistický model Zdraví = stav uplatnění osobního potenciálu Choroba = stav, zabraňující seberealizaci Modely zdraví Eudaimonismus - názor, postoj, životní strategie, který sleduje jako cíl dosáhnout vnitřního blaha Holistický model ▪ Zdraví jako celek a ne analýza/oddělování jednotlivých oblastí zdraví ▪ zahrnuje celou osobnost člověka, jako celistvou bytost a všechny stránky jejího životního stylu tj. zvládnutí stresu, tělesnou zdatnost… Modely zdraví Zdraví a společnost ◼ úroveň zdraví je dána: - prosperitou společnosti - ekonomickou - politickou vyspělostí - humanitní ◼ determinována 3 faktory: individuálními vlastnostmi společenskými činiteli životním prostředím Zdravotní stav ◼ vyjadřuje stav zdraví individua v daném čase ◼ ovlivňující faktory: - genetická výbava - rasa - pohlaví - věk a vývoj - duševně-tělesné vztahy - životní styl - prostředí - životní úroveň ,… Zdravotní stav - determinanty • Zdravotní péče • Životní a pracovní prostředí • Dědičné faktory • Životní styl 50 % 20 % 10 %20 % Zdravý způsob života ◼ jsou činnosti zaměřené na porozumění: - zdravotního stavu, - udržení optimálního zdraví, - prevence nemocí a úrazů, - dosažení maximálního fyzického a psychického potencionálu ◼ chrání před chorobami a poskytuje možnost jejich včasného odhalení Nemoc ◼ lze chápat jako protiklad vůči zdraví = alternativní model ◼ mezi oběma póly (ideální zdraví a těžký klinický průběh nemoci) je pak přechodné pásmo. ◼ Ukázka definice nemoci (Buchborn): Nemoc je "necítění se dobře" v důsledku subjektivní případně objektivní tělesně duševní újmy, s nebo bez subjektivní, medicínské nebo sociální potřebnosti pomoci, v důsledku poruch v harmonické součinnosti jednotlivých funkčních součástí a subsystémů organizmu Kontinuum zdraví Kontinuum zdraví zdraví nepřítomnost zdraví absence choroby choroba ◼ Subjektivně se nemoc ("illness") pociťuje jako "být nemocný", tj. jako individuální zážitek poruchy "cítění se", jako "necítění se dobře", jako pocit churavosti, utrpení, ohrožení, strachu, starosti a bolesti, vratkosti a nevýkonnosti, selhání a "jinakosti". Všechno dohromady ústí do sociální a medicínské potřebnosti. ◼ Objektivně nemoc rozpoznává lékař ("disease") podle příznaků porušené struktury a funkce, nezávisle na tom, jsou-li subjektivně vnímány i pacientem. Představy a koncepty lékaře i nemocného jsou v úzké spojitosti s dobovými sociálními a ekonomickými podmínkami a světonázorovými proměnami. Tradičně se rozlišují různé aspekty nemoci - aspekt nemocného: churavost (aegritudo, illness) - aspekt lékaře - objektivní nález: nemoc ve smyslu objektivní klasifikace (nosos, disease) - aspekt sociálního okolí: stav nouze a potřebnosti nemocného (“role nemocného”) - v lékařské praxi souběh všech tří aspektů nemoci ("morbus") Choroba ◼ je medicínský pojem ◼ je ji možno popsat jako poruchu tělesných a duševních funkcí vyúsťující do snížené výkonnosti či zkrácení délky života Příčiny choroby ◼ genetické nebo rodinné predispozice ◼ vlivy prostředí ◼ biologické agens ◼ fyzikální agens ◼ chemické agens ◼ látky vyvolávající tvorbu protilátek ◼ škodlivé chemické nebo metabolické procesy ◼ soustavný stres RF choroby ◼ genetická výbava ◼ věk ◼ fyziologické faktory ◼ životní styl ◼ prostředí Stadia chování a postoje v nemoci 1. stadium – setkání se s prvními zdravotními potížemi (bolest, nevolnost, nechutenství). 2. stadium – stanovení vlastní diagnózy na základě předchozích zkušeností, na základě přejímání zkušeností od okolí. 3. stadium – rozhodování se jak dál postupovat (spolehnout se na samoléčbu, využít domácí léčebné prostředky, vyhledat pomoc laickou, profesionální). Reakce nemocného na nemoc a jeho postoj k nemoci ◼ Rozdílné, individuálně odlišné Postoj k nemoci Pacient = osoba v lékařské péči, jako léčící se nemocný člověk. Pacients = trpělivý (patior=trpím) Zolův model 5 momentů, kt. uvádějí v činnost chování při narušení zdraví: • Do jaké míry je daný člověk znepokojen až poděšen příznakem, který se u něho objevil. (míra znepokojení) • Jaké povahy a kvality je tento příznak. (Co je to za příznak?) • Do jaké míry tento příznak ohrožuje vzájemný vztah daného člověka s druhými lidmi, zvláště s lidmi nejbližšími. (jak příznak ovlivňuje vztahy) • Do jaké míry překáží objevení zdravotního problému uskutečnění zamýšlené činnosti např. dovolená, prázdniny, dokončení vědecké páce, složen zkoušky…. (jak zasáhne do plánů) • Jaké sociální sankce stojí v pozadí dané situace – např. zda zaměstnavatel vyhrožuje pracovníkovi propuštěním, odmítnutí partnera pokud se nebude léčit… (sankce) Postoje nemocných k vlastnímu onemocnění ◼ Racionalizace ◼ Simulace ◼ Disimulace ◼ Agravace ◼ Bagatelizace Postoj nemocných ◼ Normální ◼ Bagatelizující = P/K podceňuje závažnost nemoci, neléčí se, nešetří, nedodržuje th. režim a navrhovaná opatření; důvod – nevhodné přeceňování svých možností, podceňování zdraví jako důležité hodnoty, V strach (z bolesti, z ponížení, z následků, ze ztráty osobní prestiže ◼ Repudiační = zapuzení nemoci, nemoc nebere na vědomí, nejde k lékaři, potlačuje myšlenky na nemoc a úvahy o ní, jde o nevědomou disimulaci ◼ Disimulační – P/K záměrně skresluje svoje potíže, event. je popírá, neinformuje lékaře správně; důvod – ukončení PN? Brzký návrat do práce z finančních důvodů V pocitu nenahraditelnosti V ztráty zaměstnání Postoj nemocných ◼ Nozofobní – nepřiměřená obava z nemoci – P/K se nechává opakovaně vyšetřovat, střídá lékaře, přeceňuje své drobné/nevýznamné potíže, obává se nevyléčitelných chorob; většinou jsou si svého neobjektivního/přehnaného postoje vědomi, ty se však neustále vnucují a P/K se jim nedovede bránit ◼ Hypochondrický – P/K se domnívá, že trpí vážnou tělesnou nemocí V lehčí nemoci přežívá velmi zaujatě, svým potížím podléhá a nebojuje s nimi ◼ Nozofilní – uspokojení z příjemných stránek nemoci, P/K nemusí plnit své povinnosti, okolí o něj pečuje, jsou naň brány ohledy např. nemocné děti ◼ Účelový postoj – vystupňovaný nozofilní postoj, může být veden získáním soucitu, ohledu, únikem z nepříjemné služby (vojenská služba), získání určitých hodnot (lázeňská léčba, předčasný důchod… účelové reakce Role a osobnost nemocného Osobnost nemocného ◼ Vlastnosti – premorbidní osobnost (vlastnosti a rysy před vypuknutím nemoci) - citové reakce - temperament - vztah ke společenskému okolí - znalosti a informovanost - inteligence - vzdělání a kulturní rozhled - interpersonální vlastnosti Osobnost nemocného ◼ Faktory působící na osobnost: - situačně psychologické faktory - samotný chorobný proces - sekundární vlastnosti onemocnění ◼ To vše ovlivňuje: - emociální prožitky jedince - hodnotová orientace osobnosti - životní perspektivy nemocného Teorie role nemocného ◼ postavení nemocného člověka se vyvíjelo ◼ z počátku byla medicína v péči o pacienta orientována spíše přírodovědně (biologicky), postupně se měnila k sociologickým tendencím ◼ od počátku 20. stol. vystupuje více otázka role subjektu nemocného, psychických a sociálních podmínek ve vztahu k nemoci ◼ vznikají různé teorie ◼ značného rozšíření dosáhl směr strukturálněfunkcionalistický (např. T. Parsons) Charakteristické rysy role nemocného (Parsons, 1951) ◼ nemocný není zodpovědný za vznik svého stavu a není schopen odstranit ho svou vůlí ◼ nemocný je zproštěn svých dosavadních povinností ◼ nemocný by měl dávat najevo obtíže stavu ◼ nemocný by měl vyhledat odborníky a spolupracovat s nimi, nedojde-li ke spontánní úpravě Nemocní, se kterými přijdou zdravotníci do styku 1. nemocní hospitalizovaní, nemocní v domácím ošetření 2. nemocní práce schopní 3. relativně zdraví jedinci – občas potřebují konzultaci s lékařem 4. lidé podílející se na prevenci – jednorázové nebo ne/pravidelné preventivní prohlídky 5. problematické osoby Zvláštní skupinu tvoří těhotné, rodičky a novorozenci. Role nemocného ◼ Pasivní konzument ošetřovatelské péče ◼ Aktivní účastník týmového úsilí zdravotníků o udržení nebo návrat vlastního zdraví a soběstačnosti Tři aspekty ◼ Otázky zavinění změněného stavu ◼ Otázky odpovědnosti ◼ Očekávání Vliv hospitalizace na pacientův život Pasivita Pacient je předmětem péče mnohých lidí - lékařů, všeobecných sester, dalšího odborného personálu, pomocného personálu atp. Ti jsou hlavními aktéry v jeho životě - ne on. Závislost na druhých lidech Pacient nemůže dělat, co by sám chtěl, ale musí dělat, co mu druzí určí a musí to dělat tak, jak u to určují. Životní rytmus Pacient je postaven do odlišné situace, než na kterou je zvyklý. Není zvyklý na životní rytmus v nemocnici, nemá ho zažitý. Zdá se mu nepřirozený. Sebedůvěra Pacient musí dělat činnosti, jež neumí a neovládá. To snižuje jeho sebevědomí a jeho sebehodnocení. Sociální interakce Pacient je v relativní sociální interakci v nemocničním prostředí. Stýká se zde s poměrně neznámými lidmi, zatímco kontakt se známými lidmi je mu značně omezen. Životní prostředí Pacient je v nemocnici uzavřen do poměrně neznámého prostředí, kde je vše cizí, nové, ne tak běžné jako bylo doma. Zájmy Okruh zájmů člověka v nemocnici se podstatně zužuje - především s ohledem na zdravotní stav a jeho změny. Vliv hospitalizace na pacientův život Zvládání problémů Pacient svému psychickému a fyzickému stavu moc nerozumí, ztrácí nad ním vládu a neví si s ním často rady (neví, co se s ním děje). Emoce Emocionální stav pacienta charakterizuje v první řadě řada negativních emocí - strach, obavy, bolest, nejistota … Časový prostor Pacient žije převážně jen v přítomnosti. Kontakt s minulostí je omezen a budoucnost je nejistá -problematická. Pacient ◼ Pacientem se rozumí fyzická osoba, které jsou poskytovány zdravotní služby. ◼ Hospitalizací se rozumí doba zpravidla delší než 24 hodin, po kterou je pacientovi přijatému na lůžko ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče poskytována lůžková péče. ◼ Zdravotnickým zařízením se rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Postavení hospitalizovaného pacienta ◼ je vyřazen ze společnosti zdravých ◼ ocitá se v postavení člověka psychicky a společensky podřízeného ◼ se vstupem do nemocnice si musí nemocný osvojit novou roli ◼ pacient stále více přemýšlí a je informovanější ◼ nestojí o to být pasivním objektem zdravotní péče ◼ v posledních letech je stále více posilována role nemocného (léčba a její kvalita) Negativní stránky pacientova života v nemocnici Depersonalizace Pacient ztrácí v nemocnici svou sociální identitu. Neosobní jednání S pacientem je jednáno do určité míry neosobně - pro řadu lidí je „případem“. Rozhovory Zde se mu moc nenaslouchá, je v postavení, kdy je na mnohé dotazován a komu se přikazuje. Potřeby V nemocnici se zdravotníci zajímají jen o jeho zdravotní potřeby, zatímco jeho ostatní potřeby jsou zasunuty do pozadí. Aktivita Dobrý pacient je „pasivní“ a to se od něj i očekává. Bolest Existuje nízká korelace mezi tím, jak pacient bolest cítí a jak je lékařem popisována. Informovanost V nemocnici řada vyšetření spolu přináší mnoho otázek. Oddalování jejich odpovědí ze strany zdravotnického personálu prohlubuje v pacientovi strach a obavy. Sebekontrola Ukazuje se, že tam, kde nemá pacient možnost něco řídit, jeho psychický stav se zhoršuje. Složení pacientů v dnešní době ◼ stále přibývá věkově starší populace ◼ stále přibývá vzdělanějším pacientů odmítající pasivní roli ve vztahu pacient- lékař Očekávání pacienta ◼ Pochopení svých problémů i své situace ◼ Zajištění pocitu jistoty ◼ Pozornost a emocionální podporu ◼ Fyzickou a psychickou stimulaci ◼ Profesionální přístup, který se promítá do jednání a chování sestry Potřeba pacienta ◼ Předvídavost komplikací a včasný zásah ◼ Předvídání možných budoucích problémů (potencionální dg.) ◼ Poskytování aktivní vstřícné péče Potřeby P/K • obecné informace o potřebách z hlediska ošetřovatelství Specifikum (Bártlová, 2003): • Potřeby, které se nemocí nemění. • Potřeby, které se nemocí modifikovaly. • Potřeby, které s nemocí vznikly. Potřeby, které se nemocí nemění. ◼ základní/nižší ◼ v průběhu hospitalizace může být jejich potřeba pociťována intenzivněji V možný posun z hlediska priority/důležitosti ◼ saturace ZP Potřeby, které se nemocí modifikovaly: ◼ nejsložitější skupina, jsou individuální a variabilní ◼ vliv má závažnost a druh nemoci, fáze prožívání nemoci např.: ◼ sociální potřeby – na začátku nemoci se redukují, postupně se navrací, žádoucí efekt = odvedení pozornosti od potíží, podpora soběstačnosti ◼ potřeba aktivita – v době nemoci se soustřeďuje na boj s nemocí, nechce být pasivním objektem ◼ pozitivní výsledky v období nemoci – P/K stimulují, pomáhají mu čelit překážkám (bolest, strach, úzkost…) ◼ úloha ZP – cíleně směřovat aktivity P/K, dostatek info (o nemoci, režimu…), protože neinformovanost = obavy, narušení th. režimu nedostatečná V žádná spolupráce P/K ◼ kulturní a estetické potřeby Potřeby, které s nemocí vznikly: Ovlivněny různými faktory: ◼ osobnost P/K ◼ charakter, stupeň závažnosti a průběhu nemoci ◼ informovanost o nemoci ◼ předchozí zkušenosti ◼ vztah a chování ZP, rodiny, přátel, spolupacientů ◼ potřeby – navracení zdraví, tlumení V zbavení se bolesti, potřeba udržení a obnovení funkcí V příprava na nové sociální funkce Akutní nemoc Chronická nemoc ▪ změny dosavadního způsobu života, návyky, stravování, omezení seberealizace ▪ emoce, nevyrovnanost sám se sebou, náladovost, zhoršená komunikace s okolím, deprese, rezignace, poddání se nemoci – podobné pocity zažívá i rodina P/K u chron. nemocí – oi info o možnosti pomoci/rady v specializovaných poradnách, vhodná motivace P/K, svépomocné kluby a sdružení Pacient Vlivy: • Sugestibilita – míra ovlivnitelnosti cizími názory, postoji, vztahy a posudky • Vztahovačnost – P/K prožívá svou nemoc jako prioritní problém, předpokládá že i ZP se jím budou intenzivně zabývat • Egocentrizmus – soustředění se na sebe a své problémy • Přecitlivělost – např. v důsledku dlouhotrvající bolesti, strach z dg. a th. výkonů, nespavost… • Adaptační potíže – zejména mladší a starší nemocní v cizím prostředí • Regrese – pokles V návrat úrovně osobnosti na nižší stupeň (hospitalizmus dětí, u dospělých nezájem o vyšší potřeby – kulturní a sociální hodnoty, pozornost zaměřují zejména na vlastní tělesné funkce a potíže, symptomy nemocí…) DĚKUJI ZA POZORNOST