Základy mikroekonomie
nNabídka
nPoptávka
nNáklady, výnosy, zisk a nabídka podniku
nBod zvratu
nVýrobní faktory

n Ekonomie (makro i mikro) řeší alokaci zdrojů, které jsou omezené a tudíž vzácné, mezi různé
alternativy jejich využití
n Na jedné straně řeší alokaci výrobních faktorů a jejich využití na výrobu statků, na druhé straně
řeší alokaci produktů mezi spotřebitele na základě jejich preferencí.
n Vzácnost výrobních faktorů je určována cenou a množstvím.
n Mezi základní prvky, se kterými mikroekonomie pracuje, jsou tak podnik, spotřebitel, výrobní
faktory a produkty.
n Podnik je organizovaná hospodářská jednotka, kde se kombinací výrobních faktorů vytváří (vyrábí)
produkt (statek nebo služba) s cílem generovat zisk. Zisk je přitom rozdíl výnosů a nákladů, které
podnik má s nákupem výrobních faktorů (náklady) a s prodejem produktů (výnosy).
n Spotřebitel je pak osoba, která si kupuje produkt podniku pro svou spotřebu. Z této spotřeby má
spotřebitel užitek (dobrý pocit, plné břicho, střechu nad hlavou atd.). Aby si mohl spotřebitel
produkt koupit, musí někde získat peníze, Proto chodí spotřebitel na trh výrobních faktorů, kde
nabízí (prodává) svou práci podniku, který si ji od něj kupuje. Za peníze utracené za spotřebitele,
resp. jeho práci, podnik vyrábí produkt, který pak spotřebiteli prodává na trhu výrobků a služeb.
Vymezení základních pojmů

Vymezení základních pojmů
n Produkt lze definovat jako statek nebo službu, tzn. něco, co je vyrobeno podnikem a určeno
k prodeji spotřebiteli, který bude produkt užívat (spotřebovávat).
n Konkurence označuje proces střetu různých ekonomických zájmů několika (alespoň dvou) tržních
subjektů (spotřebitelů, podniků, státu) na různých typech trhů (produktů, výrobních faktorů).
n Konkurence je jeden z předpokladů fungování tržního hospodářství, v rámci konkurence jde o
realizaci ekonomických zájmů příslušného subjektu na trhu i na úkor jiných ekonomických subjektů.
n Trh je místo, kde se potkává spotřebitel a podnik, resp. nabídka a poptávka a na základě vzájemné
dohody se utváří rovnováha. Existují dva základní typy trhů: trh zboží a služeb (produktů) a trh
výrobních faktorů (především trh práce a kapitálu).

Vymezení základních pojmů
Schematické znázornění trhů a subjektů, které na ně vstupují


Nabídka
§Díky tomu, že podnik nějaké produkty vyrábí za pomoci výrobních faktorů a těchto produktů vyrábí
určité množství, vzniká nabídka.
§Nabídka je přitom určena množstvím a cenou produktu, která se odvíjí od množství a ceny použitých
výrobních faktorů. Pro normální (běžné) produkty přitom platí, že čím je vyšší jejich cena (P), tím
vyšší množství (Q) bude podnik, které tyto produkty vyrábí, těchto produktů nabízet.

Odvození funkce nabídky v dlouhém období
Model kde jsou dva výrobní faktory (práce a kapitál) a jeden produkt.
Izokvanta Izokosta
Rovnováha firmy v dlouhém období

§K odvození křivky nabídky je nutné do grafu promítnou cenu a množství nabízeného produktu.
§K čemu dojde, pokud se objem výroby, a díky tomu také nabídka produktu, zvýší?
§Zvýšení objemu výroby vede ke zvýšení nákladů a ke zvýšení potřeby peněz na jejich zaplacení, což
způsobí adekvátní zvýšení ceny vyráběné produkce.
Odvození funkce nabídky v dlouhém období

Poptávka
nZákazník (spotřebitel) nějaké produkty poptává, na základě svých preferencí a potřeb, vzniká
poptávka
nPoptávka je přitom určena množstvím (Q) a cenou (P) produktu, která se odvíjí od potřeb a
preferencí, ale také od rozpočtu (množství peněz), které má spotřebitel k dispozici
nPro normální (běžné) produkty přitom platí, že čím je nižší jejich cena, tím vyšší množství bude
spotřebitel poptávat.

nOdvození poptávky si ukážeme na nejjednodušším modelu, kde budou 2 produkty (X a Y).
nKaždý spotřebitel pracuje s užitkem, který mu příslušné produkty přináší a s nějakým rozpočtem,
s penězi, které může vynaložit na potřebné produkty.
Indiferenční křivky Linie rozpočtu
Odvození funkce poptávky
Rovnováha spotřebitele

K odvození křivky poptávky je nutné do grafu promítnou cenu a množství poptávaného (požadovaného)
produktu.
Rovnováha spotřebitele při Funkce poptávky po produktu X
změně ceny produktu X
Odvození funkce poptávky

n
Rovnováha nabídky a poptávky na trhu příslušného produktu


Náklady, výnosy, zisk a nabídka podniku
nNáklady se obecně vymezují jako vynaložení (obětování) ekonomických zdrojů na určitý výkon, na
určitou aktivitu. nNáklady se vyjadřují v penězích a přináší (očekáváme, že přinesou) ekonomický
efekt. nCharakteristickým rysem nákladů je vedle peněžního vyjádření jejich účelnost a účelovost.
nVýdajem se rozumí jakékoliv vynaložení majetku podniku (zpravidla peněz) bez zřetele na účel jeho
použití. Mezi oběma pojmy však vznikají rozdíly neboť se věcně ani časově neshodují. nVěcný
nesoulad vzniká, když výdaje jako vynaložení prostředků a práce nemají bezprostřední (účelový)
vztah k výkonům (např. odvod DPH). Naopak do nákladů bývají zahrnovány i položky, které nebyly
vyvolány výdejem prostředků (např. odpisy). nČasový nesoulad mezi náklady a výdaji vzniká díky
tomu, že v určitém časovém okamžiku vznikne náklad (výdaj) a v jiném časovém okamžiku výdaj
(náklad).

Náklady, výnosy, zisk a nabídka podniku
nPro účely analýzy hodnotově vyjádřené spotřeby výrobních faktorů se využívá typologického členění
nákladů podle řady kritérií.
nČlenění nákladů podle vztahu k produkci:
§Přímé,
§Nepřímé (režijní).
nJiné členění nákladů bere v potaz časové hledisko:
nVariabilní náklady,
nFixní (stálé),
nCelkové náklady.
n
nTC = FC+VC = FC+AVC*Q
n

Náklady, výnosy, zisk a nabídka podniku
n Náklady lze členit také podle tempa růstu:
nproporcionální náklady,
nnadproporcionální (progresivní) náklady,
npodproporcionální (degresivní) náklady.
n Další důležité členění nákladů vychází z dalších vztahů k produkci:
nmezní (marginální) náklady – přírůstek celkových nákladů, který je vyvolán poslední jednotkou
objemu produkce.
noportunitní náklady (náklady příležitosti) – představují finanční prostředky, které jsou
vynaloženy na druhou nejlepší alternativu (investiční příležitost) podniku.
nexplicitní náklady – náklady zřetelně sledované a evidované.
nimplicitní náklady – náklady obtížně vyčíslitelné, skryté.

Vzájemný vztah vybraných druhů nákladů a jejich vztah k objemu produkce
Náklady, výnosy, zisk a nabídka podniku
Q
TC
FC
AFC
VC
AVC
AC
Dq
MC
0
1
2
3
4
5
6
200
210
220
230
240
250
260
200
200
200
200
200
200
200
-
200
100
66,7
50
40
33,3
-
10
20
30
40
50
60
0
10
10
10
10
10
10
-
210
110
76,7
60
50
43,3
-
1
1
1
1
1
1
-
10
10
10
10
10
10

nVýnosy se definují jako ekonomický prospěch převoditelný na peníze a získaný účelným využitím
ekonomických zdrojů.
nAbsolutní výše výnosů je závislá na rozsahu realizovaných výkonů (především prodejů vlastních
výrobků, zboží a služeb) a na výši dosažené ceny.
nPříjem je přírůstek ekonomických zdrojů (peněz) bez zřetele na jejich použití.
nTaké příjmy (tržby) a výnosy představují často dvě strany téže mince a může mezi nimi vzniknout
časový i věcný nesoulad jako mezi náklady a výdaji.
nZisk potom představuje kladný rozdíl mezi výnosy a náklady, záporný rozdíl se potom nazývá
ztrátou.
nRozdíl příjmů a výdajů se nazývá peněžní tok (cash flow).
nPeněžní tok a zisk nejsou stejné veličiny a nelze je tudíž zaměňovat.
nZisk, který vychází z výnosů a celkových nákladů se označuje jako zisk účetní.
nExistuje však i zisk ekonomický, který lze zjistit z účetního zisku odpočtem alternativních
(oportunitních) nákladů.
Náklady, výnosy, zisk a nabídka podniku

Odvození funkce nabídky v krátkém období
nDříve zkonstruovaná nabídková křivka je platná pro podnik v dlouhém období, neboť pracuje s tím,
že oba vstupy (práce a kapitál) jsou variabilní (lze je měnit, resp. se mění s objemem produkce).
nV krátkém období tomu tak však být nemusí a jeden z obou vstupů (zpravidla kapitál) je považován
za fixní vstup. nNáklady pak mají jiný průběh a tvar, neboť zde kromě variabilních nákladů (práce)
máme i fixní náklady (kapitál) a s ohledem na vymezení těchto druhů nákladů výše zde máme i
produkci, resp. vztah příslušných nákladů k objemu produkce. nPodnik však nesleduje jen své
náklady, ale také své výnosy (zde TR) a zisk (ekonomický ne účetní!). nPodnik bude v rovnováze
v okamžiku, kdy bude generovat zisk, který mu trh (spotřebitelé a konkurenti) umožní realizovat.

Odvození funkce nabídky v krátkém období
nPro zjednodušení lze předpokládat, že podnik bude usilovat o nulový ekonomický zisk. nZároveň
budeme předpokládat, že se podnik pohybuje na dokonale konkurenčním trhu (nejjednodušší situace),
kde je mu cena diktována spotřebiteli a podnik ji tudíž nemůže ovlivnit. nPokud bude podnik
maximalizovat (ekonomický) zisk bude usilovat o co největší rozdíl mezi výnosy (TR) a celkovými
náklady (TC), což bude v bodě, kde se rovnají mezní náklady (MC) mezním příjmům (výnosům – MR).
nTento bod zároveň určuje objem produkce podniku.
nPokud dojde ke zvýšení ceny, projeví se to ve vyšších výnosech, které povedou k vyššímu objemu
výroby a vyšším nákladům. nVe svém výsledku tak dojde k růstu nabídky. Zisk (ekonomický) podniku
přitom zůstává stejný, objem produkce se zvýší.

Odvození funkce nabídky v krátkém období



Bod zvratu
nBod zvratu je situace, kdy je zisk v podniku nulový, tzn. kdy se celkové náklady rovnají celkovým
výnosům.
nV rámci analýzy se stanovuje objem výnosů, který je nutné dosáhnout, aby došlo k pokrytí všech
nákladů.
nVýsledkem je minimální hranice výroby (prodeje) pod kterou by podnik neměl klesnout, jinak bude
realizovat ztrátu.
n

Bod zvratu
nBod zvratu (objem produkce, kde je zisk nulový) se vypočítá takto:
n
nVýnosy = Náklady Zisk = 0
n
np * Q = FC + VC
np * Q = FC + vc * Q
np * Q – vc * Q = FC
nQ * (p – vc) = FC
nQ = (FC) / (p – vc)
n
nKde: Q…objem produkce
n p…cena za jednotku prodané produkce
n vc…variabilní náklady na jednotku produkce
n FC…fixní náklady
n VC…variabilní náklady.
n

Výrobní faktory
nV rámci Gutenbergova přístupu lze tedy rozlišit v každém podniku čtyři výrobní faktory:
nvýkonná práce,
nmateriál,
ndlouhodobý majetek,
ndispozitivní práce.
n
nVýrobní faktory výkonná práce (práce vztažená k předmětu výroby nebo služby), dlouhodobý majetek
a materiál jsou společně označovány jako elementární faktory.
nVyužívání elementárních faktorů v rámci hospodářských procesů v podniku je pak dále řízeno
dispozitivním faktorem práce.

Výrobní faktory
nZ účetního hlediska se majetek podniku člení na oběžný majetek (zásoby materiálu a zboží,
pohledávky, finanční majetek) a dlouhodobý majetek (dlouhodobý hmotný, nehmotný a finanční
majetek). nV účetním pohledu se přitom mísí vstupy - výrobní faktory (dlouhodobý majetek
a materiál, event. dodávané zboží) s výstupy (vyrobené výrobky, zboží připravené k distribuci,
pohledávky). nV hierarchii řídících míst v podniku působí vedle vrcholových řídících pracovníků
(top management), i vedoucí pracovníci na nižších stupních řízení (střední nebo nižší management),
kteří mohou přijímat v určitých oblastech vlastní řídící rozhodnutí, ale současně musí provádět
příkazy svých nadřízených. nDispozitivní faktor práce se proto dále člení na část původní
(originální) a části odvozované (derivativní).
n

Vztah výrobních faktorů v ekonomii a v podnikovém hospodářství