Krvetvorba U bezobratlých se krvinky diferencují v embryogene7i 7 buněk mp.y.pnrhy-mu a v krvi sp rnvn?» mnrwf, SkupTny starionŔrnfrh buněk mohou také představovat určité hemopoetickéOTgány. " ------------- ~"d£revní buňky_obräth2ygu~se~v dospělosti tvoří v tzv. krvetvornýchcentrech. a to v kostní dreňi (centrum myeloiďní, erytrocyty a granulocyty)7^vi^Igzině7 Jhymu a lymfatických uzlinách (centra Ivmloidnii: Ť^D^vornýjnLcentryjn^ i další orgány (střevní stena, kídvinyjj------------ Tyčhožíbuňkou pro diferenciaci všech krevních buněk je buňka m^^n. ■chymujež se diferencuje v retikulární buňku Tä^akjestává základem stro-mam ivoríčího oporu pro vyvíjející se krevní buňkyjalTv myeloidních, tak v lymfoidních centrech) a dále v hemocytoblast, fewy cp *^v* y* v 7Ár^deřn£m období tzv. kmenovou buňkou schopnou dát vznik kterémukoli typu krevních Buněk. í Zdroj: Pravda a kol., 1982 poraněních* pozdní normoblast polychfromni erytrocyt O erytrocyt 0*A. V krevní neutro-destičky funí Ifcfcďty monocyt granul ocyt^gJSinof j mí (tyčka granulocyt a segmenty) Obr. 122. Vývoj krvinek podle Younga. Zdroj: Knoz, 1979 Lymfa Lymfa obratlovců koluje v lymfatických céYácu^JBadobá-SfcJžreyní plazmě, riiíM^šEyľývnez srážet, má však méně krvinek, v nichž naprosto převažují lymfocyty (99_%}^nepa^né_r^ceMoJe_er^lrocytů a eosinofilnich granulocyte V^ýŕntňtíckýchkä^daxách nejšóí^uňky vůbec, teprve po průchodu lymfatickými uzlinami se objevují lýmfocyty^Qbsahem tuků (vstřebáyjíní ve střevě), dostává lymfa belavou barvu. Tkáňový mok Tkáňový mok se tvoří prostupováním tekutiny_z_k£Y£_jstěnami kapilár, rěsrj. endotelem do mezibuněčných prustoj^zejména do va/iva, jehož složkou se pak st^yj^^prostřgrjkiije látkovou výměnu mezi kapilárami^a. buňkamij má podobné síoženíjako plazmčLobsahuje jen-malé množství bílkovin.-Z lkáni se tkáňový mok odvácftTýíňladčkýmikapilárami, resp. jejkh^ajconče--^ nimi do iymíatických cest a do krve. __m Obranné vlastnosti tělních tekutin, imunita Prostřednictvím krve a jejich buněk jsouv organismu odstraňovány odumřelé tkáňové buňky a zneškodňovány c^Tořganferny- (baktérie nebo jejich pro^-dukty), které, jestliže organismus infikuji, mohou ohrožlTjerlcr Integritu "(IcdybýTe v něm rozmnožily, nebo jej svými produkty zaplavovaly). OBřánna reakce_organismu, imunita, může bvt realizována dvojím mechanismem: especifickou a specifickou irminiioxu— Nespecifickou imunitou rozumíme jednak bariéry vytvořené Již stavbou ^r^^isjoiu^ůžeJifiJiapř. mechanickou bariérou proti infekci a soucasneTřmštné~ kyseliny, které^roduklijěTl^ dezinfekční úrinek^Jamyzí-jre^ rnölymfa má přirozené baktericidirŕ^áčin^^ řhikrobní a protivírové látky), dále tagocytózu a zánět. —Fago^yjó-zou jsorrpohTcovany odumřelé buňkyneFo jejich ěástiuařjEvážně všakjrž^směřuje (u mnohobuněčných) proti infekci. FagocjtujíciJaunky--bez-obratfých" i obratloyců jsou schopny pohltit mikroórgámsmy_^__zničit4e-' V^ávčTkrvi jsQuľto předevšínTneutrohlnl granujocyjjJnjiTá^^ ~Ty^lnakl:ólagýTrv~poiivech paTč histiocyty_imakrotagýIľ~ PrFzánětu vzniklém poškozením tkáně a "vniknutím mikrobů (je doprovázen rozšířením kapilár a prosáknutím tkáně tkáňovým mokem) migrují fagocytující buňky stěnami kapilár k místu poškození a infekce. Nespecifická imunita je namířena proti širokému spektru infekcí a je imunitou vrozenou. Spolupracuje však s mechanismy specifické imunity zpracováním cizí látky nebo v konečné fázi jejího odstraňování. 2 -Specifická imunita vzniká až po setkání organismu s určitou cizorodou lát-ko^TňTpTrmík^ôrganísmem či,jehp_pmďliktemJla^eJnpŕuTena jén proti ní^ Se specifickou imunitou se setkáváme až u obratlovců. Cizorodájátka, antigen, ~ vyvoláró^ořganismu tvorbú~^otiIátek, nrmnoglobulinú (účáštníse při torn Tmakrofágy, které alnigěTITTejalčýTn^působénTniodifikují, popř. další buňkyTl ^ty-ae s antigcrrerrrgážou a timliožňeškodnjíjkr^^ podslalěglobuliny "TazóváňTKlyirjfočyty (resp, plazmatickými buňkami, které se zTymfocytů-^--- 62 po stimulaci antigenem diferencují). Tsou_vysoce specifické, tj. reagují jenom s ajiiigenem,, Jčterý-vyvolal jcjich-synížžuľ Jestliže organismus přijďé Hp styku s antigenejn^vy^tvoři protilátky, které vniklý antigen zneškodju^L^yvoiajl-u něj imunituj(iniujdtaJzisJĽajQLE^ býtrbfllcoviny, cukry i lipidy____ ~-----------— Při této formě specifické imunity jsou po setkání s antigenem syntetizovány krví obíhající protilátky, tzn. že to je humorální imunita. Antigenem však nemusíbýt pouze mikroorganismy nebo jejich produkty, mohou ]ím být i^po^úš^^pravenéljuňky JjnSfto^r^u~čTTřanspJantát 7Itěp)tkáně. Pak vzniká^reakce jiného rypii^Jgv. hiiňkan^7prnstřp(iknvqriá imilŕntäľ (viz ^iáíelľ "ScHopnosti vytvářet protilátky se bohatě využívá v lékařství, kdy jde o zabránění vzniku onemocnění nebo o pomoc organismu při zdolávání choroby. Pacient může být imunizovjín_p_agíyniĽJigbo aktivně. Při pasivní imunizaci ri7WÁvá_pgriPnt protilátky 3ŠVW ?p 7vířt>tr) Itpr^ byT^rr7funíž-uvá,tio přfeluš--nýnTantigenem. např. při onemocnění, kde jde hlavně o poškogpnf vyvolané-pTo^úTčovanými toxiny_ftetanus, záškrt. botulismnsl^Jři aktivní imunizaci jejjäcientovi vpraven oslabený nebo usmrcený antigen (baktérie, jejich produkty), kterýjrámuluje tvorJiuLprxttilá^ej^a^aeicnt se stává imuiTiifnrrPrvnr~~ způsofe-sen^ouzlvárTějajaeuticky (při již_propuknuvší chorobě), druhý proiy-__ lakticky (očkováním). Schopnost organismu reagovat tvorbou protilátek se ^vyvíjí během ontogeňeze, dostavuje se p© dokončení zárodečného vývoje, resp. v období kolem jeho zakončení. Novorozenec však může mít v krvi protilátky dodané mateřským organismernl^Irnunita vrozená). ; l Zdroj: Pravda a kol, 1982