Dětský svět
Dětské naivní teorie

                               Epistemologická východiska vyučování

                                           2. přednáška

VSTUPNÍ OTÁZKY:

•         1.    Jak dítě rozumí světu, ve kterém žije? Jaké jsou jeho představy o světě a proč?

•         2.    Můžeme jako dospělí zprostředkovat dítěti skutečné poznání?

•         3.    Jaké to bude mít komplikace? S čím je nutno počítat?





Dětský svět = svět „tady a teď.

Podmínkou  jeho  poznávání  dítětem mladšího školního věku je proto „být při tom“.

Učení je proto vždy:

•         konkrétní

•         situační

•         vázáno na osobní zkušenost







Základní paradigma:

Žák nepřichází do školy nevědomý, prázdný jako čistý list papíru, který učitelé teprve odshora dolů
popíší pravdivým a objektivním věděním o světě. Každé dítě už světu kolem sebe nějak rozumí, má o
něm své představy.

Učební proces je pak vždy střetáváním jeho prvotních představ s novými informacemi.

Tradiční pojetí školy a vyučování (transmisivní):

•         1.    Dítě přichází do školy a nic neví

•         2.    Úkolem učitele je všechno je naučit

•         3.    Inteligence je chápána jako suma vědomostí, které si dítě osvojí v průběhu školní
docházky



Konstruktivistické pojetí školy a vyučování (humanistické):

•           1.   Dítě přichází do školy a o světě ví spoustu věcí

•           2.   Úkolem učitele je vytvořit při učení takové podmínky, aby si dítě svoje poznatky
pod jeho vedením utřídilo a (re)konstruovalo ve spolupráci s ostatními dětmi do reálného obrazu
světa

•           3.   Inteligence se rozvíjí v aktivní myšlenkové činnosti při učení



Dětské poznávání světa začíná od prvních okamžiků jeho života.

ZDROJE:

Øsubjektivní zkušenost

Øpřebrané interpretace (od dospělých – “takhle to je” – prostřednictvím řeči, jazyka)

Øsociokulturně zprostředkovaná zkušenost (kulturní reprezentace)

Øvědecké poznání (škola)



V prvních třech stupních se formuje dětské poznání jako “dětské naivní teorie”, příp.
“prekoncepce”.

Terminologický rámec:

•           dětské naivní teorie mohou být chápány jako složitější konstrukty, kterými si děti
vysvětlují skutečnost (obsahují odpovědi na otázky co – proč – jak - s jakým výsledkem – k čemu to
slouží)

•           prekoncepce  =  osobní pojetí, individuální a specifická představa o určitých věcech a
jevech – předtím, než děti projdou  specifickou přípravou, výukou)



•           miskoncepce = chybné pojetí



Dětské prekoncepce představují úhel pohledu  dětí na svět, přes který tento svět “čtou” a
vysvětlují si jej pro sebe (Pupala 2001, s. 212).

Dětské znalosti o světě mají podobu velmi stabilních kognitivních struktur, které se poměrně
obtížně mění;

pokud  je chceme dítěti pomoci nahradit dokonalejším schématem, musíme navodit tzv. kognitivní zlom
(Piaget) – AHA!!! zážitek.



Konstruktivistický přístup ke školní výuce předpokládá:

•           opírat se o dětské prekoncepce (vycházet vždy z toho, co už dítě ví – příp. pomoci mu
objevit samostatně chybu – AHA!)

•           umět dětské prekoncepce (miskoncepce) diagnostikovat!

•           navodit ve skupině kooperativní vyučování a učení (“zdolávání” chybných koncepcí
v sociální korekci)



Úkoly do semináře:
Zadat dětem na praxi úkol (alespoň 3 děti, různý věk, příp. celá třída) a opatřit ke kresbě jejich
osobní komentář:

 1. Kresba s komentářem:

•           Namaluj zeměkouli  (kresba s komentářem)

•                 Nakresli, jak vypadá lidské tělo zevnitř  (vevnitř?).

•                 Nakresli, jak to vypadá v rybníce pod hladinou.



Řekni, co jsi namaloval(a).

(Pečlivě zaznamenat komentář)

Zásada: nehodnotit, neopravovat „chyby“, v rozhovoru používat zásadně pojmy, kterými komentuje dítě
svůj výtvor

2.   Napiš, co podle tebe znamenají tato slova (příp. jiná):

•             potok – teplota – louka – poledne – pokrm

•             peníze – láska – zdraví – nebezpečí – zábava







                 Úkol: udělat závěr (Co si s tím má počít učitel primární školy?…)

                                    Aktualizováno: březen 2009