Závěrečná práce nNávrh projektu andragogické akce v oblast vašeho zájmu. Neopomeňte popsat každou fázi přípravy projektu, tj.: -Identifikace potřeb a cílů (jedinců, institucí, společnosti) -Profil absolventa -Inventář disciplín -Studijní plán -Osnovy -Studijní materiály -Techniku, ekonomiku -Evaluaci Andragogika – vznik a vývoj Předvědecké stádium,5.stol př.n.l.–17/18 stol. -nelze hovořit o vlastním předmětu, metodologii, pojmoslovném aparátu -Objevují se první andragogické myšlenky -Filozofové Číny a Řecka (dospělí se učí stejnám způsobem jako děti) Deskriptivně deduktivní stádium - 17/18 stol. – 1918 -Z důvodu rozvinutosti andragogických myšlenek zde řadíme i Erasma Rotrdamského a Komenského -Systematické popisování projevů souvisejících se vzděláváním dospělých -Toto období je často vystaveno kritice týkající se spekulativních myšlenek a názorů Alexander Knapp v roce 1833 poprvé použil termín Andragogika ve svém spise „Andragogika neboli vzdělávání v dospělém věku“ v němž se pokusil o rozbor vzdělávací teorie Platona a Aristotela. „anér“ – muž (tedy dospělý) Pokusil se Andragogiku definovat jako disciplínu odlišnou od Pedagogiky Johan Friedrich Herbart používání pojmu Andragogika striktně odmítl „předmětem výchovy musí být děti, jinak by vznikla všeobecná nedospělost“ Stadium relativně samostatné disciplíny -Období mezi 1. a 2. světovou válkou -Andragogika a vzdělávání dospělých se jako studijní obor a pole vědy vyčleňuje z ostatních vědních disciplín -Adult Education se začíná studovat na vysokých školách -Eugen Rosenstock – Huessy v roce 1921 použil termín Andragogika při zpracování výroční zprávy Akademie práce ve Frankfurtu. Andragogika = všechny školské formy vzdělávání dospělých Stadium relativně rozvinuté vědní disciplíny po roce 1945 Heinrich Hanselmann 1951 „Andragogika, podstata, možnosti, hranice výchovy a vzdělávání dospělých“ -Terapeutické zaměření pomoci dospělým -Silný náboženský (evangelický) charakter -Oproštění se od školských forem -Dobrovolnost, Interakce učitele a učícího se -Aktivní přístup dospělého ke vzdělání -Sociální pojetí andragogiky: (společenská a politická funkce andragogiky) Hanselmann si klade dnes stále aktuální otázky: - Koho z dospělých máme dále vzdělávat? - Není vzdělávání dospělých útokem na osobní svobodu těch, kteří neprojevují potřebu dále se vzdělávat? - V čem je třeba vzdělávat ty, kteří tuto potřebu mají? - Můžeme se řídit tím, co dospělý člověk pociťuje jako potřebu? Franz Pöggeler 1957 „Úvod do andragogiky“ -Silný náboženský (katolický) charakter -Didaktické pojetí andragogiky: (principy, metody, atd. -Stanovení rozdílů mezi pedagogikou a andragogikou: dobrovolnost, neformálnost, odmítání školských forem a neadekvátních metod -Cílem je „zralost“ schopnost legitimně a samostatně plnit určité životní funkce: biologické, sociální, politické a duševní nTen Have – Holandsko -Andragogie: technologie, praktická disciplína -Andragologie: vědní disciplína, terprie výchovného a vzdělávacího působení na dospělé a sociální práce s dospělými -Obecná věda o dospělém člověku shrnující oblasti dosud vyhrazené biologické, kulturní a sociální antropologii, sociologii a psychologii Vývoj andragogiky v ČR J.A.Komenský -Výchova a vzdělávání překračuje hranice dětství Národní obrození -„Velká andragogická akce“ Tomáš Trnka 1948 zakladatel katedry lidovýchovy na FF UK v Praze „Lidovýchovu nesmíme redukovat pouze na činnost vzdělávací nebo pouze mravně výchovnou, nebo pouze na prakticky životní, nýbrž na celý růst člověka.“ 50. léta 20. století nMonopolní postavení marxistické pedagogiky nRozvíjení studia pracujících nBouřlivý rozvoj praxe zvyšování kvalifikace vedoucích kádrů i dělníků nPolitické vzdělávání dospělých (bez významnějšího postižení frekventantů) 60. léta 20. století - Jiří Kotásek a Kamil Škoda publikují: „Teorie vzdělávání dospělých“ -1967 v Praze a Olomouci otevřen obor „Pedagogika dospělých“ -1977 „Výchova a vzdělávání dospělých“ Po roce 1990 Poprvé se objevuje termín ANDRAGOGIKA Jako výraz snahy odlišit se od politicky zkompromitovaného oboru „Výchova a vzdělávání dospělých“ 4 základní profilace nVzdělávání dospělých nSociální práce nManagement lidských zdrojů nKulturní a osvětová práce Předmět andragogiky Čím se andragogika vlastně zabývá? 1.Celoživotní vzdělávání a učení se dospělých lJedná se o andragogiku v užším slova smyslu lIntencionální učení lIncidentní (během cestování, úrazu, nebo jako součást životní rutiny, např. stárnutí) Kvalifikace – (odborná způsobilost) 2.Mobilizace lidského kapitálu (v prostředí sociální změny) lSpolečnost na rozhraní industrialismu a post-industrialismu je prostředím neustálých sociálních změn lLidský kapitál (lidská potenciál) je nejvýznamnější, ale také nejzranitelnější determinantou vývoje společnosti lAndragogika – věda o sociální intervenci při identifikování a ovlivňování úrovně lidského kapitálu (sociální intervence – záměrné zasahování sociálních institucí nástroji vzdělávací, sociální či personální politiky do systému lidského potenciálu) Kapitál lJakákoliv kapacita schopná produkovat zisk a reprodukovat sama sebe ve stejné či rozšířené podobě (např. ekonomický kapitál) Lidský kapitál (Pierre Bourdieu) Určitý stupeň kvality příslušníků určité společnosti Dvě složky: -Kulturní kapitál – kulturní úroveň, dovednosti používat informace získané vzděláním, působením rodinného prostředí -Sociální kapitál – síť společenských vztahů, kontaktů, vazeb a známostí Teorie kulturního kapitálu ve vzdělávání lPoužita v USA v 60. letech 20. století lZaložena na analogii mezi investicemi do vzdělání a do fyzického (ekonomického) kapitálu. lJak vzdělání, tak ekonomický kapitál vyžadují náklady a produkují zisk. Kulturní kapitál P.Bourdieu: „Nástroj přivlastňování symbolického bohatství, které je společností pokládáno za hodno toho, aby bylo vyhledáváno a vlastněno.“ Vztahy diference v moderní společnosti vznikají na základě dvou kritérií: •Diferenciace na základě ekonomického kapitálu •Diferenciace na základě kulturního kapitálu Habitus – vlastnost aktéra lJsi takový (tak myslíš a jednáš) jakou pozici v sociálním prostoru zaujímáš lProdukt sociálních podmínek (ekonomického a kulturního kapitálu) lAktéři s podobnými habitusy se vyznačují příbuzností životních stylů lHabitus, jež je plodem sociální pozice, se stává skutečnou vlastností aktéra. Ten pak jedná a vidí svět podle něj, aniž by si to nutně uvědomoval. Funkční gramotnost lIndikátor lidského kapitálu lFunkční gramotnost – vybavenost pro realizaci různých aktivit vyžadovaných současnou společností 3. Orientace člověka v kritických uzlech jeho životní dráhy či při problémovém průběhu jeho životní dráhy lZaměřeno výrazně k individuu lSocioterapeutický a psychoterapeutický vztah k člověku, který se nedokáže vlastními silami vypořádat se svými problémy lZákladní opěrnou vědou je psychologie lNapř. systém práce v resocializačních zařízeních, ……… 4. Individuální a sociální souvislosti změn syntetického statusu lPostavení každého člověka ve společenské struktuře určuje kategorie statusu -Jak nás ostatní vidí -Souhrn práv a povinností, které nás společensky zavazují -Určuje místo ve společenské hierarchii Rozlišujeme zejména: lStatus vrozený (pohlaví, rasa) lStatus připsaný (askriptivní) – postavení získané bez vlastního úsilí, v důsledku sociálních okolností, například dědictvím, šlechtickým predikátem, atd. (vzdělání???) - Jedná se tedy o koncentrované sociální dědictví může zvýhodňovat, nebo naopak diskriminovat svého nositele. Nositel může charakteristiky tohoto statusu jen velmi málo ovlivňovat. Rozlišujeme zejména: lStatus získaný (syntetický status) -Socioekonomická pozice, která zařazuje člověka v síti sociální struktury společnosti -Dle některých sociologů se lze pokusit změnit nátlak spojený s připsaným statusem (záleží na dané kultuře, např. USA, ČR, Japonsko) Syntetický status „jsme to co děláme“ lObjektivní charakteristika profese (práce manuální, intelektuální, řídící, atd.) lPrestiž této profese (vážnost profese) lDosažená kvalifikace a stupeň vzdělání lVliv, moc, kterou člověk disponuje lPříjmy, kterých dosahuje lŽivotní způsob (jak bydlí, tráví volný čas, atd.) Syntetický status lZměna jednoho ukazatele se nutně promítá do ukazatelů ostatních lPři tempu sociálních, kulturních, ekonomických a politických změn dochází ke změnám jednotlivých ukazatelů statusu jednotlivců, ale i celých skupin lAndragogika zkoumá tyto změny a hledá cesty k minimalizaci negativních důsledků na člověka „master status“ lVůdčí, převládající status -Dominuje nad ostatními složkami statusu -Determinuje obecnou společenskou pozici svého nositele 5.Věda o animaci dospělého lOduševňování, nikdy nekončící humanizace člověka -Enkulturace – získávání a rozvíjení kulturních kompetencí -Socializace a resocializace – optimalizace sociálních pozic a rolí, hlavně rolí socioprofesních (přejímání vzorců chování) -Profesionalizace a řízení kariérové dráhy – zařazování člověka do sociálně ekonomické struktury společnosti Enkulturace lVrůstání do kultury dané společnosti, přejímání všech kulturních norem a hodnot (zvnitřnění jazyka, mýtů, umění, náboženství, neverbální komunikaci, vědeckotechnické poznatky) „Akulturace“ – přizpůsobování se jiné kultuře Socializace „předpokládá, že člověk se rodí jako biologická bytost a skutečným člověkem se teprve stává v průběhu svého života“ lVrůstání jedince do norem chování a mezilidských vztahů, které vznikly v průběhu vývoje společnosti. Určuje naše standardní chování ve standardních situacích lJe přenášeno kulturní tradicí lDodržování je sledováno sociální kontrolou a systémem sankcí Sociokulturní vzorce „chováme se tak, jak se od nás očekává, že se budeme chovat“ lZvyky – překročení se docela toleruje , sankce jsou velmi neformální, „je dobré“ – „není dobré“ lObyčeje – negativní sankce už jsou závažnější, odsudek, pohrdavý pohled, projev nesouhlasdu – „sluší se“ – „nesluší se“ lMorálka – zahrnuje poměrně závazné normy, jež jsou často přesně popsány. – „je mravné“ – „je nemravné“ lPrávo – jednoznačně formalizované normy a sankce. Dodržování je jednoznačně závazné v každé společnosti. (může se jednat o stát, podnik i pouliční gang) lTabu – speciální systém různých zápovědí. Zahrnuje prvky iracionální (náboženské) a prvky morálky a práva. Sankce jsou velmi výrazné a tvrdé. Fáze socializace l1. internalizace (zvnitřnění) vzorců stability vztahů v rámci rodiny – primární fáze socializace l2. změna vnější regulace na vnitřní. Vliv vrstevnické skupiny, školy, masmédií – sekundární socializace l3. pronikání do do širší sítě sociálních vztahů. Zahrnují resocializační procesy. Resocializaci v této terciální fázi vyžadují všechny kulturní, politické a sociální změny. Profesionalizace zařazování do sociálně ekonomické struktury společnosti Nelze ji považovat za ohraničený socializační proces ukončený nástupem do zaměstnání. Může nás zastihnout ve kterémkoliv období profesní dráhy. Zahrnuje celé spektrum personalistických činností: zkoumání průběhu kariérových drah, ovlivňování pracovní motivace, rozšiřování kvalifikace, atd. Objekt andragogiky dospělý člověk Dospělý člověk v celém průběhu své životní dráhy (zejména od 20 let výše) Dospělost Primárně je dospělost určena biologicky. Psychosociálně nebývá jednoznačně časově lokalizována. V naší kultuře chybí jednoznačný rituál (vyjma právního vymezení dospělosti). Vágnerová, změny v období dospělosti: ØNezávislost - dospělý již není závislý na své původní, orientační rodině (symetrické, realistické vztahy s rodiči) ØOsamostatnění – přijetí nových rolí a vyjasnění vztahu k hodnotám a normám ØZměna vztahu k lidem – Dospělý člověk je např. schopen zvládnout párové soužití, které je spojeno s nutností akceptovat i potřeby svého partnera a harmonizovat je s vlastními. Zvládá role podřízeného i nadřízeného ØSexuální zralost ØEkonomická samostatnost Životní dráha – čtyři základní dimenze: •Čas -biografický čas -sociálně historický čas (časové cykly, změny politické, sociální, kulturní, technické) 2.Horizontální dimenze životní dráhy -Sociálně historický prostor ve kterém žijeme (geografický, urbanistický, kulturní) 3. Vertikální dimenze životní dráhy - „nahoře“ – „dole“ „vzestup“ – „pád“ 4. Význam, hodnocení životní dráhy „dobrý život“ „těžký život“ „úspěšný život“ Hodnotíme se sami, ale hodnotí nás také sociální okolí Modely sociální (andragogické) intervence vzdělávání shora – vzdělávání je funkcí sociálního systému. Sociální systém umisťuje jedince ve společnosti prostřednictvím vzdělávacích procesů. vzdělávání sobě rovných – jedinec je svobodný, schopný realizovat svůj vlastní potenciál. Sociální řád je výsledkem znalostí, schopností a zkušeností, jež jednotlivci svobodně nabyli. Vzdělávání shora Cíle: udržet jedince v sociálním systému, potřeby systému musí být uspokojeny Obsah: Vybrán z kultury sociální skupiny těmi, kteří byli zmocněni skupinou. Veřejně uznávané vědění, jeho formy a struktura Metody: Didaktické, učitel se snaží o kontrolu učebních výsledků. Učitel je považován za základ učení Evaluace: veřejná zkouška konkurenční, učitel zajišťuje testy, důraz na standardy Vzdělávání sobě Cíle: podpora jedince v dosažení jeho potenciálu, potřeby jedince musí být uspokojeny Obsah: vybrán z kultury sociální skupiny studenty v souladu s jejich zájmy, na základě jednání s učiteli. Integrované znalosti Metody: Usnadňující, učitel nekontroluje učební výsledky. Učitel není základem učení Evaluace: vlastní zhodnocení studentem, hodnocení spoluučících se, důraz na učení Některé mýty a generalizace v pojetí dospělého člověka ØDospělí se učí vlastně rádi ØJsou od přírody autonomní žáci ØDobrá vzdělávací praxe vždy odpovídá potřebám vysloveným žáky ØExistuje jedinečný způsob, jakým se dospělí učí Při andragogické intervenci (vzdělávání dospělých, sociální práci, personálním řízení) respektujeme: ØZralost objektu (fyzickou, psychickou, sociální) zralost být vzděláván a zastávat pozici ke které ho připravujeme ØJeho specifickou sociální situaci (dospělý již zaujímá určité postavení odvozené od sociálního statusu a významu pozic a rolí, které ovlivňují jeho chování. (patří sem i diagnostikování vzdělanostní úrovně příslušného jedince)