Eva Káňová
Březen, 2011


ž„Dramatická výchova je systém řízeného, aktivního uměleckého, sociálního a antropologického učení
dětí či dospělých založený na využití základních principů a postupů dramatu a divadla, se zřetelem
-na jedné straně:
-ke kreativně-uměleckým a
-k pedagogickým požadavkům
-na druhé straně:
-k bio-psycho-sociálním podmínkám (individuálním i společenským možnostem dalšího rozvoje
zúčastněných osobností).“ (Valenta, s. 40)

1.VĚTŠÍ HROVÉ CELKY
I.Drama založené na příběhu
¢– který zná předem učitel, ale žáci nikoliv
II.Drama založené na literárním textu
¢– kdy děj zná jenom učitel
¢– kdy děj znají žáci i učitel
•držet se předlohy
•odstupovat od předlohy
III.Drama založené na tématu nebo problému
¢– kdy učitel ani žáci předem nic nevědí
¢– kdy učitel předem stanovuje pouze problém, ale ne postup; žáci předem nic nevědí
¢– kdy učitel předem zná téma a stanovuje sled úkolů, ale žáci předem nic nevědí
IV.Drama založené na kombinaci předchozích typů

2.MENŠÍ HROVÉ CELKY
•Hry modelující prosté zobrazení jevu
•Hry modelující situaci, v níž se uskutečňují určité nekonfliktní vztahy
•Hry modelující situaci, v níž se uskutečňují vztahy a napětím, obtíží, konfliktní povahy
3.CVIČENÍ A TRÉNINK
4.DALŠÍ KLASIFIKACE JEDNOTLIVÝCH DRAMATICKÝCH HER A CVIČENÍ (RESPEKTIVE HRANÍ ROLÍ)
5.FIXOVÁNÍ TVARU A PŘEDSTAVENÍ

žRozehřátí, uvolnění, zklidnění, soustředění
žStartovací bod
žHledání tématu (pokud není předem dáno)
žZaostřování na jev (výběr určitých prvků důležitých pro rozvoj dramatu a cíl)
žPlánování hry na začátku i průběžně
žBudování důvěry v drama (aby hráči začali vstupovat do děje)
žSbírání/vytváření informací
žVytváření atmosféry a charakteristik různých okolností
žPosouvání děje

žVytváření napětí
žNastolení kontrastu
žNastolení, eskalace a vyvrcholení napětí, problému, obtíže, konfliktu
žAnalýzy jevů, variování, experimenty ve vztahu k problému (obsahu)
žEstetizované ztvárnění jevů/problémů (obsahu), experimenty ve vztahu k formě
žZpomalení
žŘešení, rozuzlení
žZávěr
žReflexe a hodnocení
ž

1.METODA PLNÉ HRY
2.METODY PANTOMIMICKO-POHYBOVÉ
¡Pantomima částečná, dotyková, mechanická, narativní, ozvučená
¡Pantomimický překlad, pantomimizace prostoru, prostředí a věcí, parafrázování pohybem, úplná
pantomima
¡Pohybová cvičení, proxemizace postojů, předávaná pantomima, přetahování, převrácený dabing,
pohybový rituál, sekvenční pantomima, taneční drama, zrcadlení, živá loutka

3.METODY VERBÁLNĚ ZVUKOVÉ
¡ alej, alter ego, brainstorming, čtení, dabing, dialogické monology, diskuse, disputace,
dotazování a odpovídání, extralingvistické hry, hádka, chór, imaginativní hra, konverzace, mluvící
předměty, monolog – verbální sólo, neviditelné hlasy, porada, postsynchron, předávaná řeč,
quasipanel, recitace, rozhovor, ticho, titulkování, verbální a zvukový rituál, vyjednávání,
zaslechnutá řeč, zpěv a hudební exprese
ž

4.METODY GRAFICKO-PÍSEMNÉ
¡Beletrie, deníky, dokumenty, dopisy, dotazníky, testy, eseje, formuláře, foto-film, inventáře a
seznamy, inzerát, leták, líčení, logo, slogan, název, mapy, plány, myšlenkové mapy, obrazy,
obrazová představa, odborný text, plakát, projekt, recenze, reflexe, role na zdi, scénář, schéma,
sociogram, telegram, zpráva, životopis
ž

5.METODY MATERIÁLOVĚ-VĚCNÉ
¡Práce s jakýmikoliv objekty a stavbami
¡Práce s kostýmem
¡Práce s loutkou
¡Práce s maskou
¡Práce s modelovacím materiálem
¡Práce s papírem
¡Práce s prostorem
¡Práce s rekvizitou – věcí
¡Práce se stroji a přístroji
¡Práce se světlem a stínem
¡Práce se zástupnými předměty




žVALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 352 s.
ISBN 978-80-247-1865-1