ANGLICKÁ REVOLUCE – buržoazní nebo puritánská Přelom 15. a 17.st. – Anglie – významné mezinárodní postavení, stabilní vnitropolitická situace, hospodářská prosperita, ušetřena dlouhých období vnitřních i vnějších válek. Angličtí obchodníci byli jako jediní v Evropě tehdy schopni konkurovat Nizozemí. Náboženství – Anglikánské, od r. 1534 – zavedeno Tudorovci (Jindřich VIII.), blízké katolictví, dále presbyteriánské – puritánské (kalvínské). Zůstávalo ale v rámci anglikánské církve a chtělo ji očistit, dále independentské – nezávislé, odštěpilo se od presbyteriánství a hlásalo autonomii jednotlivých obcí Odrazem hospodářské situace – okázalý život královského dvora Na počátku 17. století – Stuartovci – Jakub I. (1603-1625), ve Skotsku jako Jakub VI., první představitel personální unie anglicko – skotské, syn skotské královny Marie Stuartovny, vede kompromistickou zahraniční politiku, kritizován poté, co odmítl pomoc svému zeti Fridrichu Falckému v boji proti Habsburkům. Střet krále a parlamentu – král přesvědčoval parlament o božích právech a dědičnosti králů. Král odpovídal pouze Bohu, ne zákonům, neboť sám byl zákon. Sněmovna tím uražena, královy aktivity blokovala, a král odpovídal tím, že od r. 1611 parlament téměř nesvolával. Vážnější vnitropolitická krize – za Jakubova syna Karla I. (1625-1649). Jeho manželka – katolička, nejmladší dcera fr. Krále Jindřicha IV. – Jindřiška Marie, denně se modlící za katolické mučedníky, ovšem jinak pěkný vztah. Parlament zvolený 1628 (zasedl v něm i Cromwell) se odlišoval od těch předešlých – byl mnohem vypjatější, odhodlanější a ihned po svém sejití sepsal a předložil králi Petition of Right (petici za právo), ve které se dovolával zásad Velké listiny svobod. V ní přesně definovány hranice mezi královskou mocí a mocí zákona, dále připomenuto, že král nemůže vypisovat daně bez souhlasu parlamentu. Král nechtěl, ale nakonec podepsal, když se k Dolní sněmovně přidali i lordi. Karel I. se pokusil posílit moc panovníka na úkor práv parlamentu a pokračoval v nekoncepční politice otce. 1629 se poslanci proti tomu postavili, Karel I. je rozpustil a dále nesvolával, i když se tím pádem musel obejít bez příjmů z řádných daní (k nimž dával souhlas parlament). Oporou krále – vysoká aristokracie, biskupové, loajální též obchodní společnosti. Namísto daní byli ochotni platit mimořádné dávky. Oponentem proti královskému dvoru se stala skupina nespokojenců – tzv. puritáni – kalvinisté, z řad venkovské a střední šlechty. Kritizovali okázalost dvora i divadlo – urážka Boha a pravého náboženství, anglikánští biskupové = služebníci ďábla. Absolutistické postoje Karla I., odmítali z důvodu – politických, hospodářských, náboženských. Vlastní revoluce (1640-1660) Relativně poklidnými vodami pohnulo povstání ve Skotsku roku 1639. Král se dostal do finanční tísně a byl nucen svolat parlament. Nespokojenci se chopili této příležitosti, aby prosadili do parlamentu početné zástupce –nakonec získali těsnou většinu. Parlament se sešel 13. dubna 1640, opoziční skupina včela s Johnem Pymem odmítla královu žádost o peníze. Revoluční puritánský tábor však nebyl myšlenkově jednotný: - presbyteriáni – měli většinu, byli ochotni s králem uzavřít kompromis - independenti – králi nedůvěřovali, poslanecká menšina, ale rozhodující pozice mezi důstojníky. Jejich cíl: král se musí podrobit požadavkům parlamentu - levelelleři - rovnostáři radikální, vypracovali návrh ústavy pro Anglii, tzv. Dohodu lidu, politická práva se podle ní měla rozšířit na všechny nezávislé muže diggeři – kopáči – všichni pracovat, stejný majetek, práva 5. května1640 král parlament rozpustil – tzv. KRÁTKÝ PARLAMENT (Short)(trval dva měsíce). Nedlouho poté obnoveny boje ve Skotsku. Svolán nový parlament, ještě radikálnější – DLOUHÝ (Long Parliament), zasedal až do roku 1653(55). Prosadil si, že o rozpuštění může rozhodnout pouze většina sněmovny. Král je chtěl dát pozatýkat, ale na jejich stranu se postavil londýnský lid. 1641 se vzbouřilo i katolické Irsko. Ze strany parlamentu byla Karlu I. zaslána tzv. Great Remonstrance – Velká remonstrace (1641) – zahrnovala vše, co bylo králi vytýkáno. Odejít byl nucen král – do Oxfordu (hlavní stan krále), odkud v létě 1642 zahájil válku proti parlamentu (armádu vedl jako vrchní velitel Ruprecht falcký, syn zimního krále). Nejdříve převaha královské armády (problém ale nedostatek peněz), změna nastala, když jeden z puristánských poslanců (independent), drobný šlechtic z východní anglie a statkář Oliver Cromwell postavil armádu nového typu, tj. ukázněných a dobře vycvičených dobrovolníků. Pořádek, tuhá kázeň, elitní jednotky – Železné boky - IronsidesPodíl na rozhodování měli i prostí vojáci, prostřednictvím zástupců. Nejdříve vítězství u Marston Mooru 2.7.1644 (severní anglie, poblíž Yorku). V lednu 1645 přijal parlament Cromwellův návrh na reorganizaci armády. 16.6. 1645 u Naseby (severně u oxfordu) – rozhodující - tato armáda drtivě zvítězila a Karel I. kapituloval – velké ztráty – dělostřelectvo a 5 tis. mužů. Nová armáda následně rozprášila radikání skupiny revolucionářů a také likvidovala další centra roayalistů. Hlavní síla v zemi – armáda, z části ovlivněná levelerskými názory. 1647 – program dohoda lidu – požadavek zřízení republiky, odluka církve od státu, volební právo pro všechny svobodné muže. Radikální názory ale brzy vytlačeny, jednání narušil také králův útěk z Londýna. Navázal spojení se Skoty, kterým se snažil přislíbit uznání presbyteriánů a znovu zahájil tažení proti parlamentu. Skoti ho r. 1647 vydali - prodali za 400 tisíc liber šterlingů. Králi se ale podařilo utéct. 1647-48 – druhá občanská válka, Definitivní porážka roku 1648 u Prestonu. Poté král odvezen do Londýna a souzen. Nově vytvořená armádní rada odmítla všechna rozhodnutí parlamentu – místo toho 1649- independentská parlamentní čistka. Po ní hovoříme o KUSÉM parlamentu – zbyla v něm asi stovka independentských přívrženců, kteří mu odhlasovali vše, co potřeboval. Král se ocitl v roli zrádce a škůdce. Byl odsouzen a 30. ledna 1649 a popraven před White Hall. Poprvé v evropských dějinách parlament rozhodl o smrti panovníka, poprvé a naposled v anglických dějinách byla vyhlášena REPUBLIKA _ Commonswealth (v březnu – zrušena sněmovna lordů i královský úřad)– odpor monarchií, v Irsku a Skotsku vyhlásili novým králem Karlova syna Karla, reakce na podrobení do A, ovšem Karel II. záhy poražen. Cromwelll nejdříve upevnil pozice v Anglii – vypořádání se s diggery, dokonce r. 1649 poddání Irů a v červnu 1650 tažení proti Skotům – porazil syna Karla, obsadil Edinburgh a v září 1651 přivtělil Skotsko k Anglii. Podpora zahraničního obchodu – vybudoval silné loďstvo Dále vydal nařízení, tzv. navigační akta (9.10.1651): výrobky z mimoevropských zemí a jejich kolonií dovolil dovážet anglickým lodím nebo na lodích zemí, z nichž výrobek pocházel – merkantilistická politika. To vedlo k vyhlášení války ze strany Nizozemí roku 1652, ale postupně převaha Anglii 1654 donuceni Nizozemci uznat navigační akta, též Portugalsko, Švédsko Rostoucí úspěch a popularita – 20. dubna 1653 nechal Cromwell rozehnat kusý parlament, ze svých stoupenců tzv. Malý parlament , též parlament svatých (puritánů) – předal všechny moci Cromwellovi. 12. prosince 1653 ovšem parlament odstoupil a celá moc se přešla do rukou Cromwella – lord protektor Anglii, Skotska a Irska a doživotně byl prohlášen za hlavu republiky. V nedemokratickém systému sice zvolen nový parlament, když ale vystoupila proti Cromwellovi opozice – v lednu 1655 rozpuštěn a nastolena otevřená vojenská a náboženská - puritánská diktatura. K obhajování navigačních akt vojenskou cestou potřeba peníze, v září 1656 svolán nový parlament, poslanci chtěli za finance obnovení státní církve a království + obnovení horní sněmovny Lordů. Neshody – opět rozpuštěn v únoru 1658. 3. září 1658 Cromwell umírá na malárii, slabá vláda jeho syna Richard – epizoda, v květnu 1659 jej poslanci sesadili. Podnikatelské vrstvy i měšťané nakloněni obnově monarchie- Obnovy se ujal velitel skotské armády generál Monck. V prosinci 1659 vtáhl do Londýna, obnovil starý volební řád parlamentu, převažovali následně monarchisté. V květnu 1660 – na trůn Karel II – syn popraveného, vyrovnal se těmi, co hlasovali pro smrt otce – oběšeny i ostatky Cromwella. Před nástupem podepsal řadu podmínek parlamentu ale na konci vlády – snaha o absolutismus, dle vzoru absolutistických dvorů v Evropě. Další střet s parlamentem – měl i pozitivní výsledky pro obyvatele. Např. byl vydán Habeas Corpus Act - 1679) – který stanovil, že nikoho nelze věznit bez doloženého obvinění. Spory o nástupnictví vedly k rozpuštění parlamentu a anglický národ se rozdělil na dvě politické strany, které existují dodnes whigy (liberály) a torye (konzervativce). 1679 zvítězili v parlamentních volbách whigové, ale nepodařilo se jim zabránit nástupnictví Jakuba II. 1685 nastoupil Karlův bratr Jakub II. 1685-88(katolík), který se netajil tím, že chce v zemi obnovit katolictví a nastolit absolutismus. Parlament proti, roku 1688 došlo k nekrvavé revoluci, kdy parlament, resp. whigové, ale i někteří toryové sesadil Jakuba z trůnu a povolal na něj jeho sestru Marii, provdanou za nizozemského místodržícího Viléma III. Oranžského – SLAVNÁ REVOLUCE. Vilém III. (s manželkou Marií Stuartovnou spoluvladaři) Patří k nejvýznamnějším evropským osobnostem XVII. století, jeden z autorů teorie evropské rovnováhy. Královský pár podepsal řadu listin, které jsou dodnes součástí ústavního pořádku VB. 1689 - Zákon o právech (Bill of Righs) – král nesmí pod žádnou záminkou zasahovat do základních zákonů království, parlament bude jednou ročně hlasovat o státním rozpočtu, v jehož rámci bude schvalován i rozpočet pro armádu. Roku 1694 bylo uzákoněno, že parlament bude svoláván nejméně jednou za tři roky.= Anglie konstituční monarchií Dále zákon o toleranci – ukládal náboženskou snášenlivost, ale přednostní postavení měla anglikánská církev. Po smrti Marie Vilém sám, bez dědiců, vládu převzala Mariina sestra Anna – poslední Stuartovna (1702-1714), provdaná za dánského prince Jiřího. 1707 – splynutí Anglie a Skotska v jedinou Britskou říši (Spojené království Velké Británie) se společným parlamentem a společnou správou. Pak hannoverská dynastie – Jiří I.-III. (18. st.) První anglická revoluce odlišnost od ryze občanských revolucí z mladší doby, zůstala zachována idea nadřazenosti zastupitelského orgánu vůči panovníkovi. Posílena koloniální expanze Anglie a byla otevřena cesta vytvořit z ní světové impérium.