NIZOZEMSKÁ REVOLUCE Nizozemské území – oblast bývalého vévodství burgundského Roku 1522 bylo při dělení habsburských držav mezi Karlem V. a Ferdinandem I. toto území ponecháno Karlovi V. – tedy v područí Španělska 17 provincií s různým vnitřním zřízením, celek spojovala vláda v Bruselu, obstarávaly ji místodržitelky z habsburského rodu, kromě toho provincie spojovaly generální stavy, založené 1463 burgundským vévodou Filipem – prostředníci mezi stavy jednotlivých zemí a panovníkem Regiony velmi různé – jih románští Valoni, sever germánští Vlámové, náboženství – města přijímala kalvinismus (viz Kalvín), venkov spíše katolický V pol. 16. století – NIZOZEMÍ = hospodářsky nejvyspělejší země Evropy, Největší význam pro hospodářský vzestup měl obchod – hlavní centra Rotterdam a Antverpy, vynikající úroveň mořeplavby, rozvoj dálkového obchodu. Zásadní zlom – když Filip II. přenechal vládu jako místodržící Markétě Parmské – 1559. Její rádce – arraský biskup, posléze kardinál Granvella – hráz šíření reformace – inkvizice, jezuité (1556), stupňuje se španělský útlak, též hospodářsky (daň na vývoz vlny aj.) Opozice – šlechta, v jejím čele Vilém Oranžský, hrabě Egmont, admirál Hoorn – nejdříve pro zrušení protireformačních opatření – úspěch – když 1564 Filip II. odvolal Granvellu. 1565 se připojila i nižší šlechta k opozici a byl uzavřen tzv. kompromis bredský (město Breda) – žádali zrušení inkvizice a uzákonění reformace, 5. dubna požadavky odevzdány Markétě. Než Madrid zaujal stanovisko, došlo k lidovému povstání proti nadvládě a katolické církvi –ničení kostelů a vnitřního zařízení – obrazoborectví, poničeno více než 5500 kostelů. Markéta pod tlakem ohlásila zrušení inkvizice, toleranci kalvinistům a amnestii pro tzv. gézy – žebráky, jak byly pejorativně označeni příslušníci spolku bredského rádce místodržitelky. Ústupky šlechtě stačily, měla obavy z další radikalizace revoluce. Protiofenzíva Filipa II. – naverbování armády, poražení povstalců hned v prvním střetu na jaře 1567, znova protireformace a perzekuce. K pacifikaci Nizozemí povolán Fernado Alvarez de Toledo – vévoda z Alby,jehož armáda přitáhla do Bruselu 22.8.1567. Vojenská hrůzovláda, potření nekatolíků, vytvořena rada proti nepokojům, známá jako krvavá, v červnu 1568 na bruselském náměstí popraveni Egmont a Hoorn,konfiskace, daně, zvůle vojáků v jednání s obyvatelstvem 1569 – generálním stavům předložen návrh španělského daňového systému – tzv. alcabala, 1% z majetku, 5% z transakcí s ním, 10 % z jakéhokoli obchodu!!! Pod tlakem nucen odložit platnost, ale často realizováno. Ferdinand Alvarez de Toledo, vévoda z Alby Poprava Egmonta a Hoorna na bruselském náměstí Mezitím 1568 Vilém Oranžský vede první odbojné akce proti Albovi, po neúspěších r.1571 vyjednává podporu Anglie a Francie Mnoho obyvatel – do lesů – guerillová válka, loupeže aj. – tzv. lesní gézové, spíše jih, ale nic zásadního. Významnější tzv. námořní gázové na severu – zmocňovali se španělských lodí, Alžběta jim poskytovala azyl ve svých přístavech 1571 ovšem španělské pozice v Nizozemí posílilo velké vítězství Svaté ligy u Lepanta, jíž velel Filipův nevlastní bratr Juan d´Austria V dubnu 1572 – námořní gézové pod vedením Viléma Oranžského – vylodění u města Brielle – úspěch a šíření povstání (Holand, Zéland, Geldern Frísko, Utrecht) –jejich zástupci se v červenci 1572 sešli v Utrechtu a prohlásili Oranžského za svého místodržitele – dortrechtská UNIE, Vilém nesměl jednat bez souhlasu stavů, zde nalézáme zárodek pozdějšího Nizozemí Obrat: 1573 Španělé donuceni k ústupu u Alkmaaru – prokopáním vodních hrází. Filip II. naznal neudržitelnost Albovy hrůzovlády a odvolal ho, nicméně válka pokračovala. Španělské oddíly se bouřili kvůli nedodání žoldu, v listopadu 1576 došlo k tzv. španělské furii v Antverpách – vyplenění města – nové Sacco Roma, mnoho lidí zabito, škody, ztráta pozic Antverp Událost napomohla úsilí všech provincií o mír v zemi. 8. listopadu 1576 generální stavové uzavřeli tzv. gentskou pacifikaci - dohodu mezi dosud španělskými provinciemi a samostatnými Holandem a Zélandem. Cíl: vyhnání Španělů za země. Počátkem r. 1577 do děje vstupuje vítěz od Lepanta Don Juan – podepisuje tzv. věčný edikt, ale spíš než o souhlas s gentskou pacifikací mu šlo o čas. O vojenské vavříny v bojích, které poté započal, ho připravila smrt. Za této situace – se ukázal rozpor mezi protestantským severem a katolickým jihem. Alexandr Farnese, nástupce Don Juana, dosáhl podepsání tzv. Arraské unie (leden 1579) – v zemi zachováno katolictví, Filip II. zůstal panovníkem. Vilém Oranžský Reakce severu – vyhlášení Utrechtské unie tři týdny poté. Přidaly se k ní i některá jižní města a váhající Vilém Oranžský – jeho cíl totiž jednota Nizozemí. O jednotu, ale pod svou nadvládou usilovali též Španělé. Vypsána odměna na hlavu Viléma a klatba (1580). Generální stavy v Haagu odpověděli detronizací Filipa II. a prohlášením nezávislosti svobodného Nizozemí v červenci 1581. Další boje pod vedením Farneseho – využívali oslabení spojených provincií, některá města – Bruggy, Brusel, Gent, Antverpy – znovu pod španěly Vilém zahynul 1584 rukou vraha najatého španěly. V čele státu státní rada, významnější pozice též Mořic, syn Viléma – místodržitel v Holandu a Zélandu, pak se provincie obrátili na Anglickou královnu Alžbětu, ať se stane vrchní vládkyní, ale její vyslanec hrabě Leicester – fiasko (podporoval anglický odchod na místo nizozemského, 1587 donucen opustit zemi.