Motorické učení a osvojování sportovních dovedností
UČENI
Učení řadíme mezi základní lidské činnosti
(těmi dalšími jsou hra a práce).
® Obecně se učením rozumí aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozený genetický program a rozšiřuje možnosti jedince. Jeho smyslem je přizpůsobování se novým situacím.
® Učení je schopnost a jako schopnost ji lze přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne.
® Učení znamená také činorodost intelektu jako^^^^ nejúčinnějšího prostředku rozvíjejícího osobnost v dětství a zpomalujícího stárnutí v pozdějším věku.
V učení nacházíme tri současné probíhající procesy:
1. Osvojování nové vědomosti či dovednosti,
2. začlenění vědomosti či dovednosti do dosavadního systému,
3. zjištění, zda výsledek odpovídá zadanému úkolu či cíli,
Výsledkem učení může byt
• osvojení vědomostí, dovedností a postojů, ale také
• změna psychických stavů a vlastností.
Vědomosti, dovednosti a postoje se získávají v průběhu života především vzděláváním a širšími sociálními vlivy, jako jsou ___sociální kontakty, veřejné mínění aj.
OSVOJOVANÍ
je proces vzniku a vytváření PD
probíhající obvykle podle řetězce
nácvik jednotlivých pohybů - jejich spojování v celky -odstranění zbytečných pohybů a zbytečné síly -upřesňování a rytmizace pohybů - snižování únavy
Při osvojování vědomostí a dovedností je rozhodující změna, která nastala v porovnání stavu aktuálního se stavem před započetím učení.
Ne všechny změny můžeme připsat vlivu učení. Mnohé nastávají i vlivem zrání (dospívání organismu). ^
S učením nelze ztotožnit ani změny, které souvisejí s tzv. přechodnými stavy organismu vyvolanými účinky např. dopingu, únavy atd.
VĚDOMOST
Vědomost je učením osvojený poznatek, tj. zapamatované informace včetně pochopení vztahů mezi nimi (v podobě pojmů, pravidel a zákonů,
vzorců aj.),
je tedy výsledek pamětního nebo pojmového učení, součást statické struktury chování a prožívání (víme často jak co dělat, ale v praxi to udělat
nedovedeme).
Vědomost je základem rozumových operací, základem
myšlení.
DOVEDNOST
za dovednost považujeme učením získanou dispozici ke správnému, rychlému a úspornému vykonávání určité činnosti
vhodnou metodou.
Z psychologického aspektu rozlišujeme
dovednost kongitivní, intelektovou, asertivní, percepční, sociální, motorickou aj
POSTOJ
Postoi i e vysvětlován
jako sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama.
Postoje jsou součástí osobnosti, souvisí s jejími sklony a zájmy, předurčují poznání, chápání, myšlení a cítění.
Postoje jsou determinovány kulturnín^^ř zázemím, rodinou, osobními zkušenostmi.
Motorika
® je koordinovaná činnost kosterního svalstva, vnější projev chovaní jedince,
® zajišťuje mj. postavení těla v prostom a lokomoci,
® rozlišujeme motoriku cílenou (volní, úmyslnou) a opěrnou (mimovolní, neúmyslnou, reflexní). Každého pohybu se v různé míře účastní vždy obě složky,
® hrubou - je zajišťována velkými svalovými skupinami (chůze, běh...), jemnou - zahrnuje pohyby drobných svalů a grafomotoriku (pohyby při psaní, kreslení...).
® Motorika je řízena prostřednictvím tzv. pohybových -motorických programů, organizovaných na několika úrovních CNS (neokortex, bazálni ganglia, talamus,
_ mozkový kmen, páteřní mícha).
Pohybová-motorická dovednost
® je učením získaná dispozice ke správnému,
rychlému a úspornému vykonávání určité pohybové činnosti,
® je to dovednost vyžadující přesné ovládání motorické funkce.
® Osvojování PD probíhá obvykle podle řetězce:
nácvik jednotlivých pohybů - jejich spojování v celky - odstranění zbytečných pohybů a zbytečné síly - upřesňování a rytmizace pohybů - snižování únavy. ^
S upřednostněním vztahu PD k didaktické činnosti trenéra lze členit PD na:
® jednoduchý pohyb tzn. odpověď na základní senzorický podnět,
® pohybový akt tzn. sled pohybů směřujících ke konkrétnímu cíli,
® pohybová operace tzn. spojení několika pohybových aktů,
® pohybová činnost tzn. soubor operací směřujících k jednomu společenskému cíli, tj. činnost sportovní, pracovní apod.
Členění pohybových dovedností:
® jemné a komplexní (podle zapojení svalových skupin),
® otevřené (variabilní, nepředvídatelné např. PD uplatňované ve sportovních hrách) vyžadující přizpůsobení se okolnostem, jež nelze předem předvídat a uzavřené (v prostředí stabilním, předvídatelném např. ve sportovní gymnastice), tzn. málo proměnlivá činnost v konstantních podmínkách,
® kontinuitní a diskontinuitní (pohyby cyklické, stále se opakující pohybový akt a pohyby acyklické)
® diskrétní (jasný začátek a konec, jako např. hod míče -chycení), kontinuální (prováděné po delší dobu, např. jízda na kole), seriální (soubor dovedností, např. herní dovednosti). ^
Pohybový návyk
Od PD je třeba diferencovat tzv. PN = opakováním získaný sklon k vykonávání určité pohybové činnosti, v dané situaci, na daný podnět.
Na rozdíl od dovednosti je návyk užší, více zautomatizován (např. typ chůze či běhu charakterizuj ící j edince).
Motorické učení (MU)
® Podstatou MU je osvojování pohybů, pohybových struktur, které jsou založeny na vzájemné Koordinaci pohybů a jejich další koordinaci se senzorickými vjemy.
® Výsledkem MU je relativně stálé zlepšení PD (v nichž se uplatňuje činnost kosterního svalstva).
® Při nácviku PD jsou důležité též kongitivníprocesy\ jako je kontrola výsledků činnosti a zpětná vazba vůbec.
® Déle trvající změna (získaná během časové periody) v úrovni PD je měřitelná retencí(pamětním chováním).
® MU má svoji strukturu i dynamiku, je to dlouhodobý dej, který můžeme rozdělit do 4 fázi, které v podstatě dělí tréninkový proces do věkových a výkonnostních
Fáze motorického učení
2	1	a	m	název	úroveň dovednosti	mentální aktivita	proces v CNS	
počáteční seznámení instrukce motivace				Generalizace	nízká	vysoká	Iradiace	
zpevnění zpětná aferentace slovní kontrola				Diferenciace	střední	střední		e
zdokonalování retence koordinace				Automatizace	vysoká	nízká	Stabilizace	
transfer integrace anticipace výkon				Tvořivá koordinace	sportovní mistrovství	vysoká	Tvořivá asociace	
Druhy motorického učení
učení	uplatnení	určeno pro	princip	poznámku
nápodobou	patrí k nej známejším a nejpoužívanějším v začátku nácviku nebo při osvojování pohybu s jednoduchou strukturou	u začínajících sportovců nebo u nej mladších	pohybová představa se vytváří výhradně pomocí zrakové analýzy. PD se nacvičuje komplexně, jako celek a to opakováním popř. demonstrací trenéra či jiného cvičence	obtíže vznikají, kdy sportovec není schopen předváděný pohyb napodobit (pohyb se potom provádí pasivně se zdůrazněním konkrétních míst)
instrukční	při nácviku obtížnějších pohybových dovedností (PD)	zkušené jedince, věk. kategorii 10-11 let s rozvinutým abstraktním myslením	představa o nacvičované dovednosti se vytváří podJe slovních pokynů. Počáteční bohatá instrukce nabývá povahy opravných pokynů - korekce	trenér musí vystihnou podstatu pohybu a přesně vyjádřit, sportovec musí znát názvosloví, odborné termíny, grafické značky, cvik si musí umět představit
zpětno-vazební	i koordinačně náročné pohybové dovednosti		pokusu a omylu	zpětná vazba = informace o správnosti pohybu (trenér - slovně, úspěšnost pokusů, video)
problémové učení		vyžaduje samostatnost a tvořivost sportovce, ve vyšších fázích MU	každému praktickému pokusu předchází myšlenkové řešení problémové situace	řešením problémové situace hledá a nachází další možnosti zlepšení v technice
Princip průběhu motorického učení lze obecně vyjádřit tzv. křivkou motorického učení Zvyšuje-li se úroveň dovednosti, roste i čas nutný k učení, ale nikoliv přímo úměrně. Tvar křivky se liší podle složitosti pohybového úkolu, motivace, individuálních vlastností učícího se, podle metod učení apod. Je obecně známé, že efektivita učení je značně rozdílná, že každý z nás se učí »jinou rychlostí«. Vyjádříme-li graficky vztah mezi počtem opakování učené dovednosti a její kvalitou, dostáváme křivky různé akcelerace — pozitivní, negativní. V jedné z křivek lze zaznamenat tzv.plato efekt - jedná se o určitou stagnaci v úrovni učené dovednosti. Příčiny mohou být objektivní (užití nevhodné metody vedoucí k přepětí, přetrénování, nedostatečné materiální vybavení....) nebo subjektivní (nedostatečná motivace, únava, nesprávná životospráva, zhoršený zdravotní stav, nevhodné sociálně-psychologické klima atd.). V průběhu dalšího tréninku (opakování) nastane po určité době opět zlepšování nacvičované dovednosti.
Realizaci tréninkového programu ovlivňují
® trenér, sportovec i podmínky,
mající v procesu učení, tzn. v určitých etapách, specifické funkce vzájemně se prolínající a spolupůsobící při dosahování cílů.
MU probíhá za určitých předpokladů, které lze označit
jako motivační a pohybové
Motivační předpoklady
®  j sou založeny na organických a neorganických potřebách,
®   na vnějších a vnitřních motivech,
®   na zájmech.
Trenér by měl znát a rozvíjet zájmy hráčů,
navodit vhodnou atmosféru, využít působení týmu, využít
kladné motivace a potlačit negativní^^&
využít u hráče potřeby uznání, seberealizace..
Pohybové předpoklady
u sportovce musí být adekvátní úroveň PD respektive trenér musí sportovce na dovednost připravit rozvojem limitujících PSch a využít PD již zvládnutých.
Stimulace (podněcování, pobídka)
Sportovec by měl dosáhnou optimální aktivační úrovně (nežádoucími jsou startovní horečka či startovní apatie).
Jeho emoce by měly být stenické (podporující MU např. radost, úspěšnost), astenicképotlačeny (nedůvěra, neúspěch, strach..).
Sportovec by měl tedy překonat exogenní i endogenní překážky, proto musí trenér vytvořit optimální sociálně-psychologické klima.
Cíl TJ
®   trenérem vytýčený cíl by měl být reálný, splnitelný,
®   sportovec musí pochopit, proč se novou dovednost učí, sám si určí aspiraci.
Po splnění předchozích 4 požadavků můžeme přistoupit k vlastnímu nácviku požadované dovednosti.
Percepce (vnímání) a prezentace úkolů
sportovec koná první pokusy,
pomocí vnitřní a vnější zpětné vazby pohyb reguluje
Trenér zasahuje do vnějšího okruhu korekcí chyb (verbálně, kine štětičky) a to v průběhu, tak i výsledně po pohybu.
Zpevňování a retence
(uchování v paměti)
®   Trenér opravuje chyby, rozhoduje
dávkování (intenzitě, počtu opakování). Přiměřeným počtem opakování dochází k zapamatování.
®   Sportovec může v této fázi využít tzv.
ideomotorický trénink (nácvik v představách), v řadě případů dochází po odpočinku k tzv. reminiscenci (zlepšení výkonu po přestávce).
Integrace (spojování částí v celek)
®   transfer (v MU pozitivní přenos nacvičované dovednosti do jiné oblasti),
®   interference (negativní přenos). Trenér využívá již zvládnutých dílčích dovedností pro jejich syntézu, využívaje pro analogické pohybové dovednosti, sestavuje je do celků..
Činitelé motorického učení
Na vývoji úrovně motorického učení se podílejí odlišným způsobem prvky, složky respektive činitelé celého procesu, mající komplexní charakter.
Nejobecněji můžeme rozdělit činitele na tzv.
vnitřní - spojené s osobností sportovce, s jeho schopnostmi (pohybovými, sociálními, senzomotorickými, intelektuálními,), psychickými procesy (poznávacími, motivačními, emočními, volními), vlastnostmi (temperamentu, morálně volními, charakterovými) a stavy (vlivy sportovní i mimo sportovní povahy, stres, únava aj.),
vnější - zahrnují podmínky a situace materiální i sociální,
•   výsledkové - identifikovány experimentálním výzkumem, podílející se
finálním výsledku, ke kterým patří náročnost úkolů - dokonalost zpětných vazeb - režim učení - transfer a interference - individuální zvláštnosti
Náročnost úkolů
® existence souvislostí mezi rychlostí učení, kvalitou provedení a náročností úkolů je nepopiratelná.
® Složitost je dána množstvím možných způsobů řešení
® Obtížnost množstvím potřebných pokusů do okamžiku zvládnutí pohybového úkolu
Zpětná vazba
® je informace o výsledku učení, o míře výkonu. Neplatí přímá úměrnost mezi množstvím zpětných informací a dosaženým výsledkem tzn., že výsledek brzdí jak příliš mnoho, tak příliš málo informací.
® Rozeznáváme zpětnou vazbu:
O bezprostřední či odloženou
O průběžnou či občasnou
O vnitřní (pro sportovce) nebo vnější (pro trenéra)
O cř/7c/ či celkovou
O primární (správně - nesprávně) či
sekundární (druh a příčina chyby)
Režim motorického učení
® týká se časového rozložení, opakování a zpevňování. V praxi to mj. znamená, že príliš krátký, či príliš dlouhý interval mezi opakováním (vyhasínání dočasných nervových spojů) je v obou případech príčinou zhoršování výsledku.
® Důležitou roli zastávají tzv. paměťové útlumy:
O retroaktivní (porucha vybavování dříve naučené ze dvou po
sobě následujících dovedností), Oproaktivní (porucha vybavování později naučené ze dvou
po sobě následujících dovedností), Oafektivní (dočasná ztráta dovednosti způsobená strachem, úzkosti...),
O asociativní (dočasná ztráta jedné ze dvou dovedností, je-li jedna z nich asociována s jinou, třetí dovedností).
Transfer a interference
ovlivňování jedné dovednosti druhou, přenos pozitivní či negativní, tj. míra
vlivu již osvojených dovedností na nacvičované.
Transfer ulehčuje učení nacvičované dovednosti, záleží též na podobnosti a náročnosti úkolu i na době mezi oběma úkoly.
Interference učení znesnadňuje (pohybové návyky již osvojené dovednosti jsou principielně odlišné od nacvičované dovednosti)
O interference proaktivní (záporný vliv předcházející
dovednosti na následující)
O interference retroaktivní (záporný vliv vykonávané či
osvojované dovednosti na dovednost předchozí)
Individuální zvláštnosti
® Vlastnosti
® Schopnosti ® Somatotyp ® Věk ® Pohlaví