Aristotelova etika Slavomír Lesňák Podľa Remišovej, DEM, 2008, BA Špinka,Š. Přístupy k etice I., Praha, Filosofie 2014 Aristotelés l384 - 322 p. K, ze Stageiry lperipatetická škola - Lykeion lod 17.r.vk Akadémii, zůstal 20 let lvychovávatel Alexandra Macedónskeho lpo smrti Alexandra emigrace l lEtika hlavne v diele Etika Nikomachova, Etika Eudemova, tiež v Politike l Etika jako praktická filosofie Discipliny - teoretické, poetické (ve smyslu tvůrčí) a praktické První se věnuje poznávání nezměnitelné skutečnosti, Další dvě - slouží našemu působení na změnitelnou část skutečnosti. Tvořivé disciplíny působí na realitu a dávají "návody" na vznik určitých "produktů" (podobně lékařství vede k nastolení zdraví); Etika - část praktické filozofie, zabývá se otázkami dobrého života jednotlivce a pojmem a získáním ctností. Praktická filozofie - zaměřena na teoretický cíl poznání, i na faktické zlepšení praxe. Kdo pěstuje praktickou filozofii - schopen dobrého života, (podobně jako lučištník musí mít cíl před očima, má-li jej zasáhnout) (zdroj: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/aristoteles.htm) Eudaimonia (blaženost) •východiskem etického zkoumání •jako o konečný cíl (telos), ne prostředkem •určena činností, není trpným stavem •může být blažený člověk v bezvědomí? •být blažený - dospívat svou činností k lepšímu životu Dobrá vůle nestačí •život přirozeným dobrem (teleologická etika) •rovněž platí- všechno živé trpí •blaženým ne mučený nebo v neštěstí •i když se ze všech sil usiluje → blažený potřebuje i tělesné a vnější dobro - štěstí – jinak si jen namlouvá, že je blažený Blažený život lzávisí především na nás samých lzávisí od rozumné činnosti duše (Sokrates) ldůležité však i dobré okolnosti* lrozhodujeme se však my sami lnerozhodují za nás pravidla ani normy Býti blažen jest totéž, jako dobře žíti (to eu zén), dobře jednati a dobře se míti (zdroj: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/aristoteles.htm) l Kdo může být blažený? •Zvířata? •Děti? (ženy?) •Pasivní? Blažené ani zvířata ani děti - není rozumová zdatnost. Blažený: zdatný – rozumný – činný Skutečně činný jen rozumný život. Charakter – etická zdatnost lvědění není dostačující podmínkou dobrého řízení lk zdatnosti potřebujeme kromě vědění i charakterové vlastnosti (naučit se životem) ldobré návyky → rozlišovat mezi dobrým a špatným (t.z. nejdřív dobré návyky!) (bez ohledu na dostatečné vědění o těchto věcech) lkaždý s možností stát se morálně dobrým a prakticky moudrým Etická zdatnost - zvyk •etická zdatnost vzniká ze zvyku •nezískáme ji učením •není vrozená (aristokracie, IQ…?) •získáváme ji v praktickém životě (kdo hraje na citeru, stáva se citeristou) •ztrácíme ji zanedbáváním (aplikace ve škole? Pejsek Hugo) Etická zdatnost •stav záměrné volby •udržuje střed přiměřený nám •vymezený správným úsudkem •jednat, jak by jednal rozumný člověk (když nevíme jak) (lidé mají obecně sklon za pravdivé považovat to, co za pravdivé považuje cnostný člověk – A. Anzenbacher o Aristotelovi) •z hlediska bytnosti a pojmu - středem •z hlediska přednosti dobra - vrcholem Zdatnost je střed •mezi dvěma krajnostmi – chybami (stavem nedostatku a nadbytku) •dobrý člověk dělá vše přiměřeně •říká, konzumuje jídlo, pije, žertuje, zlobí se, těší se s mírou, ... •nejde jen o zlatou střední cestu, ale o přiměřenost •pro každého se hodí jiná přiměřenost → rozhodovat se sami za sebe → rozhodovat podle vlastních možností a situace Chyby konání •dokážeme rozeznat - když nedokážeme umístit do středu Př.: nedostatečná radost z dobrého jídla Př. na osi: bez jídla__________jídlo_____________více jídla_._._všechno jídlo v ledničce Krajnost___________________________krajnost –----- za krajností Málo radosti_________radost_________málo radosti_____zlo? Chyba_______________ok___________chyba_________hřích? (sem se nedostat) Zdatný člověk •má příjemný a slastný život •slast není cílem jeho života (střed, přiměřenost) •jedná vždy, jak chce (není závislý na jiných, na pravidlech, ví co je mu přiměřené) •ne jak se to žádá (autonomie, „ja vím, co je dobré“) •Mravný člověk – normální •Nemravnost – podobná nemoci Slast •slast patří do života •důležitá pro dobrý život •každý cit v konečném důsledku příjemný ↔ nepříjemný •kdo dokáže dobře užívat své city → šťastný (důvod proč byl Aristotel dlouho odmítán ve středověku?) •rozkoš není dobrem Slastný život s praktickou rozumností je lepší, než bez ní. Zdatný - rozumný •dobrým ne bez praktické rozumnosti •rozumný ne bez etické zdatnosti •jeho slast pramení z rozumného řízení •radost ze všeho, co dělá •nemusí se skrývat •pro své jednání rozhodl bezprostředně a otevřeně → nedobrovolné rozhodnutí nemůže být dobré Zdatnost charakteru •nejsou samy o sobě schopny záměrného rozhodování •bez praktické rozumnosti neúplné → potřebujeme dianoetickou zdatnost (rozumnost) •Sokrates - zdatnosti jsou definice •Aristoteles - že zdatnosti jsou pomocí definic •zdatnost stav pomocí správného úsudku •ne stav ztotožnění s vedením • •skutečně činný jen rozumný život •blažené ani zvířata ani děti - není rozumová zdatnost Zdrženliví, nezdrženliví a zlí •v přechodním stave duševní disharmonie Jestvuje skutečně zlý člověk? •zdrženliví ne zdatní, ale konají jak by konal zdatný člověk • zlí lidé nepochybují o svém morálním rozhodnutí •jsou v konečném důsledku nešťastní, •jejich duše v rozporu samé se sebou •touží po společnosti, ale skutkami přitahují nenávist jiných, proto jsou osamělí. Etika - prolegomena k politice •zdatná činnost k zdatnému životu tehdy, pokud přihlíží k druhému člověku → spravedlnost nejdokonalejší ctnost •etika v konečném důsledku naukou o obci •vlastní dobro nenajdeme bez ohledu na dobro jiných •Aristoteles nerozeznává mezi mravností a legalitou (podobně Platón) – stát cílem i měrítkem mravního života •blaho jednotlivce neoddělitelné od blaha společenství a člověku blízko stojících osob • Přátelství • •splývá s dobrým společenstvím •nepotřebuje zákony, aby bylo spravedlivé •filia zahrnuje více než přátelství – solidaritu •3 důvody (části) přátelství: •dobro, užitečnost, přátelskost (ne reciprocita) Teoretická moudrost • •není prostředkem ale konečným a nejvyšším cílem •synonymem dokonalé blaženosti •rozpor se zdatností, středem? Nahlédnout božské - dobré Pro nahlédnutí dobrá: lkaždá volba lpořizování věcí přirozeně dobrých l lBožské v nás - rozum → rozum tím nejlepším lCo nám brání nahlédnout božské – špatné lŠpatné - nadbytek či nedostatek Teoretická moudrost lnejvyšší - rozumová zdatnosť lsdílíme s bohy • filosof nahlíží - na neměnné a věčné věci → nemůže být špatným člověkem •filosofie poskytuje slasti neopakovatelné čistoty a trvalosti •člověk usilující o blaženost - touží po filosofickém poznání •blaženosť vyžaduje volný čas - chybí běžnému človeku i politikům • Filosof common sense Aristotelés – nekritizuje konvenční morálku (ne jako Platón, Sokrates) - Platón považuje to čemu věří většina za chybné, Aristotelés - se snaží objasnit, co je v převládajícím mínění správného Zhrnutie •Aristotelés - idealista a dualista •Systematické skúmanie – veda •nepokúša sa o kritiku konvenčnej morálky ako Platón či Sokrates - predstaviteľ common sense •Stavia na návykoch, pozorovaní zdatných, na ich napodobňovaní, na pestovaní dobrých vlastností – etika cnosti •Človek morálne autonómnou bytosťou: Nedobrovoľné rozhodnutie nemôže byť dobré. (oproti Platónovi, kde autonómnym je len filozof) • •