Psychoterapeutické systémy Co vše může být psychoterapií? Rámec pro srovnávání jednotlivých systémů PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. 9. 10. 2009 Definice psychoterapie n Psyché – duše, synonymum života, původní životní síly, má zdroj v sobě samém, znamená obvykle i vztah jedince ke světu vůbec n Therapeuó – sloužit n Therapón – služebník bohů, opatrovník,… poukazuje na poslání a úkol toho, kdo je terapeutem „…Psychoterapie je záměrné a plánovité upravování narušené činnosti organismu či přímo léčebné působení na nemoc, poruchu či anomálii v kontinuitě napomáhání harmonického rozvoje osobnosti…“ (Stanislav Kratochvíl) Definice psychoterapie „…Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí...“ (Norcross & Prochaska) Vystihuje podstatné rysy, snaží se vyhnout specifikům jednotlivých směrů. Je neutrální vůči metodě, teorii, rámce - neříká, jak se to děje. Rozmanitost psychoterapie Je rozmanitost přínosem nebo nevýhodou? 1959 – 36 různých psychoterapeutických systémů 1976 – 130 různých psychoterapeutických systémů 1999 – 400 různých psychoterapeutických systémů cca 15 principálně odlišných systémů používaných v Evropě a USA na základě čeho můžeme uznat dostatečnou odlišnost? Rozmanitost profesí Kdo může vykonávat profesi psychoterapeuta? medicínské či psychologické vzdělání absolvování psychoterapeutického výcviku pravidelná supervize V USA nejčastější profese: kliničtí psychologové, poradenští psychologové psychiatři, sociální pracovníci poradci Psychoterapie a hraniční disciplíny: psychoterapie x poradenství psychoterapie x psychodiagnostika Co je to poradenství? Vznik poradenství – začátek 20. století v Bostonu (snaha pomáhat mladým imigrantům při hledání práce) Poradenství – činnost pomáhající lidem zdolávat překážky vývoje, rozvíjet jejich schopnosti, řešit jejich aktuální problémy a plánovat budoucí život Dva pohledy: preventivní proces – vytváří podmínky pro osobní růst klientů nápravný proces – odstraňuje zábrany osobního rozvoje, pomáhá řešit problémy Poradenství se nespecializuje na léčbu duševních chorob (to je předmětem psychoterapie), zabývá se však závažnými lidskými problémy. Poradenství x psychoterapie Cílem obého je změna, odstranění překážek na cestě přirozeného vývoje či růstu rodince. Psychoterapie – soustředí se na snížení pacientovy patologie a tím posiluje jeho psychické zdraví. Problémy objevující se „uvnitř“. Poradenství – snaží se rozvíjet pozitivní prvky klientovy osobnosti a tím snižuje jeho patologii nebo ji předchází. Problémy přicházející „zvenku“. Poradenství se soustředí se více na poskytnutí informací o možných způsobech řešení a na stanovení postupu, jak k řešení dospět. Cíle poradenské intervence n Umožnit klientům, aby došli k lepšímu sebepoznání, uvědomění si svých předností a slabin n Pomoci klientům ujasnit si krátkodobé a dlouhodobé osobní cíle, možné cesty k nim, případná modifikace nereálných cílů n Pomoci klientům, mají-li nějaký vážný osobní problém, poznat, v čem spočívá a jak jej lze realisticky řešit. n Pomoci klientům, aby při svém rozhodování jednali svobodně a zároveň byli ochotni a schopni přijmout přirozené důsledky svých rozhodnutí n Pomoci klientům získat kladné hodnocení sebe samých i lidí ve svém prostředí, získat sebedůvěru a schopnost důvěřovat jiným Psychologická diagnostika Diagnostická činnost – souhrn operací, postupů a technik, jejichž cílem je stanovit diagnózu (psychický stav jedince). Diagnostická činnost – proces, který jde od metody k reakcím (chování) a od reakcí k vlastnostem osobnosti. První část měření a pozorování, druhá část interpretace a hodnocení. Diagnóza může mít určité cíle: n určení stupně vývoje n zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy n zjištění individuálních zvláštností osobnosti n zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů n prognóza či predikce Diagnóza statická x Diagnóza dynamická (popisující status quo) (postihuje jevy ve vztazích a ve vývoji) Srovnávání psychoterapeutických systémů Hlediska: Procesy používané k vyvolání změny Přístup k nejčastějším problémům (nízké sebehodnocení, vysoká impulzivita…) Používané metody Aby bylo možné směr považovat za ucelený a srovnávat ho s ostatními, musí mít vlastní teorii. (Vymyslete protipříklady.) Psychoterapeutická teorie je uceleným pohledem na lidské chování, psychopatologii a mechanismy terapeutické změny (Norcross). Často objasňuje i kontext osobnostní a vývojový. Funkce teorie v psychoterapii Popisuje klinický jev Omezuje množství relevantních informací Uspořádává informace Spojuje informace do soudržného! celku Určuje směr léčebného postupu Rovnováha mezi dogmatičností a flexibilitou. Společné faktory Pohled z vrchu aneb Je něco za teoriemi? Jak to, že v mnoha případech je terapie úspěšná v rámci naprosto rozdílných systémů? 3 zásadní společné faktory: pozornost pozitivní očekávání terapeutický vztah Pozornost Zvláštní pozornost – zlepší chování lidí v různých oblastech 1939 Hawthornský efekt Terapeut věnuje klientovi zvláštní pozornost – základní společný znak všech terapií. Souvislost zlepšení klientových obtíží klient se nezlepšuje, neboť o pozornost nechce přijít komplikace při stanovování účinnosti terapie, pozornost coby placebo, dává terapie ještě něco navíc? (speciální metody, techniky), ve výzkumu je třeba tento vliv kontrolovat Pozitivní očekávání klientova důvěra v samotnou instituci psychoterapie důvěra v terapeuta a léčbu „Psychoterapie jako proces, v němž vyvoláváme u klientů očekávání, že jim léčba pomůže, a že jakékoliv zlepšení je funkcí klientova očekávání zlepšení.“ Očekávání je aktivní součástí terapeutických systémů. Nejde však o proces změny, ale o základní předpoklad terapeutického procesu. V průběhu terapie je třeba podporovat klientovu naději a pozitivní očekávání. Problematika nemotivovaných klientů – několikátá terapie, soudně nařízená léčba,… Co můžeme od psychoterapie očekávat ? n především zlepšení svého stavu, dosažení cíle, který si klient určuje (terapeutický kontrakt) n dále lepší pochopení sebe sama a své role v životě n zlepšení mezilidských vztahů a schopnosti komunikace n hlubší a bohatší prožívání n pohled do sebe, většinou je součástí terapie uvědomění zapomenutých prožitků, uvědomění si způsobů jednání člověka v určitých situacích, prožívání a motivy jeho konání n zároveň by terapie měla přinášet množství emoční podpory, která člověku pomáhá překonat obtížné situace n většina lidí, kteří absolvovali psychoterapii, ji popisuje jako něco, co je na jedné straně nepříjemné a bolestivé, protože se potkali tváří v tvář s věcmi, kterým se dlouhou dobu vyhýbali n na druhé straně jim terapie dala emoční podporu a pocit pochopení, přinesla jim schopnost řešit své problémy, prohloubila a rozšířila jejich schopnost prožívat a konat, a tím zvýšila jejich sebevědomí, sílu a pocit vlastní hodnoty Terapeutický vztah Psychoterapie = interpersonální vztah (s předem danými, očekávatelnými pravidly) – všeobecný konsenzus Ale jak moc psychoterapii ovlivňuje? Výzkumy se shodují, že psychoterapeutický vztah může za minimálně 10% zlepšení. Jde o kontinuum: • terapie zaměřená na klienta (Rogers) – vztah je nejdůležitější proces vyvolávající změnu • kognitivní terapie – terapeutický vztah jako jeden z nezbytných předpokladů • behaviorální terapie – vztah má malý význam Hranice terapeutického vztahu n Terapeutický vztah je omezen na terapeutickou místnost. Terapeut a klient se nebudou scházet na jiných místech a při jiných příležitostech než je předem domluvená konzultace. n Vztah klienta a terapeuta zůstává terapeutický a ne přátelský, partnerský nebo sexuální. To platí i po ukončení terapie. n Kvalita terapeutického vztahu a prozkoumávání jeho vývoje tvoří důležitou součást terapeutického procesu. n Terapeut je otevřen jakékoliv kritice své práce. Slovní vyjadřování agrese a vzteku k druhým klientům (v rámci skupinové terapie) nebo terapeutovi je považováno za součást terapie. n Není povoleno fyzické vyjádření agrese vůči druhým klientům a terapeutovi. n Zásada otevřenosti, upřímnosti a zodpovědnosti v jednání ze strany terapeuta. n Terapeut v průběhu terapie je k dispozice zcela pro klienta (nepřerušuje konzultaci, vypnuté telefony, atd.). Zásada důvěrnosti n Všechny informace, které terapeut v průběhu terapie o klientovi získá, považuje terapeut za důvěrné. n Terapeut nesděluje (pokud není s klientem domluven jinak) informace o klientovi a průběhu terapie nikomu, ani klientovým nejbližším příbuzným. Pokud by chtěl terapeut publikovat jakékoliv informace o průběhu terapie v odborném tisku a nebo knižně, udělá tak jenom s písemným souhlasem klienta. Tyto zásady platí i neomezenou dobu po ukončení terapie. n Terapeut si vyhrazuje právo diskutovat průběh terapie s kolegy v rámci intervizí anebo v supervizi. I v těchto případech zůstává klient anonymní. Rozdíly ve výsledcích terapie • Faktory v klientovi – závažnost poruchy, očekávání změny • Terapeutický vztah • Techniky terapie Problematika rozdělení psych. systémů • Dle nosné teorie • Dle druhu klienta (obvykle věk) • Dle druhu problému či poruchy • Dle používaných technik – nejméně spolehlivé dělení, techniky mohou prostupovat různými systémy, bez nosné teorie nemá opodstatnění jejich zdůrazňování