Podklady k okruhu č. 17 - Kultura Neslyšících Medicínský přístup k hluchotě – soustředí se na vady a odchylky od „normálu“ X Jazykově kulturní/lingvistický přístup k hluchotě – založen na respektu k „jinakosti“ Termín kultura Neslyšících vznikl v 70. letech 20. století, aby se ukázalo, že komunita neslyšících může existovat (Ladd, 2003, s. 17, in Kosinová, 2008). Neslyšící vytvářejí své komunity na 3 základních rysech: ž hluchota ž komunikace ž vzájemná podpora 3 cesty vedoucí ke členství v komunitě neslyšících: ž neslyšící děti neslyšících rodičů (nebo svou hluchotu zdědit ve třetí generaci) ž navštěvovat školu pro neslyšící nebo být jejím absolventem ž ve volném čase se stýkat s komunitou neslyšících (Ladd, 2003 in Kosinová, 2008) Částečně lze členství v komunitě Neslyšících uznat u: ž slyšících dětí neslyšících rodičů (CODA) ž slyšících lidí, kteří si vzali za manželku či manžela neslyšící osobu ž slyšícího člověka, který pro komunitu neslyšících po dlouhou dobu pracoval (Bakerová, Cokely, 1999, in Kosinová, 2003) Zvyklosti v komunitě Neslyšících: ž Oční kontakt: - běžný je trvalý oční kontakt - zorné pole by mělo být prázdné a dobře osvětlené - při setkání v klubu Neslyšících – na stole nejsou vysoké předměty, které by bránily v rozhledu ž Upoutání pozornosti: - dotekem na neutrální místo – horní část paže, rameno, ne hlava! - na větší vzdálenost upozorňují máváním, či přeposláním pozornosti přes jiné osoby - upoutání pozornosti celé skupiny Neslyšících – opakovaně se rozsvítí a zhasne světlo (příp. rázné dupnutí – vibrace) ž Přerušení rozhovoru dvou lidí: - příchozí se dotkne paže první osoby (té, se kterou potřebuje něco vyřešit) a naváže oční kontakt s druhou osobou, směrem k ní znakuje omluvu. ž Loučení: - když někdo odchází z místnosti, letmo oznámí, kam jde - při společné akci Neslyšících se považuje za neslušné odejít bez osobního rozloučení s každým z přítomných - při loučení si Neslyšící sdělují mnohdy spoustu dalších věcí…to může trvat i hodinu… :o) - „Dobrou chuť“ – poklepání pěstí do stolu - Při přípitku – dotek rukama, jimiž drží skleničky - univerzální pozdrav mezi sebou - při setkání dobrých známých – dva polibky na tvář - Neslyšící tleskají třepotáním rukama nad hlavou Předávání kultury Neslyšících: ž kulturní a jazykové znalosti se v 90% v komunitě Neslyšících nepředávají z generace na generaci (pouze 10% neslyšících rodičů má neslyšící děti) ž sociální hodnoty, zvyky, pravidla chování, povědomí o historii a dokonce i znakový jazyk si mezi sebou předávají spolužáci ve školách pro sluchově postižené, příp. neslyšící pedagogové Kultura neslyšících a umění v ČR: Divadlo a pantomima ž JAMU – Ateliér výchovné dramatiky neslyšících ž Divadlo Neslyším ž Pantomima S.I. ž Nepanto Praha ž Tichá hudba (znakující „zpěváci“)…….. TV a neslyšící ž Televizní klub neslyšících ž Zprávy v českém znakovém jazyce ž AWI film – Čtyřlístek, Exponát roku 1827… ž PhotoVisual – foto soutěže a výstavy neslyšících fotografů ž WEBlik – internetová televize pro děti a mládež ž pravidelná přehlídka tvorby ve ZJ – „Mluvící ruce“ ž národní přehlídka pantomimy a pohybového divadla „Otevřeno“ – Kolín ž plesy organizací a škol pro SP ž největší mezinárodní setkání neslyšících z celého světa – konference „Deaf Way“ Doporučené zdroje: ž KOSINOVÁ, B. Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina – kultura neslyšících. Praha: CKTZJ, 2008 ž SINECKÁ, J. Komunita neslyšících a limity jejich integrace do české společnosti. (Zprava o výzkumu zdravotně handicapované skupiny). Speciální pedagogika 1, 2003, s. 33 – 42. ž PADDEN, C. A., HUMPHRIES, T. L. Inside Deaf Culture, Harvard University Press, 2006 ž www.neslysim.cz ž www.asnep.cz ž www.ruce.cz