Vývoj přístupů k edukaci dětí s poruchami chování
období před zformováním vlastního podoboru speciální pedagogiky - etopedie
In: VOJTOVÁ, V. Inkluzivní vzdělávání žáků v riziku a s poruchami chování jako perspektiva kvality
života v dospělosti. Brno: MSD, 2010 ISBN 978-80-210-5159-1

Období nedůvěry ve svobodu člověka
¡převažovaly náboženské ideologie.
¡charakterizované celkovým skepticismem přístupů k dětem obecně a k zavrhujícím postojům k dětem
postiženým a problematickým,
¡dalo vznik různým teoretickým pojednáním o pedagogických přístupech k chování a kázni dětí, které
jsou inspirativní i pro dnešní dobu.
¡
¡Konfucius - téma pozitivních příkladů na vývoj chování
¡Platón - původ morální špatnosti vidí v neznalosti dobra.
¡Středověk: Duševní choroby, postižení, znetvoření a poruchy chování byly dávány do spojitosti
s ďáblem. Martin Luther
¡Renesanční období - postupné změny v postavení dítěte ve společnosti, zvýšila se pozornost na
pozitivní vzory pro morální výchovu.
¡Průmyslová revoluce – zneužívání dětí k práci až do pol.19. stol

¡ Desiderius Erasmus Rotterdamský (1466-1536) -  význam hry pro hodnocení chování dítěte, v níž se
projeví nejlépe „sklon k lstivosti, ke lžím, svárlivosti, hněvu, násilnosti i ke zpupnosti“
lkoncept laskavé výchovy a podporování schopnosti uvědomit si vlastní odpovědnost za svůj život ze
spisu „Chvála bláznivosti“ (1511)
lMichel De Montaigne (1533-1592) - odmítání útlaku, zastrašování a krutých postupů ve školách
-včasné otužování a nácvik ve snášení obtíží
lJan Amose Komenský (1592-1670) - hodnocení chování, užívání trestu a pozitivních vzorů „trestání
metlou“
-myšlenka sociální funkce výchovy.
lJohn Locke (1632-1704) - svobodná kázneň vede k tvořivé iniciativě oproti otrocké kázně dítěte,
která je rizikem pro jeho další vývoj.
-prosazoval včasnost správných vzorů a postupů. také).
lJean Jacques Rousseau (171-1778) vystupoval proti tělesným trestům;
-Za stěžejní pro správnou výchovu považoval sociální determinanty¨.
-Zdůrazňoval respektování věkových zvláštností a citlivý přístup ve výchově.
-vnitřní zdroje dítěte pokládal za podstatnou sílu pro jeho další rozvoj
lClaude Adrien Helvétius (1716-1771) - Negativními vlivy despotické vlády na charakter osobnosti se
zabýval ve svém díle.
l- Vzdělávání přisuzoval velký význam nejen z perspektivy individuální, ale i sociální ve smyslu
celospolečenského přínosu

Období intervenčních a reedukačních experimentů počátek FR (1789-1799)
¡neosobní přístup k dětem a jejich emocionálním a sociálním potřebám,
¡vznik mnohých teorií o edukačních postupech při „nápravě chování dětí“.
¡mají svou výpovědní hodnotu i pro dnešní dobu,
¡inspirovaly vznik prvních zařízení pro péči, vzdělávání a výchovu o děti „bezprizorné a narušené“.
¡Éra experimentální praxe založené na pozitivně akcentovaných postupech v zacházení s psychicky
narušenými lidmi v psychiatrických léčebnách.
¡oddělení výkonu trestu mladistvých zločinců od dospělých.
¡zvýšený zájem o vzdělání a vzdělanost - zavádění a prodlužování povinné školní docházky
¡1867 odloučení školství od církve v českých zemích
¡V roce 1871 byl založen první ústav pro idioty (Idiotenanstalt) Hephata, - Karel Slavoj Amerling

Respekt, přiměřené očekávání
¡
¡Phillipe Pinel (1745-1826), Jean Gaspard Itarda (1774-1838) zpochybnily násilnické a manipulativní
zacházení s lidmi s psychickými a mentálními poruchami a s poruchami chování, principy vlídného
zacházení, respektu a přiměřeného nastavení očekávání, základy terapeutických přístupů
¡Edward Seguin (1812-1881) posílením nervového systému je možné zlepšit schopnost kontroly jednání,
ověřoval účinky tréninku a cíleného posilování a senzorické stimulace u dětí mentálně oslabených,
základy terapií u dětí týraných
¡Benjamin Rush (1745-1813) veřejné vzdělávání pro chudé děti, „vlídné a opatrné metody kontroly
chování”
¡Johann H. Pestalozzi (1746-1827) odpovědnost vychovatele za šťastný život ohroženého dítěte
¡

Skepse a nedůvěra
¡
¡Thomas R. Malthus (1766-1834) o nebezpečí přelidnění a sociálních problémech
¡
¡Charles Robert Darwin (1809-1882) evoluční teorie;
¡
¡Herbert Spencer (1820-1903) teorie sociálního darwinismu
¡   o přirozeném výběru druhů a přežití silnějšího a schopnějšího, kdy jakákoli pomoc slabšímu je
porušením přírodního zákona a prohlubuje úpadek společnosti.
¡
¡nežádoucí vlastnosti dítěte jsou projevy dědičné vady a že intervence by měla být omezena na
selektivní rozmnožování
¡preferovaný postoj k lidem s postižením konce devatenáctého a počátku dvacátého století
¡psychiatrické poruchy dětí byly interpretované jako nezvratné následky široce rozmanitých příčin,
jako je masturbace, přepracovanost, přílišné studium, náboženská předpojatost, dědičnost,
degenerace nebo nemoc

 Období nástupu intervenčních programů a profesní specializace
¡velký rozvoj teoretických konceptů pro přístupy k řešení poruch chování.
¡Vědecké studie - psychiatrie a psychologie – orientace na děti s intenzivními poruchami chování a
emocí;
¡dramatické změny v přístupech k fenoménu poruch chování ve společenské i edukační rovině.
¡zdrojem konceptů včasné prevence a programů cílené intervence poruch chování.
¡PCH - medicína, pedagogika, psychologie
¡Vývoj psychologických teorií psychoanalýzy, behaviorismu a sociálního učení vnesl do intervencí
systematizaci.
¡význam dětství pro dospělost a nutnost komparace deficitů s vývojovými odlišnostmi a potřebami
dítěte;
¡včasná intervence

Změny v pohledech na intervenci u dětí v riziku, s PCH
¡
¡Ellen Key (1849-1926) vyzdvihovala význam dětí pro společnost a vyzývala vlády zemí k podpoře dětí
a rodin, 20. století viděla jako "století dítěte" ;
¡Clifford W. Beers (1876-1943) publikace „Mysl, která našla sama sebe“ 1908 -popsal své zážitky z
ústavu pro choromyslné, kde byl jako dítě několik let hospitalizován;
¡William Healy (1869–1963), na základě systematického studia recidivujících mladistvých pachatelů
doložil intelektuální a psychickou normálnost delikventů a argumentoval pro účinnou intervenci
v institucionální péči.
¡psychiatrické nemocnice pro děti - USA 1931, 1935
¡„Child Guidance Council“ – poradenské zařízení - Anglie

Období profilace a rozvoje speciálněpedagogických konceptů
¡v českém prostředí spojeno s formováním pedopatologie a nápravné pedagogiky.
¡základ pro systematizaci edukačních postupů v přístupech k dětem s poruchami chování v rovině
prevence, intervence i reedukace v rámci pedagogických věd
¡vznik Československé republiky, který nastartoval kulturní a intelektuální rozvoj
¡Založení Masarykovy univerzity a zrovnoprávnění přístupu žen k vysokoškolskému vzdělání
lovlivnilo odbornou úroveň učitelské profese i na teoretické úrovni

České prostředí – významné vlivy
¡1920 - 1. sjezd československých učitelů a přátel škol“
¡Téma: jednotná koedukovaná a vnitřně diferencovaná škola, která by řešila výukové i výchovné
problémy všech žáků.
¡Formuloval požadavek na založení pedagogických fakult při univerzitách, které by poskytovaly
osmisemestrové vysokoškolské vzdělávání učitelů
¡Otakar Chlup (1875-1965), Josef Úlehla (1852-1933), Jiří Václav Klíma (1874-1948), Jan Uher (1891
– 1942), Václav Příhoda (1889-1979), Cyril Stejskal (1890-1969).

Vznik pedopatologie a nápravné pedagogiky
¡Děti s postižením = děti „abnormální“ a „úchylné“
¡Pedopatologie a nápravná pedagogika
¡dva vzájemně se doplňující směry, kdy na teoretických základech pedopatologie staví nápravná
pedagogika praktické přístupy (Mauer, 1917)

Pedopatologie (koncept Mauera)
¡Individuální
a)patologická somatologie (biologie postiženého dítěte)
¡
¡b) pedopatopsychologie (psychologie postiženého dítěte)
¡Sociální
¡zabývala se postižením dětí v důsledku působení nenormálních poměrů v životě rodiny, ve stycích
dítěte s jinými dětmi a dospělými

Nápravná pedagogika
¡a) Obecná
¡
¡b) Zvláštní – členění stejné jako dnešní spec. ped.
¡Tři základní cíle:
1.pomáhat „abnormálním“ jedincům k tělesnému uzdravení,
2.podněcovat jejich vývoj tělesným a duševním cvičením
3.připravovat je pro praktický život

Koncept Františka Štampacha
(1895-1976)
¡Omezoval působnost nápravné pedagogiky jen na případy, kdy postižení vzniklo z vnějších, sociálně
patologických (sociologických) příčin.
¡Přitom postupy a úkoly nápravné pedagogiky viděl ve vymezování výchovných norem a v aplikaci
nápravných metod

Centra odborných aktivit v ČR
¡Pedologický ústav (Ústav pro výzkum dítěte) – 1910 (F. Čáda, J. Dolenský a J. Matiegka)
¡ Výzkum byl zaměřen na studium tělesných a duševních vlastností dítěte „normálního“ i dítěte
„úchylného“ se záměrem aplikovat jeho výsledky v praxi ve prospěch duševního i tělesného zdraví a
výchovy a sociální zařazení dítěte.
¡Spolek pro péči o slabomyslné v republice Československé. Herfort, K., Zeman, J., Kettner, J.
¡Časopis Úchylná mládež – výzkumy – Schneider, Zikmund…
¡

Poválečné období profilace speciální pedagogiky – model hromadné převýchovy
¡Růst zájmu o problematiku vzdělávání dětí s postižením;
¡1946 - Dětský fond OSN UNICEF - na podporu dětí poškozených válkou a chudobou a jejich vzdělávání.
¡Rozvoj humanitních věd – znalostní platforma
¡Profilace oboru speciální pedagogiky vnitřní diferenciace ve vazbě na typy postižení a míru
„defektivity“ dopadající do života dětí

Spec_ped přístupy k dětem s PCH – poválečné období
¡Model hromadné převýchovy – zrcadlo medicínského modelu SP
¡kolektivní péče podle principu tzv. hromadného poručenství a opatrovnictví s cílem zajistit
výchovu „v lásce k demokratickému státu“ (zákon č. 7/1946 Sb.) platný do 60. let
¡„řádná výchova dětí v uvědomělé občany připravené přispívat svou prací ku prospěchu společnosti“
(zákon 69/1952 Sb.)
¡Internalizované PCH - dlouhodobé pobyty v psychiatrických léčebnách, kde byla výuka plně podřízena
léčebnému režimu dětí
¡Externalizované PCH - segregované do výchovných ústavů, popř. do zvláštních škol internátních,
jejich kontakt s rodinou a s vnějším světem byl přísně podroben restriktivním podmínkám.

Trendy uvnitř oboru
¡Praxe
¡vzdělání podřízeno převýchově;
¡malá nabídka profesní přípravy
¡omezení práv rodičů
¡na styk s dítětem
¡
¡Výzkum
¡izolace českého výzkumu
¡Amerika - probíhal v psychiatrických léčebnách
¡provázanost školních neúspěchů a poruchy chování v dětském věku
¡oddělení problematiky MR a PCH
¡zvýšení potřeby specializovaného vzdělávání jedinců s poruchami emocí a chování

Příklady výzkumů v ČSSR
¡Hvozdík (1957) - souvislosti školního neprospěchu u žáků základních škol. Poukázal na složité
procesy vyrovnávání se žáka se školní zátěží. Zdůraznil, že školní neúspěch souvisí s mnoha
faktory, mezi kterými je nejvýznamnější zájem dítěte o vzdělávání a sebedůvěra.
¡Faltin (1972) - souvislosti vnímání školy a školního prostředí zkoumal opakovaně v letech 1948
a 1965
lvymezil základní charakteristiky postojů těchto žáků ke škole a školnímu vzdělávání.
lpoukázal tna tendence v reakcích škol na žáky s poruchou chování, které se málokdy zabývaly
řešením problémů v chování žáka, ale „jediným úsilím školy bylo postarat se, aby se takový
chlapec/děvče co nejdříve dostal do výchovného zařízení“

Terminologická profilace v ČSSR
¡do konce 60. let jako součást psychopedie
¡Popelář, B. – speciální pedagogika – nauka o zákonitostech rozvoje, výchovy a vzdělávání
defektních osob.
¡„defektní osoba“ - defekt nabyl sociální dimenze (Sovák, M.)
¡defektologie – zabývá se defektivitou dítěte (mladistvého) a způsoby předcházení, ovlivňování
popř. odstraňování této defektivity speciálními pedagogickými prostředky zvláště metodami
reedukace, kompenzace a rehabilitace (Sovák, M.)
¡Speciální pedagogika defektologická (do 60. let) - cílem bylo co nejvíce přiblížit postiženého
jedince normě většinové společnosti pokud to umožní míra jejich „defektivity“ a úroveň vytvořených
sociálních vztahů
¡Děti s „defektem“= „výchovně obtížné“.

Etopedie
¡1969 - samostatný studijní předmět na třech pedagogických fakultách ČSSR
¡rozdílné přístupy v české a ve slovenské části
¡Slovensko
l v rámci oboru léčebná pedagogiky,
lzaměřovala se na výchovně-léčebnou práci se sociálně nepřizpůsobenými a emocionálně narušenými
dětmi
¡Etopedické listy – od 70. let
l

Speciálněpedagogiký model poruch chování
¡usiloval o reedukaci a kompenzaci deficitů dětí/žáků ve speciálních školských zařízeních ústavní a
ochranné výchovy.
¡Porucha chování považovaná za sociální narušenost
ltři podskupiny
¡ výchovně narušený
¡emocionálně narušený
¡sociálně izolovaný jedinec

Etopedická konference v roce 1977 ve Výchovném ústavu v Kostomlatech
¡Zicha - Systém komplexní aktivní převýchovy (SKAP) aplikoval ve výchovném ústavu Kostomlaty pod
Milešovkou, dokládá úzké propojení výzkumu s praxí v hledání nové efektivnější cesty intervence a
rehabilitace v segregované edukaci.
¡Koudelková - stěžejní pro vzdělávání jedince s poruchou chování zprostředkování těch „aspektů
života, jimiž se jedinec poškozuje“, jako nabídku „nedelikventních alternativ chování“, zejména
těch, které souvisí s jeho školní a profesionální úspěšností.
¡Sovák - prezentoval aplikaci reflexní teorie v konceptech speciálněpedagogické péče - „která se
snaží vykládat veškeré projevy chování jako reflexní dějství … a která plně vyhovuje všem
požadavkům a zásadám marxismu-leninismu a dovršuje Leninovu teorii odrazu“.

Struktura speciálních školských zařízení (zákon, 31/1953 Sb., vyhláška 64/1981 Sb.)
¡typy zařízení byly rozlišeny podle věku a případně dalšího postižení (psychického, mentálního);
¡diagnostický ústav pro děti, diagnostický ústav pro mládež; dětský domov internátního, rodinného
typu; dětský výchovný ústav; dětský výchovný ústav se zvýšenou výchovnou péčí; dětský výchovný
ústav s výchovně léčebným režimem; výchovný ústav pro mládež (VÚM); výchovný ústav pro mládež se
zvýšenou výchovnou péčí; výchovný ústav pro mládež s ochranným režimem;
¡internátní zvláštní školy.

Shrnutí - přehled
1.Období nedůvěry ve svobodu člověka
2.Období intervenčních a reedukačních experimentů
3.Období nástupu intervenčních programů a profesní specializace
4.Období formování pedopatologie a nápravné pedagogiky
5.Profilace etopedie v rámci vývojových trendů ve speciální pedagogice
6.Poválečné období profilace speciální pedagogiky – model hromadné převýchovy
7.Vznik etopedie jako samostatné disciplíny speciální pedagogiky
8.Integrační koncepty v etopedii
9.Období přechodu etopedie od integrace k inkluzi
10.Inkluzivní koncepty v etopedii