Agresivita a negativismus Agresivní chování n n nje často důsledkem impulzivity a sociální a emocionální nezralosti nmělo by být chápáno spíše jako projev bezradnosti dítěte nmůžeme vidět paralelu s chováním zvířete, které se cítí být v ohrožení – též jedná instinktivně agresivně a často zdánlivě nepřiměřeně nje tedy adekvátní zacházet s agresivitou dítěte sice jednoznačně, ale být pro ně spíše průvodcem v krizi než vykonavatelem trestu n Pocit ohrožení nohrožení dítě může cítit, přestože ho nedovede pojmenovat a přestože toto ohrožení není pro okolí patrné a pochopitelné npocit ohrožení často vychází z primárního nastavení dítěte nje často posilován reakcemi okolí na dítě – zpětnou vazbou, které dítě dostává nmůžeme ho pozorovat v tom, jak dítě hovoří o ostatních dětech, lidech, okolním světě – všichni jsou zlí, zákeřní nčasto se projevuje i ve hrách, kresbách apod. Negativismus nNE bývá u negativistických dětí první reakcí na cokoliv – i na věci, které má rádo a na které by dle našeho přesvědčení mělo reagovat pozitivně nproblémem obvykle není ta věc či událost jako taková, ale to, že se změní stávající stav/činnost a dítě bude muset hledat mechanismy/způsoby chování, jak na tuto změnu zareagovat, jak se s ní vypořádat – což vnímá jako zátěž nreakce okolí na projev negativismu dítěte je navíc sice obvykle nepříjemná, ale pro dítě předvídatelná, známá nnegativismus je tedy pro ně často méně energeticky náročný, bezpečný, automatický, ego-obranný Negativismus nbývá často přítomen už od narození – rodiče negativistických dětí popisují, že měli dojem, že se na ně dítě mračilo už v porodnici nv raném dětství se negativistické děti obvykle probouzejí s pláčem, bývají v příbuzenstvu neoblíbené, dráždivé a obtížně se adaptují na změny – např. jim dělá obtíže přechod z kojení na příkrmy n Jak negativismu rozumět? n njako známce přetížení njako volání o pomoc njako volání po zklidnění njako prosbě o útěchu a pochopení/empatii n Proč negativismus vzniká? -obvykle protože je dítě přetížené už pouhým žitím a cokoliv dalšího je pro ně zátěž, kterou nechce přijmout nebo které se snaží vyhnout – je to podobné, jako když jsme nemocní (s horečkou, úpornými bolestmi hlavy atd.) – též nemáme energii ani na věci, které nám běžně dělají radost, a často býváme nepříjemní i na lidi, kteří nám nic zlého nedělají. n Proč je dítě s ADHD přetížené? nprotože neumí odpočívat (aktivita a impulzivita zvýšená nad běžnou úroveň dítěte bývá obvykle známkou únavy) nprotože je přetížené „bojem“ se svými abnormalitami ve smyslovém vnímání (snaží se na něco soustředit, přestože ho kouše oblečení a přestože zářivka vydává nesnesitelný hluk) nprotože se dvě hodiny snažilo být hodné a nikdo to neocenil, pak něco provedlo, a všichni o tom mluví – ono se cítí ukřivděné a ztratilo motivaci a energii se dále snažit Jak řešit problémové chování? n„problémové“ chování řešit a vyřešit na místě, tedy tehdy, kdy se děje nnevyhrožovat tím, co se stane, když nnevnímat „problémové chování“ dítěte jako záměr, schválnost nzáchvaty vzteku nejsou vhodným časem pro vysvětlování čehokoliv (ani dospělý zdravý člověk v afektu moc nevnímá). ndítě potřebuje jasně vědět, co ANO a co NE nmezi ANO a NE opravdu musí být rozdíl – něco mezi ano a ne povede v nejlepším případě jen k něco mezi vyhověním a nevyhověním, mnohem spíše však ke zmatku a zhoršení projevů nnenálepkovat, ale poskytovat jednoznačnou a specifikovanou zpětnou vazbu n Zacházení s negativismem, vztekem a agresivitou npřijímat „oprávněnost“ emoce, „oprávněnost“ potřeby se takto chovat, případně projevovat tuto emoci nzároveň se ale umět vymezit, jasně sdělit dítěti, že např. zde ne nebo takto ne nzakázaný způsob projevu vzteku nahradit jiným, nabídnout dítěti způsob, jak emoci vyjádřit přijatelným způsobem. ntzn. NE: Vrať se, až budeš hodný. nale ANO: Chápu, že se zlobíš, ale nekřič na mne. n Empatie n nklíčem k úspěchu tedy jsou nejen hranice, ale i empatie a vyjádření empatie. njen obtížně se může zdařit problémové chování řešit, pokud mu neporozumíme – tedy pokud neporozumíme tomu, co tímto chováním dítě vyjadřuje nvychovávám, ale snažím se porozumět nCo dítě asi cítí? (může se lišit od toho, co dává najevo) nCo potřebuje? nCo cítím já? n Správná výchovná reakce = empatická reakce nvždy v první osobě + vyjádření emoce, kterou dítě asi může prožívat + vyjádření pochopení + nastavení hranice nChápu, že tě to nebaví, ale musíš ten úkol dodělat. nVím, že se na mne zlobíš, ale neříkej mi krávo, řekni „zlobím se“. nNerozumím tomu, co se v tobě teď děje, ale budu ráda, když mi to řekneš. nMrzí mne, že jsi na spolužačku křičel. Vidím, že tě něčím naštvala, řekni jí (nebo mně) čím, ale nekřič na ni/neubližuj jí. n Správná výchovná reakce = empatická reakce nempatickou reakcí prakticky nikdy nic nezkazíte (pokud je skutečně empatická a upřímně míněná) nje většinou lepší než doptávání se, vysvětlování, přesvědčování nukazuje na naši sílu (že nejsme situací pohlceni, že nejdeme do protitlaku, ale přicházíme s něčím sami…) nje-li myšlena upřímně, otvírá cestu k jeho uším n Negativní zpětná vazba nby měla být konkrétní, specifická, cílená nby měla být co možná nejčastěji v první osobě (tedy vyhnout se nálepkování) nby měla být nejlépe formou empatické reakce nmůže být (pokud splňuje výše uvedené) i častá – pokud je používána jako citlivé (přiměřené) učení dítěte porozumět tomu, co jeho chování vyvolává v ostatních – tím se pro ně (v dlouhodobější perspektivě) svět stává předvídatelnější n n Pozitivní zpětná vazba nby měla být konkrétní, specifická, cílená nby měla být co možná nejčastěji v první osobě (tedy vyhnout se nálepkování) nby měla být nejlépe formou empatické reakce nmůže být (pokud splňuje výše uvedené) i častá – pokud je používána jako citlivé (přiměřené) učení dítěte porozumět tomu, co jeho chování vyvolává v ostatních – tím se pro ně (v dlouhodobější perspektivě) svět stává předvídatelnější n Nebylo to dvakrát totéž? nbylo nprotože mnoho dětí s ADHD má problémy s pozitivní zpětnou vazbou nvětšina dětí s ADHD je chválena málokdy a neumí s pozitivním hodnocením sebe sama zacházet ndítě s ADHD ¨buď může mít tendenci své úspěchy a dobré vlastnosti zveličovat – chvástat se ¨nebo dává okolí najevo, že o pochvalu vůbec nestojí n Pozitivní zpětná vazba npokud je dávána formou nálepkování a zveličování – „ty jsi tak šikovný“ „to je nejkrásnější obrázek“ ¨může znít dítěti nedůvěryhodně ¨zejména pokud není upřímná (chválíme, protože víme, že bychom chválit měli, ale nevíme, za co chválit..) ¨nebo pokud je dítě velmi sebekritické či chytré a všímavé (a vidí, že jeho obrázek není nejhezčí, jak tvrdíme) ¨zvyšuje riziko, že dítě nebude schopno přijmout (i dobře míněnou) kritiku n Za co a jak chválit? nza cokoliv, co se nám líbí, čím nám dítě (i nezáměrně) udělalo radost, za cokoliv jsme na ně hrdí nza cokoliv, co dítě stálo nějakou námahu, snahu, byť třeba výsledek nebyl/není „objektivně“ v pořádku – např. dítě obvykle řeší konflikty se spolužáky rvačkou, tentokrát jim jen sprostě vynadalo – vymezíme se vůči nadávkám, ale mohli (či spíše měli) bychom také dodat, že jsme si všimli, že se tentokrát nepustilo přímo do rvačky, a že si toho ceníme nchválit tedy vyjádřením vlastního pocitu/vztahu ke konkrétnímu činu dítěte – Mám radost, že.. Jsem pyšná/ý, že.. Potěšilo mne, že… n