PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE Vstupní informace, o vědním oboru a téma autoregulace Kontakt ¨Mgr. et Mgr. Jan Mareš, Ph.D. ¤mares@ped.muni.cz nProsím uvádět v předmětu kód předmětu a seminární skupinu! ¤diskusní fórum předmětu ¤konzultační hodiny: pondělí 13:00-14:00; njindy jen po předchozí domluvě n(Katedra psychologie, Poříčí 31, Brno) Pedagogická psychologie ¨Požadavky: ¨Písemný test (60% minimum) ¤29.11. (preferovaná možnost) ¤Ve zkouškovém období (termíny budou upřesněny a vypsány v ISu) ¨Aktivita ve výuce ¤Skupina 02 - 4.10., 25.10., 8.11., 29.11. Koncepce kurzu ¨Kurs je věnován: ¤vybraným teoretickým a metodologickým otázkám výchovy a vzdělávání z pohledu pedagogické a školní psychologie, ¤studiu metod pedagogické a školní psychologie, ¤některým širším souvislostem výchovy a vzdělávání ve škole a v rodině, ¤vybraným speciálním tématům pedagogické a školní psychologie Literatura ¨Jak se pozná odborná informace(vědecky ověřená) ? ¨Čím se liší od informace získané od autority? ¨Čím se liší od praktické zkušenosti? ¨Jakým způsobem je možné tyto zdroje informací v odborném životě využívat? ¨ ¨Co je cílem práce s odbornými informacemi? Nestačí talent a zkušenost? ¨http://www.ted.com/talks/ken_robinson_changing_education_paradigms.html Literatura ¨Doporučená literatura (vč. přednášek a odkazů v ISu) ¨Odborná periodika (obvyklá s důrazem na) ¤http://www.ped.muni.cz/wlib/neweb/index.php?sekce=3 ¤Pedagogika ¤Psychológia a pato psychológia dieťaťa ¤Studia Paedagogica - http://www.phil.muni.cz/wupv/home/casopis ¤Orbis Scholae, Pedagogická orientace, Pedagogický časopis / Journal of Pedagogy (…) ¨Populární periodika ¤Moderní vyučování ¤Učitelské noviny (...) ¨Internetové zdroje ¤eBrary http://site.ebrary.com/lib/masaryk ¤Stránky např. www.ceskaskola.cz ¤Databáze (ERIC, JSTOR…) ¤Svépomocné skupiny Elearning ¨V průběhu semestru jsou k dispozici studijní elearningové opory (texty, otázky…) vzniklé v rámci projektu OPVK CZ.1.07/2.2.00/28.0040 Tvorba a inovace vzdělávacích programů a profesních praxí Pedagogická psychologie – perspektivy výkladu v seminářích ¨v rámci výkladu i literatury se střídají perspektivy ¤jedinec (žák, učitel, rodič - zejména s důrazem na učení, výchovu a vývoj) ¤sociální skupiny, jejich dynamika a vliv (rodina, školní třída, škola) ¤teorie, metody ev. intervence Pedagogická psychologie ¨Video na úvod: K. Robinson a jeho přednáška pro TED http://www.ted.com/talks/ken_robinson_changing_education_paradigms.html ¨ Pedagogická psychologie ¤angl. educational psychology, ¤franc. psychologie de l’education, ¤něm. Pädagogische Psychologie, ¤rusky pedagogičeskaja psichologija ¤ ¨patří mezi vědní obory, které mají relativně dlouhou historii; vznikla už na přelomu 19. a 20. století. Pozor na různé významy pojmu! ¨Pedagogická psychologie může být chápána jako: ¤Vědní obor ¤Soubor profesí ¤Vyučovací předmět(y) pro různé skupiny ¤Kulturní a mediální fenomén (soubor témat) ¤ ¤…a je potřeba je umět rozlišovat ¤ ¤ Zařazení pedagogické psychologie. ¨leží na průniku řady věd, především pak pedagogiky a psychologie. ¤Z psychologie ji ovlivňují zejména vývojová psychologie, kognitivní psychologie, psychologie učení, psychologie motivace, psychologie osobnosti, diferenciální psychologie a sociální psychologie. ¤Z pedagogiky ji ovlivňují didaktika (o společných a rozdílných oblastech viz Kansanen, 2004), teorie výchovy a filozofie výchovy. ¨Situování pedagogické psychologie v rámci humanitních věd je ovlivněno historickou tradicí, v různých zemích se liší. ¤ve většině evropských států, v USA, Kanadě, Austrálii je řazena mezi psychologické vědy ¤v Německu a ve skandinávských zemích bývá počítána mezi vědy pedagogické. Vymezení pedagogické psychologie ¨je nesnadné, neboť se odvíjí od názoru na její zařazení do soustavy vědních oborů, od její vývojové etapy (proměňovalo se v čase), od zastávané koncepce oboru. ¤Americká tradice: npedagogická psychologie je obor, který aplikuje vědecké metody při studiu chování lidí v pedagogických podmínkách (Berliner, 1982) nje to obor, který shromažďuje psychologické poznatky, které jsou relevantní pro výchovu a vzdělávání a aplikuje je tak, aby zlepšil kvalitu edukačního procesu a jeho výsledků (Sternberg, Williams, 2002). njde o obor, který se systematicky věnuje zkoumání jedince v kontextu výchovy a vzdělávání (Berliner, Calfee, 1996; Reynolds, Miller, 2003). Vymezení pedagogické psychologie (2) ¨Česká a slovenská tradice: ¤Neakcentuje aplikační charakter oboru, nýbrž chápe obor jako svébytný. ¤V. Příhoda (1956) vymezuje pedagogickou psychologii jako soustavu poznatků o vnitřních zákonitostech změn, navozených v chování člověka. Od psychologie se liší specifickým zaměřením na jevy sociálně a výchovně formující, od pedagogiky pak neuropsychickým pohledem na učební a výchovně vlivy působící na člověka. ¤věda o psychologických zákonitostech výchovně-vzdělávacího procesu ve škole i v mimoškolních zařízeních (Ďurič, 1974). ¤V. Kulič a J. Mareš (1992) vymezili pedagogickou psychologii jako relativně samostatný psychologický obor, který sice přijímá podněty od mnoha dalších psychologických i nepsychologických disciplin, ale integruje je, rekonstruuje je a využívá v situacích pedagogického typu. Pedagogické psychologii jde o psychologický pohled na předpoklady, průběh a výsledky: a) rozvoje jednotlivce (zvláště jeho osobnosti), b) rozvoje skupin (žáků, učitelů, vychovatelů, rodin, týmů apod.) v situacích pedagogického typu. Pedagogická psychologie jako vyučovací předmět. ¨V učitelské přípravě patří k základním psychologickým předmětům ¤samostatná učebnice (např. Příhoda, 1956; Jiránek, 1968, Ďurič, 1974 aj.) ¤tvoří podstatnou část témat v souhrnné učebnici psychologie pro učitele (např. Čáp, 1976, 1993; Ďurič a Štefanovič, 1977; Čáp a Mareš, 2001). ¨V přípravě odborných psychologů patří pedagogická psychologie k předmětům rozšiřujícím tradiční základ. Pedagogická psychologie jako obor vědecké přípravy a jako odborná psychologická specializace. ¨Po skončení pregraduálního studia psychologie může absolvent-psycholog pokračovat ve vědecké postgraduální přípravě. ¤Jedním z oborů doktorského studia je také pedagogická psychologie. Studium připravuje absolventy jednak pro vědecko-výzkumnou práci v oboru (v ústavech Akademie věd ČR, ve výzkumných ústavech), jednak pro vědecko-pedagogickou činnost na vysokých školách. ¨ ¨Europsycholog ¤ucelený soubor požadavků, které musí splňovat pregraduální a postgraduální příprava psychologů v dané zemi, aby absolventům tohoto studia byl nejen uznán psychologický diplom v jiných evropských zemích, ale mohli také v těchto zemích vykonávat profesi psychologa. ¤Předpokládá se, že psychologické studium bude sestávat ze tří stupňů: n3 roky bakalářského studia, n2 roky navazujícího magisterského studia nnejméně 1 rok praxe pod supervizí po absolvování vysoké školy. ¤Jedním ze čtyř profesních oborů, v nichž se absolvent může po promoci specializovat, je také pedagogická a školní psychologie, tedy oblast edukace – education (EuroPsy, 2005). Historie oboru ve světě. ¨Pedagogická psychologie patří mezi nejstarší psychologické obory, neboť začala se rozvíjet už ke konci 19. století. Mezi její zakladatele patřili přední psychologové své doby. ¨Americká psychologická asociace zpracovala publikaci věnovanou stoleté existenci oboru pedagogické psychologie (Zimmermann, Schunk, 2003). ¤jednoduchá periodizaci do tří velkých, mírně se překrývajících vývojových etap: n1890-1920, n1920-1960, nod r. 1960 do současnosti. První období ¨Nejstarší vývojové období (1890-1920) reprezentuje šest osobností: W. James, A. Binet, J. Dewey, E.L. Thorndike, L.M. Terman, M. Montessoriová. Připomeňme zde výběrově alespoň první dvě zakladatelské osobnosti. ¤Americký psycholog W. James, který je pokládán za jednoho ze zakladatelů vědecké psychologie, už v r. 1899 napsal Rozpravy s učiteli o psychologii a se studenty o životních ideálech. Upozorňoval, že sama psychologie jako věda nemůže zajistit efektivní výuku žáků, neboť vyučovací činnost učitele je tvořivou záležitostí, je tedy spíše uměním. Byl jeden z prvních, který zdůrazňoval, že je třeba přihlížet k individuálním zvláštnostem žáků a založil tak v pedagogické psychologii linii zaměřenou na dítě a jeho potřeby (child-centered psychology). ¤Francouzský lékař a psycholog A. Binet vnesl do pedagogické psychologie metodu experimentálního zkoumání lidského učení (při výzkumech používal i kontrolní skupiny) a studoval podmínky, za nichž učení ve škole probíhá. Zpočátku se zajímal o psychopatologii, zejména o tzv. abnormální děti. Pro zkoumání jejich kognitivních schopností vypracoval speciální zkoušky a tím se zařadil mezi zakladatele psychologického testování. Nešlo mu však o identifikaci mentálně znevýhodněných dětí proto, aby mohly být separovány od běžné populace. Naopak: snažil se je identifikovat proto, aby jim mohla být poskytnuta zvýšené péče s přihlédnutím k jejich potřebám. Výrazně ovlivnil hnutí moderní výchovy tím, že studoval zvláštnosti dětí; vyvracel představu, že dítě je pouhá zmenšenina dospělého člověka. ¨ Druhé období, třetí období ¨Střední vývojové období (1920 – 1960) ovlivnilo pět osobností: L.S. Vygotskij, B.F. Skinner, J. Piaget, L.J. Cronbach, R.M. Gagné. ¨Nejmladší vývojové období (od r. 1960 do současnosti) reprezentují: B.S. Bloom, N.L. Gage, J. Bruner, A. Bandura, A.L. Brownová. Přínos ped. psy. pro další obory - Aster (1990) uvádí: ¨regresní analýzu (R.T. Thorndike), ¨analýzu kovariance (A. Porter), ¨zjišťování reliability testů a dotazníků (L. Cronbach), ¨multivariační metody později zužitkované ve statistických počítačových programech typu SPSS - Statistical Programs for Social Scienes (B. Cooley, P. Lohnes) ¨meta-analýzu výsledků empirických výzkumů (G. Glass, I.V. Hedges). ¨ ¨jedná se ale i např. o action research, practice-based research... Změny v oboru v minulém století ¨Mayer (1992) napsal, že ve 20. století se vztah mezi pedagogikou a psychologií podobal třem odlišným typům dopravní situace. ¤Z počátku šlo o ulici s jednosměrným provozem – podněty mířily od psychologie k pedagogice. Psychologie se snažila formulovat nové teorie učení a vyučování, zatímco pedagogika se je snažila aplikovat na problémy, s nimiž zápasila školní praxe. ¤V další vývojové etapě jak psychologie, tak pedagogika zajely do slepé ulice: psychologie se soustředila na problémy, které příliš nesouvisely s edukací lidí; pedagogika se zaměřila na řešení praktických úkolů a odklonila se od teorie. ¤V poslední době byl naštěstí nastolen „obousměrný provoz“ mezi psychologií a pedagogikou (viz dále) AUTOREGULACE UČENÍ Terminologie ¨učení se vs. řízení vlastního učení ¨ (Kulič, 1992) ¨řízení učení: ¤vnější n(více rozpracováno – pedagogika, psychologie), ¤vnitřní nautoregulace ¤ ¤„Jsme odpovědní za své vlastní učení, ale je otázkou, jestli všichni mohou být odpovědni za řízení svého učení“ ¨(Candy, 1987, Garrison, 1992) Autoregulace ¨autoregulace (sebepojetí, sebehodnocení) ¨zdroje ¤vnější (rodiče, učitelé, kamarádi) ¤vnitřní (vč. tzv. osobnostní autoregulace) ¤ ¨autoregulace učení – aktivita v procesu učení po stránce činnostní, motivační i metakognitivní; stanovuje si cíle, iniciuje a řídí své úsilí a používá specifických strategií s ohledem na kontext učení ¨(Zimmerman, 1998) Autoregulace - předpoklady ¨potencialita každého žáka ¨výuka musí umožnit získat dovednost „jak se učit“ ¨vnější řízení má stimulovat autoregulaci ¨v prepubertě rozvoj metakognitivních strategií ¨postupným zdokonalování se žák stává nezávislým na vnějším řízení ¨může postupně lépe zvládat své emoce při učení ¨postupně aktivní přístup k prostředí pro učení ¨rozvoj vázán na rozvoj „já“ (self) ¨není ryze individuální proces; utváří se ve spolupráci s druhými (párové, skupinové, vrstevnické učení...) ¨je to aktivní proces; nelze „předat návod“ ¨rozvíjí se více při souladu s vnějším řízením ¨celoživotní proces (vývojové změny a jejich integrace) ¨(Mareš, 1998) Teorie ¨přehled vlivných teorií – Čáp, Mareš, s. 508 (...) ¤př. teorie cyklických fází (Zimmerman, 1998) Provádění a volní kontrola Uvažování cíle, strategie Sebereflexe bilancování Autoregulace v praxi - uvažování (Zimmerman, Schunk) ¨Začátečníci ¨ ¨cíle chaotické, nespecifické ¨ ¨orientace na výkon, výsledek ¨nízké self-efficacy ¨ ¨nezájem ¨Pokročilí ¨ ¨cíle hirarchické, spcifické i perspektivní ¨ ¨orientace na proces učení ¨dostatečně vysoké self-efficacy ¨vnitřní motivace Autoregulace v praxi - provádění a volní kontrola (Zimmerman, Schunk) ¨Začátečníci ¨mají nejasný plán ¨ ¨nedůvěřují si, používají sebesnižování ¨ ¨kontrolují jen výsledky ¨Pokročilí ¨mají jasný plán ¨ ¨věří si ¨ ¨kontrolují průběh i výsledky Autoregulace v praxi - sebereflexe (Zimmerman, Schunk) ¨Začátečníci ¨vyhýbají se sebehodnocení ¨ ¨příčiny úspěchu a neúspěchu hledají ve svých schopnostech (neovl.) ¨ ¨reagují na sebe negativně ¨ ¨v měnících se podmínkách zmatení ¨Pokročilí ¨snaží se o sebehodnocení ¨ ¨ ¨příčiny úspěchu a neúspěchu hledají v použité strategii (ovlivnitelné) ¨ ¨reagují na sebe pozitivně ¨ ¨dobrá adaptace i měnícím se prostředí Výkon a jeho souvislosti ¨cíle, které si žák stanovuje ¨autoregulace ¨výkon (průběh) ¨motivace ¨ ¨ovlivněny i kontextem Vedení k autoregulaci ¨není možný pouhý „nácvik“; nutný rozvoj „já“ ¨zdroje ¤sociální ¤osobnostní ¤situační ¨cílený nácvik: ¤vyučování strategiím, praktické provádění a. strategií, zpětná vazba o účinnosti a. strategie, monitorování sebe samého, sociální opora, sebereflexe Metody ¨Pod vedení učitele ¨verbální instruování ¨předvedení vzoru (nápodoba) ¨supervize ¨reciproční vyučování ¨podpůrné vyučování ¨transakční vyučování ¨S vrstevníky ¨vrstevnické učení ¨kooperativní učení ¨skupinové učení ¨Využití techniky ¨CAL systémy ¨ ¨Pod vedením sebe samého ¨sebemonitorovací protokoly ¨žákovský deník ¨domácí příprava ¨samostatná praxe Možnosti při diagnostice – můžeme sledovat: ¨Kognitivní učební strategie ¨Metakognitivní strategie ¨Strategie vedoucí k poznání sebe samého ¨Motivační strategie ¨ ¨nejlepším empirickým postupem je kombinace kvantitativního a kvalitativního přístupu Záznamový arch (Lan, 1998) >