Mgr. Jan Krása, Ph.D., Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU. 2016



¡Kdy a jak vzniká agrese?
¡
¡Jaké faktory zvyšují pravděpodobnost agresivního chování?

2. Desires & beliefs

¡= chování příslušníků jedné skupiny k příslušníkům druhé skupiny
¡
¡Zvláště se jedná o meziskupinové konflikty a předsudky.
¡
¡Příklady ze současných médií?

¡Častější než otevřené meziskupinové konflikty (KKK, skinheads) jsou různé formy předsudků, tj.
zastávání nelichotivých postojů ke členům urč. soc. skupiny či kategorie (rasismus, sexismus, proti
soc. třídě, hodnotám a postojům, věku, postižení, náboženství, sexualitě, národnosti, zaměstnání,
vzdělání apod.).

¡



¡Kde se předsudek bere?
¡
¡Rozšířenou představou je, že předsudek je především osobnostní problém.
¡
¡Adorno, Frenkel-Brunswick, Levinson & Sanford (1950) vycházeli z psychoanalytické perspektivy:
příliš autoritativní rodiče příliš frustrují děti… agresivita proti rodičům je přesměrována na
slabší či neschopnější (menšiny). Výsledkem je přílišná uctivost k autoritám a otevřené
nepřátelství k menšinám – tzv. autoritářská osobnost.
¡

¡Tzn. u osob s autoritářskými postoji bychom měli najít přísnější výchovu v dětství.
¡Adorno a kol. vyvinuli osobnostní dotazník: F-škálu (fašismus). Dospělí s vysokým skóre měli
odlišné dětství a dogmatičtější postoje.
¡Dále se potvrdil vztah:
¡Předsudky k etnickým skupinám (Sinha & Hassan, 1975)
¡Etnocentrismus v Holandsku (Meloen, Hagendoorn, Raaijmakers & Visser, 1988)
¡Proti ment. postiženým a  nemocným AIDS (Hanson & Blohm, 1974)
¡Sex. agrese mužů vůči ženám (Walker, Rowe & Quinsey, 1993)
¡

¡Proti této teorii stojí:
¡1. Se změnou soc. skupiny (např. pracovní sk.) se často mění i postoje, resp. předsudky= ovlivňují
nás normy soc. skupiny (studenti v liberálních kolejích; Siegel, 1957).
¡2. Předpojatost vůči černochům v JAR nesouvisela tolik s autoritářstvím (nízké F-skóre), větší
vliv měly spol. normy.
¡3. Teorie nevysvětluje celkovou uniformnost (jednotnost) většiny předsudků. (srov. nacismus v
Německu aj.)
¡4. Předsudky vznikají jako reakce na určitou situaci – velmi rychle na to, aby se šířily
společností jen cestou výchovy. (srov. dnešek, kdy se urč. Část obyvatel radikalizuje)

¡Hovland & Sears (1940) upozornili na to, že 5000 lynčů v USA (mezi lety 1882 a 1930) souvisela s
ekonomicko-zemědělskými ukazateli: s ekon. recesí a špatných letech počet lynčů rostl.
¡Jak to spolu souvisí?
¡Hovland & Sears (1940) vyšli z teorie frustrace-agrese (Dollard & kol., 1939). Agresoři namířili
svoji A proti slabším a dostupnějším cílům.

¡Miller & Bugelski (1948) experiment: muži v táboře se těšili na výlet do města, ten byl zrušen.
Měřili před a po postoje k národ. menšinám. Po frustraci byly postoje mnohem méně příznivé.
¡
¡Proti: nestejné výsledky ve výzkumech a fakt, že absolutní míra F má často menší vliv než
pociťovaná relativní F. Navíc tato teorie tvrdí, že meziskupinové chování  je motivováno emocemi a
nikoli cíli.

¡Problémem předešlých teorií je, že nijak nerozlišují mezi chováním ve skupině a mimo ni. V obou
situacích člověk podléhá týmž vlivům: výchově a frustraci.
¡Jakkoli podmínky výchovy musejí být rozdílné, projevy osob ve skupinách jsou velmi uniformní
(oslava vítězství národního týmu).
¡To  vedlo Tajfela (1978) k tvrzení, že je nutné rozlišovat mezi interpersonálním a meziskupinovým
chováním.

¡Interpersonální chování znamená jednat  jako jedinec s urč. osobnostními rysy a sklony.
¡Meziskupinové chování znamená jednat jako člen skupiny (jako náboženský terorista).
¡
¡V 1. případě  jsou různé soc. kategorie, k nimž čl. přísluší, méně důležité než konstelace
individuální.
¡V 2. případě platí opak: kdo čl. je, je méně důležité než to, ke které náboženské sektě agresor a
oběti patří (srov. šíité a sunnité).

¡Tajfel tvrdil, že soc. chování se bude nacházet kdekoli na kontinuu definovaným dvěma extrémy:
interpersonální a meziskupinové chování.
¡Kde se bude nacházet záleží na několika faktorech.
¡1. Lehkost s jakou lze identifikovat různé soc. kategorie, resp. soc. skupiny: muži x ženy, barva
pleti, vlasů, jiná charakteristika, chudí x bohatí atd. Tam, kde je snadné odlišovat kategorie,
bude chování tíhnout k meziskupinovému pólu.
¡2. Míra do jaké je chování ve skupině uniformní (dle skupinové koheze). Jsou skupiny, které
umožňují individuálnější chování, a skupiny uniformnější.  Aj.
¡

¡Užitečnější může být podívat se na meziskupinovou interakci z hlediska cílů skupin:
¡Jsou cíle obou skupin slučitelné či neslučitelné? Usiluje jedna sk. o něco na úkor druhé? Či jsou
jejich cíle shodné?
¡
¡Příklady neslučitelných a slučitelných cílů?
¡
¡Nejznámějším zastáncem tohoto přístupu je Sherif (1966).

¡Výběr  12letých chlapců vyloučil předchozí deprivaci či autoritářskou výchovu.
¡
¡3 letní pobyty (22-24 zkoumaných osob)
¡
¡Rozděleni do dvou skupin (jednou o sobě vůbec dopředu nevěděli).
¡Spontánně zazněly návrhy k poměření sil.

¡Navození meziskupinového konfliktu: soutěž skupin o pohár a výhru. ¡To vedlo k posunu od vzájemné
nezávislosti ke stavu negativní závislosti. ¡Ihned se změnilo i chování: nenechali si ujít
příležitost  k posmívání i k fyz. potyčkám. ¡Při hodnocení výkonu nadržovali členům vztažné
skupiny.
¡

¡Navození kooperace: porouchal se zásobovací vůz a obě skupiny se musely spojit, aby jej odtáhly do
tábora.
¡Po několika podobných spojujících aktivitách přestali být k druhé skupině tak agresivní a méně
protěžovali vlastní skupinu.
¡
¡Chování se měnilo dle změn meziskupinových vztahů. Změny byly příliš rychlé a rozšířené, než aby
je bylo možno přisuzovat osobnostním dispozicím.

¡